Prodej zboží na dálku nebo pořízení zboží z jiného členského státu?

Častým praktickým problémem při uplatňování daně z přidané hodnoty po zavedení nových pravidel pro uplatňování DPH v oblasti elektronického obchodování, která byla upravena novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p., která byla provedena zákonem č. 355/2021 Sb., a to s účinností od 1. 10. 2021 je posouzení toho, zda se v konkrétním případě jedná o prodej zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska nebo o pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku.

Pro uvedené transakce totiž platí jako podle zákona o DPH, tak i podle Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH) rozdílná pravidla, a to jak zejména hlediska vymezení místa plnění a vymezení osoby, které vzniká povinnost přiznat daň a dále také navazujícího nároku na odpočet daně. Pokud plátce neprávně posoudí, zda se z jeho hlediska jedná o pořízení zboží z jiného členského státu nebo o prodej zboží na dálku, hrozí mu doměření daně. V následujícím textu je nejprve vymezeno, co se rozumí prodejem zboží na dálku a pořízením zboží z jiného členského státu. Návazně je vysvětlen rozdíl v pravidlech pro stanovení místa plnění u těchto transakcích. V dalším textu je s využitím příkladů vysvětleno, komu ve vazbě na to, zda se jedná o prodej zboží na dálku nebo o pořízení zboží z jiného členského státu vzniká povinnost přiznat daň a návazně také nárok na odpočet daně.

Prodej zboží na dálku a pořízení zboží z jiného členského státu

S účinností od 1. 10. 2021 nahradil pojem „prodej zboží na dálku“, dříve používaný pojem „zasílání zboží“, protože tento přesněji odpovídá terminologii, se kterou pracují předpisy EU. Prodejem zboží na dálku se pro účely DPH podle § 4 odst. 9 zákona o DPH rozumí dodání zboží, které splňuje tyto podmínky:

•    zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy,

•    zboží je odesláno či přepraveno osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo třetí osobou, pokud osoba prodávající zboží do odeslání či přepravy daného zboží přímo či nepřímo zasahuje,

•    zboží musí být dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží není v členském státě ukončení jeho odeslání nebo přepravy předmětem daně.

Za prodej zboží na dálku se zapojením třetí osoby do odeslání či přepravy zboží se považuje např. situace, kdy odeslání nebo přeprava zboží je prodávajícím svěřena formou subdodávky třetí osobě, která zboží doručí zákazníkovo nebo situace, kdy je odeslání nebo přeprava zboží zajištěna třetí osobou, ale prodávající nese celou nebo částečnou zodpovědnost za doručení zboží zákazníkovi.

O prodej zboží na dálku se tedy nejedná v případě, kdy si např. zákazník z tuzemska objedná zboží prostřednictvím e-shopu od prodávajícího z jiného členského státu, ale zboží si kupující vyzvedne osobně na výdejním místě prodávajícího v jiném členském státě a sám si ho přepraví do České republiky. Takové dodání zboží je třeba posuzovat jako standardní dodání zboží s místem plnění v jiném členském státě, kde kupující zboží převzal.

Jako prodej zboží na dálku nelze posuzovat ani dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, které vzniká povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu, jak je podrobněji vysvětleno v dalším textu. Při takovém dodání zboží nevzniká povinnost přiznat daň prodávajícímu, pro něhož se jedná o dodání zboží do jiného členského státu, které je za podmínek stanovených v čl. 138 směrnice o DPH osvobozeno od daně. Z toho prakticky vyplývá, že prodávající by si měl hned při objednání zboží zjistit či ověřit, zda zákazník je či není osobou povinnou k dani. Jako dodání zboží na dálku nelze posuzovat ani dodání nového dopravního prostředku, ani dodání zboží s instalací nebo montáží, protože pro uvedená specifická dodání zboží platí podle zákona o DPH zvláštní pravidla.

Pojem „prodej zboží na dálku“

je obvykle spojován s prodejem zboží prostřednictvím e-shopů či internetových obchodů, ale pro posouzení skutečnosti, zda se jedná o prodej zboží na dálku či nikoliv není podstatný způsob objednání zboží, ale způsob jeho dodání. Znamená to, že prodejem zboží na dálku může být i dodání zboží, které ne objednáno telefonicky či na základě písemné objednávky, pokud takto objednané zboží je dodáno zákazníkovi a toto dodání splňuje výše uvedené znaky prodeje zboží na dálku.

Pořízením zboží z jiného členského státu se podle § 16 odst. 1 zákona o DPH rozumí obecně nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, nebo od osoby, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační povinnost v jiném členském státě, které nejsou osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného. Osvobozenou osobou se přitom podle § 4 odst. 1 písm. l) zákona o DPH rozumí osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.

Přeprava či odeslání zboží přitom může být zajištěna osobou, která uskutečňuje dodání zboží, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou. Jako pořízení zboží z jiného členského státu se chápe i situace, kdy je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu než do tuzemska, pokud pořizovatel použil daňové identifikační číslo (DIČ) vydané v tuzemsku a zboží bylo fakticky přepraveno do jiného členského státu než do tuzemska, jak vyplývá z § 11 odst. 2 zákona o DPH. Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje podle § 16 odst. 4 zákona o DPH dodání zboží s montáží nebo instalací, dodání zboží soustavami nebo sítěmi a také prodej zboží na dálku.

Pořízení zboží z jiného členského státu je podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o DPH předmětem daně, pokud je uskutečněno za úplatu s místem plnění v tuzemsku, a to osobou povinnou k dani, která jedná jako taková nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, tj. prakticky právnickou osobou která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, která neuskutečňuje žádnou ekonomickou činnost. Jestliže se jedná o pořízení nového dopravního prostředku, který je definován v § 4 odst. 4 písm. b) zákona o DPH, je toto pořízení předmětem daně i v případě, že pořizovatelem je osoba nepovinná k dani např. občan, který nepodniká.

V § 2a zákona o DPH jsou ve vazbě na § 2 odst. 1 písm. c) zákona o DPH vymezeny případy, kdy není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Podle § 2a odst. 1 zákona o DPH není předmětem daně zejména pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10 zákona o DPH, nebo je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, nebo přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

Předmětem daně není podle § 2a odst. 2 zákona o DPH zejména pořízení zboží z jiného členského státu osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, a právnickou osobou nepovinnou k dani, pokud celková hodnota pořízeného zboží nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 326 000 Kč. Při překročení této částky je povinen daň přiznat pořizovatel v tuzemsku a registrovat se jako identifikovaná osoba. Do uvedeného limitu pořízeného zboží se podle § 2a odst. 3 zákona o DPH nezahrnuje hodnota pořízeného dopravního prostředku, hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně hodnota zboží uvedeného v předchozím odstavci 1. Při pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně a při pořízení nového dopravního prostředku vzniká pořizovateli povinnost přiznat daň bez ohledu na hodnotu pořizovaného zboží, jak vyplývá z § 2a odst. 4 zákona o DPH.

Místo plnění při prodeji zboží na dálku a při pořízení zboží z jiného členského státu

Místo plnění prakticky určuje členský stát, v němž vzniká povinnost přiznat daň. Místo plnění při dodání zboží je obecně vymezeno v § 7 zákona o DPH, který se novelou zákona o DPH s účinností od 1. 10. 2021 nezměnil. Podle tohoto ustanovení se určí místo plnění jak pro dodání zboží v tuzemsku, které je zdanitelným plněním, tak i pro dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu či do třetí země, na něž se za splnění stanovených podmínek vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně. Při prodeji zboží na dálku se však místo plnění podle § 7 zákona o DPH nestanoví, protože je upraveno v § 8 zákona o DPH jako speciálního ustanovení ve vztahu k obecné úpravě pro stanovení místa plnění v § 7 zákona o DPH.

Při prodeji zboží na dálku je místem plnění podle § 8 odst. 1 zákona o DPH obecně členský stát, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. Podle § 8 odst. 2 zákona o DPH je místem plnění při prodeji zboží na dálku místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud osoba povinná k dani, která zboží prodává, má sídlo v členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo mimo území EU a provozovnu pouze v jednom členském státě, zboží je odesláno nebo přepraveno do členského státu odlišného od členského státu, ve kterém má osoba, která zboží prodává, sídlo, nebo provozovnu, a celková hodnota příslušných plnění bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017. Celkovou hodnotou příslušných plnění se pro účely určení místa plnění přitom rozumí hodnota zboží prodaného na dálku, telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby poskytnutých osobě nepovinné k dani. Jsou-li výše uvedené podmínky splněny, je místo plnění v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy daného zboží a v tomto členském státě vzniká prodávajícímu povinnost přiznat daň.

Výše uvedený limit 10 000 EUR je stanoven v úrovni bez daně a platí společně pro přeshraničně poskytované digitální služby a prodeje zboží na dálku do všech ostatních členských států. Je třeba upozornit na to, že se jedná o změnu proti dřívějšímu stavu, kdy si každý členský stát mohl zvolit limit ve výši 35 000 nebo 100 000 EUR, případně ekvivalentu v národní měně, za kalendářní rok a do tohoto limitu se započítávala pouze hodnota dodaného zboží do příslušného členského státu. Oproti dřívějšímu stavu již tedy není pro účely určení místa plnění u prodejů zboží na dálku nutné sledovat obraty prodejů odděleně do každého členského státu, ale pouze jejich celkovou hodnotu, jak také potvrzuje informace GFŘ.

Podle § 8 odst. 3 zákona o DPH je místem plnění při prodeji zboží na dálku, kterým celková hodnota příslušných plnění bez daně překročila částku nebo její ekvivalent podle předchozího § 8 odst. 2 zákona o DPH, místo určené podle § 8 odst. 1 zákona o DPH, tj. členský stát, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy a v němž vzniká prodávajícímu povinnost přiznat daň. Prakticky to znamená, že již z prodeje zboží na dálku, jímž prodávající, překročí stanovený limit, neodvádí daň v členském státě, odkud je zboží přepraveno, ale musí odvést daň v členském státě, kde je ukončena přeprava tohoto zboží, kde bude pro toto dodání místo plnění.

Podle § 8 odst. 4 zákona o DPH se osoba, která prodává zboží na dálku podle předchozího § 8 odst. 2 zákona o DPH, může rozhodnout, že se místo plnění určí podle § 8 odst. 1 zákona o DPH, tj. i když není překročen hodnotový limit 10 000 EUR stanovený v § 8 odst. 2 zákona o DPH, může se prodávající prakticky rozhodnout, že bude odvádět daň v členském státě, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. Toto pravidla je možno využít např. v případě, kdy je pro zboží prodávané na dálku v jiném členském státě nižší sazba daně než v členském státě, odkud je zboží přepraveno.

Pravidla pro stanovení místa plnění vyplývají v návaznosti na čl. 40 až 41 směrnice o DPH z § 11 zákona o DPH. Základní princip stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu, tj. z pohledu pořizovatele, je zakotven v § 11 odst. 1 zákona o DPH, podle něhož se za místo plnění považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. Z toho vyplývá, že při pořízení zboží, které bylo přepraveno do České republiky z jiného členského státu, je místo plnění v tuzemsku a za stanovených podmínek vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku plátci či identifikované osobě jako pořizovatel zboží.

Podle § 11 odst. 2 zákona o DPH se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění. Je-li místo plnění stanoveno podle této právní fikce v tuzemsku, pořizovatel nemá v souladu s příslušnou judikaturou SD EU nárok na odpočet daně uplatněné při tomto pořízení zboží z jiného členského státu. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona o DPH, tj. místo plnění je zároveň v členském státě, kde byla ukončena přeprava či odeslání předmětného zboží, v němž musí být přiznána daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu. Z navazujícího § 11 odst. 3 zákona o DPH vyplývá, že v případě, že je pořízení zboží z jiného členského státu zdaněno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co byla z tohoto pořízení v tuzemsku přiznána daň, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku a postupuje přitom obdobně podle § 42 zákona o |DPH.

Z § 11 odst. 4 zákona o DPH vyplývají pravidla pro stanovení místa plnění v případě použití zjednodušeného postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu. V případě zjednodušeného postupu v třístranném obchodu se za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považuje místo stanovené podle § 11 odst. 1 zákona o DPH, tj. místo, kde byla ukončena přeprava zboží, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě, v němž byla přeprava zboží ukončena. Přitom musí být splněna podmínka, že osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě, kde byla ukončena přeprava zboží, je povinna přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel, který ji toto zboží dodal, podal souhrnné hlášení. Toto vymezení místa plnění vlastně zakládá podmínky pro osvobození od daně pro prostřední osobu, jako klíčového účastníka zjednodušeného postupu v třístranném obchodu.

Osoby povinné přiznat daň při
prodeji zboží na dálku a při pořízení zboží z jiného členského státu

Osoby, které jsou povinny za stanovených podmínek přiznat nebo zaplatit DPH jsou vymezeny v § 108 zákona o DPH. Povinnost přiznat daň při prodeji zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska má vždy prodávající, a to ve vazbě na určení místa plnění mu tato povinnost vzniká v tuzemsku nebo v jiném členském státě, v kterém je zahájena přeprava zboží. Vzniká-li povinnost přiznat daň prodávajícímu v tuzemsku, může ji splnit standardním způsobem, tj. zaregistrovat se v České republice jako plátce daně podle § 6c odst. 2 zákona o DPH a podle § 108 odst. 1 zákona o DPH jako plátce v tuzemsku přiznat daň. Povinnost přiznat daň v tomto případě vznikne podle § 20a zákona o DPH kde ni uskutečnění zdanitelného plnění, kterým je den dodání, nebo ke dni přijaté úplaty, je-li přijata před dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Vzhledem k tomu, že při prodeji zboží na dálku musí být kupujícím osoba, které nevzniká povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu, tj. osoba, která nemůže být plátcem, nemůže kupující z nakoupeného zboží formou prodeje zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska, nárokovat odpočet daně.

Z § 6c odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že registrační povinnost osobě povinné k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční dodání zboží z místem plnění v tuzemsku, nevzniká, pokud pro odvedení daně použije zvláštní režim jednoho správního místa.

Pokud tedy prodávající při prodeji zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska odvede daň prostřednictvím daňové správy v jiném členském státě, kde je registrován do zvláštního režimu jednoho správního místa, nevzniká mu povinnost jako plátci daně odvést daň standardním způsobem. Ani v tomto případě nemůže vznikat kupujícímu, který nemůže být plátcem daně, nárok na odpočet daně.

Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká podle § 108 odst. 2 zákona o DPH povinnost přiznat daň plátci nebo identifikované osobě, kteří toto zboží pořizují. Podle nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH, přitom není právo členského státu, v němž došlo k pořízení zboží, na zdanění tohoto pořízení dotčeno režimem DPH, jemuž podléhá plnění v členském státě odeslání. Znamená to, že i v případě, že prodávající z jiného členského státu plátci jako pořizovateli zboží fakturoval dodávané zboží, u něhož je pro pořizovatele místo plnění v tuzemsku, včetně DPH, vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku pořizovateli zboží.

Podle § 25 odst. 1 zákona o DPH vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu k patnáctému dni následujícího měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pořízení zboží z jiného členského státu se přitom považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21 zákona o DPH, tj. prakticky dnem, kdy pořizovatel nabývá práva nakládat se zbožím jako vlastník. Pokud byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem měsíce, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň, ke dni vystavení daňového dokladu. Pro přiznání daně tedy není určující den zaplacení ani faktický den dodání a pořízení zboží, ale fakticky jeden z výše uvedených dní.

Příklady aplikace pravidel pro prodej zboží na dálku a pro pořízení zboží z jiného členského státu

V prvním příkladu je vysvětlen postup v případě, kdy prodávající z jiného členského státu dodá zboží formou prodeje zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska kupujícímu, kterým je občan jako osoba nepovinná k dani, které nevzniká povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu.

Příklad 1

Prodej zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska

Obchodní společnost se sídlem v Rakousku, která je v tomto členském státě osobou registrovanou k dani a která nemá v tuzemsku provozovnu, provozuje e-shop, jehož prostřednictvím prodává zboží na dálku do jiných členských států. V Rakousku je tato obchodní společnost zaregistrována do zvláštního režimu jednoho správního místa.

Pokud si např. v březnu 2022 občan z České republiky objednal prostřednictvím e-shopu od tohoto prodávající zboží, které mu bude formou prodeje zboží na dálku prodávajícím zasláno ze skladu v Rakousku do jeho bydliště v České republice, místo plnění bude podle § 8 odst. 1 zákona o DPH v tuzemsku. Povinnost odvést daň má prodávající, který ji odvede ve zvláštním režimu jednoho správního místa prostřednictvím rakouské daňové správy, a to v daňovém přiznání za I. čtvrtletí 2022, kdy se zdanitelné plnění uskutečnilo. Českou DPH z tohoto prodeje zboží na dálku do České republiky tedy prakticky vybere pro Českou republiku rakouská daňová správa. Na faktuře, kterou kupující obdrží, bude tedy vyčíslena česká DPH v sazbě 21 %, kterou se nebude moci kupující jako neplátce daně odpočítat.

V dalším příkladu je vysvětlen postup v případě, kdy si od prodávající z jiného členského státu prostřednictvím e-shopu objedná zboží, které se stane součástí jeho obchodního majetku, plátce daně. V tomto případě se nemůže jednat o prodeje zboží na dálku z jiného členského státu do tuzemska, ale o intrakomunitární dodání zboží, z něhož vzniká povinnost přiznat daň v tuzemsku plátci daně jako při pořízení zboží z jiného členského státu, a to bez ohledu na to, zda prodávající zboží fakturoval bez DPH nebo případně včetně DPH.

Příklad 2

Pořízení zboží z jiného členského státu

Obchodní společnost se sídlem v tuzemsku, která je plátcem daně si objednala prostřednictvím e-shopu od obchodní společnosti se sídlem v Rakousku, která je v tomto členském státě osobou registrovanou k dani zboží. Plátce daně uvedl v objednávce své české DIČ, a proto se pro prodávajícího z Rakouska nebude jednat o prodej zboží na dálku, ale o dodání zboží do jiného členského státu, které je v Rakousku osvobozeno od daně a povinnost přiznat daň vzniká pořizovateli zboží jako plátci daně v tuzemsku. Zboží bylo dodáno dne 21. 3. 2022 a tento den je zároveň z hlediska pořizovatele dnem pořízení zboží. Daňový doklad (fakturu) na dodané zboží vystavil rakouský prodávající také s datem 21. 3. 2022. Faktura byla ve vazbě na objednávku vystavena bez DPH.

V uvedeném případě vzniká českému pořizovateli povinnost přiznat daň k datu vystavení dokladu dodavatelem, tj. k 21. 3. 2022, protože předchází 15. den měsíce, který následuje po měsíce, ve kterém bylo zboží pořízeno. V daňovém přiznání za měsíc březen 2022 tedy pořizovatel přizná daň při pořízení zboží, kterou vykáže v ř. 3 přiznání k DPH za toto zdaňovací období. V části A.2 kontrolního hlášení za březen 2022 vykáže pořizovatel předepsané údaje o přiznané dani. Pokud splní pořizovatel věcné podmínky pro uplatnění odpočtu daně v plné výši, nárok na odpočet daně si uplatní na základě daňového dokladu ve stejném daňovém přiznání, tj. za měsíc březen 2022, v němž daň při pořízení přiznal, a to v ř. 43 přiznání k DPH. V kontrolním hlášení se údaje o odpočtu daně při pořízení zboží z jiného členského státu nevykazují.

Častou chybou plátců daně při nákupu zboží prostřednictvím e-shopu z jiného členského státu je, že v objednávce neuvedou své DIČ, nebo i když je uvedeno prodávající k této skutečnosti nepřihlíží. Přestože je kupující plátcem, prodávající z jiného členského státu vůči němu přistupuje, jako kdyby byl konečným zákazníkem (osobou povinnou k dani) a zboží mu fakturuje včetně daně jako prodej zboží na dálku. Stane-li se dodávané zboží součástí obchodního majetku plátce, jedná se však pro plátce fakticky o pořízení zboží z jiného členského státu, z něhož musí přiznat daň, přestože prodávající mu zboží fakturoval včetně DPH. Pořizovatel může po prodávajícím požadovat, aby o takto fakturovanou částku daně celkovou fakturovanou částku snížil, nebo bez ohledu na to přizná daň při pořízení zboží a může si z takto přiznané daně uplatnit nárok na odpočet daně. Kupující přitom nemá nárok na odpočet daně, kterou vůči němu bez zákonného důvodu uplatnil prodávající.

Ing. Václav Benda

ZÁKON č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty

§ 8

Místo plnění při prodeji zboží
na dálku

(1) Místem plnění při prodeji zboží na dálku je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.

(2) Místem plnění při prodeji zboží na dálku je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud

a)  osoba povinná k dani, která zboží prodává, má sídlo

1. v členském státě a nemá provozovnu v ostatních členských státech, nebo

2. mimo území Evropské unie a provozovnu pouze v jednom členském státě,

b)  zboží je odesláno nebo přepraveno do členského státu odlišného od členského státu, ve kterém má osoba, která zboží prodává, sídlo nebo provozovnu, a

c)  celková hodnota příslušných plnění bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017 (dále jen „ekvivalent v jiné měně“); celkovou hodnotou příslušných plnění se pro účely určení místa plnění rozumí hodnota

1. zboží prodaného na dálku, pokud jsou splněny podmínky podle písmen a) a b), a

2. telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby poskytnutých osobě nepovinné k dani, pokud jsou splněny podmínky podle § 10i odst. 3.

(3) Místem plnění při prodeji zboží na dálku, kterým celková hodnota příslušných plnění bez daně překročila částku 10 000 EUR nebo její ekvivalent v jiné měně, je místo plnění podle odstavce 1.

(4) Osoba, která prodává zboží na dálku podle odstavce 2, se může rozhodnout, že místo plnění se určí podle odstavce 1. V takovém případě je povinna tak postupovat alespoň do konce druhého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.

(5) Rozhodnutí podle odstavce 4 se považuje rovněž za rozhodnutí o určení místa plnění podle § 10i odst. 5. ...