Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Přiznání k dani z příjmů
fyzických osob

za zdaňovací období roku 2019

Ing. Kateřina Illetško

1. Zásadní změny zákonů

1.1 Přehled změn týkajících se zákona o daních z příjmů

V této kapitole jsou heslovitě souhrnně uvedeny zásadní změny zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) týkající se zdaňování příjmů fyzických osob platné pro zdaňovací období 2019.

Novelou zákona č. 306/2018 Sb. kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke změně v ustanovení § 6 odst. 12 ZDP. Základ daně u příjmů ze závislé činnosti tvoří příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů upravujících tato povinná pojistná povinen platit zaměstnavatel.

Změna se týká zaměstnanců, u kterých je prokázáno, že se na ně zcela nebo částečně vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, které se řídí právními předpisy jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika nebo Švýcarské konfederace. U těchto zaměstnanců jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na toto povinné zahraniční pojištění a tyto zahraniční příspěvky se považují pro účely daní z příjmů za povinné pojistné.

V návaznosti na uvedenou úpravu v konstrukci základu daně z příjmů ze závislé činnosti byly doplněny povinné náležitosti mzdového listu [§ 38j odst. 2 písm. f) ZDP], do kterého se nově za každý kalendářní měsíc bude zaznamenávat i částka povinného pojistného z úhrnu zúčtovaných mezd. Tato úprava je platná od 1. 1. 2019.

Na webových stránkách Finanční správy byl zveřejněn výpočet dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnanců příslušných k zahraničním právním předpisům sociálního zabezpečení v rámci EU/EHP a Švýcarska.

Zákonem č. 32/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony byl zrušen institut tzv. karenční doby, tj. doby, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě v zaměstnaneckém nebo služebním poměru náhrada mzdy nebo platu, případně plat či jiný příjem. V této souvislosti byla z § 35 ZDP u slevy na dani za zaměstnání osob se zdravotním postižením vypuštěna výjimka z počtu neodpracovaných hodin nezapočítávaných do celkového počtu hodin, a to právě s odkazem na zrušení karenční doby.

Další podstatná právní úprava souvisí s novelou zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Touto novelou se snižuje pojistné placené zaměstnavatelem na nemocenské pojištění o 0,2 procentního bodu, tj. z 2,3 % na 2,1 %. Z uvedeného důvodu se také mění výše základu daně u příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 12 ZDP u těch zaměstnanců, u kterých je pro účely zjištění základu daně příjem zvyšován o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel (tj. tuzemské povinné pojištění). Po nabytí účinnosti (účinnost od 1. 7. 2019) tohoto zákona se tedy příjmy ze závislé činnosti pro účely zjištění základu daně budou navyšovat místo o dosavadních 34 % nově o 33,8 %.

Zákon č. 74/2019 Sb., o úpravě některých vztahů v souvislosti s vystoupením Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie, v návaznosti na probíhající proces vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) z Evropské unie, byl schválen pro případ tzv. tvrdého brexitu (vystoupení Spojeného království z Evropské unie bez dohody).

Protože nebylo zřejmé, kdy k vystoupení Spojeného království z Evropské unie dojde, byl v průběhu zdaňovacího období přijat uvedený zákon.

Po dočasnou dobu, která je vymezena jako zdaňovací období daně z příjmů tohoto poplatníka, do kterého spadá den, kdy Spojené království vystoupí z Evropské unie (jedná se o kalendářní rok v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob) bude na poplatníka po celé toto zdaňovací období nahlíženo jako na daňového rezidenta členského státu Evropské unie.

Díky této právní úpravě v ZDP budou moci po toto období daňoví rezidenti Spojeného království uplatňovat např. nezdanitelné části základu daně nebo slevy na dani (při testování limitu příjmů ze zdrojů na území České republiky ve výši 90 % všech příjmů poplatníka s výjimkou příjmů zákonem o daních z příjmů specifikovaných).

Uvedený postup však nebude možné využít na daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 odst. 8 ZDP) a na zajištění daně (§ 38e ZDP), to znamená, že se v případě srážkové daně a zajištění daně bude se Spojeným královstvím zacházet jako se třetí zemí, již ode dne vystoupení Spojeného království z Evropské unie.

Dále je tímto zákonem upraven daňový režim daňových rezidentů České republiky a daňových rezidentů třetích států, kteří mají příjmy ze zdrojů na území České republiky, a to po dobu do konce zdaňovacího období, ve kterém tento zákon pozbyde platnosti. Podle tohoto ustanovení bude po předmětná zdaňovací období nahlíženo na Spojené království jako na členský stát Evropské unie. Jak vyplývá z důvodové zprávy, bude tak např. umožněno uplatnění osvobození příspěvků zaměstnavatele na penzijní pojištění zaměstnance nebo pojistného na soukromé životní pojištění zaměstnance v těch případech, kdy bude smlouva o tomto produktu uzavřena s příslušnou institucí se sídlem ve Spojeném království.

Dotčená ustanovení ve vztahu k fyzickým osobám: § 4a písm. i), § 6 odst. 2, odst. 9 písm. p), odst. 12 a odst. 16, § 10 odst. 3 písm. b) bod 4., § 15 odst. 1, odst. 6 a odst. 9, § 24 odst. 2 písm. zp), § 35ba odst. 2, § 35c odst. 1 a odst. 5, § 36 odst. 8, § 38c odst. 2, § 38e a § 38h odst. 10 ZDP.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy pro Spojené království přestanou být použitelné Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, nevstoupí-li současně v platnost dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.

Tento zákon pozbývá platnosti dnem vstupu dohody o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii v platnost. Nevstoupí-li dohoda o podmínkách vystoupení Spojeného království z Evropské unie podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii v platnost do 31. 12. 2020, tento zákon, s výjimkou ustanovení § 4 odst. 6, § 9, § 12 odst. 2, § 18 až 21 a § 23 odst. 3, pozbývá platnosti uplynutím dne 31. 12. 2020. Daní z příjmů se týká § 12 tohoto zákona.

Zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony došlo k následujícím úpravám:

Zaměstnání malého rozsahu

U vybraných příjmů ze závislé činnosti, u kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně [§ 6 odst. 4 písm. b) ZDP], došlo ke změně konstrukce limitu úhrnu příjmů za kalendářní měsíc z dosavadní pevné částky 2 500 Kč na částku rozhodnou pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Nově došlo ke zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění z 2 500 Kč na 3 000 Kč.

Nově v § 6 odst. 4 ZDP bude platit následující, příjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daně jsou po zvýšení podle § 6 odst. 12 ZDP samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daně neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 ZDP anebo nevyužije-li postup podle § 36 odst. 7 nebo 8 ZDP

a) plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nepřesáhne za kalendářní měsíc částku 10 000 Kč, nebo

b) v úhrnné výši nepřesahující u téhož plátce daně za kalendářní měsíc částku 2 500 Kč (změna od května 2019 – 3 000 Kč).

Podle přechodného ustanovení se ustanovení § 6 odst. 4 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento zákon nabyl účinnosti (tj. od 1. 5. 2019, protože zákon nabyl účinnosti dne 1. 4. 2019). Při zúčtování příjmu ze závislé činnosti za kalendářní měsíc, ve kterém tento zákon nabyl účinnosti, a kalendářní měsíce předcházející se použije ustanovení § 6 odst. 4 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Výdaje stanovené procentem z příjmů

Patrně nejzásadnější změnou, která byla provedena tímto zákonem, je zvýšení stropu výdajů vypočtených procentem z příjmů (tzv. paušální výdaje), a to na dvojnásobek částek platných pro zdaňovací období roku 2018.

Pro rok 2018 byly v platnosti nižší výdajové paušály pro všechny podnikatele a pronajímatele bez dalších podmínek a omezení. Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, mohl uplatnit paušální výdaje maximálně ve výši:

- 800 000 Kč u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného,

- 600 000 Kč u příjmů ze živnostenského podnikání,

- 300 000 Kč u příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,

- 400 000 Kč z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmů podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP a podle § 7 odst. 6 ZDP a

- 300 000 Kč u příjmů z nájmu.

Pro rok 2019 platí vyšší výdajové paušály pro všechny podnikatele a pronajímatele bez dalších podmínek a omezení. Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může nově uplatnit paušální výdaje maximálně ve výši:

- 1 600 000 Kč u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného,

- 1 200 000 Kč u příjmů ze živnostenského podnikání,

- 600 000 Kč u příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,

- 800 000 Kč z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmů podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP a podle § 7 odst. 6 ZDP a

- 600 000 Kč u příjmů z nájmu.

POZOR ustanovení § 35ca ZDP je zrušeno, poplatník si může uplatnit slevu na manželku a daňové zvýhodnění.

Svěřenský fond

Plnění ze zisku svěřenského fondu nebo rodinné fundace v případě, že plyne ze zdrojů v zahraničí, je základem daně (dílčím základem daně) nesníženým o výdaje. Dotčeným ustanovením ve vztahu k fyzickým osobám je § 8 odst. 4 ZDP. Novelizované ustanovení § 8 odst. 4 zákona ZDP se použije ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona tj. od 1. 4. 2019.

Ve vybraných ustanoveních, která se týkají zdroje příjmů na území České republiky, se výslovně doplnilo do ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bod 3 a bod 13 plnění ze zisku rodinné fundace a příjmy z rodinné fundace, protože tyto příjmy jsou charakterem stejné jako tatáž plnění ze svěřenského fondu.

Ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3 ZDP, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019), se použije ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019).

Ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bodu 13 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti čl. I bodu 11 tohoto zákona, se použije ode dne nabytí účinnosti čl. I bodu 11 tohoto zákona (pro ten je formulována výjimka v účinnosti, přičemž účinnosti nabývá 1. 1. 2020).

Odpočet od základu daně

Zmíněný zákon také provedl změny v oblasti odpočtu od základu daně na podporu výzkumu a vývoje (§ 34a až § 34c a § 34e ZDP). Vzhledem ke skutečnosti, že tento odpočet není u fyzických osob četný, pouze stručně upozorňuji, že dochází ke změnám okamžiku, od kterého bude možné výdaje vynaložené při realizaci projektu výzkumu a vývoje zahrnout do odpočtu (za tímto účelem se zavádí oznámení správci daně o záměru poplatníka odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje), nově jsou definovány povinné údaje, které poplatník do oznámení uvede a odpočet na podporu výzkumu a vývoje související s oznámeným projektem výzkumu a vývoje bude možné odečíst od základu daně nejdříve za období, pro které je ve lhůtě pro podání řádného daňového přiznání schválena projektová dokumentace.

Ustanovení § 34a až 34c a § 34e ZDP, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019), se použijí ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019).

Na projekty, jejichž řešení bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ustanovení § 34a až 34c a § 34e ZDP, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2019). Na projekty, jejichž řešení bylo zahájeno ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která nejsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. k 1. 4. 2019) skončena, lze použít ustanovení § 34a až 34c a § 34e zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019); využije-li poplatník takový postup, tato ustanovení se použijí ve všech zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za které se podává daňové přiznání, ve kterých je projekt výzkumu a vývoje řešen.

Oznamovací povinnost

Novelou dochází k rozšíření oznamovací povinnosti plátce daně u příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky daňovým nerezidentům nový § 38da ve vazbě na § 36 odst. 1 a 2 ZDP (dříve § 38d odst. 3 ZDP), je-li z těchto příjmů daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36 ZDP), avšak nově i v situaci, kdy je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice.

U většiny titulů uvedených v § 36 zákona o daních z příjmů se jedná o příjmy, u nichž je plátcem daně právnická osoba (např. podíly na zisku, úroky z vkladů atd.), avšak tato povinnost dopadá i na plátce daně – fyzické osoby.

Výjimku z oznamovací povinnosti tvoří příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, pokud souhrnná hodnota příjmů daného druhu plynoucích danému daňovému nerezidentovi nepřesahuje v daném kalendářním měsíci částku 100 000 Kč.

Dále oznamovací povinnosti nepodléhají příjmy ze závislé činnosti uvedené v § 6 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Oznámení je plátce daně povinen správci daně podat ve lhůtě pro odvedení daně, která byla z daného příjmu sražena nebo vybrána, nebo by byla sražena nebo vybrána, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen nebo by podléhal zdanění v České republice.

Ustanovení § 38da ZDP, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 4. 2019). Na příjmy, ze kterých byl plátce daně povinen vybrat nebo srazit daň přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije § 38d odst. 3 ZDP, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (vzhledem k tomu, že zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 27. 3. 2019, nabyl účinnosti dne 1. 4. 2019), s výjimkou mj. ustanovení čl. I bodu 11, které nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2020.

1.2 Minimální mzda

Vláda České republiky svým nařízením č. 273/2018 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že od 1. ledna 2019 minimální mzda činí 13 350 Kč. Pro r. 2018 minimální mzda činila 12 200 Kč.

Osvobozené důchody

Prvním ustanovením zákona o daních z příjmů, kterého se změna minimální mzdy dotýká, je ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) ZDP: „(1) Od daně se osvobozuje podle písm. h) příjem získaný ve formě dávky nebo služby z nemocenského pojištění, důchodového pojištění podle zákona upravujícího důchodové pojištění, peněžní pomoci obětem trestné činnosti podle zákona upravujícího poskytnutí peněžní pomoci obětem trestné činnosti, sociálního zabezpečení, plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti a veřejného zdravotního pojištění, plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření a plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu; jde-li však o příjem ve formě pravidelně vypláceného důchodu nebo penze, je od daně osvobozena z úhrnu takových příjmů nejvýše částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku, za zdaňovací období, do níž se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů, …“.

Zákonný limit pro osvobození důchodu od daně pro r. 2019 činí 36 × 13 350 = 480 600Kč. Zákonný limit pro osvobození důchodu od daně pro r. 2018 činil 36 × 12 200 = 439 200 Kč.

Jde o jedinou podmínku pro osvobození důchodu od daně z příjmů. Počínaje r. 2016 ustanovení § 4 odst. 3 zákona (příjem nad 840 000 Kč ze závislé činnosti, dílčí základ daně ze samostatné činnosti a z nájmu) bylo nálezem Ústavního soudu č. 271/2016 Sb. zrušeno.

Zvýšení limitu pro osvobození náhrady z titulu darování a odběru krve od daně

Podle § 4 odst. 1 písm. j) ZDP je od daně osvobozen příjem ve formě náhrady účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se tato náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů.

Jde-li o darování krve, ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy. Tato částka je od daně z příjmů osvobozena.

Pro r. 2019 je od daně z příjmů osvobozena částka 0,05 × 13 350 = 667,50 Kč. Pro srovnání v roce 2018 byla od daně z příjmů osvobozena částka 0,05 × 12 200 = 610 Kč.

POZOR pokud si dárce krve nechá vyplatit výše uvedenou náhradu, nemůže již uplatnit nezdanitelnou část základu daně z titulu odběru krve podle § 15 odst. 1 ZDP ve výši 3 000 Kč za jeden odběr krve.

Daňový bonus

Podle ustanovení § 35c odst. 3 ZDP je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daňová povinnost vypočtená za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně. Daňový bonus vyplacený poplatníkovi je omezen částkou 60 300 Kč ročně. Slevu na dani zákon neomezuje. Daňový bonus může podle § 35c odst. 4 zákona uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 nebo 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy, tj. pro r. 2019 do výše 6 × 13 350 = 80 100 Kč.

Pro r. 2018 daňový bonus mohl uplatnit poplatník, který měl ve zdaňovacím období příjem podle § 6 nebo 7 alespoň ve výši 6 × 12 200 = 73 200 Kč.

POZOR od roku 2018 došlo ke zpřísnění podmínek pro vyplácení daňového bonusu, příjmy z nájmu a kapitálového majetku se již nezapočítávají do limitu příjmů, který je nutno pro získání bonusu splnit. Daňový bonus na vyživované děti se od roku 2018 poskytne pouze těm poplatníkům, kteří dosahují „aktivních příjmů“, tzn. příjmů ze závislé činnosti nebo příjmů ze samostatné činnosti.

V tabulce je uvedeno srovnání roku 2017, 2018 a 2019

ZDP	2017	2018	2019
§ 4 odst. 1 písm. h)	396 000	439 200	480 600
§ 35c odst. 4	66 000	73 200	80 100

Školkovné

Dále má změna výše minimální mzdy dopad i do ustanovení § 35ba odst. 1 písm. g) ZDP sleva za umístění dítěte.

(ř. 69a v základní části přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 č. 255405 MFin 5405 vzor č. 25)

Související ustanovení § 35bb ZDP stanoví, že výše slevy za umístění dítěte odpovídá výši výdajů prokazatelně vynaložených poplatníkem za umístění vyživovaného dítěte poplatníka v daném zdaňovacím období v zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, pokud jím nebyly uplatněny jako výdaj podle § 24 ZDP (pozor nejedná se o stravné). Slevu na dani lze uplatnit pouze, žije-li vyživované dítě s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Slevu lze uplatnit za vyživované dítě poplatníka, pokud se nejedná o vnuka nebo vnuka druhého z manželů. Za vnuka nebo vnuka druhého z manželů lze slevu uplatnit pouze, pokud jsou v péči, která nahrazuje péči rodičů.

Za každé vyživované dítě lze uplatnit slevu maximálně do výše minimální mzdy (max. do 13 350 Kč). Vyživuje-li dítě v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může slevu za umístění dítěte uplatnit ve zdaňovacím období jen jeden z nich.

Za předškolní zařízení lze pro účely ZDP, považovat jakékoliv zařízení zabývající se celodenní péčí o dítě předškolního věku. Podle § 35bb odst. 6 ZDP se pro účely daní z příjmů předškolním zařízením rozumí

a) mateřská škola podle školského zákona nebo obdobné zařízení v zahraničí,

b) zařízení služby péče o dítě v dětské skupině a

c) zařízení péče o dítě předškolního věku provozovaná na základě živnostenského oprávnění, pokud charakter takto poskytované péče je srovnatelný s péčí poskytovanou

1. zařízením služby péče o dítě v dětské skupině, nebo

2. mateřskou školou podle školského zákona“.

Zákonné podmínky jsou splněny v například u mateřské školky (registrované podle školského zákona, a to firemní, nebo soukromé), dále jakékoliv jiného obdobného zařízení jako jsou jesle, ale výjimku tvoří zájmové kroužky (tyto mají vzdělávací charakter) nebo dětská centra v supermarketech.

V § 38g odst. 2 ZDP – daňové přiznání za zdaňovací období je s ohledem na výše uvedené povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3 ZDP nerezident, který uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) písm. g) a písm. h), nebo daňové zvýhodnění, anebo nezdanitelnou část základu daně.

POZOR v případě nerezidentů je třeba pro uplatnění slevy na dani splnění podmínek uvedených v § 35ba odst. 2 ZDP. Zmíněné podmínky musí být splněny současně, tzn., musí se jednat o rezidenta členského státu EU nebo státu tvořící EHP a současně úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území ČR podle (§ 22 ZDP) činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6 ZDP, nebo jsou od daně osvobozeny podle § 4, § 4a, § 6 nebo § 10 ZDP, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Obdobně platí také i pro § 15 ZDP nebo slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a písm. g) ZDP nebo daňové zvýhodnění podle § 35c ZDP.

1.3 Sociální pojištění v roce 2019

Podle nařízení vlády č. 213/2018 Sb. je výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017 stanovena na 30 156 Kč a výše přepočítacího koeficientu činí 1,0843, tzn., že pro rok 2019 činí průměrná měsíční mzda 32 699 Kč.

Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení činí 48násobek průměrné mzdy, současně se jedná o limit pro solidární zvýšení daně podle § 16a ZDP tj. 1 569 552 Kč.

Limit pro solidární zvýšení daně (7 %)	Pro 2018 Nařízení vlády č. 343/2017 Sb. – o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016	Pro r. 2019 Nařízení vlády č. 213/2018 Sb. – o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2017
Všeobecný vyměřovací základ	28 250 Kč	30 156
Přepočítací koeficient	1,0612	1,0843
Průměrná mzda (zaokrouhleno na celé Kč nahoru)	29 979 Kč (28 250x 1,0612)	32 699 Kč (30 156 × 1,0843)
Max. vyměřovací základ – 48násobek průměrné mzdy	1 438 992 Kč (48 × 29 979)	1 569 552 Kč (48 × 32 699)
Limit pro solidární zvýšení daně	1 438 992 Kč	1 569 552 Kč
Limit pro měsíční solidární zvýšení daně u zálohy	119 916 Kč (4 × 29 979)	130 796 Kč (4 × 32 699)

2. Povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Daňové přiznání podle § 38g ZDP je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky podle § 6 ZDP pouze od jednoho, anebo postupně, od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4 ZDP). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k ZDP a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč.

Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění.

Daňové přiznání za zdaňovací období je ale povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3 ZDP (nerezident), který uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a nově písm. g) ZDP, nebo daňové zvýhodnění, anebo nezdanitelnou část základu daně.

Daňové přiznání je také povinen podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti, anebo funkční požitky za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch, a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, anebo s funkčními požitky, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu darů poskytnutých do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1 ZDP.

V daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených, příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně, pokud nevyužije postup podle § 36 odst. 7, 8 ZDP. V daňovém přiznání poplatník rovněž uvede částku slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění podle § 35c a 35d ZDP. Jsou-li součástí zdanitelných příjmů též příjmy ze závislé činnosti, doloží je poplatník daně dokladem vystaveným podle § 38j odst. 3 ZDP.

Dále je nutno pro úplnost doplnit, že daňový nerezident může v České republice uplatnit, s výjimkou slevy na poplatníka § 35ba odst. 1 písm. a) a slevy na studenta § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP, vybrané slevy na dani podle § 35ba ZDP na druhého z manželů, na částečný invalidní důchod, na plný invalidní důchod, na průkaz ZTP/P a daňové zvýhodnění na děti jen pokud pobírá nejméně 90 % příjmů ze zdrojů v ČR, pouze v přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Daňové přiznání je povinen podat poplatník, u něhož se daň zvyšuje o solidární zvýšení daně.

Daňové přiznání je povinen podat také poplatník, jehož plátce daně oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu podle § 38i odst. 5 písm. b) ZDP.

Daňové přiznání je povinen podat poplatník, u kterého došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v důsledku kterých došlo ke vzniku povinnosti zdanit příjem ze závislé činnosti.

3. Přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Tato kapitola shrnuje základní informace týkající se přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 ve vztahu k:

- lhůtám pro podání daňového přiznání,

- strukturám tiskopisu,

- způsobu podání,

- placení daní.

3.1 Lhůta pro podání daňového přiznání

Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019 se podává podle § 136 odst. 1 DŘ nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V této souvislosti je však nutno vzít v úvahu počítání času podle § 33 odst. 1 DŘ, který stanoví, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu kratší než jeden den.

Posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání je středa 1. 4. 2020.

Jedná-li se o poplatníka, který má ze zákona povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. U přiznání dani z příjmů fyzických osob podaných za zdaňovací období 2019 připadá tento termín na středu 1. 7. 2020. Podat daňové přiznání v prodloužené lhůtě je možné, jen pokud je příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty tj. před 1. 4. 2020.

Lhůty pro podání daňového přiznání při insolvenčním řízení

Další lhůty pro podání daňového přiznání jsou dány ustanovením § 244 DŘ v souvislosti se zahájeným insolvenčním řízením podle zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon).

Rozhodnutí o úpadku je v daňovém řízení zásadním okamžikem. Podle ustanovení § 244 odst. 1 DŘ je daňový subjekt povinen podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou nebylo dosud podáno. Lhůtu pro podání daňového přiznání podle § 244 odst. 1 DŘ nelze prodloužit.

Dále je daňový subjekt povinen podle § 244 odst. 3 DŘ podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob do 15 dnů ode dne předložení konečné zprávy za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu.

Kódy rozlišení typu daňového přiznání (insolvence):

- A – do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 244 odst. 1 DŘ)

- B – do 15 dnů ode dne předložení konečné zprávy (§ 244 odst. 3 a 4 DŘ)

- G – insolvence – za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo DAP dosud podáno a lhůta pro jeho podání neuplynula (§ 245 DŘ).

Lhůty pro podání daňového přiznání při úmrtí poplatníka

Podle ustanovení § 239a DŘ se pro účely správy daní na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle ustanovení § 1479 nového občanského zákoníku vzniká dědické právo (tj. právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní) již smrtí zůstavitele, přičemž nabytí dědictví musí být podle § 1670, resp. § 1690 nového občanského zákoníku deklaratorně potvrzeno soudem (podle návrhu zákona o zvláštních řízeních soudních se bude jednat o rozhodnutí soudu o dědictví).

Do skončení řízení o pozůstalosti plní daňovou povinnost zůstavitele osoba spravující pozůstalost, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Pokud je daňovou povinnost zůstavitele povinno plnit více osob spravujících pozůstalost, plní ji tyto osoby společně a nerozdílně. Daňovou povinnost zůstavitele spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě této povinnosti v den smrti zůstavitele.

Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti; tuto lhůtu nelze prodloužit.

Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti (§ 239b DŘ).

Likvidační správce je povinen podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy, a přiznanou daň zahrnout do této zprávy (§ 239c DŘ).

Ve stejných lhůtách, které jsou stanoveny v § 239b odst. 4 a 5, § 239c, § 240a, § 240c odst. 2 a 3, § 240d a § 244 odst. 1 a 4, vzniká povinnost podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, které nebylo dosud podáno za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje v případě řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení u daní vyměřovaných na zdaňovací období, jakož i u daní jednorázových, pokud nebylo dosud podáno. Podrobněji viz níže.

Ustanovení § 239a odst. 1 DŘ stanoví, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle daňového práva daňová povinnost, která zůstaviteli vznikla do dne jeho smrti, a daňová povinnost vzniklá ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, přechází na dědice až pravomocným rozhodnutím soudu o dědictví.

Fikce prodloužení života je však omezena pouze na účel správy daní.

Daňovou povinností zůstavitele se rozumí

- daňová povinnost vzniklá před úmrtím zůstavitele,

- daňová povinnost vzniklá ode dne úmrtí zůstavitele (včetně) do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti (včetně); ke dni skončení řízení o pozůstalosti.

Na tuto daňovou povinnost se hledí, jakoby vznikla přímo zůstaviteli.

Osoba spravující pozůstalost je osobou ustanovenou DŘ, která plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, a má stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Touto osobou může být:

- správce pozůstalosti (§ 1556 a násl. občanského zákoníku) povolaný zůstavitelem formou veřejné listiny (§ 1632 občanského zákoníku) nebo jmenovaný soudem (§ 157 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „ZŘS“),

- vykonavatel závěti (§ 1553 a násl. občanského zákoníku) povolaný zůstavitelem, není-li povolán ani jeden z výše uvedených,

- spravuje pozůstalost dědic/dědicové,

- likvidační správce (k likvidaci pozůstalosti).

K § 239a odst. 4 DŘ – Lhůta pro placení daně neběží po dobu ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti, a to:

- pro pohledávky vůči zůstaviteli, které vznikly před úmrtím zůstavitele,

- pro pohledávky vzniklé v důsledku daňových povinností zůstavitele ode dne úmrtí do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

V souladu s právní fikcí „prodloužení života“ zůstavitele povinnost zaplatit daň za zůstavitele trvá i v průběhu řízení o pozůstalosti. Povinnost platit daň sice trvá, ale pokud tak osoba spravující pozůstalost neplní, neplynou ji v průběhu řízení o pozůstalosti z toho žádné sankce. Úrok z prodlení nevzniká ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele § 253 odst. 2 DŘ.

Osoba spravující pozůstalost musí při platbě týkající se daňové povinnosti zůstavitele uvádět variabilní symbol zůstavitele (RČ nebo bylo-li přiděleno VČP – vlastní číslo plátce).

Ustanovení § 239b odst. 1 DŘ stanoví, že osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Proto je tedy oprávněna (a povinna) podání (např. daňové přiznání) opatřit svým podpisem, však do samotného textu daňového přiznání bude uveden jako daňový subjekt zůstavitel – tedy podání bude opatřeno identifikačními údaji zůstavitele (tj. zejména jméno a příjmení zůstavitele, jeho rodné číslo, jeho DIČ, nebo bylo-li přiděleno VČP – vlastní číslo plátce).

Osoba spravující pozůstalost plnící daňovou povinnost zůstavitele však jedná na účet pozůstalosti a je rovněž povinna uvádět, k čí pozůstalosti se její jednání váže (zůstavitel je dle daňových zákonů stále daňovým subjektem, jemuž daňová povinnost vzniká).

Daňová povinnost zůstavitele zůstává nadále evidovaná tomuto daňovému subjektu. Související spisový materiál se nestěhuje, veškeré daňové řízení probíhá na finančním úřadě místně příslušném zůstaviteli, stejně tak evidence daní. Tzn., že na finančním úřadu místně příslušném zůstaviteli zůstávají evidovány předpisy a platby daně evidované na osobním daňovém účtu zůstavitele. V žádném případě nedochází ke sloučení osobního daňového účtu zůstavitele s osobním daňovým účtem osoby spravující pozůstalost.

Podle § 239b odst. 4 DŘ řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem úmrtí zůstavitele má osoba spravující pozůstalost podat do 3 měsíců od úmrtí (oproti 6 měsícům v roce 2013).

Řádné i dodatečné daňové přiznání za celé zdaňovací období (resp. za všechna zdaňovací období), či jeho část od úmrtí zůstavitele do dne předcházejícímu dni skončení řízení o pozůstalosti má osoba spravující pozůstalost podat ve standardních lhůtách stanovených daňovým řádem.

Podle § 239b odst. 5 DŘ je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. V této souvislosti byl zaveden kód typu daňového přiznání „N“.

V § 239c DŘ je řešeno plnění daňové povinnosti likvidačním správcem.

Likvidaci pozůstalosti nařizuje soud podle § 195 ZŘS na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, státu nebo věřitele, který prokázal svou pohledávku a tato patří do pasiv pozůstalosti (srov. § 238 ZŘS).

Likvidační správce se v den vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stává účastníkem daňového řízení na místě osoby spravující pozůstalost [viz § 206 odst. 1 písm. c) ZŘS].

Je-li soudem nařízena likvidace pozůstalosti, je likvidační správce povinen podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy, a přiznanou daň zahrnout do této zprávy. V této souvislosti byl zaveden kód typu daňového přiznání „O“.

Dále bude likvidační správce do zprávy o zpeněžování sám zahrnovat i daně vyměřené podle § 245 DŘ, tj. daně vyměřené nebo doměřené na základě řádných daňových tvrzení nebo dodatečných daňových tvrzení, která nebyla dosud podána za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jejich podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje v případě řádného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, pokud nebylo dosud podáno.

Lhůta pro stanovení daně podle § 148 DŘ se v době od smrti zůstavitele do skončení řízení o pozůstalosti nestaví, tedy pořád běží. To v praxi znamená, že správce daně i v průběhu řízení o pozůstalosti průběžně stanovuje daň týkající se daňové povinnosti zůstavitele rozhodnutím.

Příjemcem všech rozhodnutí např. platebních výměrů a dalších písemností bude i nadále zůstavitel, adresátem rozhodnutí bude v souladu s § 20 odst. 3 daňového řádu osoba spravující pozůstalost.

Kódy rozlišení typu daňového přiznání (úmrtí):

- I – úmrtí – do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti podle § 239b odst. 4 DŘ a za předcházející zdaňovací období, pokud DAP nebylo dosud podáno a lhůta pro jeho podání neuplynula, podle § 245 DŘ,

- N – do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Povinnost plní osoba spravující pozůstalost (§ 239b odst. 5 a § 245 DŘ),

- O – do 15 dnů ode dne předložení řádné zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu (v případě soudem nařízené likvidace pozůstalosti), a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení této zprávy. Povinnost plní likvidační správce (§ 239c a § 245 DŘ).

Pokuta za pozdní podání daňového tvrzení § 250 DŘ

Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši:

a) 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,

b) 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo

c) 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.

Podle § 250 odst. 7 DŘ je výše pokuty za opožděné tvrzení daně poloviční, pokud daňový subjekt:

- podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a

- v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.

Podle § 38o ZDP platí, že je-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu.

Příklady opožděně podaných daňových tvrzeni, na které se povinnost uhradit pokutu nevztahuje:

? Příklad 1

Poplatník podal opožděně dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá povinnost (dani nižší podle § 141 odst. 2 DŘ je míněna daň nižší, ztráta vyšší a daňový bonus vyšší). Bude se na něj vztahovat § 250 DŘ, tj. pokuta za pozdní podání?

V tomto případě nemá poplatník zákonnou povinnost, je však oprávněn dodatečné daňové přiznání podat. Z citace předmětného ustanoveni § 250 DŘ v daném případě vyplývá, že povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení nastává pouze v případě, že zákon uložil daňovému subjektu povinnost podat daňové přiznání.

? Příklad 2

Poplatník podal opožděně daňové přiznání, kde vykázal příjmy nižší než 15 000 Kč. Bude se na něj vztahovat § 250 DŘ, tj. pokuta za pozdní podání?

V tomto případě nebude pokuta předepsána, protože k podání daňového přiznání není poplatník povinen, tentokrát podle speciální úpravy. Touto úpravou je míněno ustanovení § 38g ZDP (podle daného ustanoveni je daňové přiznáni k dani z příjmů fyzických osob povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč).

? Příklad 3

Poplatník (v předchozích letech zahájil podnikatelskou činnost) byl správcem daně vyzván k podání daňového přiznání, které nebyl povinen podat, ale nezaslal správci daně sdělení podle § 136 odst. 5 DŘ.

Na základě této výzvy poplatník daňové přiznání podal, uvedl pouze příjmy ze závislé činnosti. V tomto případě rovněž není povinen uhradit pokutu za pozdní podán daňového přiznání, neboť mu zákon neukládal povinnost takové přiznání podat (§ 38g ZDP).

Otázkou je, co je podle DŘ míněno „stanovenou daní“, tedy daní ze které se počítá pokuta za pozdní podání daňového přiznání. Z ustanovení § 147 odst. 1 DŘ je zřejmé, že správce daně sdělí v nalézacím řízení daňovému subjektu daň rozhodnutím. Tzn., že stanovenou daní v § 250 DŘ je nutno rozumět právě tu částku daně, která je stanovena platebním výměrem, a kterou zároveň správce daně předepíše do evidence dani. V případě dodatečného doměření daně se tedy jedná o rozdíl mezi poslední známou dani a částkou nově zjištěnou.

Pod legislativní zkratku „daň“ je rovněž zahrnuta daňová ztráta, pro stanovení výše pokuty se využije postup daný § 250 odst. 1 písm. c) DŘ. Je-li tedy stanovovanou dani pravě daňový bonus, měla by se výše pokuty řídit podle § 250 odst. 1 písm. a) DŘ.

Pod termín daň lze rovněž zahrnout daň včetně solidárního zvýšení daně, lze vycházet z dikce ustanovení § 16a ZDP, kde je stanoveno, že při výpočtu podle § 16 se daň zvýší o solidární zvýšení daně. To znamená, že součástí výpočtu podle § 16 není pouze součin základu daně a sazby daně, ale v případě, kdy poplatník dosahuje nadlimitního příjmu (většího nežli 48 násobek průměrné mzdy) tak je součástí tohoto výpočtu rovněž zvýšení daně o solidární zvýšení daně.

Vyplyne-li z daňového přiznání např. zároveň daň, daňová ztráta a daňový bonus, bude celková výše pokuty součtem pokuty vypočtené podle § 250 odst. 1 písm. a) DŘ (ze stanoveného daňového bonusu a daně – včetně solidárního zvýšení daně) a pokuty vypočtené podle § 250 odst. 1 písm. c) DŘ (ze stanovené daňové ztráty).

Zastupování při podání daňového přiznání

Osobami zúčastněnými na správě daní jsou daňový subjekt a osoby ustanovené § 20 – § 31 DŘ, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména osoba spravující pozůstalost, svěřenský správce a insolvenční správce, které mají stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Z důvodu odlišení osob podávajících daňové tvrzení byla změněna podpisová doložka, tato úprava byla jednotně zapracována do všech tiskopisů vydávaných Ministerstvem financí, tedy i do přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Je však třeba upozornit, že údaje o podepisující osobě budou vyplňovány pouze v případech, kdy je podání zpracováváno a podáváno osobou odlišnou od daňového subjektu, tzn. v případech, kdy daňový subjekt činí podání sám za sebe, tuto část nevyplňujte.

Nové kódy podepisující osoby podle níže uvedených typů podepisujících osob:

1 – zákonný zástupce nebo opatrovník

2 – ustanovený zástupce

3 – společný zástupce, společný zmocněnec

4a – obecný zmocněnec – fyzická osoba i právnická osoba

4b – fyzická osoba daňový poradce nebo advokát

4c – právnická osoba vykonávající daňové poradenství

5a – osoba spravující pozůstalost

5b – zástupce osoby spravující pozůstalost

6a – dědic po skončení řízení o pozůstalosti

6b – zástupce dědice po skončení řízení o pozůstalosti

7a – právní nástupce právnické osoby

7b – zástupce právního nástupce právnické osoby.

Pozn. kódy 5b, 6b, 7b mají přednost před obecnými druhy zastoupení s nižšími čísly kódů.

Zástupcem osoby zúčastněné na správě daní je zákonný zástupce fyzické osoby nebo opatrovník, ustanovený zástupce, zmocněnec, společný zmocněnec, nebo společný zástupce. Zastupování zástupcem však nevylučuje, aby správce daně v případech, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná, jednal se zastoupeným přímo, nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Zastoupený je povinen výzvě správce daně vyhovět. O tomto jednání nebo výzvě správce daně bezodkladně vyrozumí zástupce.

Osoba zúčastněná na správě daní si může zvolit zmocněnce, s výjimkou případů, kdy má při správě daní něco osobně vykonat. Plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u tohoto správce daně. Plná moc je účinná i vůči jinému správci daně po změně místní příslušnosti, vůči správci daně, který provádí úkony na základě dožádání, jakož i vůči dalším správcům daně, pokud vedou řízení ve věci, pro kterou byla plná moc uplatněna.

Zmocnitel je povinen vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje. Zmocněnec, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, je povinen si zvolit zmocněnce pro doručování se sídlem nebo místem pobytu v České republice, jinak budou pro něho písemnosti ukládány u správce daně s účinky doručení dnem jejich vydání, jde-li o rozhodnutí, v ostatních případech dnem jejich písemného vyhotovení.

Za situace, že zůstavitel měl za života zástupce, po smrti zůstavitele toto zastoupení ze zákona zaniká. Ustanovení § 239b odst. 1 DŘ navíc stanoví speciální ustanovení, že daňovou povinnost zůstavitele plní osoba spravující pozůstalost.

Pokud zmíněný zástupce učiní po smrti zůstavitele vůči správci daně nějaký úkon (například podá daňové tvrzení), správce daně vyzve tuto osobu podle ustanovení § 74 DŘ, aby doložila oprávnění jednat za zůstavitele (tj. např. předložením plné moci udělené od osoby spravující pozůstalost nebo doložením ujednání, že má zmocnění trvat i po smrti zmocnitele ve smyslu § 448 odst. 1 občanského zákoníku). Osoba spravující pozůstalost si může, stejně jako i jakýkoliv jiný daňový subjekt, zvolit zmocněnce (§ 27 – § 29 DŘ).

3.2 Tiskopis přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Základní tvar

Pro zdaňovací období 2019 je v platnosti tiskopis č. 25 5405 MFin 5405 vzor č. 25, a pokyny k jeho vyplnění č. 25 5405/1 MFin 5405/1 – vzor č. 27. Součástí daňového přiznání jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise.

Příloha č. 1 – č. 25 5405/P1 MFin 5405/P1 – vzor č. 15 – slouží pro výpočet dílčího základu daně z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (podle § 7 ZDP).

Příloha č. 2 – č. 25 5405/P2 MFin 5405/P2 – vzor č. 15 – slouží pro výpočet dílčích základů daně z příjmů z pronájmu (podle § 9 ZDP) a z ostatních příjmů (§ 10 ZDP).

Příloha č. 3 – č. 25 5405/P3 MFin 5405/P3 – vzor č. 15, je určena pro výhradně pro výpočet daně z příjmů ze zdrojů v zahraničí – metoda zápočtu (podle § 38f ZDP). Příloha č. 3 a související „Samostatný list“, jsou zveřejněny pouze na webových stránkách České daňové správy (www.financnisprava.cz). Plynou-li poplatníkovi příjmy z několika různých států, s nimiž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, vyloučení dvojího zdanění metodou prostého zápočtu se provede samostatně za každý stát.

Na webových stránkách je (www.financnisprava.cz) pro poplatníky uplatňující ztrátu zveřejněna „Příloha k Přiznání k dani z příjmů fyzických osob pro poplatníky uplatňující odčitatelnou položku podle § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů.“ Dále je na výše zmíněných stránkách zveřejněn „Seznam pro poplatníky uplatňující nárok na vyloučení dvojího zdanění podle § 38f odst. 10 zákona o daních z příjmů.“

Tiskopis daňového přiznání má tvar i obsah reagující jak na změny související s novelami ZDP, ale odráží i povinnosti, které má daňový subjekt v návaznosti další zákony např. insolvenční zákon nebo DŘ.

Zkrácený tvar

V této kapitole bych ráda upozornila na tiskopis, který je v platnosti od zdaňovacího období 2016, a to „Přiznání k dani z příjmů fyzických osob pro poplatníky mající pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky (včetně daňových nerezidentů české republiky)“ 25 5405/D MFin 5405/D – vzor č. 2, a tiskopis „Pokyny k vyplnění Přiznání k dani z příjmů fyzických osob pro poplatníky mající příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky (včetně daňových nerezidentů české republiky)“ 25 5405/D/1 MFin 5405/D/1 – vzor č. 4.

Tento nový tiskopis nebude moci poplatník použít, pokud po podání řádného daňového přiznání (nový tiskopis) zjistí, že jeho daň má být vyšší (nižší) než jakou v tomto řádném daňovém přiznání uvedl. Pro podání dodatečného daňového přiznání musí použít stávající tiskopis č. 25 5405 MFin 5405 vzor č. 25.

Formulář č. 25 5405 MFin 5405 vzor č. 25 použije i poplatník, který v České republice zdaňuje příjmy ze zahraničí, nebo poplatník, kterému bylo provedeno zajištění daně ve smyslu § 38e ZDP.

Poplatník mající pouze příjmy ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky (včetně nerezidentů České republiky) může pro své podání použít nový nebo stávající tiskopis daňového přiznání. Jinak řečeno použití nového tiskopisu je možností nikoliv povinností poplatníka podávajícího daňové přiznání.

3.3 Způsob podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019

Daňové přiznání lze účinně podat u místně příslušného správce daně jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem.

Podle § 13 DŘ se místní příslušnost řídí u fyzické osoby jejím místem pobytu; pro účely správy daní se místem pobytu fyzické osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.

Je-li v téže věci místně příslušných několik správců daně, řízení provede ten z nich, u kterého bylo řízení zahájeno nejdříve, pokud se místně příslušní správci daně nedohodnou jinak; ostatní správci daně řízení nezahájí, popřípadě zahájené řízení zastaví.

Spory o místní příslušnost mezi správci daně rozhoduje správce daně, který je jim nejblíže společně nadřízen. Není-li takový správce daně, určí místní příslušnost ministerstvo nebo jiný ústřední správní orgán, do jehož působnosti daná věc náleží (dále jen „ústřední správní orgán“).

V § 15 DŘ je upraveno, že správce daně může provést potřebný úkon i mimo svůj obvod územní působnosti, pokud se týká daňového subjektu, ke správě jehož daní je místně příslušný.

Pro podání daňového přiznání mohou poplatníci rovněž využít nabídky na webových stránkách České daňové správy a podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob elektronicky formou datové zprávy opatřené nebo neopatřené zaručeným elektronickým podpisem. Na Daňovém portálu byl v aplikaci EPO zveřejněn i formulář pro přiznání k dani z příjmů fyzických osob, který byl realizován v tzv. serverové technologii EPO2.

(adresa: https://adisepo.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_epo/epo2/uvod/vstup_expert.faces)

Poplatníci, kteří budou chtít podat daňové přiznání elektronicky, využijí prolinku:

Daň z příjmů fyzických osob
– rok 2013 včetně

Slevy na dani podle § 35ba ZDP:	rok 2017	rok 2018	rok 2019
– na poplatníka – starobní důchodce	24 840 Kč 24 840 Kč	24 840 Kč 24 840 Kč	24 840 Kč 24 840 Kč
– na druhého z manželů – na držitele průkazu ZTP/P	24 840 Kč 49 680 Kč	24 840 Kč 49 680 Kč	24 840 Kč 49 680 Kč
– základní sleva na invaliditu	2 520 Kč	2 520 Kč	2 520 Kč
– rozšířená sleva na invaliditu	5 040 Kč	5 040 Kč	5 040 Kč
– na průkaz ZTP/P	16 140 Kč	16 140 Kč	16 140 Kč
– na studenta	4 020 Kč	4 020 Kč	4 020 Kč
– za umístění dítěte	11 000 Kč	12 200 Kč	13 350 Kč
– na evidenci tržeb	min 5 000 Kč	min 5 000 Kč	min 5 000 Kč
Daňové zvýhodnění § 35c ZDP Max. limit pro daňový bonus	13 404, 19 404, 24 204 Kč 60 300 Kč	15 204, 19 404, 24 204 60 300 Kč	15 204, 19 404, 24 204 Kč 60 300 Kč

ve výši	roční sazba (Kč)	měsíční sazba (Kč)	ZTP/P roční sazba (Kč)	ZTP/P měsíční sazba (Kč)
na jedno dítě	15 204	1 267	30 408	2 534
na druhé dítě	19 404	1 617	38 808	3 234
na třetí a každé další dítě	24 204	2 017	48 408	4 034

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Vyprodáno

189,00 Kč

Zákon o inspekci práce Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

Zákon o daních z příjmůs komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025vyplněné vzory