Pracovní prostředky zaměstnavatele

zneužívání

Není žádným tajemstvím, že zaměstnanci velmi často zneužívají pracovní prostředky zaměstnavatele tím, že je využívají k soukromým účelům nebo je poškozují či dokonce odcizují. Jaké jsou nejčastější formy zneužívání pracovních prostředků zaměstnavatele?

Služební počítač

Počítač, včetně elektronické pošty, se využívá zejména v administrativní práci, při vyřizování mzdové a platové agendy nebo v personální evidenci zaměstnanců apod. Přitom je ovšem nutné dodržovat příslušné právní předpisy, zejména zákoník práce (dále „ZP“). Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, tak ji zaměstnavatel nemůže číst. Výjimka je v případech, které jsou stanoveny v § 316 odstavec 2 ZP.

Zaměstnavatel může kontrolovat elektronickou poštu zaměstnance,

jestliže k tomu bude mít závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze své činnosti. Musí však informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. To platí i o dalších zásazích do soukromí zaměstnance, jako je např. zavádění kamerových systémů, sledování soukromých telefonických hovorů apod.

Závažným důvodem může být „ochrana a zdraví zaměstnavatele, zaměstnance, spoluzaměstnanců a jiných osob, které se v kontrolovaném prostoru zdržují“. Dalšími důvody jsou ochrana majetku zaměstnavatele, spoluzaměstnanců a jiných osob a kontrola pracovní výkonnosti zaměstnance.

Způsob kontroly

I při takovém postupu musí však zaměstnavatel dodržovat zákonné předpisy. Nemůže se v důsledku „přidělení“ služebního počítače zaměstnanci domnívat, že elektronická pošta je majetkem zaměstnavatele. K tomu, aby mohl kontrolovat elektronickou poštu zaměstnance musí nejen vymezit závažný důvod, který ho k tomu opravňuje, ale je rovněž povinen informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění (§ 316 odstavec 3 ZP). Musí tedy uvést např. jaké údaje budou kontrolovány a shromažďovány, kde a po jakou dobu budou uschovány, kdo k nim má přístup, kdo bude provádět kontrolu, jaká jsou bezpečnostní opatření k neoprávněným zásahům apod.

Příklad 1

Zaměstnanec přenesl služební počítač do mimopracovní místnosti, kde si pádem na zem způsobil úraz. Nejednalo s e o pracovní úraz.

Soudní praxe

Soudy se již několikráte zabývaly využíváním služebních počítačů k soukromé elektronické poště, jako jedním z klasických příkladů zneužívání pracovního prostředku zaměstnancem. Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 21 Cdo 1771/2011 uvedl: Při hodnoceníí oprávněnosti zaměstnavatele kontrolovat soukromou elektronickou poštu přihlédne zejména k tomu, zda šlo o kontrolu průběžnou či následnou, k její délce, rozsahu a k tomu, zda vůbec a do jaké míry omezovala soukromí zaměstnance. O soukromí zaměstnance vypovídá i údae o tom, které internetové stránky sleduje. Avšak podstatou kontroly není toto zjištění, ale to, zaměstnanec sleduje takové internetové stránky, které s výkonem práce nesouvisejí.

Sledování internetových stránek, které nesouvisejí s pracovní činností (tzv. surfování), patří mezi typické formy zneužívání pracovního prostředku zaměstnavatele – počítače. V krajním případě může dojít i ke skončení pracovního poměru pro závažné porušení pracovních povinností – nevyužívání pracovní doby.

Vyřizování soukromých telefonů

Není málo případů, kdy zaměstnavatelé zřizují různá technická zařízení, která umožňují zjistit telefonní čísla, na která telefonuje zaměstnanec. Zaměstnavatel je přitom veden dobrou snahou, aby zaměstnanec vyřizováním soukromých záležitostí nezvyšoval náklady zaměstnavatele za telefonní služby a plně se věnoval zaměstnání. Při zjištění, že zaměstnanec telefonoval na soukromé číslo, předepisují pak telefonní poplatek zaměstnanci ve formě náhrady škody nebo i přímo srážejí ze mzdy.

I při řešení těchto problémů je nutno postupovat podle ústavních zásad a předpisů, které je rozpracovávají. Tajemství obsahu telefonních zpráv podléhá ochraně podle trestního zákona a je zaručeno Listinou základních práv a svobod.

Nikdo, tedy ani zaměstnavatel, nemůže odposlouchávat telefonní hovory zaměstnance, i když by se jednalo o soukromé rozhovory nebo zařizování osobních záležitostí za pomoci telefonu na pracovišti a v pracovní době. Zaměstnavatel by mohl pouze zjistit označení telefonního čísla, na které se zaměstnanec dovolal.

Z tohoto samotného údaje zaměstnavatel nemůže dovozovat, že se jednalo o soukromý telefonický rozhovor. Tato skutečnost je pak rozhodující pro možné uplatnění úhrady nákladů na použití firemního telefonu jako formu náhrady škody, kterou zaměstnanec způsobil zaměstnavateli.

Příklad 2

Zaměstnanec v pracovní době odešel na chodbu pracoviště a vyřizoval si soukromý telefon. Na schodech upadl a způsobil si zranění. Nejednao se o pracovní úraz.

Náklady za telefonické hovory

Podle ZP zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním. Škodou se rozumí zmenšení majetku.

Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu je, že ji způsobil porušením povinností z pracovního poměru. Odpovědnost zaměstnance za škodu vzniká jen tehdy, jestliže se dopustil nějakého protiprávního jednání nebo opomenutí. Povinnosti vyplývají především z jeho pracovní smlouvy, ale nejsou to jen povinnosti,které byly v pracovní smlouvě výslovně dohodnuty.Zejména má povinnost plnit pracovní úkoly podle pokynů nadřízených a řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnancům. Jestliže např. zaměstnavatel vydal pokyn nebo příkaz (většinou v pracovních řádech), že zaměstnanec nemůže využívat firemní telefon k soukromým účelům, je zaměstnanec povinen tento pokyn respektovat. V opačném případě by se jednalo o protiprávní jednání a o porušení pracovní kázně, zejména v případech, kdy takové protiprávní jednání zaměstnance je četnější a intenzivnější.V opakovaných a prokazatelných případech by s ním mohl zaměstnavatel skončit pracovní poměr výpovědí.

Tím by se ovšem nevyloučila možnost pro zaměstnavatele uplatňovat na zaměstnanci nárok na náhradu škody, která mu vznikla použitím firemního telefonu k soukromým účelům. Zaměstnavatel by však musel prokázat, že zaměstnanec porušil právní povinnost stanovenou mu např. v pracovním řádu, předpisu zaměstnavatele nebo v příkazu vedoucího a že ke škodě došlo v příčinné souvislosti mezi tímto protiprávním jednáním a vzniklou škodou.

Oznamovací povinnost
zaměstnance

Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Nesmí zneužívat prostředky zaměstnavatele. Hrozí-li škoda, je zaměstnanec povinen na ni upozornit vedoucí zaměstnance (§ 249 odst. 1 ZP). Pokud je k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit. Nemusí však tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popř. osoby sobě blízké (§ 249 odst. 2 ZP).

Způsob, který mají zaměstnanci při práci volit, a dodržovat konkrétní povinnosti související s výkonem práce, vyplývají např. z bezpečnostních předpisů či z přímých pokynů nadřízených. Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen závadu oznámit svému nadřízenému (§ 249 odst. 3 ZP). Povinnost oznamovat závady v pracovních podmínkách je zdůrazněna i v části zákoníku práce, týkající se bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Ustanovení § 106 odst. 4 písm. f) ZP ukládá zaměstnanci oznamovat svému nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci.

Druhy odpovědnosti za škodu

ZP rozlišuje odpovědnost za zavinění, tzv. subjektivní odpovědnost, která je např. v případě, kdy odpovídá zaměstnanec za škodu, a odpovědnost bez ohledu na zavinění, tzv. objektivní odpovědnost, kterou je vždy odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci.

Dalším kritériem členění je rozlišení individuální a kolektivní odpovědnosti. Toto rozlišení má význam u odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat. I když ZP hovoří o společné odpovědnosti za schodek, třídění odpovědnosti má pouze relativní platnost, neboť každý zaměstnanec odpovídá za škodu individuálně – podle poměru hrubých výdělků nebo podle míry svého zavinění. Dalším kritériem členění je dělení odpovědnosti na hmotnou a jinou než hmotnou. Hmotná odpovědnost spočívá v určitém hmotném plnění, resp. povinnosti strpět krácení majetkových nároků.

Úrazy při mimopracovní činnosti

Úprava obecné odpovědnosti zaměstnanců za škodu je obsažena v § 250 násl. ZP. Vztahuje se na případy, kdy zaměstnanec škodu způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. To má význam zejména pro škody, které byly způsobeny někomu jinému nebo přímo zaměstnavateli. Jestliže zaměstnanec sleduje, byť i u zaměstnavatele a v pracovní době své soukromé zájmy a neplní pracovní úkoly, není tedy důvod, aby se mu dostalo výhod pracovněprávní úpravy.

Jestliže by zaměstnanec způsobil škodu zaměstnavateli jinou činností než při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním, neodpovídal by podle ZP, nýbrž podle občanského zákoníku. V případě, že by se při této činnosti přihodil zaměstnanci úraz, nejednalo by s e o úraz pracovní. Podle § 269 odst. 1 ZP zaměstnavatel za něj odpovídá jen tehdy, jestliže s e přihodil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Příklad 3

Řidič na pracovní cestě použil vůz k soukromé jízdě a přitom způsobil škodu na dopravovaných věcech, na vozidle a na zdraví.

Při posuzování není rozhodující, zda zaměstnanec pracuje ve stanovené pracovní době, či zda koná práci přesčas.

Okruh pracovních povinností vymezuje ZP a jiné pracovněprávní předpisy, pracovní smlouva a předpisy týkající se obsahu pracovní smlouvy, např. § 38 odst. l písm. b) ZP. Podle něho je zaměstnanec povinen konat práci podle pokynů zaměstnavatele. Plněním pracovních úkolů je i jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele. Jde o činnost, kterou zaměstnanec není povinen vykonávat podle pracovní smlouvy (např. dostane-li příkaz vykonávat práci, která nespadá do jeho pracovní náplně a příkaz uposlechne).

Příklad 4

Zaměstnanec, který není řidičem a ani se v pracovní smlouvě nezavázal řídit vůz, dostal od svého nadřízeného příkaz, aby řídil na pracovní cestě vůz za nemocného řidiče.

V případě poškození zdraví při této činnosti, jedná se o pracovní úraz.

Příklad 4

Vedoucí účtárny nařídil podřízeným zaměstnancům, aby po malování kanceláří provedli úklid a oni souhlasili.

Zaměstnanci nejsou povinni tento příkaz splnit, ale případný úraz se posuzuje jako pracovní.

JUDr. Ladislav Jouza

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 106

Práva a povinnosti zaměstnance

(1) Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.

(2) Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.

(3) Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen

a)  účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,

b)  podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy,

c)  dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,

d)  dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevy-řazovat z provozu,

e)  nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště ...