Poživatelé důchodu a ZP – změny

Jednou z nejpočetnějších skupin osob, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou poživatelé důchodu. Pro tyto osoby platí specifické podmínky jak pro jejich zaměstnavatele, tak pro tyto osoby jako podnikatele. V této souvislosti je zapotřebí si například uvědomit, že poživatel důchodu nemůže být ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů. Jak se poživatelů důchodu dotkly změny v zákonech zdravotního pojištění od 1. ledna 2026?

Poživatel důchodu z důchodového pojištění má ve zdravotním pojištění řešen svůj pojistný vztah (tj. pojištění u zdravotní pojišťovny) po celé období, tedy od data, kdy je důchod rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení přiznán, do data, kdy je důchod rozhodnutím odejmut. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, také platí, že za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží, tedy v situaci, kdy je důchod rozhodnutím přiznán, ale není vyplácen.

Z hlediska zdravotního pojištění se za poživatele důchodu považují nejenom osoby pobírající řádný starobní důchod, ale i další druhy důchodů. Do této skupiny tedy dále patří poživatelé předčasného starobního důchodu, invalidního důchodu ve všech třech stupních, důchodu vdovského, vdoveckého a sirotčího.

Za poživatele důchodu jako „státní pojištěnce“ platí stát v roce 2026 zdravotním pojišťovnám měsíčně pojistné ve výši 2 188 Kč (13,5 % z vyměřovacího základu 16 206 Kč po zaokrouhlení na celou korunu směrem nahoru) bez ohledu na to, zda je tato osoba výdělečně činná či nikoli. Jinak také řečeno, pokud je poživatel důchodu například zaměstnán, obdrží zdravotní pojišťovna každý měsíc dvě platby – od státu i od zaměstnavatele. A kdyby přitom ještě podnikal, tak platí pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná za podmínek určených ve zdravotním pojištění pro tuto skupinu plátců.

Změny od 1. ledna 2026

Do konce roku 2025 platilo, že období pobírání důchodu, tedy registraci pojištěnce v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, povinně oznamoval zaměstnavatel tehdy, když mu zaměstnanec tuto skutečnost sdělil a dokladoval. Pokud nebylo oznámení provedeno prostřednictvím zaměstnavatele, plnil tuto povinnost sám pojištěnec.

Od. 1. ledna 2026 dochází ke změně v tom smyslu, že zaměstnavatelé už nadále nebudou oznamovat zdravotním pojišťovnám přiznání nebo odejmutí důchodu. Tyto informace budou zdravotním pojišťovnám předávány Českou správou sociálního zabezpečení. Zaměstnavatelé budou dle nové formulace ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. oznamovat pouze zahájení a ukončení období trvání mateřské a rodičovské dovolené podle § 7 odst. 1 písm. d). Tuto povinnost splní zaměstnavatel za celý kalendářní měsíc jedenkrát měsíčně nejpozději v den splatnosti pojistného za tento měsíc podle § 5 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

Povinnost oznamovat přiznání nebo odejmutí důchodu nemá od 1. 1. 2026 ani pojištěnec. Nicméně, skutečnosti oznamované jinou osobou než pojištěncem podle § 10 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 48/1997 Sb., tedy zejména informace od zaměstnavatele o zaměstnancích sdělované na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele a skutečnosti rozhodné pro povinnost státu platit za pojištěnce pojistné podle § 7 odst. 1, může příslušné zdravotní pojišťovně oznámit dle § 10b i pojištěnec (není podmínka podání takového oznámení elektronicky).

Stává se, že zdravotní pojišťovna neobdrží od zaměstnavatele nebo od příslušné instituce všechny údaje potřebné ke správnému zařazení pojištěnce do příslušné kategorie – např. zaměstnavatel zaměstnance nepřihlásí nebo neodhlásí, úřad práce neoznámí evidenci pojištěnce jako uchazeče o zaměstnání apod. I když pojištěnec v daném případě oznamovací povinnost nemá, může v zájmu odstranění nesouladu mezi údaji evidovanými zdravotní pojišťovnou a skutečným stavem sdělit zdravotní pojišťovně potřebné údaje sám.

Podle § 7 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. je stát plátcem pojistného za osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání starobního důchodu a nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy. A dále je stát plátcem pojistného za osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni, tedy v situaci, kdy je pojištěnec invalidní, přičemž však není (například z důvodu nesplnění doby pojištění) poživatelem důchodu – důchod nebyl přiznán.

K uvedenému doplňujeme, že za nesplnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 1, 3, 4 nebo 5 zákona č. 48/1997 Sb. může příslušná zdravotní pojišťovna uložit ve správním řízení pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč a zaměstnavateli až do výše 200 000 Kč.

Poživatelé důchodu
jako zaměstnanci

Změny účinné od 1. ledna 2026, týkající se povinností zaměstnance, se z obecného pohledu vztahují například na oznamování „státních kategorií“ zaměstnavateli, tedy i přiznání nebo odejmutí důchodu.

Podle § 12 písm. b) zákona č. 48/ 1997 Sb. je pojištěnec povinen sdělit a na vyžádání zaměstnavatele doložit při nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli i skutečnost, že je evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Stejnou povinnost má v osmidenní lhůtě i tehdy, pokud se stane nebo přestane být „státním pojištěncem“ v době trvání zaměstnání. Přijetí těchto sdělení je zaměstnavatel povinen pojištěnci (zaměstnanci) písemně potvrdit.

Zaměstnavatel má právo požadovat na zaměstnanci nebo bývalém zaměstnanci úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením „státní kategorie“ (anebo také v případě neoznámení změny zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání).

Stanovení vyměřovacího
základu zaměstnance

Zvýhodnění zaměstnanců – poživatelů důchodu při placení pojistného spočívá ve skutečnosti, že se na ně (resp. na jejich zaměstnavatele) nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnané osobě, za kterou platí pojistné stát, zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ (tj. minimální mzda 22 400 Kč), odvádí se pojistné ze skutečně dosaženého příjmu za podmínky, že zaměstnanec je u zdravotní pojišťovny registrován v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý příslušný kalendářní měsíc. Není-li splněna podmínka registrace osoby, za kterou platí pojistné stát, po dobu celého kalendářního měsíce, má tato skutečnost vliv na výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu, kdy musí být poměrné minimum dodrženo za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec poživatelem důchodu nebyl.

Příklad 1

Zaměstnanci byl přiznán důchod od data 12. 1. 2026.

Při odvodu pojistného za měsíc leden musí zaměstnavatel dodržet poměrnou část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 11 kalendářních dnů v měsíci lednu, ve kterých zaměstnanec nebyl registrován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Vyměřovací základ zaměstnance tak musí činit alespoň 7 948,38 Kč [(11:31) x 22 400]. Z uvedeného tak plyne, že vyměřovací základ zaměstnance může být například 12 000 Kč. Kdyby příjem zaměstnance nedosáhl za leden částky 7 948,38 Kč, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty poměrného minima.

Poznámka

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, ale až částka pojistného, případně penále, obojí na celou korunu směrem nahoru.

Pracovněprávní vztahy

Bude-li zaměstnán poživatel důchodu na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pak v právních podmínkách roku 2026 platí, že ve zdravotním pojištění se osoba stává zaměstnancem (resp. vzniká zaměstnání):

•    na základě dohody o pracovní činnosti u příjmu alespoň 4 500 Kč

•    u dohody o provedení práce při příjmu alespoň 12 000 Kč

Příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nedosahující 12 000 Kč (tedy z typově různých dohod) se ve zdravotním pojištění pro účel posouzení osoby jako zaměstnance a vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

Naproti tomu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňujeme, že pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy.

Jestliže příjem zaměstnance při trvající dohodě poklesne pod částku zakládající účast na zdravotním pojištění, musí být tato osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena.

Naopak, při zaměstnání na základě pracovní smlouvy se pojistné odvádí vždy, tedy například i při příjmu nižším než 4 500 Kč.

Zaměstnavatel se nezabývá problematikou minimálního vyměřovacího základu a odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tj. i nižšího než minimální mzda) tehdy, pokud registrace zaměstnance jako poživatele důchodu trvá po celý kalendářní měsíc.

Neplacené volno
a neomluvená absence

V oblasti neplaceného volna (a také neomluvené absence) došlo ve zdravotním pojištění k zásadní změně k datu 1. 1. 2015, kdy byly novelizovány zákony č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb. v ustanoveních obsahujících tuto problematiku. V této souvislosti lze konstatovat, že pro placení pojistného na zdravotní pojištění fakticky již nejsou důležité kalendářní dny (nebo i měsíce) neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. V důsledku této přelomové změny se tak pro zaměstnavatele stala prioritní otázka dodržení minimálního vyměřovacího základu (případně jeho poměrné části) u těch zaměstnanců, pro které tato povinnost platí.

U osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., což jsou i poživatelé důchodu, není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Poživatelé důchodu jako OSVČ

Pokud začne poživatel důchodu podnikat v roce 2026, má ve zdravotním pojištění tato dvě základní zvýhodnění:

•    neplatí (není povinen platit) zálohy na pojistné

•    nemusí při zúčtování roku 2026 dodržet minimální vyměřovací základ za podmínky, že je poživatelem důchodu po celý kalendářní rok 2026, a pojistné za tento rok odvede v roce 2027 sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu

Do konce roku 2025 platilo, že pokud poživatel důchodu vykázal za předcházející kalendářní rok kladný daňový základ, byl v dalším roce povinen platit zálohy, a to třeba i v nízkých částkách.

V důsledku novelizace ustanovení § 8 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. však již není od 1. 1. 2026 povinností platit zálohy pro ty OSVČ, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3a, což se vztahuje i na poživatele důchodu. Tato podnikající osoba neplatí zálohy na pojistné ani v roce 2026, a pokud bude dál podnikat, nebude je povinna platit ani v roce 2027.

Přestože OSVČ nemá povinnost zálohy platit, nicméně zálohy platit chce (např. z důvodu očekáváného vysokého doplatku pojistného po podání přehledu o výši daňového základu), právní úprava zdravotního pojištění tomuto postupu nebrání.

Předdůchod

Od 1. ledna 2013 je stát plátcem pojistného i za příjemce starobní penze na určenou dobu (předdůchodu), doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu. V době pobírání předdůchodu není výdělečná činnost nijak omezena.

Poživatel slovenského
důchodu pracuje v ČR

Primárně platí, že osoba je pojištěna ve státě, ze kterého pobírá důchod. V jakém pořadí se posuzují rozhodující skutečnosti pro určení příslušnosti k právním předpisům u osob, které splňují předpoklady pro zařazení do více skupin?

Pořadí je následující  

1)  výkon výdělečné činnosti (včetně pobírání peněžitých dávek – nemocenské, podpora, s výjimkou důchodů)

2)  pobírání důchodu

3)  odvozený nárok rodinného příslušníka (nemá vlastní nárok z práce nebo pobírání důchodu, ale je navázán na pojištění jiné osoby)

4)  bydliště (pokud se neuplatní některé ze tří předcházejících kritérií).

Takže kdyby poživatel slovenského důchodu pracoval v České republice, byl by v ČR i pojištěn.