Povinnost podat DP k dani z příjmů FO

Daňové přiznání podle § 38g ZDP je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti

podle § 6 ZDP pouze od jednoho, anebo postupně, od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4 ZDP). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k ZDP a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč. 

Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění.

Daňové přiznání za zdaňovací období je ale povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3 ZDP (nerezident), který uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a písm. g) ZDP, nebo daňové zvýhodnění, anebo nezdanitelnou část základu daně.

Daňové přiznání je také povinen podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti, anebo funkční požitky za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch, a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, anebo s funkčními požitky, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu darů poskytnutých do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1 ZDP.

V daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených, příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně, pokud nevyužije postup podle § 36 odst. 6, 7 ZDP. V daňovém přiznání poplatník rovněž uvede částku slevy na dani a daňového zvýhodnění podle § 35c a 35d ZDP. Jsou-li součástí zdanitelných příjmů též příjmy ze závislé činnosti, doloží je poplatník daně dokladem vystaveným podle § 38j odst. 3 ZDP.

Dále je nutno pro úplnost doplnit, že daňový nerezident může v České republice uplatnit, s výjimkou slevy na poplatníka § 35ba odst. 1 písm. a) a slevy na studenta § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP, vybrané slevy na dani podle § 35ba ZDP na druhého z manželů, na částečný invalidní důchod, na plný invalidní důchod, na průkaz ZTP/P a daňové zvýhodnění na děti jen pokud pobírá nejméně 90 % příjmů ze zdrojů v ČR, pouze v přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Od 1. ledna 2022 byla zrušena povinnost poplatníků s nadstandardními příjmy (nad 48násobek průměrné mzdy ročně) podávat daňové přiznání, a to v souvislosti se zrušením solidárního zvýšení daně. Tyto příjmy podléhají nově zdanění druhou sazbou daně ve výši 23 %. Pokud mají tito poplatníci příjmy pouze od jednoho zaměstnavatele (či více zaměstnavatelů postupně) a učinili u nich prohlášení k dani (podepsali tzv. růžový formulář), pak daňové přiznání podávat již sami nemusí a mohou požádat o roční zúčtování jako ostatní zaměstnanci.

Daňové přiznání je povinen podat také poplatník, jehož plátce daně oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu podle § 38i odst. 5 písm. b) ZDP.

Základní informace týkající se přiznání k dani z příjmů FO za zdaňovací období 2022

ve vztahu k:

•    lhůtám pro podání daňového přiz­nání,

•    strukturám tiskopisu,

•    způsobu podání,

•    placení daní.

Lhůta pro podání daňového přiznání

      Základní tříměsíční lhůta, § 136 odst. 1 DŘ

Daňové přiznání se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Tato lhůta dopadá především na daňové přiznání podané listinnou formou. Může dopadnout i na případy podání daňového přiznání elektronickou formou a na daňové přiznání podané poradcem, pokud bude v této základní tříměsíční lhůtě daňové přiznání podáno. Tato lhůta nemůže nikdy dopadnout na daňové přiznání poplatníka, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem (dále jen „povinně auditovaný subjekt“) – na tento případ dopadá pouze šestiměsíční lhůta.

Posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání je pondělí 3. 4. 2023.

      Prodloužená čtyřměsíční lhůta, § 136 odst. 2 písm. a) DŘ

Tato lhůta dopadá na případy, kdy je daňové přiznání podáno elektronicky a nebylo již podáno v základní tříměsíční lhůtě. Tato lhůta nemůže nikdy dopadnout na daňové přiznání podané poradcem (i když bude podáno elektronicky, což je ostatně jeho zákonná povinnost, neboť poradci svědčí základní tříměsíční lhůta, nebo šestiměsíční lhůta) ani na daňové přiznání povinně auditovaného subjektu (na tento případ dopadá pouze šestiměsíční lhůta).

V této souvislosti je však nutno vzít v úvahu počítání času podle § 33 odst. 1 DŘ, který stanoví, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu kratší než jeden den.

Posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání je úterý 2. 5. 2023.

      Prodloužená šestiměsíční lhůta, § 136 odst. 2 písm. b) DŘ

Tato lhůta dopadá na případy podání daňového přiznání povinně auditovaného daňového subjektu, nebo na případy, kdy daňové přiznání podal poradce a současně nebylo již daňové přiznání podáno v základní tříměsíční lhůtě (ať už samotným daňovým subjektem, poradcem, nebo jinou oprávněnou osobou).

Posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání je pondělí 3. 7. 2023.

Nově je do § 136 doplněn nový odst. 6 DŘ, kde žádá-li daňový subjekt o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 36 DŘ a současně hodlá využít prodloužení „tříměsíční nebo čtyřměsíční“ lhůty, uvede v žádosti tuto skutečnost, jinak se při posouzení žádosti o prodloužení lhůty zohlední délka lhůty podle § 136 odst. 1 DŘ. Uvede-li daňový subjekt v žádosti o prodloužení lhůty, že hodlá využít prodloužení čtyř měsíční lhůty, a následně nedodrží podmínky pro toto prodloužení, nárok na prodloužení lhůty podle § 36 DŘ zaniká.

Byla zrušena povinnost podat příslušnou plnou moc k zastupování správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty tj. před 1. 4. 2023. Plnou moc lze proto nově podat
až v prodloužené šestiměsíční lhůtě pro podání daňového přiznání podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. b) DŘ.

      Splatnost daně

Na základě naplnění výše uvedených podmínek, bude vyhodnoceno, jaká lhůta dopadá na jednotlivý případ v souladu s § 136 odst. 2, příp. § 136 odst. 6 DŘ a od toho bude také odvozena splatnost této daně dle § 135 odst. 3 DŘ.

Lhůty pro podání daňového přiznání při insolvenčním řízení

Další lhůty pro podání daňového přiznání jsou dány ustanovením § 244 DŘ v souvislosti se zahájeným insolvenčním řízením podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon).

Rozhodnutí o úpadku je v daňovém řízení zásadním okamžikem. Podle ustanovení § 244 odst. 1 DŘ je daňový subjekt povinen podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou nebylo dosud podáno. Lhůtu pro podání daňového přiznání podle § 244 odst. 1 DŘ nelze prodloužit.

Dále je daňový subjekt povinen podle § 244 odst. 3 DŘ podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob do 15 dnů ode dne předložení konečné zprávy za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu.

Kódy rozlišení typu daňového přiznání (insolvence):

•    A – do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 244 odst. 1 DŘ)

•    B – do 15 dnů ode dne předložení konečné zprávy (§ 244 odst. 3 a 4 DŘ)

•    G – insolvence – za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo DAP dosud podáno a lhůta pro jeho podání neuplynula (§ 245 DŘ).

Lhůty pro podání daňového přiznání při úmrtí poplatníka

Podle ustanovení § 239a DŘ se pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle ustanovení § 1479 nového občanského zákoníku vzniká dědické právo (tj. právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní) již smrtí zůstavitele, přičemž nabytí dědictví musí být podle § 1670, resp. § 1690 nového občanského zákoníku deklaratorně potvrzeno soudem (podle návrhu zákona o zvláštních řízeních soudních se bude jednat o rozhodnutí soudu o dědictví).

Do skončení řízení o pozůstalosti plní daňovou povinnost zůstavitele osoba spravující pozůstalost, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Pokud je daňovou povinnost zůstavitele povinno plnit více osob spravujících pozůstalost, plní ji tyto osoby společně
a nerozdílně. Daňovou povinnost zůstavitele spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě této povinnosti v den smrti zůstavitele.

Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti; tuto lhůtu nelze prodloužit.

Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti (§ 239b DŘ).

Likvidační správce povinen podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy, a přiznanou daň zahrnout do této zprávy (§ 239c DŘ).

Ve stejných lhůtách, které jsou stanoveny v § 239b odst. 4 a 5, § 239c, § 240a, § 240c odst. 2 a 3, § 240d a § 244 odst. 1 a 4, vzniká povinnost podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, které nebylo dosud podáno za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje v případě řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení u daní vyměřovaných na zdaňovací období, jakož i u daní jednorázových, pokud nebylo dosud podáno. Podrobněji viz níže.

Ustanovení § 239a odst. 1 DŘ stanoví, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle daňového práva daňová povinnost, která zůstaviteli vznikla do dne jeho smrti, a daňová povinnost vzniklá ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, přechází na dědice až pravomocným rozhodnutím soudu o dědictví. Fikce prodloužení života je však omezena pouze na účel správy daní.

Daňovou povinností zůstavitele se rozumí

•    daňová povinnost vzniklá před úmrtím zůstavitele,

•    daňová povinnost vzniklá ode dne úmrtí zůstavitele (včetně) do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti (včetně); ke dni skončení řízení o pozůstalosti.

Na tuto daňovou povinnost se hledí, jakoby vznikla přímo zůstaviteli.

Osoba spravující pozůstalost je osobou ustanovenou DŘ, která plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, a má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Touto osobou může být:

•    správce pozůstalosti (§ 1556 a násl. občanského zákoníku) povolaný zůstavitelem formou veřejné listiny (§ 1632 občanského zákoníku) nebo jmenovaný soudem (§ 157 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „ZŘS“),

•    vykonavatel závěti (§ 1553 a násl. občanského zákoníku) povolaný zůstavitelem, není-li povolán ani jeden z výše uvedených,

•    spravuje pozůstalost dědic/dědicové,

•    likvidační správce (k likvidaci pozůstalosti).

K § 239a odst. 4 DŘ – Lhůta pro placení daně neběží po dobu ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti, a to:

-    pro pohledávky vůči zůstaviteli, které vznikly před úmrtím zůstavitele,

-    pro pohledávky vzniklé v důsledku daňových povinností zůstavitele ode dne úmrtí do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

V souladu s právní fikcí „prodloužení života“ zůstavitele povinnost zaplatit daň za zůstavitele trvá i v průběhu řízení o pozůstalosti. Povinnost platit daň sice trvá, ale pokud tak osoba spravující pozůstalost neplní, neplynou ji v průběhu řízení o pozůstalosti z toho žádné sankce. Úrok z prodlení nevzniká ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele § 253 odst. 2 DŘ.

Osoba spravující pozůstalost musí při platbě týkající se daňové povinnosti zůstavitele uvádět variabilní symbol zůstavitele (RČ nebo bylo-li přiděleno VČP – vlastní číslo plátce).

Ustanovení § 239b odst. 1 DŘ stanoví, že osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Proto je tedy oprávněna (a povinna) podání (např. daňové přiznání) opatřit svým podpisem, však do samotného textu daňového přiznání bude uveden jako daňový subjekt zůstavitel – tedy podání bude opatřeno identifikačními údaji zůstavitele (tj. zejména jméno a příjmení zůstavitele, jeho rodné číslo, jeho DIČ, nebo bylo-li přiděleno VČP – vlastní číslo plátce).

Osoba spravující pozůstalost plnící daňovou povinnost zůstavitele

však jedná na účet pozůstalosti a je rovněž povinna uvádět, k čí pozůstalosti se její jednání váže (zůstavitel je dle daňových zákonů stále daňovým subjektem, jemuž daňová povinnost vzniká).

Daňová povinnost zůstavitele zůstává nadále evidovaná tomuto daňovému subjektu. Související spisový materiál se nestěhuje, veškeré daňové řízení probíhá na finančním úřadě místně příslušném zůstaviteli, stejně tak evidence daní. To zn., že na finančním úřadu místně příslušném zůstaviteli zůstávají evidovány předpisy a platby daně evidované na osobním daňovém účtu zůstavitele. V žádném případě nedochází ke sloučení osobního daňového účtu zůstavitele s osobním daňovým účtem osoby spravující pozůstalost.

Podle § 239b odst. 4 DŘ řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem úmrtí zůstavitele má osoba spravující pozůstalost podat do 3 měsíců od úmrtí (oproti 6 měsícům v roce 2013).

Řádné i dodatečné daňové přiznání za celé zdaňovací období (resp. za všechna zdaňovací období), či jeho část od úmrtí zůstavitele do dne předcházejícímu dni skončení řízení o pozůstalosti má osoba spravující pozůstalost podat ve standardních lhůtách stanovených daňovým řádem.

Podle § 239b odst. 5 DŘ je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. V této souvislosti byl zaveden kód typu daňového přiznání „N“.

V § 239c DŘ je řešeno plnění daňové povinnosti likvidačním správcem.

Likvidaci pozůstalosti nařizuje soud podle § 195 ZŘS na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, státu nebo věřitele, který prokázal svou pohledávku a tato patří do pasiv pozůstalosti (srov. § 238 ZŘS).

Likvidační správce se v den vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stává účastníkem daňového řízení na místě osoby spravující pozůstalost (viz § 206 odst. 1 písm. c) ZŘS).

Je-li soudem nařízena likvidace pozůstalosti, je likvidační správce povinen podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy, a přiznanou daň zahrnout do této zprávy. V této souvislosti byl zaveden kód typu daňového přiznání „O“.

Dále bude likvidační správce do zprávy o zpeněžování sám zahrnovat i daně vyměřené podle § 245 DŘ, tj. daně vyměřené nebo doměřené na základě řádných daňových tvrzení nebo dodatečných daňových tvrzení, která nebyla dosud podána za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jejich podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje v případě řádného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, pokud nebylo dosud podáno.

Lhůta pro stanovení daně podle § 148 DŘ se v době od smrti zůstavitele do skončení řízení o pozůstalosti nestaví, tedy pořád běží. To v praxi znamená, že správce daně i v průběhu řízení o pozůstalosti průběžně stanovuje daň týkající se daňové povinnosti zůstavitele rozhodnutím.

Příjemcem všech rozhodnutí např. platebních výměrů a dalších písemností bude i nadále zůstavitel, adresátem rozhodnutí bude v souladu s § 20 odst. 3 daňového řádu osoba spravující pozůstalost.

Kódy rozlišení typu daňového přiznání (úmrtí):

•    I – úmrtí – do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti podle § 239b odst. 4 DŘ a za předcházející zdaňovací období, pokud DAP nebylo dosud podáno a lhůta pro jeho podání neuplynula, podle § 245 DŘ,

•    N – do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Povinnost plní osoba spravující pozůstalost (§ 239b odst. 5 a § 245 DŘ),

•    O – do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu (v případě soudem nařízené likvidace pozůstalosti),
a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy. Povinnost plní likvidační správce (§ 239c a § 245 DŘ).

Ing. Kateřina Illetško

ZÁKON č. 280/2009 Sb.,
daňový řád

§ 148

Lhůta pro stanovení daně

(1) Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

(2) Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k

a) podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,

b) oznámení rozhodnutí o stanovení daně,

c) zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,

d) oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo

e) oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

(3) Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.

(4) Lhůta pro stanovení daně neběží po dobu

a) řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,

b) řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,

c) trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní,

d) od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,

e) od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, nebo

f) ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.

(5) Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího ...