Používání vozidla zaměstnavatele

příjmy zaměstnance

Používání motorových vozidel ve vlastnictví zaměstnavatelů zaměstnanci, není v současné době upraveno žádným obecně platným právním předpisem. Zaměstnavatel, který je podnikatelem fyzickou nebo právnickou osobou, vlastní motorové vozidlo nebo si motorové vozidlo najal nebo ho pořizuje formou finančního leasingu, může toto motorové vozidlo poskytnout zaměstnanci, jak na pracovní cesty, které zaměstnanci přikáže v rámci pracovně právního vztahu v souladu se zákoníkem práce, tak i pro soukromou potřebu zaměstnance.

Poskytne-li zaměstnavatel
zaměstnanci motorové vozidlo

jak pro pracovní, tak i pro soukromou potřebu, vzniká zaměstnanci nepeněžní příjem, který je na straně zaměstnance předmětem daně z příjmu. Výši tohoto nepeněžního příjmu stanoví § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů.

Citovaný § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů stanoví, že:

•    poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně silniční motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta vstupní ceny tohoto vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla,

•    jde-li o silniční motorové vozidlo najaté nebo pořízené na finanční leasing, vychází se ze vstupní ceny tohoto vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla,

•    pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely tohoto ustanovení se o tuto daň zvýší,

•    je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí silničního motorového vozidla, nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč,

•    poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce postupně za sebou více silničních motorových vozidel k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta z nejvyšší vstupní ceny silničního motorového vozidla,

•    poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně pro služební i soukromé účely v průběhu kalendářního měsíce více silničních motorových vozidel současně, považuje se za příjem zaměstnance úhrn částek odpovídajících výši určeného procenta vstupní ceny každého současně poskytnutého vozidla.

Určeným procentem se pro účely tohoto ustanovení rozumí

a)  0,25 %, jedná-li se o bezemisní vozidlo,

b)  0,5 %, jedná-li se o nízkoemisní vozidlo,

c)  1 %, jedná-li se o silniční motorové vozidlo, které není nízkoemisním ani bezemisním vozidlem.

Postup podle § 6 odst. 6 zákona se týká zaměstnance, zákon stanoví, že vozidlo poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci. Není tedy možné, aby stejný režim platil v případě poskytnutí vozidla pro rodinné příslušníky zaměstnance (manžela, manželku, děti, rodiče). Stejně tak není možné trvání smluvního vztahu přerušovat např. z důvodu nemoci zaměstnance, dlouhodobého pobytu v zahraničí, dovolené apod. O zdanitelný příjem se jedná jak v případě, kdy zaměstnanec vozidlo využil v daném měsíci pro soukromé účely, tak i v případě, kdy ho v daném měsíci pro osobní potřebu vůbec nepoužil. Rozhodující je platnost dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství zveřejněného v pokynu D-59 k § 6 odst. 6 se v případě, že zaměstnanci je poskytnuto bezplatně motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla
nebo 0,5 % vstupní ceny nízkoemisního vozidla (poznámka: od r. 2024 dále 0,25 % vstupní ceny bezemisního vozidla) za každý i započatý kalendářní měsíc jeho poskytnutí. To znamená, že v daném případě není rozhodující skutečnost, zda je toto vozidlo zaměstnancem pro soukromé účely v daném kalendářním měsíci skutečně použito, a pro účely zdanění u zaměstnance zaměstnavatel tuto skutečnost nezkoumá. V případě, že zaměstnavatel se zaměstnancem sjedná úplatu za poskytnutí vozidla pro služební i soukromé účely, je příjmem zaměstnance rozdíl mezi částkou stanovenou podle 6 odst. 6 zákona a výší úhrady zaměstnance, pokud je tato sjednaná úplata nižší než 1 % vstupní ceny vozidla nebo 0,5 % vstupní ceny nízkoemisního vozidla (poznámka: od r. 2024 dále 0,25 % vstupní ceny bezemisního vozidla).

V případě použití služebního motorového vozidla zaměstnancem v jiné souvislosti se pro účely ocenění použije § 6 odst. 3 písm. a) zákona, tzn. ustanovení § 6 odst. 6 zákona se nepoužije. Jde o případy, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci vozidlo např. na dovolenou, odvoz rodinného příslušníka do nemocnice, svatbu dětí zaměstnance apod.

Příklad 1

Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci současně v kalendářním měsíci 1 vozidlo s konvenčním pohonem se vstupní cenou 500 000 Kč, 1 hybridní vozidlo se vstupní cenou 1 000 000 Kč a 1 bezemisní vozidlo se vstupní cenou 1 250 000 Kč, Otázkou je, jaký je jeho zdanitelný příjmem.

1 % z částky 500 000 Kč (5 000) + 0,5 % z částky 1 000 000 Kč (5 000) + 0,25 % z částky 1 250 000 Kč (3 125) = 13 125 Kč.

Příklad 2

Zaměstnavatel poskytuje svému zaměstnanci motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely. Zaměstnavatel má automobil najatý od zahraniční společnosti, která poskytla vstupní cenu automobilu v EUR. Otázkou je, jaký kurz se použije pro přepočet vstupní ceny motorového vozidla pro účely kalkulace 1 % ze vstupní ceny motorového vozidla.

Zákon stanoví postup v § 38. Poplatník vedoucí účetnictví provede přepočet kurzem použitým v účetnictví, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se účtuje. Poplatník, který není účetní jednotkou, provede přepočet kurzem pro přepočet daně pro den vzniku příjmu, výdaje nebo jiné položky pro výpočet daně, nebo jednotným kurzem. Kurzem pro přepočet daně se pro účely daní z příjmů rozumí kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou. Vzhledem ke skutečnosti, že jednotný kurz zveřejní Generální finanční ředitelství až po uplynutí roku, je třeba použít kurs vyhlášený Českou národní bankou.

Příklad 3

Zaměstnavatel – podnikatel, má v obchodním majetku několik automobilů s tím, že zaměstnanci poskytl i pro osobní potřebu automobil v ceně 800 000 Kč, včetně DPH. Tento automobil měl v březnu poruchu, jejíž oprava trvala několik měsíců, a proto zaměstnanci ještě koncem března poskytl automobil v ceně 900 000 Kč, včetně DPH. Od června má zaměstnanec opět k dispozici původní automobil v ceně 800 000 Kč. Otázkou je, co je zdanitelným příjmem zaměstnance.

V daném případě jde na straně zaměstnance o příjem, který činí v březnu 1 % z částky 900 000 Kč, tj. 9 000 Kč měsíčně. Tuto částku musí zaměstnavatel měsíčně přičíst ke mzdě zaměstnance od března do května. Od června bude mít zaměstnanec nepeněžní příjem opět ve výši 8 000 Kč měsíčně.

Příklad 4

Zaměstnavatel – podnikatel, má v obchodním majetku několik vlastních automobilů a dva automobily na finanční leasing s tím, že zaměstnanci poskytl i pro osobní potřebu automobil v ceně 700 000 Kč, včetně DPH a dále automobil v ceně 800 000 Kč, včetně DPH. Otázkou je, co je zdanitelným příjmem zaměstnance.

V případě, kdy zaměstnavatel poskytl zaměstnanci i pro osobní potřebu dva automobily současně, jde na straně zaměstnance o příjem, který činí 1 % z částky 1 500 000 Kč, tj. 15 000 Kč měsíčně. Tuto částku musí zaměstnavatel měsíčně přičíst ke mzdě zaměstnance.

Příklad 5

Na základě písemné dohody je zaměstnanci poskytnuto vozidlo s tím, že každý měsíc se mu do úhrnu příjmů pro výpočet základu daně započítává 1 % ze vstupní ceny vozidla. Nyní nastala situace, kdy zaměstnanec nevykazuje žádné ujeté kilometry v měsíci z důvodu opravy automobilu. Auto bylo celý měsíc v servisu. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.

Pokud byl v daném případě automobil po celý měsíc v servisu na opravě, je třeba tuto skutečnost zaprotokolovat s tím, že v daném měsíci nebyl zaměstnanci poskytnut jiný, náhradní automobil. V tomto měsíci pak zaměstnanci prokazatelně nebylo poskytnuto motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, a tedy příjem ve výši 1 % vstupní ceny vozidla se mu zvyšovat nebude.

Pokud má zaměstnavatel vypracovanou vnitřní směrnici pro účely poskytování zaměstnancům bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, je vhodné výše uvedenou skutečnost do ní zapracovat.

Příklad 6

Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, zdaňuje mu příjem ve výši 1 % ze vstupní ceny vozidla s tím, že ve smlouvě se dohodli, že zaměstnavatel bude zaměstnanci hradit i výdaje za spotřebované pohonné hmoty při soukromých cestách. Otázkou je, zda se na straně zaměstnavatele jedná o výdaj daňový.

Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem smluvně dohodne, že zaměstnavatel bude zaměstnanci platit i výdaje spojené s nákupem pohonných hmot na soukromé cesty zaměstnance, jde na straně zaměstnavatele o daňový výdaj v případě, že budou splněny podmínky dané § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona.

V tomto případě se na straně zaměstnance jedná o zdanitelný příjem podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona (příslušné výdaje zvýší základ daně zaměstnance).

Ing. Eva Sedláková