Povinnosti zaměstnavatele
při poskytování OOPP

Osobní ochranné pracovní prostředky jsou velice důležitými pracovními pomůckami, které slouží k ochraně zdraví zaměstnance. Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele při poskytování OOPP? Jaké povinnosti mají zaměstnanci při jejich používání?

OOPP jsou věcně upraveny přímo v zákoníku práce

a dvacet let byly upraveny v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Toto nařízení vlády bylo vydáno původně k provedení § 133a zákoníku práce č. 65/1965 Sb. pojednávajícího o osobních ochranných pracovních prostředcích (dále jen „OOPP“). Za účinnosti nyní platného zákoníku práce platilo do vydání nového nařízení vlády k provedení ustanovení § 104 ZP. Dne 1. listopadu 2021 však nabylo účinnosti rekodifikované nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků.

Důvodem přijetí nového nařízení vlády bylo, že Evropské právo upravovalo problematiku OOPP směrnicí Rady 89/656/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci. Tato směrnice byla transponována již v r. 2001 do starého zákoníku práce.

V r. 2019 však byla přijata v Bruselu směrnice Komise (EU) 2019/1832 ze dne 24. října 2019, kterou se mění přílohy I, II a III směrnice Rady 89/656/EHS, pokud jde o úpravy čistě technického rázu. Z důvodu členství v EU vyplynula z toho České republice povinnost transpozice této nové směrnice.

S tím souviselo i to, že nedávno byly v rámci ES upraveny i technické požadavky na OOPP. Ty byly dlouhou dobu u nás stanoveny nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky. V r. 2016 však bylo také přijato na evropské úrovni Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS, které zcela nahradilo toto naše nařízení vlády č. 21/2003 Sb. Nařízení vlády bylo zrušeno bez náhrady, protože Nařízení Evropského parlamentu je přímo použitelný předpis a jak známo přímo použitelný předpis EU se do národní legislativy netransponuje, ten platí přímo, obecně.

Z těch všech důvodů bylo cílem nové směrnice poskytnout změnou směrnice 89/656/EHS v přílohách I, II a III směrnice 89/656/ EHS návody, které v praxi usnadní a podpoří výběr přiměřených osobních ochranných prostředků pro příslušná rizika, aktivity a sektory. Druhým důvodem přijetí nové směrnice bylo zajistit soulad s klasifikací rizik uvedenou v nařízení (EU) 2016/425, zejména pokud se týká terminologie použité v nařízení (EU) 2016/425.

Nové nařízení vlády je tedy transpozicí uvedené směrnice, a to v rozsahu, v jakém byla směrnice 89/656/EHS transponována nařízením vlády č. 495/2001 Sb.

Úvodem můžeme ještě konstatovat, že novým nařízením došlo ke změnám právního stavu pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění transpozice článku 1 směrnice Komise 2019/1832, která přináší úpravy příloh čistě technického rázu, tudíž stávající povinnosti dotčených subjektů se přijetím tohoto nařízení vlády nijak nemění.

DEFINICE POJMU „OOPP“ je obsažena přímo v zákoníku práce. OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem.

Tuto definici je třeba vykládat v kontextu s nařízením vlády, v kterém je taxativní výčet věcí, které nejsou považovány za OOPP. Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou:

•    běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,

•    výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle jiného právního předpisu (např. vyhláška č. 247/2001 Sb.),

•    speciální osobní ochranný prostředek používaný v ozbrojených silách České republiky, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství nebo bezpečnostních sborech,

•    výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,

•    sportovní výstroj a vybavení,

•    prostředek určený pro sebeobranu,

•    prostředek pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Za OOPP se nepovažují osobní ochranné prostředky používané speciálně v ozbrojených a pořádkových silách, jako jsou přilby nebo štíty, výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb ani zastrašující prostředky nebo aerosolové rozprašovače určené k osobní sebeobraně. Za OOPP se nepovažují také motoristické přílby a zorníky určené pro uživatele jednostopých nebo dvoustopých vozidel. Konečně se za OOPP nepovažují ani technické prostředky (detektory plynů apod.) pro zjišťování a signalizaci emisí škodlivin na pracovišti.

V některých případech dochází k problémům u rozlišení běžných pracovních oděvů a ochranných pracovních oděvů, které chrání zaměstnance před riziky. Tyto problémy vznikají ve vztahu k finančním úřadům uznávajícím náklady vynaložené zaměstnavatelem na poskytované OOPP.

KONCEPCE PRÁVNÍ ÚPRAVY POSKYTOVÁNÍ OOPP v zákoníku práce vychází z předpokladu, že právní předpis pouze vymezuje pojem „OOPP“ a stanovuje základní principy pro jejich poskytování s tím, že konkrétní úprava bude provedena v působnosti jednotlivých zaměstnavatelů. Z uvedeného je zřejmé, že vlastní výběr a přidělování ochranných prostředků zabezpečuje zaměstnavatel na podkladě skutečného výskytu pracovních rizik, které na zaměstnance působí nebo mohou působit.

OOPP se rozumí prostředky určené k tomu, aby je zaměstnanci používali nebo nosili a tím se chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život a bezpečnost, stejně jako veškeré doplňky a příslušenství určené k tomuto účelu. Jedná se o individuální prostředek ochrany, který je určen pro osobní užívání zaměstnancem, čímž se významně liší od prostředků kolektivní ochrany. OOPP by měly být poskytovány vždy až jako nejzazší ochranný prostředek za situace, kdy rizika není možné odstranit jiným organizačním, případně technickým řešením (například zábradlí určitých stanovených parametrů v případě prací s rizikem pádu z výšky nebo do hloubky).

Prvotním úkolem zaměstnavatele při poskytování OOPP je tedy vyhledání rizik, jejich vyhodnocení a stanovení postupů pro jejich eliminaci či alespoň minimalizaci. Na základě vyhodnocení těchto skutečností je zaměstnavatel povinen zpracovat seznam poskytovaných OOPP, v jehož rámci musí být zohledněny i možné individuální potřeby konkrétních zaměstnanců (například pokud lze za jedním účelem poskytnout více OOPP, měl by být užit ten, který danému zaměstnanci více vyhovuje – např. špunty do uší nebo sluchátka). Při poskytování OOPP je rovněž třena dbát na skutečnost, že musí být přidělovány byť jen na velmi krátký výkon rizikové činnosti, tedy nejsou přidělovány na konkrétní funkci.

Pokud jde o členění rizik, pak je třeba z pohledu OOPP rozlišovat zejména fyzikální, mechanická a biologická. Největší oblast pokrývají rizika fyzikální, která jsou na rozdíl od rizik chemických či biologických, většinou snadno identifikovatelná již na základě běžného posouzení. Jde například o pády z vyvýšených pracovišť, případně do prohlubní, pády materiálů, předmětů a břemen, včetně zasažení drobnými úlomky materiálu při rozbití předmětů apod. K chemickým rizikům patří například nebezpečné otravy a poleptání různými chemikáliemi, parami či plyny, postříkání a potřísnění agresívními žíravinami, kyselinami, pryskyřicemi, nebezpečí výbuchu plynů a par, práce v prašném prostředí, s jedy a omamnými látkami. Biologická rizika se vyskytují zejména v prostředí výskytu nejrůznějších choroboplodných virů, bakterií a infekcí, ohrožující zejména pracovníky ve zdravotnictví a v zemědělství. Škodlivost jejich působení lze zjistit většinou na základě znalostí o jejich nejvyšších příslušných koncentracích, ve vazbě na příslušná odborná měření.

Preferování odstranění rizik pomocí prostředků kolektivní ochrany koresponduje s ustanovením § 102 odst. 5 ZP, které stanoví, že při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí mimo jiné „přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany“. Tento přístup je zdůrazněn i v recitálu směrnice 89/686/EHS, která byla (ve snaze po sblížení praxe členských států v oblasti používání OOPP) přijata i s ohledem na to, že „zejména vnitrostátní právní předpisy týkající se bezpečnosti práce zavádějí povinnost používat osobní ochranné prostředky“ přičemž „mnoho požadavků zavazuje zaměstnavatele poskytovat příslušným pracovníkům příslušné osobní ochranné prostředky, pokud přednostní kolektivní ochranná opatření nejsou k disposici nebo jsou nedostatečná.“

Na povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnancům OOPP pak navazuje povinnost zaměstnanců OOPP používat.

Je třeba také zdůraznit, že OOPP, stejně jako mycí, čistící a dezinfekční prostředky, nebo ochranné nápoje, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně, a to dle seznamu OOPP, který je zaměstnavatel povinen vytvořit na základě vlastního vyhodnocení rizik a konkrétních pracovních podmínek na jednotlivých pracovištích. Poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.

Inspekcí práce často zjišťovaným nedostatkem je, že zaměstnavatel sice poskytuje OOPP, ale pouze dle svého vlastního uvážení a nemá vypracován vlastní seznam na základě zhodnocení rizik tak, jak to nařizuje ustanovení § 104 odst. 5 ZP. Vybavení zaměstnance nevhodnými OOPP je posuzováno jako jejich neposkytnutí.

Nařízení vlády č. 390/2021 Sb.

Výše jsme konstatovali, že novým nařízením došlo ke změnám právního stavu pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění transpozice článku 1 směrnice Komise 2019/1832, která přináší úpravy příloh čistě technického rázu. Proto také vlastní text nařízení vlády (tedy ustanovení § 1 až § 5) doznal jen minimálních změn. V úvodním ustanovení se z pochopitelných důvodů mění oproti současné úpravě odkaz na předpisy EU. Dále pak vzhledem k tomu, že podle zmocnění v § 104 odst. 6 ZP vláda pouze stanoví nařízením bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a není povinností vlády stanovit i rozsah poskytování OOPP a množství mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (ta jsou v nařízení vlády uvedena jako doporučená), byla provedena drobná formulační změna.

Ustanovení § 2 a 3 nařízení vlády měněna nebyla, jsou převzata ze zrušeného nařízení vlády. V ustanovení § 2 jsou vyjmenovány prostředky, které OOPP nejsou a které jsme si vyjmenovali a okomentovali výše. Oproti původní právní úpravě byl zde uvedený výčet rozšířen o prostředek pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

V ustanovení § 3 jsou v podstatě shrnuty základní povinnosti zaměstnavatele při výběru OOPP.

OOPP musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko, musí odpovídat podmínkám na pracovišti, musí být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců, musí respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců. Navíc tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více OOPP, musí být tyto OOPP vzájemně slučitelné.

Tyto požadavky jsou velice obecné, jsou však jednak převzaty ze zrušeného nařízení vlády č. 495/2001 Sb., a dokonce byly obsaženy v původní vyhlášce, takže by neměly činit v praxi problémy. Již výše jsme zdůraznili, že zaměstnanec musí být s používáním OOPP prokazatelně seznámen a že používání OOPP více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení infekčními onemocněními. To je pro zaměstnavatele nesmírně důležité, pomůže mu to v případě úrazu zaměstnance, z kterého se bude moci deliberovat.

Pro praxi je nejdůležitější, aby OOPP skutečně plnily svůj účel po celou dobu používání. To předpokládá, že zaměstnavatel musí předem přesně vyhodnotit jaké konkrétní OOPP, kterému konkrétnímu zaměstnanci bude poskytovat. Není možné, aby zaměstnavatel nakoupil × kusů určitého OOPP bez toho aniž by si předem ověřil velikosti, které potřebuje. Vzhledem k tomu, že sortiment OPPP především pokud se týká ochranných oděvů a obuvi se značně rozšířil, neměl by výběr činit zaměstnavatelům potíže.

OOPP se nepřiděluje zaměstnanci pouze ve lhůtách, které naplánuje zaměstnavatel (např. jedny montérky za rok), ale OOPP se přiděluje zaměstnanci vždy, jestliže u původního skončila jeho výrobcem stanovená životnost, ztratil svoje funkční vlastnosti nebo účinnost proti vyskytujícím se rizikům anebo jeho používání představuje další riziko.

Ustanovení § 4 odkazuje na obsah příloh. V příloze č. 1 k tomuto nařízení je obsažena tzv. tabulka hodnocení rizik pro výběr a použití OOPP. V příloze č. 2 k tomuto nařízení jsou uvedeny jednotlivé typy OOPP a v příloze č. 3 jsou uvedeny příklady činností a obory činností, které mohou vyžadovat ve vztahu k rizikům a na základě jejich vyhodnocení poskytnutí OOPP.

Ustanovení § 5 pojednává o dezinfekčních prostředcích. I tato úprava je v podstatě převzata ze zrušeného nařízení vlády. Na základě poznatků z praxe a především pro odstranění aplikačních nejasností, je zde výslovně stanoveno, že v případě, že je mycí nebo čisticí prostředek trvale dostupný v sanitárních zařízeních pracoviště, příloha č. 4 k tomuto nařízení se pro tento mycí a čisticí prostředek nepoužije.

Příloha č. 1 – tedy tabulka pro výběr OOPP na základě vyhodnocení rizik měněna nebyla, proto nedojde ani k žádným změnám v zažité praxi.

V příloze č. 2 jsou vedle ostatních OOPP demonstrativně vyjmenovány OOPP k ochraně hlavy, sluchu, očí a obličeje, dýchacích orgánů, rukou a paží, nohou a ochraně před uklouznutím, k ochraně pokožky a těla. V příloze č. 3 pak opět mimo jiné jsou demonstrativně vyjmenovány práce a činnosti, které vyžadují ochranu hlavy, očí, obličeje, rukou a paží, nohou (částí), nohou (chodidel) a celého těla. Novinkou oproti zrušenému nařízení vlády je, že tento seznam je zpracován v přehledných tabulkách a rozčleněn podle rizik. Tabulky jsou čtyři, zvlášť pro fyzikální rizika, zvlášť pro chemická rizika, dále pro biologická rizika a nakonec pro „jiná“ rizika.

V přílohách č. 2 a 3 jde pouze o demonstrativní výčet, takže jej nelze považovat za neměnný. Obě přílohy mají sloužit pouze jako návod zaměstnavateli k vyhodnocení rizik na pracovištích a vypracování seznamu OOPP, které bude zaměstnancům poskytovat. Základní zásada celé právní úpravy BOZP je, že za BOZP zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel, platí samozřejmě i zde.

Nicméně seznamy uvedené v přílohách 2. a 3. jsou velice podrobné a pro praxi jsou dobře použitelné. Kladem je i to, že u jednotlivých OOPP uvádí i příklady činností, při nichž může být příslušný OOPP nutný a odvětví a obory činností, v kterých se poskytuje.

MYCÍ, ČISTÍCÍ A DEZINFEKČNÍ PROSTŘEDKY - Na rozdíl od OOPP a ochranných nápojů, které se poskytují pouze zaměstnancům pracujícím v rizikovém prostředí, se mycí, čistící a dezinfekční prostředky poskytují všem zaměstnancům, tedy i zaměstnancům, kteří vykonávají tzv. čistou práci (např. administrativa), jak vyplývá z tabulky uvedené v příloze č. 4 k nařízení vlády, rozdíl je pouze v jejich množství. Povinnost poskytovat mycí a čisticí prostředky má zaměstnavatel i vůči všem osobám, které se zdržují na jeho pracovišti, jestliže je nezbytné zajistit jejich očistu po skončení práce či návštěvy.

Ve smyslu nařízení vlády se zaměstnanci, který přichází do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, případně regenerační krémy a masti. Druhy prací z hlediska znečištění a doporučená množství mycích a čisticích prostředků jsou uvedeny v příloze č. 4 k nařízení vlády. V případě, že je mycí nebo čisticí prostředek trvale dostupný v sanitárních zařízeních pracoviště, příloha č. 4 k nařízení vlády se pro tento mycí a čisticí prostředek nepoužije. To neplatí pro textilní ručníky poskytované zaměstnanci, který vykonává práci velmi nečistou nebo práci nečistou podle části I. přílohy č. 4 k nařízení vlády.

DALŠÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE PŘI POSKYTOVÁNÍ OOPP jsou obsaženy přímo v nařízení vlády. V prvé řadě se jedná o povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s používáním OOPP. Řada OPPP používaných v praxi je značně složitá (např. chrániče sluchu s přijímačem a nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu), takže není možno jej zaměstnanci předat k používání, aniž by byl zaměstnavatelem podrobně seznámen s návodem na obsluhu. Je nesporné, že neodborné použití takového OOPP by mohlo vést k jeho naprostému znehodnocení nemluvě o tom, že by mohlo ohrozit zdraví zaměstnance namísto, aby jej chránilo.

Dále musí zaměstnavatel zajistit, že používat OOPP bude pouze jeden zaměstnanec. Používání OOPP více zaměstnanci je možné jen tehdy, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými nemocemi. Z toho důvodu oděvy a obuv si zaměstnanci bez předchozího řádného vyčištění nemohou vzájemně zapůjčovat. V té souvislosti je třeba upozornit na požadavky stanovené na šatny a sanitární zařízení, kde se OOPP čistí, suší a uchovávají v nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Zaměstnavatel také musí kontrolovat používání OOPP. To předpokládá, že zaměstnavatel si bude vést seznam vydaných OOPP. Vzhledem k tomu, že zaměstnavateli přímo ze zákoníku práce vyplývá povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci týkající se zajišťování BOZP, je vhodné, aby zaměstnavatel na těchto kartách si i evidoval přidělené OOPP. To má význam jednak pro kontrolu zaměstnanců, zda OOPP skutečně používají a pak především pro situace, kdy zaměstnanec končí pracovní poměr a musí zaměstnavateli přidělené OOPP vrátit, neboť platí zásada, že OOPP zakoupené zaměstnavatelem zůstávají stále jeho majetkem. Podpis zaměstnance na jeho osobní kartě BOZP o převzetí OOPP tak může v praxi nahradit písemné potvrzení vyžadované v souvislosti s uplatněním náhrady škody z titulu odpovědnosti zaměstnance za ztrátu svěřených předmětů.

Žádným právním předpisem není výslovně upravena v praxi častá otázka, zda si může zaměstnanec OOPP např. po uplynutí doby jeho použitelnosti nebo při skončení pracovního poměru od zaměstnavatele odkoupit za tzv. zůstatkovou hodnotu. To je výhradně věc dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Zaměstnanec nemůže žádným způsobem např. odkoupení OOPP na zaměstnavateli požadovat, na to právní nárok nemá. Také je třeba připomenout ještě jednu zásadu, a to, že poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. Tato zásada je zcela pochopitelná a asi nepotřebuje bližšího komentáře. Zaměstnavatel je povinen stanovit způsob, podmínky a dobu používání OOPP na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto OOPP.

JUDr. Eva Dandová