Přepravní služby pomocí mobilní aplikace – daňové povinnosti poskytovatelů

Z definic zákona o DPH a obdobně taktéž z judikaturního výkladu SDEU vyplývá, že osoba poskytující přepravu osob prostřednictvím dané mobilní aplikace – např. UBER, BOLT, LIFTAGO a další je osobou povinnou k dani na základě toho, že uskutečňuje ekonomickou činnost. Jaké jsou povinností v oblasti DPH, daně z příjmů a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti při poskytování přepravních služeb prostřednictvím fyzických osob, a to jak u zaměstnavatele, tak i u řidičů – zaměstnanců?

Služby typu„ride-hailing“

jsou téměř tak staré jako osobní auta samotná.Pojem „ride-hailing“nebo-li sdílení jízdy je situace, kdy si cestující „zavolá“ nebo najme osobního řidiče, který ho odveze přesně tam, kam potřebuje. Ride-hailingová platforma je mobilní aplikace, která spojuje cestující s řidiči, jako jsou například UBER, BOLT, LIFTAGO. Zákazníci si přes aplikaci mohou objednat odvoz, platit a sledovat jízdu, zatímco řidiči na ní přijímají zakázky a vydělávají peníze. Tyto platformy slouží jako digitální zprostředkovatelé a obvykle si účtují provizi z každé jízdy. Pro cestující umožňuje aplikace pohodlně rezervovat jízdu, často i s možností sledování blížícího řidiče v reálném čase. Platba probíhá automaticky v rámci aplikace, což eliminuje potřebu hotovosti. Cena je často odhadnuta předem, což pomáhá vyhnout se podvodům s cenou. Pro řidiče nabízí platforma flexibilní způsob výdělku, kdy řidiči přijímají jízdy přes aplikaci. Způsob fungování je jednoduchý. Platforma funguje jako prostředník mezi pasažérem a řidičem, kde vše od objednávky po platbu probíhá v mobilní aplikaci.

Na nové technologie musí pružně reagovat i finanční správa, která se snaží získat systematický přehled o klíčových údajích z oblasti digitální mobility. A to se jí daří.

O tom svědčí fakt, že technologická platforma Bolt uzavřela memorandum o spolupráci s Finanční správou ČR a stala se tak první digitální platformou v oblasti osobní přepravy, která s respektem k právu České republiky na řádný výběr daní podobným způsobem spolupracuje. Společný dokument je zaměřen na pravidelné poskytování vybraných dat pro účely daňové správy a představuje důležitý krok k větší transparentnosti v celém odvětví tzv. ride-hailingových platforem. To vše umožní Finanční správě lépe analyzovat tržní prostředí, předcházet daňovým únikům a chránit poctivé podnikatele před nekalou konkurencí. Finanční správa vydala na toto téma v říjnu 2025 Informaci GFŘ k daňovému posouzení povinností poskytovatelů přepravních služeb poskytujících přepravu osob prostřednictvím mobilní aplikace s účinností od 1. 1. 2025. Cílem této informace je poskytnout základní přehled o daňových povinnostech daňových subjektů poskytujících služby přepravy osob prostřednictvím využití mobilních aplikací. Detailně je možné se s ní seznámit na portálu Finanční správy.

Daň z přidané hodnoty

Pro účely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), se za osobu povinnou k dani považuje osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomickou činnost (§ 5 odst. 3 ZDPH). Činnost se pro účely DPH obecně považuje za ekonomickou, pokud má pravidelný charakter a je vykonávána za odměnu pro toho, kdo ji uskutečňuje. Za ekonomickou činnost se považují i případy, kdy poskytovatel přepravy nevlastní příslušné živnostenské oprávnění.

Osoba poskytující přepravu osob prostřednictvím mobilní aplikace („poskytovatel přepravy“) je osobou povinnou k dani z důvodu uskutečňování ekonomické činnosti. Za osobu povinnou k dani je považována i společnost, která poskytuje službu spočívající v přístupu k softwaru (mobilní aplikaci), možnosti jejího použití a služby včetně práva přijímat požadavky na přepravu („služba přístupu k mobilní aplikaci“) – např. UBER, BOLT a podobné („poskytovatel aplikace“).

Poskytování přepravy osob

Podle § 10a ZDPH je místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Poskytnutí služby spočívající v přepravě osob za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku prostřednictvím dané aplikace je zdanitelným plněním. Zdanitelným plněním se dle § 2 odst. 2 ZDPH rozumí plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně (jako např. mj. přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy dle § 70 ZDPH). Pokud je poskytovatel přepravy již registrovaným plátcem DPH, zahrnuje takto poskytnuté přepravní služby mezi standardní zdanitelná plnění uváděná v daňovém přiznání k DPH. Plátce DPH má povinnost podat daňové přiznání, ve kterém odvede DPH z poskytnuté přepravní služby v tuzemsku. Zároveň má možnost uplatnit si nárok na odpočet daně z přijatých plnění při splnění podmínek vymezených v § 72 a násl. ZDPH. Dále mu vzniká povinnost podat kontrolní hlášení.

V případech, kdy poskytovatel přepravy se sídlem v tuzemsku není dosud plátcem, stane se jím od 1. 1. následujícího kalendářního roku, pokud jeho obrat (§ 4a odst. 1 písm. a) ZDPH) v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce přesáhne částku 2 000 000 Kč. Přihláška k registraci plátce DPH musí být podána do 10 pracovních dnů ode dne překročení obratu. Pokud se poskytovatel přepravy rozhodne, může se stát plátcem DPH již od následujícího dne překročení částky 2 000 000 Kč za předpokladu, že toto rozhodnutí oznámí ve včas podané přihlášce k registraci správci daně.

Pokud poskytovatel přepravy od doby překročení obratu 2 000 000 Kč do konce daného kalendářního roku uskuteční další plnění spadající do výpočtu obratu, kterými by jeho obrat překročil částku 2 536 500 Kč, stává se plátcem DPH již od následujícího dne po překročení částky 2 536 500 Kč. Osoba povinná k dani se může k DPH registrovat také dobrovolně za splnění podmínek stanovených v § 94a ZDPH.

Přijetí služby od osoby
neusazené v tuzemsku

Služba přístupu k mobilní aplikaci představuje z pohledu ZDPH elektronicky poskytovanou službu. Následující daňové posouzení se vztahuje na situace, kdy je tato služba poskytována osobou neusazenou v tuzemsku (poskytovatelem aplikace), a to poskytovateli přepravy, jenž je považován za osobu povinnou k dani mající sídlo v ČR. Osobou neusazenou v tuzemsku (poskytovatel aplikace) je osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní (§ 4 odst. 1 písm. l) ZDPH).

     Určení místa plnění

Je-li elektronicky poskytovaná služba poskytnuta osobám povinným k dani, tj. zjednodušeně podnikajícím osobám, při určení místa plnění je třeba použít základní pravidlo vymezené v ustanovení § 9 odst. 1 ZDPH. Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková (v podmínkách ČR je to jak plátce DPH, identifikovaná osoba, tak i osoba povinná k dani, která není registrována jako plátce DPH), je místo, kde má tato osoba (příjemce služby) sídlo. Z daného vyplývá, že v případě, kdy příjemcem služby přístupu k mobilní aplikaci je osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku (která jedná jako taková), je místo plnění v České republice.

     Povinnost přiznat daň
z přijaté služby

Pokud zdanitelné plnění v podobě poskytnutí služby přístupu k mobilní aplikaci uskutečňuje osoba neusazená v tuzemsku, je DPH povinna přiznat osoba, která toto plnění přijala, a to plátce DPH nebo identifikovaná osoba (viz § 108 odst. 3 písm. a) bodu 1. ZDPH). Služba poskytnutá poskytovatelem aplikace poskytovateli přepravy je předmětem DPH v tuzemsku a povinnost odvést DPH se přenáší na příjemce této služby, tj. na poskytovatele přepravy. Poplatek za tuto službu představuje v kontextu ZDPH úplatu, která je základem pro výpočet daně.

Plátce

Pro poskytovatele přepravy, který je plátcem DPH, to znamená povinnost přiznat DPH ze služby přijaté od poskytovatele aplikace. Plátce DPH má povinnost podat daňové přiznání a v něm přiznat DPH z přijaté služby (např. z poplatku za přístup k mobilní aplikaci) fakturované poskytovatelem aplikace, nebo z poskytnuté úplaty, ze které vznikla povinnost přiznat daň, jestliže předchází poskytnuté službě. Plátce DPH má možnost uplatnit nárok na odpočet při splnění podmínek vymezených v § 72 a násl. ZDPH. Plátce DPH má rovněž povinnost podat kontrolní hlášení. Daňové přiznání i kontrolní hlášení se podává do 25 dnů po skončení zdaňovacího období.

Identifikovaná osoba

Je-li poskytovatel přepravy osobou povinnou k dani, která není plátcem ani identifikovanou osobou, stává se přijetím služby od osoby neusazené v tuzemsku identifikovanou osobou ve smyslu § 6h ZDPH. Přihlášku k registraci má povinnost podat do 15 dnů ode dne, ve kterém se takovou osobou stala (viz § 97 ZDPH). Za identifikovanou osobu se lze dobrovolně registrovat i před prvním přijetím služby, popř. poskytnutím úplaty (viz § 97a ZDPH).

Identifikovaná osoba má povinnost podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, přičemž zdaňovacím obdobím identifikované osoby je kalendářní měsíc, přiznání k DPH podává identifikovaná osoba pouze tehdy, pokud jí vznikne povinnost přiznat daň (viz § 99 a § 101 odst. 5 ZDPH).    V tomto přiznání uvede daň z přijaté služby (např. z poplatku za přístup k mobilní aplikaci) fakturované poskytovatelem aplikace, nebo z poskytnuté úplaty, ze které vznikla povinnost přiznat daň, jestliže předchází poskytnuté službě. Identifikovaná osoba nemá povinnost přiznávat DPH z tuzemských plnění, zároveň ale nemá nárok na odpočet daně z veškerých přijatých zdanitelných plnění. Identifikovaná osoba musí nadále sledovat svůj obrat pro účely DPH a v případě jeho překročení se stává plátcem DPH se všemi souvisejícími daňovými dopady

Příklad 1

OSVČ – neplátce DPH se sídlem v ČR má mimo jiné příjmy jako partnerský řidič – jezdí pro společnost Bolt Services CZ s.r.o. Od společnosti obdrží pravidelně vyúčtování, ve kterém jsou vidět příjmy z jízd a také částka, která je mu sražena (odečtena od příjmů) jako provize za používání mobilní aplikace. Provize je závislá na počtu jízd a ujetých kilometrů. OSVČ využívá aplikaci společnosti se sídlem v Estonsku. Musí se OSVČ registrovat v tuzemsku k DPH?

Podle § 6h ZDPH platí, že osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, nebo ode dne poskytnutí úplaty, ze které vznikla povinnost přiznat daň, a to od toho dne, který nastane dříve, pokud se jedná o mj. o poskytnutí služby. Využívání mobilní aplikace je přijetím služby od osoby, která nemá sídlo v tuzemsku (estonská společnost). OSVČ se tak stává identifikovanou osobou ode dne přijetí plnění od estonské společnosti a má dle povinnosti podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou (§ 97 ZDPH).

Příklad 2

Osoba povinná k dani – neplátce DPH se sídlem v ČR má příjmy jen jako partnerský řidič – jezdí pro společnost Bolt Services CZ s.r.o. Jiné příjmy než jako řidič Boltu nemá. Kvůli používání mobilní aplikace poskytnuté estonskou společností Bolt Operations OÜ se zaregistrovala k DPH a stala se identifikovanou osobou. Provize za použití aplikace, která mu byla stržena z jeho příjmu, činila 2 000 Kč. Z jaké částky musí odvést DPH a musí každý měsíc podávat přiznání k DPH (ne každý měsíc má tyto příjmy)?

Osoba povinná k dani jako identifikovaná osoba, která přijala zdanitelné plnění (provizi„účtovanou“ Boltem) od osoby neusazené v tuzemsku, má povinnost přiznat daň (viz § 108 odst. 3 písm. a) bodu 1 ZDPH). Výše provize, jako přijaté služby činila 2 000 Kč, tzn. že základ DPH je ve výši 2 000 Kč a DPH ve výši 21 % bude činit 420 Kč. Podle ustanovení § 101 ZDPH má identifikovaná osoba povinnost podat daňové přiznání. V případě, že jí nevznikne ve zdaňovacím období povinnost přiznat daň, tak platí, že není povinna podat daňové přiznání.

Příklad 3

OSVČ – plátce DPH poskytuje služby spočívající v přepravě osob v ČR pro společnost Bolt Services CZ s.r.o. Zároveň OSVČ využívá mobilní aplikaci společnostiBolt Operations OÜ se sídlem v Estonsku. Má povinnost odvést z tržeb DPH v České republice? A jak je to se zdaněním za používání mobilní aplikace?

Podle § 10a ZDPH platí, že místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. U přepravy osob, jenž začíná i končí v tuzemsku je místo plnění v tuzemsku. Pokud je poskytnuta služba spočívající v přepravě osob za úplatu prostřednictvím mobilní aplikace, jedná se o zdanitelné plnění, u kterého se uplatňuje tuzemská DPH v příslušné sazbě daně. U nepravidelné přepravy osob (tzn. nejedná se např. o linkovou přepravu osob s daným jízdním řádem) se uplatní DPH v základní sazbě daně.

V případě přijetí zdanitelného plnění (používání mobilní aplikace) spočívajícího v poskytnutí služby (podle § 9 až 10d ZDPH) uskutečněné osobou neusazenou v tuzemsku, vzniká plátci povinnost přiznat daň podle § 108 odst. 3 písm. a) bodu 1 ZDPH. Dále má plátce povinnost podat daňové přiznání a v něm přiznat daň z přijaté služby spočívající v používání mobilní aplikace účtované společnosti se sídlem v Estonsku. Plátci rovněž na základě ustanovení § 101c písm. b) bodu 1 ZDPH vzniká povinnost podat kontrolní hlášení. Plátce má možnost uplatnit si nárok na odpočet při splnění podmínek vymezených v § 72 a násl. ZDPH.

Příklad 4

OSVČ – identifikovaná osoba se sídlem v tuzemsku má příjmy z přepravy osob pro společnost Bolt. Musí jako neplátce DPH sledovat dosažení obratu 2 mil. Kč za kalendářní rok?

Ano, musí sledovat obrat za kalendářní rok. Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku je plátcem od prvního dne kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém její obrat v tuzemsku překročil částku 2 000000 Kč (§ 6 ZDPH). Pokud se nestane plátcem dříve, stane se od 1. 1. plátcem DPH a má povinnost odvádět z uskutečněných plnění DPH, podávat za zdaňovací období přiznání k DPH a kontrolní hlášení.

Daň z příjmů

Povinnosti poplatníků daně z příjmů fyzických a právnických osob, stejně jako povinnosti plátců daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, vymezuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP).

Stanovení osob a činnosti

Osoby participující na přepravě osob se mohou vyskytovat v různém postavení (tj. mohou poskytovat dopravu přímo ony samy, případně skrze své zaměstnance). Tyto osoby mohou být jak osoby fyzické, tak právnické.

a)  Poplatník daně z příjmů fyzických osob

•    OSVČ – příjmy ze samostatné činnosti

•    Zaměstnanec – příjmy ze závislé činnosti

b)  Poplatník daně z příjmů právnických osob

c)  Zaměstnavatel v pozici plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

Daň z příjmů fyzických osob

     Daň z příjmů fyzických osob
ze samostatné činnosti

Poskytování přepravy prostřednictvím mobilní aplikace vykazuje všechny znaky podnikání podle § 420 občanského zákoníku. Poskytovatel přepravních služeb tedy vykonává samostatnou činnost ve smyslu ZDP (§ 7 ZDP) a je-li fyzická osoba, pak podléhají příjmy z této činnosti dani z příjmů fyzických osob a budou zahrnuty do příjmů ze samostatné činnosti.

Za příjmy ze samostatné činnosti se pro účely daně z příjmů fyzických osob považují příjmy dosažené samotným poplatníkem, ale také příjmy dosažené prostřednictvím zaměstnanců poplatníka.

Při stanovení základu daně z příjmů fyzických osob může poskytovatel přepravy uplatnit výdaje, které vynaložil na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Vynaložené výdaje může uplatnit:

•    v prokázané výši (§ 23 až 33 ZDP), nebo

•    procentem z příjmů (§ 7 odst. 7 ZDP).

Uplatňování výdajů v prokázané výši

Poplatník, který vede účetnictví, vychází při stanovení základu daně z výsledku hospodaření (§ 23 odst. 2 písm. a ZDP). Nevede-li účetnictví, ale vede daňovou evidenci nebo uplatňuje výdaje procentem z příjmů, vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji (§ 23 odst. 2 písm. b ZDP).

Uplatňování
výdajů procentem z příjmů

Poplatník, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů, vede evidenci příjmů a pohledávek vzniklých v souvislosti se samostatnou činností (viz § 7 odst. 8 ZDP). Poskytovatel, který vlastní živnostenské oprávnění opravňující ho k poskytování této služby (jedná se o příjmy podle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP), může uplatnit výdaje procentem z příjmů, a to ve výši 60 % z příjmů, max. do výše 1 200 000 Kč. 

V případě, že by poskytovatel služby příslušné živnostenské oprávnění nevlastnil, ačkoli tuto zákonnou povinnost má, je považován za poplatníka provozujícího podnikatelskou činnost (jedná se o příjmy podle § 7 odst. 1 písm. c) ZDP). Pokud takový poskytovatel přepravy neuplatní výdaje ve skutečné výši, může uplatnit výdaje procentem z příjmů, a to ve výši 40 % z příjmů, max. do výše 800 000 Kč.

Zdaňovacím obdobím fyzické osoby je kalendářní rok. Fyzická osoba má povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, pokud její roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (viz § 36 ZDP). Daňové přiznání je fyzická osoba povinna podat i tehdy, pokud její roční příjmy nepřesáhly 50 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu. Daňové přiznání není povinna podat fyzická osoba, která je zaměstnancem s příjmy ze závislé činnosti (příjmy dle § 6 ZDP), podepsala u zaměstnavatele prohlášení k dani (§ 38kZDP)a nemá příjmy ze samostatné činnosti (podnikání), příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy vyšší než 20 000 Kč.

Splní-li poskytovatel služby podmínky dané ZDP (viz § 2a ZDP), může vstoupit do tzv. paušálního režimu a platí pro něj zákonné podmínky paušálního režimu.

     Daň z příjmů fyzických osob
ze závislé činnosti

Vymezení plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (zaměstnavatele)

Fyzická nebo právnická osoba realizující přepravní služby prostřednictvím fyzických osob na základě smluvního vztahu, který naplňuje znaky závislé činnosti, se stává zaměstnavatelem (viz § 6 odst. 2 ZDP), čímž se dostává do postavení plátce daně ze závislé činnosti (viz § 38c ZDP). Smluvní vztahy mohou mít podobu pracovních smluv nebo jiných dohod o osobním výkonu přepravních služeb za smluvených podmínek. Závislou prací se rozumí činnost vykonávaná osobně, jménem a podle pokynů zaměstnavatele, ve vztahu podřízenosti vůči zaměstnavateli, který disponuje pravomocí řídit výkon práce a udílet závazné pokyny (§ 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce).

Povinnosti plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (zaměstnavatele)

•    zaregistrovat se k dani z příjmů ze závislé činnosti u příslušného finančního úřadu (§ 39 ZDP), a to nejpozději do 8 dnů od skutečnosti, kdy se stal plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti, tj. začal zaměstnancům vyplácet mzdu nebo odměnu,

•    srážet z příjmů zaměstnanců zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti (viz § 38h odst. 7ZDP),

•    sražené zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti odvádět správci daně nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, ve kterém povinnost jejich sražení vznikla (viz § 38h odst. 10 ZDP),

•    pobírá-li zaměstnanec příjem podléhající zvláštní sazbě daně (např. na základě dohody o provedení práce, příp. dohody o pracovní činnosti), je zaměstnavatel povinen srazit daň z těchto příjmů (tzv. srážková daň – viz § 38d odst. 1 ZDP),

•    má-li zaměstnavatel povinnost srazit daň z příjmů podléhajících zvláštní sazbě daně, tj. srážkovou daň (např. na základě dohody o provedení práce, příp. dohody o pracovní činnosti), je zaměstnavatel povinen odvést tuto daň správci daně do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy tato povinnost vznikla (viz § 38d odst. 3 ZDP),

•    vést za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období mzdové listy a rekapitulaci o sražených zálohách na daň z příjmů ze závislé činnosti a daně vybírané podle zvláštní sazby (viz § 38j odst. 1 ZDP),

•    na žádost zaměstnance vystavit doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě (jedná se o potvrzení o zdanitelných příjmech (viz § 38j odst. 3 ZDP),

•    po skončení kalendářního roku podat vyúčtování daně ze závislé činnosti (viz § 38j odst. 4 ZDP), případně vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (viz § 38d odst. 9 ZDP).

Vymezení příjemce příjmů
ze závislé činnosti (zaměstnanec)

Příjemce příjmů vyplácených zaměstnavatelem za osobní výkon přepravních služeb a s nimi souvisejících prací na základě pracovní smlouvy nebo dohody o provedení práce, příp. dohody o pracovní činnosti, se stává podle ZDP poplatníkem s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnancem – viz § 6 ZDP).

Možnosti příjemce příjmů
(zaměstnance)

•    Zaměstnanec má možnost uplatnit podle ZDP prostřednictvím tzv. prohlášení poplatníka slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti. Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům prohlášení učinit (podepsat) a při výpočtu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti k němu přihlédnout (§ 38k odst. 4 ZDP).

•    Po skončení roku má možnost zaměstnanec „vyrovnat“ svoje daňové povinnosti prostřednictvím zaměstnavatele formou ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění nebo podáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Pokud zaměstnanec požádá zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění, a jsou-li splněny zákonné podmínky pro jeho provedení, je zaměstnavatel povinen po skončení zdaňovacího období provést roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění.

Daň z příjmů právnických osob

Pokud je poskytovatelem přepravních služeb právnická osoba, jsou předmětem daně její příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem (§ 18 ZDP). Příjmy plynoucí v souvislosti s předmětnou činností zahrne právnická osoba do svého přiznání k dani z příjmů právnických osob a zdaní je v základu daně stanoveném podle ZDP při respektování věcné a časové souvislosti (viz § 23 ZDP).

Ing. Pavel Novák

ZÁKON č. 235/2004 Sb.
o dani z přidané hodnoty

§ 72

Nárok na odpočet daně

(1) Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování

a)  zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,

b)  plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku,

c)  plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku,

d)  plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až t) a x) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo

e)  plnění uvedených v § 13 odst. 7 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5.

(2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona

a)  na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, nebo

b)  na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země.

(3) U pořízení vybraného osobního automobilu, který je dlouhodobým majetkem plátce, se pro účely daně z přidané hodnoty za částku daně na vstupu považuje

a)  částka 420000 Kč, pokud daň na vstupu podle odstavce 2 je u pořízení tohoto automobilu nejméně 420000 Kč, nebo

b)  daň na vstupu podle odstavce 2, pokud není částka daně na vstupu určena podle písmene a).

(4) U technického zhodnocení vybraného osobního automobilu, který je dlouhodobým majetkem, podle § 4 odst. 4 písm. c) bodu 4 se pro účely daně z přidané hodnoty za částku daně na vstupu považuje

a)  částka 0 Kč, pokud součet daně na vstupu podle odstavce 2 u pořízení vybraného osobního automobilu, u něhož bylo technické zhodnocení provedeno, a daně na vstupu podle odstavce 2 u předcházejících technických zhodnocení je nejméně 420000 Kč,

b)  daň na vstupu podle odstavce 2 v případě kladného nebo nulového rozdílu mezi ...