Pracovní doba pedagogických pracovníků

Zákoník práce stanoví, že závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Jaká specifika platí u pedagogických pracovníků?

Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Tím zákonodárce odlišil závislou práci od práce nezávislé jako např. na základě živnostenského oprávnění či na základě zvláštních předpisů, jako je činnost notáře, advokáta apod.

Definice pojmu závislá práce bezprostředně navazuje na definici pojmu nelegální práce v zákoně v č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle tohoto zákona platí, že nelegální prací je výkon práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Práce mimo pracovněprávní vztah se velmi rozšířila v 90. letech a ujalo se pro ni označení švarcsystém – namísto pracovních smluv byly uzavírány obchodní smlouvy s osobami vlastnícími živnostenské oprávnění.

Závislá práce ve školství

U pedagogických pracovníků jsme limitováni § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Z definice pojmu pedagogický pracovník v tomto zákoně vyplývá, že pedagogickým pracovníkem je mimo jiné ten, kdo je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu, nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající činnost školy v pracovněprávním vztahu nebo není-li zaměstnancem státu. Toto ustanovení tedy znamená, že

•    pedagogický pracovník musí vždy vykonávat svoji činnost formou závislé práce (tedy na základě některého z pracovněprávních vztahů)

•    pedagogický pracovník nemůže být přidělen k zaměstnavateli agenturou práce, protože v tomto případě by zaměstnavatelem nebyla škola, ale agentura práce.

SPECIFIKA PRACOVNÍ SMLOUVY PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ - Podle poznatků praxe je největším problémem při sjednávání pracovních smluv s učiteli škol sjednání druhu práce. Zákoník práce nám k tomu nic bližšího nestanoví. Obecně platí, že sjednaná druh práce vymezuje okruh činností, které bude zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat, tedy které budou tvořit jeho budoucí pracovní náplň. Druh práce je ale součást pracovní smlouvy – dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Na základě sjednaného druhu práce pak již zaměstnavatel jednostranně přiděluje zaměstnanci pracovní náplň, tedy konkrétní činnosti, které má vykonat. Přitom samozřejmě musí dbát, aby tyto činnosti nevybočily ze sjednaného druhu práce. V každém případě musí být druh práce sjednán tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným.

Zákoník práce blíže také nestanoví, jestli má být druh práce sjednán úzce nebo široce, oboje je možné. Nakonec je možné sjednat v pracovní smlouvě i více druhů vykonávané práce. V těchto případech ale platí, že jde o jeden pracovní poměr, na který musí být vydán jeden platový výměr. Proto v takových případech, kdy jsou sjednány jako durh práce např. učitel a vychovatel, což jsou zcela rozdílně platově hodnocené pozice, je vhodné uzavřít dvě samostatné (souběžné) pracovní smlouvy.

Úzké nebo široké vymezení druhu práce nese sebou ve školství své výhody i nevýhody. Tam, kde je v pracovní smlouvě např. uvedeno pouze „učitel českého jazyka a dějepisu“ tak se tím ředitel musí řídit a nemůže s dotyčným učitelem disponovat např. v případě potřeby zástupu za učitele matematiky nebo fyziky. To je pro běžný provoz škol značně nepraktické. Proto se v praxi často v pracovních smlouvách učitelů a pedagogických pracovníků vyskytují obecnější formulace druhu práce, jako např. „učitel všeobecně vzdělávacích předmětů“ apod. To ale také není vždy optimálním řešením, protože v případě, kdy je třeba ve škole provést organizační opatření a prokázat učiteli konkrétního předmětu jeho nadbytečnost, vymezení jeho druhu práce obecným způsobem značně tuto situaci komplikuje.

Pro úplnost je třeba zmínit, že vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí obsahuje demonstrativní výčet prací, které pedagogický pracovník vykonává v pracovní době. To souvisí právě se sjednaným druhem vykonávané práce. Ustanovení obsahuje demonstrativní výčet možných prací. Je pochopitelné, že výčet nemůže být úplný, protože žádný předpis nemůže předvídat, co vše bude určitá škola nebo školské zařízení potřebovat při zajištění školských služeb. Je zde ovšem uvedeno, že pedagogičtí pracovníci vykonávají „další práce související s přímou pedagogickou činností dohodnuté s pedagogickým pracovníkem“. V praxi pak vznikají spory ohledně slůvka „dohodnuté“. S ohledem na základní povinnosti zaměstnavatele vyplývající z pracovní poměry (zejména povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy) je evidentní, že jiné práce než práce podle pracovní smlouvy zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem dohodnout.

PRACOVNÍ DOBA PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ - Délka týdenní pracovní doby podle zákoníku práce plně odpovídá směrnici 2003/88/ES, která připouští jako maximální nepřekročitelnou hranici stanovené týdenní pracovní doby včetně práce přesčas 48 hodin. Týdenní pracovní doba byla v r. 2000 pro jednotlivé režimy práce zkrácena o 2 ½ hodiny týdně s tím, že bylo zároveň stanoveno, že se jedná o tzv. čistou pracovní dobu a že přestávky na jídlo a oddech, které předtím byly součástí pracovní doby, se dnes do pracovní doby nezapočítávají.

Dnes je úprava délky stanovené týdenní pracovní doby zakotvena v § 79 a § 79a ZP. Podle § 79 odst. 1 ZP platí, že délka stanovené týdenní pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. To je maximální limit délky tzv. čisté pracovní doby. Tento limit je stanoven s ohledem na právo zaměstnavatele nařídit zaměstnanci maximálně 8 hodin práce přesčas týdně. Součet maximální stanovené délky pracovní doby a práce přesčas nemůže překročit limit daný směrnicí – průměrná délka pracovní doby pro každý týden, tedy každé období sedmi po sobě jdoucích dnů nesmí překročit 48 hodin.

Podle § 22a zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících však má pracovní doba pedagogických pracovníků jednu zvláštnost, sestává totiž ze dvou částí:

•    přímé pedagogické částí,

•    části, v které pedagog vykonává práce související s přímou pedagogickou činností.

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících blíže necharakterizuje tzv. práce související s přímou vyučovací povinností neboli tzv. nepřímou vyučovací povinnost pedagoga. Charakteristika těchto prací je obsažena ve vyhlášce č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí – jedná o další práce související s přímou pedagogickou činností dohodnuté s pedagogickým pracovníkem, například příprava na přímou pedagogickou činnost, příprava učebních pomůcek, hodnocení písemných, grafických a jiných prací žáků a dále práce, které vyplývají z organizace vzdělávání a výchovy ve školách a školských zařízeních, jako je dohled nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a při akcích organizovaných školou, spolupráce s ostatními pedagogickými pracovníky, s výchovným poradcem, se školním metodikem prevence, s metodikem informačních a komunikačních technologií, spolupráce se zákonnými zástupci žáků, odborná péče o kabinety, knihovny a další zařízení sloužící potřebám vzdělávání, výkon prací spojených s funkcí třídního učitele a výchovného poradce, účast na poradách svolaných vedoucím zaměstnancem školy nebo školského zařízení, studium a účast na dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. Tento výčet je pouze demonstrativní, protože nelze předpisem odhadnout potřeby prací v konkrétní škole a u konkrétního pedagoga.

Dále platí, že další zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod zákonný limit je možno dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpise. I nadále platí, že kolektivní smlouvu uzavírá se zaměstnavatelem výhradně odborová organizace, přitom ale jedná za všechny zaměstnance. Podle výslovného ustanovení však tak nemůže učinit zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 ZP, což je mimo jiné školská právnická osoba, takže o této možnosti ve školách uvažovat nelze.

Pro školy je však praktickou záležitostí kratší pracovní doba. Kratší pracovní dobu je třeba důsledně odlišovat od stanovené týdenní pracovní doby. Platí zásada, že byla-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. V praxi to znamená, že zaměstnavatel může pro pracovní místa, kde povaha práce nevyžaduje plnou pracovní dobu, sjednat se zaměstnancem v pracovní smlouvě kratší pracovní dobu (např. na pomocné práce). Kratší pracovní dobu může také zaměstnavatel povolit zaměstnanci ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů na jeho žádost, jestliže to dovoluje provoz zaměstnavatele.

Ustanovení o kratší pracovní době (§ 80 ZP) bylo zařazeno hned za ustanovení o stanovené týdenní pracovní době, aby byl na první pohled zřejmý rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a kratší pracovní dobou.

Speciálním ustanovením o kratší pracovní době je § 241 odst. 2 ZP, podle kterého požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám nebo dlouhodobě soustavně pečuje o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu, o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět jeho žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Proto je také v praxi institut kratší pracovní doby využíván především výše zmiňovaným okruhem zaměstnanců a pak zaměstnanci se zdravotním postižením, zejména částečnými invalidy.

Institut kratší pracovní doby svou podstatou respektuje vzájemnou dohodu zaměstnance a zaměstnavatele o jiné délce týdenní pracovní doby. Důležité je si uvědomit, že tuto dohodu nelze na jedné či druhé straně pracovněprávního vztahu vynutit.

Kratší pracovní doba

Je však také třeba připomenout, že zaměstnavatelé nemohou zaměstnancům s kratší pracovní dobou nařizovat práci přesčas, neboť práce přesčas je pojmově definována jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu.

Nakonec je třeba si uvědomit, že sjednání kratší týdenní pracovní doby u pedagogických pracovníků znamená, že se tak sjednává kratší pracovní doba v obou částech pracovní doby, protože – jak jsme si uvedli výše – platí, že pedagogičtí pracovníci vykonávají v pracovní době:

•    přímou pedagogickou činnost,

•    práce související s přímou pedagogickou činností.

Přímou a tzv. nepřímou pedagogickou činnost od sebe nelze oddělit, byť by např. učitel měl sjednán úvazek jen na 2 vyučovací hodiny týdně. Ředitelé škol často nabývají dojmu, že v případě, kdy potřebují pokrýt nějaký neobsazený minimální úvazek, že to vyřeší sjednáním pracovní doby v rozsahu potřebných vyučovacích hodin. To je zásadní omyl. Přímou a nepřímou pedagogickou činnost nelze od sebe oddělit, to je zásada. Pedagogický pracovník, který vyučuje, se musí zároveň na vyučování připravit nebo vykonat další práce související s výukou (opravit písemky apod.). Tato zásada neplatí jen pro uzavírání pracovních poměrů, ale i pro uzavírání dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce.

Vzhledem k tomu, že nařízení vlády č. 75/2005 Sb. o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků stanoví rozdílný počet přímé vyučovací povinnosti (vyučovacích hodin) jednotlivých pedagogických pracovníků (např. pro učitele základní školy je při stanovené týdenní pracovní době úvazek 22 vyučovacích hodin), musí se každý kratší úvazek přepočítávat podle následující rovnice:

kde

PD – pracovní doba

PVH – počet vyučovacích hodin

PVP – týdenní rozsah přímé vyučovací povinnosti podle nařízení vlády č. 75/2005 Sb.

Pokud např. ředitel základní školy potřebuje obsadit pouze 5 vyučovacích hodin týdně, pak vzájemný poměr 5/22 činí 0,23 a tudíž je celková týdenní pracovní dotyčného pedagoga doba 9 hodin.

Základní poměr přímé pedagogické činnosti (tedy vyučovacích hodin) k nepřímé pedagogické činnosti je u učitele základní školy 22:18.

Je však třeba připomenout další zvláštnost škol, kterou umožňuje zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Ustanovení § 23 odst. 3 umožňuje řediteli školy nebo ředitel zařízení sociálních služeb nařídit pedagogickému pracovníkovi konání přímé pedagogické činnosti nad jemu stanovený rozsah nejvýše v rozsahu 4 hodin týdně, další hodiny s ním může dohodnout. V tom okamžiku se však výše uvedený poměr přímé pedagogické činnosti k nepřímé pedagogické činnosti 22:18 změní na 25:15 a zmenší se tak prostor pro výkon prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Ředitel školy pak musí mít na paměti, že nařízením nebo dohodnutím „nadúvazkových hodin“ se snižuje prostor pro výkon ostatních činností (např. dohledu nad žáky, péče o kabinety apod.).

Nakonec je třeba připomenout i jednu věc, která je dnes možná i trochu zapomenuta. Rozvržení pracovní doby pedagoga na přímou a nepřímou pedagogickou činnost platilo i za starých předpisů. Původně tuto oblast upravovala vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. Bylo však praktickým problémem, že takovou zásadní věc stanovila „jen“ vyhláška a ne zákon. Navíc ještě vyhláška č. 263/2007 Sb. platí pouze pro školy a školská zařízení třízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, a neplatí pro školy soukromé a církevní. Proto v r. 2010 došlo k vložení § 22a do zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, a proto je dnes toto ustanovení tak důležité pro praxi.

Žádný ředitel školy nesmí opomenout v okamžiku, kdy sjednává týdenní pracovní dobu pedagoga, že tato tvoří část přímé vyučovací povinnosti a nepřímé vyučovací povinnosti. To je zákonná zásada. V souvislosti se sjednáním kratší pracovní doby je třeba se nakonec zmínit ještě o odměňování. Plat – jak známo – je tvořen jednotlivými složkami vyjmenovanými v § 122 až § 127 ZP a v prováděcím nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Jestliže má zaměstnanec sjednán kratší pracovní úvazek, pak mu náleží právo na jednotlivé části platu v takové výši, která odpovídá sjednané délce týdenní pracovní doby. To platí obecně a v praxi nejsou ohledně toho výkladové problémy.

PŘÍTOMNOST PEDAGOGA NA PRACOVIŠTI - Zákoník práce stanoví zaměstnancům obecnou povinnost, že každý zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. To je opět zákonná zásada.

Protože tato zásada v případě pedagogických pracovníků historicky nevyhovovala (pedagogičtí pracovníci běžně vykonávali práce související s pedagogickou činností doma) a protože ředitelé škol postupovali značně nejednotně, vložila novela do zákona č. 563/2004 Sb. ustanovení § 22a, podle kterého platí:

„(2) Pedagogický pracovník je povinen být na pracovišti zaměstnavatele v době stanovené rozvrhem jeho přímé pedagogické činnosti, v době stanovené rozvrhem jeho dohledu nad dětmi a žáky, v době zastupování jiného pedagogického pracovníka a v případech, které stanoví v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel.

(3) Jde-li o výkon jiné práce než podle odstavce 2, vykonává pedagogický pracovník sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, a na místě, které si sám určí. Náklady, které pedagogickému pracovníkovi vzniknou výlučně v souvislosti s výkonem práce na jiném místě než na pracovišti zaměstnavatele podle věty první, se nepovažují za náklady vzniklé v souvislosti s výkonem závislé práce, a není-li dohodnuto jinak, hradí je pedagogický pracovník.“

Z uvedeného tedy vyplývá, že ředitel školy nebo školského zařízení může (ale i nemusí) rozhodnout, že pedagogický pracovník bude tzv. nepřímou pedagogickou činnost vykonávat doma. Práce na dálku (dříve zvaná práce doma neboli homeworking) je zákoníkem práce předvídána a povolena a dá se říci, že v poslední době je i hojně využívána.

Práce pedagogického pracovníka má oproti klasické práci na dálku podle § 317 ZP jednu zvláštnost, a to že zákon výslovně stanoví, že náklady, které pedagogickému pracovníkovi vzniknou výlučně v souvislosti s výkonem práce na jiném místě, než na pracovišti zaměstnavatele se nepovažují za náklady vzniklé v souvislosti s výkonem závislé práce, a není-li dohodnuto jinak, hradí je pedagogický pracovník.

Při klasické práci na dálku musí samozřejmě nést náklady zaměstnavatel, zákoník práce je podrobně upravuje v § 190a ZP. Ale i uvedená právní úprava v zákoně č. 563/2004 Sb. je výsledkem historického vývoje – učitelé nikdy nepožadovali po řediteli školy, aby jim přispíval na elektrickou energii, když po večerech opravovali doma písemky a byli rádi, že nemuseli sedět celou pracovní dobu ve škole, ale mohli si odpoledne zařídit osobní záležitosti.

Proto je třeba uvést, že tato možnost je pro pedagogické pracovníky zjevnou výhodou pro pedagogické pracovníky. S částí pracovní doby, v které vykonávají nepřímou pedagogickou činnost, si mohou volně disponovat obdobně jako zaměstnanci pracující v režimu pružné pracovní doby. Tím řediteli školy zjevně odpadnou např. starosti ohledně překážek v práci, protože řada pedagogů si návštěvu u lékaře a podobné záležitosti (zpravidla překážky v práci), které by při pevně stanovené směně od 8.00 hod. do 16.00 ve škole museli řešit odchodem ze školy.

Je v praxi nelogické, když někteří ředitelé školy nechtějí pedagogickým pracovníkům umožnit práci doma a namítají, že tím, když nařídí pedagogickým pracovníkům přítomnost na pracovišti, řeší i otázku prevence pracovních úrazů. Podle zkušeností praxe se pracovní úrazy mohou stát i při banálních činnostech – známe úrazy, když se zaměstnanci (ovšem kteří mají přiděleny OOPP, ne učitelé) převlékají nebo přezouvají, nebo když vstávají z wc mísy a „lupne“ jim v koleně a jedná se o pracovní úraz, ale to nevyřešení sebevětší prevence rizik a prevence pracovních úrazů. Při pracovních úrazech musíme mít na paměti, že zaměstnanec je stále „jen“ člověk a že může dojít k jakémukoliv selhání jeho fyzické kondice, proto obecně platí, že prevence rizik nemůže nikdy dosáhnout nulového rizika.

V té souvislosti je třeba vzít v úvahu i pracovní náplň pedagogického pracovníka, pro kterého jsou asi jedinými stroji, s kterými doma pracuje počítač a tiskárna. Jeho práce je proto prací minimálně rizikovou.

Navíc je třeba konstatovat, že úrazy při práci na dálku nejsou vůbec časté. Autorka článku zná za celou svoji praxi dva konkrétní případy pracovního úrazu při práci na dálku. Žádný z nich však nebyl pracovní úraz pedagogického pracovníka, přestože – jak jsme si uvedli výše – práce učitelů doma je v našich podmínkách historickou záležitostí a není fenoménem moderní doby jako práce na dálku.

Nakonec je třeba připomenout, že v případě, kdy ředitel školy rozhodne, že pedagogové mohou trávit svoji část pracovní doby, kdy vykonávají nepedagogickou činnost, doma, nemůže opomenout stanovit dny v týdnu, v kterých pedagog pracuje a pak délku směn v jednotlivých dnech. To je pro praxi nesmírně důležité, protože víme dobře, že ne každý učitel učí všech pět dnů v týdnu a navíc stanovení směn je také zásadní záležitostí pro zaměstnance, kteří mají sjednanou kratší pracovní dobu a učí např. jen dva dny v týdnu.

Jinak je samozřejmě možno stanovit vnitřním předpisem ředitele školy, že délka směny je každý den v týdnu (pondělí až pátek) 8 hodin, to záleží výhradně jen na řediteli školy, ale v každém případě musí mít ředitel školy v této otázce jasno.

Je to totiž důležité pro tzv. celodenní překážky v práci (např. ošetřovné nebo celodenní vyšetření u lékaře) a pak hlavně pro náhradu mzdy/platu po dobu prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti podle § 192 ZP. Ředitel školy musí vědět, kolik hodin náhrady mzdy poskytne učiteli, když bude celý den čerpat překážku v práci – navštíví lékaře nebo kolik hodin činí karenční doba.

V případě učitelů s kratším úvazkem pak je takový rozvrh směn přímou nezbytností. Jak jinak by se stanovilo, v kterých dnech dotyčný vykonává přímou pedagogickou činnost a v kterých nepřímou pedagogickou činnost, když učí např. jen jeden den v týdnu a onemocní ve dnu, v kterém neučí.

JUDr. Eva Dandová