Pracovní volno
z důvodu obecného zájmu

Překážky v práci z důvodu obecného zájmu jsou druhem překážek v práci na straně zaměstnance, které podléhají určité ochraně z důvodů veřejného či celospolečenského zájmu. Obecný zájem, při němž poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, je charakterizován v ust. § 200 zákoníku práce. Jaké překážky v práci z důvodu obecného zájmu se rozlišují? Kdy musí zaměstnavatel omluvit zaměstnance v práci a poskytnout pracovní volno?

Překážky v práci z důvodu obecného zájmu

Překážky v práci na straně zaměstnance dělíme na důležité osobní překážky v práci a překážky v práci z důvodu obecného zájmu.

Dle ust. § 200 zákoníku práce mezi překážky v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu patří:

-    výkon veřejných funkcí,

-    výkon občanských povinností,

-    jiné úkony v obecném zájmu.

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Platí zde tedy zásada, že tyto úkony je zaměstnanec povinen v prvé řadě provádět v době svého volna mimo pracovní dobu. Pokud však zaměstnanec tyto úkony nemůže učinit v době svého volna, lze výkon činnosti z důvodu obecného zájmu považovat za překážku v práci.

VÝKON VEŘEJNÉ FUNKCE – Dle ust. § 201 zákoníku práce výkonem veřejné funkce se pro účely zákoníku práce rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je:

a)  vymezena funkčním nebo časovým obdobím, a

b)  obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů.

O výkon veřejné funkce se bude jednat, pokud bude tato časově ohraničena, tj. vymezena funkčním nebo časovým obdobím, a zároveň musí být obsazována na základě přímé/nepřímé volby nebo jmenování podle zvláštních právních předpisů. Dále je v zákoníku práce uveden demonstrativní výčet takových funkcí. Dle v odstavci 2 ust. § 201 zákoníku práce obsaženém výčtu je výkonem veřejné funkce například výkon funkce poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu, senátora Senátu Parlamentu, člena zastupitelstva územního samosprávného celku nebo přísedícího. Ve zvláštních právních předpisech pak nalezneme mnoho dalších funkcí, které jsou považovány výslovně za výkon veřejné funkce a s takovou funkcí jsou pak spojována veškerá práva a povinnosti, tykající se právní úpravy překážek v práci z důvodu výkonu veřejné funkce.

Pokud má zaměstnanec vykonávat veřejnou funkci, mohou nastat dvě situace:

-    zaměstnanec je dlouhodobě plně uvolněn za účelem výkonu veřejné funkce, a pracovní volno mu tak náleží po celou dobu výkonu veřejné funkce (obvykle při výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva obce/kraje, poslance, senátora), jedná se o dlouhodobou překážku v práci, zaměstnanec nekoná práci pro zaměstnavatele po celou dobu výkonu veřejné funkce,

-    zaměstnanec je opakovaně krátkodobě uvolňován za účelem výkonu veřejné funkce, kterou vykonává vedle plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru (například výkon funkce přísedícího u soudu nebo neuvolněného člena zastupitelstva obce/kraje), dle ust. § 201 odst. 3 zákoníku práce přísluší pracovní volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dní (směn). Tento rozsah platí pouze, nestanoví-li jiný právní předpis jiný rozsah uvolnění, přičemž takovým jiným předpisem je například zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, které upravují rozsah pracovního volna neuvolněných členů zastupitelstev obcí, krajů a hlavního města Prahy tak, že volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu, přičemž tuto dobu určí příslušná obec, kraj či hlavní město Praha.

POVINNOST OBČANA K PLNĚNÍ OBČANSKÝCH POVINNOSTÍ je založena pro jednotlivé případy ve zvláštních právních předpisech a ty zároveň také stanoví možnost postihu občana, pokud by bez zákonem uznaných důvodů takovou povinnost nesplnil. Ustanovení § 202 zákoníku práce obsahuje demonstrativní výčet případů, kdy se jedná o plnění občanských povinností, a zaměstnanci tak od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v rozsahu nezbytně nutném k tomu, aby mohl svoji občanskou povinnost vykonat. Pracovní volno zaměstnanci nepřísluší, pokud je možné vykonat občanskou povinnost mimo pracovní dobu. Zaměstnanec většinou nemá jak ovlivnit, kdy bude muset občanskou povinnost vykonat.

Dle ust. § 202 zákoníku práce se o výkon občanských povinností jedná zejména:

-    u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku,

-    při poskytnutí první pomoci,

-    při opatřeních proti infekčnímu onemocnění,

-    při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných mimořádných případech,

-    dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

Zaměstnanci po dobu trvání překážky v práci nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu. Zaměstnanci může být ale poskytnuta finanční náhrada vyplývající ze zvláštních právních předpisů (např. svědečné, znalečné). Právo na náhradu ušlého výdělku a hotových výdajů (tzv. svědečné) náleží dle příslušných procesních předpisů (občanského soudního řádu, trestního řádu). Svědkům a dalším osobám předvolaným k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku přísluší za podmínek stanovených zvláštními zákony náhrada ušlého výdělku, a to přímo od orgánu, který je předvolal k jednání. O výkon občanských povinností však nepůjde v tom případě, že jednání před státním orgánem bylo výhradně v osobním zájmu zaměstnance nebo k tomuto jednání dal zaměstnanec podnět svým zaviněním. Například zaměstnanec je předvolán na policii k výslechu, nikoliv jako svědek, ale jako podezřelý ze spáchání trestného činu. V tomto případě by se jednalo o důležitou osobní překážku, při níž poskytne zaměstnavatel zaměstnanci k účasti na tomto soudním jednání pracovní volno, protože jde o záležitost, kterou nelze vyřídit mimo pracovní dobu, a to na dobu nezbytně nutnou. Za zmeškanou dobu nepřísluší finanční náhrada, a to ani od zaměstnavatele, ani od jiného orgánu (policie, soudu).

V souvislosti s živelnými událostmi (například tornádo) se stala aktuální rovněž otázka pracovněprávních nároků zaměstnanců souvisejících s odstraňováním následků. Pokud by zaměstnanec odstraňoval následky tornáda na vlastním majetku a činil by tak pouze ve svém vlastním zájmu, aby ochránil svůj majetek, jednalo by se o jeho důležitou osobní překážku v práci, při níž mu zaměstnavatel může poskytnout pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu. Zaměstnanec se může se zaměstnavatelem dohodnout, že takto zameškanou dobu napracuje. Pokud by zaměstnanec odstraňoval následky tornáda na svém majetku, ale současně ve veřejném zájmu například z důvodu ohrožení sousední stavby zřícením, jednalo by se o překážku v práci z důvodu obecného zájmu podle ust. § 202 zákoníku práce, při níž zaměstnanci náleží pracovní volno. Zaměstnanec je povinen existenci této překážky (plnění této povinnosti) zaměstnavateli prokázat (např. potvrzením od obecního úřadu, od policie, od Hasičského záchranného sboru České republiky apod.). Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele zaměstnanci nepřísluší, pokud se mezi sebou nedohodnou jinak. Zaměstnanec, který při tornádu pomáhal lidem, kteří se dostali do tíživé životní situace, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu. Jedná se o překážku v práci z důvodu výkonu občanské povinnosti. Zaměstnanec by měl svou účast na této činnosti doložit potvrzením příslušné instituce či fyzické osoby (podmínkou přitom není, že by pomoc musela být organizována).

JINÉ ÚKONY V OBECNÉM ZÁJMU jsou vymezeny jednak zákoníkem práce (ust. § 203 odst. 2), jednak jsou dále upraveny velkým počtem zvláštních právních předpisů, což značně znesnadňuje orientaci ve stávající právní úpravě jako celku. Na některé zvláštní předpisy zákoník práce informativně odkazuje v poznámce pod čarou č. 70.

Překážky v práci pro jiné úkony v obecném zájmu můžeme dělit na překážky v práci, při kterých zaměstnanci náleží pracovní volno s náhradou mzdy a překážky v práci, při kterých zaměstnanci náleží pracovní volno avšak bez náhrady mzdy. Po dobu trvání překážky v práci zaměstnanci nepřísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy/platu, ledaže to výslovně stanoví zvláštní právní předpis nebo zákoník práce. V případech podle ust. § 203 odst. 2 písm. a), c), d), e) zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši jeho průměrného výdělku a od 1. 1. 2021 též v omezeném rozsahu v některých případech podle ust. § 203 odst. 2 písm. h) zákoníku práce. V ostatních případech vyjmenovaných v ust. § 203 odst. 2 písm. b), f), g), i), j), k), l) zákoníku práce náleží pouze pracovní volno bez náhrady mzdy. Zaměstnavatel se ale může odchýlit ve prospěch zaměstnance od zákona a přiznat mu náhradu mzdy/platu vnitřním předpisem nebo ji sjednat v kolektivní smlouvě nebo přímo v dohodě se zaměstnancem.

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytuje při těchto překážkách v práci:

1)  výkon funkce člena orgánu odborové organizace podle zákoníku práce, rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a činnosti člena volební komise podle zákoníku práce, jakož i výkon funkce člena orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance podle zvláštního předpisu (např. členové dozorčí rady v akciové společnosti), výkon funkce člena vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců, výkon funkce člena vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu,

2)  účast na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody,

3)  činnost dárce při odběru krve a při aféreze, činnost dárce dalších biologických materiálů,

4)  k činnosti v táborech pro děti a mládež, sportovních soustředěních dětí a mládeže za podmínek dle ust. § 203 odst. 2 písm. h) zákoníku práce.

V některých případech je stanoven maximální rozsah pracovního volna v rámci určitého období, a to zpravidla za kalendářní rok, případně je poskytnutí pracovního volna navíc podmíněno tím, že tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.V některých situacích, kdy se poskytuje zaměstnanci pracovní volno bez náhrady mzdy při překážkách v práci (činnost zaměstnance při přednášce, činnost vedoucích táborů pro děti a mládež, činnost dobrovolného sčítacího orgánu, činnost dobrovolného zdravotníka Červeného kříže, činnost při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní akci) je podmínkou poskytnutí pracovního volna, že tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele. Pod vážnými provozními důvody si lze představit různé situace, kdy by například musel zaměstnavatel, pokud by pracovní volno zaměstnanci poskytl, omezit výrobu apod. Existenci vážných provozních důvodu v případném soudním sporu prokazuje zaměstnavatel. Dále samozřejmě i v těchto případech platí, že pracovní volno přísluší pouze tehdy, nelze-li jiný úkon v obecném zájmu v konkrétním případě provést mimo pracovní dobu zaměstnance.

Kromě výše uvedených mohou další jiné úkony v obecném zájmu stanovit zvláštní předpisy. Jedná se zejména o účast u různých zkoušek a posuzování způsobilosti k výkonu specializovaných povolání.

Zákoník práce stanoví v ust. § 206 zaměstnanci povinnost,

aby o pracovní volno předem včas požádal a překážku v práci prokázal. Pokud je zaměstnanci překážka v práci známa předem, je povinen včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Naopak, jestliže se jedná o náhlou překážku v práci, o které zaměstnanec předem nevěděl, má povinnost, aby o překážce a její předpokládané době trvání, bez zbytečných průtahů zaměstnavatele vyrozuměl. Pod pojmem „bez zbytečných průtahů“ je nutné chápat, že zaměstnanec má oznamovací povinnost ihned, jakmile má možnost zaměstnavatele o překážce vyrozumět, a to popřípadě i za trvání překážky. Oznámení může být učiněno i ústně, vhodnější by bylo ovšem písemné oznámení zaměstnavateli. Podrobnější úpravu oznamování překážek v práci může obsahovat vnitřní předpis zaměstnavatele.

Zaměstnanec je povinen prokázat zaměstnavateli překážku v práci. Protože prokázání překážky v práci je mnohdy závislé na součinnosti další fyzické nebo právnické osoby, ukládá zákoník práce těmto osobám povinnost poskytnout zaměstnanci při prokázání existence překážky v práci potřebnou součinnost.

Pokud zaměstnanec svoji oznamovací povinnost vůči zaměstnavateli nesplní, nepřítomnost zaměstnance v práci není neomluveným zameškáním práce, pokud překážka v práci objektivně existuje a zaměstnanec ji zaměstnavateli prokáže, a to dokonce i v případě, že zaměstnanec vyrozuměl zaměstnavatele až zpětně, tedy po odpadnutí překážky v práci. Zaměstnavatel tedy nemůže přistoupit ke krácení dovolené s ohledem na neomluvenou absenci zaměstnance a ani jednostranně rozvázat pracovní poměr. Nesplnění oznamovací je možné ale považovat za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce a může vést až k výpovědi z pracovního poměru. Vznikla-li navíc zaměstnavateli v příčinné souvislosti se zaviněným porušením oznamovací povinnosti škoda, je zaměstnanec povinen ji nahradit. Nevyrozumění zaměstnavatele o překážce v práci na začátku pracovního poměru může také založit možnost zaměstnavatele za podmínek uvedených v ust. § 34 odst. 3 a 4 odstoupit od pracovní smlouvy. Pokud by se nepodařilo zaměstnanci vůbec překážku v práci prokázat, jeho absence na pracovišti může být zaměstnavatelem vyhodnocena jako neomluvené zameškání práce.

REFUNDACE MZDY – Pokud není v ust. § 203 zákoníku práce u konkrétního jiného úkonu v obecném zájmu uvedeno, že přísluší pracovní volno s náhradou mzdy, tak jde o pracovní volno bez náhrady mzdy (neplacené volno). Náhradu mzdy v těchto případech poskytne subjekt, pro něhož byl zaměstnanec činný nebo pro něhož vykonával jiný úkon v obecném zájmu. Pokud by náhradu mzdy poskytl zaměstnavatel, musí ten, pro něhož byl zaměstnanec uvolněn, tuto náhradu mzdy refundovat zaměstnavateli.

Dle ust. § 206 odst. 3 zákoníku práce jestliže je podle zvláštního právního předpisu zaměstnanec uvolněn pro překážku v práci z důvodu obecného zájmu, je právnická nebo fyzická osoba, pro kterou byl zaměstnanec činný, popřípadě, z jejíhož podnětu byl uvolněn, povinna uhradit zaměstnavateli, u něhož byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady. Ustanovení § 206 odst. 3 a 4 zákoníku práce stanoví pravidla pro refundaci náhrady mzdy nebo platu ve prospěch zaměstnavatele, jehož zaměstnanec čerpá pracovní volno z titulu překážky v práci z důvodu obecného zájmu, když je na základě zvláštního právního předpisu uvolněn k výkonu takové činnosti ve prospěch fyzické nebo právnické osoby odlišné od zaměstnavatele, případně, z jejíhož podnětu je uvolněn k výkonu takové činnosti, a jemuž je zaměstnavatel povinen po dobu trvání této překážky v práci poskytovat náhradu mzdy nebo platu.

Případnou „kompenzaci“ (tzv. refundaci mzdy nebo platu) může zaměstnavatel uplatňovat vůči právnické nebo fyzické osobě, pro níž byl zaměstnanec uvolněn, pokud není právním předpisem stanoveno jinak nebo není-li dohodnuto jinak. Hradí se náhrada mzdy nebo platu, kterou uvolňující zaměstnavatel poskytl podle zákoníku práce ve výši dle ust. § 351 až 362 a nikoliv náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem (například na základě ujednání v kolektivní smlouvě).

Právo na úhradu zaměstnanci poskytnuté náhrady mzdy/platu však zaměstnavateli nepřísluší, pokud to vylučuje výslovně zvláštní právní předpis (např. § 184 odst. 1 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, stanoví, že se § 206 odst. 3 a 4 nepoužije). Dále také v případě, že se dohodl zaměstnavatel s touto právnickou nebo fyzickou osobou na upuštění od úhrady.

JUDr. Jana Drexlerová

§ 206 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu.

(2) Překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke splnění povinnosti podle věty první jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost.

(3) Jestliže je podle zvláštního právního předpisu zaměstnanec uvolněn pro překážku v práci z důvodu obecného zájmu, je právnická nebo fyzická osoba, pro kterou byl zaměstnanec činný, popřípadě z jejíhož podnětu byl uvolněn, povinna uhradit zaměstnavateli, u něhož byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady.

(4) Podle odstavce 3 se hradí náhrada mzdy nebo platu, kterou uvolňující zaměstnavatel poskytl podle tohoto zákona (§ 351 až 362); neuhrazuje se náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem.

§ 351 zákona č. 262/2006 Sb.

Má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.