Praktická řešení
k automobilu v podnikání

Prodej automobilu

Zákazník, plátce DPH, účtuje si výdaje procentem z příjmů. Zakoupil automobil, uplatnil si odpočet DPH. Po celou dobu používání automobilu uplatňoval výdaje procentem. Nyní automobil prodal do autobazaru, odvedl DPH z prodaného automobilu. Otázkou je, zda může základ daně z prodaného automobilu uplatnit jako příjem dle § 10 a může si uplatnit výdej 30 %. Nebo si může dát výdaj do výše prodejní ceny. Hodnota automobilu při koupi byla 700 000 Kč bez DPH a nyní ho prodal za 270 000 Kč bez DPH. Tudíž pokud by dal příjem z prodeje automobilu 270 000 Kč a výdaj do výše prodejní ceny, byl by výsledek 0 Kč.

Jak má poplatník správně postupovat?

Z hlediska DPH je uvedený postup správný. Pokud jde o daň z příjmů, tak jelikož poplatník vykazuje výdaje procentem, nemá z hlediska ZDP žádný obchodní majetek, tudíž příjem z prodeje automobilu bude zdaněn podle § 10 ZDP. V tomto případě jako výdaj lze uplatnit cenu za níž poplatník věc prokazatelně nabyl (§ 10 odst. 5 ZDP), přitom však platí, že u příjmů dle § 10 ZDP se ke ztrátě nepřihlíží, což znamená, že pokud je tato cena vyšší než cena prodejní, bude základ daně nulový. Pokud by však doba mezi nabytím a prodejem byla delší než 1 rok, pak bude příjem, podle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP, od daně osvobozen.

vypracoval
Ing. Pavel Novák

Pronájem obytných vozů

OSVČ – plátce DPH, pronajímá 2 obytné vozy. Má je v majetku, při pořízení vozů si nárokoval DPH. Vede daňovou evidenci na skutečné náklady. Pohonné hmoty si kupují sami klienti. Otázkou je, jestli si může OSVČ uplatnit paušál na PHM v rámci daňového přiznání, s obytnými vozy také jezdí. Po pronájmu jezdí na drobné servisní opravy, vyčištění, umytí vozů, nákupy, apod. Z toho důvodu by chtěl uplatnit paušál na PHM na oba vozy (celkem tedy 120 000 Kč).

Jako má OSVČ v dané situaci postupovat?

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. zt) stanoví, že za stanovených podmínek lze uplatnit paušální výdaj na dopravu, pokud poplatník využíval příslušné motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečněné pracovní cesty spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který toto vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely. V daném případě výše uvedená vozidla sice poplatník využívá k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, avšak tato vozidla slouží k pronájmu, což znamená, že není splněna podmínka „nepřenechání vozidla k užívání jiné osobě“. Z tohoto důvodu nelze u těchto vozidel paušální výdaj na dopravu uplatnit.

vypracoval
Ing. Jiři Nigrin

Najatý automobil využívaný i soukromě

Paní Helga podniká jako překladatelka a tlumočnice, přičemž vede daňovou evidenci. Pro tyto účely si dlouhodobě pronajala formou operativního leasingu osobní automobil, a to za měsíční nájemné 5 000 Kč. Vedle podnikání je ještě zaměstnána, přičemž na žádost zaměstnavatele využila zmíněné najaté vozidlo pro vykonání nařízené pracovní cesty. Jelikož nešlo o vozidlo poskytnuté zaměstnavatelem, má paní Helga podle § 157 odst. 3 zákoníku práce nárok na základní náhradu (tzv. kilometrovné) i na náhradu za pohonné hmoty.

Jaký je správný postup v daném případě?

Tato pracovní cesta pro zaměstnavatele nijak nesouvisí s podnikatelskou činností paní Helgy, patří tedy do kategorie jejich „soukromých cest“. Což má za následek, že podnikatelka musí odpovídajícím poměrem krátit daňovou účinnost nájemného za kalendářní měsíc takovéhoto smíšeného využití vozidla. Pokud např. podle knihy jízd za celý měsíc projela 1 000 km, z čehož pro účely zmíněné pracovní cesty svého zaměstnavatele 200 km, musí tomu odpovídající pětinu nájemného za tento měsíc (tj. 1 000 Kč) vyloučit z daňových výdajů z podnikání.

Daňové výdaje související s používáním pronajatého dodávkového automobilu

Živnostník s daňovou evidencí si pronajal na dva měsíce dodávkový automobil, který využívá pouze pro své podnikání. Během této doby do vozidla koupil pohonných hmot za 8 000 Kč a za parkování zaplatil 500 Kč.

Jaké možnosti má živnostník při uplatnění daňových výdajů?

Při uplatnění daňových výdajů souvisejících s používáním dodávky má podnikatel dvě možnosti:

1. Na základě vedené knihy jízd uplatní jako daňový výdaj:

-    prokázanou výši výdajů za pohonné hmoty 8 000 Kč a prokázané parkovací poplatky 500 Kč,

2. Nebo uplatní paušální výdaje na dopravu a žádnou knihu jízd vést nemusí:

-    a jako daňový výdaj jednoduše uplatní 2 × 5 000 Kč = 10 000 Kč, bez jakéhokoli prokazování.

V obou případech bude dalším daňovým výdajem zaplacené nájemné za automobil a poplatky za užívání některých typů silnic (mýtné). Případně také opravy a údržba, k nimž se v nájemní smlouvě zavázal.

Daňový režim automobilu

Pan Novák již léta podniká ve stavební činnosti jako OSVČ. Protože je zručný, má uměřené ceny a není plátcem DPH, je po jeho práci mezi místním obyvatelstvem velká poptávka. Nicméně živnostník by rád povyrostl a dostal se také k lukrativnějším velkým stavebním zakázkám od developerů. Což má ale tři háčky. Jednak by se už neobešel bez zaměstnanců, a jednak by se musel stát plátcem DPH – obvykle totiž nebude stát v řetězci firem na samém konci před zákazníkem – neplátcem, ale před developerem – plátcem, kterému by tak coby neplátce prodražoval vstupy. Třetím problémem expanze je riziko krachu podnikání z důvodu nesolidních developerů.

Po zvážení pro a proti, se živnostník rozhodl založit pro účely velkých, ale také riskantních stavebních zakázek s.r.o., které bude plátcem DPH – pročež bude podnikat hlavně pro firmy, které jsou plátcem. Do s.r.o. vložil vedle startovacího balíku peněz také dodávkový automobil. A i když je také jednatelem není problémem jeho konkurenční stavební činnost OSVČ, protože k ní z titulu společníka udělil souhlas v zakladatelské listině.

Jak má OSVČ řešit daňový režim předmětného automobilu?

Protože pan Novák bude předmětné vozidlo využívat nejen v rámci s.r.o. ale i pro svou pokračující samostatnou činnost fyzické osoby, musí tomu odpovídat také jeho daňový režim. Především tímto padá možnost jednoduchého uplatnění paušálních výdajů na dopravu ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP – ať už v plné nebo krácené výši – nebude totiž splněna podmínka, že automobil poplatník (s.r.o.) nepřenechal k užívání jiné osobě (OSVČ). I když bude vůz sloužit pro podnikání společníka a jednatele, z hlediska s.r.o. se jedná o jeho soukromé využití firemního vozidla zaměstnancem, s čímž je spojena povinnost zvýšení jeho „zdanitelné mzdy“ o naturální požitek ve výši 1 % vstupní ceny automobilu za každý kalendářní měsíc, jak stanoví známý § 6 odst. 6 ZDP.

Paušální výdaje a ukončení leasingu

Paní Nováková si coby OSVČ v roce 2019 sjednala finanční leasing na automobil, který skončí v roce 2023. Do konce roku 2021 vedla daňovou evidenci, kde uplatňovala také poměrnou část nájemného, resp. úplaty u finančního leasingu ve výši 5 000 Kč měsíčně. Od roku 2022 přešla na paušální výdaje stanovené příslušným procentem z příjmů. Kromě paušálních výdajů si již nemůže v letech 2023 ani 2023 uplatnit jako daňový výdaj poměrnou část úplaty (nájemného) 5 000 Kč měsíčně. Což jí ovšem netrápí, protože jí těší úspora administrativy, kterou měla s daňovou evidencí, nižší riziko daňových kontrol a paušální výdaje má také vyšší než ty skutečné.

Jak má OSVČ postupovat?

Problém nastává v roce 2023, kdy finanční leasing končí a paní Nováková by měla splnit poslední a závěrečnou daňovou podmínku finančního leasingu – zahrnout odkoupený hmotný majetek do svého obchodního majetku. Což ale nebude moci udělat, protože jej „paušálisté“ nevytvářejí, ledaže by vedli účetnictví. Porušení této podmínky by mělo za následek, že nájemné, resp. úplaty u finančního leasingu, které poplatnice zahrnula do daňových výdajů – tedy jejich poměrné části za roky 2019, 2020 a 2021, kdy vedla daňovou evidenci – se zpětně stanou daňově neuznatelné. Takže by o tyto dříve uplatněné daňové výdaje (příslušné poměrné části úplaty, resp. nájemného) musela v roce ukončení finančního leasingu 2023 jednorázově zvýšit svůj dílčí základ daně z příjmů ze své samostatné činnosti dle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 3 ZDP. Což je nevýhodné a to i při vědomí možnosti o tyto nedaňové výdaje navýšit vstupní cenu odkoupeného hmotného majetku (auta) – z níž by se mohl odpisovat.

Aby tomuto černému daňovému scénáři zabránila, hodlá se dotyčná podnikatelka pro rok 2023 účelově vrátit k vedení daňové evidence, z čehož ale rovněž nemá velkou radost, protože paušální výdaje by měla vyšší.

Výhodnější alternativou pro paní Novákovou bude, když dobrovolně začne v roce 2023 vést účetnictví, ovšem v souladu s § 4 odst. 7 ZÚ jej pak bude muset vést nadále minimálně 5 let po sobě. Odkoupené vozidlo po leasingu by pak mohla zaúčtovat do účetnictví a tím pádem jej zahrnout do obchodního majetku a poměrné části úplaty zahrnuté do daňových výdajů v letech 2019, 2020 a 2021 zůstanou zachovány, resp. budou tímto stvrzeny. Vedení účetnictví přitom nebrání používání paušálních výdajů pro účely daně z příjmů, které může poplatnice i nadále uplatňovat – ovšem z příjmů a nikoli z účetních výnosů. Také v tomto případě samozřejmě podnikatelka daňově neuplatní poměrnou část úplaty připadající na poslední rok finančního leasingu 2023, protože kromě paušálních výdajů ve výši stanoveného procenta z příjmů nemůže již uplatnit žádné další daňové výdaje. „Mimo záznam“ můžeme dodat, že by se paní Nováková příliš nemusela trápit s pečlivostí vedení účetnictví, protože kvůli „paušálním výdajům“ nebude účetnictví podkladem pro základ daně z příjmů, ale jen její „kratochvílí“; na čistě účetní kontroly nemající žádný dopad na daně z příjmů totiž obvykle finanční úředníci nemají čas ani chuť.

Nesplněné podmínky finančního leasingu

Pan Novák léta podniká jako živnostník (OSVČ) v řemeslné živnosti se stálými ročními příjmy zhruba 2 miliony Kč. Vlastních prokazatelných daňových výdajů mívá kolem 1 milion Kč za rok, takže využíval raději tzv. paušální výdaje, které u řemeslné živnosti činí 80 % z příjmů, maximálně však 1,6 milionu Kč. Ke změně došlo v roce 2018, kdy výdajový strop „paušálních výdajů“ řemeslníků klesl na 800 000 Kč. Proto náš živnostník přešel od roku 2018 na daňovou evidenci. To se ovšem změnilo zase od roku 2019, kdy se strop „paušálních výdajů“ řemeslníků po roce navrátil na 1,6 milionu Kč, načež se k této jednodušší administrativě přiklonil i pan Novák.

Jak má živnostník správně postupovat?

Potíž je v tom, že od března 2018 zahájil v roli uživatele finanční leasing dodávkového automobilu na 60 měsíců. Celková sjednaná úplata za užívání vozidla je 600 000 Kč, z čehož vyplývá poměrná měsíční částka zahrnovaná do daňových výdajů v rámci jeho tehdy vedené daňové evidence 10 000 Kč. Jelikož v roce 2018 trval finanční leasing dodávkového automobilu 10 měsíců, uplatnil ve své daňové evidenci (§ 7b ZDP) celkem deset těchto poměrných měsíčních částek úplaty, tedy v úhrnu 100 000 Kč. Tímto ale daňové uplatňování finančního leasingu panu Novákovi skončilo, jelikož od roku 2019 přešel zpátky na „paušální výdaje“, takže kromě takto zákonem stanoveným procentem vypočtených fiktivních výdajů z příjmů již nemůže uplatnit žádné další výdaje.

Daňový osud finančního leasingu ale neskončil. Aby úplata byla daňově uznána – byť jen zčásti za rok 2018 – musí splnit i podmínku § 24 odst. 4 ZDP, zahrnout předmět leasingu do obchodního majetku. Což bude problém, protože v té době – v roce 2023 – pan Novák stále uplatňuje „paušální výdaje“, které nezakládají obchodní majetek. Má dvě možnosti. První je administrativně pracnější, ale daňově výhodnější – podnikatel začne čistě formálně vést podvojné účetnictví, čímž se jeho podnikatelský majetek stane „obchodním majetkem“, do kterého tak může zahrnout i odkoupený automobil. Přičemž vedení účetnictví nebrání tomu, aby dále využíval „paušální výdaje“ stanovené zákonem jako 80 % z příjmů – nikoli z účetních výnosů – až do horního limitu.

Druhá alternativa je administrativně snazší, ale daňově nevýhodnější. Poplatník i nadále bude pouze uplatňovat „paušální výdaje“ a účtováním si nebude komplikovat život. Takže mávne rukou nad tím, že holt nemá obchodní majetek, a proto do něj při ukončení finančního leasingu nebude moci zahrnout odkoupené vozidlo. To ale bude mít jednorázový nemilý důsledek, jelikož došlo k porušení závěrečné daňové podmínky § 24 odst. 4 ZDP pro uznání úplaty z finančního leasingu jako daňového výdaje. Což se konkrétně týká roku 2018, kdy ad výše v rámci své tehdejší daňové evidence do uznatelných výdajů zahrnul 10 poměrných měsíčních částí úplaty v úhrnu za 100 000 Kč. A tato částka se v roce 2023 zpětně stala daňově neuznatelnou! Naštěstí poplatník nemusí věc řešit podáním dodatečného daňového přiznání na vyšší daň z příjmů za rok 2018, ale jednodušeji rovnou v roce porušení uvedené podmínky 2023, kdy o těchto 100 000 Kč zvýší základ daně z příjmů. Současně o tutéž částku zvýší vstupní cenu dodávkového vozidla odkoupeného od leasingové společnosti v roce 2023. Jelikož coby „paušálista“ ale nemá obchodní majetek, nemůže do vlastnictví nabyté auto (HM) začít daňově odpisovat.

Automobil při ukončení podnikání

Pan Nový si v březnu 2023 koupil pro účely podnikání ojeté auto za 100 000 Kč. Vede daňovou evidenci a vozidlo začal ihned odpisovat rovnoměrnou metodou, ovšem ze zdravotních důvodů ukončil podnikání:

a)  již ke konci září 2023 (resp. kdykoli před koncem roku),

b)  až k 31. 12. 2023.

Jakou výši odpisů auta za zdaňovací období kalendářního roku 2023 si bude moci podnikatel uplatnit?

Ad a) Auto nebude evidováno ke konci roku 2023 – proto není nárok na celý roční odpis (obecné pravidlo). A jelikož vůz nebyl v evidenci ani k 1. 1. 2023, tak není nárok ani na výjimku coby polovinu ročního odpisu.

Ad b) Auto bude evidováno ke konci roku 2023 – je nárok na celý roční odpis (obecné pravidlo). Není podstatné, kdy jej pořídil, resp. uvedl do užívání dle § 26 odst. 5 ZDP), odpis bude 0,11 × 100 000 Kč = 11 000 Kč.

Pokud by šlo o nový automobil, jehož by pan Nový byl prvním vlastníkem, resp. odpisovatelem podle § 31 odst. 6 ZDP, mohl by jej daňově odpisovat mimořádnými měsíčními odpisy v souladu s § 30a ZDP od dubna do měsíce ukončení podnikání včetně – tedy u varianty a) 6 měsíců do září, u varianty b) 9 měsíců do prosince.

Předčasné ukončení finančního leasingu bez odkupu

Stavební firma coby uživatel uzavřela 1. 3. 2023 smlouvu o finančním leasingu nákladního auta na 5 let za celkovou leasingovou úplatu 600 000 Kč. V souladu se splátkovým kalendářem uhradila mimořádnou (nultou) splátku úplaty 60 000 Kč a zbývajících 540 000 Kč uhradí formou 60 pravidelných měsíčních splátek á 9 000 Kč.

Poměrná měsíční částka leasingové úplaty, která je pro uživatele časově rozlišeným daňovým výdajem (nákladem) = celková úplata / sjednaná doba leasingu = 600 000 Kč / 60 měsíců = 10 000 Kč/měsíc.

Po 18ti měsících 1. 9. 2024 dojde k předčasnému ukončení smlouvy o finančním leasingu bez odkupu nákladního auta uživatelem. Např. stavební firma sehnala výhodněji vhodnější automobil, kvůli jejím finančním potížím, uživatel změnil obor činnosti a nákladní auto už nebude potřebovat, vozidlo bylo odcizeno nebo totálně poškozeno dopravní nehodou apod. Tímto předčasným ukončením finančního leasingu bez převodu vlastnického práva k předmětu leasingu na uživatele se pro účely daně z příjmů zpětně od počátku považuje za „nájem“.

Jak má stavební firma dále postupovat? Jak má postupovat z hlediska daně z příjmů?

Podle leasingové smlouvy se v těchto případech přeplacená část úplaty nezúčtovává a nevrací uživateli, a dále je uživatel povinen uhradit smluvní pokutu ve výši odpovídající dvanácti řádným měsíčním splátkám úplaty. Není podstatné, zda vlastník v případě pojistné události obdržel určité pojistné plnění od pojišťovny.

Z pohledu daně z příjmů tedy jde od data uzavření o smlouvu o nájmu neboli o operativním leasingu. Přičemž daňovým výdajem uživatele (nájemce) je pouze poměrná část úplaty připadající ze sjednané doby finančního leasingu (nájmu) na skutečnou dobu jeho trvání, nebo nižší skutečně zaplacená úplata (nájemné).

Stavební firma platila splátky úplaty řádně a včas, takže do předčasného ukončení finančního leasingu uhradila poskytovateli finančního leasingu kromě mimořádné (nulté) splátky 60 000 Kč dále všech 18 řádných měsíčních splátek á 9 000 Kč, celkem tak na úplatě uživateli zaplatila 60 000 Kč + 18 × 9 000 Kč = 222 000 Kč.

-    Daňovým výdajem uživatele bude poměrná část úplaty připadající ze sjednané doby leasingu (60 měsíců) na skutečnou dobu leasingu (18 měsíců), tedy 18 měsíců × 10 000 Kč = 180 000 Kč.

-    Pokud by skutečně zaplacená úplata 222 000 Kč byla nižší než tato poměrná částka 180 000 Kč – což ale v daném případě nenastalo – byla by daňově účinná pouze nižší skutečně zaplacené částka.

-    Zbývající „přeplacená“ částka – bráno z účetního hlediska rovnoměrného časového rozložení celé úplaty – ve výši 42 000 Kč (= 222 000 Kč – 180 000 Kč) není pro stavební firmu daňovým výdajem.

-    Smluvní pokuta 12 × 9 000 Kč = 108 000 Kč bude pro uživatele zaplacením daňovým výdajem.

vypracoval
Ing. Martin Děrgel

Rezerva na opravu vozidla

Podnikatel zakoupil v březnu 2022 starší osobní automobil za cenu 250 000 Kč, vložil jej do obchodního majetku a uplatňuje u automobilu mimořádné odpisy dle § 30a ZDP (po dobu 24 měsíců). Od roku 2023 hodlá vytvářet zákonnou rezervu na opravu osobního automobilu po dvě zdaňovací období s předpokládaným provedením opravy v roce 2025.

Může podnikatel uplatnit i v případě uplatnění mimořádných odpisů daňově účinnou rezervu na opravu vozidla?

Podnikatel splňuje všechny podmínky pro uplatnění tvorby zákonné rezervy na opravu osobního automobilu a tvorba rezervy je daňově uznatelným výdajem podnikatele. Prostředky ve výši tvořené rezervy podnikatel musí vždy vložit na samostatný účet vedený u příslušné banky do termínu pro podání daňového přiznání. Dále je nutno zpracovat rozpočet opravy a vést inventární kartu rezervy.

Paušální výdaj na dopravu I.

Manželé mají zúžené společné jmění manželů. Vlastníkem osobního automobilu je manželka. Manžel používá tento automobil se souhlasem manželky k pracovním cestám v rámci svého podnikání.

Může si podnikatel uplatni paušální výdaj na dopravu?

Podnikatel si nemůže uplatnit paušální výdaj na dopravu, protože není vlastníkem vozidla, ani toto vozidlo nemá v nájmu a tím není splněna podmínka pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

Paušální výdaj na dopravu II.

Manželé mají zúžené společné jmění manželů. Vlastníkem osobního automobilu je manželka. Manžel má uzavřenou s manželkou smlouvu o nájmu dopravního prostředku dle § 2321 ObčZ a používá tento automobil k pracovním cestám v rámci svého podnikání.

Může si podnikatel uplatni paušální výdaj na dopravu?

Podnikatel splňuje podmínku pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP a může si uplatnit paušální výdaj na dopravu. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi spojenými osobami ve smyslu znění § 23 odst. 7 ZDP, je nutno nájemné stanovit v obvyklé výši.

Smlouva o výpůjčce vozidla

Podnikatel má uzavřenu smlouvu o výpůjčce vozidla. Toto vozidlo používá výlučně k jeho pracovním cestám a k pracovním cestám jeho zaměstnanců.

Jak má podnikatel postupovat z daňového hlediska?

Vzhledem k tomu, že se nejedná o vozidlo vlastní ani o vozidlo najaté, není splněna podmínka uvedená v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu. Paušální výdaj na dopravu lze totiž uplatnit pouze u vlastního vozidla zahrnutého nebo nezahrnutého do obchodního majetku nebo u vozidla v nájmu. Poplatník nemůže uplatnit u vypůjčeného vozidla paušální výdaj na dopravu, bude postupovat podle znění § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP a daňovým výdajem bude pouze náhrada za spotřebované PHM.

vypracoval
Ing. Ivan Macháček