Pracovní oběd
a občerstvení na pracovišti

Pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plnění v podobě jídla či nápojů, je třeba se vždy pro účely daňového posouzení u zaměstnance zabývat účelem tohoto poskytnutí. Může jít o případ, kdy poskytnutí jídla či nápoje je prostředkem pro možnost realizace pracovního úkolu, resp. výkon práce příslušného zaměstnance a dosažení stanovených cílů zaměstnavatele, nebo o případ poskytnutí drobného občerstvení v rámci pracovních porad nebo v přiměřeném rozsahu potravin či nápojů, které jsou volně k dispozici zaměstnancům na pracovišti v průběhu pracovní směny, resp. v rámci výkonu závislé činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele.

Odlišným případem je stravování zaměstnance v podobě plnohodnotného jídla povahy snídaně, oběda či večeře, ať už je poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu. K daňovému řešení těchto situací nalezneme řešení nejen v příslušných ustanoveních ZDP, ale zejména pak v nové

Metodické informaci GFŘ ke zdaňování benefitů a jiných plnění poskytovaných zaměstnavateli zaměstnancům od 1. ledna 2024.

Ustanovení zákona o daních
z příjmů k dané problematice

K daňovému řešení z hlediska zaměstnance:

•    § 6 odst. 7 písm. e) ve znění zákona č. 349/2023 Sb.

•    § 6 odst. 9 písm. b)

•    § 6 odst. 9 písm. c)

K daňovému řešení z hlediska zaměstnavatele:

•    § 24 odst. 1

•    § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ve znění zákona č. 349/2023 Sb.

•    § 24 odst. 2 písm. p)

•    § 25 odst. 1 písm. t)

•    § 25 odst. 1 písm. zm)

Poskytnutí pracovních
snídaní, obědů a večeří při setkání s obchodními partnery

V této skupině plnění je zařazeno poskytnutí jídel a nápojů v rámci setkání s obchodními partnery zaměstnavatele, klienty apod. za účelem možné spolupráce, rozšíření spolupráce, navázání kontaktů, vyhodnocení spolupráce atd. Do této skupiny patří jakákoliv jídla zkonzumovaná v rámci takových obchodních jednání, včetně jídel, která představují plnohodnotnou alternativu hlavního jídla – tj. snídaně, oběda či večeře.

Pracovní oběd je z pohledu zaměstnance chápán jako výkon práce pro zaměstnavatele. Jedná se o společenskou, ale především pracovní záležitost, při které dochází k upevnění vzájemné důvěry mezi obchodními partnery a řešení stávající či budoucí pracovní spolupráce. Při poskytnutí plnění zaměstnanci ve formě pracovního oběda z povahy věci převažuje zájem zaměstnavatele, na straně zaměstnance je takové plnění spotřebováno za účelem plnění pracovních úkolů, a dle § 6 odst. 7 písm. e) ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb., není příjmem ze závislé činnosti, a není tedy předmětem daně. Odůvodnění přijaté novely ZDP uvádí, že obdrží-li vymezená plnění i jiné osoby (typicky obchodní partner), lze v tomto případě připustit použití obecného konceptu deklarovaného u zaměstnanců.

V § 6 odst. 7 písm. e) ZDP se uvádí, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce; je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele, nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem.

V Metodické informaci GFŘ se uvádí podmínky, za kterých je poskytnutý pracovní oběd vyňat z předmětu daně u zaměstnance:

•    poskytnuté jídlo slouží k výkonu práce,

•    nesmí se jednat o zajištění stravování, které je zaměstnavatel dle § 236 odst. 1 ZP povinen zaměstnancům umožnit, resp. které se zavázal poskytovat ve smyslu § 236 odst. 2 ZP,

•    bude naplněna přiměřenost poskytnutého jídla jako pracovního oběda s ohledem na standardy nastavené u zaměstnavatele apod.

Přiměřenost pracovního oběda je nutno posuzovat v návaznosti na všechny okolnosti vyplývající z povahy pracovního oběda a v návaznosti na kritérium obvyklosti, to zn. o jakého obchodního partnera se jedná, jak často jsou realizovány pracovní obědy, jaká je kultura fungování podniku apod. Hodnota či podoba pracovního oběda musí odpovídat lokalitě, ve které se pracovní oběd uskutečňuje, neměla by vybočovat z obvyklé formy pohoštění poskytované příslušným zaměstnavatelem v rámci kontaktu s jeho obchodními partnery či obvyklé frekvence takových plnění, zohledňovat druh či způsob podnikání zaměstnavatele, příležitost, při které je pracovní oběd uskutečňován, a další charakteristiky, z nichž lze dovodit přiměřenost poskytovaného plnění. Otázka přiměřenosti se přitom posuzuje z pohledu zaměstnavatele a obchodního partnera, nikoli zaměstnance. Správce daně bude přiměřenost poskytovaných plnění posuzovat při provádění daňových kontrol v rámci zjišťování, zda nedochází ke zneužívání či zakrývání výdajů za účelem soukromé spotřeby.

Pokud se jedná o pracovní oběd uskutečněný v rámci pracovní cesty zaměstnance, pro účely cestovních náhrad je nutné vzít v úvahu znění § 163 odst. 2 ZP. Zaměstnanci při pracovní cestě vznikne nárok na stravné, které však v důsledku bezplatně poskytnutého jídla přísluší zaměstnanci pouze ve výši sníženého stravného dle ZP. Plnění, které vzniká zaměstnanci ve formě pracovního oběda, není předmětem daně a zkrácené stravné do limitu dle ZP není předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP.

Poskytnutí občerstvení na pracovišti

Jedná se o občerstvení poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci na pracovišti formou poskytnutí potravin, které svojí povahou nedosahují intenzity hlavního jídla, resp. stravování ve smyslu § 163 odst. 2 ZP nebo § 6 odst. 9 písm. b) ZDP. Rovněž se může jednat o zajištěné občerstvení, které nemá povahu hlavního jídla a je poskytováno v rámci pracovních porad, seminářů, workshopů a podobných pracovních událostí.

V Metodické informaci GFŘ se k tomu uvádí, že lze mít za to, že zaměstnavatel poskytnutím drobného občerstvení, potravin či pochutin, které jsou zaměstnancům v přiměřeném rozsahu k dispozici na pracovišti, vytváří pro zaměstnance vhodné pracovní podmínky, podporuje efektivitu pracovního výkonu v rámci budované firemní kultury a pracovního prostředí vyhovujícího pro daný typ práce.

Vlastní konzumace poskytnutého občerstvení ze strany zaměstnanců neslouží přímo k výkonu práce, ale je z pohledu zaměstnavatele poskytována zaměstnancům z důvodu, aby měla (nepřímý) pozitivní vliv na výkon jejich pracovních aktivit. Toto plnění není považováno za příjem ze závislé činnosti a není předmětem daně ve smyslu § 6 odst. 7 písm. e) ZDP.

V Metodické informaci GFŘ se uvádí podmínky, za kterých toto plnění zaměstnavatele není předmětem daně u zaměstnance:

•    rozsah a druh potravin, které jsou zaměstnancům volně k dispozici na pracovišti, musí být v rozumné míře odpovídající popsanému cíli, firemní kultuře a zvolenému konceptu pracoviště – tedy vést ke spokojenosti na pracovišti, k podpoře a udržení dobrého pracovního výkonu, k vyšší produktivitě, k příjemné atmosféře na pracovišti, k rozvíjení mezilidských vztahů na pracovišti a pracovních dovedností, k budování vztahu k zaměstnavateli atd.;

•    musí se jednat o takové potraviny (pochutiny), které svým charakterem nedosahují intenzity stravování a nesuplují tedy hlavní denní jídla – snídaně, obědy či večeře ve smyslu § 163 odst. 2 ZP nebo § 6 odst. 9 písm. b) ZDP;

•    musí se jednat o takové druhy potravin, které jsou přiměřené a v principu obvyklé z hlediska naplnění uvedeného cíle, předmětu činnosti zaměstnavatele apod. Pro úplnost je vhodné uvést, že předmět či způsob výkonu podnikatelské činnosti zaměstnavatele může hrát významnou roli u pracovního oběda, avšak rozsah a druh potravin, které jsou k dispozici zaměstnancům na pracovišti, bude tímto faktorem ovlivňován spíše omezeně.

Formou poskytnutého občerstvení může být například různé „jídlo z ledničky“ (jogurty, mléko atd.), ovoce, malé občerstvení na pracovních poradách (chlebíčky, zákusky, koláče, wrapy, saláty atd.), bagety, firemní svačinky, občerstvení na školeních nebo pracovních schůzkách apod.

Pokud však bude poskytnut zaměstnavatelem „organizovaný oběd“ (formou bufetu nebo objednaného jídla), pak se jedná o plnohodnotnou formu hlavního jídla obdobně jako pro účely § 163 odst. 2 ZP, které spadá do kategorie příspěvku na stravování poskytovaného zaměstnavatelem ve smyslu § 6 odst. 9 písm. b) ZDP a bude jako nepeněžní plnění započítáno do limitu pro osvobození na straně zaměstnance (70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při tuzemské pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin).

Poskytnutí nealkoholických
nápojů na pracovišti

V případě, že zaměstnavatel poskytuje na pracovišti zaměstnancům nealkoholické nápoje jako nepeněžní plnění (káva, čaj, minerální voda, limonády, džusy atd.), pak bude u zaměstnance postupováno dle znění § 6 odst. 9 písm. c) ZDP. Zde se uvádí, že od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozena hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

Daňové řešení poskytovaného
plnění ZDP u zaměstnavatele

Daňový režim nákladů zaměstnavatele v souvislosti s poskytováním nepeněžního plnění v podobě zajištění pracovních obědů a dále potravin a nápojů, které jsou v přiměřeném rozsahu zaměstnancům k dispozici na pracovišti a nemají podobu plnohodnotného jídla je nutno posuzovat podle následujících ustanovení ZDP:

•    v obecné rovině dle § 24 odst. 1 ZDP a zejména pak dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP ve znění zákona č. 349/2023 Sb. Zde se uvádí, že výdaji (náklady) vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jsou také výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak; to platí i pro výdaje vynaložené na sociální podmínky nebo péči o zdraví rodinného příslušníka zaměstnance, jedná-li se o práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy;

•    nepeněžní plnění v podobě poskytování pitné vody na pracovišti představuje daňově uznatelný náklad dle § 24 odst. 1 ZDP, resp. § 24 odst. 2 písm. p) ZDP;

•    dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP, podle nějž se za daňově neuznatelné považují náklady na reprezentaci, kterými se rozumí zejména výdaje na občerstvení, pohoštění a dar;

•    § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP, který stanoví daňovou neuznatelnost nákladů na pořízení nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti.

Ing. Ivan Macháček