1. Obecná pravidla
režimu přenesení daňové povinnosti
2. Dočasné použití
režimu přenesení daňové povinnosti
Režim
přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění spočívá v přenesení
daňové povinnosti u vyjmenovaných zdanitelných plnění v tuzemsku na příjemce
tohoto plnění, který je plátcem daně. O jaké zdanitelné plnění se jedná? Jaké
změny platí pro rok 2016?
Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce
zdanitelného plnění byl zaveden s účinnosti od 1.4. 2011
a v dalších letech byl postupně rozšiřován. Tento zvláštní režim
uplatňování DPH, který je obecně upraven v § 92a zákona č. 235/2004
Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
zákon o DPH) spočívá v přenesení daňové povinnosti
u vyjmenovaných zdanitelných plnění v tuzemsku na příjemce tohoto plnění,
který je plátcem daně. Novelou zákona
o DPH provedenou s účinností od 1.1. 2015 zákonem č. 360/2014
Sb. bylo uplatnění tohoto zvláštního režim rozšířeno. Od tohoto data je
v souladu se směrnicí 2006/112/ES o společném systému daně z přidané
hodnoty (dále jen směrnice o DPH) režim přenesení daňové povinnosti
na příjemce plnění uplatňován u některých zboží a služeb trvale
a některých dočasně.
Od
1.1. 2016 nabyly účinnosti změny, které byly schváleny již v roce
2014 v rámci zákona č. 360/2014 Sb. a které se týkají některých
obecných pravidel zakotvených v § 92a zákona o DPH a také
rozšíření trvalého použití režimu přenesení daňové povinnosti. Od 1.2.
2016 nabylo účinnosti nařízení č. 11/2016 Sb., kterým se novelizuje
prováděcí nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží
nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti.
Touto novelizací se prakticky rozšiřuje okruh plnění, na která se vztahuje
režim přenesení daňové povinnosti v rámci jeho dočasného použití.
K uplatňování režimu přenesení daňové povinnosti se zaměřením na změny pro
rok 2015 a 2016 zveřejnilo GFŘ v březnu 2015 metodickou informaci,
která byla v červenci 2015 aktualizována a v souvislosti
s novelizací prováděcího nařízení vlády se očekává pro rok 2016 její další
aktualizace. V článku jsou nejprve shrnuta obecná pravidla uplatňování
režimu přenesení daňové povinnosti a pravidla pro vedení evidence
o plněních v režimu přenesení daňové povinnosti, která se stala od 1.1.
2016 součástí kontrolních hlášení. V dalších částech textu jsou
s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná pravidla pro trvalé
a dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti.
1. Obecná
pravidla režimu přenesení daňové povinnosti
Obecná pravidla pro
uplatnění zvláštního režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného
plnění vyplývají i v roce 2016 z § 92a zákona o DPH. Podle § 92a odst. 1 zákona o DPH je v režimu přenesení
daňové povinnosti povinen přiznat daň plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění
s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, a to ke dni uskutečnění
zdanitelného plnění. Prakticky to znamená, že plátce, který uskuteční
zdanitelné plnění ve zvláštním režimu pro jiného plátce s místem plnění
v tuzemsku, je povinen toto zdanitelné plnění účtovat bez daně a daň
je povinen přiznat plátce jako příjemce plnění a zároveň si
i nárokuje odpočet daně. Pokud však plátce daně poskytne zdanitelné plnění,
na něž se vztahuje tento zvláštní režim, osobě, která není plátcem daně, je
povinen toto zdanitelné plnění standardně účtovat včetně DPH.
Plátce,
který uskuteční zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, hodnotu těchto plnění
vykáže v ř. 25 daňového přiznání, a to za zdaňovací období,
v němž se toto zdanitelné plnění uskutečnilo. Plátce, který přijme
zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, přizná daň v ř. 10 nebo 11 daňového
přiznání, a to za zdaňovací období, v němž se toto zdanitelné plnění
uskutečnilo. Prakticky to tedy znamená, že v daňovém
přiznání nepřiznává daň z předem zaplacených záloh v okamžiku jejich
zaplacení, tj. daň z těchto záloh přizná až v okamžiku uskutečnění
zdanitelného plnění. Nárok na odpočet daně uplatní ve stejném zdaňovacím
období v odpovídajících řádcích 43 nebo 44 daňového přiznání.
Podle § 92a odst. 2 zákona o DPH je
plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové
povinnosti uskutečněno, povinen doplnit daň v evidenci pro účely DPH,
tj. nedoplňuje ji na obdrženém daňovém dokladu, aby nemohlo dojít ve smyslu
§ 34 zákona o DPH k porušení věrohodnosti původu či
neporušenosti obsahu tohoto daňového dokladu.
Podle
§ 92a odst. 3 zákona o DPH se režim přenesení daňové povinnosti neuplatní v případě, že plátce,
který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve
stanovené lhůtě. Tento režim tedy nelze použít do dne nabytí právní
moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.
Z § 92a
odst. 4 zákona o DPH vyplývá, že vznikla-li povinnost přiznat
daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení
daňové povinnosti, použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění
zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle
§ 37a odst. 1 zákona o DPH, tj.
pouze z rozdílu mezi celkovou cenou a úplatou (zálohou) přijatou před
uskutečněním zdanitelného plnění.
? Příklad
1
Plátce
daně jako dodavatel elektřiny, který dodává obchodníkovi s elektřinou,
který je plátcem daně, přijal v lednu 2016 od tohoto obchodníka zálohu na
dodání elektřiny, při jejímž dodání bude uplatňován režim přenesení daňové
povinnosti v rámci jeho dočasného použití podle prováděcího nařízení vlády
od 1.2. 2016. Plátce přijal zálohu ve výši 100 000 Kč + daň ve
výši 21 000 Kč dne 22.1. 2016. K tomuto dni mu vznikla
povinnost přiznat daň z této zálohy standardním způsobem, a to podle
§ 21 odst. 1 zákona o DPH k datu jejího přijetí.
Pokud plátce
v únoru 2016 dodá obchodníkovi elektřinu za celkovou cenu
200 000 Kč bez daně, na toto plnění se od 1.2. 2016 vztahuje
režim přenesení daňové povinnosti. Podle § 92a odst. 4 zákona
o DPH vypočte příjemce zdanitelného plnění daň ze základu daně stanoveného
podle § 37a odst. 1, tj. pouze z rozdílu mezi celkovou cenou bez
daně (200 000 Kč) a úplatou (zálohou) ve výši
100 000 Kč, která byla přijata v lednu 2016 před uskutečněním
zdanitelného plnění.
Prakticky
to znamená, že ze zálohy bude daň přiznána dodavatelem standardním způsobem
a pouze z doplatku bude daň přiznána příjemcem zdanitelného plnění
v režimu přenesení daňové povinnosti.
1.1 Evidence
zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti
Do
konce roku 2015 vyplývala pro plátce z § 92a odst. 3 až 5 dříve
platného znění zákona o DPH povinnost vést zvláštní evidenci o uskutečněných
a přijatých zdanitelných plněních v režimu přenesení daňové
povinnosti. Podle § 92a odst. 3 zákona o DPH byl
plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění ve zvláštním režimu přenesení daňové
povinnosti, povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro účely DPH, ve
které byl povinen uvést daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se
zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně,
rozsah a předmět plnění. Podle § 92a odst. 4 zákona o DPH
byl plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení
daňové povinnosti, povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro účely
DPH, ve které byl povinen uvést daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil
zdanitelné plnění, den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah
a předmět plnění.
Podle
navazujícího § 92a odst. 5 zákona o DPH byli jak plátce, který
uskutečnil zdanitelné plnění ve zvláštním režimu, tak i plátce, pro
kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění ve zvláštním režimu přenesení daňové
povinnosti, povinni podat správci daně elektronicky ve lhůtě pro podání daňového
přiznání jako jeho přílohu výpis z této zvláštní evidence,
která musela obsahovat údaje podle předchozích odstavců, a to ve formátu
a struktuře zveřejněné správcem daně. Výpis z této evidence měli
plátci, jichž se tato povinnost týkala, povinnost naposledy podat v lednu
2016 za zdaňovací období prosinec 2015 nebo IV. čtvrtletí 2015.
Novelou
zákona o DPH provedenou zákonem č. 360/2014 Sb. byly výše uvedené
odstavce 3 až 5 s účinností od 1.1. 2016 zrušeny, protože povinnost
vést evidenci o zdanitelných plněních v režimu přenesené daňové
povinnosti se stala od tohoto data součástí kontrolních hlášení.
Plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové
povinnosti, je povinen předepsané údaje o těchto plněních vykazovat
v jednotlivých řádcích části A.1 kontrolního hlášení. Souhrn základu daně
za tato plnění za sledované období musí přitom odpovídat ř. 25 přiznání
k DPH.
Plátce
jako poskytovatel plnění v režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce
zdanitelného plnění uvádí v části A.1 kontrolního hlášení tyto údaje:
– DIČ odběratele,
– evidenční číslo
vystaveného daňového dokladu,
– datum uskutečnění
zdanitelného plnění,
– základ daně,
– předmět plnění označený
stejně jako dříve příslušným kódem plnění.
Oproti
dosavadní evidenci se v této části kontrolního hlášení nevykazuje rozsah
plnění ve stanovených měrných jednotkách, což je nesporné zjednodušení oproti
dosavadnímu stavu.
? Příklad
2
Plátce
daně dodal 28.1. 2016 železný šrot za 20 000 Kč jinému plátci
daně. Daňový doklad vystavil dne 29.1. 2016.
V kontrolním
hlášení za leden 2016 v příslušném řádku části A.1 uvede tento plátce DIČ
odběratele (ve tvaru CZ999999), číslo vystavené faktury, datum 28.1.
2016 jako datum uskutečnění zdanitelného plnění, částku 20 000 Kč
jako základ daně a kód „5“ jako kód předmětu plnění pro odpadové
materiály.
Plátce jako příjemce
zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, z něhož je
podle § 92a zákona o DPH povinen přiznat daň, údaje o přijatých
zdanitelných plněních vykazuje v jednotlivých řádcích části B.1
kontrolního hlášení. Plátce v této části kontrolního hlášení uvede údaje
za každé jednotlivé zdanitelné plnění přijaté v režimu přenesení daňové
povinnosti, jejichž souhrn uvádí na řádky 10 a 11 přiznání k DPH.
Plátce uvede tyto údaje:
– DIČ dodavatele,
– evidenční číslo přijatého
daňového dokladu,
– datum uskutečnění zdanitelného
plnění,
– základ daně
a daň v členění po jednotlivých sazbách daně,
Ani v této části
kontrolního hlášení se již neuvádějí údaje o rozsahu plnění, včetně měrné
jednotky.
? Příklad
3
Plátce
daně nakoupil 28.1. 2016 železný šrot za 20 000 Kč
v základní sazbě daně 21 % od jiného plátce daně. Daňový doklad,
který byl vystaven dodavatelem dne 29.1. 2016, plátce přijal 1.2.
2016.
V kontrolním
hlášení za leden 2016 v příslušném řádku části B.1 uvede plátce jako příjemce
zdanitelného plnění DIČ dodavatele (ve tvaru CZ999999), číslo přijaté faktury,
datum 28.1. 2016 jako datum uskutečnění zdanitelného plnění, k němuž
mu vzniká povinnost přiznat daň, částku 20 000 Kč jako základ daně, částku
daně ve výši 4 200 Kč a kód „5“ jako kód předmětu plnění pro
odpadové materiály.
1.2 Trvalé
použití režimu přenesení daňové povinnosti
Zdanitelná
plnění, u nichž se uplatní režim přenesení daňové povinnosti v rámci
jeho trvalého použití, tj. v návaznosti na čl. 199 směrnice
o DPH bez časového omezení, jsou od 1.1. 2016 vymezena
v § 92b až § 92e zákona o DPH.
Z § 92b beze změn vyplývá, že zvláštní režim přenesení daňové
povinnosti na příjemce plnění se uplatní při dodání zlata. Za zlato, pro které
tento zvláštní režim platí, se považuje podle § 92b odst. 1 zákona
o DPH zlato, které je dodáváno fakticky jako surovina v neopracované
podobě pro další zpracování, neplatí tedy pro šperky, prsteny, řetízky nebo
jiné výrobky ze zlata.
Podle § 92c zákona
o DPH zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění
v rámci jeho trvalého použití uplatní při dodání zboží uvedeného v příloze
č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování
v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání
do ingotů jinému plátci. V příloze č. 5 jsou nadále beze změn uvedeny
odpadové suroviny, s nimiž se obvykle obchoduje jako s druhotnými
surovinami. Jedná se např. o odpady z plastů a kaučuku, sběrový
papír a hadry, skleněné střepy a jiný skleněný odpad, železný šrot
a jiný kovový odpad. Zvláštní režim se tedy neuplatní u odpadových
surovin, které nejsou výslovně v příloze č. 5 uvedeny, a ani
v případě, že dodavatelem či odběratelem zboží uvedeného v příloze č. 5
k zákonu o DPH je osoba, která není plátcem daně. Zvláštní režim přenesení
daňové povinnosti na příjemce plnění se neuplatní ani pro poskytování služeb,
které spočívají ve svozu a likvidaci odpadu, ať již odpadu komunálního, průmyslového
nebo nebezpečného.
S účinností
od 1.1. 2016 se trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti zavádí
podle nového znění § 92d zákona o DPH pro dodání nemovité věci
plátci, pokud se při tomto dodání plátce rozhodne uplatnit daň podle § 56
odst. 5 zákona o DPH. Režim přenesení
daňové povinnosti se však neuplatní při dodání stavebního pozemku podle
§ 56 odst. 2 zákona o DPH ani při dodání vybraných nemovitých věcí
ve lhůtě pro jejich zdanění podle § 56 odst. 3 zákona o DPH.
V těchto případech, kdy vyplývá zdanění povinně ze zákona, se nadále uplatňuje
standardní režim zdanění, tj. daň na výstupu je povinen přiznat prodávající,
který je plátcem daně.
? Příklad
4
Obchodní
společnost, která je plátcem daně, je vlastníkem administrativní budovy, která
byla poprvé zkolaudována v roce 2005. Společnost provedla v roce 2014
technické zhodnocení této budovy, u něhož si uplatnila nárok na odpočet
daně v plné výši. Pokud by společnost tuto budovu v roce 2016
prodávala a při prodeji této budovy by podle § 56 odst. 3 zákona
o DPH uplatnila osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, musela by
v posledním zdaňovacím období roku 2016 provést úpravu odpočtu podle
§ 78d zákona o DPH u technického zhodnocení.
V tomto případě
by musela společnost provést úpravu odpočtu daně za zbývajících 8 roků, které
zbývají do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně, která je u technického
zhodnocení stavby 10 let. Pokud by se při prodeji budovy v roce 2016
rozhodla společnost uplatnit režim zdanění podle § 56 odst. 5 zákona
o DPH, nemusela by úpravu odpočtu podle § 78d zákona o DPH
u technického zhodnocení provádět. Pokud by byl kupující plátcem daně,
společnost by musela od tohoto plátce získat předem souhlas s uplatněním
režimu zdanění. Pokud by tento plátce s režimem zdanění souhlasil, společnost
by mu budovu prodala za cenu bez daně a povinnost přiznat daň
v režimu přenesení daňové povinnosti by vznikla kupujícímu, který by si
jako plátce mohl ve stejné výši uplatnit nárok na odpočet daně za splnění
obecných zákonných podmínek.
Zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce
plnění v rámci jeho dočasného použití se podle § 92e zákona
o DPH nadále uplatní při poskytnutí stavebních nebo montážních prací,
které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43.
V oddílu 41 této klasifikace je zařazena výstavba bytových a nebytových
budov, v oddílu 42 výstavba inženýrských staveb, jako např. silnic,
dálnic, železnic, mostů, inženýrských sítí, vodních děl apod.
a v oddílu 43 jsou zařazeny specializované stavební práce, včetně montážních
prací. Z § 92e odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že
použije-li plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím
stavebních nebo montážních prací zdanitelné plnění související s těmito
pracemi, k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti,
a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci
pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto
zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Prakticky to
znamená, že v případě nejasností, zda by měl či neměl být uplatněn
u některých zejména montážních či instalačních prací režim přenesení daňové
povinnosti, by měl být přednostně uplatněn tento zvláštní režim. Nadále tedy
nelze tolerovat uplatnění standardního režimu zdanění u stavebních
a montážních prací, u nichž by měl být podle zákona o DPH uplatněn
režim přenesení daňové povinnosti.
2. Dočasné použití režimu přenesení daňové
povinnosti
Od
1.1. 2015 byly v návaznosti na směrnici o DPH zavedeny vedle
trvalého použití režimu přenesení daňové povinnosti dva dočasné režimy přenesení
daňové povinnosti, u nichž je na základě zákona o DPH stanoveno dočasné
používání režimu přenesení daňové povinnosti pro určité dodání zboží nebo
poskytnutí služby nařízením vlády č. 361/2014 Sb., které bylo s účinností
od 1.7. 2015 novelizováno nařízením č. 155/2015 Sb.
a s účinností od 1.2. 2016 nařízením č. 11/2016 Sb.
První z těchto dočasných
režimů je upraven v § 92f zákona o DPH. Podle § 92f
odst. 1 zákona o DPH při dodání zboží nebo poskytnutí služby
uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu plátci použije plátce
režim přenesení daňové povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením.
Z množiny plnění uvedených v této příloze může vláda vybrat,
u jakých plnění a za jakých podmínek se na základě nařízení vlády
režim přenesení daňové povinnosti uplatní.
Podle
nařízení vlády č. 361/2014 Sb. se s účinností od 1.1. 2015
uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti při převodu emisních povolenek,
a to bez hodnotového omezení. S účinností
od 1.4. 2015 se uplatňuje režim přenesení daňové povinnosti při dodání
vybraného zboží, pokud celková částka
základu daně veškerého dodávaného vybraného zboží překročí částku
100 000 Kč. Tímto vybraným zbožím se rozumí vybrané
obiloviny a technické plodiny, vybrané kovy, mobilní telefony, integrované
obvody, přenosná zařízení pro automatizované zpracování dat a videoherní
konzole. Pro dodání cukrové řepy byl režim přenesení daňové povinnosti zaveden
až s účinností od 1.9. 2015. Od 1.7. 2015 se novelizací
prováděcího nařízení rozšířil režim přenesení daňové povinnosti na veškeré
obiloviny zařazené v kapitole 10 nomenklatury celního sazebníku
a veškeré technické plodiny zařazené v kapitole 12 nomenklatury
celního sazebníku.
? Příklad
5
Firma,
která je plátcem se sídlem v tuzemsku, dodala v lednu 2016
strojírenské firmě, která je také plátcem daně, ocelové plechy za 120000 Kč
bez daně. U tohoto dodání zboží se tedy podle prováděcího nařízení vlády
uplatní režim přenesení daňové povinnosti.
Dodavatel bude
fakturovat bez DPH a daň přizná strojírenská firma jako příjemce
zdanitelného plnění. Pokud by však předmětem dodání v rámci jedné dodávky
byly ocelové plechy např. za celkovou cenu 80 000 Kč, režim přenesení
daňové povinnosti na příjemce plnění by se do konce ledna 2016 neuplatnil. Od
1.2. 2016 se však na základě novelizace prováděcího nařízení může
dodavatel písemně dohodnout s odběratelem na uplatnění režimu přenesení daňové
povinnosti, i když nebude limit 100 000 Kč překročen.
Podle § 92f
odst. 2 zákona o DPH se uplatní obdobné ustanovení, jako je
§ 92e odst. 2 zákona o DPH pro stavební a montážní práce,
tj. zásada, podle níž mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění,
a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně, tj.
v dobré víře, za to, že příslušné zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení
daňové povinnosti podle § 92f odst. 1 zákona o DPH, a tento
režim k tomuto plnění ve shodě použijí, považuje se toto plnění za
zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.
Od 1.2. 2016 nabyla účinnosti další novelizace
výše uvedeného prováděcího nařízení, kterou se rozšiřuje režim přenesení daňové
povinnosti na dodání plynu a elektřiny soustavami obchodníkovi
a dodání certifikátů elektřiny, a to bez hodnotového limitu. Dále se
umožňuje, aby se při dodání vybraných výrobků, pro které platí hodnotový limit
100 000 Kč, mohl dohodnout dodavatel s odběratelem, a to
písemně, na uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti, i když nebude
uvedený hodnotový limit překročen.
Druhým
dočasným režimem je nadále tzv. mechanismus rychlé reakce v návaznosti na
směrnici Rady 2013/42/EU, který je upraven v § 92g novelizovaného znění
zákona o DPH. Podle § 92g odst. 1 při
dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim přenesení daňové
povinnosti, pokud tak vláda stanoví nařízením. Použití mechanismu rychlé
reakce, který je odůvodňován možností rychlé reakce na daňové podvody, musí
vláda projednat s Evropskou komisí a ta musí potvrdit, že proti
použití režimu přenesení daňové povinnosti nemá námitky. Režim přenesení daňové
povinnosti v rámci mechanismu rychlé reakce bude možno přitom použít
maximálně na dobu 9 měsíců. S praktickou aplikací tohoto ustanovení se
aktuálně nepočítá.
Ing. Václav
Benda
K rubrice Daně
a účetnictví jsme publikovali
- Daňový řád (zák. č. 280/2009 Sb.), zákon
o daních z příjmů (zák. č. 586/1992 Sb.), zákon o dani z přidané hodnoty
(zák. č. 235/2004 Sb.), zákon o účetnictví (zák. č. 563/1991 Sb.), vyhláška
č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb.,
České účetní standardy pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č.
500/2002 Sb., zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (zák. č.
593/1992 Sb.), zákon o živnostenském podnikání (zák. č. 455/1991 Sb.) – Zákony I/2016
- Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení – insolvenční zákon – (zák. č. 182/2006 Sb.) – Zákony
II/2106