Pracovní cesty
poplatníků
daně z příjmů v prokázané výši
Při uplatňování skutečně vynaložených výdajů spojených s pracovními cestami poplatníků s příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, tj. ze samostatné činnosti, se vychází ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů s tím, že zákon o daních z příjmů stanoví v § 24 odst. 2 písm. k) některé výjimky. Poplatníci daně z příjmů mohou výdaje na pracovní cesty uplatnit buď ve skutečné doložené výši, nebo též paušální částkou ve výši 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč měsíčně na jedno motorové vozidlo, která ve většině případů ruší vedení knihy jízd. Jak bude poplatník při splnění zákonných podmínek postupovat?
Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. k) stanoví, že daňovým výdajem poplatníka jsou výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cesty spolupracujících osob (a dále i společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností), a to maximálně ve výši stanovené zákoníkem práce, se stanovenými výjimkami v bodech 1 až 4.
Pracovní cesta vozidlem
zahrnutým v obchodním majetku, vozidlem najatým, vypůjčeným
nebo na finanční leasing
Podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona daňovým výdajem jsou prokázané výdaje (náklady) na:
• ubytování,
• dopravu hromadnými dopravními prostředky,
• pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka,
• pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu nebo
• užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu (s výjimkou uvedenou v bodě 4),
a na
• nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou (např. poplatky za parkování, dálniční poplatky apod.).
Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství v pokynu D–59, se vozidlem v nájmu rozumí také vozidlo najaté v půjčovně vozidel. U plátců daně z přidané hodnoty se zahrne do daňových výdajů cena za spotřebované pohonné hmoty bez daně z přidané hodnoty, jestliže je tato daň uplatňovaná jako odpočet u daně z přidané hodnoty.
Příklad 1
Podnikatel má v obchodním majetku automobil. Otázkou je, jaké může uplatnit výdaje mimo výdaje na pohonné hmoty.
Daňově uznatelnými výdaji u automobilu zahrnutého v obchodním majetku, mimo výdaje na nákup pohonné hmoty, jsou např. výdaje na pojištění automobilu, opravy a běžnou údržbu, nákup pneumatik, odpisy automobilu.
Příklad 2
Podnikatel – fyzická osoba, používá na pracovní cesty jeden automobil pořizovaný na finanční leasing s tím, že úplatu neuplatňuje do daňových výdajů, a jeden automobil, který si příležitostně najímá s tím, že nájemné do daňových výdajů uplatňuje. Otázkou je, jak má podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů.
V případě pracovní cesty uskutečněné podnikatelem (případně jeho spolupracující osobou), automobilem pořizovaným na finanční leasing a automobilem najatým, ať úplatu či nájemné uplatňuje nebo neuplatňuje do daňových výdajů, budou daňovým výdajem výdaje v prokázané výši, tj. na základě dokladu o nákupu pohonných hmot. Uvedené výdaje doloží podnikatel knihou jízd.
Příklad 3
Manželka podnikatelka, má v obchodním majetku zahrnutý osobní automobil, který je ve společném jmění manželů a který používá pro pracovní cesty a odpisuje ho. Manžel tímto automobilem někdy jezdí u svého zaměstnavatele na pracovní cesty. Otázkou je, zda má manžel nárok na sazbu základní náhrady, jestliže tímto automobilem vykoná pracovní cestu pro svého zaměstnavatele a jak bude postupovat manželka.
Používá-li automobil zahrnutý v obchodním majetku manželky podnikatelky, i manžel, je třeba, aby manželka úměrně krátila příslušné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jedná se např. o odpisy, pojistné, případné výdaje na opravu nebo údržbu automobilu apod. Kritériem může být nejlépe počet kilometrů ujetých manželkou pro pracovní cesty v rámci jejích podnikatelských aktivit k celkovému počtu ujetých kilometrů za příslušné zdaňovací období.
Výdaje spojené se svojí pracovní cestou manželka uplatní do výdajů daňových v prokázané výši, tj. dokladem o nákupu pohonných hmot, který doloží knihou jízd.
Pokud se jedná o cestovní náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovní cestě zaměstnanců, v daném případě manžela, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
Příklad 4
Podnikatel si vzal od banky úvěr na nákup nákladního automobilu. Z důvodu zajištění úvěru od banky převedl podnikatel vlastnictví tohoto automobilu na věřitele, tj. banku s tím, že po zaplacení celého dluhu banka automobil převede opět do jeho vlastnictví. Otázkou je, jak bude podnikatel postupovat z hlediska uplatnění odpisů a také výdajů na pracovní cesty.
Vlastnické právo k automobilu bude po dobu splácení úvěru náležet bance. Uzavře-li podnikatel s bankou smlouvu o výpůjčce předmětného automobilu, zahájí jeho odpisování podle § 31 nebo 32 zákona o daních z příjmů. Vstupní cenou bude v souladu s § 29 odst. 1 písm. a) zákona pořizovací cena automobilu. Dále budou daňovým výdajem výdaje spojené se zaplacením úroků z úvěru.
Po zaplacení celého dluhu bance, tj. po splnění rozvazovací podmínky, přejde vlastnictví automobilu opět na původního vlastníka, tj. podnikatele, který bude poté pokračovat v započatém odpisování, pokud již v té době nebude automobil zcela odepsán.
Pro úplnost je třeba doplnit, že výpůjčka sjednaná z výše uvedeného důvodu nemá na podnikatele žádný daňový dopad. Podnikateli bezúplatný příjem v podobě majetkové prospěchu z titulu bezúplatné smlouvy, kterou výpůjčka je, v rámci smluvních dodavatelsko-odběratelských vztahů nevzniká. V daném případě je třeba zohlednit ekonomickou podstatu vzájemných vztahů. Uvedená problematika byla projednána na koordinačním výboru s Komorou daňových poradců v příspěvku KV KDP č. 452/22.04.15 Některé případy daňových dopadů bezúplatných příjmů, zveřejněném na webových stránkách Finanční správy.
Výdajem na pracovní cesty bude cena pohonných hmot, doložená knihou jízd.
Stravné při tuzemských
pracovních cestách
Daňovým výdajem podnikatele podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 2 zákona o daních z příjmů jsou zvýšené stravovací výdaje (stravné) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu, pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše stravného vymezeného pro zaměstnance odměňovaného platem. Pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele nebo místo výkonu samostatné činnosti.
Stravné pro r. 2026 podle vyhlášky č.573/2025 Sb., za každý kalendářní den pracovní cesty činí:
a) 155 Kč až 185 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 236 Kč až 284 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 370 Kč až 442 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách
Daňovým výdajem je zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance odměňovaného platem. Z § 170 odst. 3 zákoníku práce plyne:
1) cesta v ČR je 5 a více hodin, vznikne nárok na tuzemské stravné:
• v zahraničí je do 5 hodin – zahraniční stravné nepřísluší
• v zahraničí je více než 5 do 12 hodin – zahraniční stravné ve výši 1/3 sazby,
• v zahraničí je více než 12 do 18 hodin – zahraniční stravné ve výši 2/3 sazby
• v zahraničí je více než 18 hodin – zahraniční stravné v plné sazbě.
2) cesta v ČR je kratší než 5 hodin, nevznikne nárok na tuzemské stravné:
• v zahraničí je méně než 1 hodinu – zahraniční stravné nepřísluší
• v zahraničí je 1 až 12 hodin – zahraniční stravné ve výši 1/3 sazby
• v zahraničí je více než 12 do 18 hodin – zahraniční stravné ve výši 2/3 sazby
• v zahraničí je více než 18 hodin – zahraniční stravné v plné sazbě.
Dále si může podnikatel do daňových výdajů uplatnit kapesné do výše 40 % zahraničního stravného.
Pro r. 2026 je zahraniční stravné stanoveno vyhláškou č. 489/2025 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2026 (základní sazba stravného pro Německo je 50 eur, Polsko 50 eur, Rakousko 45 eur a pro Slovensko 40 eur).
Pracovní cesta vozidlem
nezahrnutým v obchodním majetku, vypůjčeným nebo užívaným
na základě smlouvy o výprose
Použije-li podnikatel na pracovní cestu vlastní silniční motorové vozidlo, nezahrnuté do obchodního majetku, může uplatnit do daňových výdajů podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona:
• sazbu základní náhrady, pro r. 2026 pro osobní automobily 5,90 Kč/km a pro jednostopá vozidla 1,60 Kč/km (použije-li podnikatel pro pracovní cestu osobní automobil nezahrnutý do obchodního majetku s přívěsným vozíkem, může v souladu s § 157 zákoníku práce, uplatnit sazbu základní náhrady zvýšenou o 15 %, u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů jde o sazbu základní náhrady ve dvojnásobné výši, tj. ve výši 5,90 x 2 = 11,80 Kč na ujetý kilometr),
• náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty (tj. podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla, přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla).
Z výše uvedeného obecného ustanovení zákon stanoví pro některé případy výjimky. Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem:
• které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo nebo
• bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) do daňových výdajů, a u
• silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce (§ 2193 a násl. občanského zákoníku), s výjimkou smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu, nebo smlouvy o výprose (§ 2189 a násl. občanského zákoníku),
jsou daňovým výdajem jen výdaje ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. V těchto případech poplatník sazbu základní náhrady do daňových výdajů uplatnit nemůže.
Při výpočtu náhrady za spotřebované pohonné hmoty lze pro r. 2026 vycházet z ceny stanovené vyhláškou MPSV č. 573/2025 Sb.:
a) 34,70 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,
b) 39 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,
c) 34,10 Kč za 1 litr motorové nafty,
d) 7,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.
Příklad 5
Podnikatel si pořídil automobil na finanční leasing, úplatu uplatnil do daňových výdajů. Po ukončení leasingu vozidlo zahrnul do obchodního majetku. Otázkou je, jaké uplatní daňové výdaje na pracovní cesty.
V daném případě jde o vozidlo vlastní, vložené v obchodním majetku. Výdaje na pracovní cesty poplatník uplatní v doložené výši podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1, a to v případě, že neuplatní paušální výdaj na dopravu.
Pokud by se poplatník rozhodl a následně vozidlo z obchodního majetku vyřadil, výdaje na pracovní cesty by mohl uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, tj. pouze náhradu za spotřebované pohonné hmoty, nebo paušální výdaj na dopravu.
Pracovní cesty, u kterých
nelze výdaje prokázat
Daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 4 zákona o daních z příjmů jsou výdaje na dopravu silničním motorovým vozidlem zahrnutým do obchodního majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu nebo užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu, v prokázané výši a ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty u zahraničních pracovních cest, při kterých výdaje na pohonné hmoty nelze prokázat, a to s použitím tuzemských cen pohonných hmot platných v době použití vozidla.
Ing. Eva Sedláková
