Příjmy a výdaje spolupracujících osob

Okruh příjmů a výdajů vzniklých při samostatné činnosti, které mohou být rozděleny na spolupracující osoby upravuje ustanovení § 13 odst. 1 ZDP. Uvádí také taxativní výčet těchto osob, které se za ně považují, včetně členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu. Na které osoby lze a na které nelze rozdělovat příjmy a výdaje?

Zákon o daních z příjmů stanoví, že příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí:

a)  spolupracující manžel,

b)  spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,

c)  člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

Počínaje r. 2014 občanský zákoník již neobsahuje definici pojmu domácnost. Z hlediska daně z příjmů je třeba odlišit případy, kde se domácností myslí pospolitost spolu žijících osob a kde se pojem „domácnost“ používá ve smyslu zařízeného obydlí. Z uvedeného důvodu byl do zákona zaveden pojem „společně hospodařící domácnost“, který je definován v § 21e odst. 4 zákona.

Rodinný závod

Počínaje r. 2015 došlo k doplnění ustanovení o osoby, které se podílejí na provozu rodinného závodu. Rodinný závod a osoby podílející se na něm zavedl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Institut rodinného závodu upravuje poměry rodinného závodu sloužícího k obživě rodiny, práva a povinnosti zúčastněných členů rodiny pro případ, že není ujednáno něco jiného. Ustanovení § 700 občanského zákoníku v části rodinného práva stanoví, že za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu. Na tyto osoby se částečně vztahovala již úprava do konce r. 2014, která se zabývala spolupracujícími osobami. Nebyl však upraven případ, kdy člen rodiny, který byl účasten na provozu rodinného závodu, nežil ve společně hospodařící domácnosti spolu s poplatníkem.

U SPOLUPRACUJÍCÍCH OSOB MUSÍ BÝT VÝŠE PODÍLU NA PŘÍJMECH A VÝDAJÍCH STEJNÁ

Ustanovení § 13 odst. 2 ZDP stanoví, že podíl na příjmech a výdajích musí být stejný s tím, že přerozdělená částka nesmí přesáhnout 30 % a zároveň horní hranice vyjádřenou v peněžních prostředcích pro každý měsíc a zdaňovací období. Vůči odstavci 2 je poté speciálním ustanovením odstavec 3, který se týká spolupráce manželů.

Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby:

a)  podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.

V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby:

a)  podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

Příklad 1

Manželka – podnikatelka rozšířila podnikání a od června jí v obchodní činnosti vypomáhal manžel, také podnikatel. Do podnikání vložili oba manželé společné finanční prostředky a společnou práci. Otázkou je, zda lze použít § 13 zákona a uvést manžela od června jako spolupracující osobu, a zda předmětem dělení budou příjmy a výdaje připadající na období od 1. června až do konce prosince, nebo příjmy a výdaje za celý rok a zda na spolupráci musí sepsat smlouvu. Vzhledem k vysoké počáteční investici se manželka dostane do ztráty.

Jestliže manžel od června skutečně spolupracoval s manželkou, která má příjmy z podnikání, rozdělí manželka na manžela poměrnou část příjmů a výdajů, jak stanoví zákon, tzn. maximálně 7 × 45 000 = 315 000 Kč. Pokud podnikatelská činnost manželky skončí ztrátou, lze na spolupracujícího manžela rozdělit i poměrnou část ztráty, neboť zákon o daních z příjmů stanoví, že se rozdělují příjmy a výdaje, tedy i v případě, kdy výdaje jsou vyšší než dosažené příjmy a podnikatelská činnost skončí ztrátou. Spolupracující manžel poté může uplatnit odpočet ztráty podle § 34 zákona o daních z příjmů, tj. po dobu pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje (resp. ve 2 předcházejících letech).

Předmětem rozdělení příjmů a výdajů na spolupracujícího manžela budou příjmy a výdaje za celé zdaňovací období, nikoli jen příjmy a výdaje za období od června, kdy došlo k zahájení spolupráce. Zákon o daních z příjmů takovýto postup nestanoví, pouze při spolupráci manželů kratší než jeden rok umožňuje uplatnit na spolupracující osobu maximálně 45 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce.

Při rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osobu není třeba, aby si manželé mezi sebou sepisovali smlouvu, zákon o daních z příjmů takou povinnost nestanoví.

Příklad 2

Podnikatel a jeho spolupracující manželka se rozhodli podat daňová přiznání za minulý rok tak, že manželka podá přiznání do konce června (vzala si daňového poradce) a manžel podnikatel podal daňové přiznání do konce března. Otázkou je, zda je tento postup možný.

Postup manželů není v rozporu s daňovým řádem. Podle § 136 daňového řádu daňové přiznání se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty.

Každý z manželů je samostatný právní subjekt a záleží zcela na jeho rozhodnutí, jak bude při podávání daňového přiznání postupovat.

Příklad 3

Podnikatel fyzická osoba, který vede účetnictví, v loňském roce podal řádné daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob, kde uvedl jako spolupracující osobu svoji manželku. Zisk ze svého podnikání rozdělil v poměru 50:50 (manželka zdanila 450 000 Kč za roční spolupráci). V letošním roce podnikatel našel nezaúčtovanou pohledávku, a proto podal dodatečné daňové přiznání za minulý rok. V tomto dodatečném daňovém přiznání opravil svůj základ daně, s tím, že manželce jako spolupracující osobě ponechal částku původní, tj. 450 000 Kč. Poplatník zaplatil daň z dodatečného daňového přiznání, včetně vyměřeného penále. Po podání dodatečného daňového přiznání finanční úřad provedl kontrolu a teď chce, resp. prý musí doměřit spolupracující manželce rozdíl (do maximální částky 540 000 Kč), který vznikl z dodatečného zvýšení základu daně podnikateli. Finanční úřad vychází z názoru, že poměr, který si poplatníci stanovili při řádném daňovém přiznání, nelze změnit. Je postup správný?

Pokud na skutečnost, že nebyla zaúčtovaná pohledávka do výnosů, přišel podnikatel sám, podal dodatečné daňové přiznání, mohl výši rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující manželku podle § 13 zákona v tomto případě změnit (zákon o daních z příjmů takový postup nezakazuje). Podnikatel tedy mohl základ daně zvýšit pouze ve svém dodatečném daňovém přiznání a manželka by tedy dodatečné daňové přiznání již nepodávala. Postup podnikatele byl správný.

Pro úplnost je třeba doplnit, že pokud by na chybu přišel až správce daně při kontrole, pak by musel zvýšit základ daně na straně obou manželů, a to ve výši rozdělení příjmů a výdajů, pro které se manželé rozhodli v řádném daňovém přiznání. Správce daně totiž není oprávněn rozhodnutí poplatníků o výši rozdělení příjmů a výdajů, vyjádřené v řádném daňovém přiznání, měnit.

JINÉ PŘÍJMY SPOLUPRACUJÍCÍCH OSOB - Výše uvedené příjmy dosažené při samostatné činnosti lze rozdělit na spolupracující osoby i v případě, že spolupracující osoba má kromě těchto příjmů i další příjmy ze samostatné činnosti podléhající dani z příjmů. Též není nutné, aby tito poplatníci (např. oba jsou živnostníky a provozují svou vlastní živnost) uplatňovali výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů shodným způsobem, tj. buď skutečně vynaložené, nebo paušální částkou z dosažených příjmů. Zákon takovou podmínku nestanoví.

Např. manžel má příjmy ze živnosti a spolupracuje s manželkou, která má příjmy z autorských honorářů. I v tomto případě lze příjmy dosažené manželem při podnikání rozdělit na spolupracující manželku, případně manželka může autorské honoráře rozdělit na spolupracujícího manžela. Současně není nutné, aby tito manželé uplatňovali výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů shodným způsobem, tj. buď skutečně vynaložené, nebo paušální částkou z dosažených příjmů.

Osoby, na které nelze rozdělovat příjmy a výdaje

Ustanovení § 13 odst. 4 zákona o daních z příjmů stanoví okruh osob, na které nelze příjmy a výdaje rozdělovat. Jde i o případ, kdy poplatník zemřel, a to v návaznosti na § 239a daňového řádu, které zakotvuje obecný princip, podle kterého se pro účely správy daní hledí na právní skutečnosti tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

Zákon o daních z příjmů stanoví, že příjmy a výdaje nelze rozdělovat:

a)  na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,

b)  na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě (podle § 35d zákona),

c)  na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela (podle § 35ba, resp. § 35bb zákona),

d)  na a od poplatníka, který zemřel,

e)  na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.

Příjmy a výdaje nelze rozdělovat na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani, tedy příjmy a výdaje nelze rozdělovat na spolupracující osoby, ani na takového poplatníka nemůže své příjmy a výdaje rozdělovat jiný poplatník s příjmy ze samostatné činnosti. V prvním případě je důvodem, že poplatník, jehož daň je rovna paušální dani, nevychází při určení daně z rozdílu mezi příjmy a výdaji, ale jeho daň je stanovena bez ohledu na výši příjmů [při splnění podmínek daných § 7a odst. 1 písm. a) zákona]. Pro úplnost je třeba doplnit, že nelze postupovat ani tak, že by poplatník, který splňuje všechny podmínky § 7a zákona kromě maximální zákonné výše příjmů ze samostatné činnosti, rozdělil část svých příjmů na jiného poplatníka a poté by měl daň rovnu paušální dani.

Na poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani, nemůže jiný poplatník rozdělovat své příjmy a výdaje z důvodu, že daň tohoto poplatníka je paušalizovaná a tento jiný poplatník by si tedy snížil svou daň tím, že by část příjmů přidělil poplatníkovi s daní rovnou paušální dani, zatímco poplatníkovi s daní rovnou paušální dani by se daň vzhledem k její paušální výši nezvýšila. Tento postup by tedy vedl k umělému snižování celkové daňové povinnosti těchto poplatníků.

Příklad 4

Manžel podnikatel rozděloval na spolupracující manželku příjmy a výdaje podle § 13 zákona. Koncem dubna manžel zemřel, dědicem je manželka. Otázkou je, zda si manželka může do svého daňového přiznání v letošním roce ještě rozdělit příjmy a výdaje od ledna do dubna.

Podle § 13 zákona smí částka připadající na spolupracující manželku, o kterou příjmy přesahují výdaje, činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce. Z uvedeného ustanovení zákona je zřejmé, že spolupracující manželka si za letošní rok, kdy její manžel zemřel, může do dílčího základu daně podle § 7 zákona ze spolupráce s manželem uplatnit maximálně částku 45 000 × 4 = 180 000 Kč.

Příklad 5

Podnikatel vykonával celý rok výdělečnou činnost za spolupráce manželky. Syn ukončil v červnu studium a k 1. září se přihlásil na OSSZ, ZP i FU jako spolupracující osoba. Podle § 13 zákona nelze rozdělit příjmy a výdaje na osoby, které byly uplatněny jako vyživované. Jak správně postupovat při rozdělení příjmů?

Jestliže v daném zdaňovacím období byla spolupracující osobou manželka a syn, lze rozdělit na tyto dvě spolupracující osoby celkem 180 000 Kč za rok. Pokud se jedná o syna, je třeba pamatovat, že syn zahájil spolupráci až od září, tzn., že za 4 měsíce spolupráce matky a syna, lze na oba rozdělit 4 × 15 000 = 60 000 Kč. Limit pro syna by tedy měl být nižší než 60 000 Kč.

Ing. Eva Sedláková

§ 13 zákona č. 586/1992 Sb.

Příjmy a výdaje spolupracujících osob

(1) Příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí

a) spolupracující manžel,

b) spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,

c) člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

(2) U spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje se rozdělují tak, aby

a) podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a

b) částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.

(3) V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby

a) podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a

b) částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila

1. za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a

2. za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

(4) Příjmy a výdaje nelze rozdělovat

a) na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,

b) na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě,

c) na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela,

d) na a od poplatníka, který zemřel, a

e) na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.