Praktická řešení

k odvodům

Den nástupu zaměstnance do zaměstnání

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu od soboty 1. května 2021, přičemž zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v pondělí dne 3. května.

Který den se z pohledu zdravotního pojištění považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání?

V návaznosti na ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance v rámci osmidenní lhůty u jeho zdravotní pojišťovny k datu 1. 5. 2021.

Den skončení pracovního poměru

Ukrajinský zaměstnanec pracoval na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, která skončila dnem 31. 8. 2021. Dne 23. 8. onemocněl a nemoc pokračovala i v měsíci září.

Který den se považuje za den skončení pracovního poměru zaměstnance?

Zaměstnavatel odhlásí zaměstnance dnem skončení pracovního poměru, tedy k datu 31. 8. 2021, současně se vrací průkaz pojištěnce. Počínaje dnem 1. 9. 2021 již nemá tento bývalý ukrajinský zaměstnanec nárok na rozsah hrazených služeb podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

Nemoc zaměstnance

Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy.

Jaké podmínky platí v rámci kalendářního měsíce, když je zaměstnanec nemocný celý měsíc nebo jenom jeho část?

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:

-    vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (kdyby však byla zaměstnanci do takového měsíce zúčtována odměna třeba 5 000 Kč, odvedlo by se z této částky odměny pojistné sazbou 13,5 %),

-    takového zaměstnance vykazuje zaměstnavatel u pracovní smlouvy v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem (nemocná osoba se v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu zaměstnanců) a bez ohledu na nemoc má pojištěnec vyřešený pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá, resp. není ukončeno,

-    nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně vydokladováno (dokladem o pracovní neschopnosti),

-    avšak v případě sjednání některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr musí být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena proto, že příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl 3 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč.

Pokud nemoc zaměstnance trvá po část kalendářního měsíce, postupuje zaměstnavatel při stanovení jeho vyměřovacího základu podle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. ve znění p. p., kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl a musí být při odvodu pojistného dodržena. Takže například v případě nemoci zaměstnance od 17. 5. do 27. 5. 2021 musí činit vyměřovací základ zaměstnance za květen alespoň 9 806,45 Kč za 20 kalendářních dnů výkonu práce v tomto měsíci [(20 : 31) × 15 200]. Činí-li vyměřovací základ zaměstnance v kalendářním měsíci roku 2021 alespoň 15 200 Kč, pak – bez ohledu na délku trvání zaměstnání – není pro zaměstnavatele důležité, jak dlouho nemoc v tomto měsíci trvala.

Přivýdělek studenta

Studenti si (nejen během prázdninových měsíců) přivydělávají za účelem vylepšení své finanční situace.

Je pravda, že když si bude student během prázdnin vydělávat na brigádě, tak za něj stát přestane platit pojistné? A jak je to během studia?

Pokud student bezprostředně pokračuje v dalším studiu, bez jakéhokoliv přerušení, má statut nezaopatřeného dítěte (a nárok na platbu pojistného státem) i v době prázdnin mezi jednotlivými ročníky střední školy a vysoké školy, a to bez ohledu na skutečnost, je-li v té době výdělečně činný.

Případná výdělečná činnost je pro zařazení do kategorie „nezaopatřené dítě“ podstatná, až když už na období po ukončení studia bezprostředně nenavazuje další studium.

Ten, kdo po ukončení střední školy už nebude dál studovat, je systémem zdravotního pojištění „krytý“ do konce školního vyučování školního roku, tj. do 30. 6. příslušného roku, bez ohledu na skutečnost, je-li v té době výdělečně činný. V době školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia je považován za nezaopatřené dítě, pouze když nevykonává po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost ani nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci (výdělečná činnost a nárok na podporu na sebe ani nesmí navazovat tak, že trvají po celý kalendářní měsíc). To se týká jak úspěšných maturantů, resp. absolventů střední školy, tak těch neúspěšných, kdy žák nevykonal v určeném termínu úspěšně maturitní zkoušku, závěrečnou zkoušku nebo absolutorium a byla mu povolena opravná zkouška.

Vysokoškolští absolventi, kteří už dál nestudují, mají statut nezaopatřeného dítěte po celý kalendářní měsíc, v němž řádně ukončili studium na vysoké škole (bez ohledu na skutečnost, jsou-li v té době výdělečně činní), a dále následující jeden kalendářní měsíc, pokud nevykonávají po celý tento měsíc výdělečnou činnost ani nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Jaké podmínky platí pro zařazení do „státní kategorie“ nezaopatřené dítě během studia?

Výjimkou, kdy student nemůže být výdělečně činný, aby neztratil statut nezaopatřeného dítěte a nárok na platbu pojistného státem, je dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na středních školách; v době takového studia nesmí mít ani nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Studenti střední školy v denním studiu jsou ve zdravotním pojištění osobami, za které je plátcem pojistného stát, bez ohledu na případnou výdělečnou činnost.

U studia na vysokých školách žádné omezení obdobného charakteru neplatí – statut nezaopatřeného dítěte má student vysoké školy v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu bez ohledu na formu studia (prezenční, distanční nebo jejich kombinaci) a bez ohledu na to, zda je v době takového studia výdělečně činný.

Odstupné

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p.] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) ZP]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.

Jak se podmínky dané zákoníkem práce promítají do postupů zaměstnavatele ve zdravotním pojištění?

V ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb. je deklarováno, že vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje mj. o odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, kdy u odstupného je tímto předpisem zákoník práce.

Odstupné, na které vznikl nárok při rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. a)–d) ZP, je odstupným nárokovým, nepodléhajícím odvodům pojistného na zdravotní (a také sociální) pojištění. Není přitom rozhodující, zda se jedná pouze o minimální nárokové odstupné, nebo o odstupné zvýšené na základě vnitřního předpisu, kolektivní smlouvy nebo dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Odstupné je poskytováno podle § 67 ZP a toto plnění není od daně osvobozeno. Jelikož je však taxativně vyjmenováno mezi příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, pojistné se neodvádí, třebaže se toto plnění zdaňuje. Podotýkám, že pojistné se z odstupného neplatí pouze tehdy, vznikne-li tento nárok za podmínek stanovených zákoníkem práce.

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci plnění (například podle interního předpisu), které by nazval odstupným, které by však nebylo odstupným, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, pojistné by se v tomto případě platilo.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z organizačních důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru – s ohledem na délku jeho trvání – odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance, což platí i v případě důvodu zdravotního.

Kdyby byl ukončen pracovní poměr a zaměstnanci by bylo poskytnuto odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) ZP (úraz nebo onemocnění nemocí z povolání), nezahrnovala by se celá částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť na odstupné vznikl nárok na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 ZP.

Kdyby však bylo zaměstnanci poskytnuto plnění jako „odstupné“ v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru podle § 52 písmeno e) zákoníku práce (zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejednalo by se v tomto případě o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, a proto by se zahrnulo do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Zdravotní pojištění u studentů doktorského studia starších 26 let

Od 1. ledna 2018 byla zavedena kategorie osob, za které platí pojistné stát, a to osoby studující doktorské studium starší 26 let. Za tyto osoby platí stát pojistné pouze tehdy, pokud nemají příjmy z výdělečné činnosti. Pokud k zaměstnavateli taková osoba nastoupí např. na dohodu o pracovní činnosti a bude mít mzdu nižší než minimální, zaměstnavatel má u této osoby provádět normálně dopočet do minimálního zdravotního pojištění a tento doplatek jí strhávat ze mzdy. V případě, že si taková osoba vydělá na dohodu o pracovní činnosti např. 2 000 Kč za měsíc – žádné pojistné se nestrhává a je za ni stále plátcem pojistného stát.

Je předmětná úvaha správná? Má zaměstnavatel tuto kategorii brát v potaz?

S účinností od 1. ledna 2018 došlo k rozšíření skupiny „státních pojištěnců“. V § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. bylo doplněno písmeno r), podle kterého je od tohoto data stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 písm. a) resp. b) cit. zákona. Za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.

Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistní stát, nesmí tedy být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li zaměstnanci vykonávajícímu pro zaměstnavatele činnost zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP, a rovněž v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá. Ve vazbě na vznik zaměstnání a související účast zaměstnance na zdravotním pojištění u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou v roce 2021 i v roce 2022 rozhodnými částkami „započitatelného příjmu“ hodnoty alespoň 3 500 Kč, resp. více než 10 000 Kč.

K jednotlivým dotazům:

-    pokud k zaměstnavateli nastoupí do zaměstnání osoba splňující výše uvedené podmínky, tak po dobu zaměstnání za ni není plátcem pojistného stát. Zaměstnavatel splní oznamovací povinnost prostřednictvím kódů „P“ a „O“ a odvádí pojistné podle zákona. Skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem, tedy ukončení „státní kategorie“ a opětovný vznik nároku na zařazení do této kategorie, sděluje zdravotní pojišťovně sám pojištěnec;

-    v případě, že příjem na dohodu o pracovní činnosti dosáhne alespoň 3 500 Kč a nedosáhne minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč (případně poměrné části minima podle délky trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci), provádí zaměstnavatel standardně dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima;

-    když příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne v kalendářním měsíci 3 500 Kč, pak zaměstnavatel osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, žádné pojistné neodvádí a nadále za tuto osobu platí pojistné stát.

Je-li zaměstnancem osoba celodenně osobně s řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, pak v takovém případě nehraje u pracovní smlouvy roli částka 3 500 Kč. Pojistné se odvádí z jakékoli výše zúčtovaného příjmu a s odkazem na ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. ve znění p. p., neplatí pro tuto osobu minimální vyměřovací základ, takže vyměřovacím základem bude skutečně dosažená výše příjmu. Splnění podmínek celodenní osobní a řádné péče podle zákona deklaruje zaměstnanec zaměstnavateli čestným prohlášením.

Výpočet výše pojistného

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 27 000 Kč

-    zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné

     0,135 × 27 000 = 3 645 Kč

-    zaměstnanci strhne z platu

     3 645 : 3 = 1 215 Kč

-    zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 645 -1 215 = 2 430 Kč

U kterých zaměstnanců lze využít uvedený postup?

Tento postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 15 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima. Jednou z nesprávných variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

-    vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

-    vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

vypracoval
Ing. Antonín Daněk