Pracovní cesty zaměstnanců

z hlediska daně z příjmů

Daňovým výdajem zaměstnavatele v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů jsou výdaje na pracovní cesty jeho zaměstnanců. Zákon o daních z příjmů tyto výdaje zaměstnavatele neomezuje. Jde o náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel si může do daňových výdajů uplatnit výdaje spojené
s pracovní cestou zaměstnance

v té výši, v jaké je zaměstnanci vyplatí v souladu se zákoníkem práce. Zákoník práce stanoví pro zaměstnavatele z oblasti samostatné činnosti pouze minimální limit některých náhrad cestovních výdajů, maximální výši ponechává na rozhodnutí zaměstnavatele-podnikatele. V této souvislosti však musí zaměstnavatel pamatovat na limit stanovený § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů na straně zaměstnance.

Podle výše uvedeného § 6 odst. 7 písm. a) zákona nejsou předmětem daně pouze cestovní náhrady stanovené pro zaměstnance odměňované platem, tj. cestovní náhrady limitované zákoníkem práce horní hranicí. Poskytne-li zaměstnavatel náhrady cestovních výdajů vyšší, než stanoví zákoník práce pro zaměstnance odměňované platem, jedná se na straně zaměstnance o zdanitelný příjem podle § 6 odst. 1 zákona. Tento příjem též podléhá so­ciálnímu a zdravotnímu pojištění.

Zákoník práce v § 156 a násl. stanoví mimo jiné, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu

a)  jízdních výdajů,

b)  jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c)  výdajů za ubytování,

d)  zvýšených stravovacích výdajů (stravné),

e)  nutných vedlejších výdajů.

Náhradu jízdních výdajů

v souladu s § 157 a násl. zákoníku práce za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby poskytne zaměstnavatel zaměstnanci v prokázané výši. Ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce stanoví, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

     sazba základní náhrady

za 1 km jízdy činí pro r. 2026 v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a so­ciál­ních věcí č. 573/2025 Sb., nejméně u

a)  jednostopých vozidel a tříkolek 1,60 Kč,

b)  osobních silničních motorových vozidel 5,90 Kč;

při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %.

Sazbu základní náhrady u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovená výše.

Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou příslušnou vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.

Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci pro pracovní cesty vozidlo (ať vlastní nebo najaté), náhradu za spotřebované pohonné hmoty zaměstnanci vyplatit v rámci náhrad cestovních výdajů nemůže. V daném případě je daňovým výdajem zaměstnavatele výdaj za nákup pohonných hmot, pokud neuplatní paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000, resp. 4 000, Kč měsíčně v souladu s § 24 odst. 2 písm. zt) a § 25 odst. 1 písm. x) zákona.

     náhrada za spotřebované
pohonné hmoty

Při výpočtu náhrady za spotřebované pohonné hmoty lze pro r. 2026 vycházet z ceny stanovené vyhláškou MPSV č. 573/2025 Sb.:

a)  34,70 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,

b)  39 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,

c)  34,10 Kč za 1 litr motorové nafty,

d)  7,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství v pokynu D–59 náhradou daňových výdajů za spotřebované pohonné hmoty se rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na údaji o spotřebě pohonných hmot pro kombinovaný provoz uvedeném výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu motorového vozidla.Není-li tento údaj v technickém průkazu motorového vozidla uveden, vypočítá se údaj o spotřebě pohonných hmot jako aritmetický průměr z údajů uvedených v technickém průkazu motorového vozidla.

Příklad 1

Zaměstnanec uskutečnil zahraniční pracovní cestu vlastním automobilem, spotřeba pohonných hmot činí 8,2 l/100 km. V ČR ujel 150 km, v zahraničí 300 km. Cena pohonných hmot doložená dokladem o jejich nákupu byla 38 Kč a 1,35 €. Otázkou je, jakou výši náhrad mu zaměstnavatel uhradí.

Celkem zaměstnanec ujel 450 km. Sazba základní náhrady pro osobní automobil činí 450 x 5,90 = 2 655 Kč.

Náhrada za spotřebované pohonné hmoty v ČR činí 150 x (38 x 8,2/100) = 467,40 Kč.

Náhrada za spotřebované pohonné hmoty v zahraničí činí 300 x (1,35 x 8,2/100) = 33,21 €.

Zaměstnanci náleží cestovní náhrady ve výši 2 655 + 467,40 = 3 123 Kč (zaokrouhleno na koruny nahoru) a 33,21 €.

Příklad 2

Zaměstnavatel přikázal zaměstnanci pracovní cestu s tím, že mu neposkytl služební automobil. Otázkou je, zda zaměstnanci přísluší sazba základní náhrady za automobil, který si zaměstnanec sám najal nebo vypůjčil nebo ho má na finanční leasing.

Ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce stanoví, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.

Jedná-li se o pracovní cestu zaměstnance jiným vozidlem než vozidlem poskytnutým mu zaměstnavatelem (např. vozidlem, které si zaměstnanec sám najal nebo vypůjčil nebo ho má na finanční leasing), sazby základní náhrady ve výši 5,90 Kč za ujetý kilometr zaměstnanci přísluší.

Příklad 3

Zaměstnavatel – podnikatel, vyslal zaměstnance na pracovní cestu nákladním automobilem, který je ve vlastnictví zaměstnance. Otázkou je, jakou sazbu základní náhrady může podnikatel dohodnout, se svým zaměstnancem jedná-li se o nákladní automobil, aby tato sazba byla daňovým výdajem zaměstnavatele.

Jedná-li se o pracovní cestu zaměstnance, kterou zaměstnanec uskuteční nákladním automobilem, který mu neposkytl zaměstnavatel, bude se postupovat podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů, který sazbu základní náhrady pro daný případ nelimituje a je tedy jen na zaměstnavateli a zaměstnanci jakou výši sazby základní náhrady dohodnou.

Zákoník práce v § 157 stanoví mimo jiné, že sazbu základní náhrady u nákladních automobilů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovena pro osobní automobily, tj. pro r. 2026 nejméně ve výši 5,90 x 2 = 11,80 Kč na ujetý kilometr. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci sazbu vyšší než 11,80 Kč na ujetý kilometr, bude se na straně zaměstnavatele jednat o daňový výdaj s tím, že na straně zaměstnance bude částka nad limit 11,80 Kč na ujetý kilometr zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Příklad 4

Zaměstnavatel přikázal zaměstnanci pracovní cestu s tím, že mu poskytl služební automobil. Otázkou je, zda zaměstnanci přísluší nějaká náhrada jízdních výdajů.

Zákoník práce v § 157 odst. 3 stanoví, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. V daném případě zaměstnanci vozidlo poskytl zaměstnavatel, tedy náhrada jízdních výdajů zaměstnanci nepřísluší.

Zaměstnavatel uplatní do daňových výdajů výdaje na nákup pohonných hmot, případě sazbu základní náhrady a náhradu za spotřebované pohonné hmoty nemá-li automobil v obchodním majetku, nebo paušální výdaj na dopravu.

Stravné

Zákoník práce v § 163 stanoví mimo jiné, že za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné. Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným MPSV, tj. vyhláškou o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Stravné pro r. 2026 podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., činí nejméně

a)  155 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  236 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  370 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Pokud se jedná o stravné pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou – státní, organizací, tj. zaměstnance odměňované platem, vyhláška č. 573/2025 Sb., pro r. 2026 stanoví mimo jiné, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši:

a)  155 Kč až 185 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  236 Kč až 284 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  370 Kč až 442 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Příklad 5

Podnikatel vyslal zaměstnance na2denní pracovní cestu, která trvala v jednom dni 16 hodin a ve druhém dni 4 hodiny Otázkou je, jaká výše stravného zaměstnanci přísluší.

Zákoník práce v § 163 odst. 4 stanoví, že při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

Jedná-li se o 2denní pracovní cestu zaměstnance, která trvala v jednom dni 16 hodin a ve druhém dni 4 hodiny, tj. za první den by zaměstnanci příslušelo stravné až ve výši 284 Kč a ve druhém dni stravné nulové, pak po sečtení dob trvání pracovní cesty v obou dnech, tj. 16 + 4 = 20 hodin, již zaměstnanci přísluší stravné až 442 Kč. 

Příklad 6

Podnikatel vyslal na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 13 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 290 Kč. Otázkou je, jaká výše stravného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem.

Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem vyplacená částka ve výši 290 Kč podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zákon o daních z příjmů horní limit pro výši stravného při pracovní cestě zaměstnance z podnikatelské sféry nestanoví.

Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance. V daném případě bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů částka 290 – 284 = 6 Kč.

Příklad 7

Tuzemská pracovní cesta trvala 10 hodin. Podnikatel oznámil zaměstnanci jeho krácení z důvodu poskytnutí bezplatného oběda. Otázkou je, jak postupovat z hlediska daně z příjmů.

Zákoník práce v § 176 odst. 3 stanoví, že bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu

a)  70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně oběd, musí pro účely daně z příjmů stravné krátit o 70 %: 185 – 70 % ze 185 = 185 – 129,50 = 55,50 Kč.

Zaokrouhlení: podle § 183 odst. 5 zákoníku práce na celé Kč nahoru, tj. 56 Kč. Je-li stravné jedinou cestovní náhradou zaměstnance, k výplatě bude 56 Kč.

Na straně zaměstnance není stravné ve výši 56 Kč předmětem daně z příjmů.

Vyplatí-li zaměstnavatel – podnikatel, částku vyšší, bude se jednat o výdaj daňový s tím, že na straně zaměstnance bude nadlimitní částka zdanitelným příjmem.

Ing. Eva Sedláková

ZÁKON č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů

§ 25

(1) Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména

a)  výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku a nehmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2, včetně splátek a úroků z úvěrů a zápůjček spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich ocenění,

b)  výdaje na zvýšení základního kapitálu včetně splácení zápůjček,

c)  pořizovací cenu cenného papíru s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. r), w) a ze), a dále s výjimkou opčních listů při uplatnění přednostního práva,

d)  pojistné hrazené za člena statutárního orgánu a dalšího orgánu právnické osoby a za jednatele společnosti s ručením omezeným z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti při výkonu funkce,

e)  vyplácené podíly na zisku,

f) penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi), úroky z posečkané částky, peněžité tresty, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, a náklady spojené s trestem uveřejnění rozsudku podle zvláštního právního předpisu,

g)  pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společností za společníky této obchodní společnosti, komanditní společností za komplementáře, poplatníkem majícím příjmy ze samostatné činnosti, poplatníkem majícím příjmy z nájmu a pojistné hrazené osobami samostatně výdělečně činnými, které nejsou nemocensky pojištěny a pojistí se na denní dávku při dočasné pracovní neschopnosti u soukromé pojišťovny21a), s výjimkou uvedenou v § 24,

h)  nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně, a to ve formě

1. příspěvku na kulturní pořady, zájezdy, sportovní akce, společenské akce, včetně těch s kulturním nebo sportovním prvkem, a tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy,

2. možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní ...