Právní ochrana mladistvých

V článku 29 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je zakotveno právo mladistvých na zvláštní pracovní podmínky. Jde o velice důležité sociální právo mladých lidí, jehož realizace jim umožňuje, aby se zapojili do učebního nebo pracovního procesu, aniž by to bylo na újmu jejich zdraví a rozvoji. V souladu s ustanovením článku 29 odst. 2 Listiny základních práv a svobod mají mladiství právo na ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. Jaká pravidla je nutno dodržovat při zaměstnávání mladistvých?

Je to i logické, že právní ochrana mladistvých musí být stejná jak v případě, kdy mladiství se připravují na povolání (tedy jsou studenty střední odborné školy, středního odborného učiliště, nebo konzervatoře) nebo kdy již vstupují do skutečného pracovního poměru, lhostejno jestli na dobu neurčitou (tedy do pracovního poměru „natrvalo“) nebo jen do pracovního poměru na dobu určitou o prázdninách nebo jestli uzavírají některý mimo pracovněprávní vztah – dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.

V teorii i praxi se často používá pojmů „mládež“, „mladistvý“, „nezletilý“. Pojem „mládež“ je dosti široký, je možno říci, že zahrnuje všechny mladé lidi. Pojem „mladistvý“ je definován v ustanovení § 350 odst. 2 ZP – podle něj jsou „mladiství zaměstnanci“ zaměstnanci mladší než 18 let. Věková hranice, do níž je mladistvým poskytována zvýšená ochrana v pracovněprávních vztazích a nakonec i podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), je tedy stanovena pevně, nelze totiž zkoumat psychickou a fyzickou vyspělost každého mladistvého zvlášť.

Pokud se týká dolní věkové hranice mladistvých tak ta se odvozuje od horní věkové hranice „dětí“. Podle § 34 NOZ platí, že závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

To je výraz zákazu dětské práce v našem právu obecně, kterým vlastně Česká republika naplnila požadavky článku 4 směrnice č. 94/33/ES ze dne 24. června 1994 o ochraně mladistvých při práci, který požaduje, aby členské státy přijaly patření k zákazu dětské práce. Jinak podle § 35 NOZ platí, že nezletilý, který dovršil patnáct let, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu. Jako den nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Úvodem si však ještě vyjasněme, že pojem „mladistvý“ nelze ztotožňovat s občanskoprávním pojmem „nezletilý“. Podle občanského zákoníku je věková hranice dosažení plné zletilosti stanovena 18 rokem věku s tím, že ji lze nabýt i dříve – např. uzavřením manželství.

V pracovním právu a v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vycházíme z definice pojmu „mladistvý“ obsažené v § 350 odst. 2 ZP – mladiství zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší 18 let.

Pro stanovení zvláštních pracovních podmínek mladistvých

jsou rozhodující zejména tyto dva faktory:

·    faktor biologický – vycházející z požadavku, aby mladí lidé nebyli přetěžováni fyzicky namáhavými pracemi, které by mohly ohrozit jejich organismus a

·    faktor společenský – vycházející se skutečnosti, že mladý člověk ještě nemá dostatečné životní zkušenosti, které by mu umožnily se správně orientovat v některých důležitých otázkách a posoudit dosah jeho jednání

Teorie práva vymezuje tzv. zvláštní pracovní podmínky mladistvých jako soubor zvláštních práv na straně mladistvých zaměstnanců a povinností, příp. právem doporučených plnění na straně zaměstnavatele, popř. jiných orgánů. Jejich účelem je zajistit mladistvým v pracovněprávních vztazích rozvoj duševních a tělesných schopností. Zvláštní pracovní podmínky mladistvých představují diferenciaci od obecných podmínek ostatních zaměstnanců samozřejmě při zachování zásady rovného zacházení v pracovněprávních vztazích a zákazu jakékoliv diskriminace.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ VŮČI MLADISTVÍM jsou upraveny v části desáté zákoníku práce „Péče o zaměstnance“. Základní zásada, že zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek je obsažena v § 244 ZP. Při řešení důležitých otázek týkajících se mladistvých zaměstnavatelé úzce spolupracují s rodiči mladistvých.

Obecně můžeme konstatovat, že zákonodárce přistupuje k mladistvým z pohledu ochrany jejich zdraví, neboť jejich organismus se ještě vyvíjí. Z toho důvodu se v § 246 ZP ukládá, že smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči. V § 246 odst. 2 ZP se pak k tomu zrcadlově dodává, že mladiství nesmějí být zaměstnáváni pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví.

Seznam prací, které jsou pro mladistvé nepřiměřené nebo škodlivé jejich zdraví

je obsažen ve vyhlášce č. 180/2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích).

Poskytování lékařské péče

je podle zákoníku práce důležitou součástí ochrany mladistvých. Důraz je kladen především na péči preventivní. Požadavek na pravidelné ověřování zdravotní způsobilosti mladistvých zaměstnanců však vyplývá přímo Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 24. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků a je považován za tak významný, že jej upravuje na rozdíl od ostatních zaměstnanců přímo zákoník práce. Proto platí podle § 247 ZP, že zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby mladiství byli vyšetřeni lékařem před vstupem do pracovního poměru nebo před převedením na jinou práci na dobu delší než jeden měsíc a jinak pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, pokud Ministerstvo zdravotnictví nestanoví pro některý pracovní obor častější lékařská vyšetření. Zákon zároveň ukládá povinnost mladistvým podrobit se stanoveným lékařským prohlídkám. Při ukládání pracovních úkolů se zaměstnavatel řídí též lékařskými posudky.

Zde je třeba upozornit na důležitou věc, která v praxi nebývá přesně vyjasněna. Podle právní úpravy pracovnělékařských prohlídek obsažené v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách platí, že zaměstnavatel musí zajistit vstupní lékařskou prohlídku zajistit vždy před uzavřením pracovního poměru a dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je prací rizikovou nebo jejíž součástí je práce v tzv. riziku ohrožení zdraví podle části II. přílohy č. 2 k vyhlášce č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.

Vyjdeme-li ze slovního výkladu § 247 ZP, pak se povinnost lékařských prohlídek mladistvých vztahuje pouze na mladistvé, kteří uzavírají se zaměstnavatelem pracovní poměr nebo dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, jde-li o práci rizikovou. To však není přesné. Předmětné ustanovení se vztahuje nejen na pracovní poměr, ale i na obě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. To se dovozuje z ustanovení § 77 odst. 2 ZP, podle kterého se i na dohody použijí ustanovení zákoníku práce, pokud nejsou pro dohody výslovně vyloučena a toto ustanovení § 247 ZP vyloučeno není.

Proto platí, že u mladistvých zaměstnanců bez ohledu na to, jaký pracovněprávní vztah sjednávají, musí zaměstnavatel na své náklady zajistit zaměstnanci vstupní pracovnělékařskou prohlídku vždy. To si v praxi často zaměstnavatelé, kteří uzavírají s mladistvým tzv. brigády (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) neuvědomují.

Zaměstnavatel je podle § 246 odst. 1 ZP povinen vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u něj zaměstnáni; seznam obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a druh práce, který tento zaměstnanec vykonává.

PRACOVNÍ DOBU je třeba v souvislosti s ochranou mladistvých z hlediska lékařského také zmínit. Jedná se o právní úpravu pracovní doby obsaženou v § 79a ZP, podle kterého u zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více pracovněprávních vztazích podle § 3 věty druhé nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. Tímto ustanovením se do našeho právního řádu transponovaly cíle směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.

Evropské právo zakazuje, aby zaměstnanec mladší 18 let pracoval týdně déle než 40 hodin. V praxi musí na dodržení této zásady dbát zaměstnavatel. Zaměstnavatel by si měl před uzavřením ať pracovní smlouvy či kterékoliv z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohody o pracovní činnosti či dohody o provedení práce) ověřit jestli zaměstnanec nemá uzavřen další pracovněprávní vztah. Zákoník práce sice neukládá uchazeči o zaměstnání povinnost předkládat potvrzení či čestné prohlášení o tom, zda má či nemá uzavřen další pracovněprávní vztah, ale praxe si to žádá. Především zaměstnavatel musí sám sebe chránit. V praxi by při vzniku pracovních úrazů pak orgány inspekce práce vyšetřovaly podmínky, za nichž dotyční vykonávali práci, a sankce by stihla zaměstnavatele.

Studenti a mladiství často neuzavírají pracovní poměr na stanovenou týdenní pracovní dobu, ale na tzv. kratší pracovní dobu. Připomeňme si, že platí zásada, že byla-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.

Pro mladistvé je také stanoveno podle § 88 ZP odchylně čerpání přestávky na jídlo a oddech. Zatímco pro zaměstnance platí, že přestávka na jídlo a oddech se poskytuje nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce v trvání nejméně 30 minut, mladistvým musí být přestávka na jídlo a oddech poskytnuta nejdéle po čtyři a půl hodinách nepřetržité práce.

Podle § 90 odst. 1 ZP je pak zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Mladistvý zaměstnanec tak musí mít nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě následujících kalendářních dnů v trvání alespoň 48 hodin.

Pro studenty starší 18 let však platí již obecná právní úprava nepřetržitého odpočinku v mezi dvěma směnami, a to že nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami může být zkrácen až na osm hodin po sobě jdoucích během 24 hodin zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku.

Podle § 92 ZP je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek mladistvého zaměstnance nesmí činit méně než 48 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

Pokud se týká práce přesčas, tak ta je mladistvým podle výslovného ustanovení § 245 odst. 1 ZP absolutně zakázána. To souvisí s evropskou zásadou, že mladiství nesmí pracovat déle než 40 hodin týdně.

Podle § 78 odst. 1 písm. ZP je noční prací práce konaná v noční době, s tím, že noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou a že zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Mladistvým do 16 let je však noční práce zakázána absolutně a výjimečně ji mohou konat mladiství starší než 16 let, ovšem v rozsahu nepřesahujícím jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI je samozřejmě také důležitá. Při zaměstnávání mladistvých a studentů vůbec musí mít každý zaměstnavatel dvojnásob na paměti zásadu, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života a zdraví. Jak známo, pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.

Pro mladistvé a studenty je proto velice důležité, aby zaměstnavatel neopomenul na pracovištích, kde pracují mladiství provádět pravidelnou prevenci rizik. Zákoník práce jako zásadní ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Toto ustanovení s ohledem na svůj preventivní charakter musí být naplňováno již při přijímání zaměstnanců, při plánování výroby a pracovních činností, při rozmísťování strojů a zařízení a při údržbě budov a strojního zařízení. V případě mladistvých zaměstnanců to vše platí dvojnásob.

Zaměstnavatel ale také nemůže opomenout ve vztahu k mladistvým a studentům všechny své povinnosti na úseku BOZP stanovené § 103 ZP. Zásadní a prvořadou povinností zaměstnavatele je samozřejmě nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Jak jsme si uvedli výše, zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji. Z toho důvodu také zákoník práce obsahuje pro mladistvé několik zákazů. Tyto zákazy je však opět třeba chápat jako zákazy zavedené výhradně na základě faktoru biologického, v zájmu toho, aby mladí lidé nebyli přetěžováni fyzicky namáhavými pracemi, které by mohly ohrozit jejich organismus.

Rozpracovanou tuto zásadu nalezneme především v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Nařízení vlády např. stanoví zvlášť hygienické limity energetického výdeje při ruční manipulaci s břemeny pro chlapce a dívky zvlášť členěné podle věku, od 15 do 16 let, od 16 do 17 let a od 17 do 18 let. Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny mladistvými jsou však upraveny vyhláškou č. 288/2003 Sb.

S tím také souvisí – jak jsme uvedli výše -, že zaměstnavatel je povinen zabezpečit na své náklady, aby mladiství zaměstnanci byli vyšetřeni lékařem pracovnělékařské péče před vznikem každého pracovněprávního vztahu, tedy jak pracovního poměru, tak některé dohody o práci konané mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti). Tyto principy spolu s ostatními opatřeními v oblasti BOZP má jediný cíl, ochranu před pracovními úrazy a nemocemi z povolání a ochranu zdraví zaměstnanců v nejširším slova smyslu, jak je chápe i naše Ústava a Listina základních práv a svobod, která mimo jiné stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví.

Dále se zde zdůrazňuje, že zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce zakázané. Seznam prací, které jsou zakázány ženám, které ohrožují jejich mateřské poslání a seznam prací a pracovišť, které jsou zakázány mladistvým, neboť se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé zdraví je obsažen ve vyhlášce č. 180/2015 Sb.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele vůči mladistvým patří také povinnost stanovená v § 103 odst. 1 písm. f) ZP. Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým a jejich zákonným zástupcům, podle potřeb vykonávané práce ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Toto ustanovení sleduje za cíl, aby zaměstnavatel věnoval zde vyjmenovaným zaměstnancům zvýšenou pozornost zejména formou seznámení s riziky, která se týkají jejich práce a pracoviště. Mladiství zaměstnanci jsou často také zaměstnanci v pracovním poměru na dobu určitou a tito zaměstnanci jsou v praxi často oproti ostatním zaměstnancům v obrovské nevýhodě, neboť se často neúčastní pravidelných školení pořádaných zaměstnavatelem a nemají informace o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatele úplné.

V neposlední řadě je třeba připomenout, že mladiství mají absolutní zákaz práce v kontrolovaném pásmu, tuto nesmí konat ani z důvodu přípravy na povolání (§ 7 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

RADA!

Pro mladistvé platí:

·    zákaz práce přesčas – mladistvým je absolutně práce přesčas zakázána (§ 245 odst. 1 ZP),

·    zákaz noční práce – mladistvým do 16 let je noční práce zakázána absolutně, výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu (§ 245 odst. 1 ZP),

·    zákaz práce pod zemí při těžbě nerostů a ražení tunelů a štol – mladistvým je tato práce absolutně zakázána (§ 246 odst. 1 ZP),

·    zákaz prací, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem jsou pro mladistvé nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví (vyhláška č. 180/2015 Sb. a § 246 odst. 2 ZP),

·    zákaz prací, při nichž jsou mladiství vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných osob (§ 246 odst. 3 ZP),

·    zákaz práce v kontrolovaném pásmu – mladiství mají absolutní zákaz práce v kontrolovaném pásmu, tuto nesmí konat ani z důvodu přípravy na povolání (§ 7 zákona č. 309/2006 Sb.).

JUDr. Eva Dandová