Přeshraniční služby a DPH (2.)

Podle § 108 odst. 3 písm. c) zákona o DPH při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku je povinen přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba jako příjemce této služby, pokud se u nich určí místo plnění podle § 9 až § 10d zákona o DPH.

Přiznávání daně v tuzemsku u služeb od osoby neusazené v tuzemsku

Osobou neusazenou v tuzemsku se přitom podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH rozumí osoba povinná k dani, která nemá sídlo, ani provozovnu v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku.

Pokud má tato osoba v tuzemsku provozovnu, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku, pokud se tato provozovna daného plnění neúčastní. Tato podmínka by měla splněna vždy, jestliže se do příslušného poskytnutí služby nezapojuje personální ani materiální vybavení této provozovny. Podmínka neúčasti této provozovny na poskytnutí služby se má za splněnou rovněž v případě, kdy tato provozovna, kterou poskytovatel služby má v tuzemsku, poskytuje pouze administrativní podporu, např. při vystavení dokladu, vymáhání dlužné částky apod. Jestliže však má poskytovatel služby v tuzemsku, kde je místo zdanění sídlo, vždy se považuje za osobu, která je usazená v tomto státě, a to bez ohledu na to, zda se příslušného poskytnutí přeshraniční služby účastní či nikoli.

Pravidla pro stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku jsou stanovena v § 24 zákona o DPH. Podle § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň z přijaté služby s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku obecně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

Zdanitelné plnění se přitom považuje za uskutečněné dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podle základního pravidla, tj. podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24 zákona o DPH vázat den uskutečnění zdanitelného plnění na den vystavení daňového dokladu.

Z § 24 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že je-li před uskutečněním zdanitelného plnění poskytnuta úplata, povinnost přiznat daň z ní vzniká okamžitě ke dni jejího poskytnutí. Tato povinnosti nevzniká, není-li k datu poskytnutí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě. Podle § 24 odst. 4 zákona o DPH při poskytnutí služby, která je poskytována po dobu delší než 12 měsíců a během tohoto období nedojde k poskytnutí úplaty, se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku, tj. prakticky minimálně jednou ročně, nejpozději k 31. 12. příslušného roku, by měla být u takovýchto služeb podle § 9 odst. 1 zákona o DPH poskytovaných na dlouhodobé bázi vypořádána daň.

Pro vystavování daňových dokladů při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku platí v souladu se směrnicí o DPH pravidla stanovená v § 27 zákona o DPH. Podle výchozího pravidla podléhá vystavování daňových dokladů při poskytnutí služby, až na stanovené výjimky, pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. Z tohoto pravidla např. vyplývá, že poskytuje-li plátce službu s místem plnění v tuzemsku, vystaví daňový doklad podle pravidel platných v tuzemsku, kde je místo plnění. Vystavování daňových dokladů však podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, je-li místo plnění v členském státě jiném, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a to za podmínky, že osobou povinnou přiznat daň je příjemce plnění. Pokud např. osoba registrovaná k dani v jiném členském státě poskytne službu, u níž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v tuzemsku, ze které vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku plátci daně jako příjemci této služby, vystaví osoba registrovaná k dan v jiném členském státě daňový doklad podle pravidel platných v zemi, kde má sídlo.

Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku je stanoven v § 39 zákona o DPH. Podle § 39 odst. 1 se základ daně stanoví obdobně jako podle § 36 zákona o DPH, tj. základem daně je prakticky částka, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel služby za poskytnutou službu od jejího příjemce nebo třetí osoby. Tato částka je chápána jako částka bez daně. Tuto částku musí plátce pro účely výpočtu daně obvykle přepočítat na českou měnu, a to podle § 4 odst. 8 zákona o DPH. Podle § 39 odst. 2 zákona o DPH musí plátce sám daň vypočítat podle § 37 písm. a) zákona o DPH, tj. jako z částky bez daně. Při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku se uplatní stejné sazby daně jako při poskytnutí služby v tuzemsku, tj. podle § 47 odst. 4 zákona o DPH.

Daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, u které se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, přiznává plátce v přiznání k DPH v ř. 5, jedná-li se o službu v základní sazbě daně, případně v ř. 6, jedná-li se o službu ve snížené sazbě daně. Daň při poskytnutí služby v ostatních případech (např. zahraniční osobou povinnou k dani) přiznává plátce v přiznání k DPH v ř. 11, jedná-li se o službu v základní sazbě daně, případně v ř. 12, jedná-li se o službu ve snížené sazbě daně. Předepsané údaje o přijatých službách a dalších plnění od osob neusazených v tuzemsku, z nichž mu vznikla povinnost přiznat daň, je plátce povinen vykazovat v části A.2 kontrolního hlášení.

Přijme-li službu s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku osoba povinná k dani, která není dosud plátcem, stane se podle § 6h zákona o DPH identifikovanou osobou. Jako identifikované osobě jí bude přiděleno DIČ pro účely DPH a bude muset z přijaté služby přiznat daň, ale plátcem daně pro tuzemská plnění se nestane.

Plátci jako příjemci služby, z níž přiznal daň, vzniká nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek. Nárok na odpočet daně může plátce daně uplatnit u přijatých zdanitelných plnění použitých v rámci své ekonomické činnosti zejména pro zdanitelná plnění a pro plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně a další vyjmenované účely. Pro uplatnění odpočtu daně musí mít plátce daňový doklad, nemá-li daňový doklad, může nárok na odpočet daně prokázat i jiným způsobem. Nárok na odpočet daně ze služeb přijatých od osob neusazených v tuzemsku plátce vykazuje v ř. 42 nebo 43 přiznání k DPH, v kontrolním hlášení tento nárok na odpočet daně plátce nevykazuje.

Příklad 1

Poskytnutí právní služby:

Právní kancelář, která je osobou registrovanou k dani se sídlem v Německu a která nemá v tuzemsku provozovnu, a je tedy osobou neusazenou v tuzemsku poskytne obchodní společnosti se sídlem v tuzemsku, která je plátcem, právní službu.

Místo plnění se určí podle § 9 odst. 1, tj. podle sídla příjemce služby v tuzemsku a obchodní společnosti musí jako příjemce služby, přiznat daň v tuzemsku. Právní služba byla poskytnuta v období od 4. 8. 2022 do 31. 8. 2022. V červenci 2022 poskytl plátce právní kanceláři zálohu ve výši 1 000 EUR. Z takto poskytnuté zálohy vznikla plátci povinnost přiznat daň v přiznání za červenec 2022 a zároveň mohl být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně ve výši přiznané daně. K uskutečnění zdanitelného plnění došlo dne 31. 8. 2022, kdy bylo ukončeno poskytování služeb a k tomuto dni vzniká příjemci služby podle § 24 zákona o DPH povinnost přiznat daň. Německá právní kancelář vystavila české firmě daňový doklad dne 1. 2. 2010, na němž uvedla sjednanou cenu ve výši 5 000 EUR, tj. doplatek, z něhož vznikla plátci povinnost přiznat daň v přiznání za srpen 2022, činil 4 000 EUR. V daňovém přiznání za srpen 2022 mohl být plátcem uplatněn odpočet daně ve výši přiznané daně.

Do kategorie osob neusazených v tuzemsku patří po vystoupení Velké Británie z EU nadále osoby povinné k dani se sídlem ve Velké Británii. V přechodném období, které trvalo od 1. 2. 2020 do 31. 12. 2020, v němž se na Velkou Británii vztahovalo veškeré právo EU, platila při obchodování se zbožím a při poskytování přeshraničních služeb platila pro Velkou Británii stejná pravidla jako pro ostatní členské státy EU. Od 1. 1. 2021 se osoby povinné k dani usazené ve Velké Británii chápou pro účely přeshraničních služeb, jako osoby neusazené v tuzemsku se sídlem ve třetí zemi.

Poskytnutí služby plátcem s místem plnění mimo tuzemsko

Poskytne-li plátce daně se sídlem v tuzemsku službu s místem plnění podle § 9 až § 10i zákona o DPH mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň na výstupu podle zákona o DPH platného v České republice. V tomto případě musí postupovat podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění. Z těchto předpisů by mělo vyplývat, zda má tento poskytovatel služby povinnost přiznat daň v této zemi nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi. Služby s místem plnění mimo tuzemsko, přestože je plátce nezdaňuje, je povinen vykazovat v přiznání k DPH a některé z nich také v souhrnném hlášení, jak je vysvětleno v dalším textu.

Postup plátce při přiznávání poskytnutí služeb s místem plnění mimo tuzemsko, z nichž mu nevzniká povinnost přiznávat daň na výstupu podle zákona o DPH platného pro Českou republiku je vymezen v § 24a zákona o DPH. Podle § 24a odst. 1 zákona o DPH má plátce při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko povinnost přiznat toto plnění obecně ke dni jeho uskutečnění. Podle § 24a odst. 2 zákona o DPH se přitom považuje plnění podle předchozího odstavce 1 za uskutečněné obecně dnem uskutečnění plnění podle § 21 zákona o DPH. Při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, na které se vztahuje povinnost podat souhrnné hlášení, se plnění považuje za uskutečněné vždy dnem poskytnutí služby, tj. u těchto služeb nelze pro účely § 24a zákona o DPH vázat den uskutečnění plnění na den vystavení daňového dokladu.

Plátce daně je povinen plnění, která podle § 24a zákona o DPH přiznává, uvádět do daňového přiznání v ř. 21 nebo 26. V ř. 21 uvádí služby, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v jiném členském státě. Tyto služby je plátce povinen vykazovat také v souhrnném hlášení s kódem 3. Do souhrnného hlášení se neuvádějí služby, u nichž je místo plnění v jiném členském státě určeno podle některého ze speciálních pravidel, např. služby vztahující se k nemovité věci, u nichž se určuje místo plnění podle § 10 zákona o DPH. Tyto služby přiznává plátce pouze v ř. 26 daňového přiznání. Do souhrnného hlášení se neuvádějí ani služby osvobozené od daně např. finanční nebo pojišťovací činnosti, z nichž není povinen příjemce služby přiznat a zaplatit daň ve své zemi. Od 1. 1. 2021 se do souhrnného hlášení neuvádějí ani služby, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění ve Velké Británii, a to včetně služeb s místem plnění v Severním Irsku, které je součástí Velké Británie. Nadále se však v souhrnném hlášení uvádějí služby, u nichž je podle § 9 odst. 1 zákona o DPH místo plnění v Irsku, a to s kódem země „IE“ a uvedením DIČ příjemce služby. Poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko se nevykazuje v kontrolním hlášení.

Je-li před uskutečněním výše uvedených plnění přijata úplata, povinnost přiznat tuto úplatu vzniká podle § 24a odst. 3 zákona o DPH okamžitě k datu jejího přijetí. Tato povinnosti nevzniká, není-li k datu přijetí úplaty zdanitelné plnění známo dostatečně určitě. Podle § 24a odst. 4 zákona o DPH se při poskytnutí vymezených plnění považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem kalendářního roku, pokud je plnění k tomuto dni poskytováno alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců a během této doby nedošlo k přijetí úplaty, tj. prakticky minimálně jednou ročně, nejpozději k 31. 12. příslušného roku, by měla být uvedená plnění uvedena v přiznání k DPH, případně také v souhrnném hlášení.

Souhrnné hlášení je povinna podat také identifikovaná osoba, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno. Pokud takovou službu poskytne osoba povinná k dani, která není dosud plátcem, stane se podle § 6i zákona o DPH identifikovanou osobou, a to dnem poskytnutí služby.

Náležitosti daňového dokladu při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko nejsou v zákoně o DPH výslovně vymezeny, ale vyplývají z § 29 zákona o DPH. Prakticky to znamená, že náležitosti daňového dokladu při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vycházejí z náležitostí daňového dokladu podle § 29 odst. 1 zákona o DPH. V souladu se směrnici o fakturaci se uvede základ daně, který nemusí být na daňovém dokladu přepočten na českou měnu a místo sazby daně a výše daně se uvede sdělení „daň odvede zákazník“, vzniká-li příjemci služby povinnost přiznat daň. Toto sdělení může být uvedeno i v cizím jazyce, ale také přesně ve formě předepsané příslušným členským státem např. v angličtině „reverse-charge“.

V následujícím příkladu je vysvětlen postup přiznání poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, která byla poskytnuta osobě registrované k dani v jiném členském státě a u které se stanoví místo plnění podle základního pravidla, tj. podle § 9 odst. 1 zákona o DPH.

Příklad 2

Poskytnutí právní služby osobě registrované k dani v jiném členském státě

Právní kancelář se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, poskytne obchodní společnosti se sídlem na Slovensku, která je osobou registrovanou k dani právní službu a bude požadovat úhradu zálohy předem.

Pokud bude právní služba poskytnuta v období od 15. 7. 2022 do 15. 9. 2022 a ve smlouvě bude sjednána cena ve výši 2 500 EUR s tím, že do 31. 7. 2022 bude příjemcem služba zaplacena záloha ve výši 1 000 EUR a k uskutečnění zdanitelného plnění dojde dne 15. 9. 2022, kdy bude ukončeno poskytování služeb, vznikne právní kanceláři povinnost přiznat zálohu k datu jejího přijetí, tj. k 31. 7. 2022. V daňovém přiznání za měsíc červenec 2022 tedy vznikne právní kanceláři povinnost přiznat zálohu ve výši 1 000 EUR přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 31. 7. 2022 v ř. 21 přiznání a zároveň v souhrnném hlášení za červenec 2022 s kódem 3 a uvedením DIČ slovenského klienta. K datu uskutečnění zdanitelného plnění, tj. k 15. 9. 2022 musí plátce přiznat doplatek ve výši 1 500 EUR. V daňovém přiznání za září 2022 tedy přizná tuto částku v ř. 21 a v souhrnném hlášení za září 2022 stejnou částku. Údaje o poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě se nevykazují v kontrolním hlášení.

Pokud by příjemcem právní či jiné obdobné služby byla osoba povinná k dani ze třetí země, stanovilo by se obecně místo plnění také podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou případů, kdy by měl příjemce služby registraci k DPH v tuzemsku. V tomto případě by se při stanovení místa plnění postupovalo podle § § 9a zákona o DPH, tj. za místo plnění by se považovalo tuzemsko, pokud ke skutečnému užití či spotřebě služby došlo v tuzemsku, jak bylo vysvětleno v předchozím textu.

Využití zvláštního režimu
jednoho správního místa při
poskytnutí přeshraniční služby osobě nepovinné k dani

Novelou zákona o DPH provedenou zákonem č. 355/2021 Sb., která nabyla účinnosti od 1. 10. 2021, bylo rozšířeno, ve vazbě na změny předpisů EU, které nabyly účinnosti již od 1. 7. 2021, využití zvláštního režimu jednoho správního místa, jehož hlavním smyslem je usnadnění plnění daňových povinností pro poskytovatele vybraných plnění.

Do 1. 7. 2021 se možnost využití tohoto zvláštního režimu týkala pouze osob povinných k dani, které poskytovaly telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, a to přeshraničně osobám nepovinným k dani bez ohledu na to, zda poskytovatelé těchto služeb byly z EU nebo ze třetích zemí mimo EU. Od 1. 7. 2021 se využití tohoto zvláštního režimu rozšířilo, a to prakticky v návaznosti na nová pravidla pro elektronické obchodování. Z hlediska poskytování přeshraničních služeb je podstatné, že ho možno využít i na veškeré další služby jsou-li poskytnuty osobě nepovinné k dani s místem plnění v některém z členských států.

Zvláštní režim jednoho správního místa může podle § 110a odst. 2 zákona o DPH v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která uskutečňuje vybraná plnění a splňuje v tuzemsku podmínky pro použití zvláštního režimu jednoho správního místa. V případě zvláštního režimu jednoho správního místa je podle § 110a odst. 3 zákona o DPH nadále místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, a to i v případě plátců, kteří jsou registrováni u Specializovaného finančního úřadu, protože podle § 110a odst. 4 zákona o DPH se ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu v případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.

Co se rozumí pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa vybraným plněním, vyplývá z § 110b odst. 2 zákona o DPH. V případě režimu mimo EU se vybraným plněním rozumí poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území EU. Stejně jako dříve se může jednat o telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby, nově i další služby jsou-li poskytnuty osobě nepovinné k dani s místem plnění v některém z členských států.

V režimu EU se rozumí vybraným plněním nadále poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby a nově také jakékoliv jiné služby poskytnuté osobě nepovinné k dani s místem plnění v jiném členském státě, např. poskytnutí stavebních prací osobě nepovinné k dani v jiném členském státě.

Osoba uskutečňující vybraná plnění v tuzemsku, která chce používat některý z režimů zvláštního režimu jednoho správního místa, a která splňuje v tuzemsku podmínky pro jeho použití, je povinna podat podle § 110p zákona o DPH přihlášku k registraci osoby uskutečňující vybraná plnění. Tato přihláška k registraci se obecně podává ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, od něhož hodlá osoba uskutečňující vybraná plnění používat režim mimo EU nebo režimu EU, jak vyplývá z § 110p odst. 2 písm. a) zákona o DPH. V § 110p odst. 2 písm. b) zákona o DPH jsou stanoveny výjimky oproti obecnému pravidlu uvedenému v předchozím písmeni a). Podle tohoto písmene se podává přihláška k registraci do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, kdy nastal některá z podmínek uvedených v bodech 1. až 3. písmene b).

Přihlášku k registraci lze podat pouze elektronicky na daňovém portále Finanční správy prostřednictvím formuláře v části „Zvláštní režim jednoho správního místa (MOSS/OSS)“. Po vyplnění formuláře je třeba podání přihlášky autentizovat ze způsobů. Součástí žádosti o registraci je i žádost o přístup uživatele do autentizované části daňového portálu ve zvláštní aplikaci pro příslušný režim, kde se později podávají daňová přiznání. Přístup do portálu je umožněn přímo žadateli nebo osoba jednající na základě pověření (např. zaměstnanec) nebo zástupci na základě plné moci. Po podání přihlášky k registraci obdrží žadatel od správce daně rozhodnutí o registraci. Po registraci probíhá vstup do autentizované zóny portálu stejným způsobem, jakým byla autentizována registrace nebo žádost o přístup.

Osoba uskutečňující vybraná plnění, která se zaregistruje do zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku, podává za zdaňovací období vždy pouze jedno zvláštní daňové přiznání. Zdaňovacím obdobím v případě režimu mimo EU a režimu EU je podle § 110zc zákona o DPH nadále kalendářní čtvrtletí. Podle § 110zd zákona o DPH je uživatel povinen podat daňové přiznání do konce následujícího měsíce po skončení zdaňovacího období. Daňové přiznání je uživatel povinen podat i v případě, že za příslušné zdaňovací období neposkytl vybrané plnění. Znamená to tedy povinnost podávat i tzv. negativní daňová přiznání. Připadne-li podle poslední den uvedené lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty tento den, tj. jedná se nadále o odlišný přístup, než který vyplývá pro podávání daňových přiznání podle daňového řádu.

V daňovém přiznání uvádí uživatel celkovou hodnotu všech plnění bez DPH platnou sazbu daně daného členského státu spotřeby a příslušnou výši DPH z uskutečněných plnění rozdělených podle jednotlivých členských států spotřeby. Daň se v daňovém přiznání vyčíslí v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlení a platí se na zvláštní účet Finanční správy vedený v eurech. Pro přepočet u plnění v jiné měně než eura, se použije směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný pro poslední den zdaňovacího období, nebo nejbližší následující den, pokud pro poslední den zdaňovacího období není kurz zveřejněn. Daňové přiznání má své referenční číslo, které se automaticky vygeneruje při jeho podání prostřednictvím webového portálu. Toto referenční číslo slouží také k identifikaci platby. Platbu daně provádí uživatel vždy za zdaňovací období. Do platebního příkazu, uživatel zadá referenční číslo svého daňového přiznání. Postoupení příslušné část platby a relevantních částí daňového přiznání do jednotlivých států spotřeby zajistí členský stát identifikace, v případě České republiky tedy Finanční správa.

Režim mimo EU se vztahuje prakticky pouze na osoby povinné k dani ze třetích zemí, které poskytují do EU vybraná plnění, kterým jsou služby poskytnuté osobě nepovinné k dani s místem plnění v některém z členských států. Režim mimo EU použít může v tuzemsku osoba uskutečňující vybraná plnění, která nemá na území EU sídlo ani provozovnu a která nepoužívá v jiném členském státě režim EU. Režim EU je tedy prakticky určen pro poskytovatele přeshraničních služeb ze třetích zemí Osoba, která se chce v tuzemsku registrovat do režimu mimo EU, nemusí být plátcem ani identifikovanou osobou. Pokud chce používat režim mimo EU v tuzemsku, je povinna podat přihlášku k registraci podle pravidel, která byla vysvětlena v předchozím textu. Zdaňovacím obdobím je pro uživatele režimu mimo EU v tuzemsku kalendářní čtvrtletí. Praktická aplikace režimu mimo EU při poskytnutí elektronicky poskytované služby je vysvětlena v následujícím příkladu.

Příklad 3

Režim mimo EU při poskytnutí služby

Softwarová firma se sídlem ve třetí zemi, která nemá v žádném z členských států provozovnu, a která nevyužívá režim mimo EU v jiném členském státě, poskytuje elektronicky poskytované služby (počítačové hry), zákazníkům, kterými jsou občané z jednotlivých členských států jako osoby nepovinné k dani.

U těchto služeb je místo plnění podle § 10i zákona o DPH v zemi příjemců těchto služeb. Softwarová firma se rozhodne zaregistrovat se k režimu mimo EU v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku, aby se nemusela registrovat v jednotlivých členských státech, do nichž bude poskytovat služby. Česká republika tedy bude státem identifikace a členské státy, do nichž jsou služby poskytovány, budou státy spotřeby. Finanční správě České republiky bude tato firma každé čtvrtletí elektronicky podávat daňové přiznání a platit v eurech daň spojenou s poskytnutím elektronicky poskytovaných služeb, a to v členění po jednotlivých státech v sazbách daně, které pro tyto elektronicky poskytované služby v jednotlivých členských státech platí. Finanční správa ČR zajistí přeposlání příslušných částek daně a částí daňových přiznání do jednotlivých uvedených členských států jako státu spotřeby.

Mezi vybraná plnění v případě režimu EU patří vedle prodeje zboží na dálku do jiného členského státu a dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní podle § 13a odst. 2 písm. b) zákona o DPH také poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území EU. Režim EU může v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která má v tuzemsku sídlo nebo nemá-li sídlo v tuzemsku ani v jiném členském státě, má v tuzemsku provozovnu, je v tuzemsku registrována jako plátce nebo jako identifikovaná osoba a nepoužívá v jiném členském státě režim EU. Režim EU v tuzemsku se použije na všechna vybraná plnění uskutečněná osobou, která používá tento režim, s výjimkou služeb poskytnutých s místem plnění v členském státě, ve kterém má sídlo nebo provozovnu.

Příklad 4

Vyloučení možnosti použití režim EU při poskytování služeb

Obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem, poskytuje elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani z tuzemska i z jiných členských států. Tato obchodní společnost má provozovnu a registraci plátce na Slovensku.

Obchodní společnost nemůže režim EU použít vůči zákazníkům z tuzemska, kde má sídlo, ani vůči zákazníkům ze Slovenska, kde má provozovnu. V Česku a na Slovensku musí obchodní společnost daň z elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani z těchto členských států odvádět standardním způsobem, tj. přiznat ji v normálním daňovém přiznání a na základě toho ji zaplatit české nebo slovenské daňové správě. Režim EU může použít obchodní společnost vůči zákazníkům z jiných členských států, vyjma Česka a Slovenska.

Režim EU v tuzemsku tedy může využít pouze osoba, která uskutečňuje vybraná plnění povolená pro režim EU a zaregistruje se do tohoto režimu. Režim EU je využíván zejména pro placení DPH u přeshraničních plnění, včetně přeshraničních služeb poskytovaným osobám nepovinným k dani v rámci EU tj. např. na stavební práce prováděné pro osobu nepovinnou k dani v jiném členském státě.

Příklad 5

Poskytnutí stavebních prací v režimu EU 

Stavební firma se sídlem v tuzemsku, které je plátcem daně, a která nemá provozovnu v žádném jiném členském státě, začne provádět stavební práce na Slovensku pro osoby nepovinné k dani, např. opravy rodinných domů pro slovenské občany.

Místo plnění bude u těchto služeb určeno podle § 10 zákona o DPH jako u služeb vztahujících se k nemovité věci, tj. místo plnění bude na Slovensku, kde se nachází rodinné domy jako nemovité věci, na nichž budou stavební práce prováděny. Povinnost přiznat daň vznikne české stavební firmě na Slovensku, kde bude stavební práce provádět. Podle právní úpravy platné do 1. 7. 2021 by se musela tato stavební firma zaregistrovat jako plátce na Slovensku a přiznat a platit daň v tomto členském státě standardním způsobem. Od 1. 7. 2021 může daň odvádět v režimu EU, do něhož se může přihlásit v České republice, kde má sídlo. Finanční správě ČR bude stavební firma každé čtvrtletí elektronicky podávat daňové přiznání a platit v eurech daň spojenou s poskytováním stavebních prací osobám nepovinným k dani na Slovensku. Finanční správa ČR zajistí přeposlání příslušných částek vybrané daně a částí daňových přiznání na Slovensko jako státu spotřeby, tj. prakticky slovenské daňové správě.

Ing. Václav Benda

ZÁKON o dani z přidané hodnoty

§ 110a

Úvodní ustanovení

(1) Zvláštním režimem jednoho správního místa je

a)  režim mimo Evropskou unii,

b)  režim Evropské unie,

c)  dovozní režim.

(2) Zvláštní režim jednoho správního místa může v tuzemsku použít osoba povinná k dani, která uskutečňuje vybrané plnění a splňuje v tuzemsku podmínky pro použití zvláštního režimu jednoho správního místa.

(3) V případě zvláštního režimu jednoho správního místa je místně příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj.

(4) Ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu se v případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.

§ 110b

Vymezení základních pojmů

(1) Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se rozumí

a)  daní peněžité plnění spravované v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa,

b)  osobou uskutečňující vybraná plnění osoba povinná k dani, která uskutečňuje vybraná plnění,

c)  státem spotřeby členský stát, ve kterém je místo plnění uskutečňovaného vybraného plnění,

d)  státem identifikace členský stát, ve kterém se osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel registrují ve zvláštním režimu jednoho správního místa,

e)  uživatelem osoba uskutečňující vybraná plnění nebo zprostředkovatel, kteří jsou v tuzemsku registrováni ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

(2) Vybraným plněním se pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa rozumí v případě

a)  režimu mimo Evropskou unii poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území Evropské unie,

b)  režimu Evropské unie

1. poskytnutí služby osobě nepovinné k dani s místem plnění na území Evropské unie,

2. prodej zboží na dálku,

3. dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní podle § 13a odst. 2 písm. b),

c)  dovozního režimu prodej dovezeného zboží na dálku, ...