Prodej a darování automobilu

z pohledu DPH

Při prodeji automobilů platí základní obecná pravidla pro přiznávání daně z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p., jaká platí pro přiznávání daně na výstupu při dodání zboží. Za dodání zboží za úplatu se považuje také splnění stanovených podmínek poskytnutí automobilu bez úplaty.

Specifický režim, z hlediska stanovení základu daně, platí pro prodej automobilů,

pokud jsou plátcem daně, který je obchodníkem, jako použité zboží. Tento zvláštní režim musí členské státy uplatňovat podle pravidel vyplývajících ze Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH). V následujícím textu jsou vysvětlena základní aktuálně platná pravidla pro uplatňování daně při prodeji i darování automobilů, včetně specifik, která platí pro prodej automobilů s využitím zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím.

Předmětem DPH je podle 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH dodání zboží, pokud je uskutečňuje za úplatu osoba povinná k dani, která jedná jako taková, tj. v rámci uskutečňování své ekonomické činnost s místem plnění v tuzemsku. Z toho vyplývá, že předmětem daně je jak prodej automobilů jako zboží realizovaný právnickými či fyzickými osobami, tak i prodej automobilů, které byly součástí dlouhodobého majetku osoby povinné k dani. Předmětem daně není naopak prodej automobilu fyzickou osobou, která není osobou povinnou k dani a neprodává automobil v rámci ekonomické činnosti. Podle § 13 odst. 1 zákona o DPH se dodáním zboží se pro účely DPH rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, tj. dodání zboží je spojováno vlastně s „ekonomickým“ a nikoliv „právním“ pojetím vlastnictví, tato skutečnost je podstatná pro stanovení data uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží.

Základní vymezení místa plnění při dodání zboží je uvedeno v § 7 zákona o DPH. Místem plnění při dodání zboží v případě, že s dodáním zboží není spojena přeprava je místo, kde dochází k dodání předmětného zboží např. dodání zboží v maloobchodě. Jestliže je dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním zboží je místem plnění místo, kde se zboží nachází v době, kdy se přeprava nebo odeslání zboží začíná uskutečňovat např. dodání zboží do jiného členského státu. V případě, že je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží, je místem plnění místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. Tato obecná pravidla platí i pro prodej automobilů.

Podle § 20a zákona o DPH je plátce obecně povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, pokud byla přijata před uskutečněním zdanitelného plnění. Při stanovení dne uskutečnění zdanitelného plnění při prodeji automobilů postupuje plátce podle pravidel stanovených obecně pro dodání zboží. Při dodání zboží se podle § 21 odst. 1 zákona o DPH zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání zboží podle § 13 odst. 1 zákona o DPH, tj. dnem převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník.

Při prodeji nových automobilů jako zboží platí pro plátce standardně základní povinnosti, které platí pro všechny plátce u zdanitelných plnění, která jsou předmětem daně, tj. přiznat daň na výstupu a v zákonem stanovených případech vystavovat daňové doklady s předepsanými náležitostmi.

Pro správné uplatnění daně na výstupu je nutné zejména stanovit v souladu se zákonem základ daně a uplatnit správné sazby daně. Pro uplatnění daně při prodeji nového automobilu v tuzemsku přitom není podstatné, zda se jedná o osobní automobil nebo i jiný typ automobilu či jiného motorového vozidla. Uplatnění daně při prodeji automobilu plátcem, který se zabývá prodejem automobilů je vysvětlen v následujícím příkladu:

Příklad 1

Prodej osobního automobilu

Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku a která se zabývá prodejem automobilů (prodejce), nakoupila od výrobce z jiného členského státu osobní automobil. Při jeho pořízení přiznala standardním způsobem daň při pořízení zboží z jiného členského státu a uplatnila nárok na odpočet daně. Automobil prodejce prodává jiné obchodní společnosti, která je také plátcem daně (odběrateli), a požadoval od ní zálohu, která činila 50 % sjednané ceny v úrovni bez daně. Prodejce, uzavřel kupní smlouvu s odběratelem, v níž bylo sjednáno, že automobil bude dodán do 30. 8. 2022 za cenu 800 000 Kč bez daně a že do 30. 6. 2022 bude odběratelem zaplacena záloha ve výši 400 000 Kč v úrovni bez daně + daň ve výši 21 %. Na základě toho vystavil dodavatel 15. 6. 2022 proformakturu, která není daňovým dokladem, na které uvedl požadovanou částku 484 000 Kč v členění na zálohu bez daně (400 000 Kč) a daň z této částky (84 000 Kč).

Odběratel požadovanou částku uhradil a dodavatel ji přijal 29. 6. 2022. K tomuto dni je povinen přiznat z přijaté částky daň ve výši 84 000 Kč a zahrnout ji do daňového přiznání za měsíc červen 2022. Ke dni přijetí úplaty, z níž mu vznikla povinnost přiznat daň, je podle § 28 odst. 1 zákona o DPH povinen prodejce, který přijal úplatu, vystavit odběrateli daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů od tohoto dne. Daňový doklad vystavil prodejce okamžitě 29. 6. 2022 a odběratel jej obdržel 30. 6. 2022. Na jeho základě si může odběratel v daňovém přiznání za měsíc červen 2022, kdy vznikla prodejci povinnost přiznat daň a odběratel obdržel daňový doklad, uplatnit nárok na odpočet daně.

Automobil byl prodejcem dodán odběrateli, tj. odběratel ho převzal a mohl s ním nakládat jako vlastník dne 29. 8. 2022 a k tomuto dni, jako ke dni uskutečnění zdanitelného plnění je prodejce povinen přiznat zbývající částku daně ze základu daně, který bude snížen o zaplacenou zálohu v červnu 2022, tj. v daňovém přiznání za měsíc červen 2022 přizná zbývající částku daně z částky 400 000 Kč v úrovni bez daně (800 000 Kč – 400 000 Kč), tj. částku 84 000 Kč. V návaznosti na dodání automobilu je povinen vystavit daňový doklad, na němž bude uvedena tato částka daně. Daňový doklad je prodejce povinen vystavit nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění. Prodejce vystavil daňový doklad a předal ho odběrateli okamžitě spolu s automobilem dne 29. 8. 2022, a proto si na jeho základě může odběratel v daňovém přiznání za měsíc srpen 2022 uplatnit nárok na odpočet daně.

Prodej ojetého automobilů jako dlouhodobého majetku

Prodává-li plátce daně ojetý automobil, který používal jako dlouhodobý majetek, přiznává plátce obecně daň na výstupu standardním způsobem. V návaznosti na specifické podmínky při uplatňování odpočtu daně při pořízení osobních automobilů, které platily dříve, platí nadále specifické podmínky pro uplatnění daně při jejich prodeji jako dlouhodobého majetku. Při jejich prodeji je třeba přihlížet k tomu, zda bylo možno při jeho pořízení uplatnit nárok na odpočet daně či nikoliv. Pokud se jedná o prodej automobilu pořízeného před 1. 4. 2009, při jehož pořízení nemohl být uplatněn nárok na odpočet daně, je tento prodej i v roce 2022 osvobozen od daně.

Při prodeji automobilu, který byl pořízen od 1. 4. 2009, je třeba přihlížet k tomu, zda bylo možno při jeho pořízení uplatnit nárok na odpočet daně a zda byl nárok na odpočet daně uplatněn v plné výši či zda byl uplatněn poměrný či krácený nárok na odpočet daně. Podle § 78d zákona o DPH se provádí úprava odpočtu daně v případě prodeje dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně. Tato pravidla mají také praktické dopady na prodej automobilu jako dlouhodobého majetku, pokud u něj byl uplatněn nárok na odpočet daně v plné nebo částečné výši. Dojde-li podle § 78d odst. 1 zákona o DPH u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c zákona o DPH s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově. Prakticky to znamená, že úprava odpočtu daně se vztáhne ke zbývajícímu počtu roků do konce lhůty pro úpravu odpočtu. Tato úprava odpočtu daně se tedy provede i u odpočtu daně, který plátce uplatnil v roce, kdy dojde k prodeji dlouhodobého majetku.

Z § 78d odst. 4 zákona o DPH prakticky vyplývá, že prodá-li plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o uskutečněné plnění rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro osobní potřebu plátce nebo jeho zaměstnanců.

Prakticky to znamená, že plátce musí při prodeji automobilu, při jehož pořízení uplatnil nárok na odpočet daně přiznat daň na výstupu z celé prodejní ceny tohoto automobilu, ale je zároveň oprávněn provést úpravu odpočtu daně, jak je vysvětleno v následujícím příkladu.

Příklad 2

Úprava odpočtu daně při prodeji automobilu

Obchodní společnost, která je plátcem daně s měsíčním zdaňovacím obdobím, pořídila do obchodního majetku v říjnu 2019 na základě kupní smlouvy osobní automobil. Tento automobil byl přidělen zaměstnanci firmy, který jej zčásti používal pro ekonomickou činnost firmy, která je výhradně zdanitelným plněním, a zčásti pro svou osobní potřebu. Automobil byl pořízen za cenu 500 000 Kč bez daně a daň uvedená prodejcem na daňovém dokladu tedy činila při sazbě 21 % částku 105 000 Kč. V daňovém přiznání za měsíc říjen 2019 uplatnila firma nárok na odpočet daně v poměrné výši. Poměrný koeficient stanovila kvalifikovaným odhadem ve výši 75 %. Nárok na odpočet daně uplatněný tímto způsobem v poměrné výši v daňovém přiznání za měsíc říjen 2019 tedy činil 78 750 Kč (75 % ze 105 000 Kč). Ve zbývajícím období roku 2019 zaměstnanec, kterému byl automobil přidělen, evidoval jízdy pro služební účely a osobní potřebu a po skončení roku zjistil, že skutečný rozsah využití automobilu pro ekonomickou činnost byl pouze 60 %.

Z toho vyplývá, že v posledním daňovém přiznání za rok 2019, tj. v přiznání za měsíc prosinec 2019 byla firma povinna původně uplatněný nárok na odpočet daně ve výši 45 000 Kč snížit o 15 750 Kč na úroveň skutečného rozsahu využití automobilu pro ekonomickou činnost (63 %). Tento poměrný koeficient stanovený podle skutečného rozsahu využití automobilu pro ekonomickou činnost je pro firmu pro případnou úpravu odpočtu v dalších letech ukazatelem nároku na odpočet daně v roce, kdy byl uplatněn původní odpočet daně.

Pokud by firma uvedený automobil v září 2022 prodala, byl by tento prodej, jak vyplývá z § 78d odst. 4 zákona o DPH pro plátce zdanitelným plněním. Pokud by sjednaná cena činila např. 150 000 Kč bez daně, daň na výstupu, kterou by musela firma v daňovém přiznání za září 2021 přiznat, by činila 31 500 Kč (21 % ze 150 000 Kč). Firma je zároveň oprávněna v daňovém přiznání za září 2022 provést podle § 78d zákona o DPH úpravu odpočtu, kterou zvýší původně uplatněný nárok na odpočet daně. Částka úpravy odpočtu, která se uvede do ř. 60 daňového přiznání za září 2022, bude činit:

Prodává-li plátce ojetý automobil jako zboží,

je třeba rozlišovat postup v případě prodeje automobilů, u nichž přichází v úvahu uplatnění zvláštního režimu zdaňování přirážky pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, který je v souladu se směrnicí o DPH upraven v § 90 zákona o DPH a postup v případě, kdy tento zvláštní režim použít nelze, protože pro jeho uplatnění nejsou splněny zákonem stanovené podmínky.

Zvláštní režim zdaňování přirážky při prodeji použitého zboží není pro plátce povinný a může být použit ve stanovených případech, pokud je použité zboží dodáno obchodníkovi v rámci obchodování na území Evropské unie. Použitým zbožím se přitom pro účely aplikace tohoto zvláštního režimu rozumí hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, tj. použitým zbožím může být nesporně i ojetý automobil. Obchodníkem se pro účely aplikace § 90 zákona o DPH rozumí plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nakoupí, pořídí nebo doveze toto zboží, za účelem dalšího prodeje a která jedná vlastním jménem nebo jménem jiné osoby, tj. obchodníkem může být např. plátce daně, který provozuje autobazar a prodává v něm ojeté automobily.

Zvláštní režim zdanění přirážky může podle § 90 odst. 2 zákona o DPH použít obchodník, pokud je použité zboží (např. ojetý automobil) obchodníkovi dodáno:

a)  osobou nepovinnou k dani, tj. např. občanem z tuzemska nebo z ji­ného členského státu,

b) osobou povinnou k dani z tuzemska, která není plátcem, tj. např. tuzemským podnikatelem, který není plátcem,

c)  osvobozenou osobou, která není plátcem, tj. např. podnikatelem z jiného členského státu, který není plátcem ve své zemi ani v tuzemsku,

d)  jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 zákona o DPH (např. dodání osobního automobilu, při jehož pořízení před 1. 4. 2009 nebyl plátcem uplatněn nárok na odpočet daně), nebo osobou povinnou k dani z jiného členského státu, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného předpisu jiného členského státu,

e)  jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim (např. jiným autobazarem).

Pokud nejsou podmínky pro uplatnění zvláštního režimu splněny nebo se obchodník rozhodne zvláštní režim neuplatnit, znamená to, že musí přiznat daň standardním způsobem, tj. pokud se jedná o dodání zboží, které je zdanitelným plněním, musí být u něj uplatněna daň na výstupu ze sjednané ceny.

Základem daně je při použití
zvláštního režimu přirážka snížená o daň z přirážky

Přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou zboží a pořizovací cenou zboží. Pokud by byl tento rozdíl záporný, základ daně je nulový. Pro účely aplikace tohoto ustanovení se přitom prodejní cenou rozumí úplata, která byla nebo by měla být získána obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno nebo od třetí osoby. Pořizovací cenou se přitom rozumí úplata, která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

Plátce, který nakoupil zboží, u něhož byl při prodeji obchodníkem uplatněn zvláštní režim zdanění přirážky, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, např. ani v případě pořízení automobilu z autobazaru, pokud při jeho prodeji autobazar použil zvláštní režim. S tím souvisí, že obchodník nesmí při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky. Pokud obchodník uplatňuje zvláštní režim a zároveň obecný princip zdaňování, je povinen vést v tomto členění daňovou evidenci.

Zvláštní režim je možno využít a obvykle je plátcem, který provozuje jako obchodník autobazar, využit při prodeji automobilu, který byl nakoupen od osoby, která není plátcem daně.

Příklad 3

Prodej ojetého osobního automobilu nakoupeného od neplátce daně

Autobazar, který je plátcem daně a který se zabývá prodejem ojetých automobilů, nakoupil od občana, který není plátcem daně, ojetý osobní automobil za pořizovací cenu 150 000 Kč. Autobazar tento automobil prodá jinému plátci za prodejní cenu ve výši 180 000 Kč, základem daně bude částka 30 000 Kč. Tato částka je chápaná jako částka včetně daně a daň se z ní vypočte podle § 37 písm. b) zákona o DPH jako rozdíl částky 30 000 Kč a částky 30 000/1,21.

Daň, kterou je autobazar z tohoto prodeje povinen přiznat, tedy bude činit 5 206,61 Kč. Plátce, který pořídil z autobazaru tento ojetý osobní automobil, nemá nárok na odpočet daně a autobazar nesmí na daňovém dokladu uvést daň z přirážky.

Zvláštní režim zdanění přirážky, jak vyplývá z § 90 odst. 2 písm. d) zákona o DPH, je možno využít také v případě prodeje ojetého osobního automobilu, který autobazar vykoupil od plátce daně, který jej pořídil před 1. 4. 2009 a nemohl tedy při jeho pořízení uplatnit odpočet daně. Pokud by však plátce prodal do autobazaru ojetý automobil, při jehož pořízení uplatnil nárok na odpočet daně, musel by standardně přiznat daň, autobazaru by vznikl nárok na odpočet daně a při prodeji automobilu by musel autobazar přiznat daň z celé prodejní ceny, tj. nemohl by uplatnit zvláštní režim zdanění přirážky. Pokud by byl kupující, který koupí automobil z autobazaru, plátcem daně, mohl by si za splnění obecných zákonných podmínek uplatnit nárok na odpočet daně. Pokud by kupující, který je plátcem, ojetý automobil používal jako dlouhodobý majetek, nemohl by zvláštní režim zdanění přirážky podle § 90 zákona o DPH při jeho následném prodeji použít, protože by nejednal jako obchodník s použitým zbožím.

Finanční leasing automobilu

Při uplatňování DPH v případě leasingu automobilu je klíčové, zda se jedná o tzv. leasing s povinným odkupem (finanční leasing), který je považován pro účely zákona o DPH za specifické dodání zboží, nebo leasing s možností či právem koupě po skončení smlouvy, který je považován pro účely zákona o DPH za specifické poskytnutí služby (operativní leasing).

Podle § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH se považuje za dodání zboží přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni zavření této smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele. Takovýto smluvní vztah je považován za specifické dodání zboží, z něhož vzniká povinnost přiznat daň jednorázově okamžitě k datu přenechání předmětu smlouvy do užívání, jak vyplývá z § 21 odst. 1 písm. c) zákona o DPH.

Příklad 4

Finanční leasing automobilu

Leasingová společnost, která je plátcem daně, uzavřela s firmou, která je plátcem daně, leasingovou smlouvu na pronájem osobního automobilu, v níž bylo sjednáno, že leasingová společnost je povinna po skončení smlouvy převést vlastnické právo na uživatele, který je povinen automobil odkoupit. Leasingová společnost nakoupila osobní automobil v červnu 2022 od výrobce, který je plátcem daně, za cenu bez daně ve výši 500 000 Kč. Při sazbě daně 21 % tedy činila daň 105 000 Kč. Na základě přijatého daňového dokladu si leasingová společnost uplatnila nárok na odpočet daně v uvedené výši. Pro leasingovou smlouvu, která byla uzavřena v červenci 2022 a v tomto měsíci byl i automobil předán uživateli, bylo sjednáno, že doba pronájmu bude 36 měsíců, byla sjednána první zvýšená splátka ve výši 200 000 Kč a další splátky byly stanoveny rovnoměrně ve výši 15 000 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno, že po skončení smlouvy a zaplacení všech splátek bude automobil převeden na nájemce za cenu 1 000 Kč.

Povinnost přiznat daň vznikla podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o DPH leasingové společnosti v daňovém přiznání za měsíc červenec 2022, kdy byl automobil přenechán k užívání nájemci. Základem daně bude celková částka, kterou zaplatí nájemce, tj. částka 726 000 Kč (200 000 + (35 x 15 000 Kč) + 1 000 Kč). Z této částky při výpočtu podle § 37 písm. b) zákona o DPH a sazbě daně 21 % činí daň 126 000 Kč (726 000 – 726 000/1,21). V přiznání za měsíc červenec 2022 si může nájemce, který je plátcem daně uplatnit nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek.

Operativní leasing movitých věcí či leasing s právem či možností koupě najaté věci je pro účely zákona o DPH považován za specifickou službu, při níž dochází k přenechání zboží k užití jinému. Plátce daně, který provádí operativní leasing automobilu, si může při jeho pořízení uplatnit nárok na odpočet daně. Daň přiznává postupně ve vazbě na sjednaná dílčí plnění podle § 21 odst. 7 zákona o DPH. Pro uplatnění sazeb daně se postupuje standardně, tj. podle § 47 odst. 4 se uplatní základní sazba daně 21 %. Nájemce osobního automobilu, pokud je plátcem daně, si může uplatnit nárok na odpočet daně, a to ve vazbě na jednotlivá uskutečněná dílčí zdanitelná plnění, při uplatňování odpočtu daně je třeba postupovat podle účelu použití automobilu.

Bezúplatné poskytnutí automobilu

Za dodání zboží za úplatu se podle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o DPH považuje použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. Podle § 13 odst. 5 zákona o DPH se tímto použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí jednak trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně a dále poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. Uvedená pravidla se uplatní také při bezúplatném poskytnutí automobilu.

Povinnost přiznat daň při bezúplatném poskytnutí zboží vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, za který se podle § 21 odst. 4 písm. d) zákona o DPH považuje den použití majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, tj. vlastně den, kdy fakticky k bezplatnému poskytnutí dojde. Ve vazbě na to by měl poskytovatel tohoto plnění vystavit doklad o použití podle § 32 zákona o DPH, který se vystavuje ve stanovených případech, včetně použití zboží pro účely nesouvisející s ekonomickou činností plátce, tj. jak při osobní spotřebě plátce, tak i v případě darování nebo jiných obdobných bezúplatných plnění. Doklad o použití je prakticky odvozen od běžného daňového dokladu s tím, že některé náležitosti oproti běžnému daňovému dokladu se uvádějí v jiné formě. Základní odlišností je, že místo označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, se na dokladu o použití uvádí účel použití.

Podle § 36 odst. 6 zákona o DPH je při bezúplatném poskytnutí zboží základem daně cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud plátce poskytne bezplatně např. ojetý automobil, u něhož uplatnil v roce 2016 nárok na odpočet daně, základem daně nebude původní pořizovací cena tohoto automobilu, ale cena, za kterou by se takový nebo obdobný automobil dal pořídit v roce 2022 v okamžiku jeho darování, tj. uvedená cena zohledňuje stáří a míru opotřebení tohoto automobilu. Při bezúplatném poskytnutí zboží se uplatní příslušná sazba daně, která platí pro příslušné zboží podle § 47 zákona o DPH. V případě automobilu to znamená základní sazba daně ve výši 21 %.

Ing. Václav Benda

ZÁKON o dani z přidané hodnoty

§ 90

Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty
a starožitnostmi

(1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

a)  uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4,

b)  použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů,

c)  obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.

(2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropské unie

a)  osobou nepovinnou k dani,

b)  osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

c)  osvobozenou osobou, která není plátcem,

d)  jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo

e)  jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim.

(3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

a)  prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 13,

b)  pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má ...