Poživatelé starobního a invalidního důchodu

Kdy platí pojistné poživatelé důchodu? Které zdravotní situace mohou být podle zákoníku práce důvodem k rozvázání pracovního poměru? Jak se postupuje ve zdravotním pojištění v případě odměny zúčtované po skončení dohody, která výší příjmu nezaložila účast na zdravotním pojištění?

Za poživatele důchodu platí pojistné stát, to zn., že tyto osoby jednak mají z titulu pobírání důchodu vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, jednak nemusejí přispívat žádným platbami do tohoto systému. Jinak je však tomu v případech, kdy jsou poživatelé důchodu zaměstnáni nebo podnikají jako OSVČ.

Jestliže vykonávají výdělečnou činnost, pak pojistné platí:

•    zaměstnavatel za zaměstnanou osobu,

•    poživatel důchodu jako OSVČ – samoplátce.

V obou případech se zvýhodněním, že jak pro zaměstnance (a zaměstnavatele) tak pro OSVČ neplatí z hlediska placení pojistného povinné minimum.

Jestliže je pojištěnec registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát (a to i pouze po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den), má v tomto měsíci svůj pojistný vztah vyřešen. Pokud to zaměstnatelům provozní podmínky umožňují, zaměstnávají poživatele starobních důchodů především kvůli jejich zkušenostem, flexibilitě a zájmu včetně možnosti využití zkrácených úvazků (dohod) a mnohdy i nižších mzdových nákladů. Obdobné okolnosti můžeme spatřovat i při zaměstnávání invalidních důchodců, kdy zaměstnavatelé mohou navíc využít i výhod státní politiky, podporující zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Oblast pracovního práva

S ohledem na své potřeby může zaměstnatel uzavřít se zaměstnancem pracovní smlouvu nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, na dobu neurčitou i určitou. Sjednaná práce musí být v souladu se zdravotním stavem poživatele důchodu. Rovněž lze sjednat zkušební dobu, tito zaměstnanci mají nárok na dovolenou, na náhradu mzdy při překážkách v práci apod. V oblasti zdravotní způsobilosti musí zaměstnavatel plnit povinnosti týkající se lékařských prohlídek podle zákona o specifických zdravotních službách.

Před uzavřením pracovního poměru s poživatelem invalidního důchodu je vhodné si vyžádat rozhodnutí ČSSZ o přiznání invalidního důchodu a zvážit, zda rozsah pracovního úvazku není v kolizi s přiznaným stupněm invalidity. Totiž, pokud by byla například osoba invalidní ve třetím stupni zaměstnána na plný pracovní úvazek, mohlo by v důsledku výkonu zaměstnání dojít k přezkoumání jejího zdravotního stavu a k následnému přeřazení do nižšího stupně invalidity.

V některých zemích Evropské unie platí, že nabytí nároku na starobní důchod je automaticky důvodem pro skončení pracovního poměru. V České republice však tomu tak není a rozvázáním pracovního poměru nemůže být zaměstnanec „postižen“ ani při vzniku nároku na invalidní důchod. Uznání invalidity může ovlivnit způsobilost zaměstnance nadále konat dosavadní práci, nicméně podstatným je v tomto směru lékařský posudek, vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

Není-li zaměstnanec schopen nadále konat dosavadní práci kvůli svému zdravotnímu stavu, může zaměstnavatel relevantně skončit pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce. V tomto případě náleží zaměstnanci podle § 67 odst. 2 zákoníku práce odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku, ze kterého se pojistné na zdravotní pojištění neplatí. Jako kvalifikovaného výpovědního důvodu může zaměstnavatel využít i § 52 písm. e) zákoníku práce, pokud zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbude zdravotní způsobilost. Bude-li v takové souvislosti zúčtováno plnění (jakoby „odstupné“), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, a zúčtovaný příjem vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Vždy platí, že výpověď musí:

•    mít písemnou formu,

•    obsahovat skutkové vymezení výpovědního důvodu,

•    být v originále doručena zaměstnanci.

Starobní a invalidní důchody

Z hlediska výkonu výdělečné činnosti a současného vyplácení důchodu platí, že ve srovnání s řádným starobním důchodem je v tomto směru právní úprava u předčasných důchodů mnohem přísnější.

a)  řádný starobní důchod

Tento důchod se při výdělečné činnosti vyplácí bez ohledu na výši dosahovaného výdělku, druh pracovní činnosti nebo charakter pracovněprávního vztahu.

b)  předčasný starobní důchod

Do dovršení důchodového věku výplata tohoto důchodu nenáleží, pokud je:

•    vykonávána výdělečná činnost nebo

•    poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci.

Překážkou pro výplatu předčasného starobního důchodu například není výkon zaměstnání nezakládajícího účast na nemocenském pojištění (při příjmu nižším než 3 500 Kč – tzv. zaměstnání malého rozsahu) nebo odměna z dohody o provedení práce, popř. více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele maximálně 10 000 Kč za kalendářní měsíc.

Pokud poživatel předčasného starobního důchodu vykonává důchodově pojištěnou činnost (zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost), tzn., že mu nenáleží výplata předčasného starobního důchodu, vzniká poživateli po skončení výdělečné činnosti nárok na přepočet předčasného starobního důchodu – na základě podané žádosti.

Invalidní důchody

Invalidní důchod se při výdělečné činnosti vyplácí bez ohledu na výši dosahovaného výdělku, druh pracovní činnosti, charakter pracovněprávního vztahu nebo rozsah pracovního úvazku.

Oblast zdravotního pojištění

Z hlediska zdravotního pojištění se za poživatele důchodu považují nejen osoby pobírající starobní důchod, ale i další druhy důchodů. Do této skupiny tedy dále patří poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně a důchodu vdovského nebo vdoveckého, sirotčí důchod je přiznán jen nezaopatřenému dítěti, které je ve zdravotním pojištění automaticky osobou, za kterou platí pojistné stát. Poživatelem důchodu je pro účely zdravotního pojištění taková osoba i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží.

Za všechny tyto osoby platí pojistné na zdravotní pojištění prostřednictvím státního rozpočtu České republiky stát, aktuálně (od 1. 1. 2022) ve výši 1 967 Kč měsíčně na účet té zdravotní pojišťovny, u které je tato osoba pojištěna. Částku 1 967 Kč hradí stát zdravotní pojišťovně za poživatele důchodu bez ohledu na to, zda je důchod pouze jediným zdrojem příjmů nebo je tato osoba současně zaměstnána, případně podniká jako OSVČ. Podmínky placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnaným poživatelem důchodu jsou ve vybraných situacích blíže rozebrány formou příkladů.

Pro důchodce minimum neplatí

Poživatel důchodu je tedy ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát. Tato osoba je povinna platit pojistné na zdravotní pojištění pouze tehdy, pokud je zaměstnána nebo je z pohledu zdravotního pojištění považována za osobu samostatně výdělečně činnou. Zaměstnavatel ani OSVČ nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, ale tímto vyměřovacím základem je v zaměstnání skutečná výše zúčtovaného hrubého příjmu (za kalendářní měsíc) a v podnikání pak sazba 50 % daňového základu (za kalendářní rok).

Příklad 1

Poživatel starobního důchodu pracoval v měsíci březnu na dohody o pracovní činnosti u dvou zaměstnavatelů. Prvním zaměstnavatelem mu byl za období 7. 3. – 15. 3. zúčtován příjem 7 490 Kč, druhým zaměstnavatelem pak za období 21. 3. – 31. 3. příjem 9 200 Kč.

Každý ze zaměstnavatelů odvede za zaměstnaného důchodce pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, tj. v částkách 1 012 Kč a 1 242 Kč, bez ohledu na minimální vyměřovací základ a na dobu trvání každého zaměstnání.

Příklad 2

Hrubý příjem starobního důchodce činil na základě pracovní smlouvy v měsíci květnu 9 884 Kč, přičemž tento důchodce byl nemocen od 20. 5. do konce měsíce května.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky 9 884 Kč, tedy bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu a rovněž bez ohledu na dobu trvání nemoci. Pojistné činí 13,5 % z částky 9 884 Kč, tj. 1 335 Kč. Jednu třetinu (445 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (neboli rozdíl) v částce 890 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

Příklad 3

S poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně byla na měsíc únor uzavřena dohoda o provedení práce s odměnou ve výši 10 000 Kč.

Osoby pracující na základě dohody o provedení práce se považují pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance pouze tehdy, pokud příjem na tuto dohodu převýší 10 000 Kč. Jelikož však výše příjmu nepřesáhla 10 000 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti, ze zúčtovaného příjmu se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, pojistný vztah je řešen registrací ve „státní kategorii“.

Poměrná část minima

Není-li v případě zaměstnání splněna podmínka registrace osoby, za kterou platí pojistné stát, po dobu celého kalendářního měsíce, má tato skutečnost vliv na výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., následovně:

Příklad 4

Dne 23. března 2022 byl zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, přičemž jeho hrubý příjem, zúčtovaný za tento měsíc, činil 12 400 Kč.

V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z celkové výše minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč, nýbrž nejméně z jeho poměrné části v návaznosti na počet kalendářních dnů, kdy tento zaměstnanec nebyl evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát. Jelikož se jedná o celkem 22 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“, vypočte se poměrná část minima takto:

kde:

•    PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu, která musí být při odvodu pojistného dodržena

•    22 = počet kalendářních dnů v měsíci březnu, ve kterých zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny zařazen ve „státní kategorii“

•    31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci

•    16 200 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. 1. 2022

Výší zúčtovaného příjmu je dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu, takže vyměřovacím základem zaměstnance za březen bude částka 12 400 Kč.

Zákoník práce

§ 67

citace na str. 71

(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d)  součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

(2) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

(3) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

(4) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.