Přestávky v práci

Zaměstnanec je povinen po celou pracovní dobu pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností tak, aby splnil určené množství práce a udržoval pracovní tempo stanovené zaměstnavatelem. Jednou z podmínek dlouhodobé vysoké výkonnosti je možnost regenerace pracovní síly.

ZÁKONÍK PRÁCE UKLÁDÁ ZAMĚSTNAVATELŮM povinnost poskytnout zaměstnancům v průběhu pracovní doby určitý čas přestávek na jídlo a oddech. Únava člověka snižuje jeho pozornost a vnímavost rizikových faktorů vykonávané činnosti. Zvyšuje se tak pravděpodobnost rizika ohrožení života a zdraví. U některých druhů činností je proto zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci vedle přestávky na jídlo a oddech i bezpečnostní přestávky v práci.

Lidský organizmus není uzpůsoben pro dlouhodobý nepřetržitý výkon práce. Nepřetržitého výkonu práce bez přestávky po dobu několika hodin je sice schopen, ale dochází tím ke zvýšenému fyzickému i duševnímu opotřebení. Přichází únava. Důsledkem je zpravidla pokles výkonnosti, který se může projevit jak ve snížené kvantitě tak i ve snížené kvalitě výsledků práce.

ÚNAVA JE CHARAKTERIZOVÁNA snížením pracovní výkonnosti, zhoršením pohybové i celkové svalové koordinace a dočasným přerušením některých psychických funkcí, zejména pozornosti, vnímání a paměti. Subjektivním příznakem únavy je specifický pocit, jehož vznik a intenzita závisí zejména na namáhavosti práce, na době jejího trvání, ale i na funkčním stavu organizmu příslušného člověka, na poměru k práci a na pracovním prostředí. Pocit únavy je prvním signálem k přerušení dalšího pokračování v práci. Současně je ochranou před přílišným vyčerpáním nebo poškozením lidského organizmu.

Únava je komplexním jevem. Na jejím vzniku se mohou podílet jednotlivé části těla; na druhé straně únava způsobená činností jednotlivých částí těla může působit na celý organizmus člověka.
Únava může být důsledkem nejen fyzické, ale i duševní činnosti. Proto se často člení na únavu fyzickou a únavu duševní. K akutní fyzické únavě vede především svalová práce. K zotavení zpravidla postačuje 15 minut odpočinku, jímž se vyrovná kyslíkový dluh a pocity únavy odezní.

HLAVNÍ PŘÍČINOU ÚNAVY je vyčerpání zásoby energie a kyslíku v těle spojené s acidosou. Ta je vyvolaná hromaděním odpadů metabolizmu (metabolitů) v krvi nebo ve svalech, především zvýšením hladiny kyseliny mléčné a pyrohroznové ve svalech. Důsledkem acidosy je bolestivost svalů. Tato svalová únava, pokud se organizmu neumožní odpočinek včas, může proniknout i do centrální nervové soustavy a způsobit i únavu psychickou. Tím se stává únavou celkovou.

Intenzivní duševní práce vyžadující dlouhodobé vysoké myšlenkové soustředění vyvolává únavu, počínající únavou centrální nervové soustavy a následně vedoucí též k celkové únavě organizmu.
Nebezpečná je chronická únava. Ta vzniká spojením účinků pracovní námahy s dalšími faktory, např. fádností práce, nevyspáním, případně lehkou nemocí.

SUBJEKTIVNÍ POCIT ÚNAVY působí hlavně duševní práce prováděná s nechutí a provázená konflikty a neúspěchy. Vznik a intenzitu subjektivních pocitů únavy podporují nepříznivé životní situace, např. rozvrat rodiny, existenční starosti, obavy z nemoci. Velmi rychle způsobují těžkou únavu pocit odpovědnosti, úzkost a hluk, hlavně hluk s důležitým signálním významem. Účinnou prevencí vzniku únavy je vložení přestávky do průběhu pracovní směny. Nástup přestávky v práci při nastávající únavě vede k odstranění subjektivních pocitů únavy. Odpočinek v průběhu pracovního procesu je nutný. Jen tak lze zabránit negativním důsledkům únavy na výkonnost zaměstnance a na kvalitu jeho práce. Umožnění krátkodobého odpočinku je i účinným motivačním nástrojem.

PŘEDPISY RESPEKTUJÍ NUTNOST ODPOČINKU – Fyziologickou nutnost střídání doby práce a doby odpočinku respektuje i úprava pracovněprávních vztahů zákoníkem práce a navazujícími podzákonnými právními předpisy. V řadě ustanovení zákoníku práce je promítnuta zásada nutnosti regenerace pracovní síly. Tato ustanovení zaručují zaměstnanci jak možnost dlouhodobé regenerace během roku, tak i možnosti krátkodobé regenerace během pracovního týdne a i v průběhu pracovní směny.

Ustanovení části deváté ( § 211 až 223) zákoníku práce upravují nárok zaměstnance na dovolenou a zaměstnavateli ukládají povinnost dovolenou poskytnout spolu s nárokem na náhradu mzdy nebo platu po celou dobu jejího průběhu. Ustanovení § 300 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost při určení množství požadované práce a pracovního tempa vzít v úvahu fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnance. Povinnost vytvářet zaměstnancům příznivé pracovní podmínky ukládá zaměstnavatelům ustanovení § 224 zákoníku práce.
Nárok zaměstnance na odpočinek mezi dvěma směnami a na nepřetržitý odpočinek v týdnu a povinnost zaměstnavatele tento odpočinek poskytnout upravují ustanovení § 90, § 90a a § 92 zákoníku práce. Ochranným opatřením pro udržení zdraví a tím i pracovní výkonnosti zaměstnance je omezení rozsahu přesčasové práce ustanoveními § 93 a § 93a zákoníku práce a omezení rozsahu noční práce § 94 zákoníku práce.

ZÁKONNÁ ÚPRAVA PRACOVNÍCH PŘESTÁVEK – Právo zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky zaručuje ustanovení čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Součástí uspokojivých pracovních podmínek je i umožnění odpočinku a poskytnutí času na jídlo v průběhu pracovní směny. Právní úpravu přestávek v práci obsahují ustanovení § 88, § 89 a § 242 zákoníku práce. Jednotnou úpravu bezpečnostních přestávek zákoník práce neobsahuje. Jen v § 89 zakotvuje jejich existenci. Bezpečnostní přestávky upravují jednotlivá příslušná nařízení vlády.

PŘESTÁVKY A PRACOVNÍ DOBA – Vztah k pracovní době není jednotný pro všechny druhy přestávek v práci. Přestávka v práci na jídlo a oddech přísluší do doby odpočinku, její trvání se nezapočítává do pracovní doby. O dobu trvání této přestávky se prodlužuje pracovní směna. Výjimky z této zásady stanoví § 88 odst. 1 zákoníku práce u prací, které nemohou být přerušeny. Bezpečnostní přestávka a přestávka ke kojení se započítávají do pracovní doby, přestože v jejich průběhu zaměstnanec nebo zaměstnankyně práci nevykonává.

Účelem přestávky v práci je umožnit zaměstnanci oddechnout si od práce a najíst se (§ 88 odst. 1 zákoníku práce).

ZAMĚSTNAVATEL JE POVINEN PŘESTÁVKU UMOŽNIT – Ustanovení § 88 odst. 1 zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost umožnit zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech nejpozději po uplynutí šesti hodin nepřetržité práce. Podmínkou pro vznik zákonného nároku zaměstnance na poskytnutí této přestávky v práce je tedy současné splnění obou těchto podmínek.

Pro mladistvé stanovuje § 88 odst. 1 zákoníku práce výjimku z uvedených obecných podmínek. Mladistvému zaměstnanci je zaměstnavatel povinen umožnit přestávku na jídlo a oddech již tehdy, pokud jeho nepřetržitá práce trvala čtyři a půl hodiny. Mladistvým se rozumí zaměstnanec, jehož věk nepřekročil 18 let.
Trvání práce se považuje za nepřetržité tehdy, když nebylo přerušené čerpáním pracovního volna pro překážku v práci na straně zaměstnance. Při přerušení práce v důsledku překážky v práci na straně zaměstnavatele, pokud skončilo před stanovenou přestávkou na jídlo a oddech, se trvání práce nepovažuje za přerušené a zaměstnanci nárok na přestávku zůstává zachován. Podmínkou je, že dobu prostoje zaměstnanec nemohl k jídlu využít.

Příklad 1

KRATŠÍ PRACOVNÍ DOBA – Při zkrácené pracovní době (§ 79 odst. 3 zákoníku práce) a při kratší pracovní době (§ 80 zákoníku práce), pokud jsou kratší než šest hodin, není zaměstnavatel povinen přestávku na jídlo a oddech poskytnou. V jejím poskytnutí mu však nic nebrání. Délka pracovní směny není vůbec důležitá.

ZVLÁŠTNÍ POSTUPY U ZAMĚSTNANCŮ V DOPRAVĚ – U zaměstnanců v dopravě stanovuje nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., určité odchylky od zákoníku práce.

Zaměstnanci mezinárodní drážní dopravy, který řídí samostatně drážní vozidlo poskytne zaměstnavatel nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 45 minut, pokud je pracovní doba zaměstnance mezinárodní drážní dopravy delší než osm hodin. Členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě poskytne zaměstnavatel nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 45 minut, pokud je pracovní doba člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě delší než devět hodin (§ 9 citovaného nařízení vlády).

PŘESTÁVKA V PRŮBĚHU SMĚNY – Zákoník práce nebrání zaměstnavateli v poskytnutí přestávky před uplynutím šesti hodin nepřetržité práce. Zákoník práce neomezuje právo zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci přestávku v práci i při kratším nepřetržitém trvání práce. Nestanoví ani minimální trvání nepřetržité práce , u mladistvých zaměstnanců v prvních čtyřech a půl hodinách, je možné poskytnout přestávku kdykoliv, s výjimkou na začátku a na konci pracovní doby (§ 88 odst. 3 ZP). Přestávka poskytnutá tímto způsobem by nemohla plně splnit účel, pro který je určena. Nebyla by prostředkem k relaxaci a obnově sil pro další práci v průběhu dne. V prvních šesti hodinách nepřetržitého výkonu práce. Zákoník práce neukládá zaměstnavateli povinnost stanovit počátek a konec přestávky na jídlo a oddech. Stanovení časového úseku, v němž je možné tuto přestávku čerpat, je vhodné. Takový postup je potřebný u zaměstnavatele, u něhož by samostatné rozhodnutí zaměstnanců o době přestávky mohlo narušit jeho činnost.

Dobu přestávky v práci je možné sjednat v kolektivní smlouvě nebo ji určit vnitřním předpisem. Pokud je doba přestávky některým z těchto způsobů stanovena, stává se pro zaměstnance závaznou.

PŘI UPLATNĚNÍ PRUŽNÉHO ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY s využitím ustanovení § 85 zákoníku práce určuje zaměstnavatel časový úsek základní pracovní doby a časové úseky volitelné pracovní doby. Po celou základní pracovní dobu je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby je zaměstnanec oprávněn si sám určit začátek a konec pracovní doby.

I při tomto uspořádání pracovní doby je nutné dodržet zákonnou zásadu, že přestávku v práci na oddech a jídlo je zaměstnavatel povinen poskytnout nejpozději po šesti hodinách nepřetržité práce. U mladistvých zaměstnanců má tuto povinnost, pokud jejich nepřetržitá práce trvala čtyři a půl hodiny.

Příklad 2

DÉLKA PŘESTÁVKY – Zaměstnavatel je povinen v průběhu pracovní směny poskytnout zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut (§ 88 odst. 1 zákoníku práce). Horní hranici doby trvání zákon nestanovuje.

Tato přestávka nemusí být čerpána vcelku. Ustanovení § 88 odst. 2 zákoníku práce připouští její rozdělení do několika částí. Pro uplatnění tohoto postupu však stanoví závaznou podmínku. Alespoň jedna z částí rozdělené přestávky musí trvat nejméně 15 minut. Kratší doba trvání by popřela účel poskytování této přestávky. Do uplynutí šesti a půl hodin od začátku pracovní doby, u mladistvého zaměstnance do uplynutí pěti hodin, musí být vyčerpáno na přestávku v práci alespoň 30 minut.
Tříštění přestávky může být na újmu jejímu účelu, neumožní skutečný oddych.

Příklad 3

PŘEKÁŽKA V PRÁCI V DOBĚ PŘESTÁVKY – Může se stát, že překážka v práci na straně zaměstnance, při níž má zaměstnanec právo na pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu, zasáhne do doby stanovené přestávky na jídlo a oddech. Tato situace může nastat např. při vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení.

V těchto případech zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

Příklad 4

PŘESTÁVKA PŘI DELŠÍ PRACOVNÍ SMĚNĚ – Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, kdy denní pracovní doba činí 12 hodin, musí mít zaměstnanec dvě nejméně půlhodinové přestávky na jídlo a oddech. Musí tak na pracovišti strávit alespoň 13 hodin.

Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci přestávku poskytnout. Ten je povinen přestávku čerpat. Vůbec není důležité, zda zaměstnanec přestávku využije k jídlu či nikoli. Postup, kdy zaměstnanec přestávku nečerpá a chce o dobu nevyčerpané přestávky zkrátit trvání směny, je nepřípustný. Tímto postupem by se čerpání přestávky přesunulo na konec pracovní doby a to § 88 odst. 3 zákoníku práce zakazuje.

Příklad 5

KDY SE DOBA PŘESTÁVKY ZAPOČÍTÁVÁ DO PRACOVNÍ DOBY – Tato situace nastává tehdy, když jde o práci, která nemůže být přerušena. Zaměstnanci proto není možné poskytnout přestávku v práci. V takovém případě musí zaměstnavatel zaměstnanci umožnit přiměřenou dobu na oddech a jídlo (§ 88 odst. 1 zákoníku práce), aniž dojde k přerušení provozu nebo práce.

Tento postup se uplatní zejména v případech, kdy:

- technologický postup neumožňuje přerušení práce,
- nelze zajistit náhradu za zaměstnance po dobu čerpání přestávky,
- jde o pracoviště s jedním zaměstnancem,
- se jedná o mimořádnou situaci.

Takto poskytnutý čas na jídlo a oddech se započítává pro pracovní doby. Povinnost pobytu na pracovišti se neprodlužuje o dobu využitou pro konzumaci stravy.

Přestávka na jídlo a oddech se započítává do pracovní doby též v případě jejího časového souběhu s bezpečnostní přestávkou.

Příklad 6

MIMOŘÁDNÁ SITUACE UMOŽŇUJE ODLIŠNÝ POSTUP – Může nastat situace, že zaměstnanec z mimořádných důvodů nemůže v prvních šesti hodinách trvání pracovní doby využít přestávku na oddech a jídlo, protože musí v té době plnit pracovní úkoly. Přiměřenou dobu k odpočinku a případné konzumaci stravy mu zaměstnavatel může poskytnout později.

Tato doba se nepovažuje za zákonnou přestávku na oddech a jídlo. Nemusí tedy trvat minimálně 30 minut. Plně se započítává do trvání pracovní doby. Doba, kdy zaměstnanec pracoval v čase vyhlášené přestávky na oddech a jídlo je prací přesčas ve smyslu ustanovení § 93 zákoníku práce.

Příklad 7

Ve výrobní provozovně družstva Strážovské kovovýrobní pracovní doba začíná v 6.00 hodin. Přestávka na oddech a jídlo trvá od 11.45 do 12.15 hodin. V 11.20 hodin došlo k úniku vody z prasklého vodovodního potrubí a bylo nutné tuto závadu neprodleně odstranit. Dva zaměstnanci na odstranění této poruchy pracovali do 12.20 hodin. Pracovali tedy i v čase přestávky na jídlo a oddech.
Doba od 11.45 do 12.15 hodin se jim plně započítala do pracovní doby. Jejich pracovní doba v tom dni tak činila osm a půl hodiny. Doba 30 minut, kdy nečerpali přestávku, byla prací přesčas.
Přiměřenou dobu na odpočinek jim zaměstnavatel poskytl bezprostředně po odstranění závady na vodovodním potrubí. Tato doba neměla charakter přestávky na oddech a jídlo, protože jim byla poskytnuta déle než po šesti hodinách nepřetržité práce.

OPUŠTĚNÍ PRACOVIŠTĚ ZÁKON NEZAKAZUJE – Povinnost zaměstnance být na svém pracovišti se vztahuje na časový úsek, který je pracovní dobou. Trvání přestávky na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby. Z této zákonné úpravy implicitně vyplývá, že dobu této přestávky v práci zaměstnanec není povinen trávit na svém pracovišti. Zaměstnanec je proto oprávněn k opuštění pracoviště i objektu nebo areálu, v němž se pracoviště nachází, pokud tomu nebrání technologické a bezpečnostní podmínky u zaměstnavatele.

Je vhodné tuto možnost upravit v pracovním řádu. Pokud je v objektu zaměstnavatele možnost zajištění stravování, je zaměstnavatel oprávněn vnitřním předpisem zaměstnancům zakázat opuštění objektu v době přestávky v práci. Tento zákaz může být i předmětem ujednání v kolektivní smlouvě.

Na dobu přestávky na jídlo a oddech, kterou zaměstnanec tráví mimo pracoviště, se nemůže vztahovat zákaz požívání alkoholu a jiných návykových látek. Ten se týká jen pracovní doby a pracoviště.

Příklad 8

Přestávku na jídlo a oddech není zaměstnanec
povinen trávit na svém pracovišti.

Jsou přesvědčeni o tom, že neporušují zákaz požívání alkoholu na pracovišti ani zákaz požívání alkoholu v pracovní době i mimo pracoviště. Svůj názor odůvodňují tím, že přestávka na jídlo se podle § 88 odst. 4 zákoníku práce nezapočítává do pracovní doby.
Pravdu mají v tom, že neporušili zákaz požívání alkoholu v pracovní době. Neuvědomili si však, že porušili zákaz nevstupovat na pracoviště pod vlivem alkoholu [§ 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce , protože po obědě se vracejí do práce.]

ÚRAZ V DOBĚ PŘESTÁVKY V PRÁCI – Pracovním úrazem je úraz, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Přestože přestávka není součástí pracovní doby, vzniklý úraz se považuje za pracovní, jestliže k němu došlo v objektu zaměstnavatele.

Příklad 9

Zaměstnanci obchodní společnosti Pražská účetnická, a. s., mají zajištěné obědy v nedaleké restauraci. Jedna ze zaměstnankyň cestou na oběd upadla a zlomila si stehenní kost levé nohy.
Tento úraz nelze považovat za pracovní úraz, protože k němu došlo mimo objekt zaměstnavatele a mimo pracovní dobu.

PŘESTÁVKY SE NEEVIDUJÍ – Zaměstnavatel je povinen vést evidenci odpracované pracovní doby, odpracované práce přesčas, odpracované noční práce, odpracované doby v době pracovní pohotovosti a evidenci pracovní pohotovosti (§ 96 odst. 1 zákoníku práce).

Vedení evidence přestávek nařízeno není. Do pracovní doby se nezapočítává celá délka přestávky na jídlo a oddech sjednaná v kolektivní smlouvě nebo stanovená zaměstnavatelem vnitřním předpisem bez ohledu na to, zda ji celou zaměstnanec využil, či nikoliv. Zajištění, aby zaměstnanci nepřekročili dobu přestávky, je povinností příslušných vedoucích zaměstnanců.

PŘESTÁVKA KE KOJENÍ – Zaměstnankyně, která kojí své dítě, má vedle zákonné přestávky na jídlo a oddech zákonné právo ještě na přestávku ke kojení (§ 242 zákoníku práce). Zaměstnavatel je povinen ji tuto přestávku umožnit. Délka trvání nárokové přestávky ke kojení je závislá na věku dítěte. Do konce prvního roku věku dítěte má zaměstnankyně pracující po zákoníkem práce stanovenou pracovní dobu právo na dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících na jednu půlhodinovou přestávku za směnu. Při kojení dítěte staršího než 15 měsíců právo na přestávku ke kojení uplatnit nelze. Nárok zaměstnankyně pracující na kratší pracovní dobu, která činí alespoň polovinu stanovené pracovní doby, se krátí tak, že do jednoho roku věku dítěte může dostat jen jednu půlhodinovou přestávku. Při větším zkrácení pracovní doby nárok na tuto přestávku nevzniká vůbec.

Přestávka ke kojení je součástí pracovní doby. Na rozdíl od přestávky na jídlo a oddech se přestávka ke kojení započítává do pracovní doby. Zaměstnankyni vzniká nárok na náhradu mzdy nebo náhradu platu ve výši průměrného výdělku.

Příklad 10

ÚČELEM BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKY je prevence před poškozením zdraví zaměstnance, který pracuje na rizikovém pracovišti nebo vykonává rizikové práce. Bezpečnostní přestávky se poskytují i zaměstnancům, kteří vykonávají jednotvárné činnosti jednostranně zatěžující lidský organizmus.

Umožňují se vždy po určité době výkonu práce. Nárok na bezpečnostní přestávky pro jednotlivé profese a pracoviště upravují příslušné zákony a příslušná nařízení vlády. Nic nebrání tomu, aby dobu bezpečnostní přestávky zaměstnanec využil i k jídlu, i když k tomuto účelu není určena.

V následných odstavcích je demonstračně uvedeno několik situací, kdy mají zaměstnavatelé povinnost umožnit tyto bezpečnostní přestávky.

ZAMĚSTNANCI V DOPRAVĚ – Bezpečnostní přestávku pro zaměstnance v dopravě upravuje § 19 nařízení vlády č.  589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č.  353/2008 Sb. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec nejdéle po čtyřech hodinách řízení vozidla měl bezpečnostní přestávku v trvání nejméně 30 minut. Tato přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 10 minut. Bezpečnostní přestávku není třeba umožnit, jestliže následuje nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu.

PRÁCE VE VNUCENÉM TEMPU A MONOTÓNNÍ PRÁCE – Zaměstnancům, kteří pracují v psychické zátěži, vzniká nárok na bezpečnostní přestávky v trvání alespoň 5 až 10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce, pokud není zajištěno střídání zaměstnanců (§ 33 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb.). Za práce ve vnuceném tempu se považují ty, při nichž zaměstnanec nemůže volit své pracovní tempo a jeho činnost je podřízena rytmu strojního zařízení nebo jiných osob. Monotónní prací se rozumí taková pracovní činnost, při níž se stále opakují stejné pohybové úkony s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti. Do této kategorie prací přísluší i práce u obrazovky počítače.

ZAMĚSTNANCI PŘI PRÁCI S CELKOVOU FYZICKOU A LOKÁLNÍ SVALOVOU ZÁTĚŽÍ překračující hygienické limity mají právo na bezpečnostní přestávky ve stejném režimu jako při práci ve vnuceném tempu a při monotónní práci (§ 25a citovaného nařízení vlády).

PŘI PRÁCI S RIZIKOVÝMI FAKTORY se první přestávka se zařazuje nejpozději po dvou hodinách od započetí výkonu práce v trvání nejméně 15 minut, následné přestávky se zařazují nejpozději po každých dalších dvou hodinách výkonu práce v trvání nejméně 10 minut, poslední přestávka nejméně v trvání 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny (§ 39 citovaného nařízení vlády).

ČASOVÝ SOUBĚH S PŘESTÁVKOU NA JÍDLO A ODDECH – Jestliže připadá bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítává se přestávka na jídlo a oddech do pracovní doby. Respektování ustanovení zákoníku práce o poskytování přestávek v práci na jídlo a oddech a přestávek na kojení je zákonnou povinností zaměstnavatelů. Porušení této povinnost je přestupkem (u zaměstnavatelů, kteří jsou fyzickou osobou) nebo správním deliktem (u zaměstnavatelů, kteří jsou právnickou osobou).

§ SANKCE – Inspektoráty Státního úřadu inspekce práce mohou za ně udělit pokutu až do výše 1  000 000 Kč. Poskytnutí přestávek na jídle a oddech v takovém časovém rozsahu, aby bylo zaměstnancům umožněno důstojné stravování v průběhu pracovní směny, může být i významnou pozitivní motivací. Může posílit i jejich loajalitu k zaměstnavateli a zájem odevzdávat kvalitní práci.

Ing. Karel Janda

(1) Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst. 1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů) rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit.
(2) Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.
(3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů.
(4) Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 21 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení zaměstnance nebo byl-li zaměstnanec obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.
(5) Dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená se může krátit pouze z důvodů uvedených v odstavci 2.
(6) Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.

Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na

a) dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
b) dovolenou za odpracované dny,
c) dodatkovou dovolenou.

§ 90 zákona č. 262/2006 Sb.
cit. na straně 43

(1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
(2) Odpočinek podle odstavce 1 může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku

a) v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
b) v zemědělství,
c) při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména

1. ve veřejném stravování,
2. v kulturních zařízeních,
3. v telekomunikacích a poštovních službách,
4. ve zdravotnických zařízeních,
5. v zařízeních sociálních služeb,

d) u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

§ 94 zákona č. 262/2006 Sb.
cit. na straně 43

(1) Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem závodní preventivní péče

a) před zařazením na noční práci,
b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,
c) kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá.

Úhrada poskytnuté zdravotní péče nesmí být na zaměstnanci požadována. ...