Praktická řešení
k odměňování

Pracovní úraz

Zaměstnanec je v důsledku pracovního úrazu v pracovní neschopnosti od 1. 4. do 15. 4. Pracovní dobu má rozvrženu na 5 pracovních dnů v týdnu (pondělí až pátek).

Jak se stanoví výše náhrady?

Výše náhrady se stanoví tak, že od průměrného výdělku před vznikem škody příslušejícího za pracovní dny pracovní neschopnosti se odečte příslušející nemocenské. Od takto stanovené náhrady se odečte daň z příjmů fyzických osob (záloha na daň). Jestliže zaměstnanec měl za 15 pracovních dnů příjem 5 800 Kč a za 14 dnů pracovní neschopnosti nemocenské 2 400 Kč, náhrada činí 3 400 Kč, která ještě podléhá zdanění.

Přesčasová práce

Zaměstnanec odpracoval v sobotu 23. 7. šest hodin přesčasové práce.

Jak má zaměstnavatel postupovat? Je povinen mu proplatit mzdu za odpracované hodiny?

Pokud zaměstnavatel neposkytne do konce října zaměstnanci náhradní volno, je povinen mu proplatit mzdu za odpracované hodiny a přesčasovou mzdu nejméně ve výši 25 procent průměrného výdělku zaměstnance. Je však možné, aby mzda za přesčasy byla dohodnuta paušální částkou. U vedoucích zaměstnanců je to až do celkového ročního rozsahu přesčasové práce, to je do 416 hodin, u ostatních zaměstnanců „jen“ do 150 hodin ročně.

Průměrný hrubý měsíční výdělek

Zaměstnanec má průměrný hodinový výdělek 112,50 Kč.

Jak má mzdová účetní vypočítat hrubý měsíční výdělek zaměstnance?

Tento výdělek se vynásobí týdenní pracovní dobou a koeficientem 4,348, což je průměrný počet týdnů na 1 měsíc v průměrném roce: 112,50 Kč × 40 = 4 500 Kč × 4,348 = 19 566, což je průměrný hrubý měsíční výdělek.

Pravděpodobný výdělek

Zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru v průběhu kalendářního čtvrtletí a do nástupu na dovolenou neodpracoval 21 dnů.

Jak má mzdová účetní zjistit pravděpodobný výdělek?

Pravděpodobný výdělek se zjistí z hrubé mzdy, které dosáhl od počátku čtvrtletí třeba u jiného zaměstnavatele a pokud nebyl zaměstnán, tak se vyjde z předpokladu, jakého výdělku by dosáhl, kdyby pracoval. Přitom se přihlédne k jeho kvalifikaci, schopnostem a může se vyjít i z výdělku, kterého dosáhl na novém pracovišti.

Pravděpodobný výdělek lze stanovit několika různými způsoby. Jednak kalkulací ze základního mzdového tarifu zaměstnance a pravděpodobných odměn či prémií, jednak použitím průměrného výdělku jiných zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou nebo obdobnou práci. Může se zjišťovat i z hrubé mzdy nebo platu, kterého by zřejmě dosáhl, kdyby pracoval. Základním požadavkem při určování pravděpodobného výdělku je soulad s dobrými mravy. Zaměstnanec by neměl být poškozen na výši svého průměrného výdělku jen z toho důvodu, že v rozhodném období neodpracoval 21 dnů.

Pokud by průměrný nebo pravděpodobný výdělek byl nižší v příslušném měsíci než minimální mzda, zvýší se průměrný nebo pravděpodobný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě.

Zjištěný průměrný výdělek v rozhodném období nelze v průběhu čtvrtletí, pro který je platný, měnit.

A to ani při trvalé změně základní mzdy nebo změně odměňování z hodinové na mzdu měsíční nebo naopak, neboť to zákon nepřipouští.

Opětovný nástup zaměstnance k témuž zaměstnavateli

Zaměstnanec skončí pracovní poměr 31. ledna a k témuž zaměstnavateli nastoupí opětovně do pracovního poměru do 31. 7.

Jaký je postup v daném případě?

Doba předchozího pracovního poměru u tohoto zaměstnavatele se mu bude pro účely odstupného započítávat.

Dohoda o provedení práce

Zaměstnanec bude pracovat podle dohody o provedení práce čtyři měsíce a odměnu dostane až po uplynutí této doby.

Jaký je postup v daném případě?

Rozhodné období bude 4 měsíce. Bude-li zaměstnanec pracovat podle dohody o pracovní činnosti celý rok a odměna bude v kalendářních čtvrtletích v různé výši, stále bude rozhodující předchozí kalendářní čtvrtletí před dnem, kdy vznikla potřeba zjistit průměrný výdělek. Např. v 1. čtvrtletí bude mít zaměstnanec odměnu v částce 25 tisíc korun, ve druhém čtvrtletí 30 tisíc korun a ve třetím čtvrtletí 40 tisíc korun. Pokud v tomto čtvrtletí onemocní, bude se pro účely náhrady mzdy poskytované zaměstnavatelem prvních 14 dnů vycházet z hrubého výdělku (odměny) ve druhém čtvrtletí.

Ztížené pracovním prostředí

Zaměstnanec pracuje v prostředí, kde působí některé škodlivé vlivy, jako je prach, vibrace apod. Jde o podnikatelský subjekt.

Má zaměstnanec nárok na nějaké příplatky?

Jednotlivé druhy škodlivin zhoršující pracovní prostředí uvádí nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Jsou to např. chemické škodliviny, koncentrace prachu, hluk, vibrace, ionizující záření, elektromagnetické záření, infračervené záření, působení laserů, infekční nákazy, chemické karcinogeny, zvýšený tlak vzduchu a jejich nejvyšší přípustná koncentrace. Výše příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí je za každý ztěžující vliv nejméně 10 % základní sazby hodinové minimální mzdy. Jedná se o zaměstnavatele, kteří odměňují mzdou (tzv. podnikatelské subjekty). Tato částka je od 1. ledna 2023 ve výši 103,80 Kč, takže za 1 hodinu práce ve ztíženém pracovním prostředí poskytne zaměstnavatel příplatek nejméně ve výši 10,38 Kč. Pokud by ztěžujících vlivů bylo několik, např. prach a vibrace, a zaměstnanec za těchto podmínek pracoval, příplatek se násobí. Budou-li ztěžující vlivy např. dva, je příplatek za hodinu 2×  103,80 Kč. Nesprávná podnikatelská praxe se vyskytuje v případě nezapočítávání haléřových částek do hodinové sazby s odůvodněním, že jde o nevýrazné hodnoty. Opak se však výrazně projeví, jestliže je tento příplatek poskytován po dobu několika hodin nebo jestliže je více škodlivých vlivů na pracovišti.

Otec dítěte na mateřské dovolené z důvodu nižší mzdy

Otec dítěte hodlá nastoupit na mateřskou dovolenou. Důvodem je skutečnost, že má nižší mzdu, než manželka.

Umožnují to právní předpisy?

Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., obsahuje významnou výhodu pro muže. Mohou dostávat peněžitou pomoc v mateřství i když žena – matka dítěte nebude mít pracovní neschopnost. Podmínkou je však, že je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila a s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. Dohodu lze uzavřít na dobu nejdříve od začátku sedmého týdne po porodu dítěte. Matka dítěte nemusí přitom splňovat podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství, muž, který tuto dohodu uzavírá, však musí tyto podmínky splňovat.

Odstupné

Zaměstnavatel uvedl do kolektivní smlouvy, že nárok na vyšší odstupné nemá zaměstnanec, který v období určitého počtu měsíců po skončení pracovního poměru bude mít nárok na starobní důchod.

Je postup zaměstnavatele v souladu s předpisy?

Dotaz vychází z časté personální praxe. V kolektivní smlouvě se např. uvede: v případě dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce, pokud zaměstnanec nevyužije výpovědní dobu, náleží mu další odstupné ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc nevyužité výpovědní doby. Tento nárok nenáleží, pokud zaměstnanci vznikl nárok na starobní důchod. Podmínka uvedená v kolektivní smlouvě, která váže další odstupné na skutečnost, že zaměstnanci nevznikl nárok na starobní důchod, je diskriminační a je neplatná pro rozpor se zákonem. Kromě toho tato podmínka porušuje zásadu rovnosti mezi účastníky pracovněprávního vztahu, neboť neumožňuje poskytnout zvýšené odstupné jen těm zaměstnancům, kterým vznikl nárok na starobní důchod. V ostatních případech (např. plný invalidní důchod) tomu tak není.

vypracoval
JUDr. Ladislav Jouza

Benefit poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci

Pokud bude zaměstnavatel hradit zaměstnanci pojištění odpovědnosti, musí se tato částka připočítat ke mzdě a strhnout daň, sociální a zdravotní pojištění. Příspěvek by se účtoval ze sociálního fondu.

Jaké je řešení dané situace?

Jedná se o tzv. benefit poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci. Benefit spočívá v peněžní úhradě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli. Předpokládaná forma je, jak plyne ze zadání dotazu, že zaměstnavatel zaplatí přímo na účet zaměstnance celé pojištění. Smluvní vztah je mezi zaměstnancem a jeho pojišťovnou.

Co se týče daňového hlediska, tak se posuzuje zdanění jak u zaměstnance, tak u zaměstnavatele. U zaměstnance se zkoumá, zda příjem ve formě benefitu znamená jeho příjem, který podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti nebo je od daně ze závislé činnosti osvobozen. U zaměstnavatele je nutné posoudit, zda je poskytnutí benefitu daňově účinným nákladem či je třeba výši poskytnutého benefitu zohlednit (přičíst) k daňovému základu.

Benefitů je celá řada a zaměstnavatelé je poskytují v peněžní či nepeněžní podobě. V daném případě se jedná o peněžní příspěvek. Peněžní forma plnění představuje u zaměstnance vždy zdanitelný příjem a zahrnuje se i do vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Tzn., že pokud zaměstnavatel hradí zaměstnanci pojištění odpovědnosti, „musí se tato částka připočítat ke mzdě a strhnout daň, sociální a zdravotní pojištění.“.

Co se týče zaměstnavatele, tak není potřeba hradit příspěvek ze sociálního fondu, tzn. z „nedaňových“ nákladů nebo ze zisku po zdanění. U zaměstnavatele je možné použít ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP (zakotvení ve vnitřním mzdovém předpisu, směrnici, pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě apod.) a zahrnout si tak příspěvek mezi daňové náklady.

Ukončení podnikání OSVČ

OSVČ, která měla v roce 2022 paušální daň. V roce 2023 dovršila dne 17. 1. 2023 šedesáti let a k tomuto datu požádala o předčasný starobní důchod. Od 2. 1. 2023 nastoupila na nemocenskou. Je přihlášena k nemocenskému pojištění, které naposled uhradila v měsíci 1/2023. Víme, že starobní důchodce má na výplatu nemocenského nárok nejvýše 70 kalendářních dnů. Z důvodu nemoci nemohla vyřídit si ukončení živnosti, kterou ukončí okamžitě po ukončení nemocenské.

Dostane ještě vyplacené nemocenské dávky v dalším měsíci? Mohou nastat problémy, jestliže živnost ukončí ihned po ukončení nemocenské a že OSVČ neuhradila v lednu a únoru paušální daň?

OSVČ může ukončit podnikání kdykoliv, záleží na jejím rozhodnutí. Tzn., i po skončení nemocenské. Je třeba ovšem pamatovat na oznamovací povinnosti. OSVČ, která ukončí svou samostatnou činnost. Tuto skutečnost musí OSVČ ve stanovených lhůtách oznámit především živnostenskému úřadu, dále finančnímu úřadu, správě sociálního pojištění a své zdravotní pojišťovně.

OSVČ, jak plyne ze zadání dotazu, je účastna důchodového pojištění. Pro OSVČ platí, že v kalendářních měsících, v nichž má nárok na výplatu nemocenského, neodvádí pojistné na nemocenské pojištění. Neodvádí ani zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Výjimkou je kalendářní měsíc, ve kterém OSVČ vznikla účast na nemocenském pojištění. Za tento kalendářní měsíc odvádí pojistné na nemocenské pojištění vždy. OSVČ tedy postupovala správně, když pojistné na nemocenské pojištění uhradila ještě v měsíci 1/2023. Dá se předpokládat, že pokud splní podmínky pro výplatu dávky nemocenského pojištění (nemocenské), což je vysoce pravděpodobné, tak dostane ještě vyplacené nemocenské dávky v dalším měsíci.

Vzhledem k tomu, že OSVČ nebude na konci zdaňovacího období (k 31. 12. 2023) v paušálním režimu, tak se její daň nemůže rovnat paušální dani. Nebude splněna podmínka obsažená v první větě § 7a odst. 1 ZDP. Podle § 7a odst. 3 platí, že se na poplatníka, který v posledním kalendářním měsíci zdaňovacího období ukončí svoji podnikatelskou činnost, hledí jako na poplatníka, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu. Důsledkem toho je, že se OSVČ v roce 2023 stane poplatníkem, u kterého se jeho daň nerovná paušální dani a poplatník bude muset za rok 2023 podat nejen daňové přiznání, ale i přehledy na sociální a zdravotní pojištění. Bude muset rovněž vyrovnat výši celkových povinností se zaplacenými zálohami a upravit svůj základ daně v souvislosti s ukončením činnosti podle § 23 odst. 8 ZDP.

vypracoval
Ing. Pavel Novák

Spolupracující osoba

Pan Jiří provozuje advokátní praxi, čímž si za rok vydělá 3 miliony Kč, u nichž uplatňuje paušální výdaje 40 % z příjmů (teoreticky 1,2 milionu Kč), které jsou ale shora limitovány absolutní částkou 800 000 Kč. Stejná maximální výše paušálních výdajů 800 000 Kč by pro pana Jiřího platila i při nižších příjmech z podnikání, a to až do příjmů 2 miliony Kč. Proto jej napadlo, že u části příjmů, které přesahují ony 2 miliony Kč, by třeba mohla další neprokazované paušální výdaje uplatnit jeho manželka, pokud z ní udělá spolupracující osobu. Což by v případě advokacie nebyl problém prokázat, jelikož vypomáhat s „papíry“ nebo něco přepisovat na počítači, brát telefony a podobně zajisté může třeba i práva zcela neznalá žena v domácnosti. Pan Jiří tedy měl za to, že když na spolupracující manželku převede ze svých příjmů z podnikání advokáta například 900 000 Kč, tak si jeho paní bude moci u nich nárokovat své další paušální výdaje ve výši 40 % (360 000 Kč), čímž bude splněn rovněž maximální limit rozdílu příjmů a výdajů převedeného na spolupracující manželku 540 000 Kč.

Je uvedený postup správný?

Tudy ovšem bohužel cesta daňové optimalizace nevede. Problémem je skutečnost, že na spolupracující manželku se totiž převádí část příjmů podnikatele a také část daňových výdajů uplatněných primárně dotyčným „hlavním“ podnikatelem, které proto zákonitě budou již včetně limitace paušálních výdajů. Takže na sice by na spolupracující manželku pan Jiří mohl převést 30 % ze svých příjmů (tj. 30 % ze 3 milionů Kč = 900 000 Kč), ale současně 30 % ze svých celkových – a tedy již limitovaných! – paušálních výdajů 800 000 Kč (tj. 30 % z 800 000 Kč = 240 000 Kč). Čímž by navíc byl překročen maximálně „zisk“ převoditelný na spolupracující manželku 540 000 Kč. Není tomu tedy tak – jak se pan Jiří mylně domníval… – že by se na spolupracující manželku převedl podíl na jeho příjmech a z nich by si teprve mohla spolupracující osoba vypočítat (uplatnit) paušální výdaje.

vypracoval
Ing. Martin Děrgel

§ 7a zákona č. 586/1992 Sb.

Paušální daň

(1) Daň poplatníka, který je na konci zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu, je rovna paušální dani, pokud tento poplatník v tomto zdaňovacím období

a) rozhodné příjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu

1. nepřesáhl, nebo

2. přesáhl, ale nepřesáhl rozhodné příjmy pro vyšší pásmo paušálního režimu a podá správci daně oznámení o jiné výši paušální daně na její výši odpovídající tomuto pásmu paušálního režimu,

b) vedle rozhodných příjmů má pouze

1. příjmy od daně osvobozené,

2. příjmy, které nejsou předmětem daně,

3. příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a

4. příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatní příjmy, pokud se nejedná o příjmy podle bodů 1 až 3 a pokud celková výše těchto příjmů nepřesahuje 50 000 Kč,

c) není plátcem daně z přidané hodnoty a nemá registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, s výjimkou registrační povinnosti identifikované osoby, a

d) není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti.

(2) Pokud poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu před koncem zdaňovacího období z důvodu, že ukončil nebo přerušil činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, je jeho daň za toto zdaňovací období rovna paušální dani, pokud poplatník

a) splňuje podmínky podle odstavce 1,

b) v části tohoto zdaňovacího období po dni, ve kterém přestal být poplatníkem v paušálním režimu, nevykonával činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a

c) do konce lhůty pro podání daňového přiznání za toto zdaňovací...