Praktická řešení

Dvoudenní pracovní cesta

Zaměstnanec vyjel na pracovní cestu v 7.00 hod. a ukončil ji druhý den v 16.00 hod.
Přísluší zaměstnanci při poskytování minimální výše stravného podle zákoníku práce a vyhlášky MPSV platné pro rok 2012 stravné:

V případě pracovní cesty spadající do dvou kalendářních dnů se podle § 163 odst. 4; zákoníku práce upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Zaměstnanci přísluší buď stravné počítané za každý kalendářní den této cesty samostatně, anebo stravné počítané za celkovou dobu trvání pracovní cesty (doba se neposuzuje za kalendářní dny odděleně). V uvedeném případě je pro zaměstnance výhodnější varianta stravného za každý den samostatně, protože mu tak např. při použití minimálních částek stravného přísluší 96 Kč za první den a 96 Kč za druhý den, tj. celkem nejméně 192 Kč. Při neodděleném posuzování doby trvání pracovní cesty by mu za celkovou dobu jejího trvání 17 hod. + 16 hod. = 33 hod., podle § 163 odst. 1 písm. c) ZDP za více než 18 hod. příslušelo jen 151 Kč. Neoddělený způsob výpočtu neznamená, že se počítá prvních 24 hodin a zbytek doby trvání pracovní cesty zvlášť anebo prvních více než 18 hodin (nejvyšší pásmo podle § 163 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a zbytek doby trvání pracovní cesty zvlášť, ale že se počítá celá doba trvání této dvoudenní pracovní cesty jako celek, což je v uvedeném případě 33 hodin.

Výše stravného

Zaměstnankyně pracuje v organizaci, která poskytuje stravné v maximální výši rozpětí stravného, tj. 76 Kč – 116 Kč – 181 Kč. Byla na dvoudenní tuzemské pracovní cestě, přičemž 1. den začala cesta v 6.30 hod. a 2. den byla ukončena v 19.50 hod. Chtěla využít ustanovení § 163 odst. 4 zákoníku práce, a jelikož pracovní cesta celkem trvala 37 hod. a 20 min., tj. více než 2 × 18 hod., vyúčtovala si stravné 2 × 181 Kč, tj. 362 Kč. Zaměstnavatel zaměstnankyni stravné neproplatil s tím, že má nárok nejvýše na stravné 116 + 181 = 297 Kč.
V jaké výši přísluší zaměstnankyni stravné?
Skutečně zaměstnankyni přísluší stravné ve výši 297 Kč, tj. stravné počítané za každý kalendářní den uvedené pracovní cesty samostatně. Při použití druhého způsobu uvedeného v § 163 odst. 4 zákoníku práce, tj. při neodděleném posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni z celkové doby jejího trvání, by stravné za 37 hod. 20 min., tj. za více než 18 hod., činilo jen 181 Kč, nikoliv 2 × 181 Kč.

Přerušení pracovní cesty

Zaměstnanec byl na pracovní cestě od pondělí, kdy vykonal práci, pro kterou byl do určeného místa na pracovní cestu vyslán. Před pracovní cestou mu bylo povoleno přerušení pracovní cesty ze soukromých důvodů po vykonání práce v pondělí až do čtvrtečního rána, kdy opět vykonal nařízenou práci, po jejímž ukončení odjel zpět a ještě tento den pracovní cestu ukončil.
Použije se pro určení výše stravného za pondělí a čtvrtek ustanovení § 163 odst. 4 zákoníku práce?
Ustanovení § 163 odst. 4 zákoníku práce se použije při tuzemské pracovní cestě spadající do dvou kalendářních dnů. V uvedeném případě jde o pracovní cestu, i když ze soukromých důvodů zaměstnance přerušenou, trvající čtyři dny. Proto se uvedené ustanovení v tomto případě nepoužije a stravné se stanoví samostatně za pondělí a samostatně za čtvrtek. To, že zaměstnanci přísluší stravné pouze za dva dny, na to nemá žádný vliv, neboť celá pracovní cesta spadala do více než dvou kalendářních dnů a byla jen přerušena.
Zcela jiná situace by nastala v případě, že by v uvedeném ustanovení bylo např. uvedeno, že jde o stravné poskytované pouze za dva dny trvání pracovní cesty. To však v ustanovení § 163 odst. 4 zákoníku práce uvedeno není.

Stravné a kurzy u dvou zahraničních cest v jednom dni

Zaměstnanec byl vyslán na dvě zahraniční pracovní cesty služebním vozidlem (PHM byly hrazeny firemní platební kartou a jízdní výdaje tak zaměstnanci nevznikly), z nichž první do Rakouska začala dne 11. 7. a byla ukončena dne 12. 7. dopoledne a druhá do Slovenské republiky začala dne 12. 7. odpoledne a byla ukončena dne 13.7. Na žádnou z těchto cest nebyla zaměstnanci poskytnuta záloha na cestovní náhrady. Při první pracovní cestě vznikl zaměstnanci kromě stravného nárok na náhradu nutných vedlejších výdajů, a to při první cestě 6,0 EUR a při druhé pracovní cestě 8,0 EUR. U obou zahraničních pracovních cest vzniká zaměstnanci také dne 12. 7. právo na zahraniční stravné.
Jaké kurzy budou použity pro výpočet výše doplatku, když se v uvedeném případě zahraniční stravné za den 12. 7. stanoví podle doby strávené v zahraničí při obou cestách celkem a když kurz devizového trhu byl ČNB dne 11. 7. stanoven na 25,400 Kč/EUR a dne 12. 7. na 25,440 Kč/EUR?
Při vyúčtování cestovních náhrad se podle § 184 zákoníku práce při neposkytnutí zálohy použijí k přepočtům měn kurzy devizového trhu vyhlášené ČNB a platné v den nástupu na zahraniční pracovní cestu, tzn. u první zahraniční pracovní cesty kurz ČNB platný pro den 11. 7. a při druhé zahraniční pracovní cestě kurz ČNB platný pro den 12. 7. Tyto kurzy jsou stanovovány ČNB ve 14.15 hod. (na www.cnb.cz uveřejněny zpravidla po 14.30 hod.).
Postup při vyúčtování a stanovení výše doplatku v Kč je dále uveden na třech základních různých situacích. Velmi důležité je to, že při vyúčtování cestovních náhrad (tj. při zjišťování výše náhrad, které zaměstnanci přísluší) musí být za každou zahraniční pracovní cestu, k přepočtu měn použit jiný kurz.

Náhrady cestovních výdajů za uvedené zahraniční pracovní cesty:

Náhrady cestovních výdajů za uvedené zahraniční pracovní cesty:

V uvedeném případě by tedy bylo vhodnější, aby zaměstnavatel počkal s vypořádáním první zahraniční pracovní cesty až po uskutečnění druhé zahraniční pracovní cesty, přičemž zahraniční stravné za 12. 7. by neuvedl ve vyúčtování první zahraniční pracovní cesty, ale až ve vyúčtování druhé zahraniční pracovní cesty. Zaměstnanci by tak za první zahraniční pracovní cestu poskytl doplatek ve výši 153 Kč a za druhou zahraniční pracovní cestu doplatek 967 Kč. Mohl by tak samozřejmě učinit i jedním výdajovým pokladním dokladem na částku 1 120 Kč (153+ 967 = 1 120).

Náhrady cestovních výdajů za uvedené zahraniční pracovní cesty:

Doplatek za první zahraniční pracovní cestu tak měl činit pouze 6 EUR x 25,400 = 152,40 Kč, tj. po zaokrouhlení 153 Kč a o rozdíl 534 – 153 = 381 Kč tedy musí být snížen doplatek za druhou zahraniční pracovní cestu. Nelze postupovat tak, že od 20 EUR, které zaměstnanci přísluší za den 12. 7. za obě cesty, se odečte 15 EUR uvedených ve vyúčtování za první pracovní cestu. Důvodem je to, že při stanovení doplatku v české měně za první pracovní cestu byl u první zahraniční pracovní cesty použit, a to zcela správně, jiný kurz, než je k přepočtu měn nutno použít u druhé zahraniční pracovní cesty.
Doplatek za druhou zahraniční pracovní cestu tak činí 1 222 – 381 = 841 Kč.
Také v tomto případě by bylo vhodnější, aby zaměstnavatel provedl vyúčtování a vypořádání první zahraniční pracovní cesty až po uskutečnění druhé zahraniční pracovní cesty, přičemž zahraniční stravné za 12. 7. by nebylo součástí vyúčtování první zahraniční pracovní cesty, ale zahrnuto až do vyúčtování druhé zahraniční pracovní cesty. Zaměstnanci by pak za první zahraniční pracovní cestu poskytl doplatek ve výši 153 Kč a za druhou zahraniční pracovní cestu doplatek 1 222 Kč. Možných postupů je v uvedených a podobných případech samozřejmě více. Vždy je ale nutno dát pozor na použití správných kurzů pro přepočet měn. Prakticky ale záleží na tom, ke které zahraniční pracovní cestě zaměstnavatel přiřadí zahraniční stravné za daný kalendářní den. Připomínám, že na rozdíl od tuzemského stravného, které zaměstnanci v zásadě přísluší za každou pracovní cestu a každý kalendářní den samostatně, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné za celkovou dobu strávenou (i při více pracovních cestách) v daném kalendářním dni v zahraničí.

Vypracoval:
Ing. Karel Janoušek

Knihy lze objednat na www.i-poradce.cz,e-mailem: abo@i-poradce.cz, telefonicky 732 708 627, 732 479 069
faxem: 558 731 128, Po. – Pát. 9.00-15.00