Překážky v práci
z důvodu obecného zájmu

Jak vyplývá z § 200 ZP, zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní volno v nezbytném nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto jinak. Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu obecného zájmu tím nejsou dotčeny.

Oproti právní úpravě obsažené ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. se nově pod pojem „překážky v práci z důvodu obecného zájmu“ řadí i pracovní volno související s brannou povinností a překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia. Z toho vyplývá, že obsah pojmu překážky v práci z důvodu obecného zájmu v sobě zahrnuje ještě tři podskupiny a to: výkon veřejných funkcí, výkon občanských povinností, jiné úkony v obecném zájmu, pracovní volno související s akcí pro děti a mládež, pracovní volno související s brannou povinností; překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia.

VÝKON VEŘEJNÝCH FUNKCÍ - Podle § 5 odst. 1 ZP se na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce zákoník práce vztahuje přímo (pokud to výslovně sám stanoví) nebo na základě delegace (pokud to stanoví zvláštní předpis). Výkon veřejné funkce zásadně nezakládá pracovněprávní vztah (mimo jiné výkon veřejné funkce nebude zpravidla vykazovat znaky výkonu závislé práce). Z pohledu četnosti pouze menšinová skupina veřejných funkcí je vykonávána v pracovním poměru, v takovém případě se takovýto pracovní poměr řídí zákoníkem práce.

Většina veřejných funkcí je však vykonávána mimo pracovní poměr, zpravidla vedle pracovního poměru nebo vedle jiného právního vztahu. Ve vazbě na výkon veřejných funkcí (nikoli v pracovním poměru) zákoník práce uvádí, že se na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce zákoník práce vztahuje přímo (pokud to výslovně stanoví – tak je tomu např. v § 392 odst. 1 ZP, v něm je upravena odpovědnost za škodu fyzickým osobám plnícím veřejné funkce) nebo na základě delegace (pokud tak stanoví zvláštní předpis), tzn., jen pokud zvláštní předpis upravující výkon veřejné funkce na zákoník práce přímo odkáže. Právní úprava výkonu veřejných funkcí je bezesporu v § 201 ZP zpřesněna. Zákon vymezuje, které případy se rozumějí výkonem veřejné funkce. Nejde o vymezení věcného charakteru určité funkce, ale o způsob a formu, jakým byl zaměstnanec do funkce ustanoven.

Stanoví se totiž, že výkonem veřejné funkce se pro účely tohoto zákona rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je:

a)  vymezena funkčním nebo časovým obdobím a

b)  obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů.

Dále se stanoví demonstrativní výčet jednotlivých typů veřejných funkcí a to, že výkonem veřejné funkce je například výkon funkce poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu, senátora Senátu Parlamentu, člena zastupitelstva územního samosprávného celku nebo přísedícího.

Obecně platí, že zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru, může být z důvodu veřejné funkce poskytnuto pracovní volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů (směn) v kalendářním roce.

VÝKON OBČANSKÉ POVINNOSTI - V § 202 ZP se pak stanoví, že o výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytování první pomoci, opatřeních proti přenosným nemocem, při poskytnutí osobní pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.

Obecně platí, že povinnost občana k plnění občanských povinností je založena pro jednotlivé případy ve zvláštních právních předpisech a z nich mu vyplývá povinnost, jejímž nevykonáním se vystavuje možnému postihu, např. povinnost svědčit u soudu, podrobit se opatřením proti přenosným nemocem, lékařským prohlídkám, které je povinen absolvovat podle zdravotnických předpisů. Z předpisů, které ukládají fyzickým osobám povinnost plnit občanské povinnosti, je možné zmínit např. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který v § 126 OSŘ uvádí, že každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Obdobně stanoví zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád v § 97 TŘ, že každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachatelích nebo okolnostech důležitých pro trestní řízení. Nárok na svědečné [nárok na náhradu hotových výdajů (cestovních) a prokázaného ušlého výdělku] upravuje pro účely občanského soudního řízení § 139 OSŘ a pro účely trestního řízení § 104 TŘ.

Povinnost poskytnout osobní pomoc vyplývá ze zvláštních předpisů a vztahuje se zejména k případům požárů, živelních událostí apod. – např. § 63 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona upravuje povinnosti při ochraně před povodněmi nebo § 18 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně upravuje osobní pomoc při zdolávání požárů.

Věcným rozsahem je navrhovaná úprava shodná s právní úpravou obsaženou ve starém zákoníku práce a jeho prováděcích předpisech.

JINÉ ÚKONY V OBECNÉM ZÁJMU - Nyní platný zákoník práce v § 203 z úsporných důvodů soustředil do jednoho ustanovení taxativní výčet jiných úkonů v obecném zájmu, které byly za platnosti starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. upraveny v prováděcím právním předpisu. V dnes platném ustanovení jsou rovněž soustředěny další případy jiných úkonů v obecném zájmu, které byly upraveny na jiných místech starého zákoníku práce, popřípadě ve zvláštních právních předpisech. Rozhodující je zde ale skutečnost, že výčet jiných úkonů v obecném zájmu je taxativní.

Jiné úkony v obecném zájmu lze v podstatě rozdělit do dvou skupin, a to jiné úkony v obecném zájmu:

-    stanovené zákoníkem práce

-    stanovené jinými právními předpisy.

Druhou skupinou jsou jiné úkony v obecném zájmu, při nichž se opět poskytuje pracovní volno s náhradou mzdy nebo bez této náhrady, ale v rozsahu a za podmínek stanovených jinými právními předpisy. Zákoník práce je vyjmenovává v příkladném výčtu v poznámce pod čarou – např. § 7 odst. 5 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 15 odst. 9 a § 83 odst. 11 zákona o vysokých školách, § 184 školského zákona, § 38 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a § 90 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

Pokud se týká první skupiny překážek v práci – jiných úkonů v obecném zájmu, ty jsou vyjmenovány přímo v § 203 ZP. Pro úplnost si uvedeme jejich přehled:

Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci

•    přísluší s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu funkce člena:

-    k výkonu funkce člena orgánu odborové organizace podle tohoto zákona,

-    rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a činnosti člena volební komise podle tohoto zákona (§ 283 až § 285 ZP),

-    vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců podle tohoto zákona (§ 288 až 298 ZP),

-    orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance podle zvláštního právního předpisu,

-    vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu.

•    přísluší k výkonu jiné odborové činnosti, zejména k účasti na schůzích, konferencích nebo sjezdech,

•    přísluší k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku,

•    k činnosti dárce při odběru krve a při aferéze; přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Pokud na cestu k odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24 hodin, poskytuje se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za prokázanou nezbytně nutnou další dobu, pokud zasahuje do pracovní doby. Nedojde-li k odběru, poskytuje se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,

•    k činnosti dárce dalších biologických materiálů; přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud uvedené skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 48 hodin od nástupu cesty k odběru. Podle charakteru odběru a zdravotního stavu dárce může lékař určit, že pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku se zkracuje nebo prodlužuje; při prodloužení však nejvýše po dobu zasahující do pracovní doby v rámci 96 hodin od nástupu cesty k odběru. Nedojde-li k odběru, poskytuje se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,

•    k činnosti zaměstnance při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti; přísluší pracovní volno v rozsahu nejvýše 12 směn (pracovních dnů) v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele. Kratší části jednotlivých směn, ve kterých bylo poskytnuto pracovní volno, se sčítají,

•    k činnosti člena Horské služby a fyzické osoby, která na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,

•    k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež. Zaměstnanci přísluší za podmínek podle § 203a pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nejvýše za 1 týden v kalendářním roce,

•    k činnosti zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,

•    k činnosti dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a bytů včetně doplňujících výběrových šetření obyvatelstva; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše 10 směn (pracovních dnů) v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele,

•    k činnosti dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při výkonu zdravotnických služeb při sportovní nebo společenské akci; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele,

•    k činnosti při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní akci a nezbytné přípravě na ni; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.

Právní úprava překážek v práci – jiných úkonů v obecném zájmu je poměrně srozumitelná a přehledná, takže není třeba provádět její podrobný výklad. Nicméně je třeba upozornit, že pouze u překážek v práci, u kterých je to výslovně uvedeno, náleží ze zákona pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, v ostatních případech náleží pouze pracovní volno bez náhrady mzdy s tím, že v kolektivní smlouvě lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že i v těchto případech náleží zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy.

Pracovní volno členů volebních komisí

Ve znění účinném do 13. 9. 2009 obsahoval § 203 odst. 2 ZP ve výčtu jiných úkonů v obecném zájmu také ustanovení, které uvádělo, že pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci „přísluší k činnosti členů volebních komisí při volbách do Parlamentu České republiky, Evropského parlamentu a zastupitelstev územních samosprávných celků v nezbytně nutném rozsah.“ Toto ustanovení, bylo s účinností od 14. 9. 2009 zrušeno zákonem č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon však současně doplnil (mimo jiné) § 82 (Nároky členů volebních komisí) zákona č. 247/1995 Sb. tak, že aktuálně zní: „(1) Člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise má nárok na zvláštní odměnu za výkon funkce. Předseda, místopředseda a zapisovatel okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise mají nárok na vyšší zvláštní odměnu za výkon funkce než ostatní členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise. Nárok na vyšší zvláštní odměnu za výkon funkce nemá člen okrskové volební komise, který nesplnil povinnost účastnit se školení k zásadám hlasování a k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování, ledaže byl zapisovatel jmenován nebo předseda a místopředseda určen losem v době, kdy již nebylo možné účast na školení zajistit.

(2) Člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který je v pracovním nebo služebním poměru, má nárok na pracovní nebo služební volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy, platu, služebního příjmu nebo odměny ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele. Členovi okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který není v pracovním nebo služebním poměru, avšak je výdělečně činný, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise.“

Jedná se tak o případy, kdy je zaměstnanec uvolněn podle zvláštního předpisu a náhrada mzdy (platu) bude zaměstnavateli uhrazena podle § 206 odst. 3 ZP.

Pracovní volno související s brannou povinností

I když zvláštní zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), nepočítá s neprofesionální vojenskou službou, nelze vyloučit případy, kdy zaměstnanec bude v souvislosti s brannou povinností povolán k určitým úkonům na vojenský, popřípadě na jiný správní úřad nebo k výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení.

Branná povinnost občanů ČR vytvořením profesionální armády nezanikla a je obsažena v platných právních předpisech a ukládá státním občanům ČR určité povinnosti na úseku obrany, jejichž plnění musí respektovat i jejich zaměstnavatelé. Ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb. k tomu uvádí „Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky (dále jen „občan“) plnit úkoly ozbrojených sil České republiky (dále jen „ozbrojené síly“); zahrnuje povinnost občana podrobit se odvodnímu řízení, vykonávat vojenskou činnou službu a plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem.“

Podle § 2 citovaného zákona vzniká branná povinnost občanovi ode dne, v němž dosáhne věku 18 let (osobě starší 18 let, která nabyla státní občanství ČR, vzniká branná povinnost ode dne nabytí státního občanství). Vojenskou činnou službu mimo stav ohrožení státu nebo mimo válečný stav je služba vojáka z povolání ve služebním poměru podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, příprava vojáka z povolání vojáků k plnění úkolů ozbrojených sil nebo služba vojáka v operačním nasazení. Branná povinnost obecně zaniká (vedle jiných důvodů stanovených v § 7 zákona č. 585/2004 Sb.) též dnem, kdy voják dosáhl 60 let věku, s tím že dílčí odchylky stanoví zákon č. 585/2004 Sb., a zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze. Celospolečenský zájem na obranyschopnosti země je zdůrazněn v § 204 odst. 3 ZP, který stanoví, že náhradu mzdy nebo platu za pracovní volno související s brannou povinností ve výši průměrného výdělku hradí (zaměstnanci přímo) příslušný vojenský správní úřad, resp. příslušné krajské vojenské velitelství.

Z toho důvodu právní úprava v § 204 ZP proto ukládá zaměstnavateli poskytnout pouze pracovní volno k zajištění potřebných úkonů, včetně tzv. cestovních dnů.

Finanční podpora zaměstnavatelem

V souvislosti s účastí na vojenském cvičení podle § 204 odst. 2 ZP pak s účinností od 1. 7. 2016 upravuje zákon č. 45/2016 Sb. též finanční podpory zaměstnavatelům, mimo jiné s cílem posílit postavení vojáků v aktivní záloze na trhu práce. Podle § 36 citovaného zákona platí, že zaměstnavateli, který není organizační složkou státu nebo příspěvkovou organizací podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla státního rozpočtu, jehož zaměstnanec zařazený do aktivní zálohy nekonal práci pro překážku v práci v obecném zájmu z důvodu povolání k výkonu:

-    plánovaného vojenského cvičení nebo plánované služby v operačním nasazení, vzniká právo na poskytnutí finanční podpory ve výši dvou třetin průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství naposledy zveřejněné Českým statistickým úřadem přede dnem nástupu vojenské činné služby (dále jen „průměrná mzda“).

-    neplánovaného vojenského cvičení nebo neplánované služby v operačním nasazení, má za tuto dobu nárok na finanční podporu ve výši průměrné mzdy.

Plánovaným vojenským cvičením nebo službou v operačním nasazení vojáka v aktivní záloze se pro potřeby tohoto zákona rozumí vojenská činná služba, jejíž předpokládané datum zahájení a ukončení je vojákovi v aktivní záloze a jeho zaměstnavateli oznámeno vojenským správním úřadem do 30. listopadu kalendářního roku předcházejícího době výkonu činné služby vojáka v aktivní záloze v prvním pololetí následujícího roku nebo do 31. května na druhé pololetí příslušného kalendářního roku, anebo do 30 dnů od zařazení vojáka v záloze do aktivní zálohy na probíhající kalendářní pololetí.

O přiznání finanční podpory zaměstnavateli na základě jeho žádosti rozhodne vojenský správní úřad místně příslušný podle místa trvalého pobytu vojáka v aktivní záloze. Žádost o finanční podporu zaměstnavateli lze podat nejdříve den následující po ukončení vojenského cvičení vojáka v aktivní záloze; v případě služby v operačním nasazení lze žádost podat nejdříve poslední den kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla služba v operačním nasazení vojákem vykonána. Vojenský správní úřad vyplatí finanční podporu zaměstnavateli do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí na platební účet určený zaměstnavatelem, a to ve výši částky zaokrouhlené na celé koruny směrem nahoru.

PRACOVNÍ VOLNO SOUVISEJÍCÍ S AKCÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ - Novelou zákoníku práce č. 281/2020 Sb. byla s účinností od 1. července 2020 do zákoníku práce vložena nová překážka v práci pod nadpisem „Pracovní volno související s akcí pro děti a mládež“. Uvedená překážka v práci představuje placené volno v délce 1 týdne pro zaměstnance, kteří působí na táborech a akcích pro děti a mládež.

Podle odůvodnění měli zaměstnanci, kteří chtějí působit jako vedoucí, vychovatelé, instruktoři aj. na táborech pro děti a mládež, možnost využít až 3 týdnů neplaceného volna podle § 203 odst. 1 písm. h) ZP. Podmínkou poskytnutí tohoto volna však byla skutečnost, že tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele a že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Pokud si zaměstnanec nechtěl k této činnosti vzít neplacené volno, musel si vzít dovolenou.

Možnost neplaceného volna však není možné využívat pro sportovní soustředění dětí a mládeže.

Daný stav byl tedy problematický, neboť zvýhodňoval pouze určitý typ akcí (tábory) oproti jiným (sportovní soustředění). Zároveň využití neplaceného volna představovalo značný zásah do příjmů osob, které dobrovolně konali činnosti na táborech a sportovních soustředěních pro děti a mládež.

Nová úprava rozšiřuje možnost využití neplaceného volna i na sportovní soustředění dětí a mládeže. Nově se pak upravuje možnost ze stávajících 3 týdnů využít 1 týden jako placené volno. Podmínkou je, že příslušnou akci pořádá právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku nejméně 5 let, která má jako svou hlavní činnost práci s dětmi nebo mládeží. Poskytnutí placeného volna je možné i pro státní zaměstnance.

Tato překážka v práci měla za cíl podpořit dobrovolnictví a práci s dětmi a mládeží a upravit stávající nerovnosti mezi tábory a jinými akcemi (sportovní soustředění). Díky nastaveným podmínkám zároveň je zajištěno, že budou podpořeny pouze neziskové a dobrovolnické aktivity, nikoliv komerční akce.

PŘEKÁŽKA NA STRANĚ ZAMĚSTNANCE – ŠKOLENÍ A JINÉ FORMY PŘÍPRAVY A STUDIUM je upravena v § 205 ZP. Tato překážka v práci je oproti právní úpravě překážky z důvodu účasti na školení a studiu při zaměstnání obsažené ve starém zákoníku práce nová. Jde o školení nebo o jiné formy přípravy k tomu, aby zaměstnanec mohl vykonávat práci, kterou má sjednánu v pracovní smlouvě. Je povinností zaměstnavatele, aby zajistil určitými formami prohlubování kvalifikace zaměstnance. Přijme-li zaměstnavatel do zaměstnání, např. fyzickou osobu, která kvalifikační předpoklady (požadavky) nesplňuje, ačkoli jsou pro pracovní místo právním předpisem stanoveny, popř. zaměstnavatelem vyžadovány, je řešení v pravomoci zaměstnavatele. Umožní-li zaměstnavatel zaměstnanci, který kvalifikační předpoklady (požadavky) nesplňuje, aby si chybějící kvalifikaci doplnil (vysloví s tím souhlas), nemůže to jít k tíži zaměstnance, z toho důvodu je zaměstnavatel povinen to posoudit jako překážku v práci na straně zaměstnance a poskytnout mu za ni náhradu mzdy (platu).

V této souvislosti je třeba upozornit na věcné členění odborného rozvoje zaměstnanců obsažené v § 227 ZP. Je totiž třeba rozlišovat:

-    zaškolení a zaučení,

-    odbornou praxi absolventů škol,

-    prohlubování kvalifikace,

-    zvýšení kvalifikace.

Podle § 228 ZP platí, že zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, je zaměstnavatel povinen zaškolit nebo zaučit; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

Stejně tak tomu je v případě odborné praxe absolventů škol. Podle § 229 ZP zaměstnavatelé zabezpečují absolventům středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce. Odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

Podle § 230 ZP se prohlubováním kvalifikace rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování. Platí zásada, že zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. To jsou všechny druhy školení (např. mzdových účetních v souvislosti s novými právními předpisy nebo jen školení všech zaměstnanců v oblasti BOZP či požární ochrany). Z toho důvodu je zaměstnavatel oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, popřípadě na zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby.

Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel. Požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na nákladech prohlubování kvalifikace podílet.

Nakonec § 231 ZP upravuje zvýšení kvalifikace, čímž se rozumí změna hodnoty kvalifikace nebo její získání či rozšíření. Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

V § 232 ZP je stanoveno, že nejsou-li dohodnuta nebo stanovena vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu:

-    v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení,

-    2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou,

-    5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky, absolutoria nebo státní zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou,

-    10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu závěrečné písemné práce, absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, rigorózní práce nebo disertační práce,

-    40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní rigorózní zkoušky a státní doktorské zkoušky.

K účasti na přijímací zkoušce přísluší zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu. Za pracovní volno poskytnuté k vykonání přijímací zkoušky, opravné zkoušky, k účasti na promoci nebo obdobném ceremoniálu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

Souhlas zaměstnavatele se zvýšením kvalifikace zaměstnance je často spojován s uzavřením kvalifikační dohody podle § 234 a § 235 ZP. Jde o dohodu, kterou se zaměstnavatel zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a zaměstnanec se zavazuje setrvat u zaměstnavatele po určitou dobu v pracovním poměru nebo mu nahradit náklady spojené se zvyšováním kvalifikace. Je nutno si ale připomenout, že zaměstnanec samozřejmě není povinen se zaměstnavatelem dohodu podle § 234 ZP uzavřít. Na druhé straně ale ani souhlas zaměstnavatele není právně vynutitelný. Jestliže však tento souhlas ale již zaměstnavatel dal, nemůže jej odvolat jen proto, že zaměstnanec odmítl podepsat výše zmíněnou dohodu, kterou mu zaměstnavatel později předložil. Chce-li tedy zaměstnavatel zavázat zaměstnance, je správné, když souhlas s jeho studiem vysloví až po sjednání zmíněné dohody.

Všechny tyto typy odborného rozvoje zaměstnanců při práci jsou ve své podstatě překážkami v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia podle § 205 ZP.

JUDr. Eva Dandová

§ 227 zákona č. 262/2006 Sb.

Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména

a) zaškolení a zaučení,

b) odbornou praxi absolventů škol,

c) prohlubování kvalifikace,

d) zvyšování kvalifikace.

§ 228 zákona č. 262/2006 Sb.

Zaškolení a zaučení

(1) Zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, je zaměstnavatel povinen zaškolit nebo zaučit; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

(2) Zaměstnavatel je povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné.

§ 229 zákona č. 262/2006 Sb.

Odborná praxe absolventů škol

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečit absolventům středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce; odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

(2) Absolventem se pro účely odstavce 1 rozumí zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném) ukončení studia (přípravy) 2 let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské nebo rodičovské dovolené.

§ 230 zákona č. 262/2006 Sb.

Prohlubování kvalifikace

(1) Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.

§ 231 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření.

(2) Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

(3) Zvláštní právní předpisy upravující zvyšování kvalifikace nejsou tímto zákonem dotčeny.

§ 232 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Nejsou-li dohodnuta nebo stanovena vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku

a) v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení,

b) 2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou,

c) 5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria,

d) 10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce nebo písemné práce, kterou je zakončováno studium v programu...