Praktická řešení
k zákoníku práce

Neplacené volno

Zaměstnankyně pracuje v pracovním poměru 40 hodin týdně (5 × 8). V měsíci byl fond pracovní doby 144 hodin. Pracovnice odpracovala 151 hodin, jeden den čerpala neplacené volno z důvodu účasti na svatbě matky.

Náleží ve výplatě příplatek za práci přesčas 7 hodin nebo 15 hodin?

Práci přesčas definuje zákoník práce v § 78 odst. 1 písm. i). Je to práce konaná na příkaz zaměstnavatele nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Obě podmínky musí být splněny současně. Je nutno zdůraznit, že se musí jednat o vykonanou práci. Pracovní doba v den, kdy ji zaměstnanec neodpracoval a obdržel neplacené volno, se nezapočítává, neboť nejde o výkon práce.

Neplacené volno tedy nesnižuje měsíční fond pracovní doby, ale nejedná s e o výkon práce. Příplatek za práci přesčas náleží za 7 hodin, které „převyšují“ její stanovený rozsah a zaměstnankyně fakticky po tuto dobu vykonávala práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu.

vypracoval
JUDr. Ladislav Jouza

Prevence rizik na pracovišti

Zaměstnavatelé mají povinnost vyhodnocovat rizika na pracovišti.

Jakým způsobem mají zaměstnavatelé vyhodnocovat rizika?

V ustanovení § 102 odst. 3 ZP je uložena zaměstnavateli povinnost vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů a přijímání opatření k jejich odstranění. To je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, který se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Proto se výslovně ukládá zákonodárce povinnosti zaměstnavateli jak při vyhledávání rizik a zjišťování jejich příčin a zdrojů (tedy příčin a zdrojů pracovních úrazů a nemocí z povolání), tak při přijímání opatření k jejich odstranění. I tato ustanovení jsou implementací směrnice Rady 89/391/EHS, konkrétně jejího článku 6 odstavců 1 a 2. Návod, jak by měl zaměstnavatel postupovat při hodnocení a řízení rizik je rozpracován v § 102 odst. 3 ZP. Každý zaměstnavatel si musí sám zjistit všechny předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se vztahují k činnostem u něj vykonávaným a na jejich základě si musí sám stanovit metodu hodnocení a řízení rizik.

Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení BOZP zaměstnanců bylo minimalizováno. Zákon přímo neukládá zaměstnavateli, jakým způsobem má vyhodnocování rizik provádět. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jakou formu zvolí. To vše závisí mimo jiné i na velikosti zaměstnavatele, rizikovosti jeho pracovních činností a také na jeho potřebách. V každém případě je však třeba i tuto povinnost zaměstnavatele chápat jako pracovněprávní povinnost, za jejíž porušení může být příslušnými kontrolními orgány uložena sankce. Je proto třeba, aby si zaměstnavatelé všechny tyto souvislosti uvědomili a aby tak sami sebe chránili před možnými následky plynoucími z nedodržení pracovněprávních předpisů.

Ustanovení zákoníku práce o prevenci rizik a postupech, které musí zaměstnavatel zajišťovat v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je právním základem a východiskem pro plnění dalších požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy podle zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

Práce se zobrazovacími jednotkami

Většina zaměstnanců firmy pracuje se zobrazovacími jednotkami.

Které předpisy upravují požadavky na BOZP při práci s počítači?

Tato problematika není upravena v zákoně o BOZP, byť zajisté spadá mezi požadavky na pracoviště a pracovní prostředí, ale je samostatně upravena v ustanovení § 50 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. V tomto ustanovení se stanoví postup při hodnocení rizika na zařízeních se zobrazovacími jednotkami a opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při práci na zařízeních se zobrazovacími jednotkami a definují se požadavky na zařízení a podmínky pracovišť se zobrazovacími jednotkami.

Toto ustanovení transponuje směrnici rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami. Tato směrnici je tak transponována z převážné části do našeho právního řádu. Jediné co není do tohoto nařízení vlády ani do ostatních právních předpisů převzato, je povinnost zaměstnavatele vysílat zaměstnance pracující se zobrazujícími jednotkami na pravidelné lékařské prohlídky (obdobně jako je tomu u noční práce) ve smyslu článku 9 směrnice.

Rozdíl mezi pojmy „pracoviště“ a „pracovní prostředí“

Definice pojmu „pracoviště“ a „pracovní prostředí“ ustanovení § 2 zákona o BOZP neobsahuje.

Kde je obsažena definice pojmu „pracoviště“ a „pracovní prostředí“? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Je třeba si pomoci výkladem, podle kterého pod pojmem pracoviště rozumíme místo výkonu práce a pod pojmem pracovní prostředí chápat prostředí, které obklopuje zaměstnance v pracovním procesu. Pracovní prostředí je jednou ze součástí životního prostředí. Zaměstnanec a jeho pracovní prostředí tvoří dialektický celek, navzájem na sebe působí a ovlivňují se. Ztížené nebo škodlivé pracovní prostředí bývá orgány hygienické služby vyhlašováno za rizikové pracoviště. Pracovní podmínky jsou souhrnem povinností uložených právními předpisy, které mají zamezit škodlivému působení pracovního prostředí na zdraví zaměstnanců, usměrňovat způsob práce podle fyziologických zásad a zabezpečit vytváření optimálních podmínek pro zlepšování pracovního prostředí. Úroveň pracovních podmínek je závislá na stavu materiálně technických podmínek výroby (stavu objektů, výrobního zařízení, prostorových podmínkách, vybavení pracovišť), dále na zdravotně hygienických podmínkách (používaných technologiích, používaných pracovních postupech, hermetizaci škodlivin, funkci odsávacích zařízení, osvětlení, mikroklimatických podmínkách, hladině hluku, záření, vibrací, fyziologické a neuropsychické zátěži a úrovni hygienických zařízení). Úroveň pracovních podmínek ovlivňují i sociální vztahy (vztahy mezi vedoucími a podřízenými, délka pracovní doby a její rozvržení, vymezení doby práce v nebezpečném a rizikovém prostředí, úroveň dodržování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vedoucími zaměstnanci, vybavení a péče o osobní ochranné pracovní pomůcky apod.).

Osvětlení pracoviště

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla osvětlena.

Jaké jsou požadavky na osvětlení pracoviště?

Zákon o BOZP pouze v ustanovení § 2 stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem. To však často v praxi není možné, a proto předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci obsahují i další speciální požadavky na osvětlení pracovišť.

Jedná se především o ustanovení § 45 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, které ukládá zaměstnavateli povinnost, aby k osvětlení pracoviště včetně spojovacích cest bylo použito denní, umělé nebo sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví. Také se stanoví, že konstrukce a uspořádání pracovišť se řeší tak, aby bylo zajištěno denní osvětlení a byla omezována tepelná zátěž zaměstnanců slunečním zářením. Osvětlení nesmí být příčinou oslnění zaměstnanců při práci.

Ustanovení § 45 citovaného nařízení vlády pracuje s pojmem „normová hodnota“, kterým se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého osvětlení obsažená v příslušné české technické normě upravující hodnoty denního, sdruženého a umělého osvětlení Normovým požadavkem se rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. (pro osvětlení pracoviště se jedná o ČSN 36 0450 – světlo a osvětlení: osvětlení pracovišť a ČSN 36 0451 – umělé osvětlení průmyslových prostorů). Norma stanoví požadavky na osvětlení pro vnitřní pracoviště z hlediska zrakové pohody a zrakového výkonu osob s normálním nebo korigovaným zrakem. Uvedeny jsou všechny běžné zrakové úkoly, včetně práce na zobrazovacích jednotkách (DSE, zařízení displeje). Zároveň norma stanoví požadavky na řešení osvětlení pro většinu vnitřních pracovišť a přilehlých prostorů z hlediska kvantity a kvality osvětlení. K tomu jsou doplněna doporučení pro správnou osvětlovací praxi včetně zohlednění vizuálních i nevizuálních (neobrazových) potřeb z hlediska osvětlení.

Požadavky na bezpečný provoz a používání strojů

Zaměstnanci firmy pracují se stroji.

Co je obsahovou náplní nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí?

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí má pro praxi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zásadní význam. Je sice zpracováno velice obecně, nicméně tak, aby upravovalo pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel si samozřejmě může stanovit požadavky další.

Pro praxi jsou nedůležitější § 3 a 4, kde se zejména stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením. Jde zejména o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná hranice pro splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení však určuje nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování, bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich opravách a údržbě. Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních zařízení ochranným zařízením.

Dále se v přílohách k nařízení vlády stanoví zvláštní bezpečnostní požadavky na některá zařízení, např. na pojízdná pracovní zařízení (přeprava zaměstnanců, riziko převrácení, vybavení zařízení, ovládání apod.), na pracovní zařízení pro zdvihání břemen (stabilita, zdvihání osob apod.) a na některá další pracovní zařízení včetně skladovacích zařízení sypkých hmot.

Důležité je, že se stanoví i bližší požadavky na řádné vybavení a vedení provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních zařízení, včetně vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu.

Vzhled a provedení bezpečnostních značek

Zaměstnavatel má povinnost umístit na svém pracovišti bezpečnostní značky.

Jaké jsou požadavky na vzhled a provedení značek?

Ohledně bezpečnostních značek stanoví zákon o BOZP pouze obecně, že na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance.

Další požadavky na vzhled, piktogramy a barevné provedení značek jsou obsaženy v nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů (v r. 2017 nahradilo nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů).

Podrobnosti jsou opět uvedeny v příloze k nařízení vlády, a to včetně vyobrazení značek a užitých barev. V příloze k tomuto nařízení je uveden vzhled značek, kódy zvukových signálů, signály dávané rukou a hlasové signály; barva značek a světelných signálů musí odpovídat tabulce barev a jejich významu. Bezpečnostní značky, jejichž vyobrazení a význam odpovídá požadavkům české technické normy na registrované bezpečnostní značky (ČSN EN ISO 7010 Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Registrované bezpečnostní značky), lze používat jako bezpečnostní značky podle tohoto nařízení vlády, i když nejsou v příloze k tomuto nařízení vlády vyobrazeny.

Pokud jsou značky zhotoveny z fotoluminiscenčních materiálů, neumožňuje technologie zpracování standardní provedení značky. Z toho důvodu se stanoví zvláštní vzhled této značky, jestliže její piktogram značí šipku. Značky označující komunikace se rozlišují podle toho, jde-li o vnitřní pracovní prostory objektů nebo venkovní komunikace.

V § 4 nařízení vlády se stanoví specifické požadavky na vzhled a umístění bezpečnostních značek umístěných na nádobách pro skladování nebezpečných chemických látek a části potrubního vedení. Nádoby používané jen krátkodobě, nebo v případech, kdy se obsah často mění, není nutné označovat bezpečnostními značkami, ovšem pouze za předpokladu, že jsou přijata jiná odpovídající bezpečnostní opatření, což vyplývá z obecného požadavku na vyhodnocování rizik zaměstnavatelem ve smyslu § 102 ZP. Sklady nebezpečných chemických látek nebo přípravků se označují značkami výstrahy pro obecné nebezpečí.

vypracovala
JUDr. Eva Dandová

§ 102 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

(3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.

(4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci.

(5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí

a) omezování vzniku rizik,

b) odstraňování rizik u zdroje jejich...