Praktická řešení
k odměňování

Podnikající starobní důchodce

Občan, který v roce 2024 odešel do starobního důchodu, nadále pokračuje v doplňkovém penzijním spoření na základě dříve uzavřené smlouvy z roku 2021, kam v roce 2024 zasílá měsíční příspěvek ve výši 3 000 Kč. Současně si založil u ČSOB dlouhodobý investiční produkt, kam zasílá od září 2024 na vybrané podílové fondy pravidelně měsíčně částku 4 000 Kč. Starobní důchodce pokračuje ve svém dřívějším podnikání se zdaněním těchto příjmů dle § 7 ZDP.

Jak má podnikající starobní důchodce správně postupovat?

Za období leden až červen 2024 může občan uplatnit odpočet od základu daně z příjmů ve výši (3 000 Kč – 1 000 Kč) × 6 měsíců = 12 000 Kč. Částka 1 000 Kč je výší měsíčního příspěvku účastníka penzijního spoření, od které náleží nejvyšší státní příspěvek 230 Kč. S účinností od 1. 7. 2024, kdy dochází ke změnám v poskytnutí státního příspěvku na penzijní spoření, nemá účastník, kterému byl přiznán starobní důchod z důchodového pojištění, nárok na poskytnutí tohoto státního příspěvku. Proto si občan za měsíce červenec až prosinec 2024 může uplatnit odpočet od základu daně z příjmů ve výši měsíčního příspěvku na penzijní spoření, tedy 3 000 Kč × 6 měsíců = 18 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že občan dále investuje v rámci DIPu do podílových fondů ČSOB, může si za rok 2024 uplatnit další odpočet od základu daně z příjmů ve výši 4 000 Kč × 4 měsíce = 16 000 Kč. Celkem si může poplatník v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024 uplatnit odpočet od základu daně ve výši 30 000 Kč (příspěvky na penzijní spoření) + 16 000 Kč (investice v rámci DIPu) = 46 000 Kč.

Pokud by občan postupoval i v roce 2025 obdobně jako v roce 2024, činily by jeho příspěvky do doplňkového penzijního spoření 3 000 Kč × 12 měsíců = 36 000 Kč a investice do DIPu 4 000 Kč × 12 měsíců = 48 000 Kč, tedy celkem by činila výše jeho produktu spoření na stáří 84 000 Kč, z níž by mohl uplatnit v daňovém přiznání jako odpočet od základu daně pouze zákonnou výši daňové podpory spoření na stáří 48 000 Kč.

Dva dlouhodobé investiční produkty

Zaměstnanec si hodlá koncem roku 2024 založit dva dlouhodobé investiční produkty. V rámci DIPu založeného u ČSOB hodlá v roce 2025 investovat do vhodně zvolených několika podílových fondů nabízených ČSOB v rámci DIPu průběžně měsíčně částku 2 000 Kč (za kalendářní rok 24 000 Kč). Do druhého DIPU založeného zaměstnancem u Generali Investments přislíbil zaměstnavatel v rámci zaměstnaneckého benefitu přispívat od roku 2025 příspěvkem ve výši 50 000 Kč ročně (pravidelně v prvním měsíci kalendářního čtvrtletí částku 12 500 Kč). Do tohoto druhého DIPU si bude zaměstnanec ještě sám přispívat průběžně měsíčně částku 2 000 Kč (za kalendářní rok 24 000 Kč). Jiné produkty spoření na stáří občan nemá.

Jak mají zaměstnavatel a zaměstnanec správně postupovat?

Občan může mít uzavřeno více DIPů, do kterých může pravidelně měsíčně, čtvrtletně nebo ročně investovat jakoukoliv výši investičních prostředků do nabízených produktů v rámci DIPu jeho poskytovatelem. Daňovou výhodu si však občan uplatní pouze do souhrnné výše příspěvků do všech DIPů 48 000 Kč/rok (toto v našem případě občan splňuje, když za rok 2025 vloží do obou DIPů celkem 2 000 Kč × 12 měsíců + 2 000 Kč × 12 měsíců = 48 000 Kč). Přitom dodržení tzv. pravidla 120+60 se pro daňovou účinnost uplatněného odpočtu od základu daně počítá samostatně pro každý DIP. Zaměstnanec splňuje i podmínku uplatnění osvobození příjmu v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří (v našem případě DIP) v plné výši 50 000 Kč za rok.

vypracoval
Ing. Ivan Macháček

Příspěvek na zapracování od úřadu práce

Zaměstnavatel přijal do pracovního poměru zaměstnance, který byl veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Zaměstnanec nemá však potřebnou kvalifikaci k výkonu práce.

Může zaměstnavatel dostat příspěvek na zapracování od úřadu práce?

Nová výše minimální mzdy od 1. ledna 2025 se projevuje nejen v přímých částkách, které zaměstnanec dostane ve výplatě, ale má odraz v řadě dalších pracovněprávních předpisů. Jedním z nich je příspěvek na zapracování. Tento příspěvek má zabezpečit, aby uchazečům o zaměstnání, kterým úřad práce věnuje zvýšenou péči (§ 33 zákona č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti) byla tato péče věnována i u zaměstnavatelů v počátcích jejich začlenění na trhu práce. Zejména se jedná osoby, které nastupují do pracovního procesu bezprostředně po absolvování školy. Mohou to však být i jiní zaměstnanci, kteří nastupují do pracovněprávního vztahu bez potřebných znalostí a dovedností a zaměstnavatel jim umožní zapracování, případně zaškolení podle § 228 ZP. Přitom i nadále platí povinnost zaměstnavatele, že musí zaučit zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace. Příspěvek se poskytuje jednorázově zpětně na základě dohody mezi úřadem práce a zaměstnavatelem po dobu maximálně tří měsíců. Měsíční příspěvek na jednoho zaměstnance pověřeného zapracováním může činit nejvýše polovinu minimální mzdy, tedy 10 400 Kč. Celková částka může být 31 200 Kč (dříve 28 350 Kč).

Odměna za přesčasy u vedoucích zaměstnanců

Zákoník práce umožňuje v § 114 sjednávat mzdu za předpokládanou práci přesčas určitou paušální částkou.

Jak se postupuje u vedoucích zaměstnanců?

Musí se respektovat právo zaměstnance na dosaženou mzdu a příplatek za dobu práce přesčas. Ustanovení § 114 zákoníku práce umožňuje, aby mzda za práci přesčas mohla být sjednána ve mzdě (tzv. paušalizována) nejvýše v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok. U vedoucích zaměstnanců, kteří jsou uvedeni v § 11 ZP, je tato možnost v celkovém ročním rozsahu přesčasové práce, tedy 416 hodin za kalendářní rok. Tato úprava sleduje záměr, aby bylo možno u vedoucích zaměstnanců ujednáním (v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě, např. v manažerské) zjednodušit postup mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda by byla sjednávána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, aniž by bylo nutno předem jednoznačně vymezovat složku mzdy a kalkulovat její výši s ohledem na povinnost zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance na mzdu za práci přesčas. Právní riziko přesčasové práce u vedoucích zaměstnanců je zeslabeno tím, že paušální příplatky musí být sjednány. Zaměstnavatel sice může při dodržení zákonných podmínek nařídit i vedoucímu práci přesčas, nemůže však mu jednostranně stanovit paušální příplatky.

vypracoval
JUDr. Ladislav Jouza

Mobilní služby

Účetní polovinu z faktury za mobilní služby zaúčtuje do nákladů, výdajů nedaňových a polovinu jako náklady, výdaje daňové, protože to klienti používají i pro osobní potřebu. Otázkou je, jestli by stejným poměrem neměla taky přistupovat k fakturám za nákup mobilu, 1/2 daňová a 1/2 nedaňová; jak je to třeba s pořízením počítače, který používají taky pro soukromé účely – internet, hry, svoje záležitosti atd.

Jaké je správné řešení?

Jestli to účetní dělá přesně takhle „paušálně“ půl na půl, pak bude možná lepší, když se tou šílenou administrativou nebude ani vůbec obtěžovat. Víte proč? Správci daně úplně stačí „ke štěstí“, pokud důvodně zpochybní jen pár uplatněných daňových výdajů, a když se poplatníkovi nepodaří pochybnosti odstranit – což se často nepoštěstí – pak padá pod stůl kompletně jakkoli jinak pečlivě pracně vedená účetní nebo daňová evidence a končí možnost stanovení daně dokazováním. Čímž se ke slovu dostává – stanovení daně tzv. podle pomůcek, které si správce daně obstará již bez pomoci poplatníka, obvykle z údajů u srovnatelné konkurence. A moc s tím nepomůže ani případný soudní přezkum – bude řešit jen formalitu, zda bylo důvodné uplatnění „pomůcek“ a jestli v daném případě nemají „rdousící efekt“, příp. zda nebyly opomenuty esenciální (základní, nutné) výdaje…

Co máte špatně? Samotný princip! Nemůžete od stolu za poplatníka rozhodnout, v jakém rozsahu – pro podnikání versus soukromě – využívá obchodní majetek, potažmo z jaké části šlo o výdaje vynaložené průkazně (!) na dosažení, zajištění či udržení jeho zdanitelných příjmů. Vždyť to máte jasně napsáno hned zkraje zákonné regulace uznatelných výdajů v § 24 odst. 1 ZDP:

-    „Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. …“

A speciálně to raději ještě připomíná § 24 odst. 3 ZDP:

-    „U poplatníků, u nichž zdanění podléhají pouze příjmy z podnikatelské nebo jinak vymezené činnosti, a u veřejně prospěšných poplatníků se jako výdaje (náklady) uznávají pouze výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, které jsou předmětem daně.“

No a pak ještě polopatisticky mezi vyloučenými výdaji najdete v § 25 odst. 1 písm. u) ZDP nedaňové…:

-    „Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména … u) výdaje na osobní potřebu poplatníka; včetně výdajů vynaložených na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení majetku sloužícího k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, který poplatník uvedený v § 2 nezařadí do obchodního majetku podle § 4 odst. 4, …“

Další obdobně směřované ustanovení vyčteme speciálně ohledně daňových odpisů v § 28 odst. 6 ZDP:

-    „Při odpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje poměrná část odpisů….“

Záchranné lano (za správní poplatek 10 000 Kč) poplatníkům hází ZDP jen u takto smíšeného využití nemovitých věcí v § 24b ZDP. Umožňuje požádat správce daně o závazné posouzení poměru výdajů spojených s provozem nemovité věci používané zčásti k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům, které lze uplatnit jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

vypracoval
Ing. Martin Děrgel