Problémové situace ve zdravotním pojištění
a jejich řešení

Ing. Antonín Daněk

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného s povinnostmi jak při placení pojistného, tak při plnění dalších povinností, především pak v souvislosti s oznamováním změn u zaměstnavatele nebo u zaměstnance. Musí být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byly možnosti výskytu chyb a nedostatků minimalizovány. Pokud zaměstnavatelé řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.

Podívejme se nyní blíže na některé problémové situace z praxe, které nastaly v důsledku nesprávného počínání ať už zaměstnance nebo zaměstnavatele, kdy v určitých situacích hraje u roli i souběžný výkon samostatné výdělečně činnosti zaměstnané osoby. Vždy je jedinou správnou reakcí na vzniklou chybu následné provedení příslušné úpravy, neboť jedině postupem podle zákona může (a fakticky musí) být dosaženo žádoucího stavu. Je také zapotřebí mít na paměti, že veškeré změny a opravy je nutno provést v rámci desetileté promlčecí doby tak, aby bylo dosaženo potřebné relevance. V závěru si pak přiblížíme některé aspekty úřední a kontrolní činnosti zdravotních pojišťoven, které na základě dané pravomoci dohlížejí na správnost postupů činných subjektů.

1. Zdravotní pojištění – minimální vyměřovací základ zaměstnance a chybný postup zaměstnavatele

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění problémovou oblast, pak bude nesporně tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část.

S účinností od 1. ledna 2023 se zvýšila minimální mzda na 17 300 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícím výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2023 z této hodnoty minima. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být v roce 2023 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 336 Kč (13,5 % z 17 300 Kč), případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, u kterých minimální vyměřovací základ dodržen být nemusí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 17 300 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy, anebo hodnoty minima nedosahuje.

Nutnost obezřetnosti a předvídavosti

Zabýváme se situací, kdy příjem zaměstnance nedosahuje hodnoty minimálního vyměřovacího základu. Tento zaměstnavatel však současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, který za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším, než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Je pravdou, že není povinností toto potvrzení průběžně obnovovat, takže může (a reálně mívá) mít dlouholetou platnost. A právě tato skutečnost se stala pověstným kamenem úrazu.

Došlo totiž k tomu, že zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším, než minimální mzda skončilo, avšak tato důležitá informace se k zaměstnavateli, který v roce 2023 odváděl pojistné z příjmu nižšího než 17 300 Kč, nedostala. Po čase se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že jiné zaměstnání již delší dobu nemá.

 

Jak musí zaměstnavatel po tomto zjištění postupovat?

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. A tuto povinnost nemá ani zaměstnavatel. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel odvádějící pojistné z příjmu nižšího, než minimum nechal v takové (a podobné) situaci vystavit od zaměstnance čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo když toto další zaměstnání skončí, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi kalendářních dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém některá z těchto skutečností nastala.“

Jinak také řečeno, jedná se o jednu ze situací, kdy je nutností průběžná komunikace mezi zaměstnavatelem (mzdovou účetní/mzdovým účetním) a zaměstnancem. Nikdy není na škodu se čas od času (třeba při ročním zúčtování) zaměstnance dotázat, zda u něj příslušná skutečnost nadále trvá.

Zabezpečení odvodu pojistného podle zákona

Od kalendářního měsíce, ve kterém měl zaměstnanec pouze jedno zaměstnání, tak musí zaměstnavatel (odvádějící pojistné z příjmu nižšího než 17 300 Kč) se zpětnou platností zabezpečit odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel musí formou srážky zaměstnanci provést za jednotlivé kalendářní měsíce úhradu doplatku pojistného do zákonného minima, neboť se stal s ohledem na okolnosti jediným plátcem pojistného za zaměstnance a v rozhodném období jednotlivých kalendářních měsíců nebyl při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ dodržen. A vždy musíme mít na zřeteli, že veškeré finanční operace (závazky, resp. pohledávky) jsou ve zdravotním pojištění řešeny v rámci promlčecí doby, která je desetiletá.

 

Poznámka:

Povinnost úhrady doplatku pojistného do zákonného minima přechází na zaměstnavatele pouze za situace, kdy je vyměřovací základ nižší z důvodu překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Součinnost zaměstnavatelů

Zaměstnavatel, který výše zmíněné potvrzení vystavil, by měl případně i vědět, kterému zaměstnavateli bylo toto potvrzení vydáno, neboť třeba právě v situaci, kdy toto zaměstnání skončí, by měl tohoto dalšího zaměstnavatele informovat. Jak je však výše uvedeno, není to jeho povinnost. V takovém případě se zpravidla změní podmínky u jiného zaměstnavatele (což je naše situace), pro kterého tak nastupuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ tehdy, pokud se jedná o jediné zaměstnání a zaměstnanec nepatří do žádné z výjimek dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. 

Povinnost zaměstnavatele vůči zdravotní pojišťovně

Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu nižšího než povinné minimum, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Takovým dokladem může být právě zmiňované potvrzení od odvodu pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo doklad o nároku na „státní kategorii“, čestné prohlášení o skutečnosti, že zaměstnanec je současně OSVČ a platí si alespoň minimální zálohy apod.

Zajištění validity dat v informačním systému zdravotní pojišťovny 

Kromě toho, že zaměstnavatel jako plátce pojistného zpětně (zpravidla jednorázově) doplatí dlužné pojistné, podá za jednotlivé kalendářní měsíce opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovny musejí disponovat správnými údaji. Pro každou zdravotní pojišťovnu je důležité znát úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli zdravotních služeb. Po navedení opravných Přehledů do informačního systému zdravotní pojišťovny vyplyne u zaměstnavatele porovnáním pohledávek a plateb pojistného částka penále. Evidované penále je zdravotní pojišťovna povinna dlužníkovi vyměřit a v případě jeho nezaplacení vymáhat.

Odstranění tvrdosti

O prominutí vyměřeného penále lze zdravotní pojišťovnu vždy požádat, a to v kterékoli fázi vyměřovacího řízení. Pokud zaměstnavatel žádá o prominutí vyměřeného penále, uplatňuje toto své právo v rámci tzv. institutu odstranění tvrdosti.

Podáním žádosti o prominutí penále dává zaměstnavatel jako plátce pojistného zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na ni se žádostí o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 30 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 30 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán.

V žádosti by měl plátce vždy uvést argumenty, které v dané záležitosti hovoří v jeho prospěch, resp. popsat a okomentovat okolnosti, které vznik penále zapříčinily. Každá podaná žádost je zdravotní pojišťovnou (zpravidla k tomuto účelu ustanovenou komisí) individuálně posuzována a po zvážení všech skutečností je penále buď prominuto v plné výši, prominuto částečně anebo není prominuto vůbec.

Zaměstnavatelé a zaměstnanci bez minima

Při řešení uvedeného případu jsme vycházeli z podmínky, že u zaměstnance (a zaměstnavatele) musí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ. Seznamme se s některými situacemi, kdy zaměstnavatel nemusí při odvodu pojistného zákonem dané minimum dodržet, kdy tato problematika vychází z aplikace ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

 

Minimální vyměřovací základ zaměstnance nemusí být dodržen například v těchto případech:

-    zaměstnavatelé si při příjmu nižším, než minimální mzda navzájem dokladují výši příjmu tak, aby žádný z nich dopočet a doplatek do minima nemusel provádět (v úhrnu příjmů je v kalendářním měsíci minimální vyměřovací základ dodržen)

-    v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání (tj. s příjmem maximálně 8 650 Kč), tedy při zaměstnání osoby současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání.

 

V rámci tohoto nekolidujícího zaměstnání již nelze pracovat na základě dohody o provedení práce.

-    Zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2023 měsíčně částka 2 722 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem.

-    V případě neplaceného volna nebo neomluvené absence trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

 

Vyměřovacím základem je u výše uvedených osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který tak může být relevantně i nižší než 17 300 Kč, případně může být i v nulové hodnotě. Ještě podotýkáme, že v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vzniká pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného (případně i s nutností dodržet minimální vyměřovací základ) tehdy, pokud:

-    příjem na dohodu o pracovní činnosti činí alespoň 4 000 Kč

-    příjem na dohodu o provedení práce převyšuje 10 000 Kč.

 

Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (a posouzení osoby jako zaměstnance) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

2. Více příjmů zaměstnance a minimální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci více příjmů, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné.

 

Pojistné tak odvádí zaměstnavatel z:

-    příjmů zdaňovaných podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků

-    příjmu alespoň 4 000 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4. – 6. z. č. 48/1997 Sb., kdy se především jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti

-    příjmu převyšujícího 10 000 Kč u dohody o provedení práce.

Podmínky platné u dohod

Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr výhradně výše zúč­tovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce nebo dokonce jen jeden den.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Aby se tyto příjmy mohly sčítat, musí se jednat u jednoho zaměstnavatele o stejný typ dohody – bez ohledu na výši příjmu u takové dohody.

Současně však platí, že příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč a dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účel  vzniku zaměstnání (tj. odvodu pojistného) nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u několika zaměstnavatelů.

Zaměstnání u více zaměstnavatelů

Pokud jsou zaměstnanci zúčtovány v rozhodném období kalendářního měsíce příjmy ve dvou (případně více) zaměstnáních na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, pak se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty:

·    Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda

Pojistné se v každém zaměstnání odvádí ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance.

·    Příjem v hlavním zaměstnání 20 000 Kč, v dalším zaměstnání 4 500 Kč

V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. „Vedlejší“ zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí alespoň minimální zákonné pojistné. Toto potvrzení reálně může mít (resp. má) dlouhodobou platnost.

·    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 12 000 Kč a ve druhém zaměstnání 9 000 Kč

Pro účel dodržení zákonného minima se sčítají příjmy zakládající povinnost odvodu pojistného. Jelikož je v úhrnu příjmů dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ, dokladují si oba zaměstnavatelé navzájem výši příjmu v daném měsíci a tento doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele se předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Za tohoto stavu pak každý zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu. Při řešení této situace je nutností spolupráce obou zaměstnavatelů.

·    Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 7 000 Kč a ve druhém zaměstnání 5 000 Kč.

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do částky minima 17 300 Kč.

Zaměstnanci i zaměstnavatelé bez minima

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je zabezpečení odvodu pojistného za zaměstnance alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) 17 300 Kč za předpokladu, že se na zaměstnanou osobu tato povinnost vztahuje a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Z této podmínky jsme vycházeli při řešení výše uvedených případů.

Naproti tomu jsou však právní úpravou platnou ve zdravotním pojištění konkrétně definováni zaměstnanci, u kterých nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen.

 

Mezi tyto zaměstnance řadíme ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného i stát,

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud některá z výše uvedených skutečností (případně jejich návaznost) trvá po celý kalendářní měsíc.

Vyměřovacím základem zaměstnance je za této situace skutečná výše dosaženého příjmu, který tak reálně může být i nižší než 17 300 Kč, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen. Také platí, že když zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu nižšího než 17 300 Kč, musí mít tento postup řádně podložen, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují a vyžadují předložení dokladu, který zaměstnavatele k tomuto postupu opravňuje.

Příjem nižší než minimální mzda – tři dotazy zaměstnanci

Pokud je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, měl by zaměstnavatel předtím, než začne provádět dopočet a doplatek do minima, položit zaměstnanci tyto tři otázky:

-    zda nemá jiné zaměstnání, ze kterého se odvádí pojistné na zdravotní pojištění. Pokud ano, pak by se postupovalo podle některé z výše uvedených variant.

-    nemá-li zaměstnanec jiné zaměstnání, týká se další dotaz možnosti, jestli zaměstnaná osoba není současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což je v roce 2023 částka 2 722 Kč měsíčně.

 

Pokud by zaměstnanec podnikal a platil by si zálohy alespoň 2 722 Kč, uplatnil by zaměstnavatel postup podle ustanovení § 3 odst. 8 písm. d) z. č. 592/1992 Sb., tj. s odvodem pojistného z dosaženého příjmu zaměstnance (tedy bez dopočtu do minima). Skutečnost, že si zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ, dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením.

-    pokud nemá osoba jiné zaměstnání anebo není OSVČ, pak si zaměstnavatel třetím dotazem ověří, jestli zaměstnanec nepatří mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát, přesněji, není-li osobou, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ (viz výše). V případě kladné odpovědi pak na základě dokladu od zaměstnance odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu.

 

Jestliže zaměstnavatel obdrží na tyto tři otázky negativní odpověď (a nemá tak k dispozici žádný z dokladů, který by jej opravňoval k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu), provádí dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima.

Situace z praxe

Zaměstnavatel přijímal zaměstnance na základě dohody o pracovní činnosti s měsíčním příjmem v rozpětí od 8 000 Kč do 12 000 Kč, tedy s povinností přihlásit osobu jako zaměstnance a odvádět pojistné. Na dotaz mzdové účetní, zda dotyčný nemá ještě jiné zaměstnání, se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že další zaměstnání nemá. Ostatní dotazy položeny nebyly, takže zaměstnavatel standardně prováděl dopočet a doplatek pojistného. Po roce se však zaměstnanec bez dalšího komentáře vyjádřil v tom smyslu, že po celou dobu pracuje ještě v jednom souběžném zaměstnání.

 

Tímto svým sdělením postavil zaměstnanec mzdovou účetní před novou situaci, neboť zároveň vznesl požadavek na provedení přepočtu a vrácení přeplaceného pojistného. Průběžně prováděným dopočtem do minima došlo u zaměstnance objektivně k situaci, kdy zdravotní pojišťovně bylo za příslušný kalendářní měsíc odvedeno na pojistném v úhrnu více, než správně mělo být. V jiném zaměstnání se po celou dobu odvádělo pojistné z příjmu 22 000 Kč na základě pracovní smlouvy.

Opravy v rámci promlčecí doby

Je pravdou, že pokud pojištěnec (třeba jako zaměstnanec) uplatňuje některé ze svých práv či finančních nároků, nelze mu toto právo upírat, s výjimkou situace, kdy je takový nárok již promlčen. A pro provedení všech změn, oprav a úprav včetně nutného finančního vyrovnání platí ve zdravotním pojištění desetiletá promlčecí doba.

Protože fakticky neměl být u příjmu na dohodu o pracovní činnosti prováděn dopočet do minima, vznikl po provedených úpravách přeplatek na pojistném. Přeplatek se samozřejmě vrací zaměstnavateli jako plátci pojistného, nicméně se jedná o přeplatek u zaměstnance, který musí zaměstnavatel následně vyrovnat. Zaměstnavatel podává za příslušné měsíce i opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele.

Pokud zaměstnanec dodatečně (a v rámci desetileté promlčecí doby) oznámí zaměstnavateli takovou skutečnost a toto přehodnocení by nebylo provedeno, pak by bylo zdravotní pojišťovně odvedeno vyšší pojistné, než na jaké by měla za daný kalendářní měsíc nárok. Takový postup by postrádal relevanci.

Možnosti pro zaměstnavatele

Právní úprava zdravotního pojištění nestanoví konkrétní postup, jak takové nežádoucí situaci předejít. Na základě poznatků a zkušeností z praxe bych doporučil zaměstnavateli použít některou z těchto variant:

1)  Nechat si od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění: „Čestně prohlašuji, že nemám další zaměstnání, nepodnikám jako OSVČ, nepatřím ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, nejsem osobou bez zdanitelných příjmů. Případnou změnu oznámím zaměstnavateli do osmi dnů.“

2)  Součástí sjednaného pracovněprávního vztahu může být formulace:

„Za účelem zajištění odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění bude zaměstnavatel v případě potřeby provádět dopočet a doplatek pojistného dle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“

3)  Zaměstnanec vystaví tuto žádost: „V případě potřeby žádám tímto zaměstnavatele o provádění dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Případnou změnu oznámím zaměstnavateli do osmi dnů.“

Z uvedeného plyne, že především s ohledem na odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ nastávají ve zdravotním pojištění situace, ve kterých musí zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) podle potřeby komunikovat se zaměstnancem. Když taková komunikace schází, pak se následky dříve nebo později zcela nepochybně projeví. A čím delší období je předmětem oprav, tím větší pracnost lze v dané záležitosti očekávat.

3. Nekolidující zaměstnání a problémová situace ve zdravotním pojištění

Období registrace pojištěnce na Úřadě práce hraje (nejen) ve zdravotním pojištění významnou roli. Pokud je totiž pojištěnec evidován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, stává se od data registrace osobou, za kterou platí pojistné na zdravotní pojištění stát, tudíž má po celou dobu této registrace svůj pojistný vztah vyřešen. Jakmile je však uchazeč o zaměstnání z této evidence vyřazen, dostává se do situace, kdy musí (od následujícího kalendářního měsíce) postupovat podle možností dále uvedených.

Legislativa platná ve zdravotním pojištění neumožňovala od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění zaměstnávat uchazeče o zaměstnání, tedy tyto osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. S účinností od 1. 10. 2004 je však u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Podmínkou pro faktické naplnění tohoto ustanovení je skutečnost, že zúčtovaný příjem zaměstnané osoby (za podmínek uvedených v § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů – tzv. nekolidující zaměstnání) není vyšší než polovina aktuální hodnoty minimální mzdy.

Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima.

Nekolidující zaměstnání

Obecně pojem tzv. nekolidujícího zaměstnání znamená, že není ve střetu neboli není „v kolizi“ evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce s výkonem zaměstnání, ve kterém příjem za stanovených podmínek nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

 

Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a)  výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b)  výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy

 

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

Podotýkáme, že nabytím účinnosti novely zákona o zaměstnanosti č. 206/2017 Sb. již nelze v rámci nekolidujícího zaměstnání zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce.

Výkon práce v rámci nekolidujícího zaměstnání nesmí bránit uchazeči o zaměstnání v poskytování součinnosti Úřadu práce při zprostředkování zaměstnání a v přijetí vhodného zaměstnání podle § 20 zákona o zaměstnanosti.

Povinnost vůči Úřadu práce

Uchazeč o zaměstnání má v souvislosti s nekolidujícím zaměstnáním oznamovací povinnost vůči Úřadu práce. Bez ohledu na výši měsíčního výdělku je povinen oznámit tomuto úřadu výkon nekolidující činnosti při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k ní. Ve lhůtě stanovené Úřadem práce musí dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. Pokud bez vážných důvodů tuto povinnost nesplní, bude z evidence vyřazen.

Podpora v nezaměstnanosti

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) z. č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, je v právním vztahu vzniklém k výkonu některé z činností podle § 25 odst. 3.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.   

Vyměřovací základ ve zdravotním pojištění

Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy částka nepřesahující polovinu minimální mzdy.

Oznamovací povinnost

V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

Nekorektní jednání zaměstnance

Došlo k situaci, kdy zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na Úřadě práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel zaměstnance řádně přihlásil u zdravotní pojišťovny a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na Úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu. Protože se jednalo o jediné zaměstnání a zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.

Čestné prohlášení zaměstnance

Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovacího základu, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na Úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:

Čestné prohlášení

 

Čestně prohlašuji, že jsem od data …. registrován(a) na Úřadě práce v . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na Úřadě práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.

 

Ve . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

                                                 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

                                                                  podpis zaměstnance

 

Pokud zaměstnavatel zjistí takovou skutečnost až s časovým odstupem, musí za příslušné kalendářní měsíce, ve kterých nebyl dodržen minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, dodatečně propočítat a odvést zdravotní pojišťovně příslušné pojistné. Za takové měsíce podává i opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele. Tento postup by nepoužil, kdyby zaměstnanec po celé období spadal do některé ze skupin osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

Ukončení evidence na Úřadě práce

Ještě v kalendářním měsíci, ve kterém byl pojištěnec registrován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání (třeba i po část tohoto měsíce), se nemusí o řešení svého pojistného vztahu starat. Ovšem v následujícím kalendářním měsíci (a v dalších měsících) již musí svoji situaci řešit, což znamená, že:

1)  nastoupí do zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění nebo  

2)  začne podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh anebo

3)  může svoji situaci vyřešit registrací v některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát. Tyto osoby jsou taxativně vyjmenovány v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kdy mezi takové osoby řadíme například poživatele některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku a další.

 

Jestliže pojištěnec není alespoň po část kalendářního měsíce registrován u zdravotní pojišťovny pod některým z výše uvedených bodů 1) – 3) a ani není ze systému veřejného zdravotního pojištění vyňat (viz dále), stává se na daný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

Doplňujeme, že pojistný vztah má občan vyřešen i tehdy, je-li jako podnikatel činný v režimu paušální daně.

 

Kromě těchto možností může ještě dojít k vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, a to nejčastěji z těchto dvou důvodů:

a)  na základě výkonu výdělečné činnosti (zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti) ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo také ve Spojeném království podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Jedním ze základních principů těchto nařízení je pojištění (neboli účast ve všech systémech sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Toto vynětí může trvat i kratší dobu než šest měsíců.

b)  z titulu dlouhodobého pobytu v zahraničí.

O dlouhodobém pobytu v cizině hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:

1. nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,

2. zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

3. písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.

 

Osoba splňující podmínky uvedené v bodech a) nebo b) je tímto dočasně vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat „své“ české zdravotní pojišťovně český Evropský průkaz zdravotního pojištění. Po návratu však musí dokladovat dobu pojištění v cizině, aby jí u zdravotní pojišťovny nevznikl problém.

4. Výkon funkce a minimum ve zdravotním pojištění 

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné na zdravotní pojištění tehdy, jsou-li zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP, a dále v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá.

Členové statutárních orgánů

Za zaměstnance je z pohledu zdravotního pojištění považována třeba i osoba jako člen statutárního orgánu. Odměny členů statutárních orgánů (například členů představenstva a dozorčí rady) jako příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Dnem nástupu do funkce přihlašuje zaměstnavatel tyto osoby u zdravotní pojišťovny k placení pojistného jako zaměstnance (pokud mají nebo budou mít příjmy) a odvádí pojistné v souladu se zákonem.

Pokud se taková osoba stala členem statutárního orgánu například od 1. 2. 2023 s tím, že první odměna za výkon funkce bude zúčtována až do měsíce prosince 2023, přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance již k datu 1. 2. 2023. Od měsíce února (do listopadu) jej započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Vyměřovací základ bude nulový tehdy, pokud minimum nemusí být dodrženo (viz dále). Do měsíce prosince 2023 bude zaměstnanci zúčtována odměna. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) z. č. 48/1997 Sb.].

 

Primárně vycházíme z podmínky, že by měl být ve zdravotním pojištění respektován v měsících únor až listopad 2023 minimální vyměřovací základ.

 

Aby zaměstnavatel nemusel platit za tyto měsíce žádné pojistné, musí mít doloženo, že:

-    jiný zaměstnavatel odvádí za tuto osobu pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance nebo

-    je tato osoba současně OSVČ a platí zálohy na pojistné nejméně v částce 2 722 Kč (dokládá se čestným prohlášením zaměstnance), nebo

-    má tato osoba například nárok na zařazení do „státní kategorie“, přesněji patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

 

Pokud není splněna žádná z těchto možností, resp. podmínek, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb. Měsíční pojistné odvedené zaměstnavatelem činí 2 336 Kč.  

 

S výjimkou uvedenou v dalším bodě platí, že povinnosti placení pojistného podléhá každá částka odměny za výkon funkce, případně i s povinností dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ.

Výjimka u členů družstva – vazba na výši příjmu 4 000 Kč

U odměn za výkon funkce registrujeme ve zdravotním pojištění (co se týká výše odměny) v podstatě jedinou výjimku či specifickou situaci.

Nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem částky započitatelného příjmu 4 000 Kč, neplatí se pojistné u člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován. V tomto případě osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, takže zaměstnavatel žádné povinnosti vůči zdravotní pojišťovně neplní a svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, si dotyčná osoba sama řeší jiným zákonným způsobem.

Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto např. z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu v částce 4 000 Kč a vyšší. Kdyby však měl tento funkcionář ještě příjem zakládající povinnost placení pojistného (např. pracovní smlouva), odvádělo by se pojistné z úhrnu příjmů, tedy i z odměny za výkon funkce nižší než 4 000 Kč, případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do zákonného minima.

Náprava chybného stavu

Při posuzování určitých situací je ve zdravotním pojištění zapotřebí velké obezřetnosti a důslednosti. V opačném případě může snadno dojít k tomu, že vznikne nežádoucí stav a zaměstnavateli s odstupem času nezbude nic jiného než existující chybu napravit, neboť použitý postup musí být vždy v souladu s platnou právní úpravou. Ne vždy to musí být zaviněním zaměstnavatele, nicméně postačí určitá nedůslednost a následky se projeví, někdy brzy, jindy zase za delší časové období, což však nic nemění na tom, že s ohledem na realitu musí být v rámci stanovené promlčecí doby provedena příslušná oprava. 

Došlo k tomu, že dne 18. 1. 2023 nastoupil do funkce člen dozorčí rady akciové společnosti. Odměna za leden činila 6 000 Kč, od měsíce února pak 10 000 Kč, jednalo se tedy o příjem nižší než stanovené minimum. Zaměstnavateli člen dozorčí rady oznámil, že si platí pojistné sám. Na základě této informace zaměstnavatel zřejmě vycházel z předpokladu, že člen dozorčí rady podniká jako OSVČ – pokud by však taková situace nastala, musel by pojištěnec dokladovat čestným prohlášením zaměstnavateli, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, pak by zaměstnavatel odváděl pojistné ze skutečné výše odměny 6 000 Kč, resp. 10 000 Kč.

 

Pokud by reálně došlo k souběhu zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti, pak se řeší otázka dodržení zákonného minima. Kdyby při daném souběhu nebyla samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, musel by být v zaměstnání dodržen minimální vyměřovací základ, což by představovalo provedení příslušného dopočtu. Ve zdravotním pojištění obecně platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být povinné minimum dodrženo v jedné z těchto činností, tedy buď:

-    v zaměstnání tím způsobem, že vyměřovací základ bude činit alespoň 17 300 Kč (při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), to znamená i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této výše minima nebo

-    placením alespoň minimálních záloh OSVČ, což je v roce 2023 měsíčně částka 2 722 Kč.

Zaměstnavatel však vycházel ze sdělení člena dozorčí rady v tom smyslu, že si platí zálohy na pojistné jako OSVČ, a tudíž v zaměstnání odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu. Nic to nemění na skutečnosti, že si měl zaměstnavatel nechat vystavit výše zmíněné čestné prohlášení – v takovém případě by se nemusel řešit žádný problém.

Zaměstnavatel tak přihlásil osobu jako zaměstnance ke dni nástupu do funkce dne 18. 1. a odváděl pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu (bez dopočtu do poměrného minima za leden). Na první pohled se jevilo vše v pořádku, ovšem do chvíle, než zdravotní pojišťovna zjistila určitou nesrovnalost. Totiž, v jejím informačním systému se u dotyčné osoby objevily platby pojistného, aniž byl k tomuto počínání důvod.

S odstupem času se zjistilo, že člen dozorčí rady si i po datu 18. 1. platil (bezdůvodně) pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Nepřípustný souběh

Zaměstnanec nemůže být současně osobou bez zdanitelných příjmů a zaměstnancem, takový souběh není ve zdravotním pojištění přípustný, což si zdravotní pojišťovna pohlídá. Rovněž nemůže být osoba bez zdanitelných příjmů v informačním systému zdravotní pojišťovny současně osobou samostatně výdělečně činnou a ani „státním pojištěncem“.

 

Aby se sjednala náprava, muselo být provedeno následující:

-    zdravotní pojišťovnou bylo ukončeno zařazení pojištěnce jako osoby bez zdanitelných příjmů k 31. 12. 2022. Následně pojištěnec požádal o vrácení pojistného za období, po které si toto dle svého názoru platil jako osoba bez zdanitelných příjmů, což objektivně nemohl a ani neměl, jelikož se stal ve zdravotním pojištění zaměstnancem a pojistné za něho platil zaměstnavatel.

-    zaměstnavatel musel se zpětnou platností přehodnotit nastalou situaci, tedy za celé období dodatečně provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, za leden pak do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 7 812,90 Kč [(14:31) x 17 300]. Zaměstnavatel podal za příslušné kalendářní měsíce opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele a jednorázově uhradil vyčíslené dlužné pojistné, na což zdravotní pojišťovna posléze zareagovala vyměřením penále.

Dopočet do zákonného minima by zaměstnavatel neprováděl tehdy, pokud by měl k dispozici doklad o tom, že minimum nemusí být dodrženo – například evidencí zaměstnance ve „státní kategorii“, odvodem pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což by bylo akciové společnosti dokladováno potvrzením vystaveným tímto zaměstnavatelem apod.

Souběhy příjmů v souladu se zákonem

Na rozdíl od výše uvedené situace připouští právní úprava zdravotního pojištění například tyto souběhy:

-    souběh zaměstnání (hlavní zdroj příjmů) se samostatnou výdělečnou činností (vedlejší zdroj příjmů – nebo obráceně

-    souběh zaměstnání na základě pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti

-    souběh zaměstnání, resp. samostatné výdělečné činnosti anebo „státní kategorie“ se zaměstnáním na základě dohody o provedení práce.

-    souběh zaměstnání se zařazením pojištěnce v kategorii osob, za které hradí pojistné stát

-    zaměstnanec je současně uchazečem o zaměstnání s příjmem do poloviny minimální mzdy atd.

Pojištěnec jako osoba bez zdanitelných příjmů – člen okrskové volební komise

Tento souběh nebyl možný v období od 1. 1. 2008 do 30. 11. 2011, protože po toto období byli členové okrskových volebních komisí považováni ve zdravotním pojištění za zaměstnance z titulu příjmů zdaňovaných podle § 6 ZDP. Avšak od 1. prosince 2011 platí, že člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise plnící úkoly podle volebních zákonů může být při všech volbách, které se u nás konají, současně osobou bez zdanitelných příjmů. Od tohoto data se členové okrskových volebních komisí – jako výjimky – nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodu 7. z. č. 48/1997 Sb.

 

A ještě jedna speciální situace.

Pojištěnec si jako osoba bez zdanitelných příjmů platí v roce 2023 pojistné v částce 2 336 Kč měsíčně. Na den 31. 5. 2023 uzavřel se zaměstnavatelem jednodenní dohodu o provedení práce s příjmem 12 000 Kč.

I když zaměstnání trvalo v měsíci květnu jen jeden kalendářní den, nemůže být pojištěnec v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů, takže se musel z této kategorie k datu 30. 4. 2023 odhlásit. Kdyby si za měsíc květen zaplatil pojistné v částce 2 336 Kč, vznikl by mu u zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném. Na základě žádosti bude tato částka pojistného vrácena, alternativně lze přeplatku použít na úhradu pojistného osobou bez zdanitelných příjmů v některém z dalších měsíců, bude-li osoba v této kategorii nadále registrována. Placení pojistného 2 336 Kč měsíčně osobou jako samoplátcem bylo za období leden–duben 2023 v pořádku.

5. Důležitost dokladu pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění velmi důležitou kategorii, od které se odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak osobou samostatně výdělečně činnou za podmínky, že pro plátce ustanovení o povinnosti dodržet zákonné minimum platí. Pokud zaměstnavatel nebo podnikatel tuto povinnost nerespektují, stávají se vcelku logicky předmětem zájmu příslušné zdravotní pojišťovny, jejíž důležitou úřední povinností je dbát na to, aby bylo pojistné odváděno plátci v souladu se zákonem.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Při souběhu příjmů ze zaměstnání a z podnikání je ve zdravotním pojištění z hlediska placení pojistného zaměstnavatelem (záloh na pojistné osobou samostatně výdělečně činnou) důležité, kterou svoji činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 ZDP), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Vzhledem ke skutečnosti, že příjmy podnikající osoby (resp. daňový základ) jsou objektivně známy až při podání daňového přiznání, považují se za směrodatné údaje a vlastní posouzení osoby samostatně výdělečně činné, resp. údaje uvedené na Přehledu podávaném OSVČ. Nicméně tuto důležitou skutečnost (tedy která z činností je hlavním zdrojem příjmů) sděluje pojištěnec zdravotní pojišťovně tehdy, když začíná při zaměstnání podnikat nebo když jako OSVČ nastoupí do zaměstnání.

Zaměstnaná osoba, která se rozhodla zároveň i podnikat, musí splnit především oznamovací povinnost bez ohledu na skutečnost, zda bude v daném souběhu tato její podnikatelská činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. To znamená, že do osmi dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti je povinna se přihlásit u příslušné zdravotní pojišťovny, kde musí být pojištěna z titulu všech svých činností. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze splnit oznamovací povinnost i prostřednictvím Centrálních registračních míst, zřízených při obecních živnostenských úřadech, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Placení pojistného – stanovení vyměřovacího základu

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti.

 

Kdyby si pojištěnec zvolil při souběhu se zaměstnáním jako hlavní zdroj svých příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

-    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2023 nejméně v částce 2 722 Kč

-    v zaměstnání se při příjmu nižším, než minimální mzda odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do zákonného minima

 

V takovém případě dokladuje pojištěnec zaměstnavateli čestným prohlášením (viz dále), že v rámci své samostatné výdělečné činnosti platí alespoň minimální zálohy ve smyslu zákona – viz § 3 odst. 8 písm. d) z. č. 592/1992 Sb.

Podání Přehledu OSVČ

Pokud OSVČ zatrhne v podávaném Přehledu o výši daňového základu všechny nebo některé kalendářní měsíce, ve kterých pro ni neplatil minimální vyměřovací základ, pak tímto deklaruje, že v daných měsících byla pro ni při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů.

Tvrzení zaměstnance a jeho průkaznost

V praxi se vyskytla tato problémová situace. Zaměstnanec současně podniká a jako OSVČ na podávaném Přehledu prohlašuje, že samostatná výdělečná činnost je pro něj vedlejším zdrojem příjmů. Mzdová účetní naproti tomu tvrdí, že jí zaměstnanec sdělil, že je jeho samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů. Zaměstnavatel však toto sdělení zaměstnance nemá doloženo písemně. Zaměstnanec vykonával funkci jednatele společnosti s příjmem 3 999 Kč měsíčně (tj. s příjmy podle § 6 ZDP), dopočet do minimálního vyměřovacího základu prováděn nebyl.

V takové situaci by mzdová účetní měla mít (přesněji musí mít) čestné prohlášení, ve kterém zaměstnanec prohlásí, že jako OSVČ platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy – pak se v zaměstnání odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu a doplatku pojistného do povinného minima.

Vzor čestného prohlášení zaměstnance, že je současně OSVČ a v rámci této své samostatné výdělečné činnosti platí alespoň minimální měsíční zálohy na pojistné jako OSVČ:

 

Čestné prohlášení

 

Čestně prohlašuji, že jako OSVČ platím alespoň minimální zálohy na pojistné. Pokud tyto zálohy přestanu platit, oznámím zaměstnavateli tuto skutečnost do 8 dnů od skončení kalendářního měsíce, za který má být tato záloha zaplacena.

 

 

Ve . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

                                                 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

                                                                  podpis zaměstnance

 

Jestliže však zaměstnavatel takové čestné prohlášení nemá, musí dopočet a doplatek do minima provádět.

Z hlediska dodržení minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí postupovat tím způsobem, že pokud zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do minima), pak vždy musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny, což je kupříkladu toto čestné prohlášení.

Podotýkáme, že v případě výkonu funkce jednatele podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění každá výše příjmu (odměny).

Zaměstnanci a OSVČ bez minima

Minimum nemusí být dodrženo u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. a u OSVČ uvedených v § 3a odst. 3 téže právní normy. Takže kdybychom řešili popisovanou situaci například u osoby, za kterou platí pojistné stát, pak by zaměstnavatel odváděl pojistné z příjmu 3 999 Kč. Musel by však disponovat dokladem od zaměstnance, na jehož základě vznikl (a trvá) nárok na zařazení do „státní kategorie“. V tomto případě by zaměstnavatele fakticky nezajímal výkon samostatné výdělečné činnosti jeho zaměstnance, a ani to, v jaké výši (a zda vůbec) si jako OSVČ platí zálohy. Kdyby zaměstnanec jako „státní pojištěnec“ prohlásil v této situaci na zdravotní pojišťovně, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů, pak není povinen zálohy platit.

Pozor na možnou změnu stavu

Zaměstnavatel má doklad třeba o evidenci zaměstnance v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, a na jeho základě tak nemusí přihlížet k povinnosti dodržet zákonné minimum. Nicméně vždy musí mít na zřeteli, že tato doložená skutečnost může skončit, což by stávající situaci zcela zásadním způsobem změnilo.

Zaměstnanec může být například poživatelem invalidního důchodu (v kterémkoli stupni invalidity) a z tohoto důvodu zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné z příjmu nižšího než minimální mzda. Tento důchod však může být po čase jeho příjemci odejmut. A kdyby se jednalo o jediné zaměstnání, přičemž by se na zaměstnanou osobu nevztahovala žádná ze zákonných výjimek, musel by zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného ze zákonem stanoveného minima. Takovou situaci by si měl především ve vlastním zájmu pohlídat, nejlépe komunikací se zaměstnancem. Určitě může přicházet v úvahu i řešení formou čestného prohlášení zaměstnance o tom, že případné odejmutí důchodu zaměstnavateli (do osmi dnů) oznámí.

6. Chyby v platbách pojistného zaměstnavatelem

Nejdůležitější povinností zaměstnavatele je platit pojistné na zdravotní pojištění včas a v zákonem stanovené výši. Zaměstnavatelé představují pro každou zdravotní pojišťovnu rozhodující přispívatele do systému veřejného zdravotního pojištění, kdy hradí pojistné jak sami za sebe, tak odvádějí i pojistné sražené svým zaměstnancům. Pojistné hrazené zaměstnavatelem musí být za příslušný kalendářní měsíc odvedeno zdravotní pojišťovně (připsáno na její účet, případně zaplaceno v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny) nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

 

Dluh na pojistném (včetně souvisejícího penále) vzniká u zaměstnavatele při:

-    placení pojistného opožděně

-    placení pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem

-    kombinaci těchto chybných postupů

-    neplacení pojistného.

 

Z různých důvodů dochází k tomu, že platba bývá provedena chybně. V takovém případě eviduje zdravotní pojišťovna nesprávně poukázané úhrady pojistného. V rámci výkonu kontrolní činnosti zdravotní pojišťovna příslušný rozpor zjistí a následně musejí být na základě žádosti zaměstnavatele nesprávně poukázané platby dohledány a správně přiřazeny.

Proto by mělo být řádné placení pojistného prioritní starostí každého subjektu, tedy i zaměstnavatele, a pokud plátce sám chybu zjistí, měl by ve vlastním zájmu za účelem sjednání nápravy neprodleně kontaktovat zdravotní pojišťovnu.

Platba pojistného nesprávné zdravotní pojišťovně

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a § 11a z. č. 48/1997 Sb. lze změnit zdravotní pojišťovnu standardně jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí, tedy k 1. 1. nebo k 1. 7. Přihlášku opatřenou podpisem je pojištěnec, jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně v průběhu kalendářního pololetí bezprostředně předcházejícího tomu, ve kterém má ke změně zdravotní pojišťovny dojít, nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny. To znamená, že přihláška se podává od 1. 1. do 31. 3., aby byl pojištěnec byl přehlášen k 1. 7. téhož roku, nebo od 1. 7. do 30. 9., aby byl přehlášen k 1. 1. roku následujícího.

Podle § 11a odst. 2 z. č. 48/1997 Sb. lze v kratší lhůtě změnit zdravotní pojišťovnu v mimořádných situacích, kterými jsou například zavedení nucené správy nad zdravotní pojišťovnou nebo její vstup do likvidace.

Dochází k případům, kdy zaměstnanec neoznámí (nebo opožděně oznámí) svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání a v důsledku této skutečnosti je po určité období odváděno za zaměstnance pojistné nesprávné zdravotní pojišťovně. Zdravotní pojišťovna, které měla platba správně náležet, eviduje u tohoto zaměstnavatele ke dni splatnosti (tj. za příslušný kalendářní měsíc nejpozději ke 20. dni následujícího kalendářního měsíce) pohledávku na pojistném včetně nároku na penále. Naopak, u zdravotní pojišťovny, které platba nepatří, vzniká takto přeplatek na pojistném.

 

Za účelem zastavení běhu penále je prioritně zapotřebí neprodleně uhradit dlužné pojistné a zároveň lze (s odůvodněním vzniklé skutečnosti) požádat o vrácení přeplatku na pojistném, kdy přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit v rámci zákonné měsíční lhůty. Vzniklou situaci nelze vyřešit tím způsobem, že by si pojišťovny příslušnou částku pojistného mezi sebou navzájem převedly, neboť pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je pojištěnec (zaměstnanec) pojištěn. Pokud je pojistné zaplaceno jiné zdravotní pojišťovně, pak nečekejte na vrácení příslušné platby, ale urychleně dluh vůči správné zdravotní pojišťovně vyrovnejte, případně i formou splátkového kalendáře, protože z neprovedené úhrady, tj. z existujícího dluhu na pojistném, běží penále.

Příslušnost ke zdravotní pojišťovně – nutnost písemného potvrzení vystaveného zaměstnavatelem

Při nástupu do pracovního poměru (zaměstnání) má zaměstnanec povinnost sdělit zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u které je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, kdy tuto povinnost splní do 8 dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny.

 

Jednou z povinností zaměstnavatele podle § 12 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je písemně potvrdit pojištěnci (zaměstnanci) přijetí učiněných oznámení o příslušnosti ke zdravotní pojišťovně a o oznámené změně zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání. V této souvislosti lze využít tyto doporučené vzory textů potvrzení zaměstnavatele o přijetí oznámení pojištěnce jako zaměstnance ve věci pojištění u zdravotní pojišťovny v případě:

 

a)  Příslušnosti ke zdravotní pojišťovně při nástupu do zaměstnání

Potvrzujeme přijetí sdělení zaměstnance (zaměstnankyně) pana (paní) ………………, že je ke dni nástupu do zaměstnání dne ……………… pojištěn(a) u ……………… Upozorňujeme zaměstnance, že případnou změnu zdravotní pojišťovny je povinen oznámit zaměstnavateli do osmi dnů od data změny.               V . . . . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení odpovědného pracovníka zaměstnavatele, funkční zařazení,
otisk razítka, podpis

 

b)  Změny zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání

Potvrzujeme přijetí sdělení zaměstnance (zaměstnankyně) pana (paní) . . . . . . . . ., že je ode dne . . . . . .  pojištěn(a) u . . . . . . . . .                                                  V . . . . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení odpovědného pracovníka zaměstnavatele, funkční zařazení,
otisk razítka, podpis

Zaměstnavatel má právo požadovat po zaměstnanci nebo po bývalém zaměstnanci úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením změny zdravotní pojišťovny pojištěncem (zaměstnancem) tehdy, není-li toto penále na základě podané žádosti v plné výši prominuto.

Příjem po skončení zaměstnání

Bývalému zaměstnanci bývá zúčtována odměna do kalendářního měsíce, ve kterém již osoba není zaměstnancem zaměstnavatele. Jedná se tedy o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání, podléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb.

Protože osoba již není zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli v případě dodatečně zúčtovaného příjmu povinnost přihlašovat osobu jako zaměstnance na měsíc, do kterého je odměna zúčtována. Nicméně částky vyměřovacího základu a příslušného pojistného se uvádějí ve formuláři Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele za tento měsíc, pojistné se odvede.

V případě příjmů (odměn) zúčtovaných po skončení zaměstnání by měl zaměstnavatel vždy zpozornět například tehdy, pokud zaměstnanec ukončil zaměstnání ke dni 31. 12. nebo 30. 6. a do některého z dalších měsíců je zúčtován nějaký příjem. Vzhledem k tomu, že dny 1. 1. a 1. 7. jsou standardními daty pro změnu zdravotní pojišťovny (viz výše), je v takových případech nanejvýš žádoucí si ověřit, zda bývalý zaměstnanec k datu 1. 1. resp. 1. 7. skutečně nezměnil zdravotní pojišťovnu, neboť tato okolnost nemusí být zaměstnavateli známa.

Do vyměřovacího základu zaměstnance se naopak nezahrne dle § 3 odst. 2 písm. d) z. č. 592/1992 Sb. plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

Důležitost správné identifikace platby

Jestliže zaměstnavatel uhradí pojistné pod nesprávným variabilním symbolem, pak platí, že zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že platbu na účet zdravotní pojišťovny provedl, byť pod nesprávným variabilním symbolem. Taková platba se plátci samozřejmě nemůže přiřadit, to znamená, že se objeví mezi platbami neidentifikovatelnými nebo se případně přiřadí jinému plátci. Proto musí zaměstnavatel požádat o převedení příslušné platby na správný variabilní symbol, vhodné je platbu doložit výpisem z účtu. Obdobně se postupuje i v případech, kdy je úhrada provedena na nesprávný účet. K takovým situacím dochází například tehdy, pokud je OSVČ současně zaměstnavatelem, a platbu za zaměstnance poukáže na účet určený pro individuální plátce.

Zdravotní pojišťovna nemůže v žádném případě tolerovat či zohlednit, pokud plátce – byť nedopatřením – provede úhradu jiné instituci, například okresní správě sociálního zabezpečení. V takovém případě vždy vzniká dluh na pojistném se souvisejícím penále. I v tomto případě by měl plátce urychleně doplatit reálný dluh, ve věci vyměřeného penále lze vždy zdravotní pojišťovnu požádat o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti.

Iniciativa zdravotní pojišťovny

Na chybnou nebo neprovedenou úhradu pojistného může přijít buď sám zaměstnavatel nebo ji objeví zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti. Je nabíledni, že pokud se u zaměstnavatele jeví dluh na pojistném, pak zdravotní pojišťovnu tato skutečnost výsostně zajímá, neboť jednou z jejích úředních povinností je důsledným výkonem kontrolní a následně vyměřovací (a případně vymáhací) činnosti zajistit potřebný přísun finančních prostředků do systému veřejného zdravotního pojištění. Proto některé zdravotní pojišťovny ze své iniciativy (a současně se záměrem pomoci zaměstnavateli) mohou v dané věci kontaktovat dlužníka například telefonicky, sdělením zaslaným na e-mailovou adresu, do datové schránky nebo i prostřednictvím sms zprávy plátce upozornit na zjištěnou nesrovnalost. Jsou-li řádně podávány Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele, pak na základě evidovaných předpisů (pohledávek) a provedených plateb zasílají zdravotní pojišťovny vyúčtování, ze kterého případně vyplyne existence dluhu na pojistném a návazně na penále.

 

Je-li vyrozumění ze strany zdravotní pojišťovny opodstatněné, tedy relevantní, pak by měl zaměstnavatel situaci bezodkladně řešit, tedy buď požádat zdravotní pojišťovnu o převedení platby na správný účet (jedná-li se o úhradu v rámci finančního toku zdravotní pojišťovny) nebo promptně doplatit dlužné pojistné, pokud platba z jakéhokoli důvodu prokazatelně chybí. Po dokončení celé transakce je vhodné požádat zdravotní pojišťovnu o zaslání vyúčtování (pokud sama takto neučiní), ze kterého bude patrný aktuální stav, tj. po provedení příslušné korekce.

Promlčení pohledávek

Nespoléhejte na to, že se zdravotní pojišťovna vašimi dluhy zabývat nebude. Právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčuje za deset let ode dne splatnosti. Provedeným úkonem, například provedením kontroly nebo plátcem prokazatelně převzatým vyúčtováním (třeba i při uplatnění fikce doručení), se přerušuje běh promlčecí doby. Byl-li tedy proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne aktuálně desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat dlužné pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě deseti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

K promlčení nároku může dojít nejenom u pojistného, ale i u penále. Tento zákonný postup je zakotven v § 19 zákona č. 592/1992 Sb., kde se hovoří o tom, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Urychlená úhrada dlužného pojistného

Jestliže zaměstnavatel – dlužník uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování ve věci odstranění tvrdosti neboli prominutí dlužného penále, pokud si zaměstnavatel tuto žádost podá.

Možnost trestního stíhání zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen pojistné sražené zaměstnanci odvést zdravotní pojišťovně společně s částkou pojistného, které hradí jako zaměstnavatel. Pokud zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně 100 000 Kč. Jedná se tedy o částku, kterou zaměstnavatel zaměstnancům srazil a zdravotní pojišťovně neodvedl.

7. Zdravotní pojištění – nesplnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem

Zaměstnávání zaměstnanců na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce má ve zdravotním pojištění značná specifika jak z hlediska placení pojistného, tak při přihlašování a odhlašování zaměstnanců. Plnění oznamovací povinnosti za tyto zaměstnance je zakotveno v ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) z. č. 48/1997 Sb., kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření některé z dohod začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

 

Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní kategorie“, oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale také skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Kupříkladu se jedná o nástup studenta během studia na brigádu v období prázdnin (kódy „P“ a „G“), nebo zaměstnávání poživatele důchodu (kódy „P“ a „D“), případně ženy na rodičovské dovolené nebo jako příjemce rodičovského příspěvku (kódy „P“ a „M“).

K nástupu zaměstnance vedeného u Úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání použije zaměstnavatel současně kódy „P“ a „I“. Jestliže zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, použije zaměstnavatel k příslušnému datu kódy „O“ a „J“, anebo použije pouze kód „J“, když je z evidence vyřazen v průběhu zaměstnání. V rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání již nelze sjednávat dohody o provedení práce.

Dohody a důležitost výše příjmu pro zdravotní pojištění

Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u dohod výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce nebo dokonce jen jeden den. Pro povinnost zaměstnavatele plnit zákonné povinnosti ve zdravotním pojištění, tedy přihlásit osobu jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona rozhoduje pouze výše příjmu zúčtovaná zaměstnanci zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce, tedy bez ohledu na délku trvání dohody v tomto měsíci.

V současné době je v podstatě jedinou přetrvávající návazností zdravotního pojištění na nemocenské pojištění výše částek rozhodných pro účast na zdravotním pojištění u obou typů dohod. V roce 2023 zaměstnání v kalendářním měsíci vzniká (osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem), pokud u jednoho zaměstnavatele příjem:

-    u dohody o provedení práce (jedné či více) převyšuje 10 000 Kč

-    u dohody o pracovní činnosti (jedné či více) činí alespoň 4 000 Kč.

Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (osoba je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Je-li osoba zaměstnána na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a nastane situace, kdy příjem v rozhodném období kalendářního měsíce poklesne pod některou z výše uvedených částek, musí být tato osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena.

Dohoda o pracovní činnosti a odhlášení zaměstnance

Ukažme si správný postup zaměstnavatele u dohody o pracovní činnosti.

Příjem zaměstnance, sjednaný na základě dohody o pracovní činnosti, je zpravidla buď pevný (tj. v určité výši) nebo se může měnit s ohledem na kvalitu a množství práce odvedené podle požadavků a potřeb zaměstnavatele. Proto může dojít k situaci, kdy je za některý kalendářní měsíc zúčtován zaměstnanci (z jedné nebo více dohod o pracovní činnosti) příjem nižší než 4 000 Kč, což může způsobit například nižší potřeba práce ze strany zaměstnavatele nebo také nemoc zaměstnance. V takové situaci přestává být osoba z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem a zaměstnavatel ji musí jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit.

Například, pokud v případě trvající dohody o pracovní činnosti poklesne příjem zaměstnance v měsíci dubnu pod 4 000 Kč, přičemž v následujícím měsíci květnu bude výší příjmu dosaženo alespoň této částky, použije zaměstnavatel kód „O“ k datu 31. 3. (tedy k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém účast na zdravotním pojištění v návaznosti na dosažený příjem ještě trvala) a následně pak kód „P“ k datu 1. 5.

Zaměstnavateli je výše zúčtovaného hrubého příjmu zpravidla známa až po skončení příslušného měsíce, tedy na počátku měsíce následujícího. V takových případech se oznamovací povinnost plní do osmého dne. Například výše popisované odhlášení zaměstnance k datu 31. 3. provede zaměstnavatel v roce 2023 z důvodu velikonočních svátků do 11. 4.

Komplikace i pro zaměstnance-pojištěnce

V praxi dochází k situacím, kdy zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc neodhlásí, i když příjem částky 4 000 Kč nedosáhne. Pokud zaměstnavatel takto chybně postupuje, může způsobit problém i zaměstnanci. Zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti tuto chybu zjistí, a když dojde k takovému odhlášení až s časovým odstupem, může se pojištěnec ocitnout v situaci, kdy nebude mít v daném měsíci řešen svůj pojistný vztah. V takovém případě bude zaregistrován u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů s povinností dodatečné úhrady měsíčního pojistného v roce 2023 ve výši 2 336 Kč včetně nároku zdravotní pojišťovny na penále.

 

Tento problém nevznikne, pokud:

-    má dotyčná osoba jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění nebo

-    je osobou samostatně výdělečně činnou anebo

-    patří mezi osoby - zaměstnance, pro které neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

 

Zaměstnavatel by tímto také porušil oznamovací povinnost, za což mu může zdravotní pojišťovna uložit pokutu až 200 000 Kč.

Pojištěnec jako samoplátce

Jedná-li se o zaměstnání na základě pracovní smlouvy, pak má pojištěnec tímto zaměstnáním kryté zdravotní pojištění po celou dobu trvání tohoto pracovněprávního vztahu, i když může být třeba několik měsíců nemocen. Pro vyřešení zdravotního pojištění v daném měsíci postačí doba trvání zaměstnání i po část takového měsíce, za správnost výpočtu a odvodu pojistného vždy zodpovídá zaměstnavatel.

 

Jiný postup platí v situaci, kdy je pojištěnec jako zaměstnanec odhlášen z toho důvodu, že příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl potřebné částky (viz výše). Měl-li být pojištěnec reálně registrován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob bez zdanitelných příjmů, a přitom si nesplnil svoje zákonné povinnosti (tj. nepřihlásil se do této kategorie, a tudíž ani nezaplatil pojistné), uplatní zdravotní pojišťovna vůči pojištěnci postup podle zákona. Za nesplnění oznamovací povinnosti může uložit pokutu a současně bude povinně uplatňovat pohledávku na pojistném včetně penále. Má-li pojištěnec v tomto případě v úmyslu požádat o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti, musí mít na zřeteli jednu zásadní okolnost – aby zdravotní pojišťovna mohla o podané žádosti rozhodnout, nesmí u plátce evidovat dluh na pojistném. To znamená, že dlužné pojistné musí být v plné výši uhrazeno, třeba i formou splátek.

Stejně u dohody o provedení práce

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že v identické situaci se zaměstnavatel i pojištěnec ocitají i v případě zaměstnání na dohodu (více dohod) o provedení práce.

Osoby pracující na dohodu o provedení práce se ve zdravotním pojištění nepovažují za zaměstnance při příjmu maximálně 10 000 Kč. Na základě této skutečnosti zaměstnavatelé neplní vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti, to znamená, že nepřihlašují tuto osobu u zdravotní pojišťovny a ze zúčtovaného příjmu neodvádějí pojistné. Na druhou stranu však osoba pracující na dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) nemá při takovém příjmu vyřešen v příslušném kalendářním měsíci ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah.

Z uvedeného tak plyne, že pojištěnec může mít sjednáno několik dohod o provedení práce u různých zaměstnavatelů a pokud příjem u žádného zaměstnavatele nepřevýší 10 000 Kč, bude třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

Doporučení pro zaměstnavatele

Pokud zaměstnáváte osobu na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a nastane situace, že ji v důsledku příjmu nižšího, než je potřebná částka (případně příjmu nulového) odhlašujete u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pak ji upozorněte, že v daném měsíci (případně měsících) nemá kryté zdravotní pojištění tímto zaměstnáním.

To platí pro případ, když přijímáte pojištěnce do zaměstnání na dohodu o provedení práce s příjmem nanejvýš 10 000 Kč nebo na dohodu o pracovní činnosti při příjmu nedosahujícím 4 000 Kč. Je pak již starostí pojištěnce, jak vzniklou situaci ze svého pohledu vyřeší, což může učinit například přihlášením se jako zmiňovaná osoba bez zdanitelných příjmů.

Souběžné příjmy u jednoho zaměstnavatele

Zaměstnanec se neodhlašuje například tehdy, pokud jsou u jednoho zaměstnavatele současně sjednány dva pracovněprávní vztahy, tedy příjem na základě pracovní smlouvy a souběžná dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, a příjem na dohodu poklesne pod rozhodnou částku.

V tomto případě je důležité, že pojištěnec je jako zaměstnanec trvale přihlášen z titulu běžící pracovní smlouvy, takže k odhlašování není za této situace důvod.

Při této formě souběhu se každý, typově různý, pracovněprávní vztah (tedy pracovní smlouva a dohoda) posuzuje samostatně. Pokud příjem na dohodu dosáhne částky podléhající odvodu pojistného, připočte se v příslušném kalendářním měsíci k příjmu z pracovní smlouvy. Jestliže naopak příjem na dohodu povinnost placení pojistného nezakládá, odvede zaměstnavatel pojistné pouze z příjmu  (vyměřovacího základu) u pracovní smlouvy. Při odvodu pojistného zaměstnavatel případně řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu.

Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností a zákonné minimum

V praxi se vyskytují případy, kdy příjem zaměstnance (pracujícího například na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), který je současně osobou samostatně výdělečně činnou, nedosahuje minimální mzdy. Musí být zájmem jak zaměstnavatele, tak zaměstnance, aby bylo pojistné za rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnání) nebo kalendářního roku (samostatná výdělečná činnost) odvedeno v souladu se zákonem, neboť nedodržení minimálního vyměřovacího základu lze ze strany zdravotní pojišťovny v rámci kontroly placení pojistného u zaměstnavatele snadno zjistit porovnáním výše příjmu v zaměstnání a zařazením takového zaměstnance jako osoby samostatně výdělečně činné.

 

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění  pojištění se zvlášť posuzují příjmy ze zaměstnání a příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Právní úprava zdravotního pojištění stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

-    musí být zaměstnavatelem odvedeno v roce 2023 pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima

-    není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu – podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok).

 

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

-    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2023 tedy nejméně v částce 2 722 Kč

-    v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy).

 

I když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů a zálohy na pojistné se neplatí, musí pojištěnec řádně plnit oznamovací povinnost, to znamená oznámit zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení, resp. ukončení své samostatné výdělečné činnosti.

Ve smyslu výše uvedeného tak platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být povinné minimum dodrženo v jedné z těchto činností, což je zajištěno:

-    odvodem pojistného zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance nebo

-    placením alespoň minimálních záloh OSVČ.

 

Výjimkou z tohoto pravidla jsou situace, kdy minimum neplatí pro zaměstnavatele podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. a pro OSVČ podle § 3a odst. 3 téhož zákona.

8. Kontrolní činnost zdravotních pojišťoven

Nedílnou součástí naplňování příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění je i permanentní kontrolní činnost zdravotních pojišťoven, v jejímž rámci zdravotní pojišťovny průběžně prověřují, zda je pojistné (záloha na pojistné u OSVČ) zaplaceno včas a ve správné výši. Veškeré úkony provádějí zdravotní pojišťovny cíleně se zřetelem na promlčecí dobu, která je desetiletá.

To znamená, že pokud zdravotní pojišťovna učiní v roce 2023 tzv. kvalifikovaný úkon (například provede u zaměstnavatele kontrolu, zašle podnikateli vyúčtování pohledávek a plateb), pak po dobu dalších deseti let nejsou její pohledávky ohroženy promlčením.

Zdravotní pojišťovny kontrolují přímo zaměstnavatele, kdy na základě předložených dokladů primárně prověřují, zda bylo pojistné za zaměstnance odvedeno za příslušný kalendářní měsíc podle zákona. Současně kontrolují i plnění dalších povinností, jako je přihlašování a odhlašování zaměstnanců a oznamování „státních kategorií“. Alternativní formu představují u zaměstnavatelů kontroly formou zaslaného vyúčtování pohledávek a plateb.

Zejména v prvním pololetí roku zpracovávají zdravotní pojišťovny Přehledy podané osobami samostatně výdělečně činnými a následně pak rozesílají vyúčtování jakožto prvotní úkon, ze kterého vyplynou závazky, resp. pohledávky obou stran, tedy OSVČ i zdravotních pojišťoven. A patřičná část pozornosti je věnována i osobám bez zdanitelných příjmů, tedy pojištěncům, kteří si taktéž platí pojistné sami. V zorném poli zdravotních pojišťoven je však v podstatě každý jejich pojištěnec, který musí mít řádně vyřešený svůj pojistný vztah.

Kontrola zaměstnavatele na základě předložených dokladů

Pouze touto kontrolou lze objektivně zjistit, zda zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance podle zákona a současně řádně plní další zákonné povinnosti.

Za tímto účelem se kontrolní orgány zaměřují hlavně na výši hrubého příjmu každého zaměstnance s tím, že pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Vypočtená částka se zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru, případně i v návaznosti na minimální vyměřovací základ. Takto vypočtené pojistné musí být zdravotní pojišťovně poukázáno za příslušný kalendářní měsíc nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce, a to již připsáním platby na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, lze pojistné uhradit ještě nejbližší příští pracovní den. Každá opožděná úhrada pojistného způsobuje vznik penále. Z této skutečnosti mj. vyplývá, že pro zdravotní pojišťovnu není rozhodující detailně přesný podíl zaměstnavatele a zaměstnance na této platbě (jakkoli je zákonem stanoven), nýbrž zásadní význam má pouze celková částka pojistného.

 

Je víceméně logické, že zdravotní pojišťovna bude v prvé řadě soustřeďovat svoji pozornost na ty plátce, u kterých se jeví nedostatky, hlavně pak v oblasti placení pojistného. V příslušných zákonných normách není stanovena periodicita pro provádění kontrol, proto zdravotní pojišťovny organizují svoji kontrolní činnost podle vlastních potřeb, každopádně se záměrem zamezit případnému promlčení pohledávek, jak je výše uvedeno.

Které doklady vyžadují zdravotní pojišťovny?

V souvislosti s výkonem kontrolní činnosti jsou kontrolními pracovníky zdravotních pojišťoven vyžadovány k předložení hlavně tyto podkladové materiály:

-    souhrnné rekapitulace výplatních listin za kontrolované období

-    mzdové listy jednotlivých zaměstnanců

-    pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce

-    kopie hlášení změn příslušné zdravotní pojišťovně v zákonem stanovené osmidenní lhůtě (Hromadné oznámení zaměstnavatele)

-    kopie zasílaných Přehledů o platbě pojistného zaměstnavatele.

Z tohoto důvodu je důležitá řádná archivace těchto dokladů.

Aspekty kontrolní činnosti 

V době pravidelného měsíčního předkládání Přehledů se může na první pohled jevit kontrolní činnost zdravotních pojišťoven jako nadbytečná, opak je však pravdou. Právě důslednou kontrolní činností zdravotních pojišťoven lze u zaměstnavatelů například zjistit, že:

-    nebyl u zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce správně stanoven vyměřovací základ, což v důsledku znamená vznik nedoplatku nebo přeplatku na pojistném za příslušný kalendářní měsíc, součástí dluhu na pojistném je penále

-    zaměstnavatel uvedl na Přehledu o platbě pojistného nesprávný počet zaměstnanců neboli údaje na Přehledu nekorespondují s údaji v informačním systému zdravotní pojišťovny

-    jsou na Přehledu započítáváni do počtu zaměstnanců i ti zaměstnanci, kteří tam nepatří (například v případě placení pojistného z konkurenční doložky nebo u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání)

-    zaměstnavatel nedořešil nedostatky z dřívějších období, kdy mu například zaměstnanec neoznámil, nebo opožděně oznámil změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání a zaměstnavatel tedy po určitou dobu odváděl pojistné nesprávné zdravotní pojišťovně (vznik přeplatku, resp. dluhu na pojistném a souvisejícího penále)

-    zaměstnavatel nesplnil oznamovací povinnost, nezaslal kopii záznamu o pracovním úrazu atd.    

Nepředložení dokladů ke kontrole

V případě, že zaměstnavatel na výzvu zdravotní pojišťovny nepředloží kontrolnímu orgánu požadované doklady, může mu pojišťovna uložit ve správním řízení pokutu až do výše 50 000 Kč. Pokutu však lze uložit i tehdy, jestliže plátce nepředloží pouze část dokladů potřebných k provedení kontroly. Současně upozorňujeme na skutečnost, že uloženou pokutou není v žádném případě dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případné dlužné pojistné včetně penále.

Kontroly z vyúčtování prováděné zdravotními pojišťovnami

Alternativní variantu výkonu kontrolní činnosti mohou představovat i (zástupné) kontroly, provedené formou vyúčtování, kdy se z časového a hodnotového hlediska prostým způsobem porovnají měsíční předpisy pojistného s provedenými platbami, a výsledek je doručen zaměstnavateli. Tato forma kontroly však v žádném případě nemůže plnohodnotně nahradit kontrolu na základě předložených dokladů, navíc tuto formu nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance. Jaký je smysl kontrol takzvaně z vyúčtování?

 

Kontroly formou zaslaného vyúčtování provádějí zdravotní pojišťovny především z těchto důvodů:

1)  aby informovaly zaměstnavatele jako plátce pojistného o stavu jeho závazků a pohledávek k určitému datu, pro obě strany je ideálním výstupem vyúčtování s nulovými hodnotami zůstatků pojistného a penále

2)  na základě takto evidovaných pohledávek (nejsou-li zaměstnavatelem dobrovolně uhrazeny) může zdravotní pojišťovna zahájit proces jejich vyměření a v případě nezaplacení i vymáhání

3)  tímto postupem hodlá zdravotní pojišťovna zamezit promlčení svých pohledávek. Také platí, že pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

V současné době platí praxe, že pokud zdravotní pojišťovna neučinila tzv. kvalifikovaný úkon, kterým by uvědomila plátce ve věci zjištění pojistného nebo jeho vyměření a zároveň tak přerušila běh promlčecí doby, je povinna z moci úřední promlčet svůj zákonný nárok na pojistné případně penále u pohledávek starších pěti (do 30. 11. 2011) resp. deseti let.

To znamená, že zaměstnavatel nemusí vznést námitku promlčení pohledávky, naopak zdravotní pojišťovna musí v případě sporu prokázat, že v dané záležitosti učinila příslušný úkon, o kterém se plátce (třeba i případným uplatněním tzv. fikce doručení) dozvěděl. Tímto fiktivním doručením je například standardní doručení písemnosti na adresu sídla nebo trvalého bydliště v situaci, kdy si zaměstnavatel příslušnou písemnost nevyzvedne v úložní lhůtě.

Pohledávky zdravotní pojišťovny

Jestliže plátce hradí pojistné podle zákona, to znamená:

-    zaměstnavatel za příslušný kalendářní měsíc nejpozději ke 20. dni následujícího kalendářního měsíce) a 

-    osoba samostatně výdělečně činná (formou měsíčních záloh, je-li to ze zákona její povinností) a osoba bez zdanitelných příjmů za příslušný kalendářní měsíc nejpozději k 8. dni následujícího kalendářního měsíce 

případně s přihlédnutím k povinnému minimu u zaměstnavatelů i OSVČ, pak nemusí mít obavu, jestliže obdrží od zdravotní pojišťovny vyúčtování pohledávek a plateb. V takovém případě zdravotní pojišťovna neeviduje dluhy na pojistném ani na penále. Tuto skutečnost však nelze chápat v absolutní rovině – jinými slovy, provedenou kontrolou mohou být u zaměstnavatele zjištěny určité nedostatky, ve svých důsledcích zakládající nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné a na penále, eventuálně může naopak vzniknout přeplatek na pojistném i na penále. V souladu s platnou právní úpravou zdravotní pojišťovna neuplatňuje aktuální dlužné pojistné do částky 200 Kč a rovněž nepředepíše penále, pokud jeho výše nepřesáhne 100 Kč za kalendářní rok.

Plátce dlužníkem

Jestliže však plátce platí pojistné opožděně, nebo jej dokonce neplatí vůbec, pak je jasné, že se z tohoto důvodu stává středem zájmu zdravotní pojišťovny, která se věnuje zejména právě dlužícím subjektům.

Prvním upozorněním pro dlužníka bývá zpravidla zaslané vyúčtování, pokud se ovšem zdravotní pojišťovna nerozhodne vykonat u dlužníka kontrolu, kterou by si relevantně ověřila výši svých pohledávek. Jakmile se plátce dostane do situace, kdy dluží, pak doporučuji nečekat na příslušné kroky zdravotní pojišťovny (které na sebe určitě nedají dlouho čekat), ale v rámci svých možností přijmout odpovídající opatření. Tento „konstruktivní“ přístup je pro zdravotní pojišťovnu signálem, že plátce hodlá svoji svízelnou situaci řešit.

Dluhy nové nebo i dřívější

V relativně příznivější situaci se ocitá ten plátce, který dosud u zdravotní pojišťovny žádné dluhy neměl, a tudíž se dostává do tohoto stavu poprvé. Jestliže však má již vyměřené dluhy z dřívějšího období a nadále mu narůstají nové závazky, pak mimo jiné nastupuje pravidlo, podle kterého je plátce povinen platit své dluhy vůči zdravotní pojišťovně v tomto pořadí:

1)  pokuty

2)  přirážka k pojistnému

3)  nejstarší nedoplatky pojistného

4)  běžné platby pojistného

5)  penále

přičemž jednotlivé úhrady je zapotřebí provádět na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

Splátkové kalendáře

Zdravotní pojišťovny sjednávají s dlužníky splácení (zpravidla pravomocných a vykonatelných) pohledávek formou splátkových kalendářů, případně lze dohodu o splátkách uzavřít již na základě zaslaného vyúčtování, ze kterého výše příslušných pohledávek vyplývá. Základním smyslem tohoto postupu zdravotních pojišťoven je jednak umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace, jednak je však při uzavírání takových dohod zapotřebí přihlížet k vývoji bilance systému veřejného zdravotního pojištění, jinými slovy, postupné úhrady by neměly zásadním způsobem narušit vyrovnanost systému veřejného zdravotního pojištění. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží.

Na uzavření dohody o splátkách dluhu ovšem není právní nárok, proto záleží na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Racionálním důvodem pro splátky dluhu mohou být například závažná (a odůvodněná) osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek. V případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak dodržení/nedodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů. Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let.

Pokud se plátci podaří zajistit určité finanční prostředky, pak by měl ve svém vlastním zájmu platit na pojistném i více, než jak ukládá sjednaná splátková dohoda, protože tím vždy snižuje svoje zatížení z titulu běžícího penále.

Postupy zdravotní pojišťovny

Jsou – li v rámci výkonu úřední a kontrolní činnosti zjištěny u příslušného subjektu nedoplatky v platbách pojistného, požaduje zdravotní pojišťovna po plátci jejich úhradu. Jednotlivé nedoplatky a opožděné úhrady dále zakládají nárok na penále, které jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat a v případě jejich nezaplacení i vymáhat vůči všem plátcům – dlužníkům (§ 8 odst. 5 z. č. 48/1997 Sb.).

Pokud zaměstnavatel nebo samoplátce (tj. osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zdanitelných příjmů) dlužné pojistné či penále dobrovolně neuhradí, vydá příslušná zdravotní pojišťovna ve správním řízení na tyto dlužné pohledávky platební výměr. Na základě pravomocného a vykonatelného platebního výměru pak zdravotní pojišťovna vymáhá neuhrazené nedoplatky pojistného a penále buď soudní cestou nebo prostřednictvím exekutorů. Zdravotní pojišťovna může uplatňovat svoje zákonné nároky i vystavením výkazu nedoplatků.

Odepsání dluhu

Samostatnou kapitolu představuje odepsání dluhů plátce pro jejich nedobytnost ve smyslu ustanovení § 26c z. č. 592/1992 Sb. Kromě toho zdravotní pojišťovny zpravidla řeší i otázku tzv. „ekonomické efektivity vymáhání“. To znamená, že nízké částky pohledávek nevymáhají z toho důvodu, že náklady na jejich vymožení by byly vyšší než touto cestou uhrazené pohledávky.

 

§ 3 Zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu12);

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;14)

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

 

§ 12 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění
citace na straně 180

Pojištěnec je povinen:

a)  plnit oznamovací povinnost podle § 10,

b)  sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání; tuto povinnost splní do osmi dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Přijetí sdělení podle předchozích vět je zaměstnavatel povinen pojištěnci písemně potvrdit. Zaměstnavatel má právo požadovat na zaměstnanci nebo bývalém zaměstnanci úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením změny zdravotní pojišťovny pojištěncem,

c)  hradit příslušné zdravotní pojišťovně pojistné, pokud tento zákon nestanoví jinak,

d)  poskytnout součinnost při poskytování zdravotních služeb a kontrole průběhu individuálního léčebného postupu a dodržovat poskytovatelem stanovený léčebný režim,

e)  podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám, pokud tak stanoví tento zákon nebo obecně závazné právní předpisy,

f) dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí,

g)  vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví,

 

§ 3 Zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků5),

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně...

§ 8 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění
citace na straně 192

Povinnost platit pojistné

(3) Povinnost státu platit pojistné za pojištěnce vzniká dnem, kdy se stát podle § 7 stává plátcem pojistného. Tato povinnost zaniká dnem, ke kterému stát přestal být podle § 7 plátcem pojistného.

(4) Pojištěnec není povinen platit pojistné po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině, pokud je v cizině zdravotně pojištěn a učinil o této skutečnosti u příslušné zdravotní pojišťovny písemné prohlášení. Povinnost platit pojistné však zaniká až dnem, který pojištěnec v prohlášení podle věty prvé uvedl, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy toto prohlášení bylo doručeno příslušné zdravotní pojišťovně. Od stejného dne až do dne, kdy se pojištěnec u příslušné zdravotní pojišťovny opět přihlásil, nemá pojištěnec nárok na poskytování hrazených služeb. Současně s opětovným přihlášením u příslušné zdravotní pojišťovny je pojištěnec povinen této pojišťovně dodatečně předložit doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Pokud pojištěnec nepředloží příslušné zdravotní pojišťovně doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce, je povinen doplatit zpětně pojistné tak, jako by k odhlášení nedošlo; penále se v takovém případě nevymáhá. Jestliže pojištěnec předloží doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině, který nekryje celou dobu, kdy nebyl povinen platit pojistné v České republice podle věty první, je povinen...