Přeshraniční platby
a jejich příjemci – evidence
V roce 2020 byla schválena Směrnice Rady (EU) 2020/284 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb. Tato směrnice ukládá členským státům, aby od 1. 1. 2024 zavedly povinnost pro poskytovatele platebních služeb, která bude spočívat ve vedení evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích.
Z dosavadního znění zákona č. 235/ 2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH) ani jiného právního předpisu nevyplývala právní úprava, která by ukládala poskytovatelům platebních služeb uchovávat a poskytovat správci daně údaje týkající se přeshraničních plateb. Z uvedené směrnice vychází zákon, kterým se mění zákon o DPH a další související zákony, který byl v listopadu 2023 schválen Poslaneckou sněmovnou i Senátem Parlamentu ČR, a to s účinností od 1. 1. 2024. Uvedenou novelou zákona o DPH se poskytovatelům platebních služeb ukládá povinnost vést evidenci o přeshraničních platbách a příjemcích, v níž budou vést údaje o přeshraničních platbách, tj. platbách, které se uskutečňují mezi členskými státy, případně se třetími zeměmi, a to platbách příchozích v případě plateb z jiných členských států a platbách odchozích v případě plateb směřujících do třetích zemí, a o příjemcích těchto plateb. Právní úprava pro vedení této evidence bude vyplývat z nových § 110zz až § 110zzj zákona o DPH.
V článku je nejprve shrnuto vymezení základních pojmů, které se ve výše uvedených nových ustanoveních zákona o DPH, využívají. Návazně je vysvětleno, jakým osobám a za jakých podmínek vzniká povinnost tuto evidenci vést a předmět této evidence. V dalším textu jsou shrnuty informace o předepsaných údajích o přeshraničních platbách a o způsobu jejich sdělování daňové správě. V závěrečné části textu je upozorněny na změny v souvisejících právních předpisech.
Základní pojmy, které jsou využívány v ustanoveních zákona o DPH,
která upravují evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích jsou v návaznosti na související právní předpisy vymezeny v § 110zz zákona o DPH. Klíčovým pojmem pro vedení této evidence je pojem poskytovatel evidované platební služby, jemuž je uložena povinnost tuto evidenci vést.
Poskytovatelem evidované platební služby se rozumí osoba, která je oprávněná podle zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o platebním styku) poskytovat evidovanou platební službu. Podle zákona o platebním styku mohou platební služby poskytovat pouze vymezené osoby. Jedná se zejména o banky se sídlem v tuzemsku, tuzemské pobočky bank, které nemají sídlo v tuzemsku, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz, platební instituce a další osoby uvedené v § 5 zákona o platebním styku. Poskytovatelem evidované platební služby nebude pro účely DPH Česká národní banka, přestože patří podle § 5 zákona o platebním styku mezi osoby oprávněné poskytovat platební služby. Prakticky to znamená, že České národní banky se za povinnost vést evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích podle zákona o DPH netýká.
Evidovanou platební službou se rozumí platební služba ve smyslu § 3 zákona o platebním styku. Podle zákona o DPH se budou evidovat zejména převody peněžních prostředků, na platebním účtu vedeném u poskytovatele platebních služeb uživatele nebo u jiného poskytovatele platebních služeb. Mezi platební služby podle tohoto ustanovení patří také provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, Evidovanou platební služby nebudou pro účely DPH služby umožňující vložení hotovosti, výběr hotovosti z platebního účtu, nepřímého dání platebního příkazu a informování o platebním účtu.
Platbou se rozumí platební transakce podle § 2 zákona o platebním styku. Podle tohoto ustanovení se platební transakcí rozumí vložení peněžních prostředků na platební účet, výběr peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků, vyjma transakcí, které nejsou podle § 3 odst. 3 zákona o platebním styku platebními službami. Platbou se přitom pro účely DPH rozumí pouze platba prováděná v rámci evidované platební služby, tj. ostatní platební transakce podle zákona o platebním styku se evidovat nebudou.
Přeshraniční platbou se rozumí platba, pokud je státem usazení příkazce členský stát a státem usazení příjemce jiný členský stát nebo třetí země. Z toho lze dovodit, že se nebudou evidovat platby, kdy státem příkazce bude třetí země a státem příjemce členský stát. Pokud tedy bude plátce vyvážet zboží do třetí země a obdrží do něj platbu od kupujícího jako příkazce ze třetí země, taková platba se nebude evidovat, protože s takovou platbou nebude pro vývozce spojena povinnost přiznat daň vzhledem k tomu, že vývoz zboží je za podmínek stanovených v § 66 zákona o DPH osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně.
Státem usazení příkazce nebo příjemce je podle § 110zza zákona o DPH pro účely evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích stát odpovídající příslušnému identifikátoru platebního účtu příkazce nebo příjemce. Státem usazení poskytovatele evidované platební služby bude stát odpovídající kódu BIC nebo jinému obdobnému identifikačnímu kódu jednoznačně označujícímu tohoto poskytovatele a jeho stát usazení. Kód BIC (Business Identification Code), česky „obchodní identifikační kód“, přitom slouží k jednoznačné identifikaci finanční instituce v mezinárodním platebním styku. Alternativně se také uvádí pod zkratkou SWIFT.
Z navazujícího § 110zzb zákona o DPH vyplývá, že pro účely evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích se v případě určení státu, ve kterém je poskytnuta evidovaná platební služba, nepoužijí pravidla pro stanovení místa plnění podle příslušných ustanovení zákona o DPH, která upravují v návaznosti na předpisy EU pravidla pro stanovení místa plnění u služeb ale pravidla vyplývající z předpisů, které upravují platební styk.
Příklad 1
Určení státu, ve kterém je poskytnuta evidovaná platební služba
Obchodní společnost, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, dodává z tuzemska zboží do jiných členských států osobám registrovaným k dani, na které se vztahuje osvobození od daně podle § 64 zákona o DPH. Platební služby poskytuje této obchodní společnosti banka, která je plátcem se sídlem v České republice. Platby za toto dodání zboží od příkazce z jiného členského státu, dostává obchodní společnost na účet vedený uvedenou bankou se sídlem v tuzemsku.
Stát, kde dochází k poskytnutí platební služby, se pro účely vedení evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích určuje v souladu s pravidly vycházejícími z oblasti platebního styku a bude tedy v tuzemsku. Banka jako poskytovatel evidované platební služby bude tedy předepsaní informace o poskytnutých platebních službách a jejich příjemci, kterým je uvedená obchodní společnost dodávající zboží do jiného členského státu, bude sdělovat prostřednictví české daňové správy, jak je vysvětleno v dalším textu.
Povinnost vést evidenci
a předmět evidence
Poskytovatel evidované platební služby je podle § 110zzc zákona o DPH e povinen vést evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích, pokud poskytne v tuzemsku v průběhu kalendářního čtvrtletí evidované platební služby odpovídající více než 25 přeshraničním platbám pro stejného příjemce a alespoň jedna z těchto plateb splňuje podmínky pro vedení v evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích podle navazujícího § 110zzd zákona o DPH.
Počet přeshraničních plateb pro stejného příjemce se určuje podle jednotlivých identifikátorů určujících stát usazení příjemce. Má-li poskytovatel evidované platební služby informace o tom, že má příjemce několik identifikátorů určujících jeho stát usazení, určí se počet přeshraničních plateb pro takového příjemce jako součet všech přeshraničních plateb s těmito identifikátory.
Poskytovatel evidované platební služby příjemce vede v evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích údaje o přeshraniční platbě a jejím příjemci, pokud je evidovaná platební služba odpovídající této platbě poskytnuta v tuzemsku, jak vyplývá z § 110zzd odst. 1 zákona o DPH.
Podle navazujícího odstavce 2 vede poskytovatel evidované platební služby příkazce v evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích údaje o přeshraniční platbě a jejím příjemci, pokud v případě této platby není státem usazení žádného poskytovatele evidované platební služby příjemce ani obdobného poskytovatele podle právních předpisů jiného členského státu členský stát, tj. bude se jednat o platby do třetích zemí.
Předepsané údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích
V § 110zze zákona o DPH jsou vymezeny požadované údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích, které musí tato evidence obsahovat, a které vycházejí z formuláře obsaženého v příloze příslušného prováděcího nařízení Evropské komise. Jedná se konkrétně o tyto údaje:
• kód BIC nebo jiný obdobný identifikační kód, který jednoznačně označuje poskytovatele evidované platební služby,
• jméno nebo obchodní firma příjemce, jak jsou uvedeny v záznamech poskytovatele evidované platební služby,
• DIČ nebo evidenční číslo příjemce pro DPH, jak je uvedeno v záznamech poskytovatele evidované platební služby,
• identifikátor IBAN nebo jiný obdobný identifikátor, není-li identifikátor IBAN k dispozici, který jednoznačně označuje příjemce a jeho stát usazení,
• kód BIC nebo jiný obdobný identifikační kód, který jednoznačně označuje poskytovatele evidované platební služby nebo obdobného poskytovatele podle právních předpisů jiného státu jednajícího jménem příjemce, a jeho stát usazení, pokud příjemce přijímá peněžní prostředky, aniž by měl platební účet,
• adresa příjemce, jak je uvedena v záznamech poskytovatele evidované platební služby,
• údaje o přeshraničních platbách a údaje o vrácených platbách, které s těmito přeshraničními platbami souvisejí, jako jsou např. datum a čas provedení přeshraniční platby nebo vrácené platby, částka a měna přeshraniční platby nebo vrácené platby, členský stát původu přeshraniční platby, další údaje, které jednoznačně označují přeshraniční platbu, a také informace o tom, že k zahájení přeshraniční platby došlo v prostorách obchodníka.
Tyto údaje bude poskytovatel evidované platební služby uvádět v oznámení, které bude stanoveným způsobem posílat daňové správě, jak je vysvětleno v dalším textu.
Oznámení údajů z evidence o přeshraničních
platbách
a jejich příjemcích
Poskytovatel evidované platební služby je podle § 110zzf zákona o DPH povinen podat oznámení obsahující údaje předepsané v § 110zze zákona o DPH správci daně do konce kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po skončení kalendářního čtvrtletí, kterého se tyto údaje týkají. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty tento den.
Příklad 2
Oznámení údajů z evidence
Banka, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, je pro účely DPH poskytovatelem evidovaných platebních služeb. Vzniká-ji tedy od 1. 1. 2024 povinnost podávat daňové správě oznámení údajů z evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích s údaji předepsaným v § 110zze zákona o DPH.
Poprvé bude tuto evidenci odevzdávat za I. čtvrtletí 2024, a to do 30. 4. 2024 jako posledního dne kalendářního měsíce, který bezprostředně následuje po skončení I. kalendářního čtvrtletí roku 2024.
Pokud poskytovatel evidované platební služby zjistí, že v oznámení podle odstavce 1 uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat správci daně následné oznámení, ve kterém tyto nedostatky napraví.
Poskytovatel evidované platební služby je podle navazujícího § 110zzg zákona o DPH povinen údaje z evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích uchovávat elektronicky po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k provedení evidované přeshraniční platby.
Oznámení údajů z evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích se budou podle § 110zzh zákona o DPH poskytovatelé evidovaných platebních služeb podávat elektronicky prostřednictvím informačního systému veřejné správy spravovaného za tímto účelem orgánem Finanční správy České republiky, a to datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. Poskytovatel evidované platební služby bude mít podle § 110zzi zákona o DPH pro účely evidence o přeshraničních platbách a jejich příjemcích postavení daňového subjektu. Správcem daně bude pro evidenci o přeshraničních platbách a jejich příjemcích Specializovaný finanční úřad, jak vyplývá z § 110zzj zákona o DPH.
Změna navazujících
právních předpisů
Novelizaci zákona o DPH bude novelizován také zákon č. 21/1992 Sb. o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Z této novelizace zejména vyplývá, že poskytnutí údajů o přeshraničních platbách a jejich příjemcích není porušením bankovního tajemství. Obdobná zásada se promítá také do novelizace zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
Ing. Václav Benda
