Poskytování podpory v nezaměstnanosti – změny

Dne 8. listopadu 2023 schválil Senát Parlamentu České republiky návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidaci veřejných rozpočtů (tzv. konsolidační balíček nebo též tzv. ozdravný balíček) a jehož součástí je i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Jaké změny nastanou v poskytování podpory v nezaměstnanosti?

Ministerstvo práce a sociálních věcí je podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. kompetenční zákon), ústředním orgánem státní správy, do jehož kompetence z věcného hlediska patří také oblast zaměstnanosti a péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, oblast zprostředkování zaměstnání a také aktivní politiky zaměstnanosti. Zákon o zaměstnanosti upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti. Jednou z oblastí je také podpora v nezaměstnanosti.

Konsolidační balíček tvoří nejvýznamnější část opatření ke snižování strukturálního deficitu státního rozpočtu a konsolidaci veřejných financí, přičemž se soustředí na ta témata, která vyžadují legislativní řešení ve formě změny zákona a která nejsou řešena v rámci samostatných projektů. Vychází z myšlenky preference opatření především na výdajové straně státního rozpočtu doprovázených opatřeními na příjmové straně veřejných rozpočtů s důrazem na státní rozpočet. Na konsolidační opatření je třeba nazírat nejen optikou krátkodobou, ale je nutné k nim přistupovat jako k investici do budoucnosti země.

Konsolidačními opatřeními je zapotřebí rozumět nejen ta opatření, která mají přímý vliv na snižování výdajů veřejných rozpočtů, popřípadě zvyšování jejich příjmů. Je mezi ně nutné řadit i opatření, která přináší větší efektivitu a zjednodušení, což v konečném důsledku přinese potenciál pro úspory na straně státu, ale i fyzických a právnických osob. Na konsolidační opatření proto nelze nahlížet pouze prizmatem maximální bezprostřední finanční úspory, ale též jako posun k efektivnějšímu a přehlednějšímu uspořádání některých agend a témat, které se v rámci navrhovaných změn otevírají a které by samostatně bylo možné řešit se stejným výsledkem jen velice obtížně.

ZMĚNA PODMÍNEK VYPLÁCENÍ PODPORY V NEZAMĚSTNANOSTI - S ohledem na setrvale nízkou nezaměstnanost v České republice lze situaci na trhu práce popsat taktéž tím, že v tuzemsku existuje jen minimální dlouhodobá nezaměstnanost. Z tohoto důvodu není únosná existence robustní podpory v nezaměstnanosti ve stávající podobě. Proto se zpřísňují podmínky pro přiznání nároku v případě opakované evidence nezaměstnanosti, a to prodloužením doby důchodového pojištění nezbytného pro přiznání nároku v případě opakované evidence.

Pokud jde o zrušení odsouvání podpůrčí doby a zrušení institutu kompenzace,

jedná se o změnu, která nebude mít výrazný sociální dopad na žádnou ze specifických sociálních skupin. Tím, že poskytování podpory v nezaměstnanosti nebude již odsouváno v návaznosti na vyplacené odstupné, odbytné či odchodné, budou moci uchazeči o zaměstnání využít vyplacené odstupné, odbytné či odchodné dle jeho účelu jako satisfakci v případě ukončení pracovněprávního vztahu bez svého zavinění. Počátek podpůrčí doby, vznikne-li na podporu v nezaměstnanosti nárok, bude určen předvídatelným způsobem, bez návaznosti na vyplacené odstupné, odbytné či odchodné. Zrušením institutu kompenzace dojde k návratu k původnímu stavu před jeho zavedením a v případě nevyplacení odstupného, odbytného či odchodného k možnosti uplatňování těchto nároků výhradně v soukromoprávní rovině, což konvenuje povaze těchto nároků.

Podmínky pro poskytování podpory v nezaměstnanosti při opakované evidenci se zpřísňují

V souvislosti se zpřísněním podmínek pro poskytování podpory v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání lze uvést, že nedostatek volné pracovní síly na trhu práce přispívá k ekonomické aktivitě osob a k získání potřebné doby důchodového pojištění, a proto prodloužení délky doby důchodového pojištění pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakované evidenci nepředstavuje zásadní překážku pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti.

V případě nesplnění podmínek pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti a v případě nedostatku finančních prostředků na živobytí vstupují osoby do systému pomoci v hmotné nouzi, který na základě individuálního posouzení situace reaguje na potřeby jednotlivců a rodin a slouží k poskytnutí finanční pomoci, taktéž dávky státní sociální podpory. Přetrvávající poptávka zaměstnavatelů po volné pracovní síle zvyšuje šance na pracovní uplatnění také znevýhodněných skupin osob, včetně osob se zdravotním postižením a se specifickými potřebami. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je navíc státem podporováno formou poskytování příspěvků na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením a příspěvků na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním této cílové skupiny. Dalším opatřením k podpoře zaměstnávání znevýhodněných skupin osob jako např. osoby se zdravotním postižením, pečující o dítě do 10 let, osoby nad 55 let, rekvalifikovaní uchazeči o zaměstnání, je možnost uplatnění slev na sociálním pojištění u zaměstnanců pracujících na zkrácený pracovní úvazek.

V návaznosti na zrušení institutu kompenzace se ruší i odsouvání podpůrčí doby

Podle stávající právní úpravy tj. ustanovení § 44a) a § 44b) zákona o zaměstnanosti se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného.

Kompenzaci poskytuje Úřad práce České republiky uchazeči o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale odstupné mu nebylo vyplaceno po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu anebo v den skončení zaměstnání, a to za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby, po kterou mělo odstupné v jeho minimální výši náležet. Výše kompenzace je stanovena jako násobek doby, za kterou náleží odstupné, a 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku.

Ruší se odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u uchazeče o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale z posledního zaměstnání mu bylo bylo vyplaceno odstupné, odbytné nebo odchodné. Podle stávající právní úpravy se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného.

Změna právní úpravy směřuje k tomu, aby podpora v nezaměstnanosti byla uchazeči o zaměstnání poskytována od prvního dne bez ohledu na to, zda mu vznikl nárok na odstupné, a bez ohledu na to, zda odstupné bylo zaměstnavatelem vyplaceno či nikoliv.

Zrušením odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u podpory v nezaměstnanosti bude institutu odstupného navrácen jeho původní smysl, a to že se jedná o určitou finanční satisfakci zaměstnanci, který ztratil zaměstnání z organizačních důvodů bez svého zavinění.

V návaznosti na to se ruší institut tzv. kompenzace, který se v souvislosti se zrušením odsouvání podpůrčí doby stává nadbytečným. Kompenzaci poskytuje Úřad práce uchazeči o zaměstnání, kterému vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale odstupné mu nebylo vyplaceno po skončení pracovního nebo služebního poměru v nejbližším výplatním termínu anebo v den skončení zaměstnání, a to za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby, po kterou mělo odstupné v jeho minimální výši náležet. Výše kompenzace je v současné době stanovena jako násobek doby, za kterou náleží odstupné, a 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku.

Na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti kompenzace nemá maximální limit tj. strop, nemá omezení pro opakované poskytnutí, a to ani v rámci shodného zaměstnavatele, a není stanovena povinnost uchazeče vrátit kompenzaci, pokud by byla vyplacena neprávem. V praxi Úřadu práce se výjimečně objevovaly i částky kompenzace přesahující 100 000 Kč.

V souvislosti s institutem kompenzace lze poukázat na negativní jevy, k nimž v praxi dochází. Jedná se například o situace, kdy institutu kompenzace ryze účelově využijí osoby, kterým není po ukončení zaměstnání vyplaceno odstupné a které využívají zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání bez skutečného zájmu o zprostředkování zaměstnání. Po obdržení kompenzace tyto osoby často nastoupí do zaměstnání, které mají již předem dohodnuto, nástup do zaměstnání však odsunou až po vyplacení kompenzace.

Ze strany těch zaměstnanců, se kterými zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr se vznikem nároku na odstupné, které jim však nevyplatil, ale kteří bezprostředně po ukončení jednoho zaměstnání navážou nástupem do dalšího zaměstnání, je výplata kompenzace vnímána vůči nim jako nespravedlivá. Tyto osoby řeší uplatnění svého nároku na odstupné občanskoprávní cestou, na rozdíl od těch, kteří nepřejdou ihned do do dalšího zaměstnání a využijí uspokojení svého nároku na odstupné v rámci institutu kompenzace, kterou pak vymáhá Úřad práce v rámci dalších administrativně náročných procesů.

Institut kompenzace je nestandardním institutem, který vznikl nad rámec ochrany zaměstnanců při nevyplácení mzdy včetně odstupného, což je pokryto zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úřad práce zde nadbytečně a duplicitně vstupuje do soukromoprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Institut kompenzace byl zaveden od roku 2021 právě v souvislosti se zavedením odsouvání počátku běhu podpůrčí doby při výplatě odstupného. Řešení tím odstraní uvedené problémy a současně sníží administrativní zátěž Úřadu práce a proto se ust. § 44a) a 44b) včetně poznámek pod čarou č. 73 a 74 zákona o zaměstnanosti zrušují.

Podmínky pro poskytování podpory v nezaměstnanosti při opakované evidenci se zpřísňují

Podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, má nárok na podporu v nezaměstnanosti uchazeč o zaměstnání, který získal v rozhodném období zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů , v délce alespoň 12 měsíců; překrývají-li se doby důchodového pojištění, započítávají se jen jednou. Současně musí uchazeč o zaměstnání splnit podmínku, že ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu v nezaměstnanosti jsou poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání.

Podle ustanovení § 48 zákona o zaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, kterému v posledních 2 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání neuplynula celá podpůrčí doba a po uplynutí části podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, v délce alespoň 3 měsíců, má nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu. Jestliže získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce kratší než 3 měsíce, má uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti po zbývající část podpůrčí doby. Současně musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti.

Podle ustanovení § 49 zákona o zaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, kterému v posledních 2 letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání uplynula celá podpůrčí doba, má nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud po uplynutí této podpůrčí doby získal zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců; tato doba se nevyžaduje v případech, kdy uchazeč o zaměstnání skončil zaměstnání nebo výdělečnou činnost ze zdravotních důvodů nebo skončil zaměstnání z důvodů uvedených v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů nebo proto, že zaměstnavatel porušil podstatnou povinnost vyplývající s právních předpisů, kolektivní smlouvy nebo sjednaných pracovních podmínek. Současně musí být splněna podmínka celkové doby předchozího zaměstnání podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti.

Do doby 6 měsíců důchodového pojištění se nezapočítává doba důchodového pojištění získaná zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností v době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání podle § 25 odst. 1 a 3 zákona o zaměstnanosti a krátkodobým zaměstnáním.

Jako další opatření k zefektivnění výplaty podpory v nezaměstnanosti se proto zpřísňují podmínky znemožňující spekulativní ukončování evidence a opětovný vstup do evidence uchazečů o zaměstnání za účelem vyplácení podpory v nezaměstnanosti.

Jako další opatření k zefektivnění výplaty podpory v nezaměstnanosti se proto zpřísňují podmínky znemožňující spekulativní ukončování evidence a opětovný vstup do evidence uchazečů o zaměstnání za účelem vyplácení podpory v nezaměstnanosti.

V případě uchazeče o zaměstnání s nevyčerpanou podpůrčí dobou

v opakované evidenci se pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti zvyšuje potřebná délka doby důchodového pojištění z 3 na 6 měsíců. Pokud uchazeč o zaměstnání získá zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění v délce alespoň 6 měsíců vznikne mu nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu. Při získání doby důchodového pojištění v délce kratší než 6 měsíců bude mít uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze po zbývající část podpůrčí doby.

U uchazeče o zaměstnání s vyčerpanou podpůrčí dobou

v opakované evidenci se pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti u vyčerpané podpůrčí doby zvyšuje délka doby důchodového pojištění z 6 na 9 měsíců. Pro přiznání podpory v nezaměstnanosti bude muset uchazeč o zaměstnání odpracovat alespoň 9 měsíců. Jestliže nezíská dobu důchodového pojištění v délce alespoň 9 měsíců nevznikne uchazeči o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti.

POZNATKY A ZKUŠENOSTI Z DOSAVADNÍ PRAXE - V praxi Úřadu práce se vyskytují případy spekulativního ukončování evidence uchazečů o zaměstnání a nástupu do krátkodobých pracovněprávních vztahů za účelem opětovného poskytování podpory v nezaměstnanosti, ke kterému dochází v navazujících evidencích. Nejsou ojedinělé případy, kdy uchazeči o zaměstnání vyčerpají podpůrčí dobu, po kterou je jim vyplácena podpora v nezaměstnanosti téměř v celém rozsahu, přičemž jim zbývá nedočerpaných pouze několik dní, stačí třeba pouhý jeden den nevyčerpání, poté nastoupí do krátkodobého zaměstnání a po jeho ukončení opětovně vstupují do evidence uchazečů o zaměstnání se záměrem čerpání podpory v nezaměstnanosti, aniž by vynaložili snahu ve výkonu pracovní činnosti pokračovat v nově nalezeném zaměstnání bez nutnosti evidence na Úřadu práce.

Vyskytují se též případy bezdůvodného a dobrovolného ukončování zaměstnání, ve kterém by le zaměstnanec mohl i nadále pracovat, a současně i zaměstnavatel projevuje zájem o setrvání tohoto zaměstnance, nicméně z důvodu čerpání podpory v nezaměstnanosti dochází ke skončení pracovněprávního vztahu. Tento vzorec nežádoucího jednání některé osoby považují za zcela legitimní. Dochází však k nadbytečné finanční zátěži záchranného sociálního systému financovaného z veřejných rozpočtů, ačkoliv nelze opominout fakt, že i tyto osoby svými zákonnými odvody do systému přispěly.

Novou právní úpravou dojde k prodloužení doby důchodového pojištění potřebné pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti v případech, kdy v poslední evidenci uchazečů o zaměstnání v rozhodném období nedošlo k vyčerpání celé podpůrčí doby, ale též pro případy, kdy uchazeč o zaměstnání celou podpůrčí dobu vyčerpal. Podpora v nezaměstnanosti má sloužit k překlenutí nepříznivé životní situace související se ztrátou zaměstnání a příjmu z tohoto zaměstnání. S ohledem na primární účel podpory v nezaměstnanosti není přijatelné tolerovat takové jednání, při kterém dochází ke spekulativnímu ukončování vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a následnému vstupu do této evidence z důvodu čerpání podpory v nezaměstnanosti.

Cílem předkládaného návrhu zákona je u případů opakovaného vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v rozhodném období znesnadnit zneužívání systému podpory v nezaměstnanosti osobami, kterou jsou schopné pracovat a mohou se tak řádně zapojit na trh práce.

Vedlejší a neméně důležitý přínos tohoto opatření spočívá ve zvýšení motivace zaměstnanců vykonávat pracovní činnost zakládající povinnost odvádět důchodové pojištění po delší časové období, což pozitivně ovlivní též do budoucna splnění podmínky získání potřebné odpracované doby pro odchod do starobního důchodu, a to i s ohledem na záměr zvýšení věku pro odchod do penze. Přetrvávající nedostatek volné pracovní síly na českém trhu práce přispívá k ekonomické aktivitě osob a k získání potřebné doby důchodového pojištění, a proto prodloužení délky doby důchodového pojištění nepředstavuje zásadní překážku pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti v případě opakovaných evidencí.

ZÁVĚR!

-    Nová právní úprava zrušuje institut odsunutí počátku běhu podpůrčí doby u podpory v nezaměstnanosti, pokud uchazeči o zaměstnání vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné. Zároveň se zrušuje související úprava tzv. kompenzace, na kterou vzniklo uchazeči o zaměstnání právo v případě , že mu vznikl nárok na odstupné, odbytné nebo odchodné, ale toto nebylo zaměstnavatelem vyplaceno.

-    Prodlužuje se doba potřebná pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci u uchazeče o zaměstnání, jemuž ještě neuplynula celá podpůrčí doba, ze 3 na 6 měsíců.

-    Prodlužuje se doba potřebná pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti při opakovaném vedení v evidenci u uchazeče o zaměstnání, jemuž již uplynula celá podpůrčí doba, z 6 na 9 měsíců.

-    Přechodné ustanovení zákona stanoví, že řízení o podpoře v nezaměstnanosti a řízení o poskytnutí kompenzace pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Účinnost: Základní účinnost návrhu zákona se navrhuje stanovit dnem 1. ledna 2024, s některými výjimkami, přičemž ale novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti nabývá účinnosti od 1. ledna 2024.

Mgr. Olga Bičáková