Přepravní služby a DPH

Při uplatňování daně z přidané hodnoty u přepravních služeb je třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p. a výkladů k němu. Pro správné uplatnění daně je klíčové vymezení místa plnění a smluvní podmínky, za nichž jsou tyto služby poskytovány.

V následujícím článku jsou nejprve vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění, a to jak u přepravy zboží, tak i u přepravy osob. Návazně jsou s využitím příkladů vysvětleny postupy při uplatnění daně u přepravy zboží, a to jak v tuzemsku, tak i u přepravy zboží mezi členskými státy a přepravy spojené s dovozem a vývozem, na kterou se vztahuje osvobození od daně podle § 69 zákona o DPH. V závěrečné části textu jsou vysvětlena aktuálně platná pravidla pro uplatňování daně u přepravy osob, včetně podmínek pro jejich osvobození, které vyplývají z § 70 zákona o DPH.

Při stanovení místa plnění u přepravních služeb, je třeba rozlišovat,

zda se jedná o přepravu zboží nebo o přepravu osob. Při stanovení místa plnění při přepravě zboží je třeba dále z hlediska použití pravidla pro určení místa plnění rozlišovat, zda je příjemcem této služby osoba povinná k dani nebo osoba nepovinná k dani. U přepravy osob, jak je vysvětleno v dalším textu, není pro účely určení místa plnění podstatné, zda příjemcem této služby je osoba povinná k dani nebo osoba nepovinná k dani.

Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě povinné k dani se stanoví místo plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 odst. 1 zákona o DPH. Místem plnění je tedy u přepravy zboží obecně místo, kde má osoba povinná k dani jako příjemce služby své sídlo. Pokud je přeprava zboží poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. V případě poskytnutí přepravy zboží osobě povinné k dani se postupuje vždy podle tohoto základního pravidla a není tedy podstatné, zda se jedná o přepravu po území tuzemska, či z tuzemska do jiného členského státu či do třetí země nebo naopak nebo o přepravu uskutečněnou mimo území tuzemska.

Z hlediska daňového režimu, jak je vysvětleno na příkladech v dalším textu, není tedy podstatné, odkud kam je přeprava vedena, ale pro jakou osobu je poskytována. Jedná-li se o přepravu zboží s místem plnění v tuzemsku, přichází u ní v úvahu nadále osvobození od daně s nárokem na odpočet daně za splnění podmínek stanovených v § 69 zákona o DPH.

Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani

se stanoví místo plnění podle § 10f zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je místem plnění u přepravy zboží pro osobu nepovinnou k dani obecně místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Jestliže je tedy uskutečňována přeprava zboží pro osobu nepovinnou k dani po území České republiky, uplatní se u ní, pokud zákon nestanoví jinak vždy daň na výstupu podle zákona o DPH platného pro Českou republiku. Jinak stanoví zákon v případech, kdy se jedná o přepravu zboží pro osobu nepovinnou k dani mezi členskými státy. V tomto případě je místem plnění místo zahájení přepravy. Jedná-li se tedy např. o přepravu zboží pro osobu nepovinnou k dani z místa v tuzemsku do jiného členského státu, místo plnění je v tuzemsku. Jedná-li se naopak o přepravu zboží pro osobu nepovinnou k dani z místa v jiném členském státě do tuzemska, místo plnění je v jiném členském státě, kde byla zahájena přeprava.

Při poskytnutí přepravy osob je podle § 10a zákona o DPH místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Prakticky to znamená, že přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně podle § 70 zákona o DPH platného pro Českou republiku, a to bez ohledu na osobu zákazníka, jak je vysvětleno v dalším textu. Uskutečňuje-li plátce přepravu osob po území jiných členských států či třetích zemí, musí si ověřit, jaká pravidla platí pro uplatnění DPH u přepravy osob, v příslušné zemi, kde je místo plnění,

Při přepravě zboží s místem plnění v tuzemsku

podle § 9 odst. 1 zákona o DPH nebo podle § 10f zákona o DPH je povinen poskytovatel služby přiznat daň na výstupu standardním způsobem, pokud se na tuto přepravu nevztahuje osvobození od daně podle § 69 zákona o DPH. V následujícím textu je nejprve vysvětlen postup v případech, kdy poskytovatelem přepravy zboží je plátce daně a přeprava je zdanitelným plněním. Prakticky se jedná zejména o přepravu zboží pro osobu povinnou k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, a to po tuzemsku, z tuzemska do jiného členského státu, z jiného členského státu do tuzemska a také po území jiných členských států. Dále se jedná o přepravu zboží pro osobou nepovinnou k dani, a to v tuzemsku nebo z tuzemska do jiného členského státu.

Vznik povinnosti přiznat daň při poskytování přepravy zboží s místem plnění v tuzemsku vyplývá z § 20a zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení vzniká povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Je-li však před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z takto přijaté částky ke dni jejího přijetí. Tato povinnost však nevzniká, není-li zdanitelné plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Zdanitelné plnění je přitom známo dostatečně určitě, je-li alespoň známo, jaké zboží má být dodáno, nebo jaká služba má být poskytnuta, sazba daně a místo plnění. Pokud tedy plátce zaplatí jinému plátci jako přepravci zálohu na přepravu zboží v tuzemsku, na kterou se nevztahuje osvobození od daně, je přepravce povinen z této zálohy ke dni jejího přijetí přiznat daň v základní sazbě daně, která platí pro přepravu zboží. Nejsou-li však výše uvedené skutečnosti plátci k datu přijetí úplaty známy, nevzniká tedy prakticky z přijaté úplaty např. z nespecifikované zálohy, která může být později použita na úhradu zboží či služeb v různých sazbách daně či na plnění osvobozené od daně, povinnost přiznat daň okamžitě k datu přijetí této úplaty, ale až v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, na jehož úhradu bude tato nespecifikovaná záloha fakticky použita.

Při stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění u přepravy zboží s místem plnění v tuzemsku

postupuje plátce obecně podle § 21 odst. 3 zákona o DPH, který upravuje den uskutečnění zdanitelného plnění při poskytnutí služby. Podle tohoto odstavce se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné při poskytování služeb dnem poskytnutí služby nebo dnem vystavení daňového dokladu, pokud je vystaven přede dnem poskytnutí služby. U přepravy zboží se přitom za den poskytnutí služby považuje den, kdy byla přeprava uskutečněna, případně, kdy byl splněn poslední závazek sjednaný ve smlouvě o přepravě.

U přepravy zboží je možno při stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění postupovat podle mého názoru také podle § 21 odst. 8 zákona o DPH. Je-li podle tohoto odstavce poskytováno zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku po dobu delší než 12 měsíců, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. Uvedené pravidlo je tedy možno aplikovat i u služeb přepravy zboží, a to za podmínky, že jsou na základě smluvního ujednání poskytovány po dobu delší než 12 měsíců. Není-li toto pravidlo splněno, nelze podle § 21 odst. 8 zákona o DPH u přepravy zboží postupovat.

Základem daně u přepravy zboží je obecně ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o DPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, tj. za přepravu zboží od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Tato částka se snižuje o daň, tj. z částky bez daně se daň vypočte jako přirážka odpovídající příslušné sazbě daně. Do základu daně je přepravce povinen podle § 36 odst. 3 zákona o DPH zahrnovat veškeré vedlejší výdaje, které účtuje objednateli přepravy, např. i mýtné, které je povinen zaplatit podle příslušných právních předpisů. Prakticky to znamená, že mýtné nemůže přepravce účtovat zákazníkovi bez DPH samostatně mimo základ daně za přepravu zboží.

U přepravy zboží s místem plnění v tuzemsku, na kterou se nevztahuje osvobození od daně, se uplatní podle § 47 odst. 4 zákona o DPH základní sazba daně ve výši 21 %, protože přeprava zboží, ať již se jedná o přepravu silniční, železniční, vodní, leteckou či jinou, není uvedena v příloze č. 2, ani v příloze č. 2a k zákonu o DPH, v níž jsou uvedeny služby, pro které platí první nebo druhá snížená sazba daně.

V následujícím příkladu je vysvětlen praktický postup při uplatnění daně přepravní firmou, která je plátcem daně a která poskytuje přepravu zboží do jiného členského státu osobě povinné k dani se sídlem v tuzemsku, tj. místo plnění je u této přepravy zboží stanoveno podle § 9 odst. 1 zákona o DPH v tuzemsku.

Příklad 1

Přeprava zboží s místem plnění v tuzemsku:

Přepravní firma, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, přepravuje zboží z Prahy do Berlína v SRN pro jinou českou firmu se sídlem v tuzemsku, která je také plátcem daně.

Místo plnění je bez ohledu na to, že se jedná o přeshraniční přepravu, podle § 9 odst. 1 zákona o DPH v tuzemsku, a proto přepravní firma jako plátce daně musí u této přepravy zboží pro jinou českou firmu, která je plátcem daně, uplatnit daň na výstupu podle zákona o DPH platného pro ČR. Přeprava zboží byla na základě smluvního ujednání uskutečněna dne 31. 8. 2022 za sjednanou cenu 60 000 Kč v úrovni bez daně. Přepravce vystavil pro objednatele přepravy dne 5. 9. 2022 fakturu jako daňový doklad, na níž uvedl částku 60 000 Kč jak o základ daně a částku daně ve výši 12 600 Kč, t.j. 21 % ze základu daně. Z toho vyplývá, že přepravci v daňovém přiznání za měsíc srpen 2022, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, vznikla povinnost přiznat daň v uvedené výši 12 600 Kč a povinnost vykázat v části A.4 kontrolního hlášení za srpen 2022 předepsané údaji o přiznané dani na výstupu z této služby. Objednateli přepravy vznikl ve stejném zdaňovacím období v uvedené výši nárok na odpočet daně a povinnost vykázat v části B.2 kontrolního hlášení za srpen 2022 předepsané údaji o uplatněném odpočtu daně z této služby.

V souvislosti s mimořádnou událostí na Ukrajině vydal ministr financí Rozhodnutí o prominutí příslušenství daně a zálohy na daň z důvodu mimořádné události, které bylo zveřejněné v březnu 2022 ve Finančním zpravodaji č. 6/2022. Tímto rozhodnutím je plátcům (případně identifikovaným osobám) prominut úrok z prodlení a úrok z posečkané částky, pokud u nich dojde k pozdní úhradě daně, k níž se úrok váže, za zdaňovací období únor 2022 až srpen 2022, případně za zdaňovací období I. čtvrtletí 2022 nebo II. čtvrtletí 2022 za splnění stanovených podmínek uvedených v tomto rozhodnutí.

Přeprava zboží spojená s dovozem a vývozem

Doprava zboží a služby s ní související jsou za podmínek stanovených v § 69 zákona o DPH osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Podle tohoto ustanovení jsou osvobozeny od daně služby vázané na dovoz a vývoz zboží. Podle § 69 odst. 1 zákona o DPH je od daně osvobozeno poskytnutí služby přímo vázané na vývoz zboží. Jedná se zejména o dopravu zboží a další služby přímo vázané na vývoz zboží, jako je např. zajištění přepravy. Podmínkou pro osvobození od daně je, že tyto služby jsou poskytovány přímo vývozci nebo odesílateli zboží. Z toho vyplývá, že poskytne-li dopravce dopravu zboží při jeho vývozu spediční firmě jako její subdodavatel, a nikoliv přímo vývozci, nemůže dopravce uplatnit osvobození od daně podle § 69 zákona o DPH, protože se z jeho strany nejedná o službu přímo vázanou na vývoz zboží.

Podle § 69 odst. 2 zákona o DPH je od daně osvobozeno poskytnutí služby vztahující se k dovozu zboží. Podle písmene a) se jedná zejména o dopravu zboží a další služby vázané na dovoz, včetně zajištění přepravy, které musí být zahrnuty do základu daně při dovozu zboží. Pro osvobození není v tomto případě podstatné, zda hodnota služeb vázaných na dovoz skutečně byla, bude nebo má být zahrnuta do základu daně dovozcem, ale to, zda tato služba vstupuje do základu daně podle § 38 zákona o DPH. Poskytovatel služby tedy u osvobození nemusí spoléhat, zda dovozce službu skutečně do základu daně zahrne, protože to je jeho zákonnou povinností. Osvobození podle písmene b) se vztahuje na služby přímo vázané na dovoz zboží, které je dočasně uskladněno nebo propuštěno do celního režimu podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona o DPH. Na tyto služby se nevztahuje osvobození podle předchozího písmene a).

V § 69 odst. 3 zákona o DPH jsou stanoveny podmínky pro prokazování osvobození od daně při poskytnutí přepravy při dovozu a vývozu zboží. Jsou to zejména přepravní doklady či smlouvy o přepravě věci, případně jiné důkazní prostředky.

Při přepravě zboží s místem plnění mimo tuzemsko

podle § 9 odst. 1 zákona o DPH nebo podle § 10f zákona o DPH plátce jako poskytovatel služby nepřiznává daň na výstupu v tuzemsku, protože místo zdanění je mimo tuzemsko. Daň by tedy měla být vypořádána v zemi, kde je místo plnění podle pravidel platných v této zemi. Prakticky se tedy jedná z pohledu přepravce, který je plátcem daně, zejména o přepravu zboží pro osobu povinnou k dani se sídlem nebo provozovnou mimo tuzemsko, a to po tuzemsku, z tuzemska do jiného členského státu či do třetí země, z jiného členského státu či ze třetí země do tuzemska, po území jiných členských států či třetích zemí. Při poskytnutí přepravy zboží pro osobu nepovinnou k dani se jedná o přepravu z jiného členského státu do tuzemska, po území jiných členských států, případně i třetích zemí.

Plátce daně se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, který poskytne službu přepravy zboží s místem plnění podle § § 9 odst. 1 mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň podle zákona o DPH platného v ČR. Je-li místo plnění v jiném členském státě a příjemcem služby je osoba povinná k dani, povinnost přiznat daň má ve své zemi příjemce služby na principu reverse-charge. Podle § 24a zákona o DPH má plátce při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění obecně ke dni jeho uskutečnění. Podle § 24a odst. 2 zákona o DPH se přitom považuje plnění podle předchozího odstavce 1 za uskutečněné obecně dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení, tj. i v případě přepravy zboží, se plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24a zákona o DPH vázat den uskutečnění plnění na den vystavení daňového dokladu. Je-li před uskutečněním výše uvedených plnění přijata úplata, povinnost přiznat tuto úplatu vzniká okamžitě k datu jejího přijetí. Tato povinnosti nevzniká, není-li k datu přijetí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě.

Postup plátce při poskytnutí přepravy zboží osobě povinné k dani, u které je místo plnění v jiném členském státě je vysvětlen v následujícím příkladu:

Příklad 2

Přeprava zboží s místem plnění mimo tuzemsko

Přepravní firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně, poskytne slovenské firmě, která je osobou registrovanou k dani se sídlem na Slovensku, přepravu zboží z Ostravy do Prahy.

Místo plnění se stanoví podle § 9 odst. 1 zákona o DPH na Slovensku a přepravní firma tedy nebude jako plátce daně přiznávat daň na výstupu podle zákona o DPH platného v ČR, přestože se jedná o přepravu po území tuzemska. Cenu za přepravu zboží bude účtovat bez daně a daň přizná na Slovensku slovenská firma jako příjemce služby. Česká firma musí fakturovanou částku k datu poskytnutí služby vykázat v ř. 21 přiznání k DPH v daňovém přiznání za období, kdy byla služba poskytnuta a ve stejném období také v souhrnném hlášení s kódem 3.

Pokud by se jednalo přepravu zboží z tuzemska do třetí země či naopak, t.j. o přepravu spojenou s dovozem nebo vývozem, pro osobou povinnou k dani se sídlem nebo místem podnikání mimo tuzemsko, plátce daně by ji účtoval bez daně s odůvodněním, že místo plnění je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH mimo tuzemsko.

Neuplatnilo by se tedy osvobození od daně podle § 69 zákona o DPH, které platí pouze v případě přepravy zboží, která má místo plnění v tuzemsku. Pokud by příjemcem této služby byla osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, plátce by ji vykázal v ř. 26 přiznání k DPH a nevykazoval by ji v souhrnném hlášení, protože služby osvobozené do daně v zemi příjemce služby se v souhrnném hlášení nevykazují. Pokud by příjemcem této služby byla osoba povinná k dani se sídlem ve třetí zemi, plátce by ji vykázal také v ř. 26 přiznání k DPH a nevykazoval by ji v souhrnném hlášení,

Pokud by plátce daně se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, poskytl službu přepravy zboží pro osobu nepovinnou k dani s místem plnění mimo tuzemsku, např. přepravu zboží pro českého občana z Rakouska do České republiky, místo zdanění by bylo v Rakousku a přepravce by tedy měl přiznat a zaplatit daň z uvedené přepravy v této zemi, kde je místo plnění.

Přeprava zboží s místem plnění v tuzemsku poskytnutá osobou neusazenou v tuzemsku

Plátce, jemuž je poskytnuta služba přepravy zboží s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku, je podle § 108 odst. 3 písm. a) zákona o DPH povinen přiznat v tuzemsku daň. Vymezení osoby neusazené v tuzemsku přitom vyplývá z § 4 odst. 4 písm. l) zákona o DPH. V navazujícím § 24 zákona o DPH je vymezen den uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku. Podle § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň z přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku obecně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Podle § 24 odst. 2 zákona o DPH se zdanitelné plnění podle předchozího odstavce 1 považuje za uskutečněné dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. také u přepravy zboží, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24 zákona o DPH vázat den uskutečnění zdanitelného plnění na den vystavení daňového dokladu. Z § 24 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že je-li před uskutečněním zdanitelného plnění poskytnuta úplata, povinnost přiznat daň z ní vzniká okamžitě ke dni jejího poskytnutí. Tato povinnosti nevzniká, není-li ke dni poskytnutí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě.

Z přijaté služby přepravy zboží s místem plnění v tuzemsku poskytnuté osobou neusazenou v tuzemsku přiznává plátce daň v ř. 5 daňového přiznání, je-li poskytnuta osobou registrovanou v jiném členském státě, nebo v ř. 12, je-li poskytnuta osobou povinnou k dani ze třetí země. V kontrolním hlášení musí plátce o takto přiznané dani vykázat předepsané údaje části A.2.

Přeprava osob v tuzemsku

Při přepravě osob s místem plnění podle § 10a zákona o DPH v tuzemsku je povinen z této služby plátce přiznat daň na výstupu standardním způsobem, pokud se na tuto přepravu nevztahuje osvobození od daně. Povinnost přiznat daň u přepravy osob v tuzemsku vzniká plátci za stejných podmínek jako u přepravy zboží v tuzemsku.

Základem daně u přepravy osob je také obecně ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o DPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, tj. za osobní přepravu, a to od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Součástí úplaty je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je také dotace k ceně, kterou se rozumí přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů EU nebo podle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění. Za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a dotace na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku.

Dotace na zajištění dopravní obslužnosti, které podle příslušných předpisů dostávají ze státního nebo územních rozpočtu provozovatelé hromadné pravidelné přepravy osob, nejsou dotacemi k ceně, a proto se do základu daně nezahrnují.

Dotacemi k ceně se však pro účely zákona o DPH chápou, jak vyplývá z Informace k uplatnění DPH u veřejných služeb v osobní dopravě, která byla zveřejněna Ministerstvem financí v prosinci 2009, samostatné úhrady slev z jízdného, ať už jsou poskytnuty podle Výměru Ministerstva financí, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami nebo podle jiného obecně závazného předpisu. Aktuálně nárok na slevu ve výši 50 % z plného (obyčejného) jízdného mají cestující ve věku od 6 do 18 let, žáci a studenti ve věku od 18 do 26 let a cestující starší 65 let.

Přepravce, který je plátcem a který poskytuje hromadnou pravidelnou přepravu osob, tedy musí do základu daně za přepravní služby, které poskytuje se slevou z ceny jízdného podle výše uvedeného výměru MF, zahrnovat také finanční prostředky ze státního rozpočtu na úhradu slev jízdného.

Jestliže však slevu z ceny jízdného poskytne přepravce, který je plátcem, na základě vlastního rozhodnutí, postupuje se u těchto slev podle § 36 odst. 5 zákona o DPH, případně podle § 42 zákona o DPH. Poskytne-li přepravce slevu z jízdného ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně podle § 36 odst. 5 zákona o DPH sníží o tuto slevu, tj. základem daně bude pro přepravce snížená cena. Poskytne-li přepravce slevu z jízdného po dni uskutečnění zdanitelného plnění, provede opravu základu podle § 42 zákona o DPH.

U dopravy osob, na kterou se nevztahuje osvobození od daně podle § 70 zákona o DPH, se obecně uplatňuje podle § 47 odst. 4 zákona o DPH základní sazba daně 21 %, s výjimkou vymezených druhů hromadné pravidelné přepravy osob, které jsou uvedeny v příloze č. 2 nebo v příloze č. 2a zákona o DPH. Základní sazba daně tedy platí pro nepravidelnou pozemní dopravu osob, ať již osobními automobily, včetně taxislužby, autobusy či vlaky. Dále také pro leteckou i vodní nepravidelnou dopravu osob, i pro další druhy nepravidelné osobní přepravy.

První snížená sazba daně ve výši 15 % platí pro leteckou hromadnou pravidelnou dopravy cestujících a jejich zavazadel, která je zařazena do číselného kódu 38.1 klasifikace produkce CZ-CPA a uvedena v příloze č. 2 k zákonu o DPH. V příloze č. 2a k zákonu o DPH jsou uvedeny pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel, která je zařazena do číselného kódu 49 klasifikace produkce CZ-CPA a také vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel, která je zařazena do číselného kódu 50 klasifikace produkce CZ-CPA. V případě pozemní hromadné pravidelné doprava cestujících se druhá snížená sazba daně týká prakticky zejména autobusové, železniční a hromadné městské dopravy osob. Sazba 10 % se uplatní také u hromadné pravidelné doprava cestujících pozemními i visutými lanovými drahami. Od 1. 7. 2020 platí druhá snížená sazba daně také pro osobní dopravu lyžařskými vleky.

Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi

je podle § 70 zákona o DPH osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, a to opět pouze v tuzemsku, protože také v tomto případě je místem plnění území, kde se přeprava uskutečňuje. Z toho vyplývá, že osvobození od daně podle zákona o DPH platného pro Českou republika platí pouze pro úsek přepravy v tuzemsku. Osvobození od daně u přepravy osob na stejném principu jako v ČR neplatí ve všech členských státech. V některých z nich např. v Rakousku nebo Německu je tzv. mezinárodní přeprava osob zdaňována. V tomto případě musí český přepravce postupovat podle předpisů platných v zemi, na jejímž území je přeprava osob uskutečňována.

Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně podle § 70 zákona o DPH se týká jak pravidelné, tak i nepravidelné přepravy osob a osvobození se vztahuje, jak na případy, kdy je přeprava prováděna tuzemskými přepravci, tak i osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě nebo zahraničními osobami povinnými k dani.

Osvobození od daně platí také na služby související s přepravou osob, za něž jsou považovány pouze služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů.

Ing. Václav Benda

ZÁKON o dani z přidané hodnoty

§ 69

Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží

(1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně podle § 38.

(2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy.

(3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, s výjimkou služeb uvedených v § 51, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.

(4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.

(5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně.

§ 9

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která ...