Praktická řešení
k odměňování

Výpočet čisté mzdy zaměstnance

Zaměstnanci byla za únor 2024 zúčtována základní mzda 25 000 Kč a mimořádná měsíční odměna 5 000 Kč. Tento zaměstnanec má u zaměstnavatele podepsáno Prohlášení k dani, uplatňuje nárok na základní slevu na dani na poplatníka a daňové zvýhodnění na 3 děti.

Jak má mzdová účetní vypočítat čistou mzdu zaměstnance?

vypracoval Ing. Miroslav Bulla

Příležitostné příjmy

Stavební firma příležitostně využívá brigádníky z řad studentů, s nimiž se neformálně domluví, že např. za vykopání rýhy pro uložení drenáže v délce cca 50 metrů dostanou odměnu 10 000 Kč. Žádné písemné smlouvy nejsou uzavírány a pracovníci nic nepodepisují.

Je možno u těchto nespecifikovaných příjmů využít § 10 odst. 3 písm. a) ZDP a coby tzv. ostatní příjmy osvobodit tyto příležitostné příjmy až do ročního úhrnu 30 000 Kč?

Ne! Do § 10 ZDP – „Ostatní příjmy“ se s uvedeným příjmem vůbec nedostaneme, protože podle návětí odst. 1 se za ně považují příjmy, které nepatří mezi příjmy podle § 6 až § 9 ZDP. I přes stručný popis je zjevné, že předmětem práce bude tzv. závislá činnost, kdy poplatník („brigádník“) vykonává pro plátce příjmu práci, při níž je povinen dbát jeho příkazů. Což věcně naplňuje podstatné znaky závislé činnosti § 6 odst. 1 písm. a) ZDP. Není podstatné, že formálně nebyla sepsána pracovní smlouva ani dohoda o provedení práce nebo o pracovní činnosti, věcně (naturálně) totiž sjednána byla. Obdobně by dopadly čistě účelové smlouvy příkazního typu podle občanského zákoníku, pokud by zůstala zachována věcná podstata závislé činnosti dle příkazů plátce. V daních je totiž určující hlavně skutečný, materiální obsah a věcná podstata právního jednání (§ 8 odst. 3 DŘ).

Dodejme, že není vyloučeno, aby se jednalo o příležitostný ostatní příjem dle § 10 ZDP, který je od daně osvobozen do ročního úhrnu 30 000 Kč. S ohledem na výše citované návětí § 10 odst. 1 ZDP by se však nesmělo věcně jednat o „závislou činnost“. K čemuž nestačí jen formálně uzavřít smlouvu o dílo nebo smlouvu příkazního typu dle občanského zákoníku, ale muselo by fakticky – tedy po obsahové stránce – a prokazatelně jít o nezávislou činnost poplatníka v roli zhotovitele objednaného díla, resp. příkazníka obstarávajícího záležitost pro příkazce.

Zvýhodněné bydlení pro jednatele společnosti s r.o.

ABC, s.r.o. koupilo byt (jednotku) za 10 milionů Kč za účelem pronájmu svému jednateli, který v něm má od roku 2022 zapsané „trvalé bydliště“; což sice není nezbytný, ale jistě vhodný podpůrný argument, že jde o jeho bydliště alias „stálý byt“. Nájemné bylo sjednáno výhodně na 10 000 Kč měsíčně, oproti tržně obvyklé výši např. 40 000 Kč, proto sleva z nájemného 30 000 Kč měsíčně představovala nepeněžní příjem jednatele patřící do jeho zdanitelné mzdy. Po dvou letech se ABC, s.r.o. dohodla s jednatelem na odprodeji bytové jednotky za 1 milion Kč, přičemž jeho aktuální cena obvyklá třeba povyrostla na 11 milionů Kč.

Jaký je správný postup v uvedeném případě?

Tentokrát již cenový rozdíl, resp. sleva 10 milionů Kč nebude zdanitelným nepeněžním příjmem zaměstnance, ani nebude zpojistněna. Navíc daňovou zůstatkovou cenu bytu samozřejmě může zaměstnavatel (s.r.o.) plně zahrnout do daňových nákladů.

Nepeněžní zdravotnické benefity zaměstnanců

Společnost s.r.o. se aktivně stará o zdravotní kondici zaměstnanců nad rámec povinné pracovnělékařské péče. Na základě obchodní smlouvy s provozovatelem lázní (jde o zdravotnické zařízení) mají jeho zaměstnanci možnost bezplatně čerpat lázeňskou péči v rozsahu 10 dnů v kalendářním roce. Přičemž si vybírají z nabídky různých volitelných procedur, takže jeden pobytový den v závislosti na konkrétní volbě rozsahu péče může stát od 2 do 3 tisíc Kč. Načež zaměstnavatel tyto výlohy uhrazuje provozovateli lázní na základě obchodní faktury.

Může zaměstnavatel nepeněžní zdravotní benefity uplatit jako daňový výdaj?

I kdyby tato práva zaměstnanců na nepeněžní zdravotní benefity stanovil interní předpis firmy s.r.o. nebo pracovní či jiné smlouvy se zaměstnanci, nemůže je zaměstnavatel uplatnit jako daňový výdaj podle vstřícného § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP. Důvodem je, že existuje zvláštní ustanovení, které je speciálně řeší jinak. Jedná se o nedaňové ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP mající aplikační přednost – protože lidové „bližší košile než kabát“ platí i v právu, kdy zvláštní ustanovení má vyšší právní sílu, než obecnější.

Ovšem od roku 2024 to již neplatí absolutně, ale nově jen do limitu osvobození těchto nepeněžních zdravotních (ale zdaleka nejen těchto!) benefitů od daně z příjmů u zaměstnanců podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Kde je nově stanoveno, že tato obsáhlá paleta nepeněžních benefitů je osvobozena v ročním úhrnu (u daného zaměstnavatele) jen do výše poloviny aktuální průměrné mzdy. Tento pojem definuje § 21g odst. 2 ZDP ve vazbě na sociální právní předpisy, přičemž průměrná mzda pro rok 2024 činí 43 967 Kč, takže oním daňovým limitem je poloviční částka 21 983,50 Kč. Pokud tedy například zaměstnankyně Magda využije z této nabídky lázeňský pobyt v rozsahu 8 dnů v úhrnné hodnotě 20 000 Kč, bude tento její nepeněžitý „zdravotní“ benefit plně od daně z příjmů osvobozen a pro zaměstnavatele se bude jednat o nedaňový výdaj (náklad); pokud u firmy s.r.o. v daném roce nevyužije žádný jiný nepeněžitý benefit uvedený v § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.

Zaměstnanec Oliver využil této nabídky v nejvyšším možném rozsahu, tedy jeho 10denní lázeňský pobyt vyšel zaměstnavatele na 30 000 Kč. Čímž byl překročen od daně osvobozený limit, což se návazně promítne i do daňového posouzení u s.r.o. U zaměstnance bude osvobozen lázeňský benefit do poloviny průměrné mzdy 21 983,50 Kč, což pro zaměstnavatele představuje nedaňový výdaj (náklad). U nadlimitní částky 8 016,50 Kč (30 000 Kč – 21 983,50 Kč) půjde zdanitelný příjem Olivera patřící do zdanitelné mzdy za měsíc zúčtování benefitu. Přičemž již může jít o daňový výdaj zaměstnavatele v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bodem 4 ZDP – pokud půjde o právo zaměstnance z titulu interního předpisu, pracovní či jiné smlouvy – neboť odpadla překážka „jinak stanovujícího“ § 25 odst. 1 písm. h) ZDP. Pokud tato podmínka splněna nebude, půjde o nedaňový výdaj.

Benefitní práva zaměstnanců

Delší dovolená (než zákonné minimum soukromého sektoru 4 týdny), sick leave (omluvená nepřítomnost ze zdravotních důvodů alias zdravotní dovolená v rozsahu obvykle 5 dnů volna za rok), free days (omluvené volné dny pro jakékoli rodinné a osobní potřeby v délce zpravidla také 5 dnů za rok) a jiné důvody placeného nepracování se stále častěji dostávají na nabídkové menu zaměstnaneckých výhod. Všichni totiž občas vstaneme levou nohou nebo jsme předešlý den příliš oslavovali či pracovali a potřebujeme si odpočinout.

Objektivně sice nejsme nemocní, ale necítíme se moc dobře. Prakticky nejde o samotné dny volna, ty si lze vyprosit i jinak, hlavní výhodou samozřejmě je, že jsou placené, respektive že zaměstnanec dostane náhradu mzdy.

Kdy mohou být benefitní práva zaměstnanců daňově účinná?

Jenže náhrada mzdy v těchto neodpracovaných dnech nevyplývá ze zákoníku práce ani z jiného zákona, jedná se o dobrovolnou vstřícnost zaměstnavatele. Takže padá možnost daňového uznání těchto výloh dle § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, že jde o „výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů“. A samozřejmě selhává také základní pravidlo daňové uznatelnosti výdajů stanovené v § 24 odst. 1 ZDP z důvodu jejich vynaložení na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Když zaměstnanec nepracuje pro firmu, pak jí to těžko nějak hospodářsky pomůže, ledaže by se jednalo o velkého nešiku, který toho v práci více zničí…

Naštěstí ale zároveň nenajdeme žádné speciální ustanovení v § 25 odst. 1 ZDP či jinde, které by a priori zakazovalo daňové uplatnění těchto zaměstnaneckých benefitů. A právě v těchto případech se dostává ke slovu výše zmíněné obecné vstřícné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Takže pokud se zaměstnavatel zaváže k takovéto povinnosti v interní směrnici, v pracovní nebo jiné smlouvě, případně v kolektivní smlouvě ad výše, může náhradu mzdy za zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců uplatnit jako daňový výdaj. Náhrada mzdy je pro dotyčného zaměstnance zdanitelným příjmem jako běžná mzda za práci, která je tímto nahrazována dle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP.

Od daně osvobozenou výjimkou je dle § 6 odst. 9 písm. p) ZDP jen náhrada mzdy za 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény v souladu s § 192 ZP, ale pouze do její zákonného minima.

vypracoval:
Ing. Martin Děrgel

Pojistné z hlediska daně z příjmů

Podnikatel vedoucí účetnictví srazil ze mzdy zaměstnanců v loňském roce pojistné ve výši 25 000 Kč a toto pojistné neodvedl příslušné pojišťovně do konce ledna letošního roku.

Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů, když pojistné zaplatil až v květnu letošního roku?

Srazil-li podnikatel vedoucí účetnictví ze mzdy zaměstnanců v minulém roce pojistné ve výši 25 000 Kč a toto pojistné neodvedl příslušné pojišťovně do 31. ledna letošního roku, musel výsledek hospodaření za loňský rok zvýšit o částku 25 000 Kč v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 5 zákona.

Zaplatil-li zaměstnavatel toto pojistné v květnu letošního roku, bude částka 25 000 Kč prakticky daňovým nákladem letošního roku, kdy došlo k jejímu zaplacení a kdy podnikatel základ daně o zaplacenou částku 25 000 Kč sníží podle § 23 odst. 3 písm. b) bod 2 zákona.

Daňový bonus na vyživované děti

Podnikatelka dostala v letošním roce, od úřadu práce dotaci 60 000 Kč na zařízení kosmetického salonu z titulu podpory zaměstnanosti, žádné jiné příjmy neměla. Od příštího roku zahájí vlastní podnikatelskou činnost

Může si podnikatelka uplatnit daňový bonus na vyživované děti?

Daňový bonus na vyživované děti si podnikatelka uplatnit nemůže, neměla příjem ve výši šestinásobku minimální mzdy s tím, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené. Jedná-li se o dotaci od úřadu práce, jde o plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti, tedy o příjem, který je podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona od daňové povinnosti osvobozen. Dále je třeba pamatovat, že poplatnice zahájí podnikatelskou činnost až v příštím roce, tedy příjmy z podnikání podle § 7 zákona bude mít až v příštím roce.

Zdanění odměn prokuristy

Společník obchodní společnosti je jmenován do funkce prokuristy, a to ve dvou obchodních společnostech A a B. U obchodní společnosti A je v pracovním poměru, se zařazením do pozice obchodního ředitele, u obchodní společnosti B funkci vykonává jako advokát. U obchodní společnosti A má od 1. ledna letošního roku uzavřenou smlouvu o prokuře se stanovenou roční paušální odměnou.

Odměna za výkon funkce je podle smlouvy krácena v případě, že dotyčný by byl déle jak půl roku v pracovní neschopnosti. Mimo odměnu nemá nárok na jakékoliv další náhrady. Smlouva o prokuře se týká vnějšího zastupování obchodní společnosti. Ve smlouvě je umožněno využívat konkrétní přidělené vozidlo pro výkon funkce prokuristy i pro soukromé účely. V pracovní smlouvě je, stejně jako jiným zaměstnancům, dále umožněno užívání firemních vozidel, a to pouze v souvislosti s výkonem práce, není přiděleno konkrétní vozidlo.

Jakým způsobem postupovat v případě zdanění odměn za výkon funkce prokuristy?

Občanský zákoník v § 450 stanoví, že udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i k těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Zcizit nebo zatížit nemovitou věc je však prokurista oprávněn, je-li to výslovně uvedeno. Při udělení prokury musí být výslovně uvedeno, že jde o prokuru. Uděluje-li podnikatel prokuru pro některou pobočku svého obchodního závodu nebo pro některý z několika svých obchodních závodů, označí výslovně pobočku nebo obchodní závod.

Z hlediska daně z příjmů lze obecně uvést, že při zdanění příjmu prokuristy je pro způsob zdanění rozhodující právní vztah uzavřený mezi obchodní společností nebo podnikatelem a prokuristou. Bude-li odměna za funkci prokuristy vyplacena na základě pracovně právního, resp. obdobného vztahu, bude se na straně prokuristy jednat o příjem podle § 6 zákona o daních z příjmů. V případě, že by odměna byla vyplacena za právní službu např. advokátovi, který obchodní společnost, či podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, zastupuje, jednalo by se na straně advokáta – prokuristy, o příjem podle § 7 zákona.

V případě, že jde o příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, je třeba ještě pamatovat na § 6 odst. 6 zákona. Podle citovaného ustanovení příjmem prokuristy bude také částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla nebo 0,5 % vstupní ceny jedná-li se o nízkoemisní vozidlo, za každý i započatý kalendářní měsíc bezplatného poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely.

vypracovala:
Ing. Eva Sedláková

Úmrtí v důsledku pracovního úrazu

Zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu zemřel. Manželce zemřelého zaměstnance byla zaměstnavatelem zemřelého manžela vyplacena jednorázová náhrada nemajetkové újmy jako pozůstalé podle § 271i zákoníku práce, dále pak náhrada přiměřených nákladů spojená s pohřbem podle § 271g zákoníku práce a dále také příspěvek na vyřízení pozůstalosti a příspěvek na pohřební hostinu.

Jak postupovat z hlediska daně z příjmů?

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona je od daně osvobozena mimo jiné i náhrada majetkové nebo nemajetkové újmy. V daném případě je celková částka vyplacená zaměstnavatelem v rámci odškodnění smrtelného úrazu svým charakterem náhradou nemajetkové újmy, tj. příjmem od daně osvobozeným. Smyslem náhrady nemajetkové újmy není kompenzovat vzniklé majetkové ztráty, ale zmírnit strádání prostřednictvím poskytnutí peněžních prostředků (zadostiučinění), které může pozůstalý podle svého uvážení vynaložit.

Do konce r. 2023 byla podle § 4 písm. k) bod 4 zákona od daně osvobozena sociálních výpomoc zaměstnavatele nejbližším pozůstalým. Toto osvobození je počínaje r. 2024 zrušeno. Tento příjem bude nadále od daně z příjmů osvobozen podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 5 zákona, pokud v úhrnu od téhož poplatníka ve zdaňovacím období nepřesáhne částku 50 000 Kč.

Úmrtí člena pracovního týmu

Po delší těžké nemoci zemřel člen pracovního týmu. Jelikož po sobě zanechal dvě malé nezletilé děti, rozhodli se spolupracovníci ze svého (tj. z jejich čisté mzdy) rodině pomoci finančně tak, že uspořádali mezi sebou sbírku. Veřejná sbírka realizována nebyla, trvalo by to velmi dlouho.

Musí rodina bývalého kolegy příjem zdanit?

Sbírka (tím není myšlena jen oficiální veřejná sbírka) pro pozůstalé po kolegovi má charakter humanitárního, resp. charitativního účelu. Tento příjem je podle § 4a písm. k) zákona na straně příjemců od daně z příjmů osvobozen.

Ostatní příjmy

Poplatník dosáhl v rámci ostatních příjmů:

-    příjmy z příležitostného nájmu automobilu ve výši 32 000 Kč,

-    ztrátu z prodeje cenných papírů ve výši 11 000 Kč,

-    příjmy ze zděděných autorských práv ve výši 25 000 Kč.

Kolik činí dílčí základ daně podle § 10 zákona?

Dílčím základem daně u ostatních příjmů bude částka: 32 000 + 25 000 = 57 000 Kč. O ztrátu z prodeje cenných papírů nelze dílčí základ daně z příjmů snížit.

Spolupracující osoba

Manželka – podnikatelka rozšířila podnikání a od června jí v obchodní činnosti vypomáhal manžel, také podnikatel. Do podnikání vložili oba manželé společné finanční prostředky a společnou práci.

Lze použít § 13 zákona a uvést manžela od června jako spolupracující osobu? Předmětem dělení budou příjmy a výdaje připadající na období od 1. června až do konce prosince, nebo příjmy a výdaje za celý rok a zda na spolupráci musí sepsat smlouvu (vzhledem k vysoké počáteční investici se manželka dostane do ztráty)?

Jestliže manžel od června skutečně spolupracoval s manželkou, která má příjmy z podnikání, rozdělí manželka na manžela poměrnou část příjmů a výdajů, jak stanoví zákon, tzn. maximálně 7 × 45 000 = 315 000 Kč. Pokud podnikatelská činnost manželky skončí ztrátou, lze na spolupracujícího manžela rozdělit i poměrnou část ztráty, neboť zákon o daních z příjmů stanoví, že se rozdělují příjmy a výdaje, tedy i v případě, kdy výdaje jsou vyšší než dosažené příjmy a podnikatelská činnost skončí ztrátou. Spolupracující manžel poté může uplatnit odpočet ztráty podle § 34 zákona o daních z příjmů, tj. po dobu pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje (resp. ve 2 předcházejících letech).

Předmětem rozdělení příjmů a výdajů na spolupracujícího manžela budou příjmy a výdaje za celé zdaňovací období, nikoli jen příjmy a výdaje za období od června, kdy došlo k zahájení spolupráce. Zákon o daních z příjmů takovýto postup nestanoví, pouze při spolupráci manželů kratší než jeden rok umožňuje uplatnit na spolupracující osobu maximálně 45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

Při rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osobu není třeba, aby si manželé mezi sebou sepisovali smlouvu, zákon o daních z příjmů takou povinnost nestanoví.

Oprava veřejného osvětlení podnikatelem

Podnikatel fyzická osoba podnikající v oblasti elektroinstalací opravil obci veřejné osvětlení. Výdaje spojené s opravou obci nefakturoval, ale uzavřel s obcí darovací smlouvu a tuto službu obci daroval.

Je možno i tento dar odečíst od základu daně?

V uvedeném případě, kdy jde o bezúplatné plnění v podobě opravy veřejného osvětlení. Účel je splněn a budou-li splněny dvě další zákonné podmínky, odpočet lze uplatnit.

Náklady na pořízení vitaminů a očkování zaměstnanců

Zaměstnavatel přiznává ve vnitřním předpise každému zaměstnanci na kalendářní rok právo na vitaminy a očkování, které pojišťovna nehradí.

Jak má zaměstnavatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Podle § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 zákona do daňových výdajů nelze uznat mimo jiné i nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci ve formě možnosti používat zdravotnická zařízení. Tzn., že zaměstnavatel nemůže náklady na pořízení vitaminů a na očkování zaměstnanců uplatnit do daňových výdajů, a to ani v případě, že právo zaměstnanců plyne z kolektivní smlouvy.

Na straně zaměstnanců je nepeněžní plnění ve formě poskytování vitaminů a očkování od daně osvobozeno při splnění limitu daného § 6 odst. 9 písm. d) zákona.

Pokud by se však zaměstnavatel rozhodl a zaměstnancům poskytl peněžní příspěvek na nákup vitaminů a peněžní příspěvek na očkování, v rozsahu, v jakém právo zaměstnanců na jejich poskytnutí vyplývá z vnitřního předpisu, mohl by příslušné výdaje uplatnit do výdajů daňových v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona. Na straně zaměstnanců by se však v tomto případě jednalo o zdanitelný příjem.

Daňové zvýhodnění

Podnikatel měl daň po slevě podle § 35ba ve výši 4 000 Kč a vyživuje dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti.

Jaké uplatní daňové zvýhodnění?

Poplatník uplatní daňové zvýhodnění formou slevy na dani a daňového bonusu. Sleva na dani bude činit 4 000 Kč, daňový bonus 11 204 Kč. Požádá-li podnikatel o vyplacení daňového bonusu v daňovém přiznání, bude mu příslušným finančním úřadem vyplacen.

Daňový bonus na vyživované děti

Podnikatelka dostala v letošním roce, od úřadu práce dotaci 60 000 Kč na zařízení kosmetického salonu z titulu podpory zaměstnanosti, žádné jiné příjmy neměla. Od příštího roku zahájí vlastní podnikatelskou činnost.

Může si podnikatelka uplatnit daňový bonus na vyživované děti?

Daňový bonus na vyživované děti si podnikatelka uplatnit nemůže, neměla příjem ve výši šestinásobku minimální mzdy s tím, že do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené. Jedná-li se o dotaci od úřadu práce, jde o plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti, tedy o příjem, který je podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona od daňové povinnosti osvobozen. Dále je třeba pamatovat, že poplatnice zahájí podnikatelskou činnost až v příštím roce, tedy příjmy z podnikání podle § 7 zákona bude mít až v příštím roce.

Nárok na uplatnění slevy

Syn studuje vysokou školu s tím, že mu 10. září letošního roku bude 26 let.

Do kdy má otec nárok na uplatnění měsíční slevy na studující dítě u zaměstnavatele?

Slevu na dani může otec naposledy uplatnit v září, protože ke dni 1. září syn nedovršil věk 26 let.

Měsíční sleva dani na dítě

Manžel si osvojil 3leté dítě manželky z prvního manželství.

Může si na toto dítě uplatnit měsíční slevu?

Slevu na dani si může poplatník uplatnit, jde o dítě osvojené.

Pokuta za opožděné tvrzení daně

Zákon stanoví mimo jiné, že daň nebo penále se nepředepíše a neplatí, nepřesáhne-li 200 Kč.

Jak to bude v případě pokuty podle § 38o zákona za opožděné tvrzení daně?

Podle § 250 odst. 3 daňového řádu pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypočtená podle § 250 odst. 1 nebo 2 daňového řádu částku menší než 200 Kč. Vznikne-li např. povinnost uhradit pokutu podle § 250 odst. 1 a 2 daňového řádu ve výši 300 Kč a bude mít nárok na ½, pokutu při splnění zákonných podmínek podle § 250 odst. 7 daňového řádu ve výši 150 Kč, a pokud bude mít současně většinu příjmů z § 6 zákona o daních z příjmů potom podle § 38o zákona o daních z příjmů bude na platebním výměru správce daně požadovat uhradit 15 Kč.

Pokuta za opožděné tvrzení daně snížená podle § 38o zákona o daních z příjmů nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, pokud je výše této snížené pokuty nižší než 200 Kč. Tato skutečnost plyne z § 250 odst. 3 daňového řádu. Ten stanoví, že se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost pokutu uhradit, pokud je výše pokuty nižší než 200 Kč. Ustanovení odstavce 3, na rozdíl od § 38o zákona o daních z příjmů, sice odkazuje na výpočet pokuty podle odstavce 1 a 2, což může při použití striktně jazykového výkladu vést k závěru, že se ustanovení odstavce 3 při aplikaci § 38o zákona o daních z příjmů nepoužije, takový závěr však odporuje logice ustanovení § 250 a smyslu jednotlivých prvků, které modifikují výši pokuty (§ 250 odst. 7 daňového řádu nebo § 38o zákona o daních z příjmů).

Výpočet pokuty podle § 250 daňového řádu se skládá z několika fází. Nejprve je vypočtena výše pokuty podle § 250 odst. 1 nebo 2. Při splnění zákonem stanovených podmínek může být provedena korekce výše pokuty podle § 250 odst. 7 (výše pokuty poloviční) nebo se pokuta snižuje na desetinu podle § 38o zákona o daních z příjmů. Následně se provede test aplikace § 250 odst. 3 daňového řádu, podle kterého povinnost pokutu uhradit nevzniká, dosáhne-li výše pokuty vypočtená podle odstavce 1 nebo 2 částku menší než 200 Kč.

Výše pokuty se primární určuje podle § 250 odst. 1 nebo 2 daňového řádu. Další ustanovení mohou takto vypočtenou výši modifikovat, přičemž v takovém případě se z povahy věci vždy vztahují k výši vypočtené podle odstavce 1 nebo 2, resp. modifikované prostřednictvím dalších zákonných pravidel. Jiný výklad by vedl nejen k závěru, že se § 250 odst. 3 daňového řádu nepoužije, pokud byla výše pokuty stanovená podle § 250 odst. 1 nebo 2 daňového řádu nějakým způsobem modifikována (§ 250 odst. 7 daňového řádu, § 38o zákona o daních z příjmů), ale i k závěru, že není jasné, jak je stanovena výše pokuty, kterou § 38o zákona o daních z příjmů nebo § 250 odst. 7 daňového řádu snižují, jelikož v nich není obsažen odkaz na výpočet pokuty (resp. odkaz na § 250 odst. 1 a 2 daňového řádu).

vypracovala
Ing. Eva Sedláková