Přijetí elektronicky poskytované služby

od osoby neusazené v tuzemsku

Elektronicky poskytovanou službou se pro účely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p. rozumí služby vymezené v § 10i odst. 2 písm. c) zákona o DPH, které jsou poskytované prostřednictvím veřejné datové sítě nebo elektronické sítě. Jaké pravidla zde platí?

Pro tyto služby platí v návaznosti na směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty DPH (dále jen „směrnice o DPH“) a navazující nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „prováděcí nařízení ke směrnici o DPH“) specifická pravidla, a to zejména při stanovení místa plnění a způsobu odvádění daně. Častým praktickým problémem je, jak postupovat při uplatnění DPH v případě, že elektronicky poskytovanou službu, u níž je místo plnění v tuzemsku, poskytne osoba neusazená v tuzemsku. V článku je stručně nejprve vysvětleno, jak správně chápat ve smyslu výkladů k zákonu o DPH a předpisům EU vymezení elektronicky poskytovaných služeb. V další části jsou s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná pravidla pro stanovení místa plnění u těchto služeb. V závěrečné části textu jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro odvádění DPH v případě, že příjemcem této služby, kterou poskytla osoba neusazená v tuzemsku, je osoba povinná k dani a jak postupovat v případě, že příjemcem služby je osoba nepovinná k dani.

Vymezení elektronicky poskytované služby

Elektronicky poskytovanou službou se podle § 10i odst. 2 písm. c) zákona o DPH rozumí služba poskytovaná prostřednictvím veřejné datové sítě nebo elektronické sítě, s výjimkou pouze samotné komunikace prostřednictvím elektronické adresy, a to zejména hostitelství internetových stránek, poskytnutí programového vybavení a jeho aktualizace, poskytnutí obrázků, textů nebo informací anebo zpřístupňování databází, poskytnutí hudby, filmů nebo her, poskytnutí politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých nebo zábavních pořadů nebo událostí, s výjimkou programů, které jsou službou rozhlasového a televizního vysílání, nebo poskytnutí služby výuky na dálku.

Podle metodické informace GFŘ se elektronicky poskytovanou službou rozumí prakticky zejména prezentace na elektronické síti (webové stránky), stahování softwarových aplikací, stahování hudby, filmů a počítačových her, dále přístup k online počítačovým hrám a online aukce.

je upraveno v § 9 až § 10i zákona o DPH, a to v návaznosti na čl. 43 až 59 směrnice o DPH a příslušná ustanovení prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. V návaznosti na určení místa plnění musí z příslušné národní legislativy vyplývat určení osoby povinné přiznat a zaplatit daň, tj. zda daň přizná ve svém daňovém přiznání poskytovatel nebo příjemce služby. Podle směrnice o DPH a návazně zákona o DPH pro stanovení místa plnění u služeb platí zásada, že pokud se na danou službu nevztahuje některé ze specifických pravidel uvedených v § 9a až § 10i zákona o DPH, postupuje se při stanovení místa plnění podle základního pravidla, které vyplývá z § 9 zákona o DPH.

Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba své sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se v souladu s prováděcím nařízením ke směrnici o DPH považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Přijme-li tato provozovna službu, z níž jí vzniká povinnost přiznat daň, měla by se registrovat k DPH. Podle § 9 odst. 1 zákona o DPH se určí místo plnění u většiny služeb, včetně elektronicky poskytované služby, jsou-li poskytovány osobě povinné k dani. Je-li stanoveno místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, dochází v případě přeshraničních služeb k přenesení místa plnění na stranu příjemce služby, je-li osobou povinnou k dani z jiného členského státu či ze třetí země a návazně se uplatní režim reverse-charge. Toto pravidla platí také při poskytnutí elektronicky poskytované služby, kterou poskytla osoba neusazená v tuzemsku, a to osobě povinné k dani, která má sídlo v tuzemsku.

Osoba neusazená v tuzemsku je pro účely DPH vymezena v § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH v návaznosti na čl. 53 a 54 prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Podle uvedeného písmena se osobou neusazenou v tuzemsku rozumí obecně osoba povinná k dani, která nemá sídlo, ani provozovnu v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Pokud má tato osoba v tuzemsku provozovnu, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku, pokud se tato provozovna daného plnění neúčastní. Tato podmínka by měla splněna vždy, jestliže se do příslušného poskytnutí služby nezapojuje personální ani materiální vybavení této provozovny. Podmínka neúčasti této provozovny na poskytnutí služby se má za splněnou rovněž v případě, kdy tato provozovna, kterou poskytovatel služby má v tuzemsku, poskytuje pouze administrativní podporu, např. při vystavení dokladu, vymáhání dlužné částky apod.

Osobou neusazenou v tuzemsku je např. i podnikatel, který má sídlo v jiném členském státě a není osobou registrovanou k dani, ale protože provádí ekonomickou činnost, je osobou povinnou k dani.

Příklad 1

Místo plnění při poskytnutí software plátci osobou neusazenou v tuzemsku

Obchodní společnost, která má sídlo v Irsku, poskytne software jako elektronicky poskytovanou službu obchodní společnosti, která je plátcem se sídlem v tuzemsku.

Místo plnění se určí ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o DPH podle sídla plátce v tuzemsku. Prakticky to bude znamenat, že obchodní společnost jako osoba neusazená v tuzemsku bude účtovat tuto službu bez DPH a daň v tuzemsku, kde je místo plnění, na principu reverse-charge přizná plátce jako příjemce služby, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu.

Při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani, u níž se uplatní základní pravidlo pro stanovení místa plnění, je podle § 9 odst. 2 zákona o DPH obecně místem plnění místo, kde má osoba poskytující službu své sídlo. Pokud je služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o DPH se použije, jak vyplývá z § 9 odst. 4 zákona o DPH, pokud zákon o DPH v dalších ustanoveních, tj. prakticky v § 9a až § 10i zákona o DPH, nestanoví jinak. Jedno ze specifických pravidel vyplývající z § 10i zákona o DPH platí také pro elektronicky poskytované služby, jsou-li poskytovány osobě nepovinné k dani.

Podle § 10i odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby osobě nepovinné k dani místo příjemce služby určené podle prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Místem příjemce služby se obecně rozumí místo pobytu fyzické osoby nebo sídlo či umístění provozovny právnické osoby. Místem pobytu u fyzické osoby může být podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o DPH bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Bydlištěm se přitom rozumí adresa fyzické osoby uvedená v registru obyvatel či adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně. Místem, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje, se rozumí místo, kde fyzická osoba obvykle žije z důvodu osobních nebo profesních vazeb. Důležité pro uplatnění DPH v souladu s prováděcím nařízením ke směrnici o DPH je, že má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami.

Sídlem se podle § 4 odst. 4 písm. i) zákona o DPH u osoby povinné k dani rozumí v souladu s prováděcím nařízením ke směrnici o DPH adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení. Pokud nemá fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu ve smyslu definice uvedené v § 4 odst. 1 písm. h) zákona o DPH. Definice sídla se tedy vztahuje jak na právnické, tak i na fyzické osoby.

Provozovnou se podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o DPH rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Do vymezení tohoto pojmu se promítají příslušné články prováděcího nařízení ke směrnici o DPH, které v podstatě rozlišuje dva typy provozoven, a to provozovnu poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plnění prováděcí nařízení vymezuje pro účely určitých pravidel pro stanovení místa plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přeshraničních plnění. Provozovna poskytovatele plnění je tedy prakticky definována v souladu s předpisy EU v tomto písmeni. Provozovnu příjemce plnění definuje prováděcí nařízení pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani a v zákoně o DPH je vymezena v § 9 odst. 1 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce se provozovnou příjemce plnění rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, protože je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Přijme-li tato provozovna službu, z níž jí vzniká v tuzemsku povinnost přiznat daň, měla by se registrovat k DPH jako identifikované osoba.

V praxi je často při poskytování elektronicky poskytovaných služeb pro určení místa příjemce služby využívána tzv. domněnka o místě příjemce služby, která vyplývá z čl. 24a a 24b prováděcího nařízení ke směrnici o DPH. Jestliže podle čl. 24a prováděcího nařízení ke směrnici o DPH poskytovatel elektronicky poskytovaných služeb poskytuje tyto služby na místě, jako je například telefonní budka, telefonní stánek, přístupový bod Wi-Fi, internetová kavárna, restaurace nebo hotelová hala, na kterém musí být příjemce fyzicky přítomen, aby mu mohla být služba poskytovatelem poskytnuta, má se za to, že příjemce je usazen, má bydliště nebo se obvykle zdržuje v daném místě a že tato služba se tam skutečně používá a využívá. Jsou-li tyto služby poskytnuty prostřednictvím mobilních sítí, má se za to, že se místo příjemce služby nachází v zemi určené mezinárodním směrovým kódem země SIM karty použité při příjmu těchto služeb nebo určené podle adresy internetového protokolu (IP) zařízení, které používá příjemce nebo jiný způsob tzv. geolokalizace.

Do konce roku 2018 se pravidla vyplývající z § 10i zákona o DPH aplikovala okamžitě při poskytnutí první služby, a to bez ohledu na její hodnotu. Na základě změny směrnice o DPH se od 1. 1. 2019 tento přístup změnil, ale do zákona o DPH se tato změna promítla až od 1. 4. 2019. Od tohoto data se postup vyplývající z § 10i odst. 1 zákona o DPH nepoužije na poskytnutí služby osobou, která má sídlo v jednom členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo má sídlo mimo území Evropské unie a provozovnu pouze v jednom členském státě, pokud

a)           místo příjemce služby je v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba poskytující službu sídlo nebo provozovnu, a 

b)  celková hodnota těchto služeb bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 10 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017. Od 1. 10. 2021 se do tohoto limitu zahrnuje jak hodnota přeshraničně poskytovaných digitálních služeb, tak i hodnota prodejů zboží na dálku do ostatních členských států. Uvedený limit se nepočítá po jednotlivých členských státech, ale je chápán jako součet celkové hodnoty příslušných plnění poskytovaných do jiných členských států.

Poskytne-li plátce službu, jejímž poskytnutím překročí výše uvedený limit, na tuto službu se aplikuje postup podle § 10i odst. 1 zákona o DPH, tj. určení místa plnění podle místa příjemce služby.

Do nepřekročení tohoto limitu se stanoví místa plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 2 zákona o DPH, tj. podle sídla či umístění provozovny poskytovatele služby. Poskytovatel služby se přitom může rozhodnout, že nebude postupovat podle tohoto základního pravidla, i když uvedený hodnotový limit nepřekračuje a může určit místo plnění podle § 10i odst. 1 zákona o DPH, tj. podle místa příjemce služby. V takovém případě je povinen takto postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodl. Praktická aplikace pravidel vyplývajících z § 10i zákona o DPH je vysvětlena v následujícím příkladu.

Příklad 2

Místo plnění při poskytnutí počítačové hry osobě nepovinné k dani

Obchodní společnost se sídlem na Slovensku, která je osobou neusazenou v tuzemsku, poskytla v roce 2022 aplikaci pro mobilní telefon jako elektronicky poskytovanou službu zákazníkovi, který je osobou nepovinnou k dani, který má místo pobytu v tuzemsku.

Protože se pro poskytovatele služby jednalo o první takovou službu poskytnutou zákazníkovi, který je osobou nepovinnou k dani z jiného členského státu, místo plnění se určilo podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby, který z této služby odvedl slovenskou DPH. Pokud by však poskytovatel služby překročil limit 10 000 EUR, který vyplývá z čl. 59c směrnice o DPH, místo plnění se určí podle místa příjemce služby. V uvedeném případě to znamená, že místo plnění bude podle místa příjemce služby v tuzemsku.

Přiznávání daně osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku

Podle § 108 odst. 3 zákona o DPH je povinen přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je poskytnuta služba nebo dodáno zboží s instalací či montáží nebo dodáno zboží soustavami nebo sítěmi, a to s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku. Pokud příjemce služby jako osoba povinná k dani není dosud plátcem, stane se v této souvislosti podle § 6h zákona o DPH okamžitě identifikovanou osobou. Jako identifikované osobě mu potom vznikne podle § 108 odst. 3 zákona o DPH povinnost přiznat daň. Uvedené obecné pravidlo platí také při přijetí elektronicky poskytnuté služby, kterou plátci nebo identifikované osobě poskytla osoba neusazená v tuzemsku.

Vznik povinnosti přiznat daň plátci či identifikované osobě jako příjemci služby, kterou mu s místem plnění v tuzemsku poskytla osoba neusazená v tuzemsku, je vymezen v § 24 zákona o DPH. Podle § 24 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, tj. ke dni poskytnutí služby. Ve vazbě na to se podle § 24 odst. 2 zákona o DPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné podle § 21 zákona o DPH dnem poskytnutí služby, případně dnem vystavení daňového dokladu. U služeb, u nichž se určí místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, se váže den uskutečnění vždy na poskytnutí služby. Znamená to, že u těchto služeb nepřichází v úvahu vázat vznik povinnosti přiznat daň na vystavení daňového dokladu. Toto pravidlo platí také pro elektronicky poskytované služby poskytnuté s místem plnění v tuzemsku plátci daně osobou neusazenou v tuzemsku.

Náležitosti daňového dokladů při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku nejsou v zákoně o DPH výslovně vymezeny. V § 27 odst. 2 zákona o DPH je v souladu se směrnicí o DPH stanoveno, že osobou neusazenou v tuzemsku z jiného členského státu je vystavena faktura podle pravidel platných v členském státě, kde má tato osoba sídlo či provozovnu. Je-li poskytovatelem služby osoba neusazenou v tuzemsku ze třetí země, vystaví fakturu (daňový doklad) podle pravidel platných ve své zemi. Na přijatou fakturu nesmí plátce jako příjemce služby doplňovat žádné náležitosti daňového dokladu, aby nebyla zpochybněna věrohodnost dokladu a neporušenost jeho obsahu. Daň z fakturované částky příjemce služby vypočte a uvede v evidenci pro účely DPH a pro přepočet úhrady v cizí měně použije přepočítací kurz ve smyslu § 4 odst. 8 zákona o DPH platný ke dni povinnosti přiznat daň. V následujícím příkladu je vysvětlen postup přiznání daně plátcem daně při elektronicky poskytnuté služby s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

Příklad 3

Přiznání daně plátcem z přijaté služby od osoby neusazené v tuzemsku

Obchodní společnost, která má sídlo v Irsku, poskytne software jako elektronicky poskytovanou službu obchodní společnosti, která je plátcem se sídlem v tuzemsku.

Místo plnění se určí, jak bylo vysvětleno v předchozím textu, ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o DPH podle sídla plátce v tuzemsku. Pokud bude služba poskytnuta 10. 1. 2023 k tomuto dni vznikne plátci jako příjemci služby povinnosti přiznat daň. Základem daně bude fakturovaná částka 1 200 EUR přepočtená na českou měnu kurzem platným k 10. 1, 2023. Fakturovaná částka by měla být poskytovatelem služby účtována bez DPH, protože povinnost přiznat daň vzniká podle směrnice o DPH příjemci služby, který je osobou registrovanou k dani. V daňovém přiznání za měsíc leden 2023 tedy vznikne plátci povinnost přiznat daň v základní sazbě daně z částky 1 200 EUR přepočtené na českou měnu kurzem platným k 10. 1. 2023. Předepsané údaje o přijetí této služby je plátce povinen vykázat v části A.2 kontrolního hlášení za leden 2023. Ve stejné výši, v jaké plátce přizná daň, mu bude v přiznání za měsíc leden 2023 za splnění obecných zákonných podmínek vznikat nárok na odpočet daně, který nemusí být prokázán nutně daňovým dokladem, ale může být prokázán i jiným způsobem. Klíčové by mělo být splnění podmínky, že plátci vznikla povinnost přiznat daň. V kontrolním hlášení se tento odpočet daně nevykazuje.

Přiznávání daně při poskytnutí elektronicky poskytnuté služby osobě nepovinné k dani

Poskytne-li osoba neusazená v tuzemsku elektronicky poskytovanou službu, u níž je podle § 10i odst. 1 zákona o DPH místo plnění v tuzemsku, osobě nepovinné k dani, povinnost přiznat a zaplatit daň vznikne osobě neusazené v tuzemsku, která tuto službu poskytla.

Tuto povinnost může osoba neusazená v tuzemsku splnit dvěma možnými způsoby:

1)  Odvést daň standardním způsobem, který je spojen s registrací osoby neusazené v tuzemsku v České republice. Podle § 6c odst. 2 zákona o DPH se stane plátcem osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, a která uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, s výjimkou plnění, u kterých má povinnost přiznat daň příjemce plnění a s výjimkou plnění, na která se použije zvláštní režim jednoho správního místa. Toto pravidlo se vztahuje i na poskytnutí elektronicky poskytnuté služby osobou neusazenou v tuzemsku, a to jak v případě, že má sídlo v jiném členském státě nebo ve třetí zemi. Pro osoby povinné k dani, které nemají sídlo v tuzemsku, je podle § 93a odst. 2 zákona o DPH místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě.

2)  Odvést daň ve zvláštním režimu jednoho správního místa. Je-li poskytovatelem elektronicky poskytované služby osobou neusazenou v tuzemsku, která má sídlo v jiném členském státě, může se tohoto zvláštní režimu přihlásit v členském státě, kde má sídlo. Pokud by měla osoba neusazená v tuzemsku sídlo ve třetí zemi a neměla by provozovnu v žádném členském státě, mohla by se do zvláštního režimu jednoho správního místa (režimu mimo EU) zaregistrovat jak v České republice, tak i v jiném členském státě, který si tato osoba zvolí podle § 110b zákona o DPH jako stát identifikace.

Příklad 4

Přiznání daně při poskytnutí počítačové hry osobě nepovinné k dani

V návaznosti na předchozí příklad k místu plnění poskytla obchodní společnost se sídlem na Slovensku, která je osobou neusazenou v tuzemsku, v lednu 2023 aplikaci pro mobilní telefon jako elektronicky poskytovanou službu zákazníkovi, který je osobou nepovinnou k dani, který má místo pobytu v tuzemsku.

Místo plnění je podle § 10i odst. 1 zákona o DPH podle místa příjemce služby v tuzemsku, kde vzniká poskytovateli služby povinnost přiznat daň. Poskytovatel služby je na Slovensku, kde má sídlo, zaregistrován do zvláštního režimu jednoho správního místa, a proto příslušnou částku české DPH v sazbě 21 % z této služby odvede prostřednictvím slovenské daňové správy, která ji zúčtuje s českou daňovou správou.

ZÁKON č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty

§ 9

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani, která jedná jako taková, považuje

a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně,

b) právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

(4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 21

Uskutečnění zdanitelného
plnění při dodání zboží
a poskytnutí služby

(1) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

a) dnem dodání podle § 13 odst. 1,

b) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu), nebo 16

c) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c).

(2) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. c) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

(3) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve.

(4) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné

a) dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,

b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny,

c) dnem zjištění skutečné výše částky za službu poskytovanou v přímé souvislosti s nájmem nemovité věci, která byla v souvislosti s tímto nájmem přijata, pokud se nejedná o službu podle písmene b),

d) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,

e) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání) při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b),

f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,

g) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 2,

h) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu,

i) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, ...