Zákon výslovně stanoví, že pracovně­lé­kařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel za podmínek stanovených zákonem č. 373/­2011 Sb. a jinými právními předpisy. Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců (byť zaměstnává jednoho či dva zaměstnance) má totiž povinnost mít svého lékaře pracovnělékařské péče a musí mít s ním uzavřenou písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb, neboť je podle zákoníku práce povinen sdělit zaměstnancům, které zařízení pracovnělékařské péče jim poskytuje pracovnělékařskou péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit.

Pro praxi je důležité, že zaměstnavatel může, jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a podle vyhlášky č. 432/­2003 Sb. a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u všeobecného praktického lékaře, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání.

Ostatní pracovnělékařské služby jako např. hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby zaměstnavatel zajišťuje prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařské péče, s nímž uzavřel písemnou smlouvu.

Tato právní úprava vychází z Úmluvy o závodních zdravotních službách MOP č. 161, kterou naše republika ratifikovala již před 25 lety (vyhláška č. 145/­1988 Sb.). Úmluva mimo jiné stanoví, že úkolem pracovnělékařských služeb není pouze zajišťování pracovnělékařských prohlídek, ale že se jedná o služby multidisciplinární, které musí směřovat k zajištění kvalitního zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. Sama Úmluva ukládá poskytovateli pracovnělékařských služeb celou řadu činností, kterými zaměstnavatel přispívá k zajištění ochrany zdraví jeho zaměstnanců. Vedle sledování zdravotního stavu a jeho vývoje u jednotlivých zaměstnanců, posuzování zdravotní způsobilosti k práci, podílu na hodnocení zdravotních rizik souvisejících s pracovními podmínkami a pracovním prostředím, poskytování první pomoci, je kladen důraz na poradenství jak pro zaměstnavatele, tak zaměstnance v problematice ochrany zdraví a bezpečnosti při práci. Mimo to se počítá i se zapojením poskytovatele pracovně lékařských služeb do programů podpory zdraví na pracovišti za účelem zlepšování nebo udržování zdravotního stavu zaměstnanců ovlivněním jejich životního stylu.

Pro zaměstnavatele a pro praxi vůbec je důležité, že pro posuzování zdravotní způsobilosti k práci má velký význam znalost konkrétní práce a konkrétního pracovního prostředí. Z toho důvodu musí být důležitou součástí poskytovaných služeb dohled na pracovištích zaměstnavatele. Každý zaměstnavatel si jej musí zapracovat do svých smluv s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

1. Pracovnělékařské služby obecně

Zákon č. 373/­2011 Sb. poměrně komplikovaně a ne zcela systematicky vyjadřuje, že pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovních činností, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění pracovnělékařských prohlídek, které jsou preventivními prohlídkami, a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce.

Obsahem pracovnělékařských služeb tedy jsou – ve zjednodušeném vyjádření – tři součásti, a to:

- hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání, zejména provádění pracovnělékařských prohlídek,

- poradenství (poradenská činnost) poskytovatele pracovnělékařských služeb vůči zaměstnavateli, včetně školení zaměstnanců určených k první pomoci podle § 102 odst. 6 ZP,

- pravidelný dohled poskytovatele pracovnělékařských služeb hygienické povahy na pracovištích zaměstnavatele a v jeho dalších zařízeních a nad výkonem práce.

Tyto tři součásti pracovnělékařských služeb musí být vždy zajištěny, a to – až na výjimky – písemnou smlouvou s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Nesprávný je tedy názor některých zaměstnavatelů, že postačí vysílat zaměstnance na pracovnělékařské prohlídky.

I v případě, že by u zaměstnavatele byly vykonávány pouze práce v kategorii první (v tzv. čisté), tj. není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným či prováděcím právním předpisem), a mohl by proto všechny své zaměstnance vysílat na pracovnělékařské prohlídky k jejich registrujícím poskytovatelům, musí ostatní pracovnělékařské služby, tj. poradenství a dohled, zajišťovat prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb, s nímž uzavřel pro zajištění konkrétní služby smlouvu.

V obsahu pracovnělékařských služeb současná právní úprava nepřinesla žádné zásadní změny, neboť obdobně byl obsah závodní preventivní péče vyjádřen i v dřívější právní úpravě v § 35a o obsahu činnosti zařízení závodní preventivní péče v zákoně č. 20/­1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

Podrobnosti o obsahu pracovnělékařských služeb uvádí ustanovení § 2 vyhlášky č. 79/­2013 Sb. Novela této vyhlášky upřesnila mimo jiné obsah pracovnělékařských služeb při hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání tak, že v tomto rámci jde nejen o posuzování právním předpisem uvedených rizikových faktorů, ale i dalších rizik podmiňujících zdravotní způsobilost k výkonu práce vyplývající z jiných právních předpisů, která nejsou uvedena v příloze č. 2 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.

Pokud jde o první okruh obsahu pracovnělékařských služeb uvádí vyhláška č. 79/­2013 Sb. jako hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání. To dále uvedené ustanovení konkretizuje v šesti bodech (bohužel napsaných zbytečně složitě):

1. zjišťování vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na jejich zdravotní stav a vývoj zdravotního stavu a posouzení zdravotní způsobilosti k práci, a to při pracovnělékařských prohlídkách, kterými jsou lékařské prohlídky prováděné poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství,

2.  hodnocení výsledků sledování zátěže organizmu zaměstnanců působením rizikových faktorů pracovního prostředí, včetně výsledků biologických expozičních testů, za účelem stanovení této zátěže; rizikovými faktory se rozumí rizikové faktory pracovních podmínek podle zákona upravujícího zajištění podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dále rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob při výkonu práce včetně rizik vyplývajících z jiných právních předpisů,

3.  hodnocení výsledků cíleně prováděných studií odezvy zdravotního stavu zaměstnanců na konkrétní pracovní podmínky,

4.  zpracování rozborů vzniku a příčin pracovních úrazů, výskytu nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nebo nemocí souvisejících s prací,

5.  hodnocení údajů o vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců a s tím související nemocnosti,

6.  sledování vlivů rizikových faktorů pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době na zdraví zaměstnanců, a to v rámci pracovnělékařské prohlídky, je-li to s ohledem na charakter těchto faktorů účelné.

Je zřejmé, že celou řadu těchto úkolů plní poskytovatel pracovnělékařských služeb nejen v souvislosti či v návaznosti na provádění pracovnělékařských prohlídek, ale rovněž v souvislosti a v návaznosti na provádění poradenské a dohledové činnosti. Právní předpis na něm požaduje systematické zobecňování veškerých poznatků, což se rovněž projevuje stanovením některých povinností poskytovatele v zákoně č. 373/­2011 Sb.

2. Jiné prováděcí předpisy upravující podmínky zdravotní způsobilosti

Zákon č. 373/­2011 Sb. a vyhláška č. 79/­2013 Sb. pro ostatní zvláštní předpisy používá pojem „jiné právní předpisy“, které stanoví podmínky zdravotní způsobilosti pro určitou činnost. Pojem, který může způsobovat nejasnosti, je „činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy“. Tato formulace se v různých ustanoveních objevuje modifikovaně. U zaměstnanců vykonávajících takovou činnost je také vyloučeno, aby byli na pracovnělékařské prohlídky vysíláni ke svým registrujícím poskytovatelům zdravotních služeb, a to i když vykonávají nebo mají vykonávat práci zařazenou v kategorii první.

Protože platí pravidlo, že zvláštní právní úprava má přednost před úpravou obecnou, znamená to, že v rozsahu této zvláštní právní úpravy se neuplatní zákon č. 373/­2011 Sb. nebo vyhláška č. 79/­2013 Sb.

Těmito zvláštními právními předpisy jsou zejména následující:

-  zákoník práce – § 94 odst. 2 a § 247 ZP – lékařské prohlídky mladistvých,

-  zákon č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vyhláška č. 226/­2019 Sb., o zdravotní způsobilosti ke služebně v bezpečnostních sborech,

-  zákon č. 221/­1999 Sb., o vojácích z povolání a vyhláška č. 357/­2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské činnosti,

-  zákon č. 361/­2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a vyhláška č. 277/­2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel),

-  zákon č. 49/­1997 Sb., o civilním letectví a výnos Federálního ministerstva dopravy čj. 18.000/90-220, kterým se vydává Předpis L1 Způsobilost leteckého personálu civilního letectví (oznámení publikované pod č. 279/­1990 Sb.),

-  zákon č. 95/­2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákon č. 96/­2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) a vyhláška k oběma zákonům č. 271/­2012 Sb., o stanovení seznamu nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, obsahu lékařských prohlídek a náležitostech lékařského posudku (vyhláška o zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka),

-  zákon č. 61/­2000 Sb., o námořní plavbě,

-  vyhláška Ministerstva dopravy č. 101/­1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní způsobilost osob pro provozování dráhy a drážní dopravy, naposledy ve znění vyhlášky č. 149/­2019 Sb.,

-  vyhláška Ministerstva dopravy č. 42/­2015 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel,

-  nařízení vlády č. 352/­2003 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo podniků,

-  zákon č. 234/­2014 Sb., o státní službě,

-  zákon č. 263/­2016 Sb., atomový zákon a prováděcí vyhláška č. 422/­2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje.

V našem dalším pojednání se zaměříme pouze na jednu skupinu zaměstnanců, a to na řidiče motorových vozidel a osoby při provozování dráhy a drážní dopravy, neboť se jedná (mimo strojvedoucích) např. o řidiče tramvají či trolejbusů.

3. Řidiči motorových vozidel

Od začátku dubna 2013 upravují pracovnělékařské prohlídky řidičů dva okruhy právních předpisů, a to pro rozdílné skupiny zaměstnanců. Jde jednak o zákon č. 361/­2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále zákon č. 361/­2000 Sb.), a k němu vyhlášku č. 277/­2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel) (dále jen „vyhláška č. 277/­2004 Sb.“) a jednak o vyhlášku č. 79/­2013 Sb.

4. Řidiči z povolání

Rozlišení, zda jde o řidiče v režimu zákona č. 361/­2000 Sb., či v režimu vyhlášky č. 79/­2013 Sb., může činit problémy. Právní úprava v uvedeném zákoně se týká především řidičů, u nichž je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. V praxi je totiž kromě případů, kdy je takto druh práce výslovně označen, celá řada dalších, kdy je druh práce pojmenován jinak (například opravář určitých zařízení u zákazníků), ale řízení motorového vozidla je neodmyslitelnou (implicitní) součástí této práce, která by bez řízení motorového vozidla vůbec nebyla možná. To je rozdíl oproti řidičům, u nichž je řízení vozidla pouze obvyklou činností pro účely výkonu jejich (jiné) práce – pokud by takový zaměstnanec necítil v určitý den způsobilý firemní auto řídit, vykonával by práci s použitím jiných prostředků, například elektronické komunikace, telefonu nebo by na určité místo jel s kolegou. Řidič z povolání by však musel požádat o pracovní volno nebo by musel být uznán dočasně práce neschopným.

Pro zaměstnavatele bude tedy zásadní rozlišení, kdy je řízení motorového vozidla v režimu zákona č. 361/­2000 Sb. a kdy v režimu vyhlášky č. 79/­2013 Sb. podle § 87 zákona č. 361/­2000 Sb. Podle § 87 zákona č. 361/­2000 Sb. podléhají pravidelným lékařským prohlídkám podle tohoto zákona kromě řidičů, u nichž je řízení vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, dále také řidiči vozidla, kteří užívají zvláštní výstražné světlo modré barvy, držitelé řidičského oprávnění skupin C, C+E, D, D+E nebo z nich odvozených podskupin, pokud řídí motorové vozidlo zařazené do příslušné skupiny či podskupiny, a dále držitelé osvědčení pro učitele autoškol (pomíjíme řidiče – OSVČ). Tito řidiči se musí podrobovat vstupní prohlídce a pravidelným (periodickým) prohlídkám každé 2 roky a po dovršení 50 let každoročně (první roční prohlídka se provede po ukončení platnosti předchozího lékařského posudku vydaného na 2 roky).

Pokud jde o řidiče pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, vztahují se uvedené lékařské prohlídky na tyto zaměstnance, jestliže řídí vozidla s výstražnými světly, nákladní automobily, autobusy nebo tahače či vykonávají práce učitele autoškoly. Jestliže řídí jiná vozidla (například tzv. dodávky), budou podrobováni pracovnělékařským prohlídkám podle vyhlášky č. 79/­2013 Sb. jako tzv. řidiči referenti.

Podrobnosti o lékařských prohlídkách podle § 87 zákona č. 361/­2000 Sb. stanoví vyhláška č. 277/­2004 Sb. Ta uvádí mimo jiné širší rozsah lékařské prohlídky, než je tomu u tzv. řidičů referentů. Vyhláška je prováděcím předpisem k zvláštnímu zákonu, a má tudíž přednost před vyhláškou č. 79/­2013 Sb. a oproti ní stanoví některé zvláštnosti. Pokud jde o odborný rozsah lékařské prohlídky, je zejména vyžadováno kompletní fyzikální vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření sluchu, zrakové ostrosti a barvocitu, orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy a orientačního neurologického vyšetření (kromě eventuálních dalších, a to indikovaných lékařem podle konkrétní potřeby).

Podle § 87 odst. 4 zákona č. 361/­2000 Sb. a § 4 odst. 2 vyhlášky č. 277/­2004 Sb. může lékař zkrátit dobu platnosti lékařského posudku, a stanovit tak dřívější provedení periodické prohlídky – v tomto případě však nepůjde o mimořádnou prohlídku, jak tomu bylo podle § 12 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 79/­2013 Sb., ale prohlídka je označena jako pravidelná (periodická).

Vyhláška č. 277/­2004 Sb. v § 4 odst. 4 stanoví, že posudek podle této vyhlášky lze nahradit posudkem o zdravotní způsobilosti k výkonu práce, jejíž součástí je i řízení motorového vozidla, které je druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, pokud vedle náležitostí stanovených právním předpisem upravujícím obsah a náležitosti zdravotnické dokumentace (§ 17 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.) obsahuje i náležitosti podle vyhlášky č. 277/­2004 Sb., tj. eventuální dřívější termín pravidelné prohlídky a eventuální zdravotní způsobilost s podmínkou, jak ji vymezuje § 5 odst. 1 vyhlášky č. 277/­2004 Sb.

V uvedeném ustanovení vyhláška č. 277/­2004 Sb. pro posudkový závěr o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou konkrétně uvádí, že podmínka spočívá v používání nezbytného zdravotnického prostředku nebo v technické výbavě motorového vozidla nebo v jiných omezeních posuzované osoby, za které se rovněž považuje termín, do kterého se má posuzovaná osoba podrobit další lékařské prohlídce.

Podkladem pro provedení lékařské prohlídky je zde mimo jiné prohlášení posuzované osoby (příloha č. 1 vyhlášky č. 277/­2004 Sb.), včetně údajů o užívání léčivých přípravků a návykových látek.

-  V příloze č. 2 je uveden vzor lékařského posudku, který má sice přednost před lékařským posudkem podle § 18 vyhlášky č. 79/­2013 Sb., avšak v posudkových závěrech chybí závěr, že posuzovaná osoba dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k řízení motorového vozidla, musí být taková eventualita závěru doplněna ve smyslu § 43 odst. 3 zákona č. 373/­2011 Sb. (tento zákon má před vyhláškou přednost). Posudkové závěry o zdravotní způsobilosti (resp. zdravotní způsobilosti s podmínkou nebo zdravotní nezpůsobilosti) vyhláška vztahuje k určitým skupinám či podskupinám řidičského oprávnění. V případech, kdy se vyžaduje dopravně psychologické vyšetření, musí být v posudku uveden rok jeho provedení. Vzor posudku již nepředepisuje uvedení neurologického vyšetření, protože to již zákon nepožaduje a jedna z posledních novel vyhlášky č. 277/­2004 Sb. opravila v příloze č. 2 poučení o opravném prostředku. Lhůtu pro podání návrhu na přezkoumání posudku uvedla do souladu se zákonem č. 373/­2011 Sb. jediné, co ještě vzor posudku neobsahuje, a co vyžaduje zákon č. 373/­2011 Sb. je poučení o možnosti vzdát se práva na přezkoumání posudku.

-  Příloha č. 3 vyhlášky č. 277/­2004 Sb. uvádí nemoci, vady a stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, přičemž pro tyto kontraindikace jsou řidiči rozděleni do dvou skupin podle typu (skupiny) řidičského oprávnění. Řidiči z povolání jsou zařazeni v přísnější skupině č. 2.

Zákon č. 361/­2000 Sb. předepisuje v § 87a, aby řidič absolvoval rovněž dopravně psychologické vyšetření, jestliže je držitelem některých skupin či podskupin řidičského oprávnění a řídí příslušné nákladní automobily nebo speciální automobily nebo jízdní skupiny (o největší povolené hmotnosti převyšující 7,5 tuny) nebo autobusy. Toto vyšetření provádí psycholog, kterému Ministerstvo dopravy udělilo akreditaci. Podle novely ustanovení § 87a odst. 7 zákona č. 361/­2000 Sb. provedené zákonem č. 101/­2013 Sb. s účinností od 1. července 2013, náklady na dopravně psychologické vyšetření hradí u osob v pracovněprávním vztahu zaměstnavatel (předtím bylo stanoveno, že je hradí řidič).

Ustanovení § 96 zákona č. 361/­2000 Sb. stanoví podmínky pro přezkoumání zdravotní způsobilosti, které může řidiči nařídit příslušný obecní úřad obce s rozšířenou pravomocí, a to vyjdou-li najevo skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že držitel řidičského oprávnění je zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel s podmínkou nebo zdravotně nezpůsobilý. Jde vlastně o mimořádnou lékařskou prohlídku podle zvláštního právního předpisu. To však nebrání zaměstnavateli řidiče, aby jej vyslal na mimořádnou lékařskou prohlídku, pokud má pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti k práci (§ 55 odst. 2 zákona č. 373/­2011 Sb.), a ani to nevylučuje mimořádné prohlídky v ostatních případech předepsaných v § 12 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.

Na základě § 102 odst. 6 zákona č. 361/­2000 Sb. musí prokázat zdravotní způsobilost také žadatel, pokud žádá o vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl ze zákonem stanovených důvodů. Jestliže se takový řidič musí podrobovat dopravně psychologickému vyšetření, je povinen dopravnímu psychologovi předložit posudek o zdravotní způsobilosti, který není starší než 30 dnů (§ 87b odst. 2 zákona č. 361/­2000 Sb.). Půjde zpravidla o lékařský posudek z mimořádné prohlídky. Posuzujícím lékařem může být jak lékař, který je registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb, tak i lékař poskytovatele pracovnělékařských služeb (§ 84 odst. 4 zákona č. 361/­2000 Sb.). Tito lékaři jsou totiž oprávněni posuzovat zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, tj. k vydání nebo rozšíření řidičského oprávnění. Poskytovatel pracovnělékařských služeb bude toto posouzení činit na žádost zaměstnavatele (například potřebuje-li pro zaměstnance rozšíření jeho řidičského oprávnění). Zákon výslovně uvádí, že lékař registrujícího poskytovatele je povinen předat lékaři zařízení poskytovatele pracovnělékařských služeb na jeho vyžádání výpis ze zdravotnické dokumentace obsahující údaje podstatné pro zjištění zdravotní způsobilosti § 84 odst. 5 zákona č. 361/­2000 Sb.). To je významné proto, že obecně taková povinnost v zákoně č. 372/­2011 Sb., o zdravotních službách stanovena není.

5. Řidiči referenti

Vyhláška č. 79/­2013 Sb. v části II. přílohy č. 2 vymezuje jako riziko ohrožení zdraví (profesní riziko) v bodu 5 řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona č. 361/­2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby. Tito zaměstnanci bývají v praxi označováni jako tzv. řidiči referenti, byť toto označení není přesné, neboť se velmi často jedná o osoby na manažerských pozicích.

Lhůta periodických prohlídek je však odlišná od jiných případů rizika ohrožení zdraví a zůstává v intervalu stanoveném v § 11 vyhlášky č. 79/­2013 Sb. pro zaměstnance vykonávající práce v kategorii první, tj. jednou za 6 let, a u osob po dovršení 50 let jedenkrát za 4 roky, a to při výkonu prací v kategorii první; resp. jedenkrát za 4 roky a po dovršení 50 let věku jedenkrát za 2 roky, a to při výkonu prací v kategorii druhé až čtvrté (správně by mělo být uvedeno „u zaměstnance, který dovršil 50 let věku“, aby znění bylo shodné s textem § 11 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.).

Zaměstnanci s prací v kategorii třetí a čtvrté však v praxi referentská vozidla obvykle neřídí, avšak pokud by se tak stalo, absolvovali by periodické prohlídky v přísnější lhůtě podle kategorie (§ 11 odst. 3 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.). Lhůty periodických prohlídek byly do vyhlášky doplněny její novelou od 15. prosince 2017. V praxi to znamená, že například zaměstnanec vykonávající práci v druhé rizikové kategorii bude mít periodickou prohlídku každé 2 roky, ale posouzení pro řízení auta zaměstnavatel objedná (vyznačí na žádance) pouze ob prohlídku.

Podle vyhlášky č. 79/­2013 Sb. se tak musí lékařským prohlídkám podrobit ostatní řidiči, kteří motorové vozidlo řídí v souvislosti s výkonem práce (kromě řidičů z povolání), a jde přitom o jejich obvyklou činnost (vyhláška nesprávně uvádí, že jde o obvyklou součást výkonu práce, což je chybou – pokud by tomu tak bylo, šlo by o řidiče v režimu zákona č. 361/­2000 Sb.), nebo přepravují do místa výkonu práce jiné osoby, například spolupracovníky na pracovních cestách.

Řízení motorového vozidla je obvyklou činností tehdy, kdy je vozidlo používáno pravidelně nebo často, například do místa provádění zakázek s převezením matriálu, popřípadě také spolupracovníků, k distribuci materiálu a zboží zákazníkům apod. (například u dealera nebo řemeslníka, úředníka na cestách na místo jednání). Jde zejména o zaměstnance s přiděleným služební autem nebo ty, kteří vozí své kolegy na pracovní cesty. Nejedná se tedy o případy, kdy zaměstnanec jen občas použije firemní vozidlo k cestě na poštu, k ojedinělému jednání nebo jej používá obvykle jen k cestě do zaměstnání a pro soukromé účely. Tuto frekvenci ovšem musí posoudit sám zaměstnavatel, eventuálně po poradě s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Nemusí jít jen o auto v majetku zaměstnavatele, ale i o používání soukromého vozidla zaměstnance pro služební účely.

S ohledem na skutečnost, že při těchto činnostech zůstávají periodické prohlídky většinou ve standardním intervalu předepsaném pro práce zařazené v kategorii první, není tak zásadní rozlišování, na které tzv. řidiče referenty se zde požadovaný obsah pracovnělékařské prohlídky vztahuje, a na které nikoliv. Rozdíl je jen v tom, že při vstupních a periodických prohlídkách je pro ně mimo základní vyšetření předepsáno rovněž orientační vyšetření zraku, které je ovšem součástí i základního vyšetření, zde však s výslovným uvedením ostrosti, barvocitu a prostorového vidění, které může provést i praktický lékař (náklady tak ani nemusí být zvýšeny o odborné vyšetření). Pro vyšetření zorného pole byl ve vyhlášce č. 79/­2013 Sb. uveden pojem „perimetr“. Novela vyhlášky č. 79/­2013 Sb. od 15. prosince pojem „perimetr“ vypustila, neboť byl vnímán výhradně jako přístrojové vyšetření.

Právní úprava platná do 2. dubna 2013 (směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/­1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví) posuzování zdravotní způsobilosti tzv. řidičů referentů vůbec nevyžadovala. Od účinnosti vyhlášky č. 79/­2013 Sb. (tj. od 3. dubna 2013) však nebylo nutné tyto zaměstnance na takovou prohlídku zvlášť vysílat – posouzení pro řízení vozidla se provedlo až při další periodické prohlídce. To platí obecně i nyní. Jestliže zaměstnanec začne využívat například služební auto, které předtím nepoužíval, a nemění se jeho druh práce, nemusí absolvovat žádnou lékařskou prohlídku, posouzení způsobilosti k řízení motorových vozidel bude provedeno při nejbližší standardní periodické prohlídce.

U těchto zaměstnanců zaměstnavatelé často chybují. Lékařská prohlídka tzv. řidiče referenta není žádnou samostatnou lékařskou prohlídkou – je součástí vstupní, periodické nebo mimořádné prohlídky a není důvod z ní vydávat samostatný lékařský posudek.

Jde-li o držitele řidičského oprávnění věkově starší, kteří nepodléhají pravidelným lékařským prohlídkám pro tzv. řidiče profesionály, vztahují se na ně pravidelné lékařské prohlídky (tzv. občanské). Těm jsou tyto osoby povinny se podrobit před dovršením 65 a 68 let věku a po dovršení 68 let věku pak každé 2 roky. Novelou zákona č. 361/­2000 Sb. provedenou s účinností od 1. července 2013 zákonem č. 101/­2013 Sb. byla vypuštěna povinnost podrobit se těmto prohlídkám také před dovršením 60 let věku. Je v zájmu zaměstnavatele, aby si u těchto tzv. řidičů referentů ověřili, že tuto prohlídku absolvovali. Nejde ovšem o pracovnělékařskou prohlídku. Potvrzení o tomto vyšetření lze však použít i pro uvedené pracovněprávní účely, není proto nutné tyto prohlídky „dublovat“. Lékařský posudek z pracovnělékařské prohlídky, byl-li zaměstnanec posuzován i jako tzv. řidič referent, lze použít i k prokázání způsobilosti k řízení vozidla s ohledem na věk Policii České republiky.

Pokud jde o nemoci, které vylučují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, podle bodu 5 části II. přílohy č. 2 vyhlášky č. 79/­2013 Sb. se pro tento účel použije příloha č. 3 vyhlášky č. 277/­2004 Sb. v rozsahu vymezeném pro skupinu 2. Tzv. řidiči referenti tak jsou posuzováni stejně přísně jako řidiči z povolání, ačkoliv jim postačují řidičská oprávnění skupin A nebo B, která spadají do méně přísné skupiny 1 přílohy č. vyhlášky č. 277/­2004 Sb.

6. Osoby při provozování dráhy a drážní dopravy

Vzhledem k tomu, že zdravotní způsobilost řidičů tramvají a trolejbusů MHD je posuzována shodně s dalšími osobami při provozování dráhy a drážní dopravy, zastavíme se několika poznámkami i u těchto „řidičů“.

Zdravotní způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy je v České republice posuzována podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 101/­1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy (dále jen „vyhláška č. 101/­1995 Sb.“) ve čtyřech profesních skupinách podle hodnocení zdravotně bezpečnostních rizik. Toto rozdělení bylo provedeno z hlediska zajištění bezpečnosti vlastních zaměstnanců a bezpečnosti provozu železnice a podle podílu jednotlivých profesí na zajištění bezpečného provozu a dopravy. Vyhláška stanovuje obligatorní vyšetření jako nezbytné minimum náplně preventivních lékařských prohlídek, kterou může posuzující lékař v případě potřeby rozšířit. Nejpřísnější kritéria a tím největší rozsah vyšetření je stanoven pro vstupní prohlídky. Odborná vyšetření jsou součástí přibližně třetiny všech lékařských prohlídek. Doba platnosti lékařského posudku závisí na vykonávané profesi a věku (1 až 5 let) a může být ze zdravotních důvodů zkrácena. Podmínky zdravotní způsobilosti k práci posuzované při vstupních, pravidelných i mimořádných prohlídkách pro jednotlivé profesní skupiny jsou uvedeny v přílohách vyhlášky jako obsáhlý seznam až 25 vad, stavů a nemocí, které podmiňují zdravotní nezpůsobilost na straně jedné a u nichž je kladný posudkový závěr podmíněn posouzením odborného lékaře na straně druhé. Aktuální znění účinné od 1. července 2019 (novela provedená vyhláškou č. 149/­2019 Sb.) uvedlo právní úpravu do souladu s ustanovením zákona č. 373/­2011 Sb., současně však přineslo některé komplikace a nejasnosti.

Předně je třeba zmínit, že tato vyhláška č. 101/­1995 Sb. se vztahuje na:

- žadatele o vydání licence strojvedoucího a strojvedoucí řídící drážní vozidlo na dráze celostátní a regionální,

- žadatele o vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla a fyzické osoby řídící drážní vozidlo na dráze tramvajové, trolejbusové, speciální, lanové, místní a vlečce a

- fyzické osoby provádějící ostatní činnosti při provozování dráhy a drážní dopravy a uchazeče o výkon těchto činností.

Posouzení zdravotní způsobilosti se nevyžaduje u osob provádějících „ostatní činnosti“, kterých je třeba k odvrácení živelní události, nehody nebo mimořádné provozní situace nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků v souvislosti s provozováním dráhy a drážní dopravy, jde-li o činnosti vykonávané nejdéle po dobu deseti dnů. Tyto činnosti mohou být vykonávány pouze pod dozorem osoby zdravotně způsobilé.

Osoby provádějí ostatní činnosti při provozování dráhy a drážní dopravy se pro posuzování zdravotní způsobilosti zařazují do těchto skupin:

-  osoby vykonávající činnosti při provozování dráhy a drážní dopravy, které přímo zabezpečují obsluhu dráhy, zabezpečují nebo organizují drážní dopravu a řídí se při tom tvarovými, světelnými a zvukovými znaky a návěstmi, nebo je dávají (výpravčí, staniční dispečer, provozní dispečer, operátor železniční dopravy, signalista, posunovač, vedoucí posunu, průvodčí vlaků osobní přepravy, vlakvedoucí osobní přepravy, člen obsluhy nákladního vlaku, vedoucí obsluhy nákladního vlaku, výhybkář, dozorce výhybek, tranzitér, dozorce spádoviště, nádražní, železničář – hradlař, železničář – hláskař, vozmistr, staniční dozorce),

-  osoby, které při své pracovní činnosti:

–  vstupují bez dozoru na provozovanou dopravní cestu a nepodílejí se přímo na zabezpečení obsluhy dráhy, ani na zabezpečení nebo organizování drážní dopravy (řídící a kontrolní zaměstnanec, který při výkonu pracovní činnosti vstupuje do kolejiště – pokud není zařazen jako osoba řídící drážní vozidlo, traťový dělník, traťový strojník – pokud není zařazen jako osoba řídící drážní vozidlo, železničář, dělník v dopravě, vrchní mistr – traťmistr, výškový specialista, vrchní návěstní mistr, návěstní mistr, návěstní, spojový dozorce, vazač břemen, samostatný elektrodispečer, elektromontér, dozorce depa, vlakový manipulant, vlakový dispečer, vozový dispečer, celní zástupce, čistič – uklízeč, komandující, technik),

–  provádějí revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení (lokomotivní kotle, zásobníky páry, tlakové nádoby na drážních vozidlech, rozvodny, transformační stanice, kontejnery, výměnné nástavby a další).

Osoby pracující v kolejišti pouze pod dohledem, jako jsou dělnické, provozní a technické profese v údržbě, rekonstrukcích a provozu tratí, objektů a zařízení a při manipulaci s materiálem (např. traťový dělník, dělník v dopravě, technik apod.), technickohospodářský zaměstnanec, pokladní se pak posuzují v režimu mimo vyhlášku č. 101/­1995 Sb.

To se týká i zaměstnanců provozovatele vlečky, u nichž nebyla posouzena zdravotní způsobilost podle vyhlášky.

Uvedené detailní rozdělení bylo provedeno z hlediska zajištění bezpečnosti vlastních zaměstnanců a bezpečnosti provozu železnice a podle podílu jednotlivých profesí na zajišťování bezpečného provozu a dopravy. Zdravotní způsobilost posuzuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává podle této vyhlášky a podle zvláštního právního předpisu pro posuzování zdravotní způsobilosti posuzující lékař při preventivních prohlídkách v rámci pracovnělékařské služby na základě zjištění zdravotního stavu posuzované fyzické osoby a na základě zdravotní náročnosti jeho pracovní činnosti.

Vyhláška č. 101/­1995 Sb. si detailně stanoví druhy preventivních prohlídek (vstupní, pravidelné (periodické) a mimořádné prohlídky). Při provádění preventivních prohlídek musí být posuzujícímu lékaři drážním správním úřadem, provozovatelem dráhy nebo provozovatelem drážní dopravy sdělen druh požadované prohlídky, druh práce a pracovní podmínky, pro které je zdravotní způsobilost posuzována. Vyhláška č. 101/­1995 Sb. ve znění účinném od 1. července 2019 již neuvádí výstupní prohlídky. Ty se nyní provádějí podle obecných pravidel uvedených v § 13 vyhlášky č. 79/­2013 Sb.

Náplň preventivních prohlídek včetně odborných vyšetření určených vyhláškou č. 101/­1995 Sb. může posuzující lékař doplit o další vyšetření, a to na základě znalosti pracovních podmínek a na základě zdravotního stavu posuzované osoby.

Nezbytnou součástí každé prohlídky je:

- anamnéza s cíleným zaměřením, komplexní fyzikální vyšetření (včetně vyšetření sluchu, zraku, vyšetření barvocitu tabulkami a orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy),

- vyšetření moče, glykemie, orientační vyšetření na přítomnost psychoaktivních látek, eventuálně ostatní laboratorní vyšetření podle anamnézy a fyzikálního vyšetření.

Vyšetření při vstupní prohlídce se rozšíří:

- elektrokardiografické vyšetření, o neurologické vyšetření, včetně elektroencefalografického, o ušní, nosní a krční vyšetření, včetně audiometrického, o oční vyšetření, včetně vyšetření očního pozadí, prostorového vidění a šerosleposti a o vyšetření psychiatrické, jde-li o osoby podle § 1 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky,

- o elektrokardiografické vyšetření, o ušní, nosní a krční vyšetření a o oční vyšetření, jde-li o osoby podle § 2 písm. a) vyhlášky,

- o oční vyšetření, jde-li o osoby podle § 2 písm. b) bodu 1 vyhlášky.

Součástí pravidelné prohlídky osob podle § 1 odst. 1 písm. a) starších 40 let je elektrokardiografické vyšetření.

Další doplňující vyšetření si posuzující lékař vyžádá v případě, že u posuzované osoby byly zjištěny vady nebo stavy nebo nemoci, které podstatně omezují další bezpečný výkon činnosti nebo by mohly přivodit podstatné zhoršení zdravotního stavu posuzované osoby. Tyto nemoci jsou uvedeny v přílohách č. 1, 2 a 3, které jsou součástí této vyhlášky. Odborná vyšetření si posuzující lékař vyžádá u příslušného odborného lékaře nebo psychologa.

Stejně jako u řidičů motorových vozidel uvádí vyhláška č. 101/­1995 Sb. v § 6 odst. 4 posudkové závěry nedostatečně, neboť chybí závěr, že zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost. Vyhláška č. 101/­1995 Sb. jako zvláštní předpis má sice přednost před vyhláškou č. 79/­2013 Sb., ale nemá přednost před zákonem č. 373/­2011 Sb. Závěr o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance tak musí být vždy použit u periodické (pravidelné) nebo mimořádné prohlídky, aby mohly nastat důsledky podle zákoníku práce (převedení na jinou práci či dání výpovědi zaměstnanci).

Výše uvedená pravidla se týkají i provozování městské hromadné dopravy (tramvají a trolejbusů), lanové dráhy a vleček průmyslových podniků.

Součástí vyhlášky č. 101/­1995 Sb. je v § 8 i dopravně psychologické vyšetření, které je však separátní a vydává se o něm posudek o dopravně psychologickém vyšetření. Tento posudek není součástí posouzení zdravotní způsobilosti k práci.

Poslední novela vyhlášky č. 101/­1995 Sb. s účinností od 1. července 2019 se setkala s kritikou praxe.

Předně není definován pojem „orientační vyšetření na přítomnost psychoaktivních látek“ (u všech prohlídek), ani co se psychoaktivní látkou rozumí (psychoaktivní látkou je zřejmě alkohol, řada návykových látek včetně nedovolených „drog“ i léků). Za „orientační vyšetření na přítomnost psychoaktivních látek“ nelze považovat klinické vyšetření svědčící o abúzu psychoaktivních látek, neboť jím nelze prokázat přítomnost psychoaktivních látek v organismu. Přítomnost některých psychoaktivních látek lze prokázat orientačním vyšetřením testery užívanými pro vydechovaný vzduch (alkohol), moč, sliny či pot (marihuana, kokain, opiáty, amfetaminy). Pozitivní nález musí být konfirmován vyšetřením krve a zohledněno musí být i užívání léků testovanou osobou.

U vstupních prohlídek strojvedoucích je mezi vady, stavy a nemoci, které podmiňují zdravotní nezpůsobilost uveden diabetes mellitus s upřesněním „pokud způsobuje takové zdravotní komplikace, které jsou nebezpečné pro provoz na dráze, a to zejména:

- druhá a další hypoglykemie, která se vyskytne během období 12 měsíců od první hypoglykemie a k jejímuž zvládnutí je třeba pomoci další osoby, nebo

- druhá a další hypoglykemie, která se vyskytne během období 12 měsíců od první hypoglykemie, a kterou žadatel není schopen rozpoznat („syndrom nerozpoznávání hypoglykemie“).

U pravidelné a mimořádné prohlídky strojvedoucího ovšem zůstala jako absolutní kontraindikace k práci diagnóza „diabetes mellitus, pokud není kompenzován dietou nebo peronálními antidiabetiky“.

Znamená to, že lze považovat u vstupní prohlídky za způsobilého strojvedoucího s diabetem uspokojivě kompenzovaného inzulínem, ovšem u periodické či mimořádné prohlídky se taková osoba stane nezpůsobilou, pokud bude nadále užívat inzulín.

Pro oční lékaře jsou stanovena nová kritéria pro posouzení včetně korekce +5 a –8 dioptrií s dalšími detaily. Přínosem je, že u osob vykonávajících činnosti spočívající v posunování a spojování drážních vozidel, u osob provádějících montáž trakčního vedení a u osob pracujících ve výškách nad 5 metrů smí být dosaženo stanovené zrakové ostrosti s korekcí.

Mění se také kritérium ztráty sluchu podle Fowlera. Žadatele nebo osoby řídící drážní vozidlo se ztrátou sluchu vyšší než 30 % lze uznat za zdravotně způsobilé k řízení drážního vozidla, pokud jsou schopni rozumět hovorové řeči alespoň do vzdálenosti 5 metrů, a to i za pomoci zdravotnického prostředku.

JUDr. Eva Dandová