Právní ochrana mladistvých a dětí
při práci

Zaměstnavatelům je uložena povinnost vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých. Zaměstnavatelé jim mohou ukládat pouze takové práce, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a musí jim při práci poskytovat zvýšenou péči.

ZÁKAZY PRACÍ PRO MLADISTVÉ - Vyhláška č. 180/2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, stanoví zákazy prací pro mladistvé zaměstnance. Jedná se např. o práce spojené s ruční manipulací s břemenem, jehož hmotnost ručně při občasné manipulaci překračuje u chlapců 20 kg nebo při časté manipulaci 15 kg, u dívek pak při občasné manipulaci 15 kg nebo při časté manipulaci 10 kg. Při práci vsedě nesmí chlapci zvedat a přenášet břemena o hmotnosti vyšší než 4,5 kg a dívky o hmotnosti vyšší než 2,5 kg nebo se zdroji ionizujícího záření, spojené s expozicí chemickým látkám nebo chemickým směsím, s expozicí prachu tvrdých dřev s karcinogenními účinky, při výrobě cytostatik apod.

Monotonní práce a přestávky

Rovněž jsou jim zakázány práce vykonávané ve vnuceném pracovním tempu (viz nařízení vlády č. 361/2007 Sb., o ochraně zdraví při práci). Rozumí se tím práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanizmu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance. Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu nebo práce úkolová, při které se vyskytuje nízký počet úkolů a jejich malá proměnlivost. K omezení nepříznivého vlivu monotónních prací a činností ve vnuceném pracovním tempu na zdraví zaměstnanců musí zaměstnavatel poskytnout bezpečnostní přestávky v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Zákaz prací mladistvým zaměstnancům se nevztahuje na práce při nichž se připravují na povolání, pokud jsou vykonávány pod soustavným odborným dozorem a organizací práce nebo jinými opatřeními je zajištěna dostatečná ochrana jejich zdraví. Důkazem zvýšené péče o zdraví mládeže je i ustanovení § 244 až 247 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále ZP) o zákazu zaměstnávat mladistvé některými pracemi.

Bez práce přesčas

Při posuzování práce přesčas je třeba vycházet z toho, jaká týdenní pracovní doba je pro mladistvé v konkrétním případě stanovena, a z harmonogramu směn. Co je nad to, je práce přesčas. Protože pracovní doba může být také rozvržena pro určité období odchylně, to je nikoli rovnoměrně na jednotlivé týdny, vyplývá z toho, že to nemusí být v každém týdnu vždy stejná hodina, která je přesčasová.

Práci mladistvého není tedy možné posuzovat jako přesčasovou, pokud není zřejmé, že pracovní doba, po kterou smějí mladiství podle rozvržení pracovní doby pracovat, byla překročena. Pracovní doba je stanovena nejvýše na 40 hodin týdně. Délka směny nesmí přesáhnout 8 hodin. Prací přesčas není například napracování pracovního volna poskytnutého mladistvému na jeho žádost, jakož i napracování pracovní doby, která musela odpadnout pro nepříznivé povětrnostní vlivy (zejména ve stavebnictví nebo v zemědělství).

ZP v § 78 odst. 1 písm. i) stanoví, že prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující jejich stanovenou týdenní pracovní dobu. U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Zákaz práce v noci

je absolutní pro mladistvé do 16 let. Mladiství starší než 16 let mohou výjimečně konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to potřebné pro jejich výchovu k povolání a za dohledu zaměstnance staršího 18 let. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu. Znamená to, že ji nemohou vykonávat nejen děvčata, ale ani chlapci. Samozřejmě, že to na pracovištích přináší určité organizační obtíže, ale nelze v tomto směru porušovat zákon. Zákaz noční práce se samozřejmě vztahuje i na krátkodobé pracující mladistvé (tzv. brigádníky), kteří v této formě pracovní činnosti pracují zejména o školních prázdninách. Výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.

Mladistvým jsou dále výslovně zakázány:

-    práce pod zemí – při těžbě nerostů a ražení tunelů a štol,

-    práce, které jsou pro ně se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví.

Odměňování mladistvých

Zaměstnavatel nesmí používat takový způsob odměňování prací (například práce v úkolu), při kterých jsou mladiství zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu, jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti mladistvých zaměstnanců a bezpečnosti a zdraví ostatních osob. Zaměstnavatel dále nesmí zaměstnávat mladistvé pracemi, o kterých lékař rozhodne, že by mohly ohrozit jejich zdraví a vývoj. V takovém případě mladistvý nesmí vykonávat práci v rozsahu, v jakém lékařský posudek u této práce vymezí ohrožení jeho zdraví. Zaměstnavatel je povinen do té doby, než mladistvý bude moci tyto práce konat, poskytnout mu jinou přiměřenou práci odpovídající pokud možno jeho kvalifikaci.

Lékařské vyšetření

Před vznikem pracovního poměru a před převedením na jinou práci musí zaměstnavatel zajistit na své náklady vyšetření mladistvého, aby se zjistilo, zda je ze zdravotních důvodů schopen vykonávat práci.

Vstupní prohlídka podle zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách je u mladistvých povinnou. Provádí se pro zjištění, zda osoba ucházející se o zaměstnání je zdravotně způsobilá vykonávat zvolenou práci. Vyžaduje se též před převedením zaměstnance na jinou práci, která bude vykonávána za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena jeho zdravotní způsobilost. Problémy se vyskytovaly při řešení otázek, zda je vstupní prohlídka povinná i při uzavírání dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Zaměstnavatel zajistí vstupní lékařskou prohlídku i v těchto případech, a mladistvý zaměstnanec je povinen ji absolvovat. Ostatní zaměstnanci jsou povinni se jí podrobit, jestliže by měla být budoucí práce podle zákona o ochraně veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb.) prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

DĚTI NEMOHOU PRACOVAT - V souvislosti se zaměstnáváním mladistvých se v praxi objevují problémy, zda mohou pracovat děti ve věku do 15 let. Je známou skutečností, že práce dětí je celosvětovým problémem. Není žádným tajemstvím, že i v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod.

Pracovněprávní předpisy však neumožňují, aby osoby ve věku do 15 let uzavřely pracovněprávní vztah. Jde tedy o „práci“ podle občanskoprávní smlouvy, kterou není mladý člověk chráněn (např. pro případ náhrady škody v důsledku pracovního úrazu) a nevznikají mu pracovněprávní nároky (např. pracovní volno při překážce v práci). Fakticky se jedná o obcházení zákona, neboť většina uvedených aktivit dětí ve věku do 15 let má charakter závislé činnosti a nemůže být proto vykonávána ve smlouvě podle občanského zákoníku.

Pracovněprávní způsobilost

a tedy pracovněprávní vztah může vzniknout jedině dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku. Zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Zaměstnavatel by tedy při zajišťování uvedených činností měl správně postupovat tak, že sjedná pracovněprávní vztah s osobou starší 15 let, která má způsobilost činit úkony a právně jednat podle ZP nebo si k tomu sjedná smlouvu s právnickou osobou, která má realizaci těchto úkonů v předmětu činnosti.

To je jedna stránka (z legislativního pohledu negativní) pracovního zapojení dětí. Ve světovém měřítku se však stále častěji objevují jiné způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. Mezi nejdůležitější dokumenty, které můžeme pro tyto účely označit jako „právní akty“, patří Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce (dále jen „Úmluva“), která dne 19. června 2002 vstoupila pro Českou republiku v platnost. Tato Úmluva byla přijata na 87. Mezinárodní konferenci práce v roce 1999 a je jí přikládána mimořádná důležitost a význam. Za čtyři roky od jejího přijetí byla ratifikována 132 státy, včetně všech zemí EU.

Pro ČR, jako členskou zemi EU, vystupuje do popředí další mezinárodní dokument, kterým je směrnice Rady ze dne 22.6.1994 č. 94/33/EC o ochraně mladých lidí při práci.Tato směrnice stanoví opatření pro právní úpravy členských států. Např. by měly přijmout opatření k zákazu práce dětí a zajistit podmínky stanovené směrnicí pro práci mladistvých.

Směrnice EU uvádí, že členské státy mohou přijmout zákonné opatření nebo nařízení, podle kterých se zákaz práce dětí ve věku do 15 let nebude vztahovat na děti, které vykonávají kulturní, uměleckou, sportovní a reklamní činnost. Podmínkou je, že výkon těchto činností bude schválen kompetentním orgánem pro každý jednotlivý případ a že členské státy upraví právním předpisem podmínky pro děti a podrobnosti, týkající se schvalovací procedury pro vydání povolení.

Směrnice EU se staly „právním“ podkladem pro úpravu práce dětí v Listině základních práv EU, která je součástí Lisabonské smlouvy. V čl. 32 Listiny se uvádí: „Dětská práce se zakazuje. Minimální věk pro přijetí do zaměstnání nesmí být nižší než věk pro skončení povinné školní docházky, aniž jsou dotčena pravidla, která jsou příznivější pro mladé lidi, a omezené výjimky.“.

Naše právní úprava dětské činnosti je plně v souladu s právem EU. Protože při výkonu těchto činností nepůjde o pracovněprávní vztah, nemůže se jednat o „práci“. Proto také tento pojem není v zákonech ČR užíván.

Jen vymezené činnosti

Podle zákona o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) mohou děti vykonávat uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost pro právnickou nebo fyzickou osobu (pro provozovatele činnosti) jen tehdy, pokud to má tato osoba v předmětu své činnosti. Povolení k této činnosti vydává úřad práce. Některou z uvedených činností nemůže úřad práce povolit např. tehdy, jestliže by pro zaměstnavatele (firmu), která má předmět činnosti „strojírenská výroba“ dítě mělo vykonávat reklamní činnost a propagovat její výrobky. Tato reklamní činnost by musela být uvedena v předmětu činnosti firmy. Zákon stanoví provozovateli činnosti povinnosti k zajištění bezpečných podmínek při výkonu činnosti. Jde např. o zajištění bezpečnosti s ohledem na možná rizika, která mohou být zejména u malých dětí vysoká. Odpovědnost za dodržení těchto povinností mají vedoucí zaměstnanci provozovatele činnosti v rozsahu svých funkcí, jako je tomu v pracovněprávním vztahu. Na výkon činnosti dítěte se dále přiměřeně použijí ustanovení § 101 a násl. ZP. Zejména se jedná o prevenci rizik, zajištění osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění vhodného prostředí, v němž bude činnost probíhat, možnost kontroly odborových orgánů a orgánů státního odborného dozoru apod. Přiměřenost použití pro provozovatele znamená povinnost přihlédnout ke konkrétním a individuálním podmínkám prostředí, kde se činnost uskutečňuje i k osobě dítěte, jeho věku, charakteru a náročnosti úkonu, které bude vykonávat. Předmětem výkonu činnosti dětí rovněž nemohou být práce, které jsou jim zakázané podle ZP a podle vyhlášky o zakázaných pracích pro mladistvé.

Povolení úřadu práce

Dítě ve věku do 15 let a do skončení povinné školní docházky může vykonávat jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní (dále jen „výkon činnosti“) na základě povolení úřadu práce. O tomto povolení úřad práce vydává rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte.

V povolení musí stanovit rozsah a podmínky pro výkon činnosti upravující rozvrh činnosti a odpočinku v závislosti na rozsahu a druhu činnosti, způsob, zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti a minimální požadavky na zajištění vhodných pracovních podmínek k výkonu činnosti. Jedná se např. o zajištění teploty na pracovišti, poskytnutí ochranných pomůcek apod. Povolení k činnosti dítěte může úřad práce prodloužit před uplynutím jeho platnosti na dobu nezbytně nutnou, která je určena k dokončení činnosti dítěte. Musí o to požádat zákonný zástupce dítěte a v žádosti musí uvést nové skutečnosti. Prodloužení může být maximálně na dobu 2 měsíců. Obsahem písemné žádosti, kterou podává zákonný zástupce dítěte nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (návrh na povolení může podat např. ústav sociální péče), jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení, včetně posudku lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Bude se zpravidla jednat o lékaře, v jehož zdravotní péči dítě je.

Časové omezení

Mezi ochranné podmínky pro činnost je i její vymezení v časovém období v denní i noční době. Rozsah hodin je stanoven v souladu se směrnicí Rady č. 94/33/EC, o ochraně mladých lidí při práci. V ZOZ je stanovena horní týdenní hranice pro výkon činnosti na 20 hodin. Je však limitována denním výkonem. U dítěte, které ještě neplní povinnou školní docházku, jsou to 2 hodiny denně (za týden maximálně 10 hodin), u ostatních dětí jsou to 2 hodiny ve vyučovací den a 12 hodin týdně pro činnost vykonávanou během období školního vyučování mimo hodiny školní výuky. V tomto případě činnost dítěte za den nesmí přesáhnout 7 hodin. Jedná-li se o činnost dítěte mimo období školního vyučování (období školních prázdnin) může činnost být denně po dobu 7 hodin. Týdně však maximálně 35 hodin. To je však maximální rozsah, který přichází v úvahu u dětí vyššího věku blížící se hranici pracovněprávní způsobilosti a s prokazatelnou fyzickou a duševní vyspělostí. Činnost dítěte je zakázána v noční době, tedy od 22 do 6 hodin. Výjimka je pouze pro dny, po nichž následuje odpočinek dítěte a neexistuje v následující den povinnost dítěte ke školní docházce. Jedná se např. o dny, po nichž následuje sobota a neděle nebo svátky (případně školní prázdniny). Přestávky v činnosti dětí se “ přibližují“ přestávkám na jídlo a oddech podle ZP (§ 88). Doba odpočinku musí být určena v rozsahu nejméně dvakrát 15 minut a jednou 45 minut, pokud má dítě vykonávat činnost v rozsahu 4 a půl hodiny denně a více. Tato doba odpočinku se do doby vykonu činnosti nezapočítává.

JUDr. Ladislav Jouza