Příjmy pojištěnce
ve zdravotním pojištění

Kdy se sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti? Platí se pojistné na zdravotní pojištění z odměny člena výboru Společenství vlastníků bytových jednotek? Kdy neplatí ve zdravotním pojištění pro zaměstnance i OSVČ minimální vyměřovací základ?

Pojištěnec může mít více příjmů různé povahy

Při souběhu příjmů u více zaměstnavatelů je důležité, aby byl v jejich úhrnu dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ u těch příjmů, ze kterých se bude odvádět pojistné. To platí v případě, že u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) musí být povinné minimum zabezpečeno. Pro účel placení pojistného a zároveň zajištění zákonného minima se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění.

Ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, naopak vyjmenovává osoby nebo situace, kdy zaměstnavatel nemusí stanovené minimum dodržet. V takovém případě je vyměřovacím základem příjem zúčtovaný zaměstnanci za daný kalendářní měsíc, což relevantně může být v roce 2023 částka i nižší než 17 300 Kč. 

U dohody o pracovní činnosti řeší zaměstnavatel problematiku minima při příjmu alespoň 4 000 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč. Při příjmech nedosahujících těchto hodnot není osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel tak povinnosti neplní. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Formou příkladů si předvedeme v právních podmínkách roku 2023 postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů nebo více pracovněprávních vztahů u různých (tedy alespoň dvou) zaměstnavatelů, primárně s podmínkou pro zaměstnavatele jako plátce pojistného dodržet minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. Jedná se tedy o situace, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, tudíž se nezabýváme variantou snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb.

Příklad 1

Za měsíc březen byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda ve výši 32 000 Kč a protože ke dni 31. 3. ukončil zaměstnání z důvodu nadbytečnosti, obdržel odstupné ve smyslu rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) a nároku na odstupné dle 67 odst. 1 zákoníku práce. Zároveň však v tomto měsíci uzavřel s jiným zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 800 Kč.

Zaměstnavatel, který se zaměstnancem rozvazuje pracovní poměr, odvede za březen pojistné pouze z hrubé mzdy ve výši 32 000 Kč. Z odstupného, na které vznikl nárok podle zákoníku práce (viz § 67 odst. 1), se pojistné neplatí, a to bez ohledu na skutečnost, v jakém počtu násobků průměrného výdělku je odstupné vyplaceno.

Příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti nebude podléhat povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť nebylo dosaženo částky hrubého příjmu alespoň 4 000 Kč. 

Příklad 2

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 12 000 Kč a u druhého zaměstnavatele taktéž na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 3 999 Kč.

Při řešení této situace je podstatné, že z příjmu 12 000 Kč se pojistné odvádět bude, naproti tomu částka 3 999 Kč účast na zdravotním pojištění nezakládá. Povinnosti placení pojistného tak podléhá pouze částka hrubého příjmu 12 000 Kč, ovšem s potřebou provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč. Při výpočtu a odvodu pojistného postupuje zaměstnavatel následovně:

1)  z příjmu 12 000 Kč činí pojistné 1 620 Kč. Zaměstnanci se srazí 540 Kč, zaměstnavatel odvede 1 080 Kč.

2)  z rozdílu vyměřovacích základů 5 300 Kč představuje pojistné 716 Kč. Tuto částku strhne zaměstnavatel zaměstnanci a odvede v rámci hromadné platby pojistného.

Z obecného pohledu platí, že na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku do minima tehdy, když se jedná o důvody specifikované v § 207 až § 209 zákoníku práce jako překážky v práci na straně zaměstnavatele.

Příjmy 12 000 Kč a 3 999 Kč by se sčítaly tehdy, kdyby byly zúčtovány u téhož zaměstnavatele – i s dopočtem a doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 3

Hrubý příjem zaměstnance činí 26 000 Kč. Kromě toho uzavřel zaměstnanec ve stejném měsíci u jiného zaměstnavatele dohodu o provedení práce, na základě které mu byla zúčtována částka 8 000 Kč.

Z vyměřovacího základu 26 000 Kč odvede zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z této částky, tj. 3 510 Kč. Jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného (1 170 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (k tomuto kroku je zaměstnavatel oprávněn i bez souhlasu zaměstnance), zbylé dvě třetiny (2 340 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

Osoby pracující na základě dohody o provedení práce se považují ve zdravotním pojištění za zaměstnance tehdy, přesahuje-li výše příjmu 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že částka 8 000 Kč nezakládá povinnost placení pojistného, nevznikají pro zaměstnavatele v této souvislosti žádné povinnosti.

Příklad 4

Zaměstnanec pracuje od roku 2022 u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy (s příjmem vyšším než minimální mzda) a zároveň má u téhož zaměstnavatele sjednánu dohodu o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč. Avšak za duben 2023 je na tuto dohodu zúčtován příjem 11 000 Kč, přičemž je reálný předpoklad, že i v některém z dalších měsíců může tento příjem činit více než 10 000 Kč.

Pokud příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč, neodvádělo se z něj pojistné, resp. tento příjem se nepřičítal k příjmu dosaženému na základě pracovní smlouvy.

V tomto směru se však situace počínaje odvodem pojistného za měsíc duben mění, kdy se k příjmu na základě pracovní smlouvy připočte i částka 11 000 Kč, dosažená na dohodu o provedení práce. V dalších měsících roku se bude připočítávat k příjmu z pracovního poměru (pracovní smlouvy) i příjem na dohodu o provedení práce tehdy, pokud přesáhne 10 000 Kč.

Zaměstnavatel není povinen činit žádné kroky v souvislosti s plněním oznamovací povinosti, protože zaměstnanec je dlouhodobě přihlášen na základě pracovní smlouvy.

Příklad 5

Pojištěnec je zaměstnán na dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem nanejvýš 10 000 Kč. Současně má příjmy z nájmu bytu ve výši 84 000 Kč ročně (nemovitost není zapsána v obchodním majetku) a ještě vykazuje příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů.

Za této situace nemá osoba ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah, neboť žádný z uvedených příjmů účast na zdravotním pojištění (a tedy ani povinnost placení pojistného) nezakládá. Proto pokud není pojištěnec v rámci kalendářního měsíce evidován u zdravotní pojišťovny ani jeden den jako:

-   zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. nebo jako

-   osoba samostatně výdělečně činná nebo jako

-   osoba, za kterou platí pojistné stát,

stává se na daný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v roce 2023 ve výši 2 336 Kč měsíčně.

Pojistný vztah by vyřešilo zaměstnání na dohodu o provedení práce v tom kalendářním měsíci, ve kterém by příjem přesáhl 10 000 Kč.

Příklad 6

Zaměstnanec s příjmem 36 000 Kč je v místě svého bydliště současně předsedou Společenství vlastníků bytových jednotek, kde je mu z titulu výkonu této funkce poskytována měsíční odměna ve výši 1 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že se jedná o placenou funkci, vzniká pro zaměstnavatele, tedy pro Společenství vlastníků (SV), povinnost platit z částky 1 000 Kč měsíčně pojistné ve výši 135 Kč. Aby SV mohlo odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu a doplatku do zákonného minima 17 300 Kč), musí mít k dispozici potvrzení o skutečnosti, že v jiném zaměstnání je za tuto osobu odváděno pojistné na zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Pojištěnec, který je zaměstnán, se rozhodl současně začít podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná.

Nejpozději do osmi dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti se musí pojištěnec přihlásit u zdravotní pojišťovny jako OSVČ bez ohledu na to, zda bude v daném souběhu podnikání hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. V případě osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze tuto povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. Z hlediska placení pojistného je rozhodující, zda bude pro tohoto pojištěnce jeho samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů.

Minimum při souběžných příjmech

V praxi se vyskytují případy, kdy příjem zaměstnance, který je současně osobou samostatně výdělečně činnou, nedosahuje minimální mzdy. Musí být zájmem jak zaměstnavatele, tak zaměstnance, aby bylo pojistné za rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnání) nebo kalendářního roku (samostatná výdělečná činnost) odvedeno v souladu se zákonem, neboť nedodržení minimálního vyměřovacího základu lze ze strany zdravotní pojišťovny v rámci kontroly placení pojistného u zaměstnavatele snadno zjistit porovnáním výše příjmu v zaměstnání a zařazením takového zaměstnance jako osoby samostatně výdělečně činné. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti.

Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

•    musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima,

•    není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po dni, ve kterém podal, resp. byl povinen podat Přehled sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu – podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok).

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

-   jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2023 tedy nejméně v částce 2 722 Kč,

-   v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy případně bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy).

I když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů a zálohy na pojistné se neplatí, musí pojištěnec řádně plnit oznamovací povinnost, to znamená oznámit zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení resp. ukončení své samostatné výdělečné činnosti. Po skončení kalendářního roku pak podává zdravotní pojišťovně Přehled o výši daňového základu.

Nutnost dodržení minima v jedné z činností

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být povinné minimum dodrženo v jedné z těchto činností, což je zajištěno:

•    odvodem pojistného zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance nebo

•    placením alespoň minimálních záloh OSVČ. 

Výjimkou jsou situace, kdy minimum neplatí pro zaměstnance a zaměstnavatele dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. a pro OSVČ dle § 3a odst. 3 téhož zákona.

Problémová situace z praxe

Zaměstnanec má příjem nižší než 17 300 Kč a na dotaz, zda nemá jiné zaměstnání, odpoví záměrně záporně s tím, že další zaměstnání hodlá z nějakého důvodu zatajit. V takových případech platí, že pokud nemáte doklad o odvodu pojistného v jiném zaměstnání, provádíte dopočet a doplatek do zákonného minima. Když pak zaměstnanec po čase takové zaměstnání přizná, musí být – v rámci desetileté promlčecí doby – provedeny příslušné opravy, neboť vyměřovací základ musí být stanoven relevantně, tedy podle skutečnosti.