Praktická řešení
k odvodům

Vyměřovací základ a částka odpočtu

V reakci na propad v příjmech systému veřejného zdravotního pojištění byl přijat zákon č. 231/­2020 Sb. Tato novela změnila ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb. a zvýšila od 1. června 2020 vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, na částku 11 607 Kč. Toto opatření znamenalo, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč na 1 567 Kč (13,5 % z částky 11 607 Kč). K dalšímu zvýšení této platby došlo k 1. lednu 2021, kdy se platba státu zvýšila o dalších 200 Kč na částku 1 767 Kč (13,5 % z částky 13 088 Kč).

Zvyšuje se platba pojistného státem i k datu 1. 1. 2022?

Nařízením vlády č. 253/­2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2022 z hodnoty 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení na celou korunu nahoru). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč.

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb. To znamená, že odpočet od dosaženého příjmu (od 1. 1. 2022 ve výši 14 570 Kč) je možné uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

-    nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

-    u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity.

Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

Rozhodná částka

U vybraných skupin osob jako zaměstnanců je důležitá hranice příjmu 3 500 Kč, platná v roce 2021.

Zůstává tato hodnota v platnosti i pro rok 2022?

„Rozhodná částka“ 3 500 Kč vychází pro účely zdravotního pojištění z takzvané průměrné mzdy. Nařízením vlády č. 356/­2021 Sb. ze dne 27. 9. 2021 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2020 hodnotu 36 119 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0773. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2022 ve výši 38 911 Kč.

Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb. (ještě ve spojení se Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 436/­2020 Sb.) se částka rozhodného příjmu zvýšila od 1. ledna 2021 na 3 500 Kč a tato hodnota platí i pro rok 2022. Z uvedeného tak plyne, že pokud příjem osob dále vyjmenovaných pod písmeny a) – c) nedosáhne v průběhu roku 2022 alespoň 3 500 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele z titulu takového příjmu ve zdravotním pojištění žádné povinnosti a svůj pojistný vztah si musí dotyčná osoba řešit některou ze zákonných variant.

Činí-li v roce 2022 dosažený příjem alespoň 3 500 Kč, pak povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u:

a)  osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,

b)  členů družstev bez pracovněprávního vztahu k družstvu ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/­1997 Sb.,

c)  dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

Při placení pojistného postupuje zaměstnavatel u těchto tří skupin osob jako zaměstnanců následovně:

1)  Zúčtovaný příjem je nižší než 3 500 Kč

     Osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem, zdravotní pojištění se neplatí, pojištěnec si sám řeší svůj pojistný vztah jiným způsobem.

2)  Zúčtovaný příjem činí alespoň 3 500 Kč a současně je nižší než 16 200 Kč

     V tomto případě musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dbát na skutečnost, zda se na tuto osobu vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, či nikoli.

a)  minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.):

-    zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy i nižšího než 16 200 Kč) bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

-    pojistné se odvede ze skutečné výše příjmu také v případě, kdy je zaměstnanec současně OSVČ a platí v roce 2022 měsíční zálohy nejméně v částce 2 627 Kč, což doloží zaměstnavateli čestným prohlášením,

b)  minimální vyměřovací základ musí být dodržen:

-    při příjmu nižším než minimální mzda a při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc zaměstnavatel zabezpečí od ledna 2022 v příslušném kalendářním měsíci odvod pojistného v částce 2 187 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč),

-    pojistné z rozdílu vyměřovacích základů mezi minimální mzdou 16 200 Kč a zúčtovaným příjmem uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Jedině v případě, kdyby byla výše příjmu nižší než minimální mzda zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až 209 zákoníku práce), přešla by povinnost úhrady celé částky doplatku na zaměstnavatele.

3)  Zúčtovaný příjem dosahuje nejméně 16 200 Kč

     Pojistné se odvádí v souladu se zákonem ve výši 13,5 % ze zúčtovaného příjmu.

     Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení rozhodné částky (k 1. 1. kalendářního roku) činit 4 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda dosáhne alespoň 40 000 Kč.

Zvýšení minimální mzdy

Minimální mzda se dotýká některých skupin zaměstnanců a pojištěnců.

Ve kterých oblastech zdravotního pojištění se projeví zvýšení minimální mzdy?

Zvýšení minimální mzdy na částku 16 200 Kč návazně ovlivňuje ve zdravotním pojištění například:

1.  Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb., provádí zaměstnavatel příslušný dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonem stanoveného minima.

2.  Podmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání

Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1. ledna 2022 částku 8 100 Kč.

3.  Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, částka pojistného vždy činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy.

To znamená, že měsíční platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů představuje od 1. ledna 2022 částku 2 187 Kč, do prosince 2021 činila tato platba 2 052 Kč.

4.  Placení pojistného v případě neplaceného volna a neomluvené absence

S účinností od 1. 1. 2015 byla zrušena ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb. a § 9 odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb. v podobě platné do konce roku 2014. Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se z obecného pohledu již neplatí pojistné z neplaceného volna ani při neomluvené absenci (nenavyšuje se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání vyměřovací základ zaměstnance), avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) povinné minimum ve zdravotním pojištění platí.

Naopak, nemusí-li být minimum u zaměstnance dodrženo (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.), pak se v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence k zákonnému minimu nepřihlíží a vyměřovacím základem je buď dosažený příjem (od data 1. 1. 2022 i nižší než 16 200 Kč), nebo není odvedeno žádné pojistné – například v případě trvání neplaceného volna po celý kalendářní měsíc třeba u poživatele některého z důchodů.

Zvýšení minimální zálohy a minimálního vyměřovacího základu OSVČ

Pokud OSVČ nepatří mezi zákonem vyjmenované výjimky, platí pro ni ustanovení o povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ, a tudíž musí platit alespoň minimální zálohy.

Jak se s účinností od 1. 1. 2022 zvyšuje minimum pro OSVČ?

OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů a platí pro ně ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou povinny platit alespoň minimální zálohy. Tyto zálohy se k 1. 1. vždy zvyšují.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2022 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 38 911 Kč, tj. 19 455,50 Kč. Minimální měsíční výše zálohy OSVČ pro rok 2022 se vypočte jako 13,5 % z částky 19 455,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2022 z dosavadních 2 393 Kč na 2 627 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

-    zálohu za prosinec 2021 ve výši 2 393 Kč zaplatí nejpozději dne 10. 1. 2022 (8. 1. je v sobotu),

-    zálohu za leden 2022 ve výši 2 627 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2022,

a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, určený pro samoplátce.

Od měsíce podání Přehledu za rok 2021 (tedy například od dubna 2022) platí OSVČ nadále zálohu 2 627 Kč i tehdy, pokud podle daňového základu za rok 2021 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 627 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není v roce 2022 (fakticky od roku 2013) omezena, což platí i pro celkovou výši pojistného za tento rok.

Jestliže OSVČ naopak patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3a odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát), pak může záloha činit i méně než 2 627 Kč nebo může mít i nulovou hodnotu, což v roce 2022 platí rovněž v případě povoleného snížení zálohy takové osobě. Popisované postupy vycházejí ze situace, kdy pojištěnec nevykonává svoji samostatnou výdělečnou činnost v režimu paušální daně. Částka 2 627 Kč je v roce 2022 u osob činných v tomto režimu součástí měsíční platby 5 994 Kč.

Nové pojetí OSVČ pro účely zdravotního pojištění

Podnikatelský sektor představuje jednu ze skupin plátců pojistného, proto je specifikace osob samostatně výdělečně činných důležitá pro zdravotní pojištění, tedy i pro naplňování příjmové stránky systému.

Kdo je ve zdravotním pojištění osobou samostatně výdělečně činnou?

Osobami samostatně výdělečně činnými jsou pro zdravotní pojištění určitě osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo koncesní listiny. Do konce roku 2021 byly ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb. například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

S účinnosti od 1. ledna 2022 je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou:

1.  osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle ZDP,

2.  spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle ZDP rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Tato zjednodušená formulace principiálně vychází i nadále ze zásady, že osobou samostatně výdělečně činnou je ve zdravotním pojištění osoba s příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů. Tímto rovněž dochází k odstranění některých výjimek, kdy za osoby samostatně výdělečně činné nebyly považovány například osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů, jejichž příjmy byly podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně.

Občané Slovenské republiky zaměstnáni v ČR

V České republice je zaměstnána spousta občanů Slovenské republiky.

Kdy se občan Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území SR stává jako zaměstnanec účastníkem českého zdravotního pojištění?

Za účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se považují osoby bez trvalého pobytu na území České republiky, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů se zaměstnáním pro účely zdravotního pojištění rozumí výkon činností podle § 5 písm. a) cit. zákona za předpokladu, že zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba účastna zdravotního pojištění v České republice, to znamená, že je z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být uzavřen podle českých, příp. cizích (slovenských) právních předpisů.

Zakládá-li pracovněprávní vztah Slováka bez trvalého pobytu na území České republiky účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, což je jeho právem, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu. Pokud zaměstnaná osoba ukončí zaměstnání, resp. pokud jí zanikne účast na zdravotním pojištění, odebere jí zaměstnavatel průkaz pojištěnce (kromě prokazatelných případů, kdy u takové osoby nadále například trvá jiné zaměstnání) a odevzdá jej příslušné zdravotní pojišťovně, případně může průkaz odevzdat i sama osoba. Pokud zaměstnavatel nemá možnost průkaz odebrat, jelikož osoba průkaz ztratila nebo se k zaměstnavateli vůbec nedostavila, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Odebráním průkazu se zajišťuje ochrana poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů) před jeho zneužitím, kdy zdravotní pojišťovna neuhradí služby za osobu, která není jejím pojištěncem.

Přeplatek pojistného

Ve zdravotním pojištění obecně platí, že přeplatek pojistného se vrací plátci nebo jeho právnímu nástupci za podmínky, že zdravotní pojišťovna vůči příslušnému subjektu neeviduje jiný splatný závazek. Pokud takový závazek existuje, použije se přeplatek pojistného k jeho (úplné či částečné) úhradě. Není jasné, v jaké lhůtě je zdravotní pojišťovna povinna vrátit evidovaný přeplatek na pojistném.

Jaká je promlčecí doba? A může vzniknout přeplatek i na penále?

Přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. U OSVČ se za podání žádosti o vrácení přeplatku vždy považuje i předložení Přehledu, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného za podmínky, že OSVČ nepožádala o použití přeplatku na úhradu záloh na další období.

Do 30. 11. 2011 platilo, že nárok na vrácení přeplatku se promlčel za pět let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl. S účinností od 1. 12. 2011 se tato promlčecí doba prodloužila na deset let. Z této zákonné úpravy vyplývá poměrně dlouhé časové období, v jehož průběhu může plátce požádat o vrácení přeplatku. V souvislosti se žádostí zaměstnavatele o vrácení přeplatku však může zdravotní pojišťovna přeplatek vrátit až po provedené kontrole, kdy si prověrkou mzdových dokladů ověří, zda je požadavek zaměstnavatele na vrácení přeplatku odůvodněný.

Požádá-li plátce o vrácení přeplatku po uplynutí výše uvedené lhůty, nemůže se divit, že zdravotní pojišťovna přeplatek s odvoláním na promlčení nároku nevrátí. V takovém případě je nabíledni, že zdravotní pojišťovna přijde „zadarmo“ k prostředkům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb.

K promlčení nároku na vrácení přeplatku může dojít nejenom u pojistného, ale i u penále. Tento zákonný postup je zakotven v § 19 zákona č. 592/1992 Sb., kde se hovoří o tom, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Přeplatek na penále může vzniknout například tehdy, když plátce žádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a ve vlastním zájmu neprodleně uhradí aktuální výši dlužného pojistného včetně penále. Následně se pak (kontrolní činností) zjistí, že částka penále měla být nižší z důvodu upravené (snížené) pohledávky na pojistném, případně nemělo být předepsáno žádné penále. V předmětné záležitosti podotýkám, že pokud je plátci známa existence přeplatku na penále, může požádat zdravotní pojišťovnu buď o jeho vrácení, nebo o převedení na úhradu pojistného.

Sčítání příjmů

Pro účely stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a dodržení povinného minima při odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem se sčítají příjmy ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. V úvahu se však berou (tedy se sčítají) pouze příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. To znamená, že se vždy počítá s příjmem na základě pracovní smlouvy, a to bez ohledu na jeho výši. Naopak se nepřipočte příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce maximálně 10 000 Kč.

Která další pravidla platí pro sčítání příjmů zaměstnance?

Postupy zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance vycházejí především z těchto zásad:

•    sčítání příjmů se řeší v rámci rozhodného období, kterým je kalendářní měsíc. Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění stanoven u zaměstnanců (zaměstnavatelů) ani u podnikatelské sféry maximální vyměřovací základ;

•    při souběžných příjmech u jednoho zaměstnavatele se každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně – typicky pracovní smlouva a dohoda;

•    od 1. 1. 2015 existuje zákonná opora pro sčítání příjmů z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. U jednoho zaměstnavatele se sčítají buď dohody o pracovní činnosti, nebo dohody o provedení práce, fakticky bez ohledu na výši příjmu – musí se však jednat o stejný typ dohody. Naopak, v rámci kalendářního měsíce nelze pro vznik zaměstnání sečíst u jednoho zaměstnavatele například příjem na dohodu o pracovní činnosti 3 000 Kč s příjmem na dohodu o provedení práce 9 000 Kč;

•    při úhrnu příjmů nižším než minimální vyměřovací základ provádí zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do povinného minima. Tímto povinným minimem je buď:

–   minimální mzda (jako minimální vyměřovací základ zaměstnance) při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc, nebo

–   poměrná – tedy snížená – část minima podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Výše uvedené platí tehdy, pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ. Naopak, pokud pro osobu jako zaměstnance minimum ve zdravotním pojištění neplatí (viz § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – například se jedná o zaměstnance, za kterého je plátcem pojistného stát), je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem, bez ohledu například na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, případné neplacené volno, vykázanou neomluvenou absenci, období nemoci, souběžný příjem z podnikání apod.

vypracoval
Ing. Antonín Daněk