Praktická řešení
k pracovní cestě

Novela vyhlášky č. 467/­2022 Sb.

Dnem 1. července 2023 nabyla účinnosti novela vyhlášky č. 467/­2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023. V § 4 písm. c) vyhlášky se částka „44,10 Kč“ nahrazuje částkou „34,40 Kč“.

Jaké je nové znění vyhlášky po novele č. 191/­2023 Sb.?

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 189 odst. 1 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce:

§ 1

Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u

a)  jednostopých vozidel a tříkolek 1,40 Kč,

b)  osobních silničních motorových vozidel 5,20 Kč.

Stravné

§ 2

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši

a)  129 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  196 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  307 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

§ 3

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši

a)  129 Kč až 153 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)  196 Kč až 236 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c)  307 Kč až 367 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

§ 4

Průměrná cena pohonných hmot

Výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí

a)  41,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů,

b)  45,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 98 oktanů,

c)  34,40 Kč za 1 litr motorové nafty,

d)  8,20 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Vyhláška č. 511/­2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

2. Vyhláška č. 47/­2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/­2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

3. Vyhláška č. 116/­2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/­2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/­2022 Sb.

4. Vyhláška č. 237/­2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/­2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů.

§ 6

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Novela vyhlášky č. 85/­2023 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2023.

Novela vyhlášky č. 191/­2023 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. července 2023.

redakce

Automobil využívan k podnikání a k pracovním cestám

OSVČ má zařazen v obchodním majetku automobil, který využívá výlučně k podnikání. S podnikatelem při jeho podnikání spolupracuje manželka, na kterou podnikatel převádí 50 % příjmů a výdajů dle § 13 ZDP. Manželka v rámci této spolupráce uskutečňuje každý měsíc pracovní cesty s použitím tohoto vozidla.

V jaké výši může podnikatel uplatnit paušální výdaje na dopravu? Budou paušální výdaje na dopravou součástí daňových výdajů podnikatele?

Dle znění § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit při přenechání vozidla k užívání jiné osobě ani po část příslušného kalendářního měsíce. Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se však nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou. Proto v našem případě může podnikatel uplatnit u vozidla paušální výdaj na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně, tedy 60 000 Kč za kalendářní rok. Tyto paušální výdaje na dopravu jsou součástí celkových daňových výdajů podnikatele, které se rozdělují ve výši 50 % na spolupracující manželku.

Automobil používaný k pracovním cestám

Manželé mají zúžené společné jmění manželů. Vlastníkem osobního automobilu je manželka. Manžel používá tento automobil se souhlasem manželky k pracovním cestám v rámci svého podnikání.

Jak mají manželé správně postupovat?

Podnikatel si nemůže uplatnit paušální výdaj na dopravu, protože není vlastníkem vozidla, ani toto vozidlo nemá v nájmu a tím není splněna podmínka pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.

V případě, že by však manžel uzavřel s manželkou smlouvu o nájmu dopravního prostředku podle § 2321 ObčZ, pak podnikatel splňuje podmínku pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu dle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi spojenými osobami ve smyslu znění § 23 odst. 7 ZDP, je nutno nájemné stanovit v obvyklé výši.

vypracoval
Ing. Ivan Macháček

Stravné na zahraniční pracovní cestě

Zaměstnanec (v podnikatelské sféře) byl vyslán na zahraniční pracovní cestu a byl ubytovaný v hotelu, který poskytuje snídaně v rámci balíčku. Na dokladu za ubytování je uvedena pouze položka “Ubytování”. Snídaně zmíněna vůbec není. Při návratu z pracovní cesty opustil zaměstnanec hotel v brzkých ranních hodinách, aby (v souladu s příkazem k pracovní cestě) odjel na letiště a vrátil se domů. Tím pádem nestihl hotelovou snídani, která byla podávána až po jeho odchodu z hotelu.

Je v tomto případě, kdy je snídaně zajištěna v rámci ubytování, ale zaměstnanec ji nekonzumuje, kráceno stravné?

K předloženému problému je třeba uvést, že v daném případě je nutno krátit stravné. Je tomu tak proto, že zaměstnanec je povinen, pokud ví, že bude muset odejít z hotelu, kde je ubytován v den odjezdu v brzkých ranních hodinách a nemůže tedy vyčerpat snídani, se s hotelem večer před odjezdem dohodnout na poskytnutí balíčku (za předmětnou snídani). Zaměstnanec se podle situace uvedené v dotazu na předmětné náhradě s hotelem nedohodl a proto mu stravné musí být kráceno. Zákon v těchto případech předpokládá, jakoby snídaně byla čerpána.

vypracovala
JUDr. Marie Salačová

Výdaje insolvenčního správce na pracovní cesty

Insolvenční správce má v souladu s § 38 zákona č. 182/­2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Zákon o daních z příjmů řeší zdanění příjmů insolvenčního správce, který je fyzickou osobou, v ustanovení § 7, tj. základem daně správce (dílčím základem daně) podle § 7 odst. 3 jsou příjmy snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, přičemž se při zjišťování základu daně použijí ustanovení § 23 až 33 zákona. Žádný z příjmů správce není vyloučen z předmětu daně a není od daně osvobozen. Jedná se především o problematiku proplácení cestovních náhrad, které se přímo vztahují k úkonům činěným v konkursu u konkrétního úpadce.

Jde o zdanitelný příjem insolvenčního správce?

Zdanitelným příjmem insolvenčního správce je přijatá odměna i náhrada hotových výdajů, včetně vyplacených záloh na náhradu hotových výdajů. Při stanovení základu daně pak insolvenční správce může uplatnit daňové výdaje způsobem, v rozsahu a výši stanovené zákonem o dani z příjmů. Jedná-li se o výdaje na pracovní cesty, pak podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona, pokud poplatník neuplatní výdaje na dopravu paušální částkou.

Výdaje spojené s obědem na pracovní cestě

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu, kde mu zaplatil oběd.

Musí zaměstnavatel navíc v tomto případě poskytnout zaměstnanci ještě stravné při pracovní cestě? Může výdaje spojené s obědem i stravným uplatnit jako výdaje daňové?

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o zákonem stanovenou hodnotu. Z hlediska daně z příjmů může zaměstnavatel tyto výdaje uplatnit jako výdaje daňové. Dále bude daňovým výdajem zaměstnavatele i stravné při pracovní cestě, které vyplatí zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce, a to podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů.

vypracovala
Ing. Eva Sedláková