Provádění dopočtu a doplatku
do minima

Je ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku důležitý pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance? Kdy hradí doplatek do minima zaměstnavatel? Jaké podmínky platí ve vazbě na minimální vyměřovací základ při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností? U kterých osob jako zaměstnanců nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ?

Budeme-li hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude nesporně tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení,

neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2022 se zvýšila minimální mzda na 16 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé z této nové hodnoty minima. Jestliže se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2022 odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč (13,5 % z 16 200 Kč) při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Tento postup vychází z aplikace ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusí, vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 16 200 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy, resp. pod touto hodnotou.

Kdy musí zaměstnavatel dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, tedy za situace, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc? Zaměstnavatel tak musí při příjmu nižším než 16 200 Kč provést příslušný dopočet a doplatek pojistného, takže odvedené pojistné činí 2 187 Kč.

Nedodržení minimálního vyměřovacího základu způsobuje vznik dlužného pojistného včetně penále, což je ze strany zdravotních pojišťoven řešeno v rámci aktuálně desetileté promlčecí doby.

Při příjmu nižším než 16 200 Kč provádějí zaměstnavatelé dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu zejména v těchto situacích:

     Když zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek

Pro účel stanovení (minimálního) vyměřovacího základu zaměstnance nehraje ve zdravotním pojištění roli rozsah pracovního úvazku, ale výhradně se vychází z výše příjmu, zúčtovaného za rozhodné období kalendářního měsíce.

     Při zaměstnání na základě pracovní smlouvy

Příjmy z pracovní smlouvy vždy podléhají povinnosti placení pojistného, neboť se jedná o příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP, mimo výjimek vyjmenovaných právní úpravou zdravotního pojištění. Těmito výjimkami jsou například příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nebo příjmy osob, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p., jakož i příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené.

Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem tzv. zaměstnání malého rozsahu. Pokud je však na základě pracovní smlouvy zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce jakýkoli příjem (tedy i nižší než 3 500 Kč), pojistné se odvádí, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ.

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy (jediné zaměstnání) činí 14 000 Kč. 

Dle ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. platí tento doplatek prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, což je v praxi drtivá většina případů. Na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce, kdy se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele.

     U dohody o pracovní činnosti
při příjmu alespoň 3 500 Kč

Z pohledu zdravotního pojištění se zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 3 500 Kč. Naopak, činí-li tento příjem alespoň 3 500 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky, vyplývajícími z této skutečnosti pro zaměstnavatele.

Z dosažené výše zúčtovaného hrubého příjmu (tedy alespoň 3 500 Kč a současně nižšího než 16 200 Kč) odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

•    má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky 16 200 Kč v rozhodném období kalendářního měsíce dosaženo – nutno mezi zaměstnavateli navzájem dokladovat) nebo

•    zaměstnanec je současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 627 Kč (v roce 2022), což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo

•    zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále), například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát

V opačném případě, tedy při příjmu nižším než 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do povinného minima dle výše uvedeného Příkladu.

Pro účel vzniku zaměstnání a dodržení minima ve zdravotním pojištění se s účinností od 1. 1. 2015 sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti (nebo také dohod o provedení práce) u jednoho zaměstnavatele.

     U dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč

U tohoto pracovněprávního vztahu platí v podstatě stejné podmínky jako u dohody o pracovní činnosti, ovšem s tím zásadním rozdílem, že povinnost zaměstnavatele dodržet minimální vyměřovací základ 16 200 Kč platí až při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

     U odměn členů statutárních orgánů

Odměny členů statutárního orgánu jsou příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1. ZDP. U těchto příjmů není „rozhodná částka“ 3 500 Kč důležitá, pojistné se odvádí z každé výše odměny. Jediná výjimka, kdy se pojistné z odměn za výkon funkce neplatí, je výkon funkce v orgánu družstva za podmínek, že funkcionář – člen družstva – bez pracovněprávního vztahu k družstvu je členem orgánu družstva (vykonává v tomto orgánu práci – funkci), je tímto družstvem odměňován a jeho příjem nedosáhl 3 500 Kč.

     Pokud se jedná o plnění charakteru funkčních požitků

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Funkční požitky již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou takzvaně „podřazeny“ režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 3 500 Kč.

     U příjmu společníka s.r.o. a komanditisty komanditní společnosti za práci pro společnost

Pro společníky společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod. Jestliže tato osoba vykonává práci pro společnost a je jí zúčtován příjem, který je předmětem daně z příjmů podle § 6 ZDP, považují se tyto osoby z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance se všemi povinnostmi zaměstnavatele, tedy zejména přihlásit tuto osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona.

     Při souběhu zaměstnání s podnikáním, pokud je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů pojištěnce

Jak se ve zdravotním pojištění posuzuje v daném souběhu pro účely placení pojistného hlavní a vedlejší zdroj příjmů? V podstatě záleží na skutečnosti a individuálním posouzení pojištěnce, kdy hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto důležité skutečnosti uvádí pojištěnec jednak při plnění oznamovací povinnosti (při zahajování podnikání a při případné další komunikaci se zdravotní pojišťovnou), jednak je v modifikované podobě uvádí na Přehledu každoročně podávaném OSVČ zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.

Při souběhu zaměstnání s podnikáním převažuje varianta, ve které je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů. Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč, tedy nejméně v částce 2 187 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat po celý kalendářní měsíc. V samostatné výdělečné činnosti nemusí být zákonné minimum dodrženo, není povinností pojištěnce (zaměstnance) platit zálohy na pojistné.

Zaměstnavatele tak začíná samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance fakticky zajímat až tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod 16 200 Kč, případně je při souběhu zaměstnání s podnikáním takový příjem sjednán. Zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minima při vyměřovacím základu nižším než 16 200 Kč pouze tehdy, pokud mu zaměstnanec vystaví čestné prohlášení o tom, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Nemá-li zaměstnavatel takové prohlášení, provádí při souběhu příjmů příslušný dopočet.

Z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

     Bez ohledu na dobu trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence

S účinností od 1. 1. 2015 se již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance z důvodu čerpání neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci. Proto zaměstnavatel při stanovení vyměřovacího základu k takové nepřítomnosti zaměstnance v práci již fakticky nepřihlíží, avšak musí dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, jak ukládá ustanovení § 3 v odstavcích 4, 6, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Žádné pojistné zaměstnavatel neodvádí v případech, kdy zaměstnanci poskytnul neplacené volno, přičemž zaměstnanec současně pracuje pro jiného zaměstnavatele nebo byl uvolněn pro výkon veřejné funkce a zaměstnavatel, který takové neplacené volno vykazuje, disponuje současně potvrzením, že jiný zaměstnavatel (případně úřad) odvádí za tohoto zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

     Při zaměstnávání osob podle koordinačních nařízení Evropské unie

U osob ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království se při jejich zaměstnávání postupuje podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Jednou ze základních zásad této nadnárodní právní úpravy je princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti, kdy je osoba účastna všech systémů sociálního zabezpečení státu, na jehož území vykonává zaměstnání, případně podniká. Pokud je taková osoba zaměstnána v České republice a zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR je jediným zaměstnáním této osoby ve smyslu uvedených koordinačních nařízení EU, je z tohoto důvodu pojištěna v ČR. Je vhodné, aby dotyčná osoba potvrdila tuto skutečnost českému zaměstnavateli čestným prohlášením.

Je-li například zaměstnanému Polákovi zúčtován příjem 15 000 Kč, musí český zaměstnavatel zajistit odvod pojistného z minima 16 200 Kč proto, že tato osoba podléhá českým právním předpisům platným ve zdravotním pojištění.

     U zaměstnanců ze „třetích zemí“

Osoby z tzv. třetích zemí, tedy mimo výše uvedené státy podléhající režimu koordinace, jsou účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění pouze po dobu zaměstnání u českého zaměstnavatele. Pokud například moldavský občan pracuje u českého zaměstnavatele na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr s příjmem 12 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet.

Na rozdíl od podmínek platných po­dle koordinačních nařízení Evropské unie:

•    nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,

•    ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti apod.)

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti. Tato poměrná část minima musí být při odvodu pojistného dodržena. Konkrétně se jedná o tyto případy:

•    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce),

•    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

•    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce osobou vyjmenovanou v dále uvedených písmenech a) až c) a e).

Pokud zaměstnání skončilo například dne 26. 7. 2022, musí vyměřovací základ zaměstnance za měsíc červenec činit alespoň 13 587,09 Kč [(26:31) 16 200].

Minimum nemusí být dodrženo

Ve výše uvedených situacích jsme vycházeli z podmínky, že zaměstnavatel musí při odvodu pojistného dodržet minimum platné ve zdravotním pojištění pro zaměstnance. Právní úprava však specifikuje případy, kdy zaměstnavatel nemusí při odvodu pojistného k tomuto minimu přihlížet.

Z povinnosti odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby – zaměstnanci:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c)  kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d)  kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2022 nejméně v částce 2 187 Kč), což dokládají zaměstnavateli čestným prohlášením,

e)  za které je plátcem pojistného stát,

f)  jako příjemci pouze odměny pěstouna vyplácené Úřadem práce

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto osob vždy dosažený příjem bez ohledu na další okolnosti jako například na dobu trvání zaměstnání v rámci příslušného kalendářního měsíce, nemoc, případné jiné zaměstnání či souběžnou samostatnou výdělečnou činnost apod.

Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen ani v případech, kdy:

•    má zaměstnanec (poživatel invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc) od 1. 1. 2022 nárok na odpočet od dosaženého příjmu 14 570 Kč dle ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. nebo

•    se jedná o tzv. nekolidující zaměstnání (tedy s příjmem do poloviny aktuální výše minimální mzdy).

Aby zaměstnavatel mohl odvádět pojistné z částky nižší než je zákonné minimum, musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.