JUDr. Eva Dandová (I/2015)

294.   Úmrtí klienta

Dne 3. 11. 2014 náhle zemřel jeden z klientů – lékař. Jeho syn si vyřídil u KÚ Ostrava Souhlas s pokračováním v činnosti. Osvědčení bylo vydáno ke dni 24. 11. 2014. Syn – pokračovatel v činnosti po zesnulém – má vše nahlášeno u FÚ, OSSZ i VZP.

Pod jakým IČ bude podávat syn své DP? K jakému dni otevřít knihy syna?

V souladu s novým občanským zákoníkem – zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „NOZ“ – je dědické právo právem na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Přičemž pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele – tedy souhrn majetku a dluhů dotyčné zemřelé fyzické osoby – kromě práv a povinností vázaných výlučně na osobu zůstavitele, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Dědicem je ten, komu náleží dědické právo, přičemž nově může jít také o právnickou osobu, která teprve vznikne, ale nejpozději do jednoho roku od smrti zůstavitele. Dědictvím se rozumí ta část pozůstalosti, která skutečně přejde na zůstavitelovy dědice. Daňové nástupnictví při úmrtí daňového subjektu bylo věcnou novinkou roku 2014 – viz § 239a, § 239b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění p. p. („DŘ“). Zjednodušeně si změnu můžeme přiblížit tak, že fyzicky mrtvý člověk se pro daňové účely považuje i nadále za „živého“, a to až do skončení dědického řízení o pozůstalosti.

V období mezi smrtí zůstavitele a ukončením řízení o pozůstalosti plní daňové povinnosti zůstavitele osoba spravující pozůstalost (obvykle dědic), a to vlastním jménem na účet pozůstalosti (tedy nikoli jako zástupce jménem jiné osoby). Což souvisí s § 1678 NOZ, podle kterého se správou pozůstalosti rozumí její prostá správa, která zahrnuje i úhradu dluhů – tj. i neuhrazenou daň – související s její běžnou správou. Přiznání a hlášení týkající se daňových povinností zůstavitele tedy podává správce pozůstalosti, přičemž půjde o řádná daňová tvrzení tří typů.

Hlavní daňové starosti za zůstavitele, resp. správce pozůstalosti:

-    Nejprve je správce pozůstalosti po­vinen podat řádné daňové tvrzení – zejména přiznání k dani z příjmů – do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti. V tomto přiznání ještě správce může za zůstavitele naposledy využít všech daňových odpočtů a slev na dani.

-    Dále bude správce pozůstalosti podávat v obvyklých lhůtách řádná tvrzení – zejména přiznání k dani z příjmů – zůstavitele, kde ale již žádné daňové odpočty uplatnit nemůže. Výslovně tomu brání § 38ga ZDP.

-    Což platí i pro úplně poslední daňové přiznání k dani z příjmů podávané správcem pozůstalosti do 30 dnů od skončení řízení o pozůstalosti za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího skončení tohoto řízení. Přičemž v tomto úplně posledním přiznání k DPFO zůstavitele bude muset osoba spravující pozůstalost provést případné úpravy základu daně v souladu s § 23 odst. 8 písm. b) ZDP, které záleží na tom, zda zůstavitel vedl účetnictví, daňovou evidenci či uplatňoval paušální výdaje stanoveným procentem z příjmů.

Hlavní daňové starosti dědice:

-    Do konce roku 2013 podléhalo nabytí majetku děděním speciální dani dědické, ovšem současně platilo široce pojaté osvobození od daně u majetku nabytého děděním, pokud k němu docházelo mezi „blízkými“ osobami. Daň dědická byla k 1. 1. 2014 zrušena, přičemž předmět této daně byl začleněn do předmětu daní z příjmů, ovšem bezúplatný příjem z nabytí dědictví je plně a bez dalších podmínek osvobozen od daně z příjmů, viz § 4a písm. a), resp. § 19b písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. („ZDP“).

-    I když je nabytí majetku zděděním osvobozeno, může dědic pokračovat v odpisování hmotného majetku započatém zůstavitelem, jak stanoví § 27 písm. j) a § 30 odst. 10 písm. a) ZDP – beze změny ocenění a odpisové metody. Jelikož se pro daňové účely zůstavitel považuje za „živého“ až do skončení řízení o pozůstalosti, může dědic až poté zahrnout zděděný hmotný majetek do svého obchodního majetku.

-    Od roku 2014 byla vypuštěna možnost dědice uplatnit daňovou ztrátu zůstavitele i možnost dědice pokračujícího v podnikání uplatnit zásoby získané z dědictví jako daňový výdaj, výslovně tomu brání § 25 odst. 1 písm. zq) ZDP.

Dědic ale může při prodeji zásob zděděných po zůstaviteli podle § 23 odst. 4 písm. e) ZDP vyloučit příjem z jejich prodeje ze základu daně a tedy ze zdanění, ovšem jen do výše daňově neuznaných výdajů.

Ing. Martin Děrgel (I/2015)

295.   Dodatek do smlouvy

Jednatel společnosti má se společností sjednánu úplatnou smlouvu o výkonu funkce. Dříve měl uzavřenou pracovní smlouvu s místem pravidelného pracoviště v místě bydliště a při odjezdu z bydliště byl na pracovní cestě.

Je možné dodatkem do smlouvy o výkonu funkce doplnit „místo výkonu funkce“ v místě bydliště tak, aby cesty z bydliště jednatele byly pracovními cestami s nárokem na cestovní náhrady?

Z vašeho dotazu přesně nevyplývá, jakou smlouvu máte s jednatelem uzavřenou. Podle zákona č. 89/2012 Sb., o obchodních korporacích, platí, že jednateli přísluší obchodní vedení společnosti (§ 195) a podle obecných ustanovení o výkonu funkce (§ 59) platí, že práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu. Proto se doporučuje – v případech, kdy má být jednateli stanovena odměna (neboť zákon sám stanoví, že výkon funkce jednatele je bezúplatný) – smlouva příkazní. Je možné, tak jako zaměstnanec může mít vedle své pracovní smlouvy ještě se svým zaměstnavatelem či s jiným zaměstnavatelem uzavřen další pracovněprávní vztah (třeba dohodu o práci konané mimo pracovní poměr), aby i jednatel měl uzavřen vedle své funkce další pracovněprávní vztah. Samozřejmě se nedoporučuje, aby měl uzavřen pracovní poměr na plný úvazek, protože sám výkon funkce jednatele si žádá plné pracovní nasazení a další pracovní poměr na stanovenou týdenní pracovní dobu by zajisté nebyl vhodný již i z důvodu řádného výkonu funkce jednatele. Lze si ale v praxi dobře představit, že jednatel bude mít se společností uzavřenou některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a bude např. pro společnost zajišťovat zavedení výpočetní techniky (správce IT) nebo účetnictví. V každém případě se musí jednat o práce, které nebudou souviset s obchodním vedením společnosti, musí se jednat o práce zcela odlišné od řízení společnosti.

Pokud máte s jednatelem uzavřenu smlouvu příkazní, pak ji můžete libovolně měnit, řídíte se pouze občanským zákoníkem. Pokud má Váš jednatel uzavřen ještě další pracovněprávní vztah a má pracovní smlouvu, pak se zase pohybujete v zákoníku práce, a i tu samozřejmě můžete libovolně měnit.

JUDr. Eva Dandová (I/2015)

296.   Dohodnuté úroky

Společnost v roce 2006 přijala úročenou půjčku se splatností jistiny a úroků k 31. 12. 2011. S účinností od 1. 1. 2012 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o půjčce, kde je stanoveno následující: „Výše půjčky je C Kč a skládá se z částky půjčky, poskytnuté během období let 2006–2011 A Kč, a z úroku vypočteného během výše zmíněného období B Kč.“

Lze vyčíslit od 1. 1. 2012 dohodnuté úroky z částky C nebo pořád pouze z částky A?

Asi nikdo rozumný neuzavře smlouvu o půjčce (s příchodem nového občanského zákoníku s rokem 2014 jde o „zápůjčku“), aniž by předem jednoznačně věděl, jaké obnáší náklady, neboli jak vysoký je úrok. Ještě podivnější, resp. prakticky nemožné je, aby dlužník nevěděl, jakou částku si vypůjčil – jedná se o tzv. jistinu, tedy o cizí peníze, které má povinnost dříve či později najednou nebo ve splátkách věřiteli vrátit. Smlouva o půjčce je navíc tzv. reálným obchodem, který vzniká právě až poskytnutím peněz (jistiny), a nikoli již jejich příslibem. Cena za toto dočasné poskytnutí (přenechání) peněz – sjednaný úrok – pochopitelně není součástí jistiny, nejde o peníze dlužníkovi reálně poskytnuté, a proto a priori tyto úroky nepodléhají tomuto úročení. Docela něco jiného je „úrok z prodlení“, tedy sankce za pozdní plnění závazku (dluhu). Jestliže dlužník ke dni splatnosti nevrátí věřiteli půjčený obnos (jistinu), tak bude za opožděnou platbu po zásluze potrestán právě úrokem z prodlení, jehož výši lze smluvně sjednat, jinak se uplatní úroky stanovené právními předpisy (aktuálně cca 8 % p. a.). Obdobně lze dlužníka potrestat za opožděnou úhradu úroků za půjčenou jistinu, což ale nebude představovat úrok z úroku, ale sankci (v podobě úroku z prodlení) za pozdní úhradu úroků z půjčky. Nejsem právník, ale mám za to, že starý občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění p. p.) do konce roku 2013 neumožňoval sjednat úroky z úroků, ale pouze bylo možno při prodlení uplatnit zmíněnou sankci – úrok z prodlení, a to jak ze samotné jistiny, tak i z opožděně uhrazených úroků (coby ceny za zapůjčené peníze). Naproti tomu nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) je značně liberálnější, a tak zřejmě nebrání možnosti smluvního sjednání úročení samotných úroků, ale doporučuji konzultaci s právníkem zabývajícím se touto právní oblastí, zvláště jde‑li o větší částky anebo má‑li každá ze smluvních stran na věc odlišný názor.

Smluvnímu úročení podléhá pouze reálně poskytnutá peněžní částka (jistina A), přičemž výše úroků je věcí smluvní dohody věřitele a dlužníka, nejedná se o jednostranné rozhodnutí věřitele. Ledaže by smlouva o půjčce věřiteli tuto možnost úpravy úroku umožňovala. Rovněž výši sankčního úroku z prodlení – za pozdní splacení jak jistiny, tak i úroků (čili ceny za tyto cizí peníze) – je třeba sjednat, jinak jej sice věřitel může také požadovat, ale pouze ve výši stanovené prováděcím předpisem k občanskému zákoníku, tedy cca 8 % p. a. Z daňového hlediska ještě upozorněme na § 23 odst. 3 písm. a) bod 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p., podle kterého musí účtující dlužník (až na výjimky) zvýšit základ daně z příjmů o dluhy (závazky) 30 měsíců po splatnosti nebo promlčené, což se sice netýká dlužné jistiny z půjčky ani sankčních úroků z prodlení, ale vztahuje se na dlužné úroky, také proto musí mít dlužník zcela jasno v jejich výši a dni splatnosti. A pro úplnost dodejme, že v případě, že se jedná o tzv. spojené osoby, měla by výše sjednaného úroku více méně raději odpovídat výši, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami. Ledaže průkazně existují hodnověrné důvody, proč byla výše úroků sjednána odchylně, než by tomu bylo např. u úvěru od banky. Jinak by bylo třeba dle § 23 odst. 7 dtto odpovídajícím způsobem upravit základ daně z příjmů věřitele, resp. dlužníka.

Ing. Martin Děrgel (I/2015)

K problematice „Právo a podnikatel“ jsme publikovali:

-. Zákon o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.), zákon o dani z přidané hodnoty (zák. č. 235/­2004 Sb.), daňový řád (zák. č. 280/2009 Sb.) – Zákony I/2014

-. Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.), zákon o obchodních korporacích (zák. č. 90/2012 Sb.) – Zákony II/2015

-. Zákoník práce (zák. č. 262/2006 Sb.), zákon o nemocenském pojištění (zák. č. 187/2006 Sb.) – Zákony III/2015

-. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – monotematika

-. Účetní závěrka a DPPO za rok 2014 – měsíčník DÚVaP 1/2015

-. Zákon o státní službě – měsíčník PVS 1/2015

-. Finanční arbitr – měsíčník DaÚ 1/2015

-. Parametry sociálního pojištění – měsíčník PaM 1/2015

Knihy lze objednat na www.i‑poradce.cz, e‑mailem: abo@i‑poradce.cz, telefonicky 732 708 627, 732 479 069, faxem: 558 731 128, Po–Pá 9.00–15.00