Příjmy zaměstnance

bez odvodu pojistného zaměstnavatelem

Zákonem č. 289/2025 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2026 ke změnám mimo jiné v § 5 písm. a) zákona č. 48/ 1997 Sb., kdy byl rozšířen okruh osob, které se nepovažují ve zdravotním pojištění zaměstnance, tudíž za přesně definovaných podmínek bez odvodu pojistného zaměstnavatelem. Která plnění se v právních podmínkách platných od 1. ledna 2026 nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění?

Osoby jako zaměstnanci
a charakter zúčtovaných příjmů

Pro placení pojistného a plnění souvisejících zákonných povinností ve zdravotním pojištění je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance či nikoli. Jestliže osoba není charakterem zúčtovaného plnění nebo ve specifických případech výší příjmu ve zdravotním pojištění zaměstnancem, pak zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu pojistné neodvede. Výčet osob, které nejsou ve zdravotním pojištění považovány za zaměstnance, nalezneme v již citovaném ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. viz bod III.

Druhým důležitým faktorem je pak skutečnost, zda zaměstnanci zúčtovaný příjem podléhá odvodu pojistného nebo zda je zařazen mezi výjimky, kdy se pojistné odvádět nebude – viz dále uvedený bod

Principy stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Pokud je osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance, je vyměřovacím základem pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem v příslušném kalendářním měsíci úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance je založeno především na těchto principech:

•    zákon definuje jako podmínku pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění zúčtování příjmů ze závislé činnosti zdaňovaných podle § 6 ZDP

•    pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny – viz bod I.

•    účast zaměstnance na zdravotním pojištění není vázána na účast na nemocenském pojištění – výjimky jsou, v právních podmínkách účinných od 1. ledna 2026, uvedeny v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3) – 7) zákona č. 48/1997 Sb. (například se jedná o osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce a další), kdy se tato vazba odvozuje od výše zúčtovaného příjmu s rozhodnými částkami příjmu 4 500 Kč, resp. 12 000 Kč

•    z pohledu zdravotního pojištění se jako na zaměstnance (s příjmy ze závislé činnosti) pohlíží rovněž na osoby, kterým je zúčtována odměna z titulu členství a výkonu funkce ve statutárních orgánech a dalších orgánech právnických osob. U odměn za výkon funkce podléhá odvodu pojistného každá částka příjmu, odlišný postup u člena družstva je uveden v dalším textu.

•    zaměstnáním z pohledu zdravotního pojištění je i vyplacení odměn v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí nebo v nejrůznějších spolcích či sdruženích dle § 6 odst. 10 písm. b) ZDP

•    odvodu pojistného podléhají i příjmy (odměny) zúčtované po skončení zaměstnání s výjimkou uvedenou v § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále písmeno d) v bodě II.

Pokud zaměstnance nelze zařadit mezi výjimky, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimum podle § 3 odst. 4, odst. 6 a odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., musí být při zaměstnavatelem dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.

I. Příjmy dani nepodléhající
nebo od daně osvobozené

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují nezdaňované příjmy neboli příjmy, kterénejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozené podle § 6 odst. 7 a odst. 9 ZDP.

Podívejme se nejprve na charakteristiku některých plnění z pohledu těchto zákonných ustanovení včetně vazby na odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Příjmy, které nejsou
předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů podle zákoníku práce. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme primárně rozlišovat, zda jsou od daně osvobozeny vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu.

V ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) v bodě 1. ZDP je zaměstnavatelům dána možnost nepeněžní formy spoluúčasti na péči o zdraví zaměstnanců až do výše průměrné mzdy (48 967 Kč), zatímco ostatní nepeněžní benefity uvedené v § 6 odst. 9 písm. d) v bodě 2. ZDP jsou limitovány polovinou průměrné mzdy (24 483,50 Kč).

Od daně z příjmů, a tedy od placení pojistného na zdravotní pojištění jsou osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě

1)  pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,

2)  použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období.

II. Zákonem vyjmenované výjimky

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, definuje okruh příjmů nezahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance z titulu zákonné výjimky. U plnění dále uvedených pod písmeny a) – e) se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Neplacení pojistného vychází ze zásady, že zařazení mezi výjimky je nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. Také platí, že ve věci stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se na tyto výjimky nahlíží identicky i ve vztahu k odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kde jsou tato plnění jako výjimky specifikována v § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění p.p.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnavatel nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout, a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance;

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů (například podle zákoníku práce) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze

Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na něj vzniknout nárok podle zvláštních právních předpisů, konkrétně v případě odstupného pak podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného, de facto na obě pojištění.

Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů v situaci, kdy ke skončení zaměstnání nedošlo z vůle zaměstnance.

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a to ve vazbě na délku trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru v návaznosti na délku trvání pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným.

Z pohledu zdravotního pojištění se v takových případech jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku [viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.]. Kdyby zaměstnavatel například zúčtoval zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce odstupné na základě interního předpisu třeba ve výši pětinásobku průměrného výdělku, nepodléhá celá částka odstupného odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem podle § 52 písm. d) zákoníku práce nebo dohodou z důvodu, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, přísluší při skončení pracovního poměru jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Tato náhrada není osvobozena od daně z příjmů. Protože se jedná o náhradu škody podle § 271ca zákoníku práce, nepodléhá odvodu pojistného, resp. se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

Zákonný důvod pro rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce vychází ze situace, kdy zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Návazně je pak v § 67 odst. 3 zákoníku práce stanoveno, že zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Jedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto odvodu pojistného nepodléhá;

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě;

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání;

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1)  musí se jednat o plnění jednorázové a

2)  mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

III. Osoby, které se nepovažují
ve zdravotním pojištění
za zaměstnance

Ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/ 1997 Sb. vyjmenovává situace, ve kterých se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. V některých případech je účast na zdravotním pojištění navázána na výši zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

Ve zdravotním pojištění se za zaměstnance nepovažuje:

1)  Žák nebo student, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku.

Aby se pojistné neodvádělo, musí se jednat o status praktického výcviku. Pokud by však byly této osobě zúčtovány jiné příjmy, zdaňované podle § 6 ZDP, pojistné by se z příjmu za práci z praktického výcviku odvedlo.

2)  Osoba činná na základě dohody o provedení práce při příjmu nižším než 12 000 Kč

V právních podmínkách roku 2026 platí ve zdravotním pojištění u dohod o provedení práce následující:

•    z pohledu zdravotního pojištění je osoba u dohody o provedení práce (nebo u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele – viz dále uvedená Poznámka) zaměstnancem tehdy, pokud příjem činí alespoň 12 000 Kč [§ 5 písm. a) bod 3. zákona č. 48/1997 Sb.],

•    je-li zaměstnané osobě zúčtován za této situace příjem alespoň 12 000 Kč, přihlašuje (a následně odhlašuje) ji zaměstnavatel u příslušné zdravotní pojišťovny podle podmínek uvedených v § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.,

•    při příjmu 12 000 Kč a vyšším se zaměstnavatel dle situace zabývá při odvodu pojistného případně i problematikou minimálního vyměřovacího základu (22 400 Kč) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc,

•    zaměstnavatel musí věnovat pozornost i příjmům případně zúčtovaným po skončení takové dohody, a to bez ohledu na situaci, zda dohoda účast na zdravotním pojištění založila či nikoli.

U skupin osob jako zaměstnanců vyjmenovaných v následujících bodech 3 – 6 se určení osoby jako zaměstnance odvíjí od průměrné mzdy pro rok 2026 a z ní odvozené rozhodné částky příjmu 4 500 Kč. 

Za zaměstnance se tak nepovažuje:

3)  Člen družstva, který vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 500 Kč

Novelou č. 289/2025 Sb. byla v této konkrétní situaci zrušena omezující podmínka neexistence pracovněprávního vztahu. Takže pokud člen družstva vykonává pro družstvo práci (topí, uklízí, dělá nástěnky, vykonává funkci apod.) a současně má s družstvem sjednaný pracovněprávní vztah, odvádí se u takové činnosti od 1. ledna 2026 pojistné až z částky příjmu 4 500 Kč a vyšší.

4)  Člen společenství vlastníků jednotek (SVJ), který nedosáhl příjmu 4 500 Kč

Do konce roku 2025 se z odměn členů SVJ odvádělo pojistné z každé částky odměny.

Od 1. 1. 2026 se za zaměstnance pro účely zdravotního pojištění nepovažuje člen SVJ, který vykonává pro společenství práci, za kterou je odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu 4 500 Kč. Společenství tedy odvádí pojistné z příjmu tohoto zaměstnance alespoň 4 500 Kč, dle situace i s přihlédnutím k potřebě dodržet minimální vyměřovací základ.

5)  Osoba činná na základě dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele), která nedosáhla v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 500 Kč

Je-li příjem zúčtovaný na základě dohody (dohod) o pracovní činnosti alespoň 4 500 Kč a přitom nižší než 22 400 Kč, musí být za zaměstnavatelem proveden dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima. Tento postup se nepoužije u zaměstnaných osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – u osob vyjmenovaných v tomto zákonném ustanovení (např. u „státních pojištěnců“) odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu, která tak může být v roce 2026 i nižší než 22 400 Kč.

Pokud příjem na dohodu (dohody) o pracovní činnosti nedosáhne 4 500 Kč, nepovažuje se osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance, současně však nemá v příslušném kalendářním měsíci kryté zdravotní pojištění tímto zaměstnáním. Problém nevznikne, pokud pojištěnec:

•    má současně jiné zaměstnání ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. nebo

•    je v roce 2026 osobou samostatně výdělečně činnou s placením alespoň minimálních záloh 3 306 Kč (s možností výkonu podnikatelské činnosti v paušálním režimu) nebo

•    patří do některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

Není-li využita ani jedna z těchto tří možností, bude se muset pojištěnec zaregistrovat na příslušný kalendářní měsíc jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatit v roce 2026 pojistné 3 024 Kč.

6)  Dobrovolný pracovník pečovatelské služby, který nedosáhl v kalendářním měsíci započitatelného příjmu 4 500 Kč

Jedná se o nepříliš početnou skupinu osob, u které hraje roli taktéž částka 4 500 Kč.

7)  Členové volebních komisí

V uvedených souvislostech nesmíme opomenout, že za zaměstnance se ve zdravotním pojištění nepovažují členové okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise plnící úkoly podle volebních zákonů. Výše odměny není u těchto členů volebních komisí důležitá. Naproti tomu do této výjimky, deklarované v § 5 písm. a) v bodě 8 z. č. 48/1997 Sb., nelze zařadit členy komise při obecním (místním) referendu.

8)  Svědečné nebo náhrada ušlého výdělku

Do konce roku 2025 se svědek na dobu podávání svědecké výpovědi (což je obvykle jeden den) stal zaměstnancem orgánu veřejné moci, u kterého svědectví podal. Tento orgán byl pak jako zaměstnavatel svědka povinen plnit všechny povinnosti vůči zdravotní pojišťovně (přihlášení a odhlášení zaměstnance – na jeden den kódem Q, započtení příjmu zaměstnance, částky pojistného a osoby jako zaměstnance za příslušný měsíc na přehled o platbě pojistného zaměstnavatele a zaplacení pojistného). V porovnání s poměrně nízkou částkou odváděného pojistného byl tento proces neúměrně administrativně a časově náročný.

Především z tohoto důvodu byl novelou č. 289/2025 Sb. doplněn v § 5 písm. a) nový bod 9., kdy se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje za zaměstnance osoba, které bylo podle jiných právních předpisů přiznáno svědečné nebo náhrada ušlého výdělku za podání výpovědi v soudním, správním nebo jiném řízení, například právě v případě svědka u soudu. Beze změny však zůstává postavení přísedících u soudu, kdy se jedná o výkon funkce, tedy s povinností přihlášení této osoby jako zaměstnance na celé funkční období a s odvodem pojistného z každé částky odměny.

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 52

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

a)  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c)  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)  pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci,

e)  dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspo¬kojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnava¬telem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

g)  jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z práv¬ních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,

h)  poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

§ 67

Citace na str. 93

(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně

a)  jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,

b)  dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,

c)  trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,

d)  součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.

(2) Za dobu trvání pracovního poměru se pro účely odstavce 1 považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

(3) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.

(4) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

(5) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vypla¬tit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

ZÁKON č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění

§ 5

Pojištěnec je plátcem pojistného, pokud

a)  je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou

1. osoby, která má pouze příjmy ze závislé činnosti, které nejsou předmětem ...