Repo sazba

význam v daňovém řízení

Repo sazba je jednou ze tří úrokových sazeb stanovovaných Českou národní bankou. Dalšími jsou diskontní sazba a lombardní sazba. Repo sazba (2T repo sazba) patří k základním nástrojům měnové politiky ČNB. Mění se podle rozhodnutí Bankovní rady ČNB a v současné době činí 4,50 %. Jak je to s uplatněním repo sazby v rámci daňového řízení, v souvislosti se sankcemi vymezenými v daňovém řádu?

Sankce dle daňového řádu a repo sazba

V daňovém řádu je výše sankce vázána na výši repo sazby v následujících případech:

•    stanovení úroku z prodlení za včas neuhrazenou daň dle § 252 DŘ ve vazbě na § 1970 ObčZ, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a pokyn MF-18,

•    stanovení úroku z posečkané částky dle § 253 DŘ,

•    stanovení úroku z vratitelného přeplatku dle § 253a DŘ,

•    stanovení úroku z nesprávně stanovené daně dle § 254 DŘ,

•    stanovení úroku z daňového odpočtu dle § 254a DŘ.

Pro stanovení příslušné sankce se vždy vychází z výše repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Dle společných ustanovení o úrocích v § 251a DŘ platí, že úrok vzniká za každý jednotlivý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik, přičemž úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč.

Pro úroky hrazené daňovým subjektem stanoví § 251b DŘ následující obecná pravidla:

•    Úrokem hrazeným daňovým subjektem je a) úrok z prodlení, b) úrok z posečkané částky;

•    Vznikne-li úrok hrazený daňovým subjektem, je daňový subjekt povinen jej uhradit správci daně;

•    Do evidence daní správce daně předepíše úrok hrazený daňovým subjektem, u kterého a) dosud trvají podmínky pro jeho vznik, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu, nebo b) pominuly podmínky pro jeho další vznik;

•    Úrok hrazený daňovým subjektem u záloh vzniká do dne splatnosti zálohované daně.

Mezi úroky hrazené správcem daně patří

a)  úrok z vratitelnéího přeplatku,

b)  úrok z nesprávně stanovené daně a 

c)  úrok z daňového odpočtu (DPH).

Obecná pravidla pro úroky hrazené správcem daně jsou uvedena v § 251c DŘ.

Vývoj repo sazby od roku 2023 do 2. 8. 2024

Sankce jako daňově neuznatelný výdaj

Podle § 25 odst. 1 písm. f) ZDP jsou daňově neuznatelným výdajem (nákladem) veškeré penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP, úroky z posečkané částky a dále přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění.

Dle znění § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady) smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, a to jen v případě, pokud byly zaplaceny.

Pokuta za opožděné podání daňového přiznání

V souvislosti s opožděním podání daňového přiznání a s opožděnou úhradou daně daňový řád vymezuje jak pokutu za opožděné podání daňového přiznání (její výše není vázána na repo sazbu), tak úrok z prodlení za včas neuhrazenou daň (tento je vázán na výši repo sazby).

Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 odst. 1 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V § 136 odst. 2 DŘ se uvádí, že lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 se prodlužuje na:

a)  4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo

b)  6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud

1. daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo

2. daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce (poradcem se rozumí ve smyslu DŘ jak daňový poradce, tak advokát).

Dle § 138 odst. 1 DŘ může daňový subjekt před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nahradit daňové přiznání, které již podal, opravným daňovým přiznáním. Přitom dle odstavce 3 tohoto ustanovení lze daňové přiznání podané po uplynutí tříměsíční lhůty podle § 136 odst. 1 nahradit opravným daňovým přiznáním pouze tehdy, jsou-li obě tato daňová přiznání podána

a)  elektronicky v prodloužené lhůtě podle § 136 odst. 2 písm. a) DŘ,

b)  poradcem v prodloužené lhůtě podle § 136 odst. 2 písm. b) bodu 2 DŘ, nebo

c)  ve lhůtě, která byla prodloužena pouze podle § 36 DŘ.

Důležité je počítání času v daňovém řízení. Ve smyslu § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

Stanovením pokuty za opožděné tvrzení daně se zabývá § 250 DŘ. Zde se uvádí, že daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu:

•    nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost,

•    nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů.

Pokuta je stanovena ve výši:

a)  0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,

b)  0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu,

c)  0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.

Plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení (např. u daně vybírané plátcem daně srážkou), vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.

Ve smyslu § 250 odst. 3 DŘ pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její vypočtená výše částku menší než 1 000 Kč. 

V případě, kdy daňový subjekt nepodá daňové tvrzení, ačkoliv měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky pokuty podle § 250 odst. 1 nebo 2 DŘ stanovená horní hranice, přičemž výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč. 

Maximální výše pokuty nesmí být vyšší než 300 000 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem. Pokuta tedy není součástí platebního výměru na daň podle daňového přiznání, ale je součástí samostatného platebního výměru.

Z § 250 odst. 7 DŘ vyplývá, že výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud:

a)  daňový subjekt podá daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a

b)  v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání daňového tvrzení.

V § 38o ZDP je obsaženo zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně z příjmů. Uvádí se v něm, že je-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu.

Příklad 1

Podnikatel podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2023 v elektronické podobě namísto zákonného termínu 2. 5. 2024 až dne 10. 6. 2024, přičemž v tomto daňovém přiznání vyčíslí daňovou ztrátu ve výši 45 000 Kč. Jiné zdanitelné příjmy poplatník nemá.

Za pozdní předání daňového přiznání bude poplatník povinen uhradit pokutu za dobu od 11. 5. do 10. 6. 2024 ve výši:

•    45 000 Kč × 0,01 %: 100 × 31 dnů = 140 Kč (po zaokrouhlení).

S ohledem na znění § 250 odst. 3 DŘ nebude pokuta předepsána.

Úrok z prodlení za včas neuhrazenou daň

Vymezením úroku z prodlení se zabývá § 252 DŘ, z něhož vyplývá:

Základem pro výpočet úroku z prodlení je splatná daň, která nebyla uhrazena, nebo vratka vzniklá v důsledku neoprávněného uplatnění daňového odpočtu nebo daně;

Úrok z prodlení vzniká

a)  od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby; stanovení náhradního dne splatnosti daně nemá vliv na určení doby, po kterou vzniká úrok z prodlení, nebo

b)  ode dne vrácení, použití nebo převedení vratky vzniklé v důsledku stanovení daňového odpočtu nebo daně, anebo předepsání zálohy na daňový odpočet do dne její platby;

•    Úrok z prodlení nevzniká po dobu posečkání, u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele, a to ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti, v případě příslušenství daně a v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy;

•    Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ustanovení § 2), které stanoví výši úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů;

•    Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik.

V pokynu č. MF-18 k výši a konstrukci výpočtu úroku z prodlení po novele daňového řádu účinné od 1. 1. 2021 se mimo jiné uvádí, že výše úroku z prodlení dle § 252 daňového řádu se odvíjí od dvoutýdenní repo sazby vyhlašované ČNB, a měněné v návaznosti na její měnovou politiku, zvýšené o osm procentních bodů, přičemž k případné změně sazby dochází vždy v závislosti na případné změně repo sazby v první den příslušného kalendářního pololetí po dobu trvání prodlení s úhradou konkrétní daně. Tento pokyn je zveřejněn ve Finančním zpravodaji č. 19/2021.

V souladu s § 166 DŘ se za den platby považuje:

a)  u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla platba připsána na účet správce daně,

b)  u platby prováděné v hotovosti u správce daně den, kdy úřední osoba platbu převzala,

c)  u platby prováděné bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty nebo obdobného platebního prostředku, den, kdy ten, kdo daň platí, předal platební příkaz správci daně.

Daňový subjekt musí počítat s tím, že při bezhotovostním převodu je daň uhrazena až připsáním platby na účet správce daně. Podá-li například daňový subjekt daňové přiznání k dani z příjmů za rok 2024 v elektronické podobě až v krajním zákonném termínu 2. 5. 2025, musí dát bance příkaz k úhradě splatné daně tak, aby nejpozději v toleranční lhůtě čtyř dnů byla částka připsána na účet správce daně.

Pokud daňový subjekt podá v opožděném termínu daňové přiznání a současně uhradí i daň v opožděném termínu, musí zaplatit jednak pokutu za opožděné podání daňového přiznání dle § 250 odst. 1 DŘ, a jednak úrok z prodlení za pozdní uhrazení své daňové povinnosti dle § 252 DŘ.

Příklad 2

Poplatník s příjmy ze závislé činnosti a z podnikání podá řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2024 až dne 18. 6. 2025 z důvodu nepřítomnosti v místě svého bydliště (pobyt v zahraničí). V daňovém přiznání uvede dílčí základ daně ze závislé činnosti dle potvrzení zaměstnavatele ve výši 589 000 Kč a dílčí základ z podnikání 545 000 Kč. V daňovém přiznání uplatňuje odpočet od základu daně ve výši 48 000 Kč z titulu úhrady pojistného na jeho soukromé životní pojištění v rámci produktu spoření na stáří a základní slevu na dani na poplatníka. Poplatník učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani. Dle potvrzení zaměstnavatele zaplatil na měsíčních zálohách na daň v rámci závislé činnosti celkem 60 510 Kč a v rámci podnikání odvedl za rok 2024 na pololetních zálohách na daň částku 51 800 Kč. V daňovém přiznání za rok 2024 podaném v elektronické podobě vyčíslí daň 132 060 Kč a po odečtení obou záloh na daň daňový nedoplatek ve výši 19 750 Kč. Tento uhradí současně s podáním daňového přiznání, a dne 19. 6. 2025 je daň připsána na účet správce daně.

Za pozdní podání daňového přiznání je poplatník povinen uhradit pokutu za dobu od 11. 5. do 18. 6. 2025 ve výši:

•    132 060 Kč × 0,05 % : 100 × 39 dnů = 2 575,17 Kč

V § 38o ZDP se stanoví, že je-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu. S ohledem na toto znění § 38o ZDP činí tato pokuta 1/10 vypočtené částky, tedy 257,52 Kč. 

Úrok z prodlení se stanoví za období od 6. 5. 2025 do dne platby včetně. Předpokládejme výši repo sazby ke dni 1. 1. 2025 ve výši 4,25 %, úrok z prodlení za pozdě odvedenou daň tedy činí:

•    19 750 Kč × (4,25 % + 8 %): 100 × 45 dnů: 365 dnů = 298,28 Kč.

Žádná ze sankcí však poplatníkovi nebude předepsána – pokuta je nižší než 1 000 Kč a úrok z prodlení je rovněž nižší než 1 000 Kč.

Příklad 3

Podnikatel podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2023 s využitím daňového poradce dne 1. 7. 2024. V daňovém přiznání je vyčíslen daňový nedoplatek ve výši 181 000 Kč (vypočtená výsledná daň po uplatnění veškerých slev na dani, snížená o zaplacené zálohy na dani). Z důvodu nedostatku finančních prostředků v červenci však uhradí poplatník daň až v srpnu a platba daně je připsána na účet správce daně dne 3. 8. 2024.

Daňové přiznání je podáno v zákonném termínu, takže bude předepsán pouze úrok z prodlení za pozdní úhradu daně. Úrok z prodlení se stanoví za období od 5. 7. 2024 do platby daně. Ke dni 1. 7. 2024 činí výše repo sazby 4,75 %.

Sankce vyplývající z dodatečného daňového přiznání

Dodatečné daňové přiznání je součástí doměřovacího řízení. Přitom může být podáno dodatečné daňové přiznání na daň vyšší anebo na daň nižší, než je poslední známá daň. V daňovém řádu nalezneme podmínky pro podání dodatečného daňového přiznání v § 141 DŘ.

Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podle § 141 odst. 1 DŘ podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit.

Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Tato lhůta neběží po dobu, kdy není přípustné podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování. Pod pojmem „poslední známá daň“ se rozumí výsledná daň ve výši, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.

Podle § 141 odst. 2 DŘ daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla pravomocně stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.

Toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

V dodatečném daňovém přiznání uvede daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění. V případě dodatečného daňového přiznání na daň nižší než je poslední známá daň a v případě dle § 141 odst. 4 DŘ uvede daňový subjekt i důvody pro jeho podání.

Podle § 251 odst. 4 DŘ povinnost uhradit penále nevzniká z daně dodatečně tvrzené v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování, na jehož základě došlo k doměření daně. To neplatí, pokud toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování nebylo přípustné.

Pokud je doměřována daň na základě včas podaného dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, pak daňovému subjektu vzniká podle § 252 odst. 2 DŘ pouze povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení a to od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně až do dne její platby.

Pokud nepodá poplatník daně z příjmů dodatečné daňové přiznání na daň vyšší v termínu do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistí, že daň má být vyšší než poslední známá daň ve smyslu § 141 odst. 1 DŘ a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, pak podle § 250 odst. 1 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu za opožděně podané dodatečné daňového přiznání.

Příklad 4

Podnikatel s příjmy dle § 7 ZDP vyčíslil v daňovém přiznání za zdaňovací období 2023 podaném elektronicky ke dni 2. 5. 2024 daňovou povinnost po odpočtu zaplacených záloh ve výši 68 000 Kč a platba byla připsána na účet správce daně dne 2. 5. 2024. Poplatník při kontrole dokladů zjistí v červenci 2024, že opomenul do daňových příjmů za rok 2023 zahrnout fakturu ve výši 45 000 Kč za provedené služby. Proto poplatník dne 23. 7. 2024 podá dodatečné daňové přiznání na vyšší daň za zdaňovací období rok 2023 a vyčíslí v něm novou daňovou povinnost po odpočtu zaplacených záloh ve výši 74 750 Kč a nedoplatek na dani ve výši 6 750 Kč je připsán na účet správce daně dne 27. 7. 2024.

Poplatníkovi vzniká podle § 252 odst. 2 DŘ povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje čtvrtým dnem následujícím po původním dni splatnosti daně až do dne platby včetně. Repo sazba k 1. 1. 2024 činí 6,75 %, a k 1. 7. 2024 činí 4,75 %.

Úrok z prodlení nebude předepsán, protože nedosáhl výše 1 000 Kč.

Penále za doměření daně správcem daně

Pokud je daň doměřena správcem daně (např. na základě provedené daňové kontroly) vzniká daňovému subjektu jednak povinnost uhradit úrok z prodlení za výši doměřené daně a jednak dle § 251 DŘ vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit penále z částky doměřené daně správcem daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani ve výši:

a)  20 %, je-li daň zvyšována,

b)  20 %, je-li snižován daňový odpočet (u DPH),

c)  1 %, je-li snižována daňová ztráta.

Jak vidíme, tato sankce není vázána na repo sazbu, ale je přímo stanovena zákonem v procentuální výši. Správce daně sníží penále podle písm. a) o penále podle písm. c), pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu uplatnění ztráty v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo penalizováno.

Pokud v rámci jednoho doměřovacího řízení dojde ke změně poslední známé daně tím způsobem, že namísto daňové ztráty je výsledkem doměření daň, pak se uplatní penále v součtu 20 % z doměřené daně a 1 % ze snížení daňové ztráty.

Jde o sankci, o jejíž úhradě správce daně rozhodne v případě, že daň je doměřena na základě zjištění správce daně (např. na základě výsledků daňové kontroly u daňového subjektu). V § 251 odst. 3 DŘ se uvádí, že správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále platebním výměrem. Penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte.

Zvláštní ustanovení o penále nalezneme v § 38p ZDP. Zde se uvádí, že pro účely výpočtu penále se vychází z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP.

Příklad 5

Správce daně provede u podnikatele daňovou kontrolu v roce 2024 na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2022. Daňové přiznání bylo podáno v elektronické podobě dne 2. 5. 2023. Na základě provedené kontroly doměří správce daně platebním výměrem daň ve výši 43 500 Kč, kterou poplatník uhradí dne 15. 8. 2024.

Správce daně stanoví následující sankce na základě zjištěného daňového nedoplatku:

Celková sankce činí po zaokrouhlení 16 889 Kč.

Úrok z posečkané částky úhrady daně

Na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně podle § 156 odst. 1 DŘ povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky v následujících případech:

a)  pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu,

b)  pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných,

c)  pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období,

d)  není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo

e)  při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.

Z ustanovení § 157 a § 157a DŘ vyplývá:

•    Není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti uplynutím dne jejího nedodržení. O tom správce daně vydá rozhodnutí;

•    Rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti rovněž uplynutím dne předcházejícího dni, ve kterém došlo ke vstupu daňového subjektu do likvidace nebo k nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku daňového subjektu;

•    Úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci.

Stanovením úroku z posečkané částky se zabývá § 253 DŘ, kde se uvádí:

•    Základem pro výpočet úroku z posečkané částky je daň, u které bylo povoleno nebo nastalo posečkání;

•    Úrok z posečkané částky vzniká po dobu posečkání (pravidla určující počátek a konec této doby jsou obsažena v § 156 a násl. DŘ);

•    Úrok z posečkané částky nevzniká po dobu, kdy nevzniká úrok z prodlení z jiného důvodu, než je posečkání;

•    Výše úroku z posečkané částky odpovídá polovině úroku z prodlení nebo jeho obdoby podle jiného zákona, nejvýše však polovině úroku z prodlení podle tohoto zákona. Výše úroku z posečkané částky tak činí poloviční výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, zvýšené o 4 procentní body;

•    Úrok z posečkané částky je splatný do 30 dnů ode dne, kdy pominuly podmínky pro jeho vznik.

Ve smyslu § 251a odst. 2 DŘ se úrok nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč. Podle znění § 251b odst. 1 písm. b) DŘ se totiž úrokem hrazeným daňovým subjektem rozumí jak úrok z prodlení, tak úrok z posečkané částky.

Přehled úroků hrazených správcem daně

V § 251c DŘ jsou specifikovány tři úroky hrazené správcem daně:

Vznikne-li úrok hrazený správcem daně, je správce daně povinen jej uhradit daňovému subjektu.

a)  Úrok z vratitelného přeplatku

Základem pro výpočet úroku z vratitelného přeplatku je dle § 253a DŘ vratitelný přeplatek, který nebyl v souladu se zákonem vrácen, použit nebo převeden. Úrok z vratitelného přeplatku vzniká ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho vrácení, použití nebo převedení. Výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá výši úroku z prodlení, tedy rovná se výši úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 2), které stanoví výši úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

b)  Úrok z nesprávně stanovené daně

Základem pro výpočet úroku z nesprávně stanovené daně je dle § 254 DŘ:

a)  část uhrazené daně, o kterou byla snížena daň stanovená nad rámec tvrzení daňového subjektu nebo z moci úřední,

b)  část daňového odpočtu nárokovaného v daňovém tvrzení, o kterou byl zvýšen daňový odpočet stanovený odlišně od tohoto daňového tvrzení, nebo

c)  částka uhrazená na základě nezákonného nebo nicotného zajišťovacího příkazu.    

Kdy vzniká a kdy nevzniká úrok z nesprávně stanovené daně, je stanoveno v § 254 odst. 2 a odst. 3 DŘ. Výše úroku z nesprávně stanovené daně odpovídá výši úroku z prodlení, přičemž výše úroku z nesprávně stanovené daně se zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.

c)  Úrok z daňového odpočtu

Dle § 254a DŘ je základem pro výpočet úroku z daňového odpočtu daňový odpočet stanovený správcem daně. Úrok z daňového odpočtu vzniká ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, nebo ode dne, kdy bylo toto daňové tvrzení podáno, pokud bylo podáno po lhůtě stanovené pro jeho podání, do dne vrácení, převedení nebo použití daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení. Výše úroku z daňového odpočtu odpovídá polovině úroku z prodlení.

Ing. Ivan Macháček

ZÁKON č. 280/2009 Sb.,
daňový řád

§ 254

Úrok z nesprávně stanovené daně

(1) Základem pro výpočet úroku z nesprávně stanovené daně je

a)  část uhrazené daně, o kterou byla snížena daň stanovená nad rámec tvrzení daňového subjektu nebo z moci úřední,

b)  část daňového odpočtu nárokovaného v daňovém tvrzení, o kterou byl zvýšen daňový odpočet stanovený odlišně od tohoto daňového tvrzení, nebo

c)  částka uhrazená na základě nezákonného nebo nicotného zajišťovacího příkazu.

(2) Úrok z nesprávně stanovené daně vzniká ode dne následujícího po

a)  náhradním dni splatnosti daně, nebo došlo-li k její úhradě později, ode dne její úhrady, do dne jejího vrácení, použití nebo převedení, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení,

b)  posledním dni lhůty podle § 155b odst. 3 do dne vrácení, použití nebo převedení daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty podle § 155b odst. 4 písm. a), nebo

c)  dni splatnosti částky uvedené v zajišťovacím příkazu, nebo došlo-li k její úhradě později, ode dne její úhrady, do dne jejího vrácení, použití nebo převedení, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení.

(3) Úrok z nesprávně stanovené daně nevzniká v případě stanovení

a)  daně nebo daňového odpočtu, které se neodchylují od daňového tvrzení,

b)  daně nebo daňového odpočtu, pokud následně vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na toto stanovení,

c)  daně nebo daňového odpočtu, pokud rozhodnutí o stanovení daně bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo písemnosti obsahující nepravdivé údaje předložené daňovým subjektem,

d)  daně nebo daňového odpočtu, pokud rozhodnutí o stanovení daně bylo dosaženo trestným činem daňového subjektu, nebo

e)  peněžitého plnění v rámci dělené správy.

(4) Výše úroku z nesprávně stanovené daně odpovídá výši úroku z prodlení.

(5) Výše úroku z nesprávně stanovené daně podle odstavců 1 až 4 se zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.