Praktická řešení
k pracovní cestě

Jednodenní pracovní cesta na Slovensku

Zaměstnanec byl vyslán na jednodenní pracovní cestu na Slovensko, přičemž na území ČR strávil 6 hodin, na území SR 6 hodin. Zaměstnanec má nárok na stravné za trvání pracovní cesty v ČR a rovněž na zahraniční stravné.

V jaké výši bude zaměstnanci příslušet stravné?

V uvedeném případě tedy bude zaměstnanci příslušet za dobu trvání pracovní cesty na území ČR (6 hodin) stravné ve výši 140 Kč, pokud tedy není mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednáno nebo zaměstnavatelem určeno stravné vyšší. Doba strávená na území SR je dobou v rozmezí 5 až 12 hodin strávenou mimo území České republiky, za kterou poskytne zaměstnavatel stravné ve třetinové výši sazby zahraničního stravného. Dle vyhlášky č. 341/2023 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2024, je základní sazba stravného pro Slovensko stanovena ve výši 35 EUR. Zaměstnanci tedy bude náležet zahraniční stravné ve výši 1/3 z 35 EUR = 11,50 EUR. V uvedeném případě tedy zaměstnanci náleží stravné ve výši 140 Kč a 11,50 EUR.

Pracovní cesta v zahraničí, netrvající déle než 5 hodin

Zaměstnanec se vrací ze zahraniční pracovní cesty a překročí státní hranice ve 4 hod. ráno a do místa bydliště dorazí v 11 hod. Tato pracovní cesta tedy v zahraničí trvala 4 hodiny a na území ČR 7 hodin.

Vznikne zaměstnanci nárok na zahraniční stravné?

V tomto případě nárok na zahraniční stravné zaměstnanci nevznikne (pracovní cesta v zahraničí netrvala déle než 5 hod.). Zaměstnanci bude příslušet za dobu trvání pracovní cesty na území ČR stravné ve výši 140 Kč.

Nárok na zahraniční stravné

Zaměstnanec překročil státní hranici ze SRN do ČR v 6 hodin ráno a pracovní cestu ukončil stejný den v místě bydliště v 12 hod., tak by činila doba pracovní cesty na území SRN 6 hod. a na území ČR 6 hod.

Vznikne zaměstnanci nárok na zahraniční stravné?

V tomto případě nárok na zahraniční stravné zaměstnanci vznikne, a to nárok na zahraniční stravné 15 EUR (1/3 z částky základní sazby stravného 45 EUR). Zaměstnanci bude příslušet za dobu trvání pracovní cesty na území ČR stravné ve výši 140 Kč.

Nárok jen na zahraniční stravné

Zaměstnanec překročil státní hranici ze SRN do ČR v 3 hodin ráno a pracovní cestu ukončil stejný den v místě bydliště v 6 hod.

Vznikne zaměstnanci nárok na tuzemské a na zahraniční stravné?

Doba pracovní cesty na území SRN by činila 3 hod. a na území ČR 3 hod. V tomto případě nárok na zahraniční stravné zaměstnanci vznikne, a to nárok na zahraniční stravné 15 EUR (1/3 z částky základní sazby stravného 45 EUR), ale nárok na stravné za dobu trvání pracovní cesty na území ČR nevznikne (pracovní cesta netrvala 5 hod.).

vypracovala:

JUDr. Jana Drexlerová

Stravné u zaměstnance v neziskové organizaci

Podnikatel vyslal v lednu 2024 na pracovní cestu zaměstnance, která trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 170 Kč.

Jaká výše stravného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona nebude částka 166 Kč, tj. limitní částka stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací podle § 176 zákoníku práce. Částka 170 – 166 = 4 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona.

Pracovní cesty podnikatele automobilem vypůjčeným od rodičů

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci používá na pracovní cesty automobil, který si vypůjčil od rodičů.

Může podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu? Vzniká mu nepeněžní příjem v podobě majetkového prospěchu z výpůjčky auta od rodičů?

Jedná-li se o majetkový prospěch z titulu výpůjčky automobilu od rodičů, je tento bezúplatný příjem od daně z příjmů osvobozen podle § 4a písm. m) bod 1 zákona. Paušální výdaj na dopravu u vozidla vypůjčeného uplatnit nelze, nejedná se o vozidlo vlastní, ani o vozidlo najaté, tj. není splněna zákonem stanovená podmínka. Při pracovní cestě vozidlem vypůjčeným musí poplatník postupovat v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona. Daňovým výdajem je v daném případě náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

Odborné školení

Zaměstnavatel uhradil pro zaměstnance odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace související s jeho pracovní náplní ve výši 1 680 Kč, včetně oběda.

Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele? Jak se bude postupovat na straně zaměstnance?

Na straně zaměstnance budou částky vynaložené zaměstnavatelem na školení, které je prohlubováním kvalifikace zaměstnance, od daňové povinnosti osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů. Náhrady cestovních výdajů vyplacené zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti se školením, které je z hlediska zákoníku práce výkonem závislé činnosti, nebudou na straně zaměstnance předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona, a to do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací, tj. do výše zákonných maximálních limitů. Obdobně předmětem daně nebude na straně zaměstnance ani hodnota bezplatného stravování na školení, tj. hodnota oběda.

Částky, které jsou na straně zaměstnance od daně osvobozeny nebo nejsou předmětem daně se nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a tedy pojistné se z těchto příjmů neodvádí.

Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zaplacené školení v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů, a to včetně výdajů spojených s obědem zaměstnance. Daňovým výdajem zaměstnavatele bude i mzda zaměstnance, na kterou má zaměstnanec po dobu prohlubování kvalifikace nárok v souladu se zákoníkem práce.

Dále pak budou daňovým výdajem zaměstnavatele výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance, tj. např. vyplacené stravné (zaměstnavatel je oprávněn stravné krátit, protože zaměstnanci uhradil oběd), výdaje spojené s dopravou zaměstnance na místo školení, případně další doložené výdaje zaměstnance v souladu se zákoníkem práce. Výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance jsou na straně zaměstnavatele výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona.

Výpůjčka vozidla na pracovní cesty

Podnikatel používá na pracovní cesty automobil dcery s tím, že dceři nic neplatí.

Může si podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu?

V daném případě jde o výpůjčku vozidla. Paušální výdaj na dopravu u vozidla vypůjčeného uplatnit nelze, nejedná se o vozidlo vlastní, ani o vozidlo najaté, tj. není splněna zákonem stanovená podmínka.

Při pracovní cestě s vozidlem vypůjčeným musí poplatník postupovat v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona. Daňovým výdajem je v daném případě pouze náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

Výše stravného

Podnikatel vyslal v lednu 2024 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 13 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 260 Kč.

Jaká výše stravného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem?

Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem vyplacená částka ve výši 260 Kč podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance. V daném případě částka 260 – 256 = 4 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Výdaje spojené s obědem i stravným

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu, kde mu zaplatil oběd.

Musí zaměstnavatel navíc v tomto případě poskytnout zaměstnanci ještě stravné při pracovní cestě? Může zaměstnavatel výdaje spojené s obědem i stravným uplatnit jako výdaje daňové?

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o zákonem stanovenou hodnotu. Z hlediska daně z příjmů výdaje spojené s obědem zaměstnavatel může uplatnit jako výdaje daňové. Dále bude daňovým výdajem zaměstnavatele i stravné při pracovní cestě, které vyplatí zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce, a to podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů.

vypracovala:
Ing. Eva Sedláková

§ 6 zákona č. 586/1992 Sb.
Citace na straně 93

Příjmy ze závislé činnosti

(1) Příjmy ze závislé činnosti jsou

a) plnění v podobě

1. příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce,

2. funkčního požitku,

b) příjmy za práci

1. člena družstva,

2. společníka společnosti s ručením omezeným,

3. komanditisty komanditní společnosti,

c) odměny

1. člena orgánu právnické osoby,

2. likvidátora,

d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem činnosti, ze které plynou příjmy podle písmen a) až c), bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, nebo od plátce, u kterého poplatník tuto činnost nevykonává.

(2) Poplatník s příjmy ze závislé činnosti je dále označen jako "zaměstnanec", plátce příjmu jako "zaměstnavatel". Zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona se takto vyplácený příjem považuje za příjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3. V případě, že v úhradách zaměstnavatele osobě se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí s výjimkou osoby se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, která má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího...

Odpočet daně z nákupu PHM

Stavební firma načepovala u prodejce PHM benzín do svého (nebo najatého) vozidla za 1 000 Kč bez daně. Obě firmy jsou plátci DPH, takže prodejce paliva musel při jeho dodání – natankování – přiznat DPH na výstupu se sazbou daně 21 %, tedy ke své prodejní ceně 1 000 Kč připočíst povinnou daňovou přirážku 210 Kč.

Může si stavební firma uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupené PHM?

Je sice plátcem – jinak by na odpočet nemohla ani pomyslet – jenže zadarmo a bez práce to mít nebude. Hlavní podmínkou je, že toto přijaté zdanitelné plnění – koupený benzín – použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro uskutečňování „nárokových“ plnění. Tedy zejména pro vlastní zdanitelná plnění, například při svých stavebních zakázkách. Což zřejmě bude nejčastější reálný případ. Toto své tvrzení, ale musí plátce umět prokázat – např. knihou jízd.

Je ale také možné, že jde o stavební firmu OSVČ – pana Pepy – který nakoupil benzín před rodinnou rekreací v Beskydech. Pak tedy – i když jde o plátce DPH – nesplní podmínkou, že přijaté zdanitelné plnění (benzín koupený od pláce) použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti. A proto nebude mít nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupené PHM – ani zčásti – tuto soukromou jízdu neuvádí do „firemní“ knihy jízd.

Uplatnění daňových výdajů za PHM

Firma si pronajala na dva měsíce nákladní automobil, který využívá jen pro své podnikání. Během této doby do vozidla koupila pohonných hmot za 7 000 Kč.

Jaké možnosti má firma při uplatnění daňových výdajů za PHM?

Při uplatnění daňových výdajů za PHM má dvě možnosti:

•    Podle průkazné knihy jízd uplatní jako daňový výdaj: prokázanou výši výdajů za pohonné hmoty 7 000 Kč.

•    Nebo uplatní paušální výdaje na dopravu bez nutnosti knihy jízd a prokazování: 10 000 Kč

     (2 × 5 000 Kč).

V obou případech bude dalším daňovým výdajem zaplacené nájemné za nákladní automobil a poplatky za užívání některých typů silnic (mýtné). Případně také opravy a údržba, k nimž se v nájemní smlouvě zavázala.

Určený a použitý dopravní prostředek

Zaměstnavatel vyslal na tuzemskou pracovní cestu zaměstnance, přičemž mu určil jako dopravní prostředek vlak. Na žádost zaměstnance ale dovolil využít k cestě jeho soukromé osobní auto jezdící na benzín.

Jaký je správný postup v daném případě?

Zaměstnanec předložil při vyúčtování pracovní cesty doklad o nákupu benzínu a údaji z technického průkazu prokázal průměrnou spotřebu auta. Což bylo v daném případě zhola zbytečné… Bez ohledu na souhlas s použitím jiného než určeného dopravního prostředku (vlaku), totiž náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů odpovídající pouze určenému prostředku – vlaku – např. 500 Kč podle ceníku Českých drah či jiného dopravce.

Firemní vozidlo sloužící i pro soukromé potřeby zaměstnance

Firma Stavaři, s.r.o. se zabývá převážně výstavbou rodinných domů a chat. V obchodním majetku má osobní automobil značky Škoda, který využívá pro své běžné pracovní cesty, ale současně je jednatel – pan Petr – oprávněn používat toto vozidlo také pro své soukromé potřeby. Dále si firma dlouhodobě pronajala terénní auto značky Ford, které ji slouží pro pracovní cesty do náročnějšího terénu v souvislosti s výstavbou rekreačních chat v odlehlejších částech podhůří. Rovněž u tohoto vozidla je jedna ze zaměstnankyň – paní Petra – oprávněna využívat jej pro své osobní potřeby, jelikož sama bydlí na samotě v těžce sjízdné části podhorské vesnice.

Jak má s.r.o. postupovat?

Z důvodu částečně soukromého využívání auta značky Škoda firma nijak nemusí poměrově krátit daňovou uznatelnost vypočtených daňových odpisů ani výdaje za jeho opravy a údržbu či pojištění apod. Rovněž u najatého Fordu zůstává plně daňovým výdajem celé sjednané nájemné, samozřejmě v časovém rozlišení.

Naproti tomu u výdajů za pohonné hmoty – u obou vozidel – může s.r.o. daňově uplatnit pouze část odpovídající jejich využití pro firemní účely. Což si vyžádá průkaznou podrobnou evidenci ujetých kilometrů pro firemní versus osobní potřeby. Například pokud bylo v září natankováno do Fordu nafty za 3 000 Kč, a z ujetých 600 km připadá na pracovní cesty 400 km (2/3), pak lze daňově uplatnit za naftu jen 2 000 Kč (2/3 ze 3 000 Kč). Snazší by to bylo při uplatnění tzv. krácených paušálních výdajů na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není třeba vést knihu jízd ani prokazovat výdaje za palivo. Jenže tato možnost padá, protože vůz byl přenechán jiné osobě.

Náhrada výdajů za spotřebovanou naftu

Stavební firmě se porouchal automobil, a tak požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě na staveniště v dubnu 2024 využil svůj osobní automobil, s čímž dotyčný souhlasil. Podle záznamu o jízdě měly pracovní cesty 1 000 km, takže minimální základní náhrada za použití auta zaměstnance je 5,60 Kč/km × 1 000 km = 5 600 Kč.

Jak má s.r.o. správně postupovat v uvedeném případě?

Auto zaměstnance používá motorovou naftu, jejíž cena meziročně klesla. Proto je pro něj výhodnější neprokazovat její aktuální nižší skutečnou pořizovací cenu – aktuálně například 37 Kč za litr – ale raději uplatnit neprokazovanou a vyšší „úřední“ průměrnou cenou dle zmíněné vyhlášky platné pro rok 2024 (která totiž vychází z vyšších cen pohonných hmot v minulém roce 2023) uvádějící cenu nafty 38,70 Kč za litr.

Ve velkém technickém průkazu použitého vozidla jsou uvedeny tři údaje o spotřebě paliva na 100 km: ve městě 6 l, 4 l při rychlosti 90 km/h a 5 l při rychlosti 120 km/h (údaj o kombinované spotřebě podle norem EU není). Z čehož aritmetickým průměrem vypočtená průměrná spotřeba činí (6 + 4 + 5) / 3 = 5 litrů/100 km. Náhrada výdajů za spotřebovanou naftu se tak vypočte = 5 litrů/100 km × 1 000 km × 38,70 Kč/litr = 1 935 Kč.

vypracoval
)Ing. Martin Děrgel