Aby
se správce daně dozvěděl stěžejní údaje o daňovém subjektu, zejména jestli
správně stanovil svou daňovou povinnost, musí se nějakým legálním způsobem
dostat k relevantním informacím. Protože není reálné ani žádoucí, aby za
každé zdaňovací období prováděl u všech poplatníků a plátců daně
kontrolu, bylo zvoleno nejjednodušší možné řešení. Daňovým subjektům (ale ne
vždy a ne všem) je přímo ze zákona nařízeno sepsat všechny potřebné údaje
do standardizované formy tiskopisu – daňového přiznání – a předat je
správci daně. Prověření daňových subjektů pak nemusí být plošné, ale přesně
cílené například z důvodu podezřelých údajů v přiznání. A pokud
by se někdo opovážil přiznání nepodat nebo uvedl nepravdivé údaje, bude přísně
potrestán.
V tomto příspěvku se
konkrétně zaměříme na daňové přiznání k dani z příjmů právnických
osob – dále také jen „DPPO“ – za zdaňovací období započaté
v kalendářním roce 2024. A to zejména u poplatníků z řad
podnikatelských subjektů, kde zcela převažují právní formy s.r.o. a a.s. Třebaže
je u nich zpravidla zdaňovacím obdobím kalendářní rok, jak uvidíme,
nejedná se o jedinou možnost, kromě alternativního hospodářského roku je někdy
nutno podat přiznání samostatně i za speciálně vymezenou část zdaňovacího
období. Při výpočtu DPPO a sestavování daňového přiznání se neobejdeme bez
účetnictví, a naopak se ani účetnictví neobejde bez vypočtené daně, která
je obvykle úplně posledním účetním případem uzavíraného účetního a zároveň
zdaňovacího období.
Hlavní
právní předpisy, jejich poslední zohledněné novely a použité zkratky
- Zákon č. 563/1991 Sb.,
o účetnictví, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále také jen „ZÚ“)
- Zákon č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění zákona č. 230/2024 Sb. (dále
také jen „ZDP“)
- Zákon č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále také jen „DŘ“)
- Vyhláška č. 500/2002 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb.,
o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které
jsou podnikateli účtujícímu v soustavě podvojného účetnictví, ve znění
vyhlášky č. 443/2023 Sb. (dále také jen „VÚ“)
- Pokyn Generálního
finančního ředitelství č. GFŘ D – 59 k jednotnému postupu při uplatňování
některých ustanovení ZDP (vyšel ve Finančním zpravodaji č. 19/2022,
dostupný také na webu www.FinancniSprava.cz)
1. Kdo podává daňové přiznání
Podle
§ 135 odst. 1 zákona č. 280/2008 Sb., daňový řád, ve znění
p.p. (dále jen „DŘ“) je řádné daňové přiznání – respektive řádné
daňové tvrzení, což je v souladu s § 1 odst. 3 DŘ obecnější,
širší pojem zahrnující kromě daňového přiznání dále také hlášení a vyúčtování
daně – obecně povinen podat každý daňový subjekt:
- kterému
to zákon ukládá nebo
- který
je k tomu správcem daně vyzván.
Povinnost podat daňové přiznání
tedy může stanovit jakýkoli zákon, nejen procesní DŘ, ale i hmotně-právní,
jako je zákon o DPH nebo zákon o dani z nemovitých věcí apod. Co
se týče konkrétně předmětu našeho zájmu – daně z příjmů právnických osob –
tak v souladu s očekáváním najdeme pokyny pro její přiznávání
v zákoně o daních z příjmů. Ovšem celou řadu dalších důvodů
podávání daňového přiznání k DPPO stanoví pro speciální případy rovněž
§ 238 až § 245 DŘ. Z nichž se právnických osob týká především
vstup do likvidace, přeměny obchodních korporací, zahájení a ukončení
insolvenčního řízení poplatníka. Tyto speciality nás zajímat ale nebudou, neboť
jak bylo předesláno, našim zájmem bude v praxi zdaleka nejčastější typ přiznání
k DPPO za právě uplynulé zdaňovací období, kterým je v naprosté většině
případů aktuálně minulý kalendářní rok 2023.
Pro naše účely je
podstatné, že tuto v zásadě daňově-procesní povinnost poplatníkům DPPO
stanovuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) v části čtvrté nazvané
„Zvláštní ustanovení pro vybírání daně z příjmů“, a to konkrétně
v následujících ustanoveních:
- § 38m,
který využil možnosti založené DŘ zákonem uložit povinnost podat řádné daňové
tvrzení, a oproti fyzickým osobám jsou tímto úkolem „poctěni“ všichni
poplatníci DPPO, musejí tak podat daňové přiznání za zdaňovací období
i při nulovém základu daně nebo ztrátě, s výjimkami dle § 38mb
ZDP (o nich dále):
– „Poplatník
je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.“
- § 38ma
stanovujícím povinnost podat daňové přiznání k DPPO za období, které
sice není (celým) zdaňovacím obdobím, ale přesto je nutno ve vyjmenovaných
případech za takovéto období přiznání podat.
– V praxi
jde o méně obvyklé situace týkající se zejména přeměn obchodních
korporací nebo změn vymezení účetního období, např. při přechodu na účtování
v hospodářském roce. Důvodem povinnosti podat daňové přiznání za tyto
speciálně určené části zdaňovacího období je, že jinak by zůstaly příjmy
(výnosy) plynoucí poplatníkovi v takovémto období mimo povinnost přiznání
daně a tedy nezdaněny.
Jak bylo výše avizováno,
§ 38mb ZDP vyjímá z povinnosti podat daňové přiznání
k DPPO tyto poplatníky:
- veřejnou
obchodní společnost:
– daňovou povinnost za
v.o.s. vypořádávají až její společníci, a to tak, že si podle podílů na
zisku rozdělí její základ daně (příp. daňovou ztrátu) a zdaní tuto část
zisku/ztráty v.o.s. v rámci svých základů daně,
- v některých
případech také tzv. veřejně prospěšného poplatníka alias neziskovou
organizaci, pokud:
– má jen příjmy, které
nejsou předmětem daně, zejména proto, že vykonává jen „hlavní činnost“ a příjmy
byly nižší než výdaje nebo příjmy od daně osvobozené anebo podléhající srážkové
dani dle § 36 ZDP, a
– nemá povinnost
„dodanit“ v minulém období využitý speciální odpočet veřejně prospěšných
poplatníků od základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP kvůli porušení
podmínek (viz § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP).
- společenství
vlastníků jednotek, které sice od roku 2014 již nespadá
pro účely daně z příjmů mezi veřejně prospěšné poplatníky, zůstala mu ale
zjednodušující výhoda, že nemusí podávat daňové přiznání, pokud:
– má pouze příjmy, které
nejsou předmětem daně (zejména příspěvky vlastníků jednotek na správu domu
a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu) nebo od daně osvobozené
anebo podléhající srážkové dani,
- zanikající
nebo rozdělovaná obchodní korporace ohledně daňového přiznání za období:
– od rozhodného dne přeměny
do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku, není-li stanoveno jinak; důvodem
je skutečnost, že jak účetnictví, tak i daň za ní od rozhodného dne
obstarává právní nástupce.
? Příklad
1
Podání
přiznání při ztrátě s.r.o.
Hospoda,
s.r.o. za rok 2024 vykáže účetní i daňovou ztrátu, kterou již ale
nevyužije jako odpočet, neboť v roce 2025 likvidací ukončí činnost
a ztrátové byly i předešlé dva roky. Musí podat přiznání k DPPO
za 2024?
Ano, obchodní
korporace musejí podat daňové přiznání k dani z příjmů vždy, tedy i v případě,
že vykazují daňovou ztrátu. Není přitom podstatné, jestli ji někdy využijí jako
odčitatelnou položku od základu daně nebo nikoliv. Povinnost podat přiznání
mají, i když vykážou nulový základ daně nebo vychází-li jim nulová
daň.
2. Kdy podat daňové přiznání
Přiznání k DPPO za
uplynulé zdaňovací období je nutno podat věcně i místně příslušnému
správci daně, což je zpravidla finanční úřad, v jehož územní působnosti
je sídlo dotyčné právnické osoby, jak stanoví § 13 odst. 1
písm. b) DŘ. Pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí
adresa, pod kterou je zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném
rejstříku, anebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato
osoba do těchto rejstříků nezapisuje. Přičemž pro účely DPPO zavádí § 17
odst. 3 ZDP legislativní zkratku „sídlo“, kterým se míní sídlo
v právním pojetí nebo místo (adresa) vedení, ze kterého je poplatník řízen.
Po reformě Finanční
správy ale již nestačí určit jen místně příslušný finanční úřad – je jich 14
dle krajů – ale podrobněji jeho územní pracoviště, kde je umístěn spis daňového
subjektu k dani z příjmů. Pravidla určení územního pracoviště od
1. 1. 2024 staronově stanoví Pokyn Generálního finančního ředitelství
GFŘ D-62 spolu s přílohou. Nejrychlejší cestou k němu je obvykle
vyhledávač na webu www.FinancniSprava.cz
Výjimkou jsou vybrané
subjekty – obchodní korporace s obratem přes
2 miliardy, banky, kampeličky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní společnosti
apod. – u nichž je příslušný patnáctý Specializovaný finanční úřad. Další
výjimka se týká daňových nerezidentů ČR, pro které je místně příslušný
Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Stanoví tak § 11 a § 12
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve
znění p.p.
Pro úplnost dodejme, že
na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může dojít
k delegaci místní příslušnosti na jiného věcně příslušného správce daně,
jestliže je to účelné, jak stanoví § 18 DŘ.
Přiznání k DPPO za
zdaňovací období trvající nejméně 12 měsíců – v našem případě tedy především
za (celý) kalendářní rok 2023, jemuž je věrná naprostá většina poplatníků – je
nutno podat v následujících lhůtách:
- Zákonná
základní lhůta (§ 136 odst. 1 DŘ):
– Do tří měsíců po
uplynutí zdaňovacího období.
- Zákonná
prodloužená lhůta ve speciálních případech (§ 136
odst. 2 DŘ):
– Do čtyř měsíců
po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději
do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové
přiznání podáno elektronicky.
– Do šesti měsíců
po uplynutí zdaňovacího období, jedná-li se o poplatníka, který má
povinnost na základě zákona (hlavně dle § 20 ZÚ) mít účetní závěrku ověřenou
auditorem; nestačí dobrovolný audit.
– Do šesti měsíců
po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději
do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání
podal poradce (legislativní zkratka zahrnující zmocněnce nejen z řad
daňových poradců, anebo advokátů, viz § 29 odst. 2 DŘ).
– Správce daně může na
žádost daňového subjektu – ať už jde o poplatníka nebo jeho zmocněnce –
anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání řádného
daňového přiznání (tvrzení) až o tři měsíce.
– Pokud předmět daně tvoří
také příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na
žádost daňového subjektu v odůvodněných případech – nejedná se tedy
o automatický zákonný nárok – prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání
až na deset měsíců po uplynutí zdaňovacího období.
Protože český národ
obvykle nechává vše až na poslední chvíli, je vhodné upřesnit, jak se
v daních správně počítají časové lhůty, na což nám odpoví – naštěstí
bez nemilých překvapení – ustanovení § 33 DŘ:
- Lhůta
stanovená podle týdnů, měsíců
nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti
určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým
pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty.
- Není-li
takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.
- Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek
– pozn.: ve smyslu zvláštního zákona č. 245/2000 Sb.,
o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech
a o dnech pracovního klidu, ve znění p.p. – je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den.
Výkladově se správní
praxe ujednotila na tom, že za „svátek“ se pro účely daňových lhůt kromě
státních svátků (1. 1., 8. 5., 5. a 6. 7., 28. 9.,
28. 10. a 17. 11.) považují i ostatní svátky (1. 1.,
Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. 5., 24. až 26. 12.). Naproti
tomu Silvestr či Den žen nejsou svátky, takže daňovou lhůtu neodkládají.
Lhůta je zachována, je-li
nejpozději v poslední den lhůty:
- učiněn
úkon u věcně a místně příslušného správce daně (viz výše),
- podána
u provozovatele poštovních služeb poštovní zásilka obsahující podání
adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně (stěžejní je datum
vyznačené držitelem poštovní licence na poštovní zásilce),
- podána
datová zpráva adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně na jeho
„technické zařízení“,
- podána
datová zpráva do datové schránky věcně a místně příslušného správce daně.
? Příklad
2
Do
kdy podat přiznání k DPPO za kalendářní rok 2024
- Zákonná základní
lhůta:
– 3 měsíce
po skončení zdaňovacího období – končí v úterý 1. dubna 2025; tříměsíční
lhůta se začala počítat ode dne následujícího po skončení roku 2024, tedy od
1. 1. 2025 (nevadí, že jde o státní svátek), takže skončila 1. dubna
2025, což je běžný pracovní den, takže konec lhůty není důvod odsouvat
a platí.
- Zákonná
prodloužená lhůta:
– 4 měsíců
po skončení zdaňovacího období – končí v pátek 2. května 2025;
4měsíční lhůta se začala počítat ode dne následujícího po skončení roku 2024,
tedy od 1. 1. 2025 (nevadí, že jde o státní svátek, tato skutečnost
má význam jen u konce lhůty a nikoli na jejím počátku), proto skončila
1. 5. 2025, což je ovšem státní svátek, proto se definitivní konec lhůty
odsouvá na nejblíže následující první pracovní den;
– 6 měsíců
po skončení zdaňovacího období – končí v úterý 1. července 2025; šestiměsíční
lhůta se začala počítat ode dne následujícího po skončení roku 2024, tedy od
1. 1. 2025 (nevadí, že jde o státní svátek, tato skutečnost má totiž
význam jen u konce lhůty nikoli na jejím počátku), takže skončila
v úterý 1. července 2025, což je běžný pracovní den, takže zůstává
definitivním koncem příslušné zákonné lhůty.
Notorické opozdilce můžeme
potěšit tím, že jim žádná sankce nehrozí, ani když podají přiznání
k DPPO se zpožděním nepřesahujícím 5 pracovních dnů. Tuto dobu
hájení stanovuje § 250 DŘ. Ovšem ještě více opožděné podání již bude „odměněno“
pokutou za opožděné tvrzení daně ve výši 0,05 % daně, resp.
0,01 % ztráty za každý další den prodlení (nejvýše 5 % daně/ztráty),
přesáhne-li sankce 1 000 Kč. Jestliže prodlení nepřesáhne 30
dnů a daňový subjekt v daném roce jiné tvrzení pozdě nepodal, sníží
se mu pokuta na polovinu.
3. Jak podat daňového přiznání
Aby se daňové přiznání
k DPPO od poplatníka, anebo jeho zmocněnce dostalo platně a účinně do
sféry poznání správce daně, nemůže samozřejmě zůstat ležet na stole poplatníka
nebo v jeho počítači. Je zapotřebí jej přesunout na stůl, resp. do počítače
správce daně. Tomuto procesu se obecně říká – podání – které definuje
§ 70 DŘ jako úkon osoby zúčastněné na správě daní směřující vůči správci
daně. Opačné sdělování se provádí formou doručení, které velmi podrobně
vymezuje § 39 a následující DŘ. Tuto procesní otázku není radno podceňovat,
neboť pokud není přiznání podáno stanoveným způsobem, bude se v tom lepším
případě jednat o vadu podání, kterou je případně možno napravit,
v horším případě se podání považuje za neúčinné a tedy „nebylo
podáno“.
Daňový řád přitom předepisuje
nejen základní nezbytné náležitosti podání – kdo jej činí, čeho se týká
a co se navrhuje – ale i jakou formou jej lze učinit. Asi nepřekvapí,
že smůlu mají ti, kdo chtěli využít k podání daňového přiznání poštovního
holuba, kouřových signálů indiánů, telepatie, lodní vlajkové signalizace,
tamtamů. Horší je, že si už nemůžeme být jisti ani osvědčeným papírem. Naštěstí
(zatím) pro podání přiznání k DPPO neplatí až tak přísná právní regulace,
jako pro DPH, kde už prakticky papírové přiznání není možné učinit, resp. je
a priori považováno za neúčinné. I když je u obchodních
korporací papírové přiznání k DPPO de facto rovněž zakázáno – jak si upřesníme
– a za toto pochybení (vadu) neodstraněnou ani po výzvě správce daně
následuje „výchovný trest“ paušální pokuta 1 000 Kč, případně až 50x
vyšší, nicméně zůstává i takové podání účinné.
V souladu
s § 71 odst. 1 DŘ lze obecně podání správci daně platně učinit
devíti možnými způsoby:
1. Písemně –
v listinné podobě předložením osobně na podatelně finančního úřadu,
2. Písemně –
v listinné podobě odesláním klasickou papírovou poštou,
3. Ústně do protokolu – úředníkovi
to prostě svými slovy „do očí“ povíme,
4. Datovou zprávou –
jako přílohu e-mailu odeslaného na adresu elektronické podatelny finančního úřadu
podepsanou uznávaným alias zaručeným elektronickým podpisem,
5. Datovou zprávou –
odeslanou prostřednictvím datové schránky,
6. Datovou zprávou –
s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se přihlašuje do datové
schránky,
7. Datovou zprávou –
s využitím přístupu se zaručenou identitou – novinka roku 2021
navazující na zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické
identifikaci, ve znění p.p., jde o to, že daňový subjekt je elektronickým
klíčem identifikován prostřednictvím Portálu národního bodu nebo bankovní
identity, www.e-identita.cz,
8. Datovou zprávou –
prostřednictvím daňové informační schránky (DIS+) – neplést s datovou
schránkou!, podrobnosti tohoto podání uvádí § 69 DŘ, přičemž daňová
informační schránka nabízí stále se rozšiřující servis finanční správy ku prospěchu
daňových subjektů, usnadňuje vyplňování jejich tvrzení (doplní automaticky
celou řadu údajů), individualizovaný daňový kalendář připomene blížící se
termíny apod.,
9. Kombinovaně – odeslání
datové zprávy bez uznávaného (zaručeného) elektronického podpisu nebo za
použití jiných přenosových technik (od roku 2015 již ale není možné odeslání
faxem), kdy je ale ještě poté nutno tento úkon do 5 dnů, potvrdit nebo
opakovat některým z výše uvedených 8 „identifikujících“ způsobů.
Ovšem zejména pro
obchodní korporace stanoví pro „formulářová podání“ – kam patří mimo jiné rovněž
řádné/opravné/dodatečné daňové přiznání k DPPO – významné omezení
§ 72 odst. 6 DŘ:
- „Má-li
daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku, která
se zřizuje ze zákona, nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou
auditorem, je povinen formulářová podáníučinit pouze elektronicky
s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné
správcem daně, a to datovou zprávou odeslanou způsobem uvedeným
v § 71 odst. 1 (poznámka: má tedy na výběr jen pět tučně
zvýrazněných možností 4 až 8 výše);…“
K tomu je třeba
dodat, že podle § 5 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
p.p. je všem právnickým osobám zapsaným v registru osob – tedy
i veškerým v ČR založeným obchodním korporacím – automaticky ze
zákona zdarma zřízena datová schránka. Přičemž tato je zpřístupněna prvním
přihlášením oprávněné osoby (člen statuárního orgánu) do zřízené datové
schránky, nejpozději však 15. dnem po dni doručení přístupových údajů těmto
osobám Digitální a informační agenturou.
Pro splněné povinnosti činit
„formulářová podání“ – včetně daňového přiznání k DPPO – elektronicky
podle § 72 odst. 6 DŘ je nutné, aby podání daňovou zprávou bylo vždy
učiněno výhradně některým z oněch pěti uvedených způsobů stanovených
v § 71 odst. 1 DŘ. Není přitom možné zde uplatnit kombinovaný
způsob ad 9 ve smyslu § 71 odst. 3 DŘ, tedy elektronické podání
„nezaručenou“ datovou zprávou uskutečněnou například prostřednictvím Daňového
portálu (www.DaneElektronicky.cz), která do 5 dnů
potvrzena jednostránkovým „e-tiskopisem“ v papírové podobě předloženým
s vlastnoručním podpisem na podatelně finančního úřadu. Pokud by daňové přiznání
k DPPO poplatník přeci jen podal zmíněným kombinovaným způsobem, bude
správce daně na takové podání hledět jako na podání vadné, jehož vada spočívá
v nedostatku předepsaného způsobu podání. V souladu s § 74
DŘ správce daně nejprve vyzve podatele, aby vadný způsob podání odstranil,
pokud to neučiní – jde-li o jedinou vadu podání – pak jej sice přijme,
bude tedy platně podáno, ale daňový subjekt bude potrestán. A to již zmíněnou
paušální pokutou 1 000 Kč za nedodržený předepsaný způsob daňového
podání, obdobně je tomu v případě nedodržení předepsaného formátu nebo
struktury podání datovou zprávou, viz § 247a DŘ.
Od účinnosti zákona č. 298/2016 Sb.,
kterým se mění některé zákony související s přijetím zákona
o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce – 19. 9.
2016 – již nenajdeme přímo v § 71 odst. 1 DŘ výslovně napsány
možné způsoby podání datové zprávy uvedené pod body 4 a 5 výše, místo nich
se tam píše o:
- Datové
zprávě podepsané způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky
vlastnoručního podpisu.
Věcně sice ke změně
nedošlo, ale znepřehlednilo se dohledání oněch dvou povolených způsobů podání
datové zprávy, které splňují právě citovanou zastřešující obecnější podmínku
identifikovaného e-podání:
- Datová
zpráva – podání odeslané prostřednictvím datové schránky.
Důvodem tohoto znepřehlednění
možností elektronických daňových podání bylo nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci
a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním
trhu („nařízení eIDAS“), resp. jeho implementace (začlenění) do českého
právního řádu. Díky čemuž již tedy nestačí § 71 DŘ, ale daňový poplatník
musí pátrat dále. Překvapivě nepomůže ani § 6 odst. 1 speciálního
zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro
elektronické transakce, kde se dovíme jen: „K podepisování
elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis,
podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu
podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti.“
Nejprve je totiž nutné vyhledat zmíněné nařízení eIDAS, v jehož článku 25
odst. 2 se dočteme, že: „Kvalifikovaný elektronický podpis má právní
účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.“. Dále musí daňový subjekt
pátrající po legálních možnostech e-podání najít v článku 3 tohoto dalšího
z bezpočtu unijních předpisů mezi definicemi, že „kvalifikovaným
elektronickým podpisem“ se míní zaručený elektronický podpis, a že „zaručeným
elektronickým podpisem“ se rozumí elektronický podpis splňující
požadavky stanovené v čl. 26 nařízení eIDAS. Až pak se lze vrátit do
zákona č. 297/2016 Sb., kde se v § 6 odst. 2 konečně
dozvíme to stěžejní: „Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený
elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro
elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.“.
Tím jsme ale zatím
odhalili, že datovou zprávou „podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis
spojuje účinky vlastnoručního podpisu“ se rozumí datová zpráva „podepsaná
uznávaným elektronickým podpisem“. Kde se ovšem vytratila možnost odeslání
prostřednictvím datové schránky? Podle Důvodové zprávy k příslušné novele
DŘ bylo její uvedení nevhodné, protože daňový předpis má uvádět pouze přípustné
formy elektronických (datových) podání, ale již nikoli způsoby (kanály), jakým
jej mohou daňové subjekty realizovat. Takže „samozřejmě“ i nadále
platí, že daňové podání – např. přiznání k DPPO – lze platně učinit
datovou zprávou odeslanou prostřednictvím datové schránky. Jen se to již
nedozvíme přehledně z DŘ, ale z dalšího z bezpočtů právních předpisů,
a to konkrétně z § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.,
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
p.p.: „Úkon učiněný … prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako
úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže …“. Inu to je asi
zjednodušení podnikání po úřednicku.
Aby toho nebylo málo, tak
u datových alias elektronických podání je třeba hlídat nejen obsah
podání (co tam uvádíme) a jeho formu (jakým způsobem sdělení
dostaneme ke správci daně), ale rovněž příslušný formát (tvar)
a strukturu (uspořádání dat). Jak známo, počítačová data mohou mít
bezpočet formátů, které jsou vyjádřeny příslušnou koncovkou, resp. příponou
názvu souboru (obvykle tři písmenka za tečkou), např.:
- JPEG
nebo JPG – z anglického označení „Joint Photographic Experts Group“ je určen
pro ukládání počítačových statických obrázku ve fotorealistické kvalitě
(typicky fotky apod.),
- PDF
– podle „Portable Document Format“, jde o formát pro ukládání dokumentů
obsahujících text i obrázky, zajišťuje, že se libovolný dokument na všech
zařízeních zobrazí stejně,
- MPEG
nebo MPG – „Motion Picture Experts Group“, kompresní formát pro video
a zvuk,
- XML
– „Extensible Markup Language“, jde o jednoduchý otevřený formát, který
není vázán na konkrétní software (program), příslušná data lze zpravovat
libovolným textovým editorem,
- ZIP
– populární, ale už několik let překonaný souborový formát pro kompresi
a archivaci dat.
Aby správci daně nemuseli
mít licence ke všem programům, byly ohledně libovůle formátu a struktury
datových podání omezeny daňové subjekty, jak jinak. Dle § 72 odst. 2
písm. c) DŘ lze tzv. formulářová podání – včetně přiznání k DPPO –
elektronicky podat pouze ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.
Čemuž bylo učiněno zadost Pokynem č. GFŘ D–50, kterým se stanovuje
formát a struktura datové zprávy, který je účinný od 1. 7. 2021
(nahradil obdobný Pokyn GFŘ D–48 účinný teprve od ledna 2021, který zase zrušil
předešlý Pokyn GFŘ D–24 působící od 18. 12. 2015), z něhož nám postačí
ocitovat jen úvodní pasáž:
Čl. I.
Stanovení
formátu a struktury datové zprávy pro datové zprávy s formátem
stanoveným právním předpisem
1. Pokud jsou předmětná
podání, pro která je formát datové zprávy stanoven právním předpisem,
činěna vůči orgánům Finanční správy ČR datovou zprávou, musí být
(s výjimkou uvedenou v čl. I. odst. 3. tohoto pokynu) učiněna
ve formátu stanoveném právním předpisem.
2. Jestliže
je právním předpisem pro předmětná podání stanoven formát XML, musí být tato podání elektronicky učiněna ve formátu XML
a ve struktuře odpovídající příslušnému XSD schématu definovanému
a zveřejněnému na adrese:
https://adisspr.mfcr.cz/pmd/dokumentace/popis-struktur-epo
3. Je-li právním
předpisem pro předmětná podání stanoven jiný formát datové zprávy, než formát
XML, lze tato podání, pokud z právního předpisu
nevyplývá něco jiného a je to správcem daně výslovně umožněno, alternativně
učinit datovou zprávou ve formátu XML a ve struktuře odpovídající příslušnému
XSD schématu definovanému a zveřejněnému na adrese:
https://adisspr.mfcr.cz/pmd/dokumentace/popis-struktur-epo
K tomu
je zapotřebí ještě vědět, že – po intervenci Ústavního soudu … – jsou od roku
2020 formulářová podání speciálně upravena příslušnými prováděcími vyhláškami
ministerstva financí. Z nichž nás zajímá hlavně vyhláška č. 525/2020 Sb.,
o formulářových podáních pro daně z příjmů, ve znění novelizovaném
vyhláškou č. 391/2024 Sb. účinnou od 1. 1. 2025, která přinesla
nový vzor tiskopisu mj. i pro DPPO za rok 2024. Tato vyhláška stanoví
pro účely formulářových podání pro daně z příjmů: a) podrobnosti obecných
náležitostí podání a požadovaných údajů, b) formát elektronického formulářového
podání a c) vzor formulářového podání.
Přičemž platný vzor přiznání
k DPPO je uveden v příloze č. 5, včetně pokynů k vyplnění.
Ohledně požadovaného formátu (čímž navazuje na citovaný Pokyn GFŘ D–50)
§ 4 vyhlášky stanoví, že formulářová podání pro daně z příjmů lze
elektronicky podat pouze ve formátu XML, s výjimkou hlášení plátce daně
o provedení srážky zajištění daně ze zdanitelných příjmů, které lze
elektronicky podat pouze ve formátu PDF.
Shrnutí k tématu
„formát“ elektronického přiznání k DPPO. Zkrátka a dobře podání
datovou zprávou musí být učiněno ve formátu XML a ve struktuře
odpovídající příslušnému XSD schématu technicky přesně definovanému ajťáky
finanční správy zveřejněnému na příslušné internetové adrese. Pro nás běžné
smrtelníky je daleko praktičtější doporučení uvedené v článku III na konci
zmíněného „formátového“ Pokynu GFŘ D–50.:
Vytvoření souboru
ve formátu XML a v předepsané struktuře
K vytvoření souboru
ve formátu XML a v předepsané struktuře lze využít aplikaci
Elektronická podání pro Finanční správu (tzv. EPO) nebo aplikaci Online finanční
úřad (obě jsou dostupné na elektronické adrese podatelny orgánů Finanční správy
ČR – www.mojedane.cz). Aplikace rovněž
umožňují mj. soubor správci daně přímo jejich prostřednictvím odeslat, případně
jej vytvořit a uložit pro následné užití. Součástí aplikace EPO je
i aplikační rozhraní, které může být používáno výrobci aplikačního
vybavení (např. účetní software) k přímému zpracování a odeslání
písemnosti. Viz
https://adisspr.mfcr.cz/dpr/adis/idpr_pub/epo2_info/PodatelnaEPO.pdf
Pokud daňový subjekt nemá
vlastní programové vybavení umožňující sestavit daňové přiznání k DPPO
nebo obecně jakékoli „formulářové podání“ adresované správci daně, pak lze
rozhodně doporučit jako nejjednodušší, komfortní a uživatelsky přívětivé řešení
tuto volně dostupnou aplikaci EPO provozovanou finanční správou na zmíněném Daňovém
portále. Kam se lze dostat i z webu www.FinancniSprava.cz Nejenže aplikace nabízí „Průvodce
krok po kroku“ a automatické dílčí výpočty, ale průběžně vyplňování
tiskopisu prověřuje a upozorňuje na možné chyby, rozpracovaný tiskopis lze
kdykoli uložit a pokračovat v něm později…
4. Kdy a jak zaplatit DPPO
Samozřejmě podáním daňového
přiznání to nemůže skončit, pro státní pokladnu i samotného poplatníka je
stěžejní úhrada daně. Přičemž pro daně z příjmů platí obecné pravidlo
stanovené v § 135 odst. 3 DŘ, že daň je splatná
v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání.
V praxi je poměrně hojně rozšířen mylný názor, že DPPO je splatná již dnem
podání daňového přiznání, což není pravdou. Předčasnou úhradou daně, resp. daňového
doplatku se tak poplatníci zbytečně ochuzují o jistý časový přínos hodnoty
peněz.
? Příklad
3
DPPO
je splatná ve lhůtě pro podání přiznání, ne již při jeho podání
Jednatel
s.r.o. podá přiznání k DPPO za rok 2024 již v lednu 2025, protože
poté dlouhodobě vycestuje do zahraničí.
Zaplatit daň může
s.r.o. bez postihu až do konce zákonného termínu pro podání tohoto daňového přiznání,
tedy až v úterý 1. dubna 2025, kdy již ovšem peníze musejí být připsány
na účtu příslušného správce daně. Jednatel, resp. s.r.o. proto může nastavit
splatnost bankovního příkazu na pátek 28. 3. 2025, aby bylo jisté, že
nejpozději v úterý 1. 4. peníze skutečně dorazí na příslušný účet
správce daně poplatníka. Není třeba platit daň ihned ke dni podání daňového přiznání,
ale až na konci zákonné (správcovské) lhůty pro toto podání.
Daně (včetně záloh na daň
nebo zajištění daně) se vypočítávají a platí místně příslušnému finančnímu
úřadu zásadně v české měně. Je-li případně platba poukázána
v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na osobní daňový účet daňového
subjektu ve výši, v jaké mu byla připsána na účet v české měně (tj.
podle kursu banky).
Možnými způsoby úhrady
daně (včetně zálohy na daň, popřípadě splátek
daně) podle § 163 DŘ jsou:
- bezhotovostním
převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních služeb na příslušný
účet správce daně (včetně platebního příkazu prostřednictvím
platební karty a obdobného prostředku);
- v hotovosti
prostřednictvím poskytovatele platebních služeb či poštovním poukazem na účet
správce daně,
- v hotovosti
úřední osobě – tj. pověřenému zaměstnanci finančního
úřadu na pokladně – a to v úhrnu za daňový subjekt nejvýše do částky
500 000 Kč v průběhu jednoho kalendářního dne,
- přeplatkem
na jiné dani, v praxi se jedná zejména
o využití nadměrného odpočtu (vratky) DPH.
Protože převody peněz do
„kapsy“, resp. na účet správce daně nenastávají okamžitě, je třeba správně
vnímat, kdy se považuje daň (včetně zálohy) za uhrazenou. Za den platby daně
se podle § 166 DŘ považuje:
- u platby,
která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem
poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet správce daně,
- u platby
prováděné v hotovosti u správce daně den, kdy úřední osoba platbu převzala.
- u bezhotovostní
platby, k níž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty
(obdobného platebního prostředku), den, kdy ten, kdo daň platí, předal platební
příkaz správci daně,
- u platby
přeplatkem na jiné dani den, který následuje po dni vzniku přeplatku,
pokud tento nastal po dni vzniku nedoplatku; jinak den vzniku nedoplatku.
Opět je zde doba hájení
tolerující malá prodlení, za zpoždění úhrady o nejvýše 3 dny se totiž nepočítají
úroky z prodlení. Podle § 252 DŘ sankce roste s délkou
prodlení, a její sazba odpovídá úroku z prodlení dle § 1970 OZ,
který podle prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí
o 8 % p.a. více než repo sazba ČNB k 1. dni pololetí vzniku
prodlení. Např. k 1. 7. 2024 byla repo sazba 4,75 %, takže
při prodlení vzniklém ve druhém pololetí 2024 činí úrok 12,75 %
z nedoplatku daně (bez příslušenství), od 4. dne po splatnosti až do dne
úhrady. Při nedostatku peněz vyjde levněji požádat správce daně – za správní
poplatek 400 Kč – o posečkání úhrady daně nebo o splátkování,
jak upřesníme. Výhodou je poloviční úrok z posečkané částky, a že
nehrozí daňová exekuce.
Při každé platbě daně
musí být jednoznačně identifikovány tři skutečnosti:
1. jaký daňový subjekt
daň platí (případně za jaký daňový subjekt je placeno),
2. kterémufinančnímu
úřadu se platí,
3. na úhradu jaké daně
platba směřuje.
Ad 1)
Svou totožnost daňový subjekt sděluje úřadu prostřednictvím variabilního
symbolu platby. Má-li u druhu daně, kterou hradí, registrační
povinnost a bylo mu přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ), vepíše do
kolonky pro variabilní symbol kmenovou část DIČ, tj. buď čísla za pomlčkou
(u původní varianty DIČ) nebo čísla za písmeny CZ (u stávající
varianty tvaru DIČ). Není-li daňový subjekt registrován, pak nemá přiděleno
DIČ a uvede: a) fyzická osoba své rodné číslo, a to bez jakýchkoliv
mezer, pomlček a lomítek, tj. uvede 9 nebo 10 číslic v řadě za sebou,
b) právnická osoba své identifikační číslo (IČ). Výjimka se týká dvou typů
plateb finančnímu úřadu: a) v rámci daňové exekuce se jako variabilní
symbol platby vyplňuje variabilní symbol exekučního příkazu, b) u zajištění
DPH se uvádí kmenová část DIČ poskytovatele zdanitelného plnění. Poznamenejme,
že „Specifický symbol platby“, jakož i příp. „Zpráva pro příjemce“ se
využívají pouze u DPH.
Ad 2)
Každý finanční úřad má vlastní číslo bankovního účtu, resp. jeho tzv.
matrikovou část. Tato matriková část je proto stejná u všech bankovních účtů
téhož finančního úřadu, například u Finančního úřadu pro Středočeský kraj
je to 77628111, který je společný pro všechny „jeho“ daně. Máme 14 finančních úřadů,
které odpovídají krajskému uspořádání ČR a 1 Specializovaný finanční úřad
v Praze (hlavně pro banky, pojišťovny a firmy s obratem přes 2
miliardy Kč). Všechny jejich účty jsou vedeny u ČNB, jejíž bankovní kód
je 0710.
Ad 3) Pro každou daň
je stanoveno jednotné předčíslí – v rozsahu dvou až pěti číslic –
které platí pro všechny finanční úřady v ČR. Přičemž pro daň z příjmů
právnických osob je stanoveno předčíslí 7704.
Dodejme,
že už ani při úhradě daní není zapotřebí uvádět tzv. konstantní symbol sloužící
k věcné identifikaci platby podle zavedeného systému číselných kódů
stanovených ČNB. Jednalo se o čtyřmístný číselný kód rozlišující
bezhotovostní platbu daně (1148) a úhradu v hotovosti na pokladně
banky nebo pošty (1149).
Prostřednictvím služby České
pošty – Soustředěného inkasa plateb obyvatelstva (SIPO) – je od roku 2016 možno
platit pouze daň z nemovitých věcí, takže tímto způsobem nelze prozatím
ještě hradit daně z příjmů.
Detailní popis možností
úhrad daní a požadované identifikace je náplní každoroční metodické pomůcky
GFŘ „Jak správně zaplatit daň finančnímu úřadu v daném roce“ včetně jeho
šesti příloh, která bývá zveřejněna vždy v lednu po uplynutí každého
kalendářního roku na internetových stránkách Finanční správy ČR.
Tuto metodickou pomůcku
lze doporučit zejména při bezhotovostním placení daní ze zahraničí, kdy je
nutné uvádět čísla daňových bankovních účtů příslušných českých finančních úřadů
ve speciálním formátu mezinárodního čísla bankovního účtu International Bank
Account Number (IBAN).
Pokud
je platba na účet správce daně vykonána bez dostatečného označení, bude přijata
na účtu nejasných plateb a daňový subjekt bude vyzván, aby ve stanovené lhůtě
upřesnil, na kterou daň (v širokém slova smyslu) byla předmětná úhrada určena.
Jestliže úřad obdrží odpověď ve stanovené lhůtě, zaeviduje platbu na takto upřesněnou
daň, a to zpětně s účinností ke dni, kdy byla vykonána (přijata).
Jinak určí samotný správce daně, na kterou daň platbu zaeviduje, přičemž ale
tentokrát bude dnem platby až den takovéhoto zaevidování.
Člověk je tvor omylný
a chybující, který se tu a tam překlepne či
jednoduše splete při zadávání čísel, a to třeba i při zadávání
platebního příkazu. Je proto praktické si uvědomit, že podle § 164
odst. 4 DŘ platí:
- „Správce
daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem,
a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt.“
Na otázku – Co když se
spleteme a daň nechtěně zaplatíme za někoho jiného? – trpce odpoví
§ 165 DŘ:
- „(1)
Vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není přípustné.“
Naštěstí jde pouze
o výchozí, základní pravidlo dle odstavce 1, z něhož existují tři příznivější
výjimky:
(2) Správce daně vrátí
platbu provedenou omylem na žádost toho, kdo za daňový subjekt platbu uhradil,
poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele poštovních služeb podanou
nejpozději v den, kdy platba daně byla zaevidována v evidenci daní. Omyl
musí být v žádosti prokázán.
(3) Je-li
žádost podle odstavce 2 podána po dni, kdy byla platba zaevidována
v evidenci daní (poznámka: jedná se o evidenci vedenou
správcem daně v souladu s § 149 DŘ), nejpozději však do 1 roku
od tohoto dne, posoudí se jako žádost o vrácení vratitelného přeplatku
podaná daňovým subjektem s tím, že případný vratitelný přeplatek evidovaný
v době podání žádosti se vrací žadateli namísto daňovému subjektu.
Tomu, kdo za daňový subjekt uhradil platbu, lze takto vzniklý vratitelný přeplatek
vrátit pouze tehdy, pokud nemá současně u správce daně evidován
nedoplatek, na který by bylo možné tento přeplatek převést.
(4) Nelze-li
žádosti vyhovět, vydá správce daně žadateli potvrzení o došlé platbě
a o totožnosti daňového subjektu, na úhradu jehož nedoplatku byla
v důsledku jím způsobené chyby zaevidována.
Při placení daní tedy nejvíce
záleží na variabilním symbolu, který identifikuje daňový subjekt, o jehož
daň se jedná. Když se spleteme a co čert nechtěl, trefíme číslo jiného
poplatníka/plátce, máme problém – o kterém navíc dlouho nemusíme vědět
a ani berňák nenapadne, že šlo o mylnou platbu. Naproti tomu nesprávně
zadané číslo účtu – jde-li však stále o nějaký z daňových účtů
– bude „pouze“ nejasnou platbou spojenou se správným subjektem, kterou proto
správce daně může zaevidovat na úhradu aktuálního daňového nedoplatku.
Z podstaty věci je tento
druh chyb noční můrou hlavně účetních a daňových poradců zastupujících
více daňových subjektů, pokud mají dispoziční právo k zadávání platebních
příkazů klientů. Konkrétní příklad: účetní mateřské společnosti ABC, a.s. se
stará o účetnictví a daně také jejich tří dceřiných společností: ABC
– výroba, s.r.o., ABC – obchod, s.r.o., ABC – doprava, s.r.o. Je pak lidsky
pochopitelné, že při zadání platby např. daně z příjmů firmy ABC – výroba,
s.r.o. omylem naťuká obdobný variabilní symbol patřící ABC – doprava, s.r.o. …
Ani správná výše daně
uhrazená na příslušný účet správného správce daně – čímž je určena placená daň
– s identifikací poplatníka ale nemusí vždy zaručit, že mu nevznikne
nedoplatek. Podle § 152 DŘ je totiž závazně stanovena posloupnost uspokojování
všech daňových povinností. Úhradu daně musí správce daně použít na
úhradu daňových nedoplatků daňového subjektu postupně v tomto závazném pořadí
(tzv. priorita uhrazení):
Priorita úhrad
Druh daňového
nedoplatku
1
Nedoplatky na dani
a splatná daň
2
Nedoplatky na příslušenství
daně
3
Vymáhané nedoplatky na dani
4
Vymáhané nedoplatky na příslušenství daně
Speciální
priority úhrad platí pro daně nedobrovolně vymáhané podle § 175 DŘ –
logicky mají přednost nedoplatky na vymáhané dani a poté na jejím příslušenství
– a pro pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka v insolvenčním řízení.
Pochopitelná výjimka se týká úhrad daňového nedoplatku ručitelem, které se
použijí vždy jen na úhradu nedoplatku, za který ručitel ručí.
V jednotlivých skupinách priorit se přitom úhrada daně použije podle očekávání
vždy nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším (starším) datem
splatnosti.
Pro srovnání můžeme
uvést, že u soukromoprávních závazkových vztahů se plnění peněžitého
závazku – není-li dohodnuto jinak ani výslovně dlužníkem určeno – započte
platba nejprve na úroky a až potom na jistinu. Naproti tomu v daních
má přednost úhrada „jistiny“, míněno dlužné daně před sankčními úroky apod. Což
je pro daňové subjekty obecně výhodnější, neboť dlužné sankční úroky se již
dále neúročí, zatímco dlužná daň ano.
Není ale radno hřešit na
to, že úroky z prodlení – obecně tzv. příslušenství daně – má nižší
úhradovou prioritu než samotná daň a snažit se sankci neplatit a přednostně
uhrazovat mladší daňové povinnosti. Procesní daňové právo je poměrně složité
a pro laiky nepřehledné, takže z DŘ nelze snadno vyčíst, že dojde-li
k „pokusu“ o úhradu daně dříve, než ji správce daně řádně úředně vyměří,
pak bude úhrada započtena na starší neuhrazenou daňovou sankci, i když má
nižší úhradovou prioritu, protože vyšší priority doposud holt správce daně
neeviduje!
? Příklad
4
Při
úhradách daně pamatujte na staré dluhy
S.r.o.
opožděně uhradila daň z příjmů již za rok 2023, pročež jí správce daně vyměřil
úrok z prodlení 10 000 Kč, který ovšem poplatník neuhradil.
Vcelku nic zlého se firmě dít asi nebude, neboť sankční úrok se již dále
nezvyšuje a u relativně nízké částky patrně ani nehrozí, že by
správce daně ihned přistoupil k vymáhání.
Za rok 2024
vykázala s.r.o. daň z příjmů 100 000 Kč, a tuto částku uhradila
již 25. 3. 2025, přičemž přiznání k DPPO za rok 2024 jednatel podal
ve značném předstihu už v lednu 2025. Logicky se přitom domníval, že
s ohledem na uvedenou prioritu úhrad započte správce daně platbu
100 000 Kč přednostně na běžnou platbu DPPO za rok 2024 a dlužný
úrok z prodlení za opožděnou daň za rok 2023 zůstane i nadále
neuhrazen. Ovšem chyba lávky. Ke dni platby – 25. 3. 2025 – totiž ještě
správce daně nemohl mít vyměřenu daň z příjmů za mladší rok 2024,
k tomu v souladu s § 140 DŘ dojde až k poslednímu dni
zákonného termínu její splatnosti, tj. nejdříve 1. 4. 2025; nezahájí-li
tzv. postup k odstranění pochybností. Ke dni úhrady částky
100 000 Kč – 25. 3. 2025 – proto správce daně eviduje
u poplatníka na dani z příjmů jediný splatný nedoplatek, a to
dlužný úrok z prodlení 10 000 Kč za pozdní úhradu daně 2023,
proto přirozeně započte část platby ihned na tento starý – a prozatím
stále ještě jediný – daňový dluh poplatníka. Důsledkem bude, že ke dni vyměření
daně z příjmů za rok 2024 – 1. 4. 2025 – vznikne tomuto s.r.o.
nezamýšlený nový nedoplatek na (mladší) DPPO za rok 2024 ve výši chybějících
10 000 Kč. Z čehož bude od 4. dne po splatnosti daně ze
zákona opět nabíhat sankční úrok z prodlení. Nastane tak situace obdobná
tomu, jako by se neuhrazený starý úrok z prodlení za DPPO 2023 časem
postupně zvyšoval.
Poznámka:
Jednatel měl tedy počkat s platbou daně za rok 2024 až na duben 2025.
Nicméně takovéto zlomyslnosti rozhodně nelze daňovým subjektům doporučit, zbytečně
si od správce daně vyslouží „černý puntík“.
5. Posečkání
daně a povolení splátek
Ve firemní praxi se lehce
může stát, že poplatník v době splatnosti daně – nebo už jen jejího
doplatku či zálohy na daň – nemá dostatek peněz na zaplacení. Tehdy je vhodné požádat
finanční úřad o posečkání daně nebo o povolení jejího zaplacení ve
splátkách. Podmínkou přitom ovšem v souladu s § 156
odst. 1 DŘ je, že:
- neprodlená
úhrada by znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu,
- byla
by ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných,
- neprodlená
úhrada by vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos
z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň
v příštím zdaňovacím období,
- není-li
možné vybrat daň od daňového dlužníka najednou, nebo
- při
důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.
Na tyto výhody ale není
právní nárok, takže zejména u „problémových“ poplatníků bude žádost často
zamítnuta, ovšem proti rozhodnutí správce daně je přípustné odvolání
a při neúspěchu také žaloba ve správním soudnictví. Naopak
„bezproblémovým“ poplatníkům může být povolení posečkání či splátkování daně
povoleno také zpětně, logicky nejdříve však ode dne splatnosti daně, přičemž
jej může správce daně svázat podmínkami.
Pro
tuto žádost není předepsán závazný tiskopis, samozřejmě by měla být určitá
a srozumitelná, přičemž podléhá správnímu poplatku 400 Kč – od
něhož jsou osvobozeni poplatníci např. postižení povodní. Správce daně by měl
rozhodnout do 30 dnů. Kdo nechce vymýšlet vlastní formulaci žádosti, může
využít nepovinný webový formulář (aplikaci) finanční správy na https://ouc.financnisprava.cz/poseckani/form/danovePriznani
Výhodou posečkání daně nebo povolení splátek daně je
kromě snížení tlaku na cash flow i mírnější – poloviční – „sankční“ úročení,
které případně může správce daně prominout kvůli velké tvrdosti, a také
že povolený odložený daňový nedoplatek nelze exekučně vymáhat.
Zejména plátce DPH ocení, že dlužná daň – například DPPO – po dobu povoleného
posečkání daně (což je legislativní zkratka zahrnující i rozložení úhrady
na splátky) právně není po splatnosti. Proto na její úhradu nelze převádět nadměrné
odpočty (vratky) DPH. Často je tomu ale v praxi právě naopak, že správce
daně povolí posečkání daně s podmínkou, že jakékoli vratitelné přeplatky –
typicky nadměrný odpočet DPH – budou započteny na úhradu posečkané daně.
U větších nedoplatků bývá podmínkou zajištění dluhu či ručitel. Povolení
posečkání daně přerušuje běh 6leté lhůty pro placení daně.
? Příklad
5
Vzor
žádosti o posečkání daně
Žadatel: Daňový
subjekt: ……………… (identifikace, tedy zejména název firmy, její sídlo a DIČ)
Adresát:
Finančnímu úřadu …………. (název a sídlo úřadu, resp. příslušného územního
pracoviště)
Dne
1. 3. 2025 jsme podali daňové přiznání k dani z příjmů
právnických osob za zdaňovací období roku 2024 na daňovou povinnost
………….. Kč. Podstatným zdrojem zisku, resp. základu daně byl prodej části
obchodního závodu, přičemž tyto prostředky byly ihned využity na rozsáhlou
modernizaci výrobní linky zbylé části závodu. Jak dokládá přiložená faktura
dodavatele a kopie bankovního výpisu potvrzující její úhradu.
Žádáme Vás tímto
v souladu s § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
ve znění pozdějších předpisů o posečkání úhrady daně ve výši alespoň ……… Kč,
a to minimálně do doby tří měsíců od spuštění plného provozu modernizované
linky, které je plánováno na ………. (časový harmonogram modernizace linky přiložen).
Neprodleným
zaplacením celé daňové povinnosti by bylo ohroženo nejen včasné dokončení zmiňované
významné investice, ale také mzdy a zákonné odvody na ně vázané za všech
……. zaměstnanců. Což by vše ve svém důsledku znamenalo vážnou újmu pro daňový
subjekt, který tuto žádost podává.
Dovolujeme si
podotknout, že prozatím jsme daňové povinnosti poplatníka i plátce daní
plnili vždy řádně a včas, a dokončovaná modernizace části závodu bude
znamenat podstatné navýšení zdanitelných výnosů.
Za kladné vyřízení
žádosti Vám předem děkujeme, s pozdravem
V ……………… dne
………
statutární orgán
(podpis jednatele, příp. razítko firmy)
Přílohy
(kopie): Smlouva o prodeji části závodu, Faktura dodavatele za modernizaci
výrobní linky, Bankovní výpis potvrzující úhradu za modernizaci, Časový
harmonogram dodavatele modernizace výrobní linky.
Povolení posečkání daně
(včetně povolení úhrady na splátky) je na straně daňového subjektu (dlužníka)
vykoupeno povinností platit za tuto dobu úrok z posečkané částky.
Po věcné stránce nejde o daňovou sankci ale o vyjádření časové
hodnoty peněz. Ostatně kdyby podnikatel místo této žádosti správci daně čerpal
provozní bankovní úvěr na úhradu dlužné daně – pokud by mu byl vůbec nějakou
bankou poskytnut – také by musel platit úrok za dočasně využité „cizí“ peníze. Za
dobu posečkání nebo splátkování daně se platí úrok z posečkané částky dle
§ 253 DŘ ve výši poloviny sankčního úroku z prodlení, který se
rovná repo sazbě České národní banky k 1. dni pololetí vzniku
prodlení zvýšené o 8 procentních bodů. Přičemž správce daně,
a v omezené míře i případně ministr financí, mohou prominout
toto a další druhy příslušenství daně v souladu s § 259 až
§ 260 DŘ:
- „Správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok
z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení
s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím
k okolnostem daného případu ospravedlnit.“ Pro sjednocení interních pravidel posuzování žádostí
konkretizuje váhu (vliv) relevantních okolnosti 24stránkový Pokyn č. GFŘ
D–58 k promíjení příslušenství daně.
Správce
daně úrok z posečkané daně předepíše – ovšem pouze, když převyšuje 1 000 Kč – za
celou dobu posečkání formou platebního výměru ihned po skončení posečkání,
který je splatný do třiceti dnů ode dne doručení. Protože, jak bylo již
výše uvedeno, z nedoplatku příslušenství daně nevzniká úrok
z prodlení, je toho logickým důsledkem, že z posečkané částky příslušenství
daně se neuplatní ani úrok z posečkané částky.
Pokud
daňový subjekt nedodrží podmínky
stanovené v rozhodnutí o posečkání daně – nebo povolení splátek – pozbývá
rozhodnutí o posečkání daně účinnosti, a to dnem nedodržení příslušné
podmínky. Až od tohoto dne se tak obnoví povinnost uhradit úrok
z prodlení, kterému se chtěl tímto vyhnout. Porušení podmínek povolení
posečkání daně tudíž nemá nepříjemné zpětné účinky – úrok z prodlení se
totiž nedoměří od původního dne splatnosti daně – ale působí až od porušení
stanovené podmínky. Rozhodnutí o posečkání daně pozbývá účinnosti rovněž
zahájením likvidace nebo dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku dotyčného daňového
subjektu.
Dle § 25
odst. 1 písm. f) ZDP nejsou daňově uznatelné nejen (nesmluvní)
sankční úroky z prodlení, ale ani úroky z posečkané částky. Na
konkrétním druhu dlužné daně vůbec nezáleží. Připomeňme, že označení „posečkání“
je legislativní zkratkou zahrnující jak posečkání úhrady daně, tak
i rozložení její úhrady na splátky.
? Příklad
6
Porušení
podmínek posečkání daně
S.r.o. podala elektronické přiznání k DPPO za rok
2024 v zákonné lhůtě 2. 5. 2025 a požádala správce daně
o posečkání s úhradou daně cca o půl roku, protože by neprodlená
úhrada znamenala vážnou újmu, kdy by mimo jiné firma neměla dostatek peněz na
výplaty zaměstnancům.
Porovnejme si tři
nejčastěji možné varianty:
A) Správce daně posečkání povolil a poplatník posečkanou
daň uhradil ve lhůtě (včasná úhrada).
B) Správce
daně posečkání povolil, ale poplatník daň uhradil po stanovené lhůtě (pozdní
úhrada).
C) Správce
daně posečkání nepovolil a poplatník daň hradil po lhůtě (pozdní úhrada
bez posečkání).
Poznámky: Nyní – 12. 12.
2024 – ještě není známa repo sazba ČNB (dvoutýdenní) k 1. 1. 2025,
která bude určující pro úrok z prodlení vzniklý v 1. pololetí
2025, počítáme s její aktuální výší 4,00 %.
á Úrok (12,00 %) = Sankční úrok
z prodlení = Repo sazba ČNB (aktuálně 4,00 %) + 8 %
â Úrok (6,00 %) = Úrok
z posečkané částky = Polovina úroku z prodlení
* Podle
§ 252 odst. 2 písm. a) DŘ se úrok z prodlení počítá teprve
od 4. dne po splatnosti. A protože dle § 253 odst. 3 DŘ
úrok z posečkané částky nevzniká po dobu, kdy nevzniká úrok
z prodlení (z jiného důvodu, než je posečkání), tak se ani tento úrok
neplatí za první tři dny po splatnosti daně.
6. Tiskopis přiznání k DPPO
V souladu
s § 72 DŘ je možno řádné – stejně tak i opravné, dodatečné nebo
opravné dodatečné – daňové přiznání, respektive obecně řečeno „formulářové
podání“ podat jedině na tiskopise vydaném Ministerstvem financí ČR na tištěném
výstupu, který má údaje, náležitosti a jejich uspořádání shodné
s tímto tiskopisem, nebo odpovídá vzoru formulářového podání dle prováděcí
vyhlášky, nebo elektronicky s využitím dálkového přístupu ve formátu
a struktuře zveřejněné správcem daně; jak již bylo výše komentováno. Ohledně
daňových přiznání k daním z příjmů je určující vyhláška č. 525/2020 Sb.,
o formulářových podáních pro daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Z níž nás bude speciálně zajímat tiskopis daňového přiznání k DPPO,
který je uveden v příloze č. 5 zmíněné prováděcí vyhlášky
Ministerstva financí ČR. Aktuální i historické vzory formulářových podání
– včetně přiznání k DPPO – jsou samozřejmě volně k dispozici zejména
na webu Finanční správy ČR.
Tiskopis přiznání
k DPPO má označení 25 5404 MFin 5404
(8 stran) a pro každý kalendářní rok je vydáván nový vzor. Pro zdaňovací
období kalendářního roku 2024 se jedná o vzor č. 35, který
platí obecně pro jakákoli zdaňovací období započatá v roce 2024
a rovněž pro části zdaňovacích období započatých až v roce 2025, za
které lhůta pro podání daňového přiznání uplyne do 31. prosince 2025.
Podpůrným tiskopisem, který je ovšem pro vyplnění přiznání nezbytný, jsou Pokyny
k vyplnění 25 5404/1 MFin 5404/1 – vzor č. 35 (16
stran).
Tyto
dva tiskopisy jsou ale naprosté minimum, v řadě případů se totiž budou
muset poplatníci, případně jejich zmocněnci trápit ještě i s jinými
oficiálními přílohami, jak si dále upřesníme u příslušné části přiznání.
Tiskopis daňového přiznání
k DPPO se člení na úvodní záhlaví a pět
oddílů, k nimž je řada příloh:
Záhlaví:
– Uvádějí se zde
základní identifikační údaje o přiznání, poplatníkovi a „jeho“
správci daně. Konkrétně jakému finančnímu úřadu, resp. jeho územnímu
pracovišti (kde je veden daňový spis poplatníka) je podání určeno, základní
číselná identifikace poplatníka (DIČ a IČO), o jaký typ přiznání jde
a kolik má příloh. U položky 04 „Kód rozlišení typu přiznání“ se
neobejdeme bez Pokynů k vyplnění, přičemž nejméně v 98 % případů
půjde o kód – 1 A – vyjadřující, že poplatník je daňovým
rezidentem ČR, nečerpá daňovou investiční pobídku, nejde o investiční
fond, penzijní společnost, investiční společnost ani o veřejně prospěšného
poplatníka, přičemž toto přiznání podává za (celé) zdaňovací období.
– Dodejme, že DŘ
rozlišujeme 4 druhy daňových přiznání. Nejčastěji jde o – řádné
– první přiznání za uplynulé zdaňovací období (v našem případě hlavně za
kalendářní rok 2024), které by mělo být podáno ve stanovené zákonné, případně
správcovské lhůtě, jak bylo výše vyloženo. Například se může jednat o daňové
přiznání k DPPO za rok 2024 podané již 3. 3. 2025. Přičemž zákonná
lhůta skončí až 1. 4. 2025.
– Opravné – je
druhé, příp. další daňové přiznání podané ještě před uplynutím zákonné
(správcovské) lhůty stanovené pro řádné podání daňového přiznání. V návaznosti
na předešlou odrážku by mohlo například jít druhé daňové přiznání k DPPO
za rok 2024 podané 25. 3. 2025. V daňovém řízení se pak postupuje
podle opravného přiznání a k předchozímu (řádnému či dřívějšímu
opravnému) se nepřihlíží.
– Dodatečné – jde
de facto o „opravné“ přiznání podané až po uplynutí zákonné (správcovské)
lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání. Navážeme-li na výše
uvedené příklady, mohlo by jít o třetí přiznání za rok 2024 podané 20. 8.
2025 poté, co poplatník 10. 8. 2025 zjistil chybu v odpisech. Na což
má „jedno až dvou měsíční“ lhůtu pro podání dodatečného daňového přiznání, jak
stanoví § 141 odst. 1 DŘ: „Zjistí-li daňový subjekt, že
daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce
následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání (…)
a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit.“. Pozdější dodatečné přiznání
bude odměněno pokutou za opožděné tvrzení daně. A ve stejné lhůtě by mělo
být podáno také dodatečné přiznání na nižší daň (vyšší ztrátu) – protože není
povinné, tak jeho opoždění nepodléhá zmíněné pokutě. Jestliže důvod pro výše
uvedené (první) dodatečné daňové přiznání za rok 2024 poplatník odhalil
v srpnu 2025 – je úplně jedno, zda to bylo 1., nebo 8. anebo až 31. srpna
– pak má zákonnou lhůtu pro nápravu tohoto svého zjištění do konce
následujícího kalendářního měsíce, tedy do konce září 2025. Pokud by jej podal
později, např. až v říjnu 2025, byl by v prodlení a hrozila by
mu zmíněná sankční za opožděné povinné „tvrzení“ daně; ledaže by poplatník
zjistil, že ke „dni zjištění důvodů pro dodatečné přiznání“ nedošlo již
v srpnu, ale později. Pro ověření včasnosti podání, je nutno
v záhlaví v těchto případech uvést rovněž den zjištění důvodu pro
podání dodatečného daňového přiznání, před jeho uvedením si proto promyslete
zmíněnou lhůtu!
– Opravné dodatečné
– druhé, případně další dodatečné přiznání podané ještě před uplynutím zákonné
„jedno až dvou měsíční“ lhůty pro podání dodatečných přiznání v předešlé
odrážce podle § 141 odst. 1 DŘ. Při pokračování naší modelové situace
by mohlo jít o čtvrté přiznání k DPPO za rok 2024 podané 9. 9.
2025, když poplatník zjistil, že v předešlém dodatečném srpnovém spočítal
ty odpisy zase chybně.
Úvodní záhlaví tiskopisu
končí dvěma bílými okénky, do nichž se uvádí začátek a konec období, za
které je toto daňové přiznání podáváno. V našem případě zpravidla půjde
o data: 01. 01. 2024 a 31. 12. 2024. Připomeňme
v této souvislosti, že zatímco u fyzických osob je zdaňovacím obdobím
„jejich“ daně z příjmů vždy celý kalendářní rok, je paleta možných zdaňovacích
období poplatníků DPPO dle § 21a ZDP daleko pestřejší:
a) kalendářní rok
(klasických 12 kalendářních měsíců počínaje lednem a konče prosincem
daného roku),
b) hospodářský rok (12 kalendářních
měsíců po sobě jdoucích počínaje jiným měsícem, nežli lednem, § 3 ZÚ),
c) období od rozhodného
dne fúze, rozdělení obchodní korporace nebo převodu jmění na společníka do
konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod
jmění staly účinnými, nebo
d) účetní období, pokud
je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců.
Za
zmínku stojí vysvětlení zdánlivé banality, jako je zaškrtnutí (vyznačení)
správného typu přiznání:
- Obecně
platí logické pravidlo – přeškrtnutím nehodících se možností vyznačíme, zda jde
o daňové přiznání řádné nebo anebo opravné (nahrazující řádné či dodatečné),
jak bylo před chvílí snad názorně vysvětleno.
- Pozor
ovšem na to, že při podání opravného daňového přiznání zůstane nepřeškrtnuto
též označení přiznání, které je jím nahrazováno. Např. u opravného daňového
přiznání nahrazujícího dodatečné daňové přiznání zůstanou nepřeškrtnuta označení
„dodatečné“ a „opravné“, tzn., že přeškrtnuto bude pouze označení „řádné“.
- V případě
opravného přiznání nahrazujícího předchozí rovněž již opravné daňové přiznání
bude použita kombinace nepřeškrtnutého označení jak „opravné“, tak
i výchozího přiznání, které je takto opakovaně opravováno, resp.
nahrazováno. Např. u opravného přiznání nahrazujícího opravné přiznání
nahrazující řádné daňové přiznání, zůstane nepřeškrtnuto „řádné“
a „opravné“, a přeškrtnuto bude pouze „dodatečné“.
- U dodatečného
daňového přiznání se uvede den zjištění důvodů k jeho podání. Proč – bylo
odhaleno výše.
I.
oddíl: Údaje o poplatníkovi:
– Podle očekávání je třeba
uvést hlavně název poplatníka, o jehož daňové přiznání se jedná,
a jeho sídlo. Míněno je „sídlo“ ve smyslu § 17 odst. 3 ZDP, tedy
nejen „úřední“ formálně zapsané v obchodním rejstříku, ale případně jiné
„skutečné“, jímž se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen. Také
z dalších položek požadovaných zde tiskopisem je vcelku zřejmé, co se do příslušné
kolonky má uvést. Věnujme proto raději pár slov dvěma souvisejícím přílohám,
v nichž se v praxi dosti často chybuje.
– Nejprve ale ještě malé
upozornění k řádku 7 s názvem „Kategorie účetní jednotky“,
který přibyl již od daňového přiznání za rok 2018. Navazuje na § 1b ZÚ,
který vymezuje čtyři velikostní typy účetních jednotek – Mikro, Malá, Střední
a Velká. Do bílé kolonky ovšem nepatří toto označení, ale příslušný
jednopísmenný kód přiřazený Pokyny k vyplnění přiznání – M, L, S
a V. Naprostá většina obchodních korporací přitom spadá mezi „Mikro
(nebo Malé)“, neboť ze tří kritérií překročí nanejvýše jedno: aktiva 9 milionů
Kč (100 milionů Kč), roční obrat 18 milionů Kč (200 milionů Kč), zaměstnanců 10
(50).
– S masivním
nástupem povinně elektronických podání se znásobila chybovost ohledně drobnosti
týkající se formátu přikládané účetní závěrky, resp. vybraných údajů. Jde ale
o úřednický formalismus, neboť reálně dostali správci daně data
v jednoduše čitelném „knižním“ formátu PDF, namísto určeného XML. Ovšem
tvrdohlavě úředníci trvají na dodržení tohoto formátu, pro což žel mají
zákonnou právní oporu.
– Jde o to, že jak
jsme výše vyložili, obchodní korporace musejí přiznání k DPPO podávat vždy
datovou zprávou ve formátu a struktuře stanovené finanční správou ve zmíněné
prováděcí vyhlášce o daňových přiznáních, respektive v navazujícím
Pokynu GFŘ D–50; vzpomínáte, šlo o ty ajťácké pojmy XML a XSD. Přičemž
v souladu § 72 odst. 1 DŘ je součástí tohoto přiznání
i účetní závěrka, coby příloha vyznačená pod položkou 11 v I.
oddílu. Jelikož je tedy tato příloha součástí podání, platí pro ni stejná pravidla
jako pro podání samotné, a to včetně pravidel formy podání. Z Pokynů
k vyplnění této položky je ale obtížné vyvodit povinnost formátu XML
ohledně výpisu údajů z účetní závěrky, posuďte sami:
- „…
poplatníci, kteří vedou účetnictví, přikládají k daňovému přiznání účetní
závěrku v rozsahu vymezeném v § 18 odst. 1 zákona o účetnictví;
…. Při elektronickém podání přiznání se účetní závěrkou poplatníků, účetních
jednotek, … rozumí elektronické přílohyVybrané údaje z Rozvahy
a Vybrané údaje z Výkazu zisku a ztráty, popřípadě Vybrané
údaje z Přehledu o změnách vlastního kapitálu, vyplňované
s využitím údajů z Rozvahy a Výkazu zisku a ztráty, popřípadě
Přehledu o změnách vlastního kapitálu, a Opis Přílohy účetní závěrky,
vkládaný jako samostatný soubor typu.doc,.docx,.xls,.xlsx,.pdf,.jpg,.txt
nebo.rtf, s použitím tzv. E-přílohy. ….“
– Řada poplatníků DPPO
si tedy přesně neuvědomí, že musí být údaje z účetní závěrky
uvedeny ve „Vybraných údajích z Rozvahy“ a „Vybraných údajích
z Výkazu zisku a ztrát“ a pouze Opis Přílohy v účetní
závěrce lze vložit jako tzv. E-přílohu k tiskopisu přiznání ve formátu DOC
či PDF. A pokud nejsou formát a struktura dodrženy např. tím, že
Rozvaha a Výkaz zisku a ztráty jsou přiloženy také formou E-příloh ve
formátu PDF, jde o vadu podání a podatel bude vyzván k jejímu
odstranění.
– Nenápadným
strašákem je ř. 12 „Transakce uskutečněné se spojenými osobami“, kterým to
však teprve začíná… Jde o to, že ke zjištění podrobností o transakcích
se spojenými osobami – typicky mateřská a dceřiná společnost, společník/jednatel
a jeho s.r.o. podle § 23 odst. 7 ZDP – slouží od roku 2014 nová
samostatná příloha. Jde o tiskopis č. 25 5404/E,
který je povinný pro subjekty splňující současně:
- Přesahuje
alespoň jeden ze tří limitů: aktiva 40 mil. Kč, čistý obrat
80 mil. Kč, 50 zaměstnanců.
- Týká
se jej alespoň jedna ze tří podmínek: 1. Uskutečnil transakci se spojenou
osobou se sídlem v zahraničí (pak tuto přílohu vyplní pouze ve vztahu
k těmto zahraničním spojeným osobám), 2. Vykázal daňovou ztrátu, a současně
uskutečnil transakci se spojenou osobou, ať už zahraniční nebo tuzemskou
(v tomto případě přílohu vyplní ve vztahu ke všem spojeným osobám), nebo
3. Je příjemcem investiční pobídky formou slevy na dani, a současně
uskutečnil transakci se spojenou osobou, a to zahraniční a/nebo tuzemskou
(přílohu vyplní ve vztahu ke všem spojeným osobám).
- Do přílohy o transakcích mezi spojenými osobami se
uvádějí nejenom úplatné obchody (prodeje výrobků, zboží, služeb, SW,
know-how, práv, nájmy, leasingy atd.), ale také bezúplatná plnění (hlavně
bezúročné zápůjčky peněz a výpůjčky techniky; kromě propagačních předmětů
do 500 Kč).
– Ani „Hlavní (převažující)
činnost“ není prosta úřednické zlovůle. Samozřejmě nestačí „podnikání za účelem
zisku“, „prodej zboží“ apod. Je třeba respektovat statistické třídění
Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) dostupné na stránkách statistického
úřadu. Kde najdeme také metodiku úřadu, jak správně určit „hlavní činnost“, přičemž
vždycky nejde intuitivně o činnost podílející se největší měrou na přidané
hodnotě, klíčem je tzv. metoda top-down (shora-dolů) uvedená v kapitole
3.1 této příručky.
II. oddíl
– proces od účetního výsledku hospodaření k DPPO:
– Podle
§ 23 odst. 2 písm. a) ZDP se u účetních jednotek – tedy
u všech obchodních korporací – se pro zjištění základu daně vychází
z účetního výsledku hospodaření (dále také jen „VH“). Na což
reaguje tiskopis tak, že nejprve je na řádcích 10 až 170 účetní VH převeden na
základ daně z příjmů (např. na řádku 40 se zvýší o nedaňové účetní
náklady, na řádku 110 sníží o účetní výnosy osvobozené od daně).
– Další řádky 200 až 360 II. oddílu slouží
k úpravám základu daně, výpočtu daně a uplatnění slev na dani (např.
na ř. 230 se základ daně snižuje o daňové ztráty z minulých až 5
let, na ř. 260 se základ daně snižuje o poskytnuté „dary“, na ř. 290
se vypočítává daň z obecného základu daně sazbou 21 %, na ř. 331
až 335 se počítá daň ze samostatného základu daně z vybraných kapitálových
příjmů ze zahraničí).
– Praktičtější než
náhled na tuto pasáž přiznání bude alespoň stručné objasnění věcné náplně
jednotlivých položek, respektive řádků. Významnější úpravy základu daně posléze
podrobněji rozvede kapitola 8.
Řádek
Ustanovení ZDP
Zkrácené obsahové
vymezení II. oddílu přiznání k DPPO
10
§ 23
odst. 2 a 10
Účetní zisk nebo ztráta, jedná se
o částku „** VH před zdaněním (+/-)“ z Výkazu zisku a ztráty před
účetním zaokrouhlením na celé tisíce Kč.
20
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 1
Částky neoprávněně zkracující příjmy,
jako třeba nezaúčtované výnosy.
§ 23
odst. 6
Nezaúčtované (a tudíž neuvedené na
výchozím ř. 10) nepeněžní příjmy, může jít kupříkladu o nepeněžní příjem
plynoucí pronajímateli za opravu nebo technické zhodnocení jeho pronajímaného
majetku nájemcem apod.
30
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 3
Částky uplatněné v předchozích
letech podmíněně jako daňový výdaj pokud následně došlo k porušení daňových
podmínek jejich uplatnění.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 4
Částky, o které byl opravou snížen
VH v předchozím období.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 5
Pojistné sražené z mezd za rok
2024, ovšem neodvedené do 31. 1. 2025.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 6
Přijaté platby smluvních sankcí nad
rámec zaúčtovaných výnosů. Jde o to, že smluvní sankce jsou účetním výnosem
již při jejich uplatnění, naproti tomu zdanitelným příjmem se stanou až při
jejich úhradě.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 8
Pro snížení základu daně již uplatněná
odčitatelná položka u neziskového alias veřejně prospěšného poplatníka
dle § 20 odst. 7 ZDP, pokud posléze ale nebyla splněna podmínka
použití takto ušetřených prostředků na dani.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 9
Kladný rozdíl mezi závazky
a pohledávkami, u nichž dochází k zániku v důsledku přeměny
společností splynutím dlužníka a věřitele.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 10
Kladný rozdíl mezi oceněním majetku
a jeho účetní hodnotou, je-li podíl na likvidačním zůstatku či
vypořádací podíl vyplácen v nepeněžní formě.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 11
Neuhrazený dluh promlčený nebo 30 měsíců
po splatnosti; platí ale řada nedaňových výjimek, např. když dluh nebyl
uplatněn jako daňový výdaj.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 12
Nesplněný dluh zaniklý jinak než splněním
a zápočtem, není-li výnosem.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 13
Částka vzniklá kvůli změně účetní
metody, která ovlivňuje účetní VH a současně zvýšila vlastní kapitál
(např. změna způsobu oceňování zásob).
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 14
Bezúplatný příjem plynoucí poplatníkovi
neúčtovaný do výnosů, nejde-li o příjem osvobozený nebo který není
předmětem daně, ani o účelový dar na pořízení hmotného majetku nebo na
jeho technické zhodnocení.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 15
Rozdíl mezi dosavadním dluhem
a dohodnutým dluhem novým (nižším).
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 16
Uplatněný odpočet od základu daně na podporu
odborného vzdělávání (§ 34f až § 34h ZDP), nebo na podporu výzkumu
a vývoje (§ 34a až § 34e ZDP), pokud následně došlo
k porušení podmínek pro jeho uplatnění. Jde o to, že zmíněné odpočty
mají i časové testy – např. tři roky, po které by měl předmětný majetek
sloužit z více než 50 % pro odborné vzdělávání.
30
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 17
Cenový rozdíl z důvodu tzv. spojení
osob, o který byl snížen základ daně poplatníka podle § 23
odst. 7 ZDP, ledaže by se o něj strany vypořádaly.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 18
Zrušená rezerva na nakládání
s elektro-odpadem ze solárních panelů před rokem 2013, o níž byl
snížen VH podle § 23 odst. 3 písm. c) bodu 10. Tyto rezervy
nepodléhají běžnému režimu dle § 24 odst. 2 písm. i) ZDP.
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 19
Úbytek rezerv v pojišťovnictví dle
zák. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, nepodléhají běžnému
režimu § 24 odst. 2 písm. i) ZDP.
40
§ 25,
§ 24,
§ 23
odst. 3 písm. a) bod 2
Zpravidla nejobsáhlejší a nejpracnější
položka vyčíslování základu daně z příjmů. Uvádějí se zde totiž –
v celkovém součtu – daňově neúčinné náklady uplatněné v účetnictví,
tedy ty které snížily účetní VH, ale nesmí snížit základ daně. Tímto to
neskončí, jak uvidíme, tiskopis požaduje detailnější pohled na tyto nedaňové
účetní náklady, což je náplní Tabulky A Přílohy k oddílu II.
Výjimka se týká účetních odpisů hmotného majetku, které jsou řešeny samostatně
na ř. 50 (pokud jsou účetní odpisy vyšší než daňové) nebo na ř. 150
(jsou-li účetní odpisy nižší než daňové).
50
§ 24
odst. 2 písm. a)
Jak bylo řečeno, zde se speciálně řeší
rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy „dlouhodobého“ hmotného
a nehmotného majetku. A to, když účetní odpisy jsou vyšší, než daňové
odpisy podle § 26 až § 33 ZDP.
61
§ 23
odst. 8 písm. a)
Tento řádek vyplňují pouze poplatníci
DPPO, kteří v daném zdaňovacím období vstoupili do likvidace. Jedná se
o speciální jednorázové daňové úpravy zvyšující účetní VH za část zdaňovacího
období před likvidací.
62
–
Ostatní případy zvýšení VH, než které
jsou uvedeny na ř. 20 až 61, a 63.
63
§ 23e,
§ 23g, § 23h a § 38fa
Navazuje na Směrnici ATAD proti vyhýbání
se daňovým povinnostem.
70
Mezisoučet
Úhrn položek
zvyšujících VH (součet výše uvedených ř. 20 až 63).
100
§ 18
odst. 2
Příjmy, které nejsou předmětem daně,
jsou-li zahrnuty v účetním VH.
101
§ 18a
odst. 1
Příjmy, které nejsou předmětem daně
u veřejně prospěšných poplatníků
109
§ 19b
Bezúplatné příjmy – zahrnuté ve VH na ř. 10
– osvobozené od daně.
110
§ 19
Příjmy úplatné – zahrnuté v účetním
VH na ř. 10 – osvobozené od DPPO. Může jít například o podíly na
zisku přijaté od tzv. dceřiné společnosti.
111
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 1
Smluvní sankce účtované do výnosů, které
nebyly v roce 2024 uhrazeny.
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 2
Pojistné na sociální a zdravotní
pojištění sražené z mezd zaměstnancům dříve vyloučené na řádku 30,
dodatečně uhrazené až v tomto období.
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 3
Uhrazené částky výdajů účtované
v minulém období, které jsou daňovým nákladem až při uhrazení (např.
uhrazená loňská smluvní pokuta).
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 4
Částky zaúčtované u společníka ve
prospěch výnosů nebo nákladů při nabytí akcií (podílu) při přeměně, nedojde-li
ke zvýšení nabývací ceny.
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 5
Výnos při nabytí akcií emitovaných při
zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem zvýšení zisk korporace
a nebyla zvýšena jejich nabývací cena.
§ 23
odst. 3 písm. b) bod 6
Částka ze změny účetní metody, pokud mění
VH a sníží vlastní kapitál.
112
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 1
Částky, o které byly nesprávně
zvýšeny příjmy, resp. výnosy poplatníka.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 2
Nezaúčtované výdaje (náklady), které
mohou být daňově uznatelné.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 3
Výnosy z titulu zrušení daňově neúčinných
rezerv a opravných položek.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 4
Oceňovací rozdíl vzniklý jinak než koupí
majetku, nestanoví-li ZDP jinak
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 5
Záporný rozdíl mezi oceněním závodu
a souhrnem přeceněných složek majetku (tzv. goodwill), jde-li
o nabytí závodu vkladem nebo přeměnou.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 6
Splněný dluh (jeho část), o kterou
byl v minulosti zvýšen VH na ř. 30.
Řádek
Ustanovení ZDP
Zkrácené obsahové
vymezení II. oddílu přiznání k DPPO
112
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 7
Hodnota odvolaného zdaněného daru,
o níž se neúčtovalo v nákladech.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 8
Bezúplatný příjem, o který byl
zvýšen VH dle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 14, pokud byl využit
k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 9
Zdanitelný účelový dar na pořízení
hmotného majetku (na zhodnocení).
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 10
Částka vytvořené rezervy na nakládání
s elektro-odpadem ze solárních panelů před rokem 2013 podle zákona
upravujícího tzv. zákonné rezervy.
§ 23
odst. 3 písm. c) bod 11
Přírůstek rezerv v pojišťovnictví
podle zákona o rezervách, viz ad výše.
120
§ 23
odst. 4 písm. a)
Příjmy zdaňované samostatně jejich
plátcem srážkovou daní (§ 36 ZDP). Jde o to, že tyto již zdanění příjmy
figurují v účetních výnosech, takže by v rámci účetního VH byly
zdaněny podruhé v „obecném“ základu daně.
130
§ 23
odst. 4 písm. b)
Příjmy spadající do samostatného základu
daně podle § 20b ZDP; jedná se o vybrané kapitálové příjmy plynoucí
PO ze zdrojů v zahraničí.
140
§ 23
odst. 4 písm. c)
Příjmy z nákupu vlastních akcií pod
nominále při snížení základ. kapitálu
§ 23
odst. 4 písm. d)
Částky již jednou zdaněné u téhož
poplatníka nebo u jeho předchůdce.
§ 23
odst. 4 písm. e)
Výnosy související s nedaňovými
náklady minulých let (do jejich výše).
§ 23
odst. 4 písm. f)
Podíl na likvidačním zůstatku společníka
v.o.s. nebo komplementáře k.s.
§ 23
odst. 4 písm. g)
Výnosy souvisící s náklady
vynaloženými dříve na nezdanitelný příjem.
§ 23
odst. 4 písm. h)
Částka vyplacená členovi obchodní
korporace při snížení základního kapitálu, která snižuje jeho nabývací cenu
podílu podle § 24 odst. 7 ZDP.
§ 23
odst. 4 písm. i)
Změna ocenění podílu ekvivalencí, pokud
byla zaúčtována výsledkově.
§ 23
odst. 4 písm. j)
Oceňovací rozdíl pohledávek
„k obchodování“ účtovaný výsledkově.
§ 23
odst. 4 písm. k)
Změna reálné hodnoty podílu, který se účetně
oceňuje reálnou hodnotou, pokud by byl jeho převod osvobozen od daně z příjmů
podle § 19 ZDP.
§ 23
odst. 4 písm. l)
Rozdíl mezi hodnotou majetkových podílů
při transformaci družstev a vyplacenou částkou podle dohody mezi
povinnou a oprávněnou osobou.
150
§ 24
odst. 2 písm. a)
Rozdíl daňových a účetních odpisů,
jsou-li ty daňové vyšší, viz řádek 40.
160
§ 24
odst. 1 a 2
Daňově uplatnitelné výdaje nad rámec
výdajů (nákladů) zaúčtovaných.
161
§ 23
odst. 8 písm. a)
Daňové úpravy snižující VH za část zdaňovacího
období před likvidací.
162
–
Ostatní případy snížení VH, neuvedené na
řádcích 110 až 161, a 163.
163
§ 23e,
§ 23g, § 23h a § 38fa
Navazuje na Směrnici ATAD proti vyhýbání
se daňovým povinnostem.
170
Mezisoučet
Úhrn položek
snižujících VH (součet výše uvedených ř. 100 až 163)
Další
řádky 200 až 360 II. oddílu slouží k úpravám základu daně, výpočtu daně
a uplatnění slev na dani.
Řádek
Zkrácené obsahové vymezení
Výpočet a případné poznámky k položce
200
Základ daně (dále také jen „ZD“) před
úpravami
Řádek 10 + ř. 70 – ř. 170.
201
Část základu daně připadající na
komplementáře
Komanditní společnost zdaní jen zbylou část
ZD.
210
Příjmy ze zahraničí vyňaté ze zdanění
v ČR
Dle § 38f odst. 3 jde o příjmy
snížené o výdaje.
220
ZD po úpravě za komplementáře a vyňaté
příjmy
Řádek 200 – ř. 201 – ř. 210
230
Odečet daňové ztráty podle § 34
Nejčastěji do 5 let, ovšem po „podstatné
změně“ ve složení společníků jen při „zachování činnosti“ (§ 38na). Případně
ji lze uplatnit i 2 roky zpětně.
Za podmínek § 20 odst. 7 mohou
snížit základ daně o 30 %, resp. o 300 000, je ale moc
výjimek
260
Odpočet poskytnutých bezúplatných plnění
(darů)
Podmínky stanoví § 20 odst. 8,
dar alespoň 2 000 Kč, a maximální odpočet 10 % ze ZD na ř. 250.
270
ZD snížený o odpočty podle
§ 34 a podle § 20
Řádek 250 – ř. 251 – ř. 260
(na celé tisíce dolů).
280
Sazba daně z příjmů PO (účinná
k 1. 1. 2024)
U běžných obchodních korporací
21 % (viz § 21)
290
Vypočtená DPPO (před slevami a zápočtem)
Řádek 270 × ř. 280 / 100.
300
Slevy na dani (maximálně do výše daně na
ř. 290)
Za zdravotně postižené zaměstnance
a za pobídky
301
–
Tento řádek se nevyplňuje (čeká na další
novely).
310
Daň upravená o slevy na dani
Řádek 290 – ř. 300 ± ř. 301
319
Snížení daně ovládající společnosti
Další „prospěšná“ komplikace z Bruselu.
Snížení o daň zaplacenou ovládanou zahraniční firmou dle § 38fa. Je
nutná samostatná příloha 25 5404/G
320
Zápočet zahraničí daně (do výše ř. 310
– ř. 319)
Dle mezinárodní daňové smlouvy, obvykle
prostý zápočet poměrově k podílu zahraničních příjmů.
330
Daň po zápočtu
Ř. 310 – ř. 319 – ř. 320,
zaokr. na celé Kč nahoru.
331
Samostatný základ daně podle § 20b
Kapitálové příjmy ze zahraničí: podíly
na zisku nebo na likvidačním zůstatku a vypořádací podíly
332
Sazba daně ze samostatného základu daně
15 %, jak stanoví § 21
odst. 4 ZDP.
333
Daň ze samostatného základu daně
Řádek 331 × ř. 332 / 100.
334
Zápočet zahraniční daně ze samostatného
ZD
Jen v souladu s mezinárodní daňovou
smlouvou.
335
Daň ze samostatného základu daně po zápočtu
Řádek 333 – ř. 334.
340
Celková daň poplatníka DPPO (např. za
rok 2024)
Z obecného i samostatného ZD =
Ř. 330 + ř. 335.
360
Poslední známá daň (čistě pro účely
záloh na daň)
= ř. 330, daň ze samostatného ZD se
nezálohuje.
III. oddíl – Tento oddíl není obsazen (nevyplňuje se)
IV. oddíl
– Dodatečné daňové přiznání:
– Tento oddíl se vyplňuje
pochopitelně pouze, když je podáváno dodatečné daňové přiznání nebo opravné daňové
přiznání nahrazující dodatečné daňové přiznání anebo již podané opravné daňové
přiznání nahrazující dodatečné daňové přiznání. V těchto případech již
nebude vyplňován následující V. oddíl.
– Zjistí-li
poplatník, že DPPO má být vyšší (nebo daňová ztráta nižší) než poslední
známá daň, musí podat do konce měsíce následujícího po měsíci tohoto
zjištění dodatečné přiznání a ve stejné lhůtě rozdílnou částku
uhradit. Povinnost logicky končí s koncem obvykle tříleté lhůty pro
stanovení daně.
– Ve stejné lhůtě může
poplatník podat dodatečného přiznání na nižší daň (nebo na vyšší daňovou
ztrátu), což ale mírně omezuje § 141 DŘ. Zejména takto nelze „opravit“ daň
stanovenou tzv. podle pomůcek (pokud selhalo klasické dokazování příjmů
a výdajů), sjednanou nebo pod daňovou kontrolou. Daňový subjekt
v uvedené lhůtě případně může také podat dodatečné daňové přiznání, kterým
se nemění poslední známá daň, ale pouze některé údaje, které uvedl v dřívějším
podání.
– Daňového rebela
napadne, proč by si měl poplatník dávat práci s dodatečným přiznáním na
vyšší daň (nižší ztrátu). Je přece snazší vyčkat, jestli správce daně na chybu
sám přijde – a pak doměřením daně bude suplovat podání dodatečného přiznání
– nebo na pochybení nepřijde (což je pravděpodobnější). S touto
vychytralostí DŘ počítá a iniciativní dodatečné přiznání na vyšší daň „odmění“
mírnější sankcí:
- Nehrozí
penále 20 % z doměrku odhaleného správcem
daně, resp. 1 % ze ztráty snížené úřadem.
- Navíc
doměrek správce daně již nemusí být stanoven dokazování, ale tzv. podle jeho
pomůcek.
- Dřívější
odhalení nedoplatku znamená i dřívější úhradu a tedy i nižší
sankční úrok z prodlení.
- Včasné
podání dodatečného přiznání na vyšší daň zabrání pokutě za opožděné daňové
tvrzení.
- Coby
„spolehlivý“ daňový subjekt má větší šanci na prominutí sankcí nebo na posečkání
daně.
– Praktičtější
informací ovšem je, že není radno zjednodušeně číst daňové předpisy. Konkrétně
se ohledně dodatečného daňového přiznání v § 141 odst. 5 DŘ sice
dočteme: „V dodatečném daňovém přiznání … uvede daňový subjekt
rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění; …“. Ovšem
podle Pokynů k vyplnění daňového přiznání k DPPO je nutno údaje
v příslušných řádcích II. oddílu i tak vyplnit v celkových částkách,
nikoli pouze rozdíly oproti původním částkám měněných údajů. Rozdíly proti
poslední známé dani nebo ztrátě se v dodatečném přiznání vyznačí pouze
v tomto stručném IV. oddílu.
V. oddíl
– Placení daně:
– Vyčíslení přeplatku
nebo nedoplatku na dani ve vazbě na zaplacené zálohy a zajištění daně, na
rozdíl od přiznání k dani z příjmů fyzických osob je třeba
o vrácení přeplatku na DPPO samostatné žádat.
Tiskopis
končí prohlášením poplatníka o pravdivosti a úplnosti údajů
a jehopodepsání. Kde někdy působí nejasnosti „Údaje
o podepisující osoba“. Tyto se vyplňují pouze, když je přiznání
zpracovává a podává někdo jiný než poplatník – zpravidla k tomu zmocněný
daňový poradce či advokát. A opačně, pokud poplatník činí podání sám za
sebe, tuto část nevyplňuje. V prvém případě bude kód podepisující
osoby vyplněn takto:
1
– zákonný zástupce nebo opatrovník;
2
– ustanovený zástupce;
3
– společný zástupce, společný zmocněnec;
4a – obecný zmocněnec –
fyzická osoba i právnická osoba;
4b
– fyzická osoba daňový poradce nebo advokát;
4c
– právnická osoba vykonávající daňové poradenství;
7a
– právní nástupce právnické osoby
7b
– zástupce právního nástupce právnické osoby
Návazně položka „Datum
narození …“ bude dle případu vyplněna datem narození podepisující fyzické
osoby nebo evidenčním číslem daňového poradce anebo identifikačním číslem
právnické osoby odlišné od poplatníka. Další kolonka „Fyzická osoba oprávněná
k podpisu …“ se vyplňuje pouze, když přiznání podává PO.
Tiskopis přiznání
k DPPO uzavírá podle očekávání „Vlastnoruční podpis osoby oprávněné
k podpisu“. Podle OZ např. jednatel s.r.o. jedná za danou firmu
jako její zástupce a nikoli přímo jejím jménem. Je-li
podepisující osobou PO odlišná od daňového subjektu, podání podepisuje fyzická
osoba oprávněná za ní jednat.
Samotný výpočet DPPO není
velkou vědou, pracnější je příprava podkladů, z nichž většinu chce vidět
správce daně a tvoří proto povinné přílohy, které jsou nedílnou součástí
přiznání dle § 72 odst. 1 DŘ. Jde hlavně o účetní závěrku,
přičemž už byla výše řeč ohledně datového formátu požadovaných „Vybraných
údajů“ z ní.
Pokud je účetní jednotka
v souladu s § 19a ZÚ povinna dbát Mezinárodních účetních
standardů, přiloží k daňovému přiznání účetní závěrku sestavenou podle
nich, ale pak musí příslušné rozdíly uvést ve zvláštní příloze, případně může
rovnou přiložit ještě také účetní závěrku bez vlivu Mezinárodních účetních standardů.
Nutná je vždy Příloha č. 1
II. oddílu (4 strany), která je přímo součástí základní části tiskopisu přiznání
k DPPO. Sestává z tabulek A až K, které podrobnější rozebírají některé
údaje podstatné pro výpočet daně. Pro jejich rozsah je uvedeme jen jednou
v rámci závěrečného příkladu s vyplněním tiskopisu, nyní jen jejich přehled:
- Tabulka
A: Rozdělení nedaňových výdajů (nákladů) uvedených na ř. 40 ad výše podle
účtových skupin,
- Tabulka
B: Odpisy hmotného a nehmotného majetku,
- Tabulka
F: Odpočet na podporu výzkumu a vývoje, a odpočet na podporu
odborného vzdělávání,
- Tabulka
G: Celková hodnota poskytnutých bezúplatných plnění alias darů,
- Tabulka
H: Rozčlenění celkového nároku na slevy na dani,
– Samostatná příloha
k řádku 5 tabulky H (uplatní se u investičních pobídek, tiskopis č. 25 5404/C),
- Tabulka
I: Zápočet daně zaplacené v zahraničí,
– Samostatná příloha
k tabulce I (vyplňuje se zvlášť za každý smluvní stát, tiskopis č. 25 5404/D),
- Tabulka
J: Rozdělení některých položek v případě komanditní společnosti,
- Tabulka
K: Vybrané ukazatele hospodaření (roční úhrn čistého obratu a průměrný počet
zaměstnanců)
Již od vzoru přiznání č. 31
pro DPPO za kalendářní rok 2020 přibyly dvě nové (nepříjemné) přílohy:
- Příloha
č. 3 II. oddílu (25 5404/F) Týká se povinnosti § 23a až
§ 23h nebo § 38fa ZDP (Směrnice ATAD).
- A
k tabulce V. právě zmíněné Přílohy č. 3 je vydána další
samostatná příloha 25 5404/H (příloha k příloze).
Bude-li vyplněn některý
z řádků přiznání označených – 8) – je dále nutné ve smyslu dílčích pokynů
pro vyplnění rozvést na zvláštní příloze věcnou náplň částky a její
propočet. Při využití Daňového portálu GFŘ jsou textová pole pro vyplnění
zvláštních příloh součástí aplikace. Týká se to II. oddílu základní části přiznání
řádků: 10, 20, 30, 61, 62, 109, 110, 111, 112, 140, 160, 161, 162, 210, 240
a 331. A dále přílohy č. 1 II. oddílu: tabulka C (rezervy
a opravné položky bank, kampeliček a ostatních finančních institucí,
a také u tzv. ostatních rezerv podle § 10 zákona
o „zákonných“ rezervách), tabulka I (úhrn daní zaplacených v zahraničí
při metodě úplného zápočtu zahraniční daně). A konečně, zvláštní přílohu
vyžadují ještě také dva řádky V. oddílu „Placení daně“, a to v případě
poplatníka – daňového nerezidenta ČR, který na úhradu české daně uplatňuje
zajištění daně sražené plátce příjmů dle § 38e ZDP, nebo zápočet tzv.
srážkové daně z vybraných příjmů ve smyslu § 36 odst. 7 ZDP.
Symbolem
– 9) – jsou označeny řádky vyžadující samostatnou přílohu, kde se uvede
výpočet dané částky a podrobněji rozvedou další údaje. Opět jen stručně:
I. oddíl ř. 12 Transakce mezi spojenými osobami, II. oddíl ř. 319
Snížení daně ovládající společnosti podle § 38fa, příloha č. 1 II.
oddílu Tabulka H ř. 5 Sleva z titulu investiční pobídky
a Tabulka I ř. 2 a 3 Úhrn daní zaplacených v zahraničí,
u nichž lze uplatnit metodu prostého zápočtu daně (za každý stát jedna),
a samostatná příloha k tabulce V. Přílohy č. 3 II. oddílu (Směrnice
ATAD).
7. Výpočet DPPO začíná v účetnictví
U účetních jednotek
se stanovení daně z příjmů neobejde bez účetnictví, které „odpracovalo“
záplavu všedních i výjimečnějších účetních případů, coby odraz hospodářské
reality, přičemž jde současně obvykle také o „daňové případy“. Výpočet
DPPO vychází z účetního výsledku hospodaření před zdaněním, který
poplatník – v našem případě podnikající obchodní korporace – najde
v účetní závěrce za právě skončené zdaňované účetní období. Konkrétně ve
Výkazu zisku a ztráty pod položkou: ** Výsledek hospodaření před zdaněním
(+/–).
Stačí tedy už jen
„drobnost“, ze záplavy účetních údajů se k tomuto údaji propracovat.
K tomu je určena účetní uzávěrka, která je v praxi každoroční
„maturitou“ účetních, bez které se neobejde řádné ukončení žádného účetního
období. Že Vám tam nějak nadbývá písmeno – U – vždyť přece jde o „účetní
závěrku“ – nemylte se oba pojmy jsou namístě a spolu důvěrně souvisejí. Známější
– účetní závěrku – tvoří pouze standardizované účetní výkazy, zejména
o stavu majetku a závazků (Rozvaha neboli Bilance), výnosů
a nákladů (Výsledovka) a upřesňující Příloha. Naproti tomu – účetní
uzávěrka – zahrnuje celý komplex účetních a souvisejících aktivit
sloužících k uzavření účetního období, jako je především ověření reálnosti
účetních stavů (inventarizace), aktualizace účetního ocenění (reálná hodnota, přepočet
cizoměnových položek), přiřazení nákladů a výnosů příslušnému účetnímu
období (časové rozlišení) a vyjádření rizik (opravné položky, rezervy).
Sestavení účetní závěrky je pak už jen technickou záležitostí, která je ovšem
nejviditelnější částí a završením účetní uzávěrky.
Každá účetní jednotka
musí dle § 19 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění
p.p. (dále jen „ZÚ“) sestavit účetní závěrku k rozvahovému dni,
kterým je den, kdy je nutno v souladu s ustanovením § 17
odst. 2 ZÚ uzavřít účetní knihy. Nejčastěji se jedná o poslední den účetního
období (typicky Silvestr) – kdy hovoříme o „řádné účetní závěrce“ –
a právě tento nejčastější druh uzávěrky si nyní stručně připomeneme
v deseti krocích.
V podstatě
jde o to, že každé účetní období žije vlastním životem a s tím předcházejícím
je provázáno pouze tím, že z něj přebírá konečné stavy rozvahových účtů –
aktiv a pasiv – jako své počáteční stavy. Zatímco výsledkové účty – nákladů
a výnosů – vstupují do nového období vždy s nulou. Pro uzavření
výsledkových účtů (jako cílová depa výnosů a nákladů) slouží speciální závěrkový
účet 710 – Účet zisků a ztrát, z něhož se čerpají posléze
údaje do Výkazu zisku a ztráty. A obdobně pro uzavření rozvahových účtů
(tj. cílové stanice nenulových zůstatků účtů aktiv a pasiv) je určen účet 702
– Konečný účet rozvažný, z něhož se přebírají údaje do Rozvahy.
Úhrn náklady se obvykle
nerovná úhrnu výnosů, proto vykazuje účet 710 tomu odpovídající nenulový zůstatek
(zisk/ztrátu), který se zúčtuje se stejným zůstatkem na opačné straně účtu 702.
Obrázek naznačuje zúčtování (převedení) zisku za účetní období, každý čtenář si
zajisté dokáže domyslet, jak by tomu bylo u ztráty.
Pozn.:
Specifická situace nastává u v.o.s. a částečně také u k.s.,
kde se při uzavírání účetních knih převádí vždy celý zisk/ztráta společníkům
v.o.s., resp. jeho poměrná část osobně ručícím komplementářům k.s. Tím se ale
nemusíme trápit, jelikož v.o.s. nepodává daňové přiznání k DPPO, věnujeme
se zejména s.r.o. a a.s.
1. Účetní
úklid uzavíraného období
- Jsou
zaúčtovány všechny účetní případy týkající se daného účetního období?
- Vypořádání
zůstatků kalkulačních účtů zásob (111 a 131) a loňského výsledku
hospodaření (účet 431).
- Je
řádně vykázána nedokončená výroba, respektive obecně činnost, a to nejen
hmotná ale i v případě služeb?
- Jsou
správně (úplně) oceněny hmotné investice (hlavně stavby a nepeněžité
vklady) a zásoby?
- Často
přitom vyplují na povrch i větší nebo menší účetní chyby minulých let –
tyto je třeba opravit.
? Příklad
7
Oprava
účetní chyby minulých let
Po
schválení účetní závěrky již dle § 17 odst. 7 ZÚ nelze uzavřené účetní
knihy otevřít. Takže odhalené chyby minulých účetních období – např. roku 2022
– je nutno promítnout do účetního období jejich zjištění – tedy do aktuálně
uzavíraného roku 2024. Přičemž se ale postupuje jinak u významných
a nevýznamných oprav – bráno z pohledu dotyčné účetní jednotky ve
smyslu § 19 odst. 7 ZÚ: „Informace se považuje za významnou, jestliže
je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo
ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se
posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.“.
Pro ilustraci
postupu opravy účetní chyby si zadáme modelovou situaci, kdy účetní jednotka
v roce 2024 odhalila chybu v již uzavřeném a schváleném roce
2022. Chyba spočívala v tom, že byl nesprávně dvakrát zaúčtován náklad za
externí službu – např. za účetní poradenství – na MD 518 / D 321. Tím samozřejmě
došlo k chybnému navýšení účetních nákladů roku 2022. Níže se zaměříme na
účetní řešení, které může být dvojí. Ale bez následků se neobejdou ani tím
pádem nesprávně vyšší daňově výdaje (náklady) – a tedy o to chybně
nižší základ daně i DPPO – dotyčného poplatníka za rok 2022. Což má pouze
jediné správné daňové řešení, kterým je oprava nesprávně vyšší DPPO za rok 2022
formou dodatečného daňového přiznání za tento rok na vyšší daň.
- Oprava „nevýznamné“ účetní
chyby:
Oprava se zaúčtuje v roce 2024 stejně, jako by se o ní účtovalo
v časově odpovídajícím roce 2022, tedy na MD 321 / D 518. Což ale přísně
vzato neodpovídá skutečnosti, jelikož v roce 2024 k žádnému snížení
nákladů není důvod – sníženy měly být účetní náklady 2022, což ale již není
možné. Takže „řešením“ jedné účetní chyby – nesprávně navýšené náklady roku
2022 o duplicitní náklad – nám nejenže nevyřešilo tuto chybu, ale přidalo
druhou účetní chybu – nesprávně snížené náklady roku 2024. Nad zásadou účetní
správnosti zde totiž převážila praktická jednoduchost účetní opravy, kterou účetní
předpisy s ohledem na její „nevýznamnost“ tolerují.
- Oprava „významné“ účetní
chyby:
S ohledem na
„významnost“ této chyby požadují účetní předpisy, aby jí bylo v účetní závěrce
roku provedení opravy (zde tedy 2024) dobře vidět. Proto účetní předpisy – již
od roku 2013… – vyžadují rozvahové zachycení této opravy na samostatný účet
vlastního kapitálu „Jiný výsledek hospodaření minulých let“. Obvykle se využívá
některý z historicky volných účtů 424, 425 nebo 426. Duplicitní
„významnou“ nákladovou položku z roku 2022 tedy účetní jednotka opraví
v roce 2024 rozvahově následující účetní souvztažností MD 321 / D 424.
Díky tomu nebude „významnou“ opravou nákladů dřívějšího účetního období roku
2022 poznamenán účetní výsledek hospodaření (zisk nebo ztráta) v účetním
období roku této opravy 2024. Tento postup stanoví § 15a VÚ.
Tím to ještě nekončí.
Je nutno zohlednit zmíněné související daňové dopady podle dodatečného přiznání
za rok 2022. Toto zvýšení daně – kvůli odstranění duplicitního nákladu za
služby – se zaúčtuje MD 424 / D 341.
Dále je kvůli
srovnatelnosti účetních závěrek zapotřebí přepočítat (opravit) srovnávací údaje
za minulé účetní období roku 2022 v účetní závěrce za běžný rok opravy
2024, a náležitě okomentovat opravu „významné“ chyby. Obsáhle se této
problematice věnuje Interpretace Národní účetní rady I – 30,
k nalezení na www.nur.cz
2. Inventarizace
- Nejdůležitější
část účetní uzávěrky zjišťující skutečné „fyzické“ stavy majetku (aktiv)
a závazků (pasiv).
- Inventurou
se rozumí zjištění skutečného stavu veškerého majetku
a závazků k určitému dni, zatímco inventarizace zahrnuje
navazující širší soubor prací Je potřeba umět ji kontrolnímu orgánu prokázat
- Zjištěné
inventarizační rozdíly se odpovídajícím způsobem upraví účetní stavy
uzavíraného období, viz dále.
Výstupem inventury
majetku a závazků (hlavně dluhů) jsou inventurní soupisy, které
musejí obsahovat pochopitelně zejména zjištěné skutečné stavy inventovaných
položek a způsob jejich zjišťování (počítáním, měřením, vážením, apod.),
ocenění majetku a závazků a další náležitosti v souladu
s požadavky § 30 odst. 7 ZÚ.
Z inventurních
soupisů se zjistí inventarizační rozdíly
mezi skutečným stavem a aktuálním stavem v účetnictví, které nelze
prokázat způsobem stanoveným zákonem o účetnictví, přitom je-li:
- skutečný
stav nižší než účetní je rozdíl mankem, u peněžní hotovost
a cenin tzv. schodek,
- skutečný
stav vyšší než účetní, pak se rozdíl označuje jako přebytek.
Inventarizační rozdíly je
poté nutno vyúčtovat do kontrolovaného účetního období, a to obecně
takto:
a) manka se účtují do
provozních nákladů (na účet 549 – Manka a škody),
b) přebytky do
provozních výnosů (účet 648 – Jiné provozní výnosy).
Z těchto obecných
zásad ale existuje několik výjimek:
- manko
odpisovaného DNM, DHM – MD 549 / D 07x, resp. 08x (a majetek se vyřadí
07x, 08x/01x, 02x),
- přebytek
odpisovaného DNM, DHM – na vrub 01x, resp. 02x a ve prospěch 07x, resp.
08x (jako odepsaný),
- manko
neodpisovaného DHM – na vrub 549 a ve prospěch 03x,
- přebytek
neodpisovaného DHM – na vrub 03x a ve prospěch účtu 413 – Ostatní
kapitálové fondy,
- manko
cenných papírů – přeúčtovat do oddělené analytické evidence a zahájit umořovací
řízení,
- přebytek
zásob vlastní výroby včetně zvířat – se účtují přes změny stavu
vnitropodnikových zásob,
- úbytky
zásob v rámci vnitropodnikových norem – nejde o manko, patří na vrub
50 – Spotřebované nákupy,
- manka
a škody na finančním majetku (např. u pokladní hotovosti) – patří na
samostatný účet 569,
- přebytek
na finančním majetku (např. cenin) – ve prospěch účtu 668 – Ostatní finanční
výnosy.
Dominantním specifikem
inventarizace zásob jsou tzv. přirozené úbytky zásob. Mankem totiž
nejsou technologické a technické ztráty vznikající například
rozprachem, vyschnutím v rámci technologických úbytků ve výrobním,
zásobovacím a odbytovém procesu – jde o tzv. ztráty v rámci
norem přirozených úbytků zásob. S těmito úbytky se zpravidla počítá ve
spotřebních normách materiálu i v prodejních cenách, takže jsou
prakticky pokryty výnosy (příjmy) v rámci cenových kalkulací. Před vyčíslením
konečného manka na zásobách je proto vždy třeba vzít v úvahu i tyto
normy přirozených úbytků – pokud je účetní jednotka vyhlásila – a nejdříve
o ně snížit zjištěný rozdíl mezi nižším skutečným a vyšším účetním
stavem. Teprve pak lze výslednou částku (i množství) hodnotit
a posuzovat jako manko na zásobách, ať již zaviněné nebo nezaviněné.
? Příklad
8
Nejprve
dořešit účetní chyby
Při
inventuře zásob bylo hodnověrně osvědčeno, že určité množství vydaných zásob
v ocenění 5 000 Kč bylo následně vráceno zpátky do skladu, aniž
o tom ale byl učiněn odpovídající účetní záznam. Došlo k tomu tím, že
nebyla vydána tzv. návratka, anebo tato nebyla řádně proúčtována.
Proto je nutno
ještě před vyčíslením inventarizačního rozdílu těchto zásob provést
odpovídající účetní opravný zápis MD 112 (132) / D 501 (504), přičemž se současně
opraví související analytická evidence na skladových kartách. Fyzickou
inventurou zjištěný přebytek zásob proto bude o tuto účetní opravu (tj.
o 5 000 Kč) nižší, resp. skutečný inventarizační rozdíl nebude
nadhodnocován. Opačný případ zaznamenáme např. tehdy, když byly ze skladu
vydány zásoby, aniž by byla vydána, resp. proúčtována tomu odpovídající
výdejka; opravný účetní zápis by byl MD 501 (504) / D 112 (132), a opět
návazná změna analytických záznamů, výsledkem bude snížení původně
inventarizací zjištěného manka.
3. Časové
rozlišení
- Základní
účetní zásadou je akruální princip, tj. časová a věcná souvislost
s příslušným účetním obdobím.
- Účetní
výsledek hospodaření a návazně rovněž základ daně z příjmů totiž
ovlivňují už výnosy a náklady (například okamžik dodání), a nikoli až
z nich vyplývající příjmy a výdaje (tj. platby).
- Pokud
není jednoznačná výše částky, uplatní se tzv. dohadné položky aktivní
a pasivní, přičemž ale odhady musejí mít racionální základ např.
v obchodních smlouvách a dodacích listech.
- Můžeme
předeslat, že časové rozlišení nákladů a výnosů se uplatňuje i na
poli DPPO, viz § 23 odst. 1 ZDP.
- Pro
zjednodušení praxe umožňují účetní standardy, i metodický Pokyn GFŘ D-59
k jednotnému uplatňování některých ustanovení ZDP, hodnotově nevýznamné
položky časově nerozlišovat, např. předplatné časopisů.
? Příklad
9
Oprava versus zpřesnění účetního odhadu
V prosinci
2024 došlo v účetní jednotce ke krádeži ve skladu. Na základě
inventarizace bylo zjištěno, že účetní hodnota odcizeného zboží byla
100 000 Kč, o čemž firma účtovala do nákladů roku 2024 na MD 549
/ D 132. Protože skladované zásoby byly pojištěny, vznikl poškozené firmě nárok
na pojistné plnění. Z důvodu věcné a časové souvislosti se jednalo
o účetní případ – provozní výnos – roku 2024. Výše pojistného plnění ale
nebyla do uzavření účetní závěrky za rok 2024 pojišťovnou potvrzena, takže
nezbývalo než jí pouze odhadnout. Podle pojistné smlouvy – při spoluúčasti
20 % – bylo očekávané plnění od pojišťovny odhadnuto ve výši 80 % účetní
škody, takže do prosince 2024 firma zaúčtovala výnos 80 000 Kč na
dohadný účet aktivní MD 388 / D 648.
Podívejme se na dvojí možné pokračování zmíněné škody
a její pojistné náhrady (variant je ale více)…
A) Správná
výše škody i odhadu
V červnu
2025 pojišťovna konečně vyčíslí pojistné plnění. Oproti předpokladu kromě očekávané
spoluúčasti 20 % např. ještě dále výši plnění sníží
o 10 000 Kč za odhalené nedostatečné zabezpečení skladiště nebo
za formální nedostatky v ohlášení a doložení pojistné události apod.
Účetní jednotka proto v červnu 2025 zaktualizuje odhadnutý výnos z loňské
pojistné události na konečných 70 000 Kč (MD 378 / D 388). Vyšší
odhad o 10 000 Kč přitom zaúčtuje coby snížení výnosu
z roku 2024 až jako účetní případ roku 2025 (MD 648 / D 388).
B) Nesprávná
výše škody i odhadu
V červnu
2025 účetní jednotka zjistí, že část zboží, o kterém se domnívala, že jí
bylo odcizeno, ve skutečnosti bylo před tím přemístěno na jiné místo ve firmě.
Takže ve skutečnosti došlo v prosinci 2024 k účetní škodě ve výši
„pouze“ 60 000 Kč. Tomu měl samozřejmě správně odpovídat i nižší
odhad pojistného plnění 48 000 Kč. Pojišťovna nakonec například díky
bonifikaci klienta vyčíslila pojistné plnění na 50 000 Kč.
Tentokrát
by jistě nebylo správné posuzovat snížení výnosu z pojistného plnění –
z původních 80 000 Kč na 50 000 Kč – jen jako pouhou
změnu odhadu, která by měla standardně ovlivnit výsledek hospodaření roku 2025.
Jde totiž věcně o důsledek chybného odhadu, který zapříčinilo nesprávné vyčíslení
účetní škody. Stejně tak i účetní náklad roku 2024 z titulu škody na
zásobách zboží – namísto původních 100 000 Kč nakonec „jen“ ve výši
60 000 Kč – představuje účetní chybu roku 2024, která by proto neměla
ovlivnit účetní náklady roku 2025.
Účetní jednotka by
tudíž měla nejprve opravit účetní chybu škody na zásobách – snížit náklad
o 40 000 Kč – i chybný odhad roku 2024 snížením výnosu
o 32 000 Kč, nikoli o 30 000 Kč, protože reálně
mohla pojištěná firma odhadnout pojistné plnění ve výši 48 000 Kč,
o bonifikaci zřejmě nevěděla. Přitom způsob těchto oprav účetních chyb
závisí na tom, zda účetní jednotka považuje opravované desetitisícové rozdíly,
resp. účetní chyby ještě za „nevýznamné“ (výsledková oprava v roce 2025)
nebo již za „významné“ (rozvahová oprava), viz výše.
Z hlediska
DPPO je ale nutno tuto opravu provést pouze v rámci časově odpovídajícího
zdaňovacího období roku 2024, nikoli až v roce odhalení chyby, což si případně
může vyžádat podání dodatečného přiznání.
Teprve až na takto
opravené účetní údaje roku 2024 firma naváže v roce 2025 účtováním změny
odhadu výše pojistného plnění, původně (resp. po opravě) odhadovaných
48 000 Kč (MD 378 / D 388) na bonifikací pojišťovny vyšších
50 000 Kč. Tyto rozdílové 2 000 Kč představují standardní důsledek
změny odhadu, který se oprávněně výsledkově promítne do účetního období roku
2025 skrze účetní souvztažnost např. MD 378 / D 648.
4. Rezervy
- Slouží
pro naplnění účetní zásady opatrnosti s ohledem na hrozící budoucí
dluhy a výdaje, u nichž je znám účel, je pravděpodobné, že
nastanou, ale není jistá částka nebo den jejich vzniku.
- Při
účetní uzávěrce je třeba prověřit, zda jsou tvořeny v souladu s účetním
předpisy, interní směrnicí, a u tzv. zákonných rezerv je stěžejní
splnění podmínek tvorby podle zákona č. 593/1992 Sb.,
o rezervách („ZoR“).
- Ve
firemní praxi je nejznámější zákonná rezerva na opravy hmotného majetku,
kterou však od roku 2009 zásadně omezila podmínka uložení odpovídající částky
na vázaný bankovní účet. K této rezervě dodejme, že zmíněný ZoR reguluje
nejen maximální a minimální dobu její tvorby, ale stanoví i důvody
pro její zrušení, a to i časově podmíněné – například nebude-li
oprava zahájena nejpozději o rok později, nežli bylo v plánu.
- Ovšem
nejde pouze o samotnou tvorbu (zvýšení) rezerv. Mělo by se také prověřit,
že nadále trvají důvody pro jejich samotnou existenci, jinak by měly být
(zbytečné) rezervy rozpuštěny ve prospěch nákladů.
5. Opravné
položky („OP“)
- Další
významný účetní nástroj sloužící pro naplnění tzv. zásady opatrnosti, a to
v případě zjištěného snížení hodnoty majetku, které ovšem není trvalé;
pokud by bylo trvalé, řešilo by se formou odpisu a vyřazením.
- Je
třeba prověřit, zda jsou OP tvořeny v souladu s účetním předpisy,
interní směrnicí a u tzv. zákonných OP je opět stěžejní naplnění
podmínek tvorby podle již zmíněného zvláštního daňového zákona – ZoR.
- Přičemž
opět nejde pouze o tvorbu OP, ale v rámci účetní uzávěrky by se mělo osvědčit,
že i nadále trvají důvody pro jejich existenci, jinak by měly být
rozpuštěny nebo sníženy ve prospěch nákladů. Zákonnou OP k pohledávce je
nutno zrušit zejména při jejím promlčení, postoupení, nebo při zániku práva věřitele.
- Ve
stručnosti poznamenejme, že opravné položky se dostávají na řadu jen v případě,
kdy snížení ocenění daného majetku není vyjádřeno jiným způsobem, třeba
reálnou hodnotou anebo kursovými rozdíly.
- S ohledem
na daňový význam se v praxi nejčastěji tvoří zákonné alias daňové OP
k pohledávkám, nicméně bylo by účetní chybou přehlížet objektivní důvody
tvorby tzv. ostatních (nedaňových) OP. A to zejména u problémových
(neprodejných) zásob a rovněž tak pohledávek, jejichž hodnotu plně nekryje
zákonná OP.
6. Aktualizace
ocenění
- Cizoměnové položky
podle § 4 odst. 12 ZÚ je nutno ocenit aktuálním kursem ČNB dne účetní
závěrky, jde hlavně o peníze (valuty), bankovní účty, pohledávky
a dluhy v cizí měně. Nepřepočítávající se však zálohy, obvykle totiž ekonomicky
nejsou pohledávkou/dluhem, protože nemají být vráceny, ale jen zúčtovány.
- Nezapomenout
ale na přepočet opravné položky a rezervy týkající
se majetku vyjádřeného v cizí měně.
- S výjimkou
týkající se cenných papírů (v některých případech) se kurzové rozdíly účtují
vždy výsledkově.
- Zejména
akcie k obchodování je nutno k datu závěrky ocenit reálnou
hodnotou. Podíly v osobě ovládané a pod podstatným vlivem lze
ocenit ekvivalencí. Což se – až na výjimky – netýká „mikro“ účetních jednotek.
7. Daň
z příjmů
- Účetní
uzávěrku nelze dokončit bez zjištění úplně posledního nákladu účetního období –
daně z příjmů.
- Splatná
daň se týká všech účetních jednotek, počítá
se mimoúčetně v daňovém přiznání a je hlavně pod taktovkou zákona
o daních z příjmů – jak upřesní další kapitola. O případné daňové
ztrátě se neúčtuje.
- Konsolidační
celky a firmy s účetní závěrkou v plném rozsahu účtují rovněž
o tzv. odložené dani, která ale pouze pro účetní účely vyrovnává přechodné
rozdíly jiného účetního a daňového pohledu.
? Příklad
10
Provázanost
účetnictví a daní z příjmů
S.r.o. s peněžitým
vkladem společníka 200 000 Kč během roku 2024 uskutečnilo jen dva účetní
případy:
- Koupě
zboží za účelem dalšího prodeje 200 000 Kč MD 504 / D 211
- Prodej
zboží s 50 % obchodní přirážkou 300 000 Kč MD
211 / D 604
Za
účetní období firma v rámci účetní uzávěrky sestaví nejprve „neúplnou“
rozvahu a výsledovku:
Účetní
závěrka za rok 2024 – „neúplná“ (v tisících Kč)
Rozvaha
(Bilance) za účetní období
Výkaz
zisku a ztráty (Výsledovka) za účetní období
Aktiva
Pasiva
Náklady
Výnosy
Pokladna
300
Základní
kapitál
200
Prodané
zboží
200
Tržby
za zboží
300
–
–
**
VH před zdaněním
100
**
VH před zdaněním
100
–
–
Nyní
se vypočte daň z příjmů. Její základ vychází z ** VH před zdaněním
100 000 Kč, jemuž je v našem případě roven. Z čehož při
sazbě daně 21 % vyjde daň z příjmů 21 000 Kč, přinášející
poslední účetní případ:
- Daň
z příjmů z běžné činnosti – splatná 21 000 Kč MD
591 / D 341
Všechny
účetní případy netypického účetního období roku 2024 má již tedy dotyčná
obchodní korporace zdárně za sebou, a nezbývá proto než sestavit řádnou účetní
závěrku za tento rok, a tím se s ním účetně rozloučit.
Účetní
závěrka za rok 2024 – „řádná“ (v tisících Kč)
Rozvaha
(Bilance) za účetní období
Výkaz
zisku a ztráty (Výsledovka) za účetní období
Aktiva
Pasiva
Náklady
Výnosy
Pokladna
300
Základní
kapitál
200
Prodané
zboží
200
Tržby
za zboží
300
–
–
Dluh
za daň
21
Splatná
daň
21
–
–
–
–
***
VH za úč. období
79
***
VH za úč. období
79
–
–
8. Uzavření
účtů
- Konečné
výsledkové stavy se přeúčtují na Účet zisků a ztrát (710):
– Náklady - MD 710
Účet zisků a ztrát / D Účet příslušného nákladu
– Výnosy - MD Účet
příslušného výnosu / D 710 Účet zisků a ztrát
- Konečné
rozvahové zůstatky se přeúčtují na Konečný účet rozvažný (702):
- Výsledný
zůstatek Účtu zisků a ztrát (710) se přeúčtuje na Konečný účet rozvažný
(702):
– Zisk - MD 710 Účet
zisků a ztrát / D 702 Konečný účet rozvažný
– Ztráta - MD 702
Konečný účet rozvažný / D 710 Účet zisků a ztrát
9. Sestavení
výkazů účetní závěrky
- Rozvaha
(bilance), coby jednotně uspořádaný strukturovaný pohled na aktiva
a pasiva.
- Výkaz
zisku a ztráty (výsledovka), obdobně koncipovaný přehled
účetních nákladů a výnosů.
- Povinnou
součástí účetní závěrky je příloha – vysvětluje a doplňuje údaje
rozvahy a výsledovky. Podle § 19 odst. 6 ZÚ musí mimo jiné také
popsat a kvantifikovat významné události nastalé až po rozvahovém dni.
- Od
roku 2016 obchodní společnosti sestavují i přehledy o peněžních
tocích a změnách vlastního kapitálu. S výjimkou bank, kampeliček,
pojišťoven, penzijních společností, a „mikro“ i „malých“ účetních
jednotek.
- Účetní
jednotky s povinným auditem účetní závěrky sestavují i výroční zprávu
zpodrobňující hospodaření.
10.
Co s účetní závěrkou
- Audit,
je-li nutný (zejména dle § 20 ZÚ), tak prodlouží termín pro podání přiznání
k DPPO, dobrovolný ne.
- Jelikož
jde o základ výpočtu DPPO, je nasnadě, že jej chce berňák vidět, je povinnou
přílohou k přiznání.
- Schválení
valnou hromadou příslušným orgánem – ideálně do 6 měsíců od posledního dne účetního
období.
- Zveřejnění
uložením do Sbírky listin, čímž mohou obchodní korporace od roku 2022
zaúkolovat správce daně podle § 21b ZÚ. Účetní jednotky „mikro“
a „malé“ (neauditované) nemusejí zveřejňovat výsledovku.
- Finanční
analýza a jiná vyhodnocení účetních dat uplynulého účetního období uvnitř
i vně dané firmy…
? Příklad
11
Účetní
zisk/ztráta vyplyne z uzávěrky
Sledujme
zjednodušený proces odhalení výsledku hospodaření („VH“) s.r.o. První část
tabulky uvádí výchozí stavy účtů k poslednímu dni uzavíraného účetního
období roku 2024 – k rozvahovému dni 31. 12. 2024. Druhá část
tabulky pak shrnuje výstupy inventarizačních zjištění a dalších přípravných
prací účetní uzávěrky.
- Na
podkladě dlouhodobé zprostředkovatelské smlouvy vznikl firmě k 31. 12.
2024 nárok na provizi.
- Její
výše je 100 000 Kč (bez DPH), týká se roku 2024, ale fakturována
a placena bude až v lednu 2025.
- Firma
(zprostředkovatel) zde využije účtu Příjmy příštích období takto: 100 000 Kč,
MD 385 / D 602.
2. Rozdíl
ze záměny zboží:
- Zjištěno
o 100 ks méně zboží A (á 500 Kč) a o 100 ks více vzhledově
podobného zboží B (á 550 Kč).
- Proúčtování
záměny snížením stavu zboží A při zvýšení stavu zboží B: 50 000 Kč,
MD 132.B / D 132.A
- Výnos
ze záměny plynoucí z vyššího ocenění navýšeného stavu zásob B: 5 000 Kč,
MD 132.B / D 648
3. Veřejně obchodované akcie české firmy
byly přeceněny na aktuální reálnou hodnotu na Burze 551 000 Kč.
- Stávající
účetní stav akcií k obchodování je 500 000 Kč na MD 251,
- Změna
(zvýšení) reálné hodnoty o + 51 000 Kč se zaúčtuje na MD 251 /
D 664.
Následuje výpočet
splatné daně z příjmů za rok 2024 – toto účetní období je současně také
zdaňovacím obdobím – které se provádí v daňovém přiznání mimoúčetně
a budeme se mu podrobněji věnovat v další kapitole.
Proces
Popis
daňové operace
Kč
VH
Výsledek
hospodaření 2024 před zdaněním (zjištěný z účetní uzávěrky ad výše)
1 000 000
Úpravy
VH
Celkové
zvýšení VH pro účely výpočtu základu daně – výpočet
v další kapitole
3 555 000
Celkové
snížení VH pro účely výpočtu základu daně – výpočet
v další kapitole
2 130 000
ZD
Základ
daně z příjmů s.r.o. za rok 2024 (1 000 000
+ 3 555 000 – 2 130 000)
2 425 000
Snížení
ZD
Odpočet
daňové ztráty vyměřené za předcházející rok 2023 (§ 34 odst. 1 ZDP)
325 000
Odpočet
poskytnutých darů (až do 10 % z 2 100 000 Kč) dle
§ 20 odst. 8 ZDP
100 000
Základ
daně po snížení (případně zaokrouhlený na celé
tisíce korun dolů)
2 000 000
Zjištění
daně
Vypočtená
daň za rok 2024 činí 21 % ze sníženého
základu daně (§ 21 odst. 1)
420 000
Sleva
na dani za zaměstnance se zdravotním postižením (§ 35 odst. 1 ZDP)
18 000
Výsledná
(splatná) daňová povinnost poplatníka (účetní jednotky) za rok 2023
402 000
Hurá, známe daň
z příjmů dotyčné s.r.o., což je poslední kamínek mozaiky účetní uzávěrky.
Zbývá tuto splatnou daň z příjmů poplatníka alias účetní jednotky zaúčtovat
(MD 591 / D 341). Odložená daň z příjmů se naší firmy netýká, protože
nesestavuje účetní závěrku v plném rozsahu ani není součástí konsolidačního
celku.
Tímto byly proúčtovány
všechny účetní případy roku 2024, nezbývá než účty tzv. uzavřít převedením
jejich konečných zůstatků a taktéž výsledku hospodaření za účetní období
prostřednictvím speciálních účtů:
- Účet 710 – Účet zisků
a ztrát
- Účet 702 – Konečný účet
rozvažný
Uzavření
nákladových účtů
Uzavření
výnosových účtů
Účet
Syntetický
účet
Kč
Účtování
Účet
Syntetický
účet
Kč
Účtování
504
Prodané
zboží
40 040 000
710
/ 504
602
Tržby
z prodeje služeb
600 000
602
/ 710
513
Za
reprezentaci
200 000
710
/ 513
604
Tržby
za zboží
50 000 000
604
/ 710
518
Ostatní
náklady
4 000 000
710
/ 518
644
Smluvní
sankce
100 000
644
/ 710
521
Mzdové
náklady
1 000 000
710
/ 521
648
Z inventury
zboží
6 000
648
/ 710
524
Zákonné
soc. pojištění
350 000
710
/ 524
662
Výnosové
úroky
20 000
662
/ 710
528
Ostatní
soc. náklady
100 000
710
/ 528
663
Kursové
zisky
121 000
663
/ 710
543
Poskytnuté
dary
100 000
710
/ 543
664
Změna
reálné hodnoty
51 000
664
/ 710
544
Smluvní
sankce
200 000
710
/ 544
668
Náhrada
schodku kasy
2 000
668
/ 710
549
Manko
zboží a počítače
46 000
710
/ 549
–
–
–
–
551
Účetní
odpisy DHM
3 000 000
710
/ 551
–
–
–
–
558
Zákonná
opravná polož.
50 000
710
/ 558
–
–
–
–
562
Nákladové
úroky
700 000
710
/ 562
–
–
–
–
563
Kursové
ztráty
110 500
710
/ 563
–
–
–
–
569
Schodek
pokladny
3 500
710
/ 596
–
–
–
–
591
Splatná
DPPO 2024
402 000
710
/ 591
–
–
–
–
Náklady
50 302 000
–
Výnosy
50 900 000
–
Rozdíl mezi těmito
celkovými výnosy a náklady představuje kýžený hledaný VH za účetní
období alias po zdanění, který činí = 50 900 000 Kč – 50 302 000 Kč
= 598 000 Kč. Protože je kladný (výnosy převyšují náklady),
jde o účetní zisk. A odpovídá účetnímu zisku před zdaněním 1
milion Kč sníženému o daň 402 000 Kč.
V rámci
uzavíraného účetního období roku 2024 pro tento účetní výsledek (zisk)
nenajdeme žádný účet, ten ale není potřeba, neboť jak už víme z předešlého
výkladu, stejný rozdíl 598 000 Kč musel vyjít i na konečném účtu
rozvažném 702 (tentokrát coby zůstatek na MD). A není nic jednoduššího než
oba zůstatky spolu zúčtovat:
Převod
výsledku hospodaření po zdanění
598 000 Kč
MD
710
D
702
Po těchto účetních
zápisech mají všechny účty z účtového rozvrhu firmy již nulový zůstatek.
Nyní by se účetní dále trápila se sestavením účetní závěrky, tedy požadovaných
účetních výkazů, z nichž jak jsme výše uvedli hlavní Výkaz zisku
a ztráty (Výsledovka) navazuje na účet 710, a Rozvaha (Bilance) čerpá
údaje z účtu 702.
? Příklad
12
Rezerva
na daň z příjmů
Ještě
můžeme na předcházející příklad navázat rezervou na DPPO. S.r.o. podává daňové
přiznání za rok 2024 až 1. 7. 2025, protože jej zpracuje daňový poradce.
Ovšem valná hromada schvalující účetní závěrku za rok 2024 se bude konat dříve,
třeba již v dubnu 2025, kdy ještě nebude definitivně jasno v otázce
konečné výše DPPO za minulý rok. Podle předběžných – ale hodnověrných
a prokazatelných – propočtů by měla DPPO za rok 2024 činit třeba zhruba
400 000 Kč. Přičemž v průběhu roku 2024 poplatník uhradil
zálohy na tuto svou daň v úhrnné výši 300 000 Kč, které se
v souladu s § 38a odst. 1 ZDP započtou na úhradu skutečné
výše této daně.
Nakonec
však DPPO s.r.o. za rok 2024 bude – i přes úporné snažení daňového poradce
– o něco málo vyšší, než byl předpoklad, jak jsme výše v předešlém příkladu
uvedli, splatná daň poplatníka vyjde 402 000 Kč.
Podle § 16
odst. 3 VÚ, když sestavení účetní závěrky předchází řádnému vyčíslení daně,
tak se vykazuje rezerva na daň z příjmů, v předpokládané výši.
V Rozvaze se rezerva sníží o uhrazené zálohy na daň z příjmů,
pokud jsou tyto zálohy nižší, v opačném případě se neuvádí. A návazně
dle § 11 odst. 5 VÚ se v Rozvaze daňová pohledávka sníží
o předpokládanou daň do výše uhrazených záloh na daň. Náležitě se to vše
popíše v příloze …
Rok
Popis
účetního případu (částky v tisících Kč)
Kč
MD
D
2024
Úhrada
záloh na DPPO na rok 2024 v průběhu tohoto roku (účetního období)
300
341
221
Tvorba
rezervy na plnou výši DPPO 2024 splatné v roce 2025 (reálný odhad)
400
599
453
Účetní
závěrka za rok 2024
–
Rozvaha
Aktiva
(jen vybrané položky týkající se DPPO)
C.
Oběžná aktiva
C.II.
Pohledávky
C.II.2.
Krátkodobé pohledávky
C.II.2.4.3.
Stát – daňové pohledávky (zálohy snížené o odhad výše DPPO)
xxx
xxx
xxx
xxx
0
Pasiva
(jen vybrané položky týkající se DPPO)
B.
+ C. Cizí zdroje
B.
Rezervy
B.2.
Rezerva na daň z příjmů (předpokládaná daň snížená o uhrazené
zálohy)
xxx
xxx
xxx
100
2025
Předpis
splatné daně s.r.o. za rok 2024 podle hotového daňového přiznání
402
591
341
Použití
účetní rezervy na DPPO za rok 2024 po zjištění skutečné výše daně
400
453
599
Úhrada
doplatku splatné DPPO za rok 2024 (daň snížená o zaplacené zálohy)
102
341
221
8. Výpočet DPPO končí v ZDP
Zjišťování daně z příjmů
právnických osob tedy začíná vyčíslením účetního výsledku hospodaření („VH“)
– zisku nebo ztráty – před zdaněním dani z příjmů. Tento první krok je
nezbytný pro druhý, spočívající v daňových úpravách tohoto VH zejména
v souladu s § 23 odst. 3 a 4 ZDP, na které navazují
další, zvláštní ustanovení. Můžeme rozlišit přes 60 druhů úprav, což předznamenává
hloubku a četnost daňových korekcí. V praxi se pro zjednodušení
hovoří zpravidla o úpravách základu daně („ZD“), třebaže důsledně
vzato jde o úpravy účetního VH (účetní zisk/ztráta), jejichž výsledkem je
až teprve hledaný základ daně nebo daňová ztráta.
Všechny daňové úpravy účetního
VH týkající se poplatníků DPPO lze rozdělit do pěti typů:
- Zvýšení
VH zahrnující 18 druhů úprav podle § 23
odst. 3 písm. a) ZDP
- Snížení
VH, které stanoví tři ustanovení:
– 6 povinných druhů úprav
podle § 23 odst. 3 písm. b) ZDP
– 11 dobrovolných druhů
úprav podle § 23 odst. 3 písm. c) ZDP
– 13 druhů příjmů (výnosů)
vyloučených ze základu daně podle § 23 odst. 1 a 4 ZDP
- Speciální
(komplexní) daňové úpravy VH dle § 23
odst. 5 až 20, § 23e až § 23h, § 38fa ZDP
Následující
schéma stručně shrnuje v praxi převažující strukturu výpočtu DPPO.
Zvýšení
VH
1. Částky neoprávněně
zkracující příjmy. V praxi se může jednat například o omylem
nezaúčtované výnosy nebo příjmy ze směny, započtení apod.
2. Nedaňové
náklady zahrnuté v účetnictví. Daňový režim
jednotlivých nákladových titulů je třeba posoudit zejména podle § 24
a § 25 ZDP. V rámci nedaňových nákladů figurují i takové
položky, které lze daňově zohlednit v tom období, kdy byly uhrazeny [jako
například daň z nemovitých věcí podle § 24 odst. 2
písm. ch) ZDP nebo smluvní sankce ve smyslu § 24 odst. 2
písm. zi) ZDP]. Tyto položky se pak zohlední snížením základu daně
v období, kdy dojde k úhradě (viz další výklad).
3. Částky uplatněné
v předchozích letech jako daňový výdaj, pokud následně došlo
k porušení stanovených daňových podmínek. Jako třeba porušení podmínky
kupní ceny po finančním leasingu nebo u nájmu ve smyslu § 24
odst. 4 a 5 ZDP, anebo náhrada za uvolnění bytu vyplacená vlastníkem,
nebyla-li splněna podmínka využití bytu k podnikání či nájmu do 2
let, kterou stanoví § 24 odst. 2 písm. za) ZDP.
4. Částky korekcí představujících
snížení základu daně, provedených předchozím období mimoúčetně v daňovém
přiznání, jež byly zaúčtovány až v běžném účetním (zdaňovacím) období. Jde
o to, že dodatečné opravy minulých let zvyšující účetní náklady (např.
zapomenutá přijatá faktura – dluh – za služby) nelze proúčtovat do již uzavřeného
účetního období, takže se zaúčtují do probíhajícího běžného účetního období,
jak stanoví § 3 odst. 1 ZÚ. Přičemž nejsou-li opravy minulých
období významné, účtují se výsledkově, jsou-li významné, pak rozvahově
podle § 15a vyhlášky č. 500/2002 Sb., provádějící zákon
o účetnictví pro podnikatele, ve znění p.p. (dále jen „VÚ“). Nicméně
daňově bylo nutno/možno tyto náklady uplatnit jen v odpovídajícím minulém
zdaňovacím období. A aby v právě probíhajícím běžném období
neovlivnily tyto účetní náklady základ DPPO podruhé, je nutno o ně zvýšit
účetní VH při jeho transformaci na základ daně.
5. Pojistné
na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců neuhrazené zaměstnavatelem
do konce měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období. Zatímco pojistné
hrazené přímo zaměstnavatelem (MD 524 / D 336) – nebylo-li odvedeno včas
– se coby nedaňový náklad vyloučí z VH již podle bodu ad 2. Tak podle
tohoto bodu 5 se VH zvýší o pojistné sražené z mezd zaměstnancům (MD
331 / D 336), nebylo-li firmou odvedeno včas (MD 336 / D 221), tedy do
konce měsíce následujícího po skončení příslušného zdaňovacího období. Toto
pojistné bylo nákladem firmy nepřímo přes zúčtovanou mzdu zaměstnance (MD 521 /
D 331).
6. Přijaté
úhrady smluvních sankcí – pokut, úroků a poplatků z prodlení
apod. Jde rovněž o položky daňově relevantní až při úhradě –
v období, kdy byly zaúčtovány ale neuhrazeny (MD 315 / D 644), se o ně
snížil VH i základ daně a teprve při úhradě (MD 221 / D 315) jde
o zdanitelný příjem – ale již ne o účetní výnos – takže je
o tento příjem nutno zvýšit VH (základ daně). Tato úprava se provede
i při postoupení pohledávky ze smluvní sankce, o které byl
v minulosti základ daně snížen, nebo pokud taková pohledávka ze smluvní
sankce zanikne započtením anebo jinak než její úhradou (s výjimkou tzv.
splynutím práva a povinnosti).
7. U veřejně
prospěšných alias neziskových poplatníků částka položky snižující základ
daně podle § 20 odst. 7 ZDP – jedná se o speciální odpočet od
základu daně těchto subjektů – pokud nebyla dodržena podmínka, že takto uspořené
prostředky na DPPO použije poplatník v následujících zpravidla 3 zdaňovacích
obdobích na krytí své ztrátové hlavní činnosti, případně poplatník před koncem
této lhůty ukončil činnost.
8. Kladný
rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami zanikajících v rámci přeměn obchodních
korporací.
9. Kladný
rozdíl mezi znaleckým oceněním majetku a jeho účetní hodnotou při
vyplacení podílu na likvidačním zůstatku či vypořádacího podílu v nepeněžní
formě u člena obchodní korporace.
10. Dluh zachycený v účetnictví dlužníka, který
se již promlčel nebo od jehož splatnosti uplynulo 30 měsíců. Smyslem je
zajistit, aby poplatník – účtující dlužník – který v minulosti vykázal daňový
náklad z titulu přijatého plnění (dluhu) např. za koupené zboží, za něž
ani 30 měsíců po splatnosti dodavateli (věřiteli) nezaplatil, nebyl uplatněním
nezaplaceného nákladu daňově zvýhodněn. Přičemž takto poškozený věřitel kvůli
promlčení pohledávky musí zrušit k ní tvořenou zákonnou opravnou položku
a pohledávku ke škodě státní kasy daňově odepsat. Za dluhy se přitom nepovažují
dohadné položky pasivní ani rezervy.
V zájmu daňové
spravedlnosti se ovšem tato povinnost zvýšení základu daně nevztahuje na
dluhy:
- dlužníka
v úpadku podle insolvenčního zákona,
- z cenných
papírů a ostatních investičních nástrojů, plnění ve prospěch vlastního
kapitálu, úvěrů, zápůjček, ručení, záloh, smluvních sankcí,
- představující
daňový výdaj až v případě zaplacení,
- z jejichž
titulu dosud nebyl uplatněn u dlužníka daňový výdaj
(např. neprodané zboží),
- kterých
vedou poplatníci soudní, rozhodčí, příp. správní řízení.
? Příklad
13
Dodanění
neuhrazeného dluhu u poplatníka DPPO
Výrobce,
s.r.o. dodal již v roce 2022 firmě Dlužník, a.s. objednané zboží
v ceně 100 000 Kč. Dlužník ale pod nejrůznějšími záminkami nic
neuhradil. Kvůli zdlouhavosti soudních jednání se věřitel (Výrobce) snažil
o smír, jen „si dovolil“ chtít navíc po dlužníkovi úroky z prodlení –
ale vše marné. Účetním i zdanitelným výnosem věřitele – ihned při dodání
zboží v roce 2022 – byla celá prodejní cena za zboží (100 000 Kč),
a to bez ohledu na její neuhrazení. Pokud je navíc plátcem DPH, který
musel odvést DPH na výstupu, je to pro něj ještě o to horší. Smluvní
sankce byla při uplatnění jen účetním výnosem, který by se stal zdanitelným až
při úhrady dlužníkem.
Naproti tomu Dlužník, a.s. zaúčtoval předmětný obchodní
závazek k datu dodání zboží standardně do nákladů na pořízení zásob zboží:
100 000 Kč, MD 504 / D 321, a to rovněž bez ohledu na to, že
jej neuhradil. Čímž si zároveň snížil základ daně z příjmů za příslušné
zdaňovací období. Závazek za sankční úroky z prodlení byl u něj při
nárokování věřitelem zaúčtován jako účetní náklad, který by se stal daňově účinným
až při úhradě. Neférový dlužník obratem prodal předmětné zboží za cenu nižší,
než za kolik je „nakoupil“, např. za 80 000 Kč.
V průběhu
roku 2024 uplynulo 30 měsíců ode dne splatnosti dluhu za odebrané zboží, nebo
došlo k jeho promlčení. Proto za toto zdaňovací období musí Dlužník, a.s.
dle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 11 ZDP zvýšit účetní výsledek
hospodaření o částku neuhrazeného dluhu, tj. o 100 000 Kč.
Případného dluhu za sankční úroky z prodlení se toto dodanění netýká,
protože jde o zákonem danou výjimku; nejednalo se dosud o daňový
výdaj.
Protože
jde pouze o daňovou úpravu základu daně, nebude dlužník o dodanění účtovat.
Případně může přeúčtovat příslušný dluh na speciální analytický účet zohledňující
členění pro daňové účely, což by odpovídalo bodu 2.2.1. písm. f) Českého účetního
standardu pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech.
Pokud by posléze
došlo k „jinému zániku“ předmětného dluhu – např. zánikem věřitele bez
právního nástupce nebo prominutím dluhu – odúčtoval by dlužník právně zaniklý
dluh do ostatních provozních výnosů. Protože ale jde o částku již zdaněnou,
vyloučil by účetní výnos ze základu daně podle § 23 odst. 4
písm. d) ZDP.
A když by se
stal „zázrak“ a Dlužník, a.s. by svůj dluh za dodané zboží věřiteli
(Výrobci) nakonec dodatečně uhradil, dostalo by se ke slovu ustanovení
§ 23 odst. 3 písm. c) bod 6 ZDP, díky němuž by si mohl za toto
zdaňovací období naopak zase – čistě daňově v přiznání – snížit výsledek
hospodaření alias základ daně.
11.
Dluh zachycený v rozvaze zaniklý jinak než splněním, započtením,
splynutím práva s povinností u jedné osoby, novací (dohoda mezi
smluvními stranami, kterou se nahrazuje původní dluh novým stejné hodnoty) či
narovnáním, pokud se zánik neprojevil zaúčtováním do výnosů. Jde
o postup podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 12 ZDP, který
vede ke zdanění nepeněžní výhody, která poplatníkovi (dlužníkovi) vyplývá
z toho, že byl původně zatížen určitým obchodním dluhem, kterého byl
posléze zbaven – např. prominutím dluhu věřitelem. Je-li částka zaniklého
závazku účtována do výnosů, pak tato daňová úprava VH není třeba. V souladu
s Českým účetním standardem pro podnikatele č. 019 – Náklady
a výnosy, bodu 4.1.3. by se dluh zaniklý jinak než splněním, splynutím,
započtením, novací nebo narovnáním měl vždy zaúčtovat do ostatních provozních
výnosů (MD 32x / D 648). Toto „dodanění“ se nevztahuje na dluhy, jejichž daňové
uplatnění je podmíněno zaplacením příslušného výdaje, resp. nákladu (např.
dluhy ze smluvních sankcí).
12. Částka vzniklá
v důsledku změny účetní metody, která zvýšila vlastní kapitál, a to
ve zdaňovacím období, ve kterém bylo o změně účetní metody účtováno, pokud
následně ovlivňuje příjmy a výdaje vstupující do základu daně.
V souladu s § 15a VÚ se rozdíly ze změn účetních metod účtují
proti účtu vlastního kapitálu, konkrétně bývá pro tyto účely využit obvykle účet
424 nebo 426 „Jiný výsledek hospodaření minulých let“.
13. Hodnota bezúplatného
příjmu poplatníka, pokud se o tomto příjmu
neúčtuje ve výnosech a nejedná se o příjem osvobozený od daně nebo příjem,
který není předmětem daně, nebo o příjem ve formě daru účelově
poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocení.
Jde o novinku od roku 2014 v návaznosti na zrušení daně dědické
a daně darovací, jejichž předmět zdanění byl začleněn do daní z příjmů.
Účetní jednotky totiž přijaté dary do konce roku 2015 účtovaly jen rozvahově ve
prospěch účtu 413 „Ostatní kapitálové fondy“, takže by nebyly zdaněny. Od roku
2016 již ale účetní předpisy nařizují účtovat o přijatých darech do
provozních výnosů, takže základ daně z příjmů je zvýšen o dar již účtováním.
14. Částka ve výši rozdílu
mezi dosavadním dluhem a dluhem novým nižší hodnoty vzniklá na základě
dohody smluvních stran, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým.
15. Částku nebo její část
uplatněnou v předchozích zdaňovacích obdobích jako odpočet na podporu
odborného vzdělávání nebo odpočtu na podporu výzkumu a vývoje, pokud
následně došlo k porušení podmínek pro jeho uplatnění, a to ve zdaňovacím
období, ve kterém k takovémuto porušení došlo.
16. Částku ve výši
rozdílu mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami a cenou, která by byla
sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za
stejných nebo obdobných podmínek, o kterou byl snížen základ daně
poplatníka podle § 23 odst. 7 ZDP; toto ustanovení se nepoužije pro
tu část rozdílu, která byla mezi těmito spojenými osobami vypořádána. Tuto
nedávnou novinku si raději objasníme na příkladu.
? Příklad
14
Cena
sjednaná mezi spojenými osobami je vyšší než cena obvyklá
Dvě
s.r.o. – A a B – jsou spojenými osobami. Přičemž společnost A prodává
společnosti B výrobek za cenu 100 Kč. Proto A realizuje výnos
100 Kč a společnost B náklad 100 Kč. Obvyklá cena za výrobek je
60 Kč.
a) Správce daně firmě B zvýší podle § 23
odst. 7 ZDP základ daně o 40 Kč, protože vykázala chybně nízký
základ daně kvůli příliš vysokým nákladům zapříčiněným „neobvykle“ vysokou
cenou se spojenou osobou A.
Návazně si společnost A může podle § 23 odst. 7 ZDP
(„upraví se základ daně“) snížit základ daně o 40 Kč, neboť její
výnosy byly z důvodu chybně, resp. neobvykle nastavené smluvní ceny příliš
vysoké. Protože však Společnost A bez dalšího tento vysoký výnos
(100 Kč) skutečně realizuje (výsledek hospodaření zůstává vysoký), je
nutné po snížení základu daně podle § 23 odst. 7 ZDP o 40 Kč
zase základ daně zvýšit, o to podle § 23 odst. 3 písm. a)
bodu 17 ZDP o stejnou částku, tj. o 40 Kč. Jinak by tato částka
nebyla vůbec zdaněna. Pouze v případě, kdy by se společnosti A a B –
např. na základě daňové kontroly provedené u společnosti B – dohodly, že
si cenu smluvně změní (sníží), tak by se již základ daně nezvyšoval, protože by
se ceny „narovnaly“, přičemž toto narovnání se u účtujících jednotek
promítne v účetnictví a skutečný výnos, který měl být zdaněn, by byl
pouze 60.
b) Z důvodu znění § 23 odst. 7 ZDP přitom
může nastat i situace, kdy společnost A sama usoudí, že má příliš
vysoké výnosy kvůli chybně, resp. neobvykle vysoké ceně vůči spojené osobě B,
a základ daně si podle tohoto ustanovení sama sníží o 40 Kč.
Pokud jí však vysoké výnosy ve výši 100 Kč zůstanou (smluvní cena nebude
snížena), musí základ daně zase zvýšit, aby zisk 40 Kč realizovaný
vysokými výnosy nezůstal nezdaněn.
Poznámka: Tímto postupem se dosáhne obdobné daňové zatížení jako
u bezúplatného příjmu (ohledně částky ve výši rozdílu mezi cenou sjednanou
a obvyklou). Pokud bude u společnosti B, která uhradila 100 Kč,
zvýšen základ daně o částku ve výši 40 Kč, tj. těchto 40 Kč se
bude chovat jako daňově neuznatelný výdaj na poskytnutý dar, tak u firmy
A bude přijatá částka ve výši 40 Kč vždy zdaněna, tak jako v případě
přijatého daru.
? Příklad
15
Cena
sjednaná mezi spojenými osobami je nižší než cena obvyklá
Společnosti
A a B jsou spojené osoby. Společnost A prodává společnosti B výrobek
za cenu 50 Kč. Proto A realizuje výnos 50 Kč a společnost B
náklad 50 Kč. Obvyklá cena za předmětný výrobek ovšem je 60 Kč.
a) Správce
daně u společnosti A zvýší podle § 23 odst. 7 ZDP základ
daně o 10 Kč, protože vykázala chybně nízký základ daně z důvodu
smluvně dohodnutých nižších výnosů (oproti obvyklým) se spojenou osobou.
Návazně
firma B může dle § 23 odst. 7 ZDP snížit základ daně o 10 Kč,
neboť vykáže moc vysoký základ daně z důvodů uhrazení příliš nízkých
nákladů (50 Kč místo 60 Kč). Protože však nízké náklady, tj. vysoký
výsledek hospodaření firmě B zůstává, musí dle § 23 odst. 3
písm. a) bodu 17 ZDP základ daně o 10 Kč zvýšit.
b) Stejná
situace jako ad a) nastane v případě, kdy B základ daně sníží bez
provedení kontroly u společnosti A.
Poznámka: Tímto postupem se opět docílí obdobného daňového zatížení jako
u bezúplatného příjmu (ohledně částky cenového rozdílu). Pokud bude
u firmy A, která obdržela jen 50 Kč, zvýšen základ daně o částku
10 Kč, tj. těchto 10 Kč se bude chovat jako daňově neuznatelný výdaj
na poskytnutý dar, tak u firmy B bude majetkový prospěch v podobě
cenového zvýhodnění ve výši 10 Kč vždy zdaněn, jako v případě přijatého
daru.
17. Částku ve výši
zrušené rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů
uvedených do užívání před rokem 2013 dle § 11a až § 11c zákona č. 593/1992 Sb.,
o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění p.p. („ZoR“),
o kterou byl snížen výsledek hospodaření podle § 23 odst. 3
písm. c) bodu 10 ZDP.
18. Úbytek rezerv
v pojišťovnictví, který souvisí se spletitou tématikou také nedávno
novelizovaného § 6 ZoR.
Snížení
VH – povinné
1. Částky smluvních
sankcí účtované ve výnosech, které nebyly během zdaňovacího období
poplatníkovi (věřiteli) uhrazeny, resp. převis výnosů nad přijatými
sankcemi; do snížení základu daně nelze ale zahrnout pohledávky ze smluvních
sankcí, které v průběhu zdaňovacího období zanikly, resp. které byly
postoupeny.
? Příklad
16
Výnosové
smluvní sankce v přiznání k DPPO
ABC,
s.r.o. vůči svým obchodním partnerům uplatnila v souladu se smlouvami v roce
2024 sankce – např. smluvní pokuty – v celkové výši 100 000 Kč.
Z toho dlužníci uhradili do konce roku 2024 jen 60 000 Kč,
zbývajících 40 000 Kč až v roce 2025. Jaké to má účetní
a daňové souvislosti u tohoto věřitele ABC, s.r.o.:
- Rok 2024:
– Zaúčtován
vznik výnosových smluvních sankcí ve výši 100 000 Kč (MD 315 / D
644).
– Účtování
o smluvních sankcích přijatých do konce roku 2024, 60 000 Kč
(MD 221 / D 315). V případě těchto uhrazených smluvních sankcí není
zapotřebí provádět žádné úpravy VH v daňovém přiznání.
– O nepřijaté
smluvní sankce 40 000 Kč v přiznání k DPPO sníží VH
a tím i základ daně za rok 2024.
- Rok 2025:
– Účtování
o smluvních sankcích z roku 2024 přijatých až v roce 2025, 40 000 Kč
(MD 221 / D 315).
– Účetně
šlo v tomto roce jen o rozvahový případ. Proto o tyto opožděně přijaté
smluvní sankce ve výši 40 000 Kč musí poplatník (věřitel,
ABC, s.r.o.) zvýšit VH a tím i základ daně v přiznání za
rok 2025.
2. Částky pojistného
na sociální a zdravotní pojištění sražené z mezd zaměstnancům (MD
331 / D 336) v minulých obdobích, které tehdy zaměstnavatel včas neodvedl
(do konce měsíce následujícího po skončení dotčeného zdaňovacího období). Jak
jsme si uvedli výše, kvůli včasnému neuhrazení pojistného sraženého zaměstnancům
tehdy musel zvýšit VH. Když posléze – byť opožděně ale přece – zaměstnavatel
vedoucí účetnictví toto sražené pojistné odvede (MD 336 / D 221),
uplatní naopak tomu odpovídající snížení VH.
? Příklad
17
Opožděné
pojistné odvody v přiznání DPPO
Zaměstnavatel
vedoucí účetnictví pravidelně pozdě uhrazuje povinné pojistné týkající se zaměstnanců:
- Povinné pojistné sražené
z hrubých mezd zaměstnanců (MD 331 / D 336):
– za
prosinec 2023 ve výši 10 000 Kč bylo zaměstnavatelem uhrazeno až 1. 2.
2024,
– za
prosinec 2024 ve výši 12 500 Kč bylo zaměstnavatelem uhrazeno až 1. 3.
2025.
- Povinné pojistné hrazené
zaměstnavatelem nad rámec hrubých mezd (MD 524 / D 336):
– za
prosinec 2023 ve výši 30 000 Kč bylo zaměstnavatelem uhrazeno až 1. 2.
2024,
– za
prosinec 2024 ve výši 35 000 Kč bylo zaměstnavatelem uhrazeno až 1. 3.
2025.
Typ
Případy
ovlivňující ZD v přiznání k DPPO zaměstnavatele za rok 2024
Účet
Kč
Zvýšení
VH
Pozdě
odvedené pojistné zaměstnavatele r. 2024 dle § 23 odst. 3
písm. a) bodu 2 ZDP:
lPojistné
zaměstnavatele za prosinec 2024 nezaplacené do konce ledna 2025.
524
35 000
Pozdě
odvedené pojistné sražené zaměstnancům v r. 2024 (§ 23
odst. 3 písm. a) bod 5):
lPojistné
zaměstnanců za prosinec 2024 nezaplacené do konce ledna 2025.
336
12 500
Snížení
VH
Pozdě
odvedené pojistné sražené zaměstnancům v r. 2023 (§ 23
odst. 3 písm. b) bod 2):
lPojistné
zaměstnanců za XII/2023 (tehdy zvýšilo VH) zaplacené až v únoru 2024.
336
10 000
Pozdě
odvedené pojistné zaměstnavatele r. 2023 dle § 23 odst. 3
písm. b) bodu 3 ZDP:
lPojistné
zaměstnavatele za XII/2023 (tehdy zvýšilo VH) zaplacené až v únoru 2024.
336
30 000
3. Další částky vyloučené
v minulých obdobích z daňových nákladů z důvodu nezaplacení,
dojde-li k jejich úhradě. Může jít třeba o daň
z nemovitých věcí dle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP, nebo
o úroky z úvěrů a zápůjček vyplacené věřiteli – neúčtující
fyzické osobě, kde je také tato podmínka § 24 odst. 2 písm. zi)
ZDP.
4. Částky účtované
výsledkově v souvislosti s nabytím akcií nebo podílu v obchodní
společnosti při přeměně, nedojde-li ke zvýšení nabývací ceny podílu.
5. Částky
účtované ve prospěch výnosů nebo nákladů (tj. výsledkově) v účetnictví
společníka při nabytí akcií tímto společníkem, pokud tyto akcie byly nově
emitovány na základě zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem tohoto
zvýšení zisk obchodní společnosti, fond vytvořený ze zisku či jiné složky
vlastního kapitálu, pokud v této souvislosti nedojde ke zvýšení nabývací
ceny podílu podle § 24 odst. 7 ZDP.
6. Částka vzniklá
v důsledku změny účetní metody, která snížila vlastní kapitál, a to
v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo o změně účetní metody účtováno,
pokud tato změna účetní metody následně ovlivňuje příjmy a výdaje
vstupující do základu daně. V souladu s § 15a VÚ se rozdíly ze
změn účetních metod účtují proti účtu vlastního kapitálu, zpravidla na účet 424
nebo 426 „Jiný výsledek hospodaření minulých let“.
Snížení
VH – dobrovolné
1. Částky, o které
byly nesprávně zvýšeny příjmy (např. kvůli opomenutí pravidel časového
rozlišení nebo duplicitě); připomeňme, že podle § 21h ZDP jsou pro účetní
jednotky daňovými „příjmy“ její účetní výnosy.
2. Částky
nákladů daňově uplatnitelných, ale nezaúčtovaných (např. opět z důvodu
opomenutí, nebo jde-li o položky, o kterých se ani nemělo účtovat,
ale představují přípustný daňově účinný výdaj/náklad – jako je tomu například
u v praxi populárních tzv. paušálních výdajů na dopravu podle
§ 24 odst. 2 písm. zt) ZDP.
? Příklad
18
Paušální
výdaje na dopravu v daňovém přiznání
ABC,
s.r.o. u dvou svých automobilů uplatní paušální výdaje na dopravu dle
§ 24 odst. 2 písm. zt) ZDP za celý rok 2024, tedy ve výši 2 × 12
měsíců × 5 000 Kč = 120 000 Kč. O této čistě daňové
položce ovšem poplatník nemohl účtovat. Naproti tomu samozřejmě zaúčtoval do účetních
nákladů roku 2024 spotřebované pohonné hmoty u těchto vozidel ve výši 50 000 Kč
(účet 501) a poplatky za parkování 2 000 Kč (účet 518), které
ovšem při uplatnění paušálních výdajů na dopravu nejsou daňově uznatelné, jak
velí § 25 odst. 1 písm. x) ZDP.
Jak poplatník
promítne uplatnění paušálních výdajů na dopravu do přiznání k DPPO za rok
2024:
- Paušální
výdaje na dopravu jsou čistě daňová položka, o které se neúčtuje, 120 000 Kč
patří do ř. 162.
- Nedaňové
účetní náklady za palivo (50 000 Kč) a parkování (2 000 Kč)
zvýší VH a tedy i ZD na řádku 40.
3. Částky zaúčtované jako
snížení nákladů z titulu rozpuštění nedaňových „ostatních“ opravných
položek (Dal účtu 559) či zrušení nedaňových „ostatních“ rezerv (Dal
účtu 554). Podle § 24 odst. 2 písm. i) ZDP je daňovým nákladem
jen tvorba tzv. zákonných rezerv a opravných položek tvořených dle zákona č. 593/1992 Sb.,
o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění p.p. („ZoR“).
Tvorba „ostatních“ rezerv a opravných položek nebyla daňově účinná,
a proto poplatník musel o tyto účetní náklady zvýšit VH, tedy
i ZD. Takže je spravedlivé, že při čerpání, snížení nebo zrušení těchto
„ostatních“ rezerv a opravných položek – účtovaných jako snížení nákladů –
má poplatník naopak možnost snížit VH, a tedy i základ pro DPPO.
? Příklad
19
Opravné
položky v přiznání k DPPO
Vykazování opravných položek („OP“) v přiznání
k DPPO je poměrně náročné, základní pravidla jsou:
- Tvorba
a zvýšení ostatních (čistě účetních) OP se účtuje na MD 559, 579 nebo 589,
protože nejde o daňově účinné náklady [§ 25 odst. 1
písm. v) a § 24 odst. 2 písm. i) ZDP], bude o ně
zvýšen základ daně na ř. 40.
-
Snížení
a zrušení ostatních (čistě účetních) OP je účtována na D 559, 579 nebo
589, a protože opět nejde o daňově účinné položky (§ 23
odst. 3 písm. c) bod 3 ZDP), bude o ně snížen základ daně na řádku
112.
– Nelze
přitom postupovat zjednodušeně a v přiznání daňově řešit jen zůstatek
účtů ostatních OP.
- Tvorba,
změny a rušení zákonných OP se v základní části přiznání nijak neřeší,
protože je zde stejný pohled účetní a daňový, zůstávají tyto účetní případy
součástí řádku 10 (výsledek hospodaření).
– Dále
je třeba zákonné OP správně uvést do tabulky C písm. a) v povinné Příloze
č. 1 II. oddílu.
Nabídněme
jednodušší a snad srozumitelnější formulaci náplně jednotlivých řádků zmíněné
tabulky C:
Příloha
č. 1 II. oddílu v přiznání k DPPO za rok 2024
Řádek
Popis
položky
Účetní vazba
Tabulka
C písm. a) – Daňově účinný odpis pohledávek a zákonné opravné
položky
1 a 2
Tyto
řádky se nevyplňují
–
3
Tzv.
insolvenční zákonné OP ve smyslu § 8 ZoR nově vytvořené v roce 2024
MD 558
4
Celkový
stav „insolvenčních“ OP k 31. 12. 2024, tedy nově vytvořených
i dřívějších
D 391.1
5
Celkový
stav pohledávek, k nimž lze tvořit „časové“ OP dle § 8a ZoR
k 31. 12. 2024
MD 311,… AÚ
6
„Časové“
zákonné OP ve smyslu § 8a ZoR nově vytvořené v roce 2024
MD 558
7
Celkový
stav „časových“ OP dle § 8 ZoR k 31. 12. 2024, nově tvořených
i dřívějších
D 391.2
8
Zákonné
OP z titulu ručení za celní dluh podle § 8b ZoR nově vytvořené
v roce 2024
MD 558
9
Celkový
stav OP z titulu ručení dle § 8b ZoR k 31. 12. 2024, nově
tvořené i dřívější
D 391.3
10
Zákonné
OP k pohledávkám do 30 000 Kč dle § 8c ZoR nově vytvořené
v roce 2024
MD 558
11
Celkový
stav OP k pohledávkám do 30 000 k 31. 12. 2024, nově
tvořené i ty dřívější
D 391.4
12
Celková
hodnota pohledávek daňově odepsaných podle § 24 odst. 2
písm. y) ZDP
MD 546.1
4. Oceňovací
rozdíl vzniklý jinak než koupí majetku, pokud zákon o daních z příjmů
nestanoví jinak. Podle § 7 odst. 10 VÚ vzniká účetní položka „oceňovací
rozdíl k nabytému majetku“ při nabytí obchodního závodu převodem nebo přechodem
za úplatu, dále také vkladem anebo při přeměně obchodní korporace.
5. Částky výnosů, účtovaných
z titulu zohlednění tzv. záporného goodwillu podle účetních předpisů.
Záporný goodwill se pak bez ohledu na účetnictví daňově zohlední speciálním
postupem podle § 23 odst. 15 ZDP.
6. Hodnota dluhu
(jeho část) zaniklého splněním, započtením nebo splynutím, o kterou byl
dříve zvýšen základ daně podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 11
ZDP kvůli neuhrazení ani po 30 měsících nebo při promlčení. Dodejme, že takto
„oddanit“ – snížením základu daně – dříve dodaněný dluh může dlužník,
i když jej za něj uhradí nějaká třetí osoba, např. mateřská společnost
nebo skrytější mecenáš. Současně mu tím ale vzniká nový dluh za dotyčnou třetí
osobou, který bude zapotřebí taktéž časem nějak účetně a daňově řešit.
? Příklad
20
Dodanění
a oddanění starého dluhu za podmíněně daňový výdaj
ABC,
s.r.o. již v březnu 2022 koupila pozemek za 100 000 Kč.
Splatnost kupní ceny byla sjednána na polovinu dubna 2022, ovšem doposud zmíněný
dlužník věřiteli nezaplatil ani korunu. Tato „drobnost“ ovšem dlužníkovi nijak
nebránila v tom, aby pozemek zařadil mezi dlouhodobý hmotný majetek – účetně
neodpisovaný, přičemž je vyloučeno taktéž jeho daňové odpisování, protože nejde
vůbec o hmotný majetek dle § 26 odst. 2 ZDP.
Protože z titulu
koupě pozemku dlužník doposud neuplatnil – ostatně ani nemohl – žádný daňový
výdaj, netýká se jej tzv. dodanění dluhu ve smyslu ustanovení § 23
odst. 3 písm. a) bodu 11 ZDP, třebaže od splatnosti (duben 2022) již
v říjnu 2024 uplynulo 30 měsíců; k promlčení obvykle dochází později,
nejčastěji po 3 letech.
Na jaře 2025 ABC,
s.r.o. pozemek prodá se ztrátou za 80 000 Kč. Jelikož od roku 2014
pro právnické osoby neplatí daňové omezení pořizovací ceny pozemku příjmy
z prodeje (§ 24 odst. 2 písm. t) bod 5 ZDP), bude daňovým
výdajem bez omezení celá pořizovací cena prodaného pozemku 100 000 Kč
účtovaná do nákladů. Tím ale skončí také výjimka z dodanění tohoto dluhu
30 měsíců po splatnosti, proto dotyčný dlužník bude muset za zdaňovací období
roku 2025 zvýšit základ daně z příjmů o neuhrazený dluh z koupě
pozemku, tedy o 100 000 Kč.
Pokud by dlužník
ABC, s.r.o. pod tíhou svědomí jednatele např. v roce 2026 dodatečně
uhradil polovinu dlužné kupní ceny věřiteli za koupený pozemek, tedy splatil 50 000 Kč,
tak by sice u něj šlo pouze o rozvahovou účetní operaci (MD 325 / D
221), ovšem v souladu s právě komentovaným ustanovením § 23
odst. 3 písm. c) bodem 6 ZDP by mohl účetní VH a návazně
i základ daně za zdaňovací období roku 2026 snížit o takto splněnou část
dluhu, tedy o zaplacených 50 000 Kč. Coby právnická osoba, by
k tomu konkrétně využil řádek 112 přiznání k DPPO za rok 2026,
jestliže bude mít tiskopis přiznání v tomto bodě tutéž strukturu, jako má
nyní za rok 2024.
Obdobně by napravený dlužník mohl postupovat například i tehdy,
když by úhradu předmětného dluhu (jeho části) provedl formou započtení vůči
pohledávce, která by mu vznikla za prodejcem pozemku z titulu jiného
obchodu. Anebo pokud by od dotyčného věřitele – nebo od následného postupníka –
odkoupil tuto pohledávku, kterou má vůči sobě. Splynutím osoby věřitele
a dlužníka by totiž automaticky došlo k alternativní formě úhrady.
S čímž je spojena možnost dlužníka snížit si základ daně z příjmů
o dříve dodaněný dluh 30 měsíců po splatnosti.
7. Hodnota odvolaného
daru – u hmotného majetku nejvýše zůstatková cena, u ostatního
majetku účetní částka – pokud o ní není účtováno v nákladech. Základ
daně lze snížit, pouze pokud příjem obdarovaného z daru nebyl od daně
osvobozen, což ale přichází do úvahy u veřejně prospěšných (neziskových)
poplatníků. Dárce může odvolat dar pro nouzi – vlastní či vyživovaných osob –
nebo pro nevděk dle § 2068 až § 2078 OZ.
8. Hodnota
bezúplatného příjmu poplatníka, o kterou byl zvýšen výsledek
hospodaření podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 14 ZDP (viz
výše), pokud je tento bezúplatný příjem využit k dosažení,
zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a hodnota bezúplatného příjmu
není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
? Příklad
21
Pracná
daňová neutralita většiny bezúplatných příjmů
Od roku 2016 se většina přijatých darů (bezúplatných příjmů)
účtuje do provozních/finančních výnosů, čímž se do základu daně promítnou přímo
skrze účetní VH. Např. darem přijaté zásoby materiálu se zaúčtují na MD 112 / D
648, a jejich provozní spotřeba MD 501 / D 112. Což oslabuje roli zmíněných
dvou daňových ustanovení, která dopadají už pouze na majetkový prospěch,
o němž se neúčtuje a příp. na neúčtující poplatníky.
U účetní
jednotky se tato daňová ustanovení dostanou ke slovu jen výjimečně, třeba
u bezúplatného přijetí služby a jiného majetkového prospěchu,
o nichž neúčtuje. Například dobrák malíř firmě vymaluje zdarma kancelář
nebo jednatel – který není společníkem – pracuje pro s.r.o. zdarma. Podobně zůstane
mimo účetní svět zvýhodnění dlužníka z bezúročné zápůjčky, přesáhne-li
úspora za úroky od daně osvobozený limit 100 000 Kč za rok
(§ 19b odst. 1 písm. d) ZDP), „spravedlivý postih“ výhody
dlužníka je pak pouze na bedrech daní z příjmů.
Nezaúčtovaný
bezúplatný příjem v podobě vymalování zdarma, bezplatně vykonávané funkce
jednatele s.r.o. – který ale není také jejím společníkem, kdy by nešlo
o bezúplatný vztah, jelikož by si odměnu mohl nepřímo odčerpat formou
podílů na zisku vyšších o takto uspořené provozní náklady – stejně jako
majetkový prospěch z bezúročné zápůjčky (nad rámec osvobození od daně)
musí takto zvýhodněný poplatník řešit zvýšením základu daně z příjmů.
Jelikož ale vymalované prostory, činnost jednatele s.r.o. i bezúročnou zápůjčku
použije pro své podnikání – tj. k dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů – přičemž o žádných souvisejících výdajích neúčtuje (čímž
by je daňově uplatnil skrze účetní VH, bez nutnosti úpravy základu daně), může
si o tento bezúplatný příjem současně základ daně snížit. A to na
základě § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 ZDP, čímž se pracně ale přece
mimoúčetně docílí daňové neutrality bezúplatných příjmů u majetkového
prospěchu účetní jednotky.
9. Hodnota bezúplatného příjmu, s výjimkou příjmu
od daně osvobozeného a příjmu, který není předmětem daně, ve formě peněžitého
daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na jeho
technické zhodnocení, pokud poplatník zahrnul tento příjem do základu daně.
Toto ustanovení umožňuje poplatníkům, u kterých byl přijatý peněžitý dar účelově
určený na investice zaúčtován do výnosů – což je aktuální zejména po změně účetních
pravidel od roku 2016 ad výše – si o tento příjem snížit základ daně. Jde
o to, že takovýto účelový dar snížil vstupní cenu pořizovaného nebo
zhodnocovaného hmotného majetku v souladu s § 29 odst. 1
ZDP a nebude proto možno uplatnit jako související daňový náklad odpis
investice.
10. Částka ve výši vytvořené
rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh
do 1. 1. 2013 dle § 11a až § 11c ZoR, které přinesla
novelizace od roku 2016 zákonem č. 215/2015 Sb.
11. Přírůstek rezerv
v pojišťovnictví, který souvisí se spletitou tématikou nedávno
novelizovaného § 6 ZoR.
Příjmy
(výnosy) nezahrnované do základu daně
1. Příjmy osvobozené
od daně z příjmů, ať už jsou úplatné podle § 19 ZDP (v případě
firem jde nejčastěji o podíly na zisku od dceřiných společností a příjmy
z prodeje jejich podílů) nebo bezúplatné podle § 19b ZDP (např.
majetkový prospěch vydlužitele z titulu bezúročné zápůjčky, pokud nepřesáhne
100 000 Kč za rok). Jedním dechem můžeme dodat, že totéž se týká příjmů,
které nejsou předmětem daně, což je ale v praxi spíše jen doména veřejně
prospěšných (neziskových) poplatníků a nikoli firem. Vyloučení těchto příjmů
ze zdanění vyplývá z obecného § 23 odst. 1 ZDP: „Základem daně
je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem
daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), …“.
Tento postup platí jak pro „obecný“ tak i pro samostatný základ daně (viz
dále), přičemž spravedlivou nevýhodou současně je, že dle § 25
odst. 1 písm. i) ZDP nelze daňově uplatnit s nimi související
výdaje (náklady).
2. Příjmy daňových
rezidentů ČR a stálých provozoven zdaňované tzv. srážkovou daní
podle § 36 ZDP. Jde například o podíly na zisku (pokud nejsou
osvobozeny od DPPO u mateřské společnosti), dále o vypořádací podíly,
nebo podíly na likvidačním zůstatku. Vyloučení příjmů ze zdanění v rámci
obecného základu daně ale samozřejmě návazně znamená nutnost ze základu daně vyřadit
(čili neuznat) s nimi související výdaje.
? Příklad
22
Příjmy
osvobozené ani zdaněné srážkou nepatří do obecného ZD
Matka,
a.s. je jediný společník (podíl 100 %) v Dcera, s.r.o.,
a minoritní společník (podíl 8 %) v Syn, s.r.o. V roce 2024
od každé obdržela podíl na zisku 100 000 Kč a sestavuje přiznání
k DPPO za tento rok…
Dcera, s.r.o. je
dceřinou společností, proto jsou podíly na zisku osvobozeny podle § 19
odst. 1 písm. ze) bodu 1 ZDP. V souladu s § 23
odst. 1 ZDP tyto účetní výnosy (100 000 Kč) Matka, a.s. vyloučí
ze základu daně na řádku 110 přiznání. Souvisejícím trestem jsou daňově
neuznané přímé i nepřímé (režijní) výdaje související s držbou
podílu, jak velí § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP. Přičemž nedaňové
režijní výdaje zákon shora limituje 5 % příjmů z podílů na zisku, zde
tedy 5 000 Kč; ledaže poplatník prokáže nižší skutečnou výši, což je
ale v praxi velmi náročné; k tomu je poučné rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu č. j. 3 Afs 170/2019, www.nssoud.cz.
Podíly na zisku od
firmy Syn, s.r.o. (nejde o „dceřinou společnost“) podléhají tzv. srážkové
dani 15 % podle § 36 odst. 2 písm. b) ZDP, což má na
starosti plátce příjmu v roli plátce daně. Matka, a.s. tak obdržela příjem
již po snížení o srážkovou daň, o němž účtovala 100 000 Kč
na MD 378 / D 665. Díky tomu se zdaněný příjem stal součástí účetního VH matky,
a.s. Dle § 23 odst. 4 písm. a) ZDP se tento zdaněný příjem
nezahrnuje do ZD poplatníka, k čemuž slouží speciálně řádek 120 přiznání,
kde si o těchto 100 000 Kč sníží VH, resp. ZD.
3. Příjmy,
které jsou zahrnovány do samostatného základu vsouladu
s § 20b ZDP zdaňovaného sazbou daně podle § 21 odst. 4 ZDP.
Jde o vybrané příjmy z kapitálového majetku plynoucí ze zdrojů
v zahraničí – podíly na zisku, vypořádací podíly a podíly na
likvidačním zůstatku – které podléhají u daňových rezidentů ČR
samostatnému zdanění zvýhodněnou sazbou daně 15 % podle § 21
odst. 4 ZDP. Proč? Důvodem je srovnání s daňovým zatížením obdobných
druhů příjmů plynoucích ze zdrojů v Česku, které u zmíněných
poplatníků podléhají tzv. srážkové dani z příjmů rovněž 15 % podle
§ 36 ZDP, kterou sráží plátce příjmu.
Jak bylo výše uvedeno ve
schématu výpočtu DPPO, část příjmů je zdaněna v rámci tzv. samostatného
základu daně. Podle § 20b ZDP u právnických osob – rezidentů ČR
(vyjma fondů penzijní společnosti) a také u zdejších stálých
provozoven nerezidentů všechny následující příjmy ze zdrojů v zahraničí:
- podíly
na zisku,
- vypořádací
podíly,
- podíly
na likvidačním zůstatku nebo
- jim
obdobná plnění
vstupují do samostatného
základu daně a podléhají jednotné sazbě daně 15 %.
Oddělené zdanění těchto příjmů
v rámci samostatného základu daně je pro poplatníky daně z příjmů
právnických osob – povinné, na rozdíl od fyzických osob, kde jde (až na malé
výjimky) o dobrovolnou možnost.
Do samostatného základu
daně se zahrnují, a tudíž také zdaňují výhradně hrubé (brutto) příjmy včetně
případné daně sražené v zahraničí (u zdroje příjmu). Nepřihlíží se
k žádným souvisejícím výdajům (nákladům), s výjimkou nabývací ceny
u vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku a jim obdobných
plnění.
I na samostatný
základ daně se vztahují obecná ustanovení ZDP, tudíž se ani do něj nezahrnují
např. podíly na zisku od dceřiné společnosti osvobozené od daně v souladu
s § 19 odst. 1 písm. ze) a zi) ZDP.
Oblast samostatného
základu daně je v přiznání k DPPO náplní řádků 331 až 335 II. oddílu.
Výpočet daně ze samostatného základu daně tak následuje až po definitivním vypočtení
daně z obecného základu daně (ř. 330). Celková daňová povinnost poplatníka
pak sestává z těchto dvou složek daně, pro účely výpočtu záloh na DPPO se
ale o daň ze samostatného základu daně zase daňová povinnost poplatníka
snižuje (viz ř. 360).
Protože příjmy zahrnované
do samostatného základu daně vylučují z obecného základu daně, jsou
z něj technicky vyřazeny i v přiznání, a to na ř. 130.
Výdaje s nimi související nejsou podle § 25 odst. 1
písm. i) ZDP daňově uznatelné (v rámci obecného základu daně),
zvyšuje se o ně výsledek hospodaření (základ daně) na ř. 40.
Daň zaplacenou
v zahraničí lze i při výpočtu daně ze samostatného základu daně
uplatnit v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění,
prakticky vždy jde o metodu prostého zápočtu daně, kterou je nutno
aplikovat samostatně za každý smluvní stát, k čemuž je pak třeba vysvětlující
zvláštní příloha přiznání. Daň k zápočtu lze uplatnit maximálně do výše
limitované danou smlouvou. Zaplacená daň, kterou nebylo možno započíst na českou
daň, se stává daňovým výdajem v dalším zdaňovacím období dle § 24 odst. 2
písm. ch) ZDP.
4. Příjmy z nákupu
vlastních akcií pod jmenovitou hodnotou při následném snížení základního
kapitálu.
5. Částky, které již
byly u poplatníka – nebo jeho právního předchůdce – zdaněny podle ZDP
v minulých letech. Může jít např. o dodatečně zaúčtované výnosy
z nájemného nebo z provizí, které byly z titulu jejich časové
souvislosti zahrnuty do základu daně v předchozích obdobích, nebo náprava
chybně zaúčtovaných nákladů, anebo o částky zaúčtované do výnosů, které
byly původně hrazeny ze zisku po zdanění.
6. Účetní
výnosy přímo související s výdaji (náklady), které v minulých
obdobích nebyly daňově účinné, a to pouze do výše těchto nedaňových
výdajů. Například když loňský nedaňový výdaj za pohoštění, raut velkých odběratelů
letos dotyčnému prodejci částečně nahradí někteří z těchto jeho obchodních
partnerů.
7. U společníků
v.o.s. a komplementářů k.s. podíl na likvidačním zůstatku nebo
přiznaný vypořádací podíl. Z principu zdanění zisků přímo u těchto
společníků by se jinak jednalo o opakované (dvojí) zdanění.
8. Účetní výnosy
související s výdaji (náklady) vynaloženými na příjmy, které
v minulých obdobích nebyly předmětem daně nebo byly osvobozeny od daně,
a to pouze do výše těchto výdajů (nákladů).
9. Částka vyplacená členovi
obchodní korporace z účasti v ní při snížení základního kapitálu,
která snižuje nabývací cenu podílu v souladu s § 24
odst. 7 ZDP. Takto se nakládá ale pouze s částí základního kapitálu, která
vzešla z vkladů společníků. Naproti tomu když byl v minulosti
základní kapitál zvýšen ze zisku samotné korporace, pak má jeho snížení
s výplatou společníkům přednost, přičemž se věcně jedná o dodatečně
vyplacený podílu na zisku a tomu odpovídá i daňový režim – osvobození
nebo srážková daň.
10. Změna ocenění podílu
v obchodní korporaci ekvivalencí (protihodnotou), pokud je zaúčtována jako
náklad nebo výnos. Což ale podle stávajících účetních předpisů nehrozí, neboť
jde pouze o rozvahové účtování.
11. Změna reálné hodnoty
(oceňovací rozdíl) u pohledávek, které poplatník nabyl a určil
k obchodování, o kterých je účtováno jako o nákladu nebo výnosu
podle zvláštního právního předpisu.
12. Změna reálné hodnoty
(oceňovací rozdíl) u podílu, který se podle účetních
předpisů oceňuje reálnou hodnotou, jehož převod by byl osvobozen od daně
podle § 19 odst. 1 písm. ze) nebo § 19 odst. 9 ZDP.
13. Rozdíl mezi hodnotou
majetkových podílů stanovených podle jiného právního předpisu
o transformaci družstev a vyplacenou částkou podle dohody mezi
povinnou a oprávněnou osobou.
Speciální
daňové úpravy
1. Jak jsme již uvedli,
daňově uznatelné nejsou výdaje (náklady) související s příjmy, které
nejsou předmětem daně nebo od ní jsou osvobozeny. K tomu se váže zpodrobňující
speciální ustanovení § 23 odst. 5 ZDP, ten se ale týká zejména veřejně
prospěšných (neziskových) poplatníků s ohledem na jejich specificky pojatý
předmět DPPO dle § 18a ZDP. Jde o to, že náklady (výdaje) související
s druhem činnosti nebo jednotlivou činností v rámci téhož druhu činnosti,
z níž dosažené příjmy nejsou předmětem daně nebo jsou osvobozeny od daně,
nelze přičítat k nákladům (výdajům) souvisejícím s druhem činnosti
nebo jednotlivou činností v rámci téhož druhu činnosti, z níž
dosažené příjmy jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozeny.
2. V celém ZDP
kupodivu nenajdeme definici předmětu daně: co jsou příjmy! Nicméně
z § 23 odst. 6 ZDP je zřejmé, že za tyto (neznámé) příjmy se
považuje plnění peněžní i nepeněžní. Přičemž se příjmy získané směnou
posuzují jako příjmy získané prodejem. Citované ustanovení upřesňuje zdanitelný
nepeněžní příjem vlastníka (pronajímatele) z titulu výdajů (nákladů)
vynaložených a hrazených nájemcem na najatém majetku se souhlasem
vlastníka nad rámec smluveného nájemného. Takže u pronajímatele podléhá
zdanění nejen nájemné, ale i nepeněžní příjmy z oprav a tzv.
technického zhodnocení majetku hrazené nájemcem. A to typicky při ukončení
nájmu. Podrobně se problematikou zabývaly mnohé příspěvky na koordinačním
výboru, např. č. 447/18.03.15 „Technické zhodnocení pronajatého /
podnajatého majetku“ a z těch novějších pak č. 536/23.01.19
„Bezúplatný příjem v případě současného skončení nájemní
a podnájemní smlouvy“.
? Příklad
24
TZ
hrazené a odpisované nájemcem
Podnikatel
si najal kamion na tři roky, přičemž na základě dohody s vlastníkem
provedl a uhradil jeho technické zhodnocení („TZ“), které začal – coby
jiný hmotný majetek daňově odpisovat zrychlenou metodou.
Při ukončení nájmu
nájemce ztrácí oprávnění užívat kamion a to včetně jeho TZ, které hradil.
Ovšem daňová zůstatková cena TZ v evidenci nájemce ještě není nulová, jak
ji řešit? Nejčastější jsou tyto tři postupy:
1. Pronajímatel
nájemci nahradí (proplatí) hodnotu TZ (zjednodušeně
lze říci, že od něj TZ „odkoupí“):
- podle
§ 24 odst. 2 písm. tb) ZDP bude zůstatková cena TZ pro nájemce
daňově účinná do výše náhrady,
- u pronajímatele
jde o výdaj za TZ zvyšující vstupní (zůstatkovou) cenu auta a pokračuje
v odpisování,
- jak
potvrzuje Pokyn GFŘ D–59, v souladu s § 23 odst. 6
písm. b) bodem 2 ZDP pronajímateli vzniká zdanitelný nepeněžní příjem ve
výši rozdílu mezi vyšší daňovou zůstatkovou cenou TZ při „fiktivním“ rovnoměrném
odpisování (nebo alternativně podle znaleckého posudku) a nižší úhradou
nájemci, současně si pak o tuto hodnotu může zvýšit daňové ocenění majetku
podle § 29 odst. 6 písm. a) ZDP.
2. Nájemci
nahradí (proplatí, chcete-li „odkoupí“) hodnotu
TZ další nájemce předmětného majetku:
- podle
§ 24 odst. 2 písm. tb) ZDP bude zůstatková cena TZ pro nájemce
daňově účinná do výše náhrady,
- další
(následný) nájemce pak začne daňově odpisovat „odkoupené“ TZ z pořizovací
(vstupní) ceny,
- pronajímateli
přitom žádný zdanitelný nepeněžitý příjem nevzniká, ani se nemění daňová
hodnota věci.
3. Pronajímatel
(ani další nájemce) končícímu nájemci za TZ nic neuhradí:
- pro
nájemce nebude zůstatková cena TZ daňovým výdajem ani zčásti,
- podle
§ 23 odst. 6 písm. b) bodu 1 ZDP pronajímateli vznikne
zdanitelný nepeněžní příjem ve výši „fiktivní“ zůstatkové ceny TZ při rovnoměrném
odpisování nebo ve výši hodnoty TZ určené znalcem,
- pronajímatel
zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu kamionu o tento nepeněžní příjem dle
§ 29 odst. 6 ZDP.
3. Cenové korekce
u obchodů mezi spojenými osobami (§ 23 odst. 7 ZDP).
Jde o nejznámější daňový
dopad existence spojených osob ovlivňující jejich základy daně o rozdíl
mezi cenou sjednanou a „cenou obvyklou“. Přesněji řečeno:
- Liší-li
se ceny sjednané mezi spojenými osobami
– od cen, které by
byly sjednány mezi nespojenými osobami (v běžných obchodních vztazích
za stejných nebo obdobných podmínek), a
– není-li tento
rozdíl uspokojivě doložen,
– upraví
se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl.
- Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi
nespojenými osobami ad výše, použije se cena určená podle zákona č. 151/1997 Sb.,
o oceňování majetku, ve znění p.p.
Tato úprava základu daně
z důvodu cenového rozdílu u obchodů mezi spojenými osobami se
netýká:
- smlouvy
o výprose (§ 2189 až 2192 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, dále jen „OZ“),
- smlouvy
o výpůjčce (§ 2193 až § 2200 OZ),
- úroků
z úvěru, zápůjčky, dluhopisu atp., kdy sjednaná výše úroků je nižší
(pozor na opačný případ), než by byla mezi nespojenými osobami, pokud je věřitelem:
daňový nerezident ČR, nebo člen obchodní korporace, který je daňovým rezidentem
ČR nebo fyzická osoba.
V případě
pochybností o obvyklosti ceny sjednané mezi spojenými osobami, lze požádat
správce daně o tzv. závazné posouzení způsobu tvorby ceny (§ 38nc
ZDP), tento správní úkon je ale zpoplatněn 10 000 Kč.
? Příklad
25
Zdůvodnění
cenového rozdílu
Dopravce,
a.s. podniká v silniční nákladní dopravě a současně je jediným společníkem
firmy Auta, s.r.o., která se zabývá pronájmem vozidel. Obě obchodní korporace
jsou z pohledu daní z příjmů spojenými osobami. Na základě smlouvy
o nájmu dopravního prostředku pronajímatel Auto, s.r.o. přenechal své mateřské
společnosti Dopravce, a.s. jeden z nákladních automobilů za sjednané měsíční
nájemné 10 000 Kč.
Správce
daně při kontrole tuto nájemní smlouvu napadl, protože zjistil, že jiným
(nespojeným) osobám pronajímají Auta, s.r.o. obdobná vozidla za nájemné cca 25 000 Kč
měsíčně. Vyzval proto pronajímatele, aby uspokojivě doložil ekonomický důvod
rozdílu cen v případě nájmu auta spojené osobě – společníkovi Dopravce,
a.s. S.r.o. by jinak hrozilo dodanění fiktivního ovšem zdanitelného cenového
rozdílu ve výši 15 000 Kč měsíčně.
Pronajímatel
(Auta, s.r.o.) ovšem správci daně zdůvodnil rozdíl ve výši nájemného tím, že se
jedná o značně poruchové vozidlo, s jehož pronajímáním byly trvalé
potíže. Což doložil výpisem z evidence pronajímání svého vozového parku,
kde předmětné vozidlo bylo pronajímáno nejméně, a přitom ale nejčastěji
u něj nájemci uplatňovali reklamace z důvodu jeho poruch
a návazný požadavek na smluvně zavázané bezplatné přistavení náhradního
vozidla. Nájemce – Dopravce, a.s. – o tomto špatném technickém stavu
vozidla věděl a akceptoval jej. A to proto, že jej bude využívat poměrně
málo a navíc se zabývá i servisem nákladních automobilů, takže drobné
závady si sám odstraní a nebude proto požadovat náhradní vozidlo, což je
uvedeno i v nájemní smlouvě.
Dále pronajímatel
argumentoval tím, že zatímco „obvyklé“ nájemné 25 000 Kč měsíčně se
týká jen krátkodobých nájemních vztahů nepřesahující 6 měsíců (ve stavební
sezóně od května do září) a zbytek roku o ně obvykle není valný
zájem, tak předmětná nájemní smlouva se spojenou osobou je dlouhodobá na tři
roky.
Správce daně uznal
argumentaci poplatníka a základ daně mu z titulu nižšího nájemného
nenavýšil…
4. Povinnost upravit VH při
ukončení činnosti poplatníka likvidací, a to za období, předcházející
dni vstupu do likvidace stanoví § 23 odst. 8 ZDP, a to
o následující položky, nebudou-li zúčtovány v období likvidace:
- snížení
VH o zůstatky nákladů příštích období (účet 381)
a příjmů příštích období (účet 385),
- zvýšení
VH o zůstatky zákonných rezerv ve smyslu ZoR (účet
451) a zákonných opravných položek (účet 391), výdajů příštích období (účet
383) a výnosů příštích období (účet 384).
5. § 23 odst. 9
ZDP uvádí, kdy zaúčtovaný oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty zůstává
v základu daně. Pro běžnou firemní praxi je nejvýznamnější, že se jedná
o cenné papíry (akcie), ovšem s výjimkou uvedenou již výše
v § 23 odst. 4 písm. k) ZDP. Připomeňme, že dané ustanovení
naopak ze základu daně vylučovalo změnu reálné hodnoty (oceňovací rozdíl)
u podílu, který se podle účetních předpisů oceňuje reálnou hodnotou, jehož
převod by byl osvobozen od daně – což jsou zejména akcie v dceřiných
společnostech.
6. Speciální pravidla pro
základ daně (daňovou ztrátu) stálé provozovny nerezidenta ČR – ve smyslu
§ 22 odst. 2 ZDP. K čemuž § 23 odst. 11 ZDP uvádí, že
u stálé provozovny nemůže být základ daně nižší (nebo ztráta vyšší), než
jaké by dosáhl z téže nebo podobné činnosti vykonávané za obdobných
podmínek rezident ČR.
7. Daňové uplatnění oceňovacího
rozdílu nebo goodwillu z koupě obchodního závodu odlišně od účetního
pojetí upravuje obsáhlé ustanovení § 23 odst. 15 ZDP. Podstatou je,
že se oceňovací rozdíl (goodwill) do základu daně rozpouští rovnoměrně po dobu
180 měsíců, přičemž „kladný“ jej snižuje a „záporný“ zvyšuje.
8. § 23
odst. 17 ZDP stanoví speciální daňové „přepočtené zahraniční ceny“
v případě nabytí, resp. přemístění majetku z ciziny do Česka.
A to v případě vkladu, převodu obchodního závodu, fúze či rozdělení
obchodní korporace a přemístění majetku a dluhů ze zahraničí do
zdejší stálé provozovny nerezidentního poplatníka.
9. Úpravy veřejně prospěšných
poplatníků při přechodu z podvojného na jednoduché účetnictví nebo naopak.
10. Pokud poplatník
využil účetní možnosti oceňovat finanční nástroj reálnou hodnotou do vlastního
kapitálu bez ovlivnění VH, pak se VH při realizaci tohoto finančního nástroje
upraví o částku odpovídající změnám vlastního kapitálu souvisejícím
s tímto finančním nástrojem od jeho pořízení do jeho realizace, pokud
neovlivnily základ daně. To neplatí pro finanční nástroj, u kterého by byl
příjem z jeho převodu osvobozen.
11. Pokud poplatník
postupuje v souladu s unijními předpisy upravujícími účtování leasingů,
tak se pro zjištění ZD v ČR vychází z VH, který by byl zjištěn, kdyby
postupoval standardně podle českých účetních předpisů.
12. Specifické komplexní
úpravy nejen základu DPPO čekají na obchodních korporace účastnící se převodu
obchodního závodu, výměny podílů, fúzí a rozdělení. Stanoví je –
v rámci EU sjednocená – pravidla pro tzv. společný systém zdanění,
která byla dobrovolně povinně zakomponována do § 23a až § 23d ZDP.
13. Náročnými úpravami
základu výpočtu DPPO od roku 2019 jsou 4 pravidla se zdánlivě bohulibým
cílem – proti praktikám vyhýbání se dani – která nám vnutila unijní Směrnice
ATAD, což stručně objasníme.
Děti se dříve strašily čertem,
dneska tím, že nejde wifi, a daňového poradce zaručeně vyděsíte Atadem.
Jde o akronym (zkratka, která se nehláskuje, ale čte jako jedno slovo)
vzniklý spojením počátečních písmen čtyř anglických slov – Anti Tax
Avoidance Directive. Česky: „Směrnice proti vyhýbání se dani“. Daně
z příjmů členských států EU nejsou (zatím) sjednoceny ani harmonizovány,
ale unijní právo jako prstíčky Jezinek proniká i tam. Dříve směrnice Rady
byly českým poplatníkům ku prospěchu: Osvobození podílů na zisku od dceřiných
společností (2011/96/EU), Výhodnější společný systém zdanění zmíněný před
chvíli (2009/133/ES), Osvobození úroků a licenčních poplatků (2003/49/ES).
To se ale změnilo příchodem poplatníkům nepřátelské směrnice ATAD – Směrnice
Rady 2016/1164/EU ze dne 12. 7. 2016, kterou se stanoví pravidla proti
praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování
vnitřního trhu, ve znění p.p.
Do ZDP přinesla čtyři
typy dosti tvrdých daňových restrikcí, jejichž uplatňování značně
komplikují složitá a v mnohém nejednoznačná pravidla. Útěchou pro
firemní účetní, daňaře a právníky je, že tyto daňové komplikace Směrnice
ATAD jsou určeny především pro velmi velké nadnárodní obchodní korporace.
Jde o velmi spletitou, komplexní a náročnou daňovou problematiku,
proto se omezíme pouze na stručné představení.
- Pro
daňové uznání úroků zejména z úvěrů a výpůjček stanoví ZDP řadu
podmínek, tzv. testů: cena obvyklá, nízká kapitalizace, zaplacení úroků neúčtující
fyzické osobě, závislost úroku na zisku dlužníka a využití financí na pořízení
podílu v dceřiné společnosti. Tyto zůstávají i nadále
a k nim nově přibyl o řád složitější test tzv. nadměrných výpůjčních
nákladů – nejen vůči spojeným osobám! Naštěstí se týká jen opravdu
velkých firem (s výjimkou bank atp.), jejichž „výpůjční náklady“ (nejen
úroky) převyšují případné zdanitelné „výpůjční příjmy“ nejméně o 80 milionů
Kč. Pro ilustraci složitosti nového daňového testu poznamenejme, že pracuje
s nezvyklým pojmem „daňový zisk před úroky, zdaněním a odpisy“, který
si účelově vymezuje. A mezi regulované „výpůjční náklady“ řadí třeba
i takové sci-fi, jako je „pomyslný úrok v rámci derivátu“
a kursový rozdíl související s tímto závazkem.
2. Zdanění
při přemístění majetku bez změny vlastnictví (§ 23g, § 38zg ZDP):
- Směrnice
ATAD hovoří o „zdanění při odchodu“. Smyslem je zamezit obcházení daňové
povinnosti v ČR přesunem majetku v rámci jednoho subjektu do států
s nižší daní. Nově může ČR zdanit i pouhý přesun (přemístění)
aktiv z Česka např. do stálé provozovny v zahraničí tak, jako by
u nás došlo k jejich prodeji. Toto přemístění majetku beze změny
vlastnictví se totiž považuje za „prodej“ sobě samému, a to za cenu
obvyklou. I bez detailů je nasnadě, že jde o složitou a ohledně
cen i uznávaných výdajů spornou záležitost. Směrnice ATAD je závazná pro
celou EU, je tak třeba počítat s obdobným zdaněním – fikce prodeje sama
sobě – i při přemístění majetku z jiného státu EU do ČR. Kdy bude
poplatník v cílové zemi (ČR) muset řešit ocenění fiktivně úplatně nabytých
aktiv. Restrikce se použije na přemístění majetku uskutečněné ve zdaňovacích
obdobích započatých od roku 2020. Poplatník může požádat správce daně
o rozložené úhrady části daně – odpovídající této transakci – až na pět
let.
3. Řešení
důsledků rozdílné právní kvalifikace (§ 23h ZDP):
- Podstatou
je snaha ochránit tuzemský základ daně z příjmů před tzv. hybridními
nesoulady. Jde o odlišné právní posouzení určité právní skutečnosti
právními řády dotčených států, kdy z důvodu rozdílného pojetí dochází
k nezamýšlenému dvojímu nezdanění nebo naopak dvojímu zdanění. Příklad:
Určitou platbu jeden stát posoudí jako úrok, ale druhý jako dividendu, anebo
jeden stát platbu uzná coby daňový výdaj, zatímco ten druhý příjem osvobodí od
daně atp. Daňové hybridní hrozby se testují od roku 2020, a to pouze
u „přidružených osob“ – kapitálově spojené osoby s podílem od
50 %, osoby s podílem na zisku od 50 %, „jinak spojené osoby“,
právnická osoba a její stálá provozovna.
4. Zdanění
ovládané zahraniční společnosti (§ 38fa ZDP):
- Další
lahůdka pro daňové právníky a noční můra pro firmy působící
i v zahraničí. Smyslem je zabránit obcházení daňové povinnosti
poplatníků (právnických osob), kteří jsou rezidenty ČR, zakládáním dceřiných
společností či stálých provozoven v jurisdikcích s nízkou úrovní zdanění
(tzv. daňových rájích) a následným „odkláněním“ části příjmů (zejména
„pasivních“ z úroků a licenčních poplatků) do těchto entit, aby se
vyhnuli jejich zdanění u nás. Pravidla jsou i zde stanovena velmi
složitě až nejasně.
? Příklad
26
Výpočet
základu daně z účetního výsledku hospodaření
S.r.o.
za účetní i zdaňovací období kalendářního roku 2024 vyplynul VH před zdaněním
1 milion Kč (účetní zisk). Jeho součástí ovšem bylo několik položek, na které
má daňové právo odlišný náhled, viz tabulka.
Pořadí
Popis
daňové operace (odkazy na § směřují do ZDP)
Účet
Kč
VH
Výsledek
hospodaření před zdaněním (zjištěný z účetní závěrky)
Všechny
1 000 000
Zvýšení
VH
Nedaňové
účetní náklady (§ 23 odst. 3 písm. a) bod 2) celkem,
z toho:
lNáklady
na reprezentaci (§ 25 odst. 1 písm. t)
lPojistné
zaměstnavatele za XII/2024 neuhrazené do I/25 (§ 24 odst. 2
písm. f)
lNáklady
na kulturu, sport a rekreaci zaměstnanců (§ 25 odst. 1
písm. h)
lNáklady
na poskytnuté dary (§ 25 odst. 1 písm. t)
Pojistné
za zaměstnance sražené ale neodvedené (§ 23 odst. 3 písm. a)
bod 5):
lJde
o pojistné za prosinec 2024, které nebylo zaplaceno do 31. 1. 2025
336
12 500
Pozdě
uhrazené výnosové smluvní sankce z roku 2023 (§ 23 odst. 3
písm. a) bod 6)
Různé
20 000
Celkové
zvýšení VH pro účely výpočtu základu daně
–
3 555 000
Snížení
VH
Neuhrazené
výnosové smluvní sankce z roku 2024 (§ 23 odst. 3
písm. b) bod 1)
644
40 000
Pozdě
odvedené pojistné sražené zaměstnancům (§ 23 odst. 3 písm. b)
bod 2):
lJde
o pojistné za prosinec 2023, které bylo zaplaceno až 12. 2. 2024
336
10 000
Pozdě
odvedené pojistné zaměstnavatele (§ 23 odst. 3 písm. b) bod
3):
lJde
o pojistné za prosinec 2023, které bylo zaplaceno až 12. 2. 2024
336
30 000
Částky
nezaúčtovaných daňových nákladů (§ 23 odst. 3 písm. c) bod 2):
lDaňové
odpisy hmotného majetku za rok 2024 (§ 24 odst. 2 písm. a),
§ 26)
lPozdě
uhrazené loňské nákladové smluvní sankce (§ 23 odst. 3
písm. b) bod 3)
–
Různé
2 000 000
50 000
Celkové
snížení VH pro účely výpočtu základu daně
–
2 130 000
ZD
Základ
daně z příjmů za rok 2024 (1 000 000 Kč
+ 3 555 000 Kč – 2 130 000 Kč)
–
2 425 000
Před výpočtem DPPO je možno
snížit základ daně o několik odčitatelných položek § 20
a § 34 ZDP:
- speciální
odečet veřejně prospěšných (neziskových) poplatníků (§ 20 odst. 7
ZDP), netýká se podnikatelů,
- poskytnutá
bezúplatná plnění alias dary (§ 20 odst. 8
ZDP): minimální hodnota každého daru musí být 2 000 Kč, maximální
odpočet za poskytnuté dary může činit 10 % základu daně sníženého podle
§ 34 ZDP,
- daňová
ztráta minulých nebo budoucích let (§ 34 ZDP):
tento v praxi častý odpočet firem si stručně níže přiblížíme, zejména
s ohledem na převratnou novinku roku 2020 umožňující zpětné uplatnění daňové
ztráty,
- odpočet
na podporu výzkumu a vývoje (§ 34a až § 34e ZDP): výše této daňové
podpory činí 100 %, nebo 110 % započitatelných druhů výdajů
prokazatelně vynaložených na realizaci projektu výzkumu a vývoje,
- odpočet
na podporu odborného vzdělávání (§ 34f až § 34h ZDP): náhrada výdajů
za pořízení majetku pro daný účel (50 nebo 110 % vstupní ceny),
a vynaložených na školení žáka/studenta (200 Kč na žáko-hodinu).
Základním
principem daní z příjmů je, že je daňová povinnost za každé zdaňovací
období (případně za jiné „zdaňované“ období, za které se podává daňové přiznání)
stanovena samostatně a nezávislé na obdobích předchozích nebo
budoucích. Zjednodušeně řečeno poplatník za každé „zdaňované“ období zjistí
rozdíl svých zdanitelných příjmů (výnosů) a daňově uznatelných výdajů
(nákladů). Je-li výsledkem kladné číslo – příjmy vyšší než výdaje –
jedná se o „kladný“ základ daně, v opačném případě je „záporný“
základ daně označen jako daňová ztráta. Přičemž daň z příjmů se
stanovuje přirozeně pouze z „kladného“ základu daně.
Důsledně
uplatňovaný základní princip nezávislosti jednotlivých „zdaňovaných“ období by
ovšem ve ztrátových obdobích nebyl spravedlivý. Daňová ztráta v jednom
roce totiž v praxi obvykle souvisí s kladnými základy daně
v dalších obdobích. Například když firma v roce 2024 vznikla, nebo
modernizovala výrobu, vyvíjí nový produkt, chystala vstup na nové trhy,
restrukturalizovala provoz…, vytváří tím zdravý ekonomický základ pro svůj
další rozvoj. Nebylo by tedy spravedlivé, neuznat takovéto výdaje (náklady) za
ztrátový rok 2024 jen proto, že byly vynaložené v jiném zdaňovaném období,
nežli na ně často navazující zdanitelné příjmy (výnosy).
Zhruba
z těchto důvodů je poplatníkům již od počátku novodobých daní z příjmů
umožněno určité narušení zmíněného základního principu nezávislosti každého
zdaňovacího (obecněji „zdaňovaného“)období tím, že mohou daňovou ztrátu
uplatnit formou položky odčitatelné od svých kladných základů daně v jiných
zdaňovacích („zdaňovaných“) obdobích. Ovšem není to až tak prosté a je
třeba splnit stanovené podmínky, protože správci daně správně usoudili, že
dobrodiní odpočtu daňové ztráty je možno také zneužít…
Od července 2020 byly
možnosti uplatnění daňové ztráty významně rozšířeny, ale tím
i zkomplikovány. Doposud bylo jedinou možností uplatnění daňové ztráty
(např. za rok X) její odpočet od kladných základů daně v následujících
pěti zdaňovacích obdobích (tj. v letech X+1 až X+5), jak se dočteme
v § 34 odst. 1 ZDP:
- „Od
základu daně lze odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část,
a to (…) v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po
období, za které se daňová ztráta stanoví. (…)“
Tato možnost sice zůstává
v platnosti, ale již přestala být jedinou variantou. Počínaje daňovou
ztrátou za zdaňovací období skončené od 30. 6. 2020 totiž přibyladruhá
možnost uplatnění – formou odpočtu, ale nejvýše 30 milionů Kč – ve dvou
zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících (tj. za rok X-1
a X-2).
- „Od
základu daně lze odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část,
a to ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu
období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se daňová
ztráta stanoví, nebo (poznámka:
následuje výše citovaná první varianta) v 5 zdaňovacích obdobích
bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví. (…)“
? Příklad
27
Finanční
výhoda zpětného uplatnění ztráty
Zdaňovacím
obdobím ABC, s.r.o. je kalendářní rok. Za rok 2023 vykázala základ daně
100 000 Kč, z něhož vzešla daň z příjmů 19 000 Kč
a stejně tomu bylo i v předešlém roce 2022. Ovšem problémový byl
rok 2024, skončil daňovou ztrátou 500 000 Kč a jednatel rozhodl,
že jí uplatní (zčásti) zpětně za uplynulé dva roky.
Za tímto účelem bude muset firma podat dodatečná daňová přiznáním za roky
2022 a 2023 na nižší, resp. nulovou daň, kde uplatní části daňové ztráty
za rok 2024 coby položku odčitatelnou od základu daně – a to
v maximálně možné výši á 100 000 Kč. Díky tomu klesne daňová
povinnost ABC, s.r.o. za roky 2022 a 2023 na nulu, čímž ji vzniknou přeplatky
na DPPO za tyto roky 2 × 19 000 Kč, které ji na žádost správce daně
vyplatí. Zbývající část nevyužité daňové ztráty za rok 2024 – tedy
300 000 Kč – bude moci poplatník standardně uplatnit formou odpočtu
od základů daně z příjmů v následujících nejvýše pěti zdaňovacích
obdobích 2025 až 2029.
Pro omezení spekulací
(tzv. prodej ztrát) je u poplatníků DPPO stanovena ještě dodatečná
podmínka uplatnění daňové ztráty formou odčitatelné položky od budoucích,
nebo minulých základů daně. Je náplní 12 odstavců § 38na ZDP, a ve
stručnosti ji můžeme vyjádřit následovně. Daňovou ztrátu nelze odečíst od
základu daně, došlo-li k „podstatné změně“ ve složení osob,
které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (změna společníků a jejich
podílu týkající se více než 25 % základního kapitálu) oproti období, za
které byla tato ztráta stanovena, ledaže poplatník prokáže, že mezi těmito
roky byla alespoň z 80 %výnosů „zachována činnost“.
? Příklad
28
Po
podstatné změně lze uplatnit ztrátu jen při zachování činnosti
S.r.o.
vykázala za rok 2023 daňovou ztrátu, o kterou hodlá snížit základ daně za
rok 2024. Komplikací je, že v roce 2024 z firmy odešel – např. do důchodu
– společník, jehož podíl činil 50 %. Odcházející společník obdržel vypořádací
podíl a o jeho vklad byl snížen základní kapitál. V roce 2024
tudíž došlo k podstatné změně, která obecně brání uplatnění dřívější daňové
ztráty z roku 2023, ledaže by v mezidobí byla „zachována činnost“.
To naštěstí nebude
problém, protože předmět podnikání s.r.o. se mezi roky 2023 a 2024 omezil,
takže všech 100 % tržeb za vlastní výkony a zboží zúčtované do výnosu
v roce 2024 odpovídá předmětu podnikání firmy v roce 2023. Problémem
by naopak mohlo být rozšíření nebo změna předmětu podnikání od roku 2024.
Z „obecného“ základu
daně sníženého o zmíněné odpočty podle
§ 20 a § 34 ZDP zaokrouhleného na celé tisícikoruny dolů se vypočítá
DPPO. A to z důvodu jednotné, rovné sazby daně 21 % velmi
jednoduše.
Ani tato částka ještě
nemusí být daní, kterou by bylo nutno zaplatit, protože ve hře jsou slevy na
dani.
Za podmínek § 35 ZDP
mají zaměstnavatelé nárok na slevy na dani:
- 60 000 Kč
za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením,
- 18 000 Kč
za každého zaměstnance s jiným („lehčím“) zdravotním postižením.
Pojem „osoby se
zdravotním postižením“ vymezuje § 67 zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, přičemž pro výpočet obou typů slev je rozhodný průměrný
roční přepočtený počet těchto zaměstnanců.
Slevy z titulu
investičních pobídek podle § 35a,
§ 35b ZDP představují úplné nebo částečné daňové prázdniny pro poplatníky,
kteří zrealizují významnou investici za podmínek zákona o investičních
pobídkách.
A konečně může DPPO
snížit také zápočet daně zaplacené v zahraničí – dle mezinárodní
smlouvy a § 38f ZDP – přičemž v Česku se jedná vždy o tzv. prostý
zápočet daně počítaný pro každý smluvní stát zvlášť.
? Příklad
29
Zápočet
prostý u právnické osoby
Prostý
zápočet daně se uplatní u příjmů české s.r.o. ze stálé provozovny („SP“)
na Slovensku. Celkový účetní zisk firmy za rok 2024 je 3 mil Kč, resp. základ
daně 3,5 mil Kč – včetně „zisku“ SP 1 milion Kč, z něhož zaplatila
slovenskou daň např. 200 000 Kč. Jak s.r.o. vyplní relevantní řádky
přiznání k DPPO v ČR (II. oddíl):
Řádek
Stručný
popis věcné náplně
Kč
Poznámka
10
Účetní
výsledek hospodaření
3 000 000
Rozdíl
celkových účetních výnosů a nákladů, včetně SP
70
Položky
zvyšující účetní VH
500 000
Z čehož
100 000 Kč nedaňových nákladů připadá na SP.
Výpočet
daně ČR (před zápočtem) = 21 % ze 3 500 000 Kč
320
Zápočet
slovenské daně
200 000
Maximální
zápočet daně = 735 000 × (1 mil + 100 000) / 3,5 mil = 735 000
× 31,43 % = 231 010 Kč Slovenská daň je nižší
(200 000 Kč), proto se uplatní tato nižší částka.
Technicky
se výpočet zápočtu daně zaplacené v zahraničí provádí v Příloze č. 1
II. oddílu v tabulce I.
9. Zálohy
na DPPO
Záloha je povinná platba, kterou musí poplatník platit během zdaňovacího období,
kdy není známa ještě skutečná výše daně za toto období. Po skončení zdaňovacího
období se zálohy započítávají na úhradu skutečné výše daně. Záloha na daň
se přitom spravuje jako daň podle daňového řádu, jak stanoví poslední věta
§ 38a odst. 1 ZDP. Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu
zálohového období, které začíná prvním dnem po uplynutí posledního dne lhůty
pro podání daňového přiznání (dále také jen „DAP“) za minulé zdaňovací
období do posledního dne lhůty pro podání DAP v následujícím zdaňovacím
období. Například aktuální zálohové období daně z příjmů pro zdaňovací
období kalendářního roku 2024 a částečně ještě i roku 2025 trvá:
- od
3. 4. 2024 do 1. 4. 2025 – při podání DAP
ve lhůtě „3 měsíce od konce roku“: posledním dnem lhůty pro podání DAP za rok
2023 bylo úterý 2. 4. 2024, takže navazující zálohové období započalo středou
3. 4. 2024 a jeho konec připadne na úterý 1. 4. 2025, kdy skončí
lhůta pro podání řádného DAP za rok 2024.
- od
2. 7. 2024 do 1. 7. 2025 – při podání DAP
v prodloužené lhůtě „6 měsíců po uplynutí roku“: posledním dnem lhůty pro
podání DAP za rok 2023 bylo pondělí 1. 7. 2024, takže navazující zálohové
období započalo úterkem 2. 7. 2024, a jeho konec připadne na úterý
1. 7. 2025, kdy skončí lhůta pro podání DAP za 2024.
Situace,
kdy zdaňovacím obdobím je kalendářní rok a DAP se podává
v základní lhůtě 3 měsíců:
Zálohové období tedy není
totožné se zdaňovacím obdobím – u osob fyzických ani právnických –
a jeho délka trvání je u každého poplatníka individuální v závislosti
na jeho konkrétních lhůtách pro podání příslušného DAP, může se tak z roku
na rok měnit. Podstatné přitom je, že na vymezení a běh zálohového
období nemá vliv okamžik skutečného podání daňového přiznání kdykoli před
nebo naopak po uplynutí zákonné lhůty.
? Příklad
30
Zálohové
období vymezují zákonné termíny podání DAP
Účetním
i zdaňovacím obdobím ABC, a.s. je kalendářní rok. Kvůli povinnému auditu účetní
závěrky nebo pro zastoupení daňovým poradcem má firma ze zákona prodloužen
termín pro podání DAP k DPPO za rok 2024 až do 1. 7. 2025. Proto
její „staré“ zálohové období – pro které byla určující daň za rok 2023 – skončí
až právě tímto dnem 1. 7. 2025. A „nové“ zálohové období – pro něž
bude stěžejní již daň za rok 2024 – začne až 2. 7. 2025. Na čemž nic nezmění
ani skutečnost, že poplatník podal přiznání k DPPO za rok 2024 již
v lednu 2025.
Tato zásada má přímý
dopad na režim placení záloh, proto ani s předstihem např. v lednu
2025 podané přiznání k DPPO za rok 2024 nemá vliv na zálohy ve „starém“
zálohovém období dobíhajícím ještě v roce 2025 až do termínu podání přiznání
1. 7. Poplatník však případně může aktuálně požádat o změnu výše těchto
záloh.
Při stanovení výše
a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Čímž
se rozumí částka daně ve výši, jak ji naposled stanovil pravomocně správce daně,
ať už v souladu s daňovým přiznáním poplatníka, platebním výměrem,
dodatečným platebním výměrem nebo rozhodnutím o opravném prostředku.
Zálohy a jejich
periodicita závisí na poslední známé daňové povinnosti, pokud byla:
- do
30 000 Kč včetně – zálohy se neplatí;
- od
30 001 Kč do 150 000 Kč – pololetní zálohy á 40 %
poslední známé daňové povinnosti,
– první
je splatná do 15. 6. (resp. do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období)
a
– druhá do 15. 12.
(resp. do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období);
- od
150 001 Kč – čtvrtletní zálohy á 25 %
poslední známé daňové povinnosti,
– první je splatná do
15. 3. (resp. do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období),
– druhá do 15. 6.
(resp. do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období),
– třetí do 15. 9.
(resp. do 15. dne devátého měsíce zdaňovacího období) a
– čtvrtá do 15. 12.
(resp. do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období).
Situace poplatníka
platícího čtvrtletní zálohy, který podává DAP za kalendářní rok
v základní lhůtě 3 měsíců.
Poznámka:
Pro přehlednost neřešíme odklad lhůty končící o svátku/víkendu na
nejbližší první pracovní den.
Výše
a periodicita záloh se může změnit i v průběhu zálohového období. A to při změně „poslední známé daňové povinnosti“ –
zejména kvůli doměrku správcem daně nebo dodatečnému daňovému přiznání
podanému v zálohovém období, jehož daně se přiznání týká. Naštěstí ale
dodatečné přiznání nemění pro účely záloh poslední známou daňovou povinnost zpětně
od počátku zálohového období, ale až od následujícího dne po zákonném termínu
pro podání dodatečného přiznání – což je podle § 141 odst. 1 DŘ
poslední den kalendářního měsíce následujícího po měsíci zjištění důvodů pro
podání dodatečného přiznání. Pokud by ale bylo dodatečné daňové přiznání podáno
opožděně, změní se zálohy až ode dne následujícího po dni jeho opožděného
podání.
Zapomíná
se, že zálohy na DPPO se zaokrouhlují na celé stokoruny nahoru! Což se
nedozvíme ze ZDP, ale z procesního DŘ v § 146 odst. 2.
Nejde o zaokrouhlování tzv. matematické – od 50 Kč včetně nahoru na
100 Kč – ale jakkoli drobného přesahu jedné stovky na nejbližší vyšší
stokorunu. Takže ať už vyjde záloha 100 001, 100 049 anebo
100 099, musí se zaokrouhlit a platit ve výši nejbližší celé vyšší
stovky 100 100 Kč.
Obecně
platí, že po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové
přiznání, se zaplacené zálohy započítávají na úhradu daně, ale týká se to jen
záloh splatných v průběhu daného zdaňovacího období, resp. jakéhokoli
období, za které se podává DAP. Přitom ze záloh, u nichž došlo
k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají
pouze zálohy zaplacené nejpozději do lhůty pro podání přiznání.
Pokud
tedy poplatník zapomněl na povinnost platit zálohy na DPPO, nemůže si je
uplatnit k zápočtu na úhradu daně, což je vcelku logické. Někdy ovšem
poplatníci ke své škodě zapomínají započíst na úhradu daně zálohy sice
splatné v průběhu zdaňovacího období, které ale zaplatili opožděně až
v dalším zdaňovacím období – avšak samozřejmě ještě před termínem pro
podání DAP za právě uplynulé zdaňovací období. Naopak zálohy ze zákona splatné
až v následujícím zdaňovacím období (zpravidla březnová a červnová)
nelze započíst na úhradu daně za předešlé zdaňovací období, byť budou uhrazeny
před podáním DAP za toto zdaňovací období.
? Příklad
31
Jedno
zálohové období pro dvě zdaňovací období
Za kalendářní rok 2023 podával poplatník DAP
v základní lhůtě do 2. 4. 2024, konkrétně např. 8. 3. na daňovou
povinnost 200 000 Kč. Načež mu započalo zálohové období 3. 4.
2024. Pro přiznání DPPO za rok 2024 ale využije sužeb poradce, který za něj
zpracuje a podá přiznání k v prodlouženém termínu do 1. července
2025, kdy skončí sledované zálohové období, a to opět bez ohledu na den
podání DAP za rok 2024 (např. 20. 6. 2025).
Protože z DAP za rok 2023 vyplynula poslední známá daňová povinnost
200 000 Kč, má poplatník v následném zálohovém období (3. 4.
2024 – 1. 7. 2025) povinnost platit „čtvrtletní“ zálohy ve výši á 50 000 Kč:
-
první (zákon jí označuje
jako „druhou“) do pondělí 17. 6. 2024,
-
druhou (zákon jí označuje
jako „třetí“) do pondělí 16. 9. 2024,
-
třetí (zákon jí označuje
jako „čtvrtou“) do pondělí 16. 12. 2024,
-
čtvrtou (zákon jí označuje
jako „první“) do pondělí 17. 3. 2025,
-
pátou (zákon jí označuje
jako „druhou“) do pondělí 16. 6. 2025.
V přiznání k DPPO za rok 2024 poplatník, resp. jeho zmocněnec
započte na úhradu vypočtené výše daně z příjmů za rok 2024 jen první tři
ze zaplacených záloh, které byly splatné v takto zdaňovaném zdaňovacím
období roku 2024 – pokud budou skutečně zaplaceny do 1. 7. 2025, viz výše
– tj. 3 × 50 000 Kč = 150 000 Kč.
Čtvrtou a pátou zálohu sledovaného zálohového období (splatné až
v roce 2025), tedy 2 × 50 000 Kč = 100 000 Kč bude
moci poplatník započíst na úhradu daně až za zdaňovací období kalendářního roku
2025!
Poplatník
nebo jeho zmocněnec může požádat správce daně o stanovení záloh na
DPPO jinak, než vyplývá z poslední známé daňové povinnosti, popřípadě
o zrušení povinnost daň zálohovat dle § 174 odst. 5 DŘ,
a to i zpětně. Například kvůli omezení činnosti, propadu obchodních
zakázek, při úbytku nájemníků atp. Žádost nepodléhá správnímu poplatku
a lze žádat i opakovaně, pokud se během roku hospodaření postupně
zhoršuje.
Rozhodně
ale nelze doporučit brát zálohy na daň na lehkou váhu a neplatit je vůbec
nebo pozdě. Zálohy se totiž při správě daní posuzují obdobně jako samotná daň.
Procesně za to může poslední věta § 38a odst. 1 ZDP: „Záloha na daň
se spravuje jako daň podle daňového řádu.“, která navazuje na § 2
odst. 3 písm. b) DŘ.
Proto
v případě, že nejsou zálohy uhrazeny včas a řádně následuje obecně
sankce v podobě úroku z prodlení. Přičemž dle § 251b
odst. 4 DŘ se tato časová sankce uplatní (vzniká) logicky jen do dne
splatnosti zálohované daně. Poté již bude případně dále nabíhat úrok
z prodlení nedoplatku samotné daně a nikoli zálohy. Naopak výhodou
zálohy coby daně v širším pojetí, je možnost požádat správce daně
o posečkání zálohy nebo o rozložení její úhrady na splátky,
a to za stejných podmínek jako u daně (viz výše). Jestliže žádosti
berňák vyhoví, bude poplatník za pozdější úhradu záloh platit úrok z posečkané
částky ve výši 50 % úroku z prodlení.
DPPO
sestává ze součtu 21 % daně z „obecného“
základu daně, a příp. i z 15 % daně ze samostatného
základu daně podle § 20b ZDP. Takto samostatně zdaňovány jsou pouze
vybrané kapitálové příjmy ze zdrojů v zahraničí – podíly na zisku,
vypořádací podíly a podíly na likvidačním zůstatku – jak bylo komentováno
výše. Tyto kapitálové příjmy ze zdrojů v zahraničí mají nejistý a příležitostný
charakter, proto se pro účely stanovení záloh na DPPO z poslední známé
daňové povinnosti vylučuje daň z tohoto samostatného základu daně.
Pozor
na specifikum záloh na DPPO týkající se zdaňovaných období netrvajících
obvyklých 12 měsíců. Pokud se poslední známá daňová povinnost týkala jen části
zdaňovacího období nebo zdaňovacího období kratšího či delšího než 12 měsíců,
je nutno jí pro účely placení záloh přepočítat tak, jako by se týkala 12 měsíců.
? Příklad
32
Přepočet
zálohy na daň za kratší období
Firma Obchodníci, s.r.o. vznikla 1. 7. 2024
a za zdaňovací období tohoto kalendářního roku podala ve lhůtě do 1. 4.
2025 přiznání k dani z příjmů právnických osob na daňovou povinnost
100 000 Kč. Návazně na to chtěl jednatel platit pololetní zálohy na
daň á 40 000 Kč.
Pečlivá účetní ovšem vedení společnosti upozornila, že jelikož se
poslední známá daňová povinnost týkala zdaňovacího období kratšího než 12 měsíců,
je nutno jí pro účely placení záloh přepočíst. A to následovně: fiktivní
poslední známá daň za 12 měsíců čistě pro účely záloh na daň = skutečná daň za
6 měsíců roku 2024 / počet měsíců pobírání příjmů podléhajících dani × 12 = 100 000 Kč
/ 6 měsíců × 12 měsíců = 200 000 Kč. Takže rázem firmě vznikla čtvrtletní
zálohová povinnost á 50 000 Kč.
10. Příklad vyplnění daňového přiznání
k DPPO
ABC, a.s. se sídlem
v Česku – tedy daňový rezident ČR – vykazuje za účetní období kalendářního
roku 2024, které je také jejím zdaňovacím obdobím pro účely DPPO následující účetní
náklady a výnosy. Daňově významné položky jsou uvedeny tučně a budou
upřesněny za chvíli; odkazy na paragrafy směřují vždy do ZDP.
Náklady
Výnosy
SÚ
Název syntetického účtu
(SÚ)
Kč
SÚ
Název syntetického účtu
(SÚ)
Kč
501
Spotřeba materiálu
800 000
–
–
–
502
Spotřeba energie
200 000
–
–
–
504
Prodané zboží, z toho:
lVe
slovenské provozovně
30 000 000
9 000 000
604
Tržby
za zboží, z toho
lZe
slovenské provozovny
50 000 000
10 000 000
511
Opravy a udržování
900 000
–
–
–
512
Cestovné
200 000
–
–
–
513
Náklady na
reprezentaci
100 000
–
–
–
518
Ostatní služby
1 000 000
–
–
–
521
Mzdové náklady
10 000 000
–
–
–
523
Odměny členům orgánů
1 000 000
–
–
–
524
Zákonné soc. pojištění 2024,
z toho:
lUhrazeno
až 22. 2. 2025
3 500 000
300 000
–
–
–
527
Zákonné sociální náklady
100 000
–
–
–
528
Ostatní sociální
náklady
1 000 000
–
–
–
531
Daň silniční, z toho
lK 31. 12.
2024 nezaplaceno
50 000
10 000
–
–
–
543
Dary (na ekologii
podle § 20 odst. 8)
100 000
–
–
–
544
Smluvní sankce, z toho:
lK 31. 12.
2024 nezaplaceno
50 000
15 000
644
Smluvní
sankce, z toho:
lK 31. 12.
2024 nepřijato
200 000
50 000
549
Manka a škody, z toho:
lDaňově
neuznatelné
50 000
15 000
–
–
–
551
Účetní odpisy dlouhodobého majetku
lDaňové
odpisy hmotného majetku
400 000
200 000
–
–
–
558
Zákonné opravné položky
400 000
–
–
–
559
Ostatní opravné
položky, z toho:
lNově
vytvořeno v roce 2024
lZrušeno
v roce 2024
100 000
120 000
20 000
–
–
–
562
Nákladové úroky (věřitel účtuje)
40 000
662
Výnosové
úroky
100 000
568
Ostatní finanční náklady
10 000
665
Podíly
na zisku (z ČR), z toho:
lOd dceřiných
společností
4 700 000
4 000 000
Náklady celkem (účetní)
50 000 000
Výnosy celkem (účetní)
55 000 000
Další daňově relevantní
podrobnější údaje:
- Podle
Smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi Českem a Slovenskem – Sdělení
č. 100/2003 Sb. m. s. – jsou předmětem zdanění na Slovensku zisky (příjmy
snížené o související výdaje) z tamní stálé provozovny české firmy.
Tento „zisk“ stálé provozovny za rok 2024 v přepočtu na českou měnu činil
1 milion Kč. Pro zjednodušení uvažujeme jen výnosy z prodeje zboží 10
milionů Kč a s nimi související náklady 9 milionů Kč. Předpokládejme,
že firma ze „zisku“ stálé provozovny přiznala a zaplatila slovenskou daň
z příjmů (po přepočtu) 200 000 Kč, pročež podala tamní daňové přiznání.
Pro zamezení dvojího (opakovaného) zdanění příjmů ze stálé provozovny uplatní česká
firma v přiznání k české DPPO tzv. prostý zápočet slovenské daně.
- Ostatní
sociální náklady firmy – celý 1 milion Kč na účtu 528 – představují nepeněžní
plnění poskytnutá zaměstnancům podle § 25 odst. 1 písm. h) ZDP,
a to zejména na jejich rodinné rekreace, kulturní a sportovní volnočasové
aktivity. Jedná se plně o daňově neúčinné náklady, přičemž z pohledu
dotyčných zaměstnanců se jednalo o příjmy osvobozené od daně z příjmů
fyzických osob v souladu s § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.
- Přijaté
podíly na zisku:
– od „dceřiných společností“
(4 mil Kč) jsou osvobozené od daně, viz § 19 odst. 1
písm. ze) bod 1 ZDP,
– na
to navazuje „fiktivní“ nedaňový náklad 5 % z přijatých dividend dle
§ 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, tj. 200 000 Kč, protože
poplatník nedokáže hodnověrně prokázat, že tyto režijní náklady byly nižší,
– od ostatních
obchodních společností (700 000 Kč) byly zdaněny plátcem příjmu konečnou
srážkovou daní 15 % podle § 36 ZDP, pročež se takto srážkově zdaněné
příjmy vyloučí z obecného základu daně.
- Pojistné
na sociální a zdravotní pojištění sražené z hrubých mezd zaměstnanců
(MD 331 / D 336):
- za
prosinec 2023 ve výši 100 000 Kč bylo uhrazeno až 13. 3. 2024,
– podle § 23
odst. 3 písm. a) bodu 5 ZDP toto pojistné zvýšilo výsledek hospodaření
za rok 2023,
– podle § 23
odst. 3 písm. b) bodu 2 ZDP toto pojistné sníží výsledek hospodaření
za rok 2024,
- za
prosinec 2024 ve výši 150 000 Kč bylo uhrazeno až 23. 3. 2025,
– podle § 23
odst. 3 písm. a) bodu 5 ZDP toto pojistné zvýší výsledek hospodaření
za rok 2024,
– podle § 23
odst. 3 písm. b) bodu 2 ZDP toto pojistné sníží výsledek hospodaření
za rok 2025.
- Pojistné
na sociální a zdravotní pojištění zaměstnavatele nad rámec hrubých mezd
(MD 524 / D 336):
- za
prosinec 2023 ve výši 130 000 Kč bylo uhrazeno až 12. 2. 2024,
– podle § 24 odst. 2
písm. f) ZDP nejde o daňový náklad roku 2023, ale až roku 2024,
- za
prosinec 2024 ve výši 300 000 Kč bylo uhrazeno až 22. 2. 2025,
– podle § 24
odst. 2 písm. f) ZDP nejde o daňový náklad roku 2024, ale až
roku 2025.
- Silniční
daň je daňově účinná již okamžikem zaúčtování předpisu daně, není zde podmínka
zaplacení, takže celých 50 000 Kč časově a věcně spadajících do
roku 2024 zůstává nejen účetním ale i daňovým nákladem.
- Inventarizační
rozdíl (manko) 15 000 Kč přesahuje přijaté náhrady – nejde o škodu
živelními pohromami ani neznámým pachatelem – proto není daňovým nákladem dle
§ 25 odst. 1 písm. n), § 24 odst. 2 písm. l) ZDP.
- Firma
ABC, a.s. za rok 2022 vykázala daňovou ztrátu 600 000 Kč, z níž
v roce 2023 uplatnila 400 000 Kč.
– Z čehož nepřímo vyplývá,
že a.s. v roce 2024 neplatila žádné zálohy na DPPO za 2024 dle § 38a
ZDP.
- Za
dva zaměstnance s „lehčím“ zdravotním postižením uplatňuje firma slevu na
dani 28 620 Kč – výpočet uvádí příklad, viz § 35 odst. 1
a 2 ZDP, spolu s § 67 zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění p.p.
? Příklad
33
Výpočet
slevy na dani zaměstnavatele (ABC, a.s.):
Firma
po celý rok 2024 zaměstnávala dva zaměstnance s „lehčím“ zdravotním
postižením – paní Janu a pana Petra. Na pracovišti zaměstnavatele je
stanovena obvyklá 40 hodinová týdenní pracovní doba (8 hodin denně), což představuje
pro rok 2024 roční fond pracovní doby 2016 (252 pracovních dnů × 8 hodin). Paní
Jana pracuje ve firmě již řadu let a v roce 2024 měla součet nezapočítávaných
neodpracovaných časů (viz § 35 odst. 2 ZDP) celkem 70 pracovních
hodin. Pan Petr zde pracuje teprve od 1. února 2024, a to pouze na
30 hodinovou týdenní pracovní dobu (6 hodin denně) a kvůli dlouhodobému
uvolnění pro výkon veřejné funkce neodpracoval 120 pracovních hodin.
V případě
tohoto zaměstnance – pana Petra – tedy musíme pro účely výpočtu slevy odečíst
22 pracovních dnů měsíce ledna, kdy nebyl u dotyčného zaměstnavatele ještě
zaměstnán, takže pracoval jen 230 dnů. Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců
s „lehčím“ zdravotním postižením se vypočte takto:
- [(252 dnů × 8 hodin – 70
hodin) + (230 dnů × 6 hodin – 120 hodin)] / (252 dnů × 8 hodin) = [(2016 hodin
– 70 hodin) + (1380 hodin – 120 hodin)] / 2016 hodin = [1946 hodin + 1260
hodin] / 2016 hodin = 3206 hodin / 2016 hodin = 1,59027… - po
zaokrouhlení = 1,59 zaměstnance s „lehčím“ zdravotním postižením.
Zaměstnavatel
ABC, a.s. si proto může podle § 35 ZDP za tyto dva zaměstnance s „lehčím“
zdravotním postižením uplatnit slevu na dani z příjmů právnických osob za
rok 2024 = 1,59 × 18 000 Kč = 28 620 Kč.
Nejprve
si podrobně a s náležitým komentářem ukážeme, jak vyplnit jednotlivé
nenulové řádky přiznání k DPPO za rok 2024 a poté si tyto údaje
promítneme do vypracování tiskopisu tohoto přiznání – vzor číslo 35.
První
strana tiskopisu daňového přiznání – záhlaví a identifikační I. oddíl –
obsahuje základní údaje o poplatníkovi, kódy rozlišení přiznání se vyplní
v souladu s Pokyny k vyplnění. Vedle povinné přílohy č. 1
k II. oddílu a účetní závěrky za rok 2024 je nutno přiložit
i tzv. zvláštní přílohy, a to u nenulových řádků označených
odkazem „8)“, kde budou blíže rozvedeny údaje daného řádku, příp. související
propočty. Dále může poplatník přiložit nijak neomezený počet dalších příloh,
považuje-li to za vhodné (např. potvrzení o poskytnutých darech).
Poznámka:
V následujících tabulkách jsou uvedeny pouze vyplněné (nenulové) řádky Přiznání
k DPPO.
II. oddíl základní části daňového přiznání k DPPO za
rok 2024 (poplatník – ABC, a.s.)
Řádek
Název položky
Částka v Kč
108)
V účetní
závěrce byl výsledek hospodaření („VH“) před zdaněním (+/-) k 31. 12.
2024
5 000 000
Při transformaci na základ daně (ZD) začneme daňovými
úpravami zvyšujícími výsledek hospodaření (VH)
308)
Zvýšení
VH podle § 23 odst. 3 písm. a) bodů 3 až 19, v daném případě
jde o pojistné sražené z mezd zaměstnanců za prosinec 2024 odvedené
až 23. 3. 2025
150 000
40
Účetní
náklady, které nejsou uznány jako daňově účinné náklady – celkem,
z toho:
lPeněžitý
dar ekologickému sdružení na výsadbu lesů (SÚ 543)
lNeuhrazené
nákladové smluvní sankce (SÚ 544)
lDaňově
neuznatelná škoda u poplatníka (SÚ 549)
lTvorba
ostatních – tedy čistě účetních – opravných položek (Má Dáti SÚ 559)
lNedaňové
režijní náklady související s držbou podílu v dceřiné společnosti
1 850 000
100 000
300 000
1 000 000
100 000
15 000
15 000
120 000
200 000
50
Účetní odpisy dlouhodobého hmotného
majetku za rok 2024 byly 400 000 Kč, daňové jen 200 000 Kč;
zaúčtována tedy byla vyšší částka, než kolik je uznáno za daňový náklad
200 000
70
Mezisoučet
(součet ř. 20 až ř. 63) zvýšení VH v důsledku daňových korekcí
2 200 000
Nyní budeme pokračovat daňovými úpravami naopak
snižujícími VH
1108)
Příjmy
osvobozené od DPPO – podíly na zisku vyplácené „dceřinými společnostmi“
4 000 000
1118)
Snížení
VH podle § 23 odst. 3 písm. b) ZDP – celkem, z toho:
lNepřijaté
výnosové smluvní sankce vzniklé za rok 2024 (SÚ 644)
lPojistné
sražené z mezd zaměstnanců za prosinec 2023 odvedené až 13. 3.
2024
150 000
50 000
100 000
1128)
Snížení
VH dle § 23 odst. 3 písm. c) ZDP – zrušení ostatní „nedaňové“
OP (Dal SÚ 559)
20 000
120
Příjmy
zdaněné v ČR konečnou srážkovou daní – podíly na zisku
z minoritních účastí
700 000
1608)
Ostatní případy, kdy náklady daňové jsou
vyšší než ty zaúčtované – pojistné na sociální a zdravotní pojištění zaměstnavatele
za prosinec 2023 zaplacené opožděně až 12. 2. 2024
130 000
170
Mezisoučet
(součet ř. 100 až ř. 163) snížení VH daňovými korekcemi
5 000 000
„Hrubý ZD“ nyní snížíme o odpočty, na které má
poplatník nárok
200
ZD,
respektive VH po zvýšení a snížení o daňové korekce (ř. 10 + ř. 70
– ř. 170)
2 200 000
220
ZD po úpravě o podíl komplementářů
a po vynětí zahraničních příjmů (zde se neuplatní)
2 200 000
230
Odečet dosud nevyužité části daňové
ztráty z roku 2022 (podmínky § 38na ZDP splněny)
200 000
250
Základ
daně snížený o odpočty a zahraniční příjmy vyňaté (pro účely odpočtu
za dary)
2 000 000
260
Snížení
ZD o daňově relevantní dar ve smyslu § 20 odst. 8 ZDP (do
10 % ZD na ř. 250)
100 000
270
Dále
snížený základ daně zaokrouhlený na celé tisícikoruny Kč dolů
1 900 000
Stanovíme daň (DPPO) a snížíme ji o přípustné
slevy na dani
280
Sazba
DPPO v procentech (%) podle § 21 odst. 1 ZDP – sazba daně účinná
k 1. 1. 2024
21
290
Daň
z příjmů právnických osob poplatníka před slevami na dani (ř. 270 × ř. 280
/ 100)
399 000
300
Sleva
na dani za 2 zaměstnance s (lehčím) zdravotním postižením v souladu
s § 35 ZDP
28 620
310
Daň
z příjmů dotyčného poplatníka – ABC, a.s. – upravená (snížená)
o slevy na dani
370 380
Následuje zápočet daní zaplacených v zahraničí (viz
tabulka I přílohy č. 1 II. oddílu a samostatné přílohy
k ní)
320
Zápočet
daně zaplacené v zahraničí, z tabulky I Přílohy č. 1, viz
dále (do výše ř. 310)
168 355
330
Daň
po zápočtu slovenské daně (ř. 310 – ř. 320), zaokrouhlená na celé koruny
nahoru
202 025
340
Celková daňová povinnost (ř. 330 + ř. 335)
– poplatník nemá náplň pro samostatný základ daně, a tudíž nevykazuje
ani žádnou daň ze samostatného základu daně (ř. 335)
202 025
360
Poslední
známá daňová povinnost pro účely periodicity a výše záloh je vyšší než
150 000 Kč, proto firma musí v následujícím zálohovém období
podle § 38a odst. 3 platit čtvrtletní zálohy á 50 600 Kč.
Jedná se o jednu čtvrtinu daně (202 025 Kč / 4 =
50 506,25 Kč) po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru, jak nařizuje
§ 146 odst. 2 DŘ.
202 025
V. oddíl – placení daně
4
Nedoplatek
DPPO za rok 2024 odpovídá celé vypočtené dani. V roce 2024 totiž
neplatila zálohy na daň, neboť díky uplatnění daňové ztráty měla za rok 2023
nulový základ daně.
– 202 025
Základní část DAP uzavírá prohlášení o pravdivosti
a úplnosti údajů s podpisem oprávněné osoby
Prakticky
všichni poplatníci musí vedle základní části vyplnit také alespoň Přílohu č. 1
II. oddílu, která detailněji rozvádí jednak některé z položek základní části,
a jednak vybrané daňové, účetní a ekonomické údaje.
Příloha č. 1 II. oddílu
Řádek
Popis položky
Částka v Kč
Tabulka A – rozpis řádku 40 základní části do úrovně
účtových skupin
1
51
– Služby (Reprezentace SÚ 513)
100 000
2
52
– Osobní náklady (Opožděné pojistné SÚ 524 + Benefity zaměstnancům SÚ 528)
1 300 000
3
54
– Jiné provozní náklady (Dar 543+Neuhrazené sankce 544 + Manko 549)
130 000
4
55
– Odpisy, rezervy, opravné položky (tvorba ostatních OP na MD 559)
120 000
5
XX
– Nedaňové režijní náklady související s držbou podílu v „dceřiné
společnosti“
200 000
13
Celkem
(shoduje se s řádkem 40 základní části)
1 850 000
Tabulka B – Odpisy hmotného a nehmotného majetku
1
Daňové
odpisy za odpisovou skupinu 1
50 000
3
Daňové
odpisy za odpisovou skupinu 2
100 000
6
Daňové
odpisy za odpisovou skupinu 5
50 000
11
Daňové
odpisy hmotného majetku a nehmotného majetku celkem
200 000
Tabulka Ca – Daňově účinný odpis pohledávek, zákonné
rezervy a zákonné OP
3
Zákonné
„insolvenční“ OP za dlužníky v insolvenčním řízení vytvořené v roce
2024
300 000
4
Stav
zákonných „insolvenčních“ OP za dlužníky v úpadku k 31. 12.
2024
900 000
5
Stav
pohledávek, k nimž lze tvořit zákonné „časové“ OP k 31. 12.
2024
1 000 000
6
Zákonné
„časové“ OP vytvořené v roce 2024
100 000
7
Stav
zákonných „časových“ OP k 31. 12. 2024
500 000
Tabulka E – Uplatnění daňových ztrát z minula
1
Sloupec
1: ztráta za rok 2022, sl. 2: výše vyměřené ztráty = 600 000 Kč,
sl. 3: již uplatněno = 400 000 Kč, sl. 4: uplatněno v roce
2024 = 200 000 Kč, sl. 5: zbývá = 0
200 000
9
Celkem:
sl. 4 za rok 2024 uplatněna ztráta 200 000 Kč, sl. 5 zbývá do
dalších let = 0
200 000
Tabulka G – Odečet darů od základu daně
1
Celková
hodnota poskytnutých darů podle § 20 odst. 8 (ještě bez ohledu na
výši ZD)
100 000
Tabulka H – Slevy na dani
1
Sleva
za zaměstnance s lehčím zdravotním postižením dle § 35 odst. 1
písm. a) ZDP
28 620
4
Úhrn
slev na dani z příjmů za zdravotně postižené zaměstnance podle § 35
ZDP
28 620
Tabulka I – Zápočet daně zaplacené v zahraničí
(stálá provozovna na Slovensku)
Počet samostatných příloh – 1
29)
Úhrn
zaplacených daní v zahraničí – pro metodu prostého zápočtu zahraniční
daně
200 000
39)
Úhrn
daní k prostému zápočtu, o které lze snížit daň v ČR (výpočet
na samostatné příloze je uveden níže v textu, zde se z ní pouze
opíše ř. 7) = 168 355 Kč (Slovensko)
168 355
4
Výše
daní zaplacených v zahraničí, kterou lze započíst na českou DPPO (ř. 1 +
ř. 3)
168 355
5
Výše
zahraničních daní, kterou nelze započíst (ř. 2 – ř. 3), případně + (ř. 4
– ř. 320)
31 645
Tabulka K – Vybrané ukazatele hospodaření
1
Roční
úhrn čistého obratu v souladu s § 1d odst. 2 ZÚ (výnosy
bez prodejních slev)
55 000 000
2
Průměrný
přepočtený počet zaměstnanců
40
Vedle
účetní závěrky za rok 2024 musí náš poplatník přiložit zvláštní přílohy
k výše uvedeným šesti řádkům označeným poznámkou pod čarou – 8) – kde
podle odpovídajících Pokynů k vyplnění blíže rozvede jejich věcnou náplň.
Dle poznámky pod čarou – 9) – uplatní prostý zápočet slovenské daně na
samostatné příloze.
Samostatná příloha k tabulce I přílohy č. 1
II. oddílu (údaje v Kč)
IČ poplatníka
Stát zdroje příjmů – Slovensko
Kód – SK
1
Celková
daň z příjmů poplatníka z celosvětových příjmů (ř. 310 základní části)
370 380
2
Základ
daně před uplatněním odčitatelných položek (ř. 220 základní části)
2 200 000
3
Daň
zaplacená z příjmů (výnosů) ve státě zdroje
200 000
4
Celkové
příjmy (výnosy) dosažené ve státě jejich zdroje
10 000 000
5
Výdaje
(náklady) související s příjmy (výnosy) ve státě jejich zdroje (ř. 4)
9 000 000
6
Příjmy
zdaněné ve státě zdroje (snížené o výdaje) dle § 38f odst. 3 (ř. 4
– ř. 5)
1 000 000
7
Částka
zaplacené slovenské daně využitelná k prostému zápočtu daně (ř. 1 × ř. 6
/ ř. 2) = 370 380 Kč × 1 milion Kč / 2,2 miliony Kč = 168 355 Kč.
Protože
skutečně zaplacená daň v zahraničí byla vyšší (200 000 Kč),
lze započíst jen nižší vypočtenou částku slovenské daně 168 355.
Nevyužitou
část zaplacené slovenské daně 31 645 Kč (200 000 Kč –
168 355 Kč) poplatník uvede na řádku 5 tabulky I přílohy č. 1
II. oddílu. A v souladu s § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP
jí uplatní jako přímý daňový výdaj až v roce 2025.