Přestupky zaměstnavatelů a OSVČ

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, kterou vytváří stát a podílejí se na ní další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé, kteří jsou také účastníky právních vztahů podle tohoto zákona.

Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti

vykonávají Státní úřad inspekce práce, oblastní inspektoráty práce a ve stanoveném rozsahu celní úřady, generální ředitelství Úřadu práce a krajské pobočky Úřadu práce (dále jen „orgány kontroly“).

Zákon o zaměstnanosti zakotvuje povinnosti zaměstnavatelům a podnikajícím fyzickým osobám a v případě porušení těchto povinností stanoví negativní následek v podobě sankce, kterou je vždy pokuta. Citovaný zákon upravuje v § § 139 a 140 skutkové podstaty přestupků a zároveň stanoví výši pokuty, kterou lze uložit za jejich porušení. Přestupky podle tohoto zákona projednávají Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektoráty práce. Zákon o zaměstnanosti stanoví pro zaměstnavatelé řadu povinností, jejichž dobrá znalost je významnou prevencí před jejich porušováním.

Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektoráty práce kontrolují dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů. Pro účely zákona o zaměstnanosti se za pracovněprávní předpisy považují právní přepisy o zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Rovné zacházení a zákaz diskriminace

Zákon o zaměstnanosti stanoví, že fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle tohoto zákona, za co lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Zákon o zaměstnanosti zakotvuje zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání, ve které stanoví, že účastníci právních vztahů podle tohoto zákona jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání. Současně zakazuje při uplatňování práva na zaměstnání jakoukoliv diskriminaci a stanoví, že právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinnosti k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů.

Právem na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází na zaměstnání v pracovněprávním vztahu (dále jen „zaměstnání“) na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.

Zákon o zaměstnanosti výslovně zakazuje účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dobrým mravům.

Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace, není-li jejich vyžadování v souladu se zvláštním právním předpisem, dále informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouží k plnění povinnosti zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost požadovaného osobního údaje. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání.

Umožnění výkonu nelegální práce

Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2 a podle § 5 písm. e) bodu 3, za co ji lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč.

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2 a podle § 5 písm. e) bodu 3, za co ji lze uložit pokutu do 10 000 000 Kč, nejméně však ve výši 50 000 Kč a uložit zákaz činnosti, a to nejdéle na 2 roky.

Pro účely zákona o zaměstnanosti se podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2 nelegální prací rozumí práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána

1. fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, to neplatí, pokud výkon této práce mimo pracovněprávní vztah umožňují jiné právní předpisy,

2. cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet, to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, nebo

3. cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno.

Pro posouzení toho, zda se jedná o nelegální práci, není podstatná délka výkonu této práce.

Závislá práce musí být vykonávána v pracovněprávním vztahu založeném pracovní smlouvou nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Závislou prací dle zákoníku práce se rozumí práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele podle jeho pokynů a je vykonávána zaměstnancem osobně.

Práce má být zároveň vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Povinnost vést evidenci zaměstnanců se ZP a pro ně vyhrazených pracovních míst

Fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel v rozporu s § 80 nevede evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením nebo evidenci pracovních míst vyhrazených pro tyto osoby, za co ji lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Ustanovení § 80 zákona o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům povinnost vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením, která obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením a pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Povinnost zaměstnat osoby
se zdravotním postižením ve výši povinného podílu

Fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu stanovenou v § 81, za co ji lze uložit pokutu do1 000 000 Kč.

Ustanovení § 81 zákona o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce podle § 14 odst. 3 písm. b) se do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.

Tuto povinnost zaměstnavatelé plní zaměstnáváním v pracovním poměru, odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací výše uvedených způsobů.

Povinnost mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu

Fyzická osoba, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1 nebo 2, za co ji lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

Ustanovení § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ukládá povinnost právnické nebo fyzické osobě jako zaměstnavateli mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu.

Splnění této povinnosti se nevyžaduje, splnil-li zaměstnavatel povinnost oznámit územní správě sociálního zabezpečení den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na nemocenském pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Podle ustanovení odst. 2 má tuto povinnost i zahraniční zaměstnavatel, který vyslal svého zaměstnance k výkonu práce na území České republiky podle § 95 odst. 1, přičemž doklady, jimiž je plněna tato povinnost, musejí být přeloženy do českého jazyka.

Povinnost oznamovací a registrační podle zákona o zaměstnanosti a vedení evidence v tomto zákoně stanovenou

Fyzická osoba jako zaměstnavatel, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupků tím, že nesplní oznamovací nebo registrační povinnost podle zákona o zaměstnanosti nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou, za co ji lze uložit pokutu do 100 000 Kč.

Ustanovení § 59 odst. 1 zákona o zaměstnanosti ukládá agenturám práce povinnost vést evidenci počtu volných míst, na které je požadováno zprostředkování zaměstnání podle ů 14 odst. 1 písm. as), jimi umísťovaných fyzických osob, a jejich zaměstnanců, jimž zprostředkovávají zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a).

Ustanovení odst. 2 ukládá agenturám práce povinnost sdělovat pro statistické účely do 31. ledna běžného roku MPSV stanovené údaje za předchozí kalendářní rok.

Zákon o zaměstnanosti ve svém § 86 ukládá zaměstnavateli, který zamýšlí zaměstnávat na volném pracovním místě cizince na základě povolení k zaměstnání, zaměstnanecké karty nebo modré karty povinnost oznámit takovéto volné pracovní místo, na kterém může být cizinec zaměstnán, krajské pobočce Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má být zaměstnání vykonáváno, a to včetně základní charakteristiky tohoto pracovního místa.

Podle § 101a odst. 1 zákona o zaměstnanosti nastoupí-li k výkonu práce na území ČR zaměstnanec vyslaný v rámci nadnárodního poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie, je tento zaměstnavatel povinen nejpozději v den nástupu vyslaného zaměstnance k výkonu práce tuto skutečnost oznámit Státnímu úřadu inspekce práce prostřednictvím informačního systému, a to podle specifikace, ve formátu a struktuře zveřejněné tímto úřadem. Zaměstnavatel ve svém oznámení je povinen uvést zákonem stanovené údaje.

Podle ustanovení odst. 4 téhož § je zaměstnavatel povinen oznámit změnu výše uvedených údajů nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala, nebo kdy se o ní dozvěděl. Zaměstnavatel je dále povinen nejpozději do 10 kalendářních dnů oznámit skončení vyslání zaměstnance na území ČR.

Zákon o zaměstnanosti ukládá ve svém § 103 odst. 2 zaměstnavateli povinnost vést evidenci občanů EU, jejich rodinných příslušníků a rodinných příslušníků občana ČR uvedených v § 3 odst. 3 a evidenci cizinců, které zaměstnává. Evidence obsahuje identifikační údaje cizinců, adresu v zemi trvalého pobytu a adresu doručování zásilek, číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal, druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, pohlaví těchto osob, zařazení podle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností, nejvyšší dosažené vzdělání, vzdělání požadované pro výkon povolání, dobu, na kterou jim bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta a na kterou jim byl povolen pobyt, a den nástupu a den skončení výkonu práce nebo vyslání cizince na území ČR.

Zaměstnavatel je povinen podle § 102 odst. 3 zákona o zaměstnanosti uchovávat kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území ČR a to po dobu trvání zaměstnání nebo výkonu práce na území ČR a dobu 3 let od skončení zaměstnávání nebo výkonu práce tohoto cizince na území ČR.

Právnická nebo fyzická osoba je jako zaměstnavatel povinna podle § 136 odst. 3 zákona o zaměstnanosti nahlásit nástup zaměstnance, který je cizincem požívajícím dočasné ochrany podle zvláštního právního předpisu v pracovním poměru nebo činného na základě dohody o pracovní činnosti, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu podle zákona o nemocenském pojištění nebo zaměstnance s dočasnou ochranou činného na základě dohody o provedení práce, do evidence zaměstnanců s dočasnou ochranou, kterou vede Česká správa sociálního zabezpečení, a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu zaměstnance s dočasnou ochranou podle § 94 zákona o nemocenském pojištění. Stejným způsobem je zaměstnavatel povinen ohlásit změnu údajů uvedených na oznámení o nástupu zaměstnance s dočasnou ochranou a to ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání způsobem podle § 94 zákona o nemocenském pojištění.

Mgr. Olga Bičáková

ZÁKON č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti

§ 101a

(1) Nastoupí-li k výkonu práce na území České republiky zaměstnanec vyslaný v rámci nadnárodního poskytování služeb18zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie, je tento zaměstnavatel povinen nejpozději v den nástupu vyslaného zaměstnance k výkonu práce tuto skutečnost oznámit Státnímu úřadu inspekce práce prostřednictvím informačního systému, a to podle specifikace, ve formátu a struktuře zveřejněné tímto úřadem.

(2) Státní úřad inspekce práce vede pro účely plnění povinnosti podle odstavce 1 evidenci.

(3) V oznámení podle odstavce 1 zaměstnavatel uvede

a)  své identifikační údaje,

b)  členský stát, v němž je usazen,

c)  adresu sídla zaměstnavatele,

d)  své daňové identifikační číslo, a nemá-li přiděleno, číslo registrace zaměstnavatele v členském státě usazení,

e)  jméno a příjmení vyslaného zaměstnance,

f) datum narození vyslaného zaměstnance,

g)  číslo průkazu totožnosti vyslaného zaměstnance,

h)  státní příslušnost vyslaného zaměstnance,

i) údaj, zda zaměstnavatel vyslal svého zaměstnance

1. k právnické nebo fyzické osobě na základě smlouvy s touto právnickou nebo fyzickou osobou k výkonu práce na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy,

2. jako obchodní korporace s umístěním na území členských států Evropské unie z této obchodní korporace do odštěpného závodu s umístěním na území České republiky, k níž tento odštěpný závod náleží, nebo jako obchodní korporace se sídlem na území České republiky, jež je vůči obchodní korporaci se sídlem na území České republiky ovládající nebo ovládanou osobou101anebo jsou obě tyto obchodní korporace ovládány stejnou ovládající osobou,

3. jako agentura práce dočasně přidělil svého zaměstnance uživateli se sídlem nebo vykonávajícího činnost na území některého členského státu Evropské unie na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti,

j) datum zahájení vyslání,

k)  datum předpokládaného ukončení vyslání, ...