Praktická řešení
k pracovní cestě

Novela vyhlášky č. 467/2022 Sb.

1. dubna 2023 nabyla účinnosti novela vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023. V § 4 písm. d) vyhlášky se částka „6,00 Kč“ nahrazuje částkou „8,20 Kč“.

Jaké je nové znění vyhlášky po novele?

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

§ 1

Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u

a)  jednostopých vozidel a tříkolek 1,40 Kč,

b)  osobních silničních motorových vozidel 5,20 Kč.

Stravné

§ 2

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši

a)  129 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  196 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  307 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

§ 3

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši

a)  129 Kč až 153 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  196 Kč až 236 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  307 Kč až 367 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

§ 4

Průměrná cena pohonných hmot

Výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí

a)  41,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,

b)  45,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,

c)  44,10 Kč za 1 litr motorové nafty,

d)  8,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

2. Vyhláška č. 47/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

3. Vyhláška č. 116/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb.

4. Vyhláška č. 237/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů.

§ 6

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Novela vyhlášky č. 85/2023 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2023.

redakce

Roční jízdenka na vlak

Zaměstnanec má svoji roční jízdenku na vlak. Na služební cestu do Prahy jel vlakem Letovice – Praha a zpět.

Jaká náhrada jízdních výdajů mu bude poskytnuta?

V daném případě, pokud zaměstnanec při své pracovní cestě, pro kterou měl zaměstnavatelem určený, podle § 153 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, jako dopravní prostředek vlak, využil při placení jízdného svoji měsíční jízdenku, nemůže vyúčtovat po skončení pracovní cesty žádný jízdní výdaj, protože není v daném případě schopen splnit stanovenou zákonnou

podmínku. V ustanovení § 157 odst. 1 výše citovaného zákona je totiž přesně stanoveno, že náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší zaměstnanci v prokázané výši. Tuto prokazatelnost fakticky dokládá předložením příslušné jízdenky. Protože v daném případě zaměstnanec nemůže připojit k vyúčtování cestovních náhrad z pracovní cesty příslušnou jízdenku, nepřísluší mu tedy náhrada jízdních výdajů. Roční jízdenka na vlak zaměstnance je totiž určena výhradně pro jeho soukromé účely.

Pravidelné pracoviště

Někteří zaměstnanci mají sjednáno místo výkonu práce celou Olomouc a místo pravidelného pracoviště sjednáno není. Podle § 34a ZP by tedy místem pravidelného pracoviště měla být opět celá Olomouc. V případě, že zaměstnanec vykonává pracovní cestu např. do Prahy a při přejezdu z UP (Křížkovského 8, Olomouc) na nádraží Olomouc použije MHD, je zaměstnavatel oprávněn mu tuto jízdenku proplatit. Dle jednoho výkladu proplatit lze, protože pracovní cesta nezačíná odjezdem vlaku do Prahy, ale odchodem z UP. Druhý výklad je, že na úhradu nárok nemá, protože přejezdem po Olomouci se pohybuje po místě pravidelného pracoviště.

Jaké je řešení dané situace?

Odpověď na předložený dotaz najdeme v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto zákona vyplývá, že náhrady cestovních výdajů přísluší zaměstnancům, když jim vznikají výdaje v souvislosti s výkonem práce při pracovních cestách, na které jsou vysláni zaměstnavatelem, a to v rozsahu a za podmínek stanovených ve výše citovaném zákoně. V daném případě mají zaměstnanci určené jako místo výkonu práce a současně pravidelné pracoviště Olomouc, a to podle § 34a shora citovaného zákoníku práce. Jak je uvedeno v dotazu, počátek pracovní cesty byl zaměstnanci určen zaměstnavatelem odchodem z úřadu a dotaz míří k tomu, zda zaměstnavatel může zaměstnanci při této pracovní cestě proplatit jízdenku za městskou hromadnou dopravu za cestu z úřadu na nádraží, odkud zaměstnanec dále pokračuje (vlakem do Prahy). Zaměstnavatel může zaměstnanci jízdné za cestu na nádraží za městskou hromadnou dopravu proplatit, zaměstnanec však musí toto jízdné prokázat jízdenkou. Toto řešení se opírá o samostatnost předmětné pracovní cesty a souvislost s obsahem § 159 odst. 2 shora citovaného zákona.

vypracovala
JUDr. Marie Salačová

Dopravní nehoda

Při dopravní nehodě byla poplatníkovi způsobena škoda. Pojišťovna mu poskytla náhradu škody s tím, že jde o náhradu za ztrátu na výdělku za 1 měsíc.

O jaký příjem se na straně poplatníka jedná?

Z hlediska daně z příjmů je rozhodující zda jde o pracovní úraz, tj. v daném případě o dopravní nehodu při pracovní cestě zaměstnance. V tomto případě se jedná o příjem podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona. Plátcem daně je poté pojišťovna s tím, že musí z daného příjmu srazit zálohu na daň podle § 38h zákona. V případě, že pojišťovna příslušnou náhradu za ztrátu na výdělku přefakturuje zaměstnavateli, je plátcem daně zaměstnavatel. Pokud nejde o pracovní úraz zaměstnance, jde o příjem podle § 7 na straně podnikatele nebo o příjem podle § 10 zákona, nejedná-li se o podnikatele.

Vypůjčení automobilu na pracovní cesty

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci používá na pracovní cesty automobil, který si vypůjčil od rodičů.

Může podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu? Vzniká mu nepeněžní příjem v podobě majetkového prospěchu z výpůjčky auta od rodičů?

Jedná-li se o majetkový prospěch z titulu výpůjčky automobilu od rodičů, je tento bezúplatný příjem od daně z příjmů osvobozen podle § 4a písm. m) bod 1 zákona. Paušální výdaj na dopravu u vozidla vypůjčeného uplatnit nelze, nejedná se o vozidlo vlastní, ani o vozidlo najaté, tj. není splněna zákonem stanovená podmínka. Při pracovní cestě vozidlem vypůjčeným musí poplatník postupovat v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona. Daňovým výdajem je v daném případě náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

Pracovní cesta zaměstnance

Podnikatel vyslal v lednu 2023 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 170 Kč.

Jaká výše stravného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona nebude částka 153 Kč, tj. limitní částka stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací podle § 176 zákoníku práce. Částka 170 – 153 = 17 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.

vypracovala
Ing. Eva Sedláková