Praktická řešení
k odměňování

     Průměrný výdělek pro dohodu o provedení práce

Zaměstnanec bude pracovat v dohodě o provedení práce tři měsíce a odměnu dostane až po uplynutí této doby. Rozhodné období bude 3 měsíce.

Jak má mzdová účetní vypočítat průměrný výdělek?

Při přepočtu průměrného hodinového výdělku na měsíční, je třeba vynásobit průměrný hodinový výdělek tohoto zaměstnance koeficientem 4,348 a podílem počtu hodin vykonaných zaměstnancem v rozhodném období a počtu týdnů v rozhodném období.

Srážky z odměny

Zákoník práce umožňuje, aby byly prováděny i z odměny, kterou zaměstnanec obdrží za práci podle DPČ nebo DPP.

Co může zaměstnavatel srazit z odměny, kterou obdržel zaměstnanec za práci podle DPČ nebo DPP?

Jedná se o:

-    daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti,

-    pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění,

-    zálohu na mzdu nebo plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit pro nesplnění podmínky pro její poskytnutí,

-    nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady nebo jiné nevyúčtované zálohy,

-    náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na níž zaměstnanec ztratil právo nebo na níž mu právo nevzniklo.

Jiné srážky nemůže zaměstnavatel bez dohody se zaměstnancem provádět. Zaměstnavatel si může zajistit splnění své pohledávky vůči zaměstnanci (např. náhrada škody, kterou zaměstnanec způsobil zaměstnavateli), dohodou o srážkách. Přitom není možné, aby se zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem na srážkách, které by realizovaly splnění určité kauce, např. složení peněžních záruk nebo k úhradě smluvních pokut nebo je přijímat jako záruku k přijetí do zaměstnání.

Práce přesčas ve svátek

Zaměstnanec bude pracovat přesčas ve svátek.

Jak má mzdová účetní postupovat v daném případě?

Zaměstnavatel mu poskytne náhradní volno nebo příplatek nejméně ve výši 125 % (25 % za přesčas a 100 % za práci ve svátek).

Minimální odměna v dohodách

Zaměstnanec bude pracovat v dohodě o provedení práce.

V jaké výši musí dostat minimální odměnu?

Zaměstnanec musí dostat v dohodě o provedení práce odměnu za 300 hodin minimálně 37 320 Kč a v dohodě o pracovní činnosti 2 488 Kč za 20 hodin za týden.

vypracoval
JUDr. Ladislav Jouza

Mzda zaměstnance za prosinec vyplacená v únoru

Zaměstnanci byla mzda za prosinec 2024 vyplacena až v únoru 2025.

Může zaměstnavatel provést zaměstnanci za r. 2025 roční zúčtování?

Zaměstnavatel nemůže provést zaměstnanci roční zúčtování za r. 2025, zaměstnanec musí v souladu s § 38g odst. 2 v návaznosti na § 5 odst. 4 zákona podat daňové přiznání, kam příjmy ze závislé činnosti uvede. Citovaný § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů stanoví mimo jiné, že daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je povinen podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 zákona za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch.

Mzda zaměstnance za prosinec vyplacená v lednu

Zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci mzdu za prosinec 2024 v lednu 2025.

Tento příjem se započítává do příjmů r. 2024 nebo r. 2025?

Mzda za prosinec 2024 vyplacená do konce ledna 2025 se započítává do příjmů r. 2024.

Srážky ze mzdy

Podnikatel vedoucí účetnictví srazil ze mzdy zaměstnanců v r. 2024 pojistné ve výši 23 000 Kč a toto pojistné neodvedl příslušné pojišťovně do konce ledna 2025.

Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů a z hlediska účetních předpisů, když pojistné zaplatil až v květnu 2025?

Srazil-li podnikatel vedoucí účetnictví ze mzdy zaměstnanců v r. 2024 pojistné ve výši 23 000 Kč a toto pojistné neodvedl příslušné pojišťovně do 31. ledna 2025, musí výsledek hospodaření za r. 2024 zvýšit o částku 23 000 Kč v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 5 zákona.

Zaplatil-li zaměstnavatel toto pojistné v květnu 2025, základ daně o zaplacenou částku 23 000 Kč sníží podle § 23 odst. 3 písm. b) bod 2 zákona. Uvedený postup není účetním případem, jedná se pouze o úpravu základu daně zaměstnavatele na tiskopisu daňového přiznání.

Příjmy zaměstnance z dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti

Zaměstnanec měl v r. 2024 u téhož zaměstnavatele příjmy z dohod o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně a dále příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 4 800 Kč s tím, že prohlášení k dani nepodepsal.

Jak má mzdová účetní postupovat z hlediska daně z příjmů?

Na straně zaměstnance bez prohlášení k dani s příjmy na základě více smluvních vztahů u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci, to je dohody o provedení práce a též příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, došlo současně ke vzniku jednoho samostatného základu daně pro daň srážkou a jednoho základu pro výpočet zálohy na daň.

Nadlimitní příjmy z dohody o pracovní činnosti se zdaňují zálohou na daň podle § 38h zákona, a to bez slev na dani, protože poplatník nepodepsal prohlášení k dani.

Poplatník může, pokud se tak rozhodne, podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, kam uvede jak příjmy z dohod o provedení práce, tak příjem z dohody o pracovní činnosti a požádá správce daně o vrácení přeplatku na dani.

Úprava základu daně z titulu právního důvodu

Podnikatel fyzická osoba v roce 2023 přijal zálohu 150 000 Kč. Tento příjem zdanil v daňovém přiznání s tím, že uplatnil paušální výdaje. V roce 2025 na základě soudního rozhodnutí musel podnikatel zálohu vrátit i s úroky z prodlení, protože nesplnil smluvní podmínky.

Může si podnikatel ve smyslu § 5 odst. 6 zákona snížit příjmy (základ daně) za rok 2025 o vrácenou částku tj. 150 000 Kč a také o uhrazené úroky z prodlení, když stále uplatňuje paušální výdaje i v roce 2025?

Podle věty první § 5 odst. 6 zákona se o příjem zahrnutý do základu daně (dílčího základu daně) v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, sníží příjmy (výnosy) anebo se zvýší výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidenci poplatníka pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a § 9 zákona o daních z příjmů. V daném případě se jedná o vrácený příjem, jehož vrácení není zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidenci a pro vrácení existuje právní důvod (o povinnosti vrátit příjem rozhodl soud). Podle tohoto ustanovení se sníží příjem z podnikání v roce 2025, protože v tomto roce byla záloha vrácena. Jedná se o zálohu, která byla v roce 2023 zahrnuta do zdanitelných příjmů z podnikání.

Při zahrnutí zálohy do zdanitelných příjmů v roce 2023 byly uplatněny paušální výdaje z příjmů, v nichž byla zahrnuta i přijatá záloha. Z toho důvodu je třeba dále postupovat podle druhé věty § 5 odst. 6 zákona, která stanoví, že obdobným způsobem (tj. obdobný tomu, jak se upravují příjmy dle věty první § 5 odst. 6) se postupuje v případě výdajů (nákladů) uplatněných jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, při nedodržení stanovených podmínek pro jejich uplatnění jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Z tohoto ustanovení lze usuzovat, že je třeba zabývat se i otázkou výdajů uplatněných v roce 2023. Je nepochybné, že k příjmům v roce 2023 (tj. k příjmům včetně přijaté zálohy) byly uplatňovány výdaje procentem z příjmů, a tudíž lze přiřadit poměrnou část výdajů i k přijaté záloze. Z uvedeného tedy plyne, že v roce 2025 bude nutné snížit výdaje vypočtené z příjmů snížených o vrácenou zálohu, ještě o poměrnou část výdajů připadajících na tuto zálohu.

Uvedené plyne i ze skutečnosti, že by daný postup byl nepochybně stejný v případě, kdyby došlo k vrácení zálohy již v roce 2023. Taková záloha by nebyla v příjmech poplatníka a z tohoto důvodu by se i výdajové paušály vypočítaly z nižších příjmů.

Rozdělení příjmů na poplatníka a spolupracující osobu

Podnikatel uplatňuje za r. 2024 výdaje paušálem ve výši 60 %. Má spolupracující manželku, na kterou rozděluje 50 % příjmů a 50 % výdajů. Příjmy bude mít cca 2 600 000 Kč.

Musí podnikatel uplatnit výdaje pouze ve výši 1 200 000 Kč, tzn. ještě před rozdělením příjmů na spolupracující osobu, nebo lze počítat paušální výdaje až z rozdělených příjmů 1 300 000 Kč, které by činily 780 000 Kč na osobu?

Zákon v § 13 stanoví mimo jiné, že příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti mohou být, při splnění zákonem stanovených podmínek, rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby. Jde-li o výdaje paušální 60 % z dosažených příjmů, lze rozdělit pouze výdaje omezené § 7 odst. 7 zákona, tj. ve výši 1 200 000 Kč. V daném případě bude podnikatel na spolupracující osobu rozdělovat celkové příjmy ve výši 2 600 000 Kč a celkové daňové výdaje ve výši 1 200 000 Kč. Částka, o kterou příjmy na straně spolupracující manželky mohou převýšit výdaje, může činit maximálně 540 000 Kč.

Daňová ztráta za zdaňovací období 2024

Za zdaňovací období 2024 vykázal podnikatel vyměřenou daňovou ztrátu 40 000 000 Kč.

Jak podnikatel daňovou ztrátu odečte od základu daně?

Daňovou ztrátu z r. 2024 může podnikatel odečíst od základu daně za r. 2023 a 2022, do celkové výše 30 000 000 Kč, a to dodatečným daňovým přiznáním. Měl-li poplatník za zdaňovací období 2023 a 2022 kladnou daň, kterou již zaplatil, vznikne mu přeplatek. O vrácení vratitelného přeplatku si může poplatník standardně požádat. Zbývající část daňové ztráty ve výši 10 000 000 Kč poté odečte od základu daně v následujících 5 letech, to je nejpozději v r. 2029.

Dva obory podnikání

Poplatník s příjmy ze samostatné činnosti má dva obory podnikání. Z jedné činnosti lze odečítat výdaje 40 % a u druhé 60 % z dosažených příjmů. Příjem z podnikání s výdaji 40 % činí 900 000 Kč a příjem s výdaji 60 % činí 800 000 Kč.

Lze stanovit výdaje k jednotlivým příjmům, nebo se musí vypočítat procentové poměry jednotlivých příjmů a podle nich potom vypočítat výdaje?

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství zveřejněného v pokynu D–59 k § 7 odst. 7 ZDP má-li poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7 zákona, u kterých uplatňuje daňové výdaje rozdílným procentem podle druhu příjmů, musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů v příslušné výši.

Má-li poplatník příjem z podnikání 900 000 Kč, pak 40 % paušální výdaje činí 900 000 × 0,4 = 360 000 Kč, a dále příjem z podnikání 800 000 Kč, pak 60 % paušální výdaje činí 800 000 × 0,6 = 480 000 Kč. Celkové paušální výdaje poté činí 360 000 + 480 000 = 840 000 Kč.

vypracovala
Ing. Eva Sedláková

Úprava platových tarifů a příplatků k platu

V souvislosti se změnami v právní úpravě zaručeného platu došlo i ke změnám v úpravě platových tarifů a některých příplatků k platu.

Jak jsou upraveny platové tarify a příplatky k platu?

Zaměstnanci nepodnikatelských subjektů (zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP) jsou za práci odměňováni platem, nikoli mzdou. Výše platu je ovlivněna zařazením zaměstnance do platové třídy a platového stupně podle jejich pracovní náplně (druhu práce) a získané praxe. Základní postup při zařazování zaměstnanců do platových tarifů se stanoví v § 123 odst. 1 až 3 ZP. Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnější práce, jejíž výkon na něm zaměstnavatel požaduje v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. To se týká i vedoucích zaměstnanců. Podmínky pro použití odchylek (zvláštní platový tarif) jsou uvedeny v nařízení vlády č. 341/­2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

Novela zákoníku práce č. 230/­2024 Sb. upravuje ustanovení § 123 ZP o platových tarifech a tři příplatky k platu – konkrétně § 128 ZP (příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí), § 131 ZP (osobní příplatek) a nový § 133a ZP (příplatek za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví).

V ustanovení § 123 odst. 6 ZP o platových tarifech se mění písm. f) – stupnice platových tarifů. Tato změna je reakcí na zavedení valorizačního mechanismu minimální mzdy a změnu právní úpravy zaručené mzdy. Jejím cílem je zvýšit úroveň ochrany zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců před nepřiměřeně nízkým oceněním práce. Ustanovení upravuje zmocnění vlády pro stanovení stupnic platových tarifů a platových tarifů tak, že se nejnižší přípustná výše platových tarifů pro 1. až 16. platovou třídu stanoví ve výši odpovídající současné výši platových tarifů pro 1. až 16. platovou třídu v 1. platovém stupni stanovených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 341/­2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

V červenci proběhlo připomínkové řízení k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/­2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/­2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Po vypořádání připomínek zůstal rozpor především s Ministerstvem financí, které vyjádřilo nesouhlas s nařízením vlády jako celkem, řada ministerstev pak vznesla požadavek na zajištění finančního pokrytí navrhované valorizace a několik ministerstev dokonce vzneslo další požadavky nad rámec navrhované valorizace platových tarifů. Z toho důvodu zatím není otázka valorizace platových tarifů uzavřena a je předmětem jednání vlády.

Další změnu přinesla novela zákoníku práce do ustanovení § 131 ZP o osobním příplatku. Toto ustanovení se podstatně zjednodušuje a stanoví pouze, že zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen; přitom postupuje v souladu s § 110 odst. 5. Mění se limit možné výše osobního příplatku z 50 na 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, čímž zároveň pozbývá významu ustanovení o vynikajícím, všeobecně uznávaném odborníku, které se navrhuje tímto zrušit. Nově se tedy nebude rozlišovat limit maxima osobního příplatku na obecnou úpravu a úpravu zvláštní spočívající v odlišném systému oceňování vynikajících, všeobecně uznávaných odborníků osobním příplatkem. Významné je především faktické odstranění nynějšího omezení přiznání příplatku až do 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně příslušné platové třídě zařazením zaměstnance nejméně do 10. platové třídy. Jako závazný postup garantující rovnost v odměňování za práci se odkazuje při posuzování podmínek pro přiznávání osobního příplatku nově na § 110 odst. 5 ZP, tak, aby byla pro účely přiznání, změny či odejmutí osobního příplatku správně zohledněna hlediska pracovní výkonnosti zaměstnance podle intenzity a kvality vykonávaných prací, zaměstnancem dosahovaných pracovních výsledků podle jejich množství a kvality a dále pracovních schopností a pracovní způsobilosti zaměstnance.

Ustanovení § 133a ZP o příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí je nově rozčleněno do třech odstavců. Z odstavce 1 vyplývá, že ztížené pracovní prostředí pro poskytování příplatku za práci v tomto prostředí k platu je vymezeno v nařízení vlády, jejíž zmocnění k vydání tohoto nařízení je nově zakotveno v § 117 odst. 1 větě druhé ZP. V tomto smyslu se doplňuje odkaz na toto ustanovení v § 128 odst. 1 ZP.

Zaměstnancům bude příslušet příplatek ve výši 5 % až 15 % měsíční minimální mzdy. V odstavci 2 se stanoví, že zaměstnavatel určí konkrétní výši příplatku v rámci rozpětí podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vlivů. Nakonec podle odstavce 3 bude nově platit, že pro zjednodušení a přehlednost bude rozpětí pro určování příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostřední vyhlašovat Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením.

Příplatek za zvýšenou zátěž zaměstnance ve zdravotnictví, který je odměňován platem, ve zcela novém ustanovení § 133a ZP vychází ze stejných principů a řeší stejnou situaci jako v § 114a ZP u zaměstnanců odměňovaných mzdou.

vypracovala
JUDr. Eva Dandová