Příklady z praxe
k daňovým výdajům
IT kancelář v části bytu programátora
Pan Hekr podniká jako OSVČ v zakázkové výrobě nejrůznějších programátorských „kouzel“. Jelikož ke své tvůrčí práci potřebuje prakticky jen kvalitní počítač, internet a zejména klidné místečko, zřídil si IT kancelář v jednom z pokojů svého najatého bytu. Protože jeho roční příjmy z tohoto podnikání byly dosud zhruba 2 miliony Kč, uplatňoval jednoduše paušální výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP, které nemusel evidovat a prokazovat.
Od roku 2024 však začal vydělávat dvakrát tolik a shora limitované paušální výdaje se mu již nevyplatí. Bohužel značná část jeho výdajů je potenciálně sporná, neboť souvisí s jeho činností v bytě, kde spolu s rodinou tráví převáženě i svůj osobní život. Na straně jedné tedy provozní výlohy spojené s bytem prokazatelně souvisejí se zdanitelnými příjmy z podnikání pana Hekra a splňují tak obecnou podmínku daňové uznatelnosti, ovšem na straně druhé se věcně jedná také o výdaje na jeho osobní potřebu, které jsou speciálním ustanovením vyloučeny. Jaké je řešení dané situace?
Z hlediska průkaznosti by ideálním řešením této patové situace bylo jednoznačné přiřazení dílčích výloh spojených s bytem pro podnikatelské versus ostatní (osobní, rodinné) potřeby. Což si lze reálně představit snad jen u elektřiny, pokud by její odběr IT kanceláří pana Hekra měřil podružný elektroměr. Ani nadmíru pedantního úředníka by nenapadlo nutit nebohého živnostníka k pečlivému odměřování a zaznamenávání vody spotřebované během programátorské činnosti, k propočítávání tepelné energie dodané do zmíněného pokoje, k vážení odpadků vzniklých v souvislosti s podnikáním atp. Stejně tak není možné – patrně ani právně – aby se dohodl s vlastníkem bytu na dvojí fakturaci nájemného, zvlášť za onen IT pokoj, a odděleně za zbývající část bytu užívanou privátně.
V praxi respektovaným kompromisním řešením se osvědčilo rozklíčování celkových výdajů placených v souvislosti s užíváním bytu na část soukromou versus podnikatelskou v poměru podlahových ploch. Pokud tedy činí celková vnitřní nášlapná plocha daného bytu 100 m2, z čehož výhradně k podnikání slouží pokoj o ploše 20 m2, pak „průkazný“ klíčovací poměr bude 20 % (= 20 m2 / 100 m2). Tuto část výdajů na bydlení pak bude moci pak Hekr poměrně bezpečně zahrnovat mezi své daňově účinné výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti provozované „doma“.
Daňové uplatnění odpisů a oprav je možné jen u obchodního majetku
Pan Petr si po studiích práv s přítelkyní koupil starší zanedbanou bytovou jednotku na hypotéční úvěr. Byt si svépomocí opravili a v jednom z pokojů (20 % podlahové plochy bytu) si Petr zřídil advokátní kancelář. Toto bydlení ale berou jen jako dočasné provizorium, jelikož s ohledem na plánované potomstvo by se rádi tak do pěti let přestěhovali do rodinného domku na Vysočině, načež stávající byt prodají zřejmě s tučným ziskem. Jak postupovat v daném případě?
Aby pan Petr mohl daňově uplatnit poměrnou část (cca 20 %) ročních odpisů předmětného bytu, stejně jako oprav a údržby, musel by vložit svůj spoluvlastnický podíl na předmětné bytové jednotce (hmotném majetku) do svého obchodního majetku v rámci daňové evidence, kterou vede o své samostatné (podnikatelské) činnosti. Je třeba si ale uvědomit realitu, že roční odpis bytové jednotky v případě rovnoměrné metody odpisování činí pouze v prvním roce 1,4 % vstupní ceny (v daném případě kupní, resp. pořizovací ceny) a v dalších letech 3,4 %. Navíc v daném případě by šlo jen o polovinu hodnoty bytu odpovídající spoluvlastnickému podílu pana Petra.
Panu Petrovi se ale asi nevyplatí zahrnout byt do obchodního majetku ze dvou důvodů. Pokud si opravu a údržbu provádí sám, mohl by do daňových výdajů stejně uplatnit – v poměrné výši 20 % – jen prokázané výdaje za nákup materiálu (barva, štětce, špachtle atd.), nikoli hodnotu vlastní práce. Ale hlavně by přišel o osvobození příjmů z prodeje opraveného bytu po dvou letech jeho obývání, ovšem jen pokud není v obchodním majetku…
Vstupní cena domu využívaného i pro podnikání
Paní Jana před pár lety koupila rodinný dům za 4 miliony Kč, jehož čtvrtinu podlahové plochy využívá pro své podnikání OSVČ. Protože ale až do konce roku 2024 uplatňovala tzv. paušální výdaje procentem příjmů a tedy nevedla daňovou evidenci (ani účetnictví), neměla „obchodní majetek“, do něhož by dům mohla vložit. Od roku 2025 poplatnice přešla na daňovou evidenci, přičemž ihned k 1. 1. 2025 dům zahrnula do obchodního majetku. Čímž získala možnost daňově uplatňovat jeho odpisy, jakož i výdaje za opravy a údržbu – a to z 25 %. Jak je to z pohledu daňových výdajů?
Nejprve však musí daňově ocenit – vstupní cenou – tento nemovitý hmotný majetek. Pro zodpovězení otázky, jaká konkrétně bude vstupní cenu, je ovšem nutno dopovědět zejména, kdy přesně rodinný dům pořídila:
- Když to bylo v letech 2020 až 2024 – v době kratší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pořizovací cena (tj. kupní cena + související výlohy). Případně navýšená o veškeré v tomto mezidobí prokazatelně vynaložené náklady na opravu domku a také na případné tzv. technické zhodnocení.
- Jestliže to bylo v roce 2019 nebo kdykoli dříve – v době delší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pro účely daně z příjmů reprodukční pořizovací cena. Zjednodušeně řečeno aktuální cena obvyklá, odpovídající danému stavu nemovité věci, s níž si poradí jedině znalec v oceňování staveb.
Test využití přijatého zdanitelného plnění pro ekonomickou činnost
Pan Emil Účetní podniká jako OSVČ v oboru vedení účetnictví a je plátce DPH. Firemní kancelář si zřídil v jednom pokoji svého rodinného domku. Za tímto účelem koupil od plátců kancelářský nábytek, stolní počítač a programové vybavení pro vedení účetní administrativy. Zvažuje uplatnění odpočtu DPH na vstupu. Jak postupovat v dané situaci?
Kancelářský nábytek i účetní program bude pan Emil využívat pouze pro své vlastní podnikání, tedy pro uskutečňování ekonomické činnosti, kterou bude jen poskytování zdanitelných účetních služeb. Proto si coby plátce může uplatnit plný nárok na odpočet DPH na vstupu z nákupů obou těchto přijatých zdanitelných plnění.
Složitější to bude s počítačem, který bude OSVČ využívat rovněž pro své osobní (soukromé) potřeby, které nesouvisejí s jeho ekonomickou (podnikatelskou) činností. Může si proto nárokovat odpočet daně na vstupu z nákupu počítače pouze v částečné výši, která bude odpovídat poměru jeho využití pro ekonomické činnosti.
Jak má ovšem nebohý pan Účetní předem vědět, v jakém poměru bude v budoucnu používat počítač pro své podnikání versus soukromě (tedy pro jiné účely), přece nemá věšteckou kouli… Na tuto praktickou potíž výslovně pamatuje zákonné ustanovení § 75 odst. 4 ZDPH: „Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem;“
Pan Emil tedy „kvalifikovaně“ odhadne, že pro své podnikání (tedy pro ekonomickou činnost) bude nový počítač v budoucnu zřejmě využívat zhruba z 80 % a ze zbylých 20 % pro osobní potřeby (slovy zákona (tedy pro jiné účely, než pro svá uskutečněná plnění v rámci ekonomické činnosti). Proto si může coby plátce nárokovat jen tomu odpovídající poměrnou část odpočtu DPH na vstupu z koupě počítače ve výši 80 %.
Obchodní vzorky
Firma Bio-plast, a.s. (plátce) vyrábí biologicky rozložitelné obaly nahrazující polyetylén. Potenciálním odběratelům z řad výrobců potravin nabízí zdarma sadu vzorků obalů k otestování spolu s katalogem, kde jsou podrobné technické specifikace, ceník a další obchodní podmínky. Jedna sada vzorků má hodnotu (ve vlastních nákladech na výrobu) 1 000 Kč a obsáhlý katalog vypracovaný externí firmou dalších 200 Kč včetně DPH. Jak postupovat v dané situaci?
Poskytnutí těchto obchodních vzorků (sady obalů k otestování) nemá věcně povahu daru, stejně jako reklamní katalog výrobce, a tudíž jejich daňová uznatelnost závisí na tom, jestli se jedná o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů firmy. Není pochyb, že vzorky výrobků k otestování jejich potenciálními odběrateli tuto podmínku efektivně splňují a pro Bio-plast, a.s. tudíž jsou daňově účinné – bez ohledu na cenu.
Z pohledu DPH si obchodní společnost (plátce) může uplatnit plný nárok na odpočet daně na vstupu jednak u výrobních vstupů souvisejících s produkcí zmíněných testovacích sad obalů a také u katalogu. Přitom jejich následné bezúplatné poskytnutí nebude podléhat DPH na výstupu, nepředstavuje totiž zdanitelné plnění.
Do křížku se správcem daně by se ale zřejmě firma dostala, pokud by v tomto daňově výhodném režimu poskytla například vždy 10 testovacích sad vzorků obalů každému ze svých společníků a také jejich příbuzným a známým k jejich využití v domácnosti. Sotva by totiž obstála argumentace, že i tyto osoby představují potenciální zákazníky, kteří si přeci nabízené výrobky musí vyzkoušet, když obsah těchto sad vystačí pohodlně na celý rok.
Ing. Martin Děrgel
Odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace
Zaměstnavatel uhradil pro zaměstnance odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace související s jeho pracovní náplní ve výši 1 680 Kč, včetně oběda. Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele? Jak se bude postupovat na straně zaměstnance?
Na straně zaměstnance budou částky vynaložené zaměstnavatelem na školení, které je prohlubováním kvalifikace zaměstnance, od daňové povinnosti osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP.
Náhrady cestovních výdajů vyplacené zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti se školením, které je z hlediska zákoníku práce výkonem závislé činnosti, nebudou na straně zaměstnance předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona, a to do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací, tj. do výše zákonných maximálních limitů. Obdobně předmětem daně nebude na straně zaměstnance ani hodnota bezplatného stravování na školení, tj. hodnota oběda.
Částky, které jsou na straně zaměstnance od daně osvobozeny nebo nejsou předmětem daně, se nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a tedy pojistné se z těchto příjmů neodvádí.
Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zaplacené školení v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP, a to včetně výdajů spojených s obědem zaměstnance. Daňovým výdajem zaměstnavatele bude i mzda zaměstnance, na kterou má zaměstnanec po dobu prohlubování kvalifikace nárok v souladu se zákoníkem práce.
Dále pak budou daňovým výdajem zaměstnavatele výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance, tj. např. vyplacené stravné (zaměstnavatel je oprávněn stravné krátit, protože zaměstnanci uhradil oběd), výdaje spojené s dopravou zaměstnance na místo školení, případně další doložené výdaje zaměstnance v souladu se zákoníkem práce. Výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance jsou na straně zaměstnavatele výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona.
Poskytnutí masáže
Na straně zaměstnanců jsou osvobozena od daně nepeněžní plnění ve formě pořízení služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení. Jak se bude postupovat v případě poskytování masáží?
V případě osvobození příjmu zaměstnance z titulu poskytnutí masáže je třeba rozlišit, o jakou masáž se jedná. Bude-li se jednat o masáže zdravotního nebo léčebného charakteru, musí být pro splnění podmínek pro osvobození daného příjmu od daně tyto masáže zaměstnavatelem zajištěny ve zdravotnickém zařízení. Zákon o daních z příjmů pojem zdravotnické zařízení nedefinuje, je třeba vycházet ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 2 stanoví, že poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona a v § 4, že zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Podle § 11 zákona o zdravotních službách poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Podle § 19 zákona o zdravotních službách příslušný správní orgán zaznamená udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí do Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb. V souladu s § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 zákona budou tedy poskytnuté příspěvky na masáže zdravotního nebo léčebného charakteru zajištěné zaměstnavatelem pro zaměstnance u osoby, která je poskytovatelem zdravotních služeb (tj. ve smyslu zákona tzv. zdravotnickým zařízením) od daně osvobozeny.
Bude-li se jednat o masáže poskytované v rámci plnění spočívajících v použití tělovýchovného nebo sportovního zařízení, bude dané nepeněžní plnění na straně zaměstnanců od daně osvobozeno podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona. V daném případě bude postačovat, že daná služba (i masáž) bude zajištěna v zařízení, jehož předmětem činnosti je tělovýchovná nebo sportovní činnost. Například vstupenky do bazénového centra, nebo posilovny, kdy součástí poskytovaných služeb je též masáž klasická, baňková, reflexní, čínská, masáž lávovými kameny, anebo tzv. sportovní masáž apod. Tzn., že v případě, kdy bude nepeněžní příspěvek zaměstnanci poskytnut za účelem použití sportovního zařízení, jehož součástí bude např. i sportovní, relaxační, případně i jiná masáž, bude tento příspěvek od daně osvobozen, a to bez ohledu na odbornou způsobilost poskytovatele těchto masérských služeb.
Dále podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona budou od daně osvobozeny též např. masáže v rámci úhrady nákladů na sportovní akci pořádanou zaměstnavatelem, např. v rámci sportovních víkendových pobytů apod.
Bude-li se jednat o masáž zajištěnou zaměstnancům v rámci příspěvku na rekreační pobyt nebo zájezd (v rámci tzv. balíčku), bude zmíněné nepeněžní plnění spočívající v použití rekreace nebo zájezdu, včetně masáže, osvobozeno od daně u zaměstnanců podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona.
Z výše uvedeného postupu je zřejmé, že od daně není osvobozen nepeněžní příspěvek poskytnutý zaměstnanci z titulu masáže jen v případě, budou-li masáže smluvně zajištěny zaměstnavatelem pro zaměstnance (např. na pracovišti zaměstnavatele nebo v kosmetickém či masážním studiu apod.) fyzickou osobou, která má k této činnosti sice živnostenské oprávnění, ale není registrována jako poskytovatel zdravotních služeb.
Ing. Eva Sedláková
