Pracovněprávní vztahy,

minimum a zvláštní kategorie ZP

Ve kterých situacích je při odvodu pojistného nutností spolupráce více zaměstnavatelů? Proč je při souběžných činnostech důležitá volba hlavního zdroje příjmů? Mají „státní pojištěnci“ nárok na odpočet od dosaženého příjmu?

V následujícím textu se budeme zabývat analýzou situací, vznikajících ve zdravotním pojištění v souvislosti se zaměstnáním, samostatnou výdělečnou činností nebo registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát, včetně kombinace různých variant v právních podmínkách platných po 1. 1. 2023. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a plnění ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění si musí jak plátci pojistného (zaměstnavatelé, OSVČ, osoby bez zdanitelných příjmů), tak pojištěnci uvědomit, že z každého druhu evidence u zdravotní pojišťovny vyplývají určité povinnosti, které musí dotyčný subjekt splnit, aby se vyhnul případnému sankčnímu postihu.

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance

pro placení pojistného je při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda. Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2023 částku 17 300 Kč.

•    Vyměřovací základ zaměstnance je nižší než minimální mzda

V takovém případě provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Dopočet se neprovádí u těch zaměstnanců, u kterých nemusí být odvedeno pojistné alespoň ze zákonného minima. Tyto osoby taxativně vyjmenovává ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Doplatek do minima představuje v drtivé většině případů srážku zaměstnanci. Avšak v případě překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce) přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Souběžné příjmy

V souvislosti s příjmy ve dvou (případně více) zaměstnáních se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty:

•    Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda

Pojistné se odvádí ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance.

•    Příjem v hlavním zaměstnání 20 000 Kč, v dalším zaměstnání 4 500 Kč

V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. „Vedlejší“ zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí alespoň minimální zákonné pojistné.

•    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 9 500 Kč a ve druhém zaměstnání 8 000 Kč.

Každý zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu, ať už se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima či nikoliv, potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (viz předcházející situace) totiž nemůže vystavit žádný ze zaměstnavatelů. V souvislosti s placením pojistného je tedy nutná průběžná spolupráce obou plátců z důvodu doložení příjmů u druhého zaměstnavatele v případě, že musí být u zaměstnance respektováno zákonné minimum.

•    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 8 000 Kč a ve druhém zaměstnání 6 000 Kč.

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima17 300 Kč.

Pokud se jedná o zaměstnání na základě dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč anebo příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 000 Kč, nebere se takový příjem v úvahu, resp. nesčítá se s ostatními příjmy.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce všechny příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Aby se příjmy sčítaly, musí se u téhož zaměstnavatele jednat o stejný typ dohody.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Při souběhu zaměstnání s výkonem podnikatelské činnosti je důležité, kterou činnost pojištěnec považuje na základě vlastního rozhodnutí za hlavní zdroj svých příjmů, a to z toho důvodu, že v takové činnosti musí být zajištěno povinné minimum, pokud pro pojištěnce tato povinnost ze zákona vyplývá.

•    Posuzování hlavního a vedlejšího zdroje příjmů

Hlavním zdrojem příjmů jsou buď příjmy ze zaměstnání, nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Tuto rozhodnou skutečnost oznamuje pojištěnec „své“ zdravotní pojišťovně tehdy, když souběh těchto dvou činností začíná, a dále ji sděluje na 1. straně Přehledu o výši daňového základu, předkládaného jím jako OSVČ každoročně zdravotní pojišťovně.

•    Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání

Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy nejméně v částce 2 336 Kč (třeba i formou dopočtu a doplatku pojistného), přičemž zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc. U samostatné výdělečné činnosti nemusí být minimum platné pro OSVČ dodrženo, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.

•    Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost

-   OSVČ platí pravidelné měsíční zálohy na pojistné, od ledna 2023nejméně ve výši 2 722 Kč,

-   zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu,

-   zaměstnanec dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Zaměstnanci evidovaní u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“

•    osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

•    pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc,

•    neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále),

•    neplatí se pojistné z titulu poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci, resp. neřeší se ani v této situaci u zaměstnance minimální vyměřovací základ – vyměřovacím základem je dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než minimální mzda. Pokud nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, může být vyměřovací základ i v nulové hodnotě.

Osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku

•    za takovou osobu je stát plátcem pojistného pouze za předpokladu, že osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném měsíci příjem za zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti,

•    je-li taková osoba zaměstnána (případně podniká jako OSVČ), stát za tuto osobu v příslušném měsíci pojistné neplatí,

•    ani v tomto případě se pojistné neodvádí alespoň ze zákonného minima, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem – viz § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.,

•    pokud je této „pečující“ osobě poskytnuto v zaměstnání například celý kalendářní měsíc neplacené volno, případně je nemocná, a nemá v daném měsíci žádný příjem, stává se v tomto měsíci osobou, za kterou platí pojistné stát. Pro oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně používá zaměstnavatel kódy „L“ a „T“.

Odpočet od dosaženého příjmu

•    nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

•    u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to i v případě, kdy pobírání některého z těchto důchodů netrvá po celý kalendářní měsíc,

•    odpočet lze současně uplatnit i u více zaměstnavatelů splňujících výše uvedené podmínky.

Počínaje zúčtováním mezd za leden 2023 mohou tito zaměstnavatelé uplatňovat u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu měsíční odpočet od hrubého příjmu ve výši 14 074 Kč.