Povinnosti plátce

na konci kalendářního roku

Na konci kalendářního roku vzniká plátci řada povinností s vypořádáním daně z přidané hodnoty. V článku jsou uvedeny nejčastější situace, které mohou pro plátce na konci kalendářního roku nastat.

Poskytnutí zdanitelného plnění na dlouhodobé bázi

Plnění, poskytovaná tzv. na dlouhodobé bázi jsou plnění, která plátce poskytuje dlouhodobě. Pro správné uplatnění daně z přidané hodnoty je podstatné, kdy je plátce povinen přiznat plnění na dlouhodobé bázi.

Poskytnutí zdanitelného plnění na dlouhodobé bázi s místem plnění v tuzemsku

Zdanitelným plněním poskytovaným na dlouhodobé bázi je například poskytnutí nájmu jako zdanitelného plnění, zřízení věcného břemene, které je poskytnuto jako zdanitelný nájem, poskytnutí právní služby, poradenské služby, služby podpory informačních systémů apod.

Problematika data uskutečnění zdanitelného plnění, poskytovaného na dlouhodobé bázi, je řešena v § 21 odst. 8 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „zákon o DPH“).

Pokud je poskytováno zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců, považuje se za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém bylo poskytování tohoto zdanitelného plnění započato.

Pokud však došlo v průběhu kalendářního roku k přijetí úplaty, ze které vznikla plátci povinnost přiznat daň, tak plátce přizná daň z této přijaté úplaty a povinnost přiznat daň na konci kalendářního roku se na něj nevztahuje.

Plátce může tedy zdanitelné plnění, které je poskytováno déle jak 12 kalendářních měsíců vykázat kdykoliv v průběhu roku, ve kterém toto zdanitelné plnění poskytuje nebo v průběhu následujícího kalendářního roku, nejpozději však k 31. prosinci kalendářního roku, který následuje po roce, ve kterém bylo zdanitelné plnění započato.

Stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění při poskytnutí věcného břemene, které splňuje podmínky nájmu.

Zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci je podle § 4 odst. 4 písm. g) zákona o DPH nájmem, za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro nájem. Podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o DPH je zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene službou.

Problematika nájmu nemovité věci je řešena v § 56a zákona o DPH. Podle základního pravidla tohoto ustanovení je nájem nemovité věci plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně.

Plátce se však může rozhodnout, že u nájmu nemovité věci, poskytnutého plátci pro jeho ekonomickou činnost, uplatní daň.

Při poskytnutí služby se obecně podle § 21 odst. 3 zákona o DPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem poskytnutí této služby nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.

Pokud plátce poskytne věcné břemeno jako zdanitelné plnění na dobu delší než 12 měsíců a nepřijme na toto zdanitelné plnění úplatu, ani nevystaví daňový doklad, je zdanitelné plnění uskutečněno nejpozději na konci roku následujícího po roce, ve kterém bylo započato.

Při poskytnutí zdanitelného plněnína dlouhodobé bázi je možné celou úplatu rozdělit, například na jednotlivé roky. V odůvodněných případech může plátce základ daně stanovit jinak.

Dlouhodobě jsou běžně poskytovány právní, poradenské a podobné služby. Při jejich poskytnutí je řešeno uskutečnění zdanitelného plnění obdobně.

Příklad 1

Plátce, poradenská firma, začal v září 2021 poskytovat jinému plátci poradenskou službu s tím, že na tuto službu plátce poskytovatel nepřijal žádnou zálohu a celkovou částku za poskytnutou službu stanoví po dohodě po skončení celé služby.

V září 2022 tuto poradenskou službu bude plátce poskytovat již déle jak 12 měsíců, je proto povinen k 31. 12. 2022 z této části poskytnuté služby přiznat daň.

Plátce, který dodává teplo, chlad, elektřinu, plyn vodu nebo poskytuje odstranění odpadních vod a telekomunikační služby a dále při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny se ustanovení § 21 odst. 8 zákona o DPH o uskutečnění zdanitelného plnění na dlouhodobé bázi nepoužije.

V těchto případech je podle § 21 odst. 4 písm. b) zákona o DPH datum uskutečnění zdanitelného plnění dnem odečtu z měřících zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby.

Tento postup se nepoužije také při přijetí úplaty podle § 21 odst. 4 písm. k) zákona o DPH v případě dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní a při prodeji dovezeného zboží na dálku.

Ustanovení § 21 odst. 8 zákona o DPH o plnění na dlouhodobé bázi se nepoužije také v případě, kdy plátce poskytne službu, která je poskytována na základě zákona nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci třetí osobě, pokud úplatu za poskytnutí této služby hradí stát nebo jde-li o službu spočívající ve výkonu funkce insolvenčního správce podle insolvenčního zákona.

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku

Problematika zdanitelných plnění poskytovaných na dlouhodobé bázi je také řešena podle § 24 odst. 4 zákona o DPH při poskytnutí zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v České republice osobou neusazenou v tuzemsku, pokud je osobou povinnou přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je dané plnění poskytnuto.

Pokud plátce přijme zdanitelné plnění od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku, tak se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jeho uskutečnění podle § 21 zákona o DPH.

Pokud osobě povinné k dani poskytne osoba neusazená v tuzemsku službu s místem plnění v tuzemsku podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné dnem poskytnutí této služby.

Pokud však plátce před uskutečněním zdanitelného poskytne osobě neusazené v tuzemsku úplatu, vzniká mu povinnost přiznat daň z této poskytnuté úplaty, pokud je zdanitelné plnění, na které je úplata poskytnuta, dostatečně určitě známo. Dostatečně určitě je zdanitelné plnění známo, pokud je známo zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, sazba daně v případě zdanitelného plnění a místo plnění.

V případě, že je osobou neusazenou v tuzemsku poskytováno zdanitelné plnění plátci po dobu delší než dvanáct měsíců a během tohoto období neposkytne plátce této osobě neusazené v tuzemsku úplatu, ze které by mu vznikla povinnost přiznat daň, považuje se plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku.

Toto pravidlo se použije při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku osobě povinné k dani s místem plnění v tuzemsku podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH, při dodání zboží s instalací nebo montáží nebo při dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Příklad 2

Právní kancelář, osoba registrovaná k dani v Německu, poskytla plátci dlouhodobé právní služby v právním sporu mezi českou firmou a německou firmou. Německá právní kancelář nepožadovala před uskutečněním zdanitelného plnění zálohu. Služby byly poskytovány od května 2021 s tím, že ukončeny budou po ukončení právního sporu.

Plátce je povinen přiznat přijetí části zdanitelného plnění k 31. 12. 2021 a další části vždy k 31. 12. dalších kalendářních let.

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží a poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

je řešeno v § 24a zákona o DPH. Pokud je plátcem poskytnuta služba nebo dodáno zboží s místem plnění mimo tuzemsko, vzniká podle tohoto ustanovení plátci povinnost přiznat plnění ke dni jeho uskutečnění. Jedná se o případy, kdy plátce poskytne mimo tuzemsko službu, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Plnění se považuje za uskutečněné dnem jeho uskutečnění, který je obecně stanoven v § 21 zákona o DPH.

Poskytnutí služby osobě registrované k dani v jiném členském státě uvádí plátce v souhrnném hlášení. Tato služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí a plátce ji uvede na ř. 21 daňového přiznání.

V případě, že plátce přijme úplatu před poskytnutím plnění, které je dostatečně známo, s místem plnění mimo tuzemsko, má povinnost přiznat plnění z přijaté částky ke dni přijetí úplaty.

Plněním poskytovaným na dlouhodobé bázi je plnění poskytované s místem plnění mimo tuzemsko po dobu delší než 12 měsíců. Pokud plátce poskytuje plnění s místem plnění mimo tuzemsko po dobu delší než 12 měsíců a během tohoto období nedojde k přijetí úplaty s povinností přiznat toto plnění, považuje podle § 24a odst. 4 zákona o DPH plnění za uskutečněné posledním dnem každého kalendářního roku.

Toto pravidlo se použije při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH osobě registrované k dani v jiném členském státě, které se uvádí do souhrnného hlášení, při dodání zboží s instalací nebo montáží nebo při dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Příklad 3

Plátce, právní kancelář se sídlem v Praze, poskytovala od května 2021 právní služby osobě registrované k dani na Slovensku s tím, že služby budou poskytovány po dobu delší než 12 kalendářních měsíců. Právní kancelář předem nepožadovala za tyto služby úplatu.

Na konci roku 2021 byla povinna uvést v daňovém přiznání část poskytnuté služby další části vždy k 31. 12. dalších kalendářních let.

Tato povinnost se vztahuje na služby, které se uvádí v souhrnném hlášení. Z tohoto důvodu se na plátce povinnost přiznat daň na konci kalendářního roku nevztahuje na poskytnutí služby po dobu delší než 12 měsíců do jiného členského státu osobě povinné k dani, která není v jiném členském státě registrovaná pro účely DPH nebo na poskytnutí služby osobě povinné k dani s místem plnění v zahraničí.

Do souhrnného hlášení uvádí plátce poskytnutí služby s místem plnění podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH v jiném členském státě, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby. Služba, která je v jiném členském státě osvobozena od daně se do souhrnného hlášení neuvádí.

Služby poskytnuté do jiného členského státu osobě povinné k dani, která není v jiném členském státě registrovaná pro účely DPH nebo osobě povinné k dani s místem plnění v zahraničí, uvede plátce na ř. 26 daňového přiznání.

Poskytnutí nájmu nemovité věci jako plnění osvobozené od daně
bez nároku na odpočet daně

Pokud plátce poskytuje nájem nemovité věci osvobozený od daně bez nároku na odpočet daně a v průběhu kalendářního roku přijme úplatu za tento nájem, je povinen v daňovém přiznání vykázat přijatou úplatu, která je osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně.

Pokud plátce poskytuje nájem nemovité věci osvobozený od daně bez nároku na odpočet daně a v průběhu kalendářního roku nepřijme za tento nájemúplatu, považuje se podle § 21 odst. 9 zákona o DPH plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. Plátce je povinen na konci kalendářního roku nájem osvobozený od daně vykázat v daňovém přiznání.

Příklad 4

Plátce poskytl od května2021 do srpna 2023 nájem tělocvičny tělovýchovné jednotě, která není plátcem. Jedná se o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Plátce se s nájemcem dohodl, že mu nájemce za nájem zaplatí po skončení nájemní smlouvy.

Plátce pronajímatel je povinen na konci roku 2021 vykázat část poskytnutého nájmu osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně za rok 2021 a obdobně bude povinen vykázat nájem na konci dalších let.

Dodání vratného obalu spolu
se zbožím na trh

se podle § 21 odst. 6 zákon o DPH považuje za uskutečněné k poslednímu dni příslušného účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví.

Pokud tedy dodává spolu se zbožím na trh vratné obaly plátce, který nevede účetnictví, je zdanitelné plnění uskutečněno k 31. prosinci kalendářního roku.

Pokud dodává spolu se zbožím na trh vratné obaly plátce, který vede účetnictví, je zdanitelné plnění uskutečněno k poslednímu dni účetního období daného plátce. Uplatnění daně z přidané hodnoty u vratných obalů má zcela specifický režim.

Dodání vratného obalu lze podle zákona o DPH za dodání zboží považovat pouze tehdy, pokud tyto obaly poskytuje plátce, který je dodává spolu se zbožím na trh. Uvedením obalu na trh se rozumí poskytování vratných obalů plátcem, který je na počátku celého řetězce dodání vratných obalů spolu se zbožím a vracení vratných obalů.

Jedná se o výrobce či dovozce zboží, kteří uvádějí zboží ve vratných obalech na trh. Uvedení obalů na trh je pro účely zákona o DPH doplněno o podmínku, že je obal uváděn na trh spolu se zbožím.

Nejedná se o případy, kdy plátce dodává jako výrobce na trh pouze obaly bez zboží.

Plátce, který uvádí zboží ve vratných obalech na trh, sleduje rozdíl mezi vydanými vratnými obaly a vrácenými vratnými obaly a na konci účetního období nebo kalendářního roku jsou pro něho „nevrácené“ obaly dodáním zboží.

V průběhu kalendářního roku nebo účetního období neuplatňuje plátce u vratných obalů, které uvádí spolu se zbožím na trh, daň na výstupu, ale sleduje množství vratných obalů uvedených na trh a množství vykoupených (vrácených) vratných obalů. Vykoupení vratného obalu dani z přidané hodnoty nepodléhá.

Podle § 13 odst. 7 písm. d) zákona o DPH se za dodání zboží nepovažuje dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu.

Všechny tyto uvedené podmínky musí být splněny současně. Musí se jednat o obal, který je vratným obalem, tento vratný obal musí být dodáván společně se zbožím a musí za něj být poskytnuta úplata, která je po vrácení tohoto obalu ve stejné výši, v jaké byla poskytnuta, zákazníkovi vrácena.

Pokud nejsou splněny uvedené podmínky, například tím, že plátce po vrácení vratného obalu nevrací celou částku, která mu byla zákazníkem za dodání vratného obalu zaplacena, nelze dodání tohoto vratného obalu považovat za plnění, které není dodáním zboží.

V takovém případě se vždy jedná o dodání zboží a plátce uplatní při dodání daň z přidané hodnoty jako u dodání zboží. V daňovém přiznání uvede toto plnění na ř. 1.

Plátce, který dodává vratné obaly spolu se zbožím na trh, které nejsou dodáním zboží, je povinen evidovat množství vratných obalů uvedených spolu se zbožím na trh a množství vrácených vratných obalů stejného druhu za sledované období. Do evidence vratných obalů uvedených spolu se zbožím na trh zahrne plátce také vratné obaly, které byly dovezeny nebo pořízeny z jiného členského státu, pokud jsou uvedeny spolu se zbožím na trh.

Do salda obalového konta plátce nezahrne dovoz vratných obalů a vratné obaly, které pořídí od osoby registrované k dani v jiném členském státě, pokud nejsou dodávány spolu se zbožím na trh, dále do salda obalového konta nezahrne vývoz vratných obalů nebo jejich dodání do jiného členského státu. Do salda obalového konta vratných obalů plátce nezahrne také obaly, které nejsou vratnými obaly dodávanými spolu se zbožím na trh.

Základ daně stanoví plátce podle § 36 odst. 12zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal stejného druhu dodává v tuzemsku společně se zbožím, bez daně.

Základem daně je tato peněžní částka i v případě, když je vratný obal dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně. Pokud plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. Pokud není peněžní částka známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu zjištěná podle zvláštního předpisu o oceňování majetku.

Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, ze kterého se stanoví daň, se vypočte z rozdílu mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci během příslušného období vráceny.

Tento rozdíl plátce vynásobí částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím. Na toto zdanitelné plnění vystaví plátce doklad o použití s náležitostmi podle § 32 zákona o DPH. Tento doklad o použití obsahuje povinné náležitosti daňového dokladu, ale neobsahuje označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje a daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje. Navíc doklad o použití obsahuje sdělení o účelu použití.

Pokud plátce daně ve sledovaném období dodal více vratných obalů, než kolik mu jich bylo vráceno, uvede na dokladu o použití základ daně a daň z přidané hodnoty a tuto daň uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku nebo účetního období.

Příklad 5

Plátce poskytuje vratné palety spolu se zbožím za 100 Kč. K 31. 12. 2021 zjistil, že se mu nevrátilo 90 kusů vratných palet. Celková cena včetně daně je 90 000 Kč.

Výpočet daně: 90 000– (90 000: 1,21). Daň je 15 620Kč, základ daně je 74 380Kč.

Pokud plátce ve sledovaném období dodal méně vratných obalů, než kolik mu jich bylo vráceno, uvede na dokladu o použití základ daně a příslušnou daň se záporným znaménkem.

Příklad 6

Plátce poskytuje vratné palety spolu se zbožím za 100 Kč. Plátci bylo za účetní období vráceno o 500 vratných palet více, než kolik jich za toto období vydal. Celková cena včetně daně činí 50 000 Kč.

Výpočet daně: 50 000 – (50 000: 1,21) = 8 678 Kč, základ daně je 41 322 Kč. Plátce na dokladu o použití uvede základ daně – 41 322 Kč, daň – 8 678 Kč. V daňovém přiznání uvede na ř. 1 minusovou částku.

Za dodání zboží se nepovažuje uvádění vratných obalů do oběhu, které uskutečňuje obchodník, který tyto obaly pořídil spolu se zbožím a dále je prodává.

Tento obchodník použije při obchodování s vratnými obaly běžný režim pro uplatnění DPH.

Vypořádání poměrného
koeficientu

Pokud plátce pořizuje dlouhodobý majetek v rámci ekonomické činnosti s tím, že jej bude používat jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, má podle § 75 zákona o DPH nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši, která odpovídá rozsahu použití pro účely uskutečněných plnění plátce.

Výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce plný nárok na odpočet daně a poměrného koeficientu, kterým je podíl použití přijatého zdanitelného plnění pro účely svých uskutečněných plnění. Poměrný koeficient je vyjádřený v procentech.

V případě, že není možné v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem a po skončení kalendářního roku do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění.

Pokud se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití odchyluje od poměrného koeficientu, který plátce stanovil odhadem o více než 10 %, opraví plátce původní výši uplatněného odpočtu daně.

V případě, že je vypočtená částka kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit. Pokud je záporná, má plátce povinnost výši uplatněného odpočtu opravit.

Příklad 7

Plátce pořídil do své firmy v srpnu 2021 osobní automobil za 1 000 000 Kč a 210 000 DPH. Automobil byl používán také pro soukromé potřeby plátce. Plátce na základě zkušenosti z předchozího roku odhadl použití pro ekonomickou činnost poměrný koeficient ve výši 70 %. V daňovém přiznání uplatnil za měsíc srpen 2021 nárok na odpočet na ř. 40 základ daně 700 000 a daň 147 000 Kč, současně uvedl pořízení automobilu na ř. 47 daňového přiznání.

K 31. 12. 2021 provedl kontrolu správnosti odhadnutého poměrného koeficientu. Zjistil, že podle knihy jízd činilo skutečné využití pro ekonomické účely 50 %.

Byl proto povinen provést úpravu uplatněného odpočtu daně. Výpočtem 210 000 Kč × 50 % zjistil nárok na odpočet daně 105 000 Kč. Úprava odpočtu daně byla tedy 105 000 – 147 000 Kč = – 42 000 Kč.

Krácený nárok

Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, má podle § 76 zákona o DPH nárok na odpočet daně pouze v krácené výši, která odpovídá rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.

Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši a koeficientu. Při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši vychází plátce již z údajů přepočtených poměrným koeficientem podle § 75 zákona o DPH.

Koeficient se vypočte jako podíl, kdy v čitateli je součet částek základů daně anebo hodnot uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně a ve jmenovateli je to, co je uvedeno v čitateli + součet hodnot osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, vyjádřený v procentech.

Příklad 8

Plátce uskutečnil zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně v hodnotě 300 000 Kč a současně poskytl osvobozený nájem bez nároku na odpočet daně v hodnotě 150 000 Kč.

Výpočet koeficientu: 300 000: 450 000 = 67 %.

Plátce do výpočtu koeficientu nezapočte prodej dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro své ekonomické činnosti, za předpokladu, že toto uskutečněné plnění není nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce.

V aktuálním kalendářním roce použije plátce pro výpočet nároku na odpočet daně koeficient, který vypočetl při vypořádání odpočtu daně za předcházející kalendářní rok. Pokud však plátce v předchozím kalendářním roce neuplatňoval nárok na odpočet daně krátícím koeficientem a v běžném roce uskutečňuje jak zdanitelná, tak osvobozená plnění, stanoví výši tohoto koeficientu kvalifikovaným odhadem.

Na konci roku je plátce povinen vypořádat odpočty daně uplatněné na základě zálohového koeficientu, za všechna zdaňovací období tohoto roku.

Vypořádání provede plátce tím postupem, že stanoví rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání.

Vypořádání provede plátce v daňovém přiznání podaném za poslední zdaňovací období vypořádávaného období.

Úprava odpočtu daně u nájmu

Od 1. ledna 2021 není možné rozhodnout se pro uplatnění daně u nájmu stavby rodinného domu nebo bytu a dalších staveb, vymezených v § 56a odst. 3 zákona o DPH. Z toho důvodu je plátce, který při pořízení rodinného domu nebo bytu uplatnil nárok na odpočet daně, s tím, že tyto stavby bude pronajímat jako zdanitelné plnění a změna účelu používání spadá do desetileté lhůty, provést na konci roku 2021 úpravu původně uplatněného odpočtu daně.

Úpravu odpočtu daně podle § 78 zákona o DPH provádí plátce u dlouhodobého majetku, vymezeného v § 4 odst. 4 písm. d) zákona o DPH.

Za samostatný dlouhodobý majetek se pro účely úpravy odpočtu daně považuje také technické zhodnocení.

Pro dlouhodobý majetek platí lhůta pro úpravu odpočtu daně 5 let. V případě staveb, bytů, nebytových prostor a jejich technického zhodnocení a v případě pozemků je lhůta pro úpravu odpočtu daně prodloužena na 10 let.

Tato lhůta počíná běžet vždy kalendářním rokem, ve kterém byl majetek pořízen.

Pokud dojde v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, je plátce povinen provést úpravu odpočtu daně.

Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce neměl při pořízení dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně z důvodu, že byl tento majetek původně určený k použití v rámci ekonomické činnosti pro účely, které nárok na odpočet daně nezakládají, například pro účely osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně podle § 51 zákona o DPH a ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně je tento dlouhodobý majetek použit pro účely s nárokem na odpočet daně.

Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok, přičemž se porovnávají se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně, nebo pokud neměl nárok na odpočet, které zohlednil při pořízení tohoto majetku.

O změnu rozsahu použití dlouhodobého majetku se jedná v případě, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně jej použije pro účely, pro které má nárok na odpočet v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá, uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně použije pro účely, kdy nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, kdy má nárok na odpočet daně v plné výši, neměl nárok na odpočet daně a následně majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.

Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se podle § 78a zákona o DPH vypočte ve výši 1/5 nebo 1/10 ze součinu částky daně na vstupu a rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně za kalendářní rok, ve kterém se provádí úprava odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo když plátce neměl nárok na odpočet daně k roku pořízení.

Ukazatel nároku na odpočet daně je0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně, 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši nebo to je poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů, dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 zákona o DPH a nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76 zákona o DPH.

Plátce je povinen provést úpravu odpočtu daně pouze v případě, že rozdíl mezi ukazatelem nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů.

V případě, že je vypočtená částka úpravy daně kladná, je plátce oprávněn úpravu provést, pokud je záporná, je plátce povinen úpravu provést.

Pokud plátce používá majetek pro změněné účely pouze pro část kalendářního roku, zohlední se také tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně.

Příklad 9

Plátce pořídil v roce 2018 nový byt. Při pořízení uplatnil nárok na odpočet daně 120 000 Kč. Do konce roku 2020 byt pronajímal jinému plátci, který v něm měl zřízenou kancelář. Od 1. ledna 2021 byl povinen nájem osvobodit od daně bez nároku na odpočet daně.

Plátce je povinen na konci roku 2021 provést úpravu odpočtu daně a vrátit adekvátní podíl 1/12 příslušného nároku na odpočet daně pro rok 2021. Na každý rok připadá z desetileté lhůty nárok na odpočet daně 12 000 Kč. Plátce vrátí nátok na odpočet daně za ve výši 12 000 Kč. Takto bude plátce postupovat do konce desetileté lhůty.

Úprava odpočtu daně se uvádí v daňovém přiznání na ř. 60, a to za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést úpravu odpočtu daně.

Ing. Zdeněk Kuneš

ZÁKON o dani z přidané hodnoty

§ 21

Uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží a poskytnutí služby

(1) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

a)  dnem dodání podle § 13 odst. 1,

b)  dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu¹⁶⁾, nebo

c)  dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c).

(2) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

(3) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.

(4) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné

a)  dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,

b)  dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny,

c)  dnem zjištění skutečné výše částky za službu poskytovanou v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci, která byla v souvislosti s tímto nájmem přijata, pokud se nejedná o službu podle písmene b),

d)  dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,

e)  dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b),

f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou ...